Skip to main content

Full text of "Boj za právo; sborník aktu politických u vecech státu a národa ceského od roku 1848, s výklady historickými"

See other formats


CcNih 




BOJ ZA PEÁYO. 

SBORNÍK AKTŮ POLITICKÝCH 
U VĚCECH STÁTU A NÁRODA ČESKÉHO OD ROKU 1848 

S VÝKLADY HISTORICKÝMI. 

POSÍDIL 

JAN M. ČERNÝ. 



Část I- 

Až do rozpuštění sněmu Kroměřížského. 
[11. března 1848 — 7. března 1849.] 



V PRAZE. 

NAKLADATELÉ BURŠÍK A KOHOUT, 
knihkupci c. k. české university a České Akademie pro védy, slovesnost a uméni 

1893. 



SEEN BY 
PRE5£RVAT\ON 

SiERVlCfcS 




v7/V 

ZZIO 



VB R A 



NOV 31967 




Tisk a papír Aloisa Wiesnera v Praze. 



ČÁST I. 

Až do rozpuštění sněmu Kroměřížského. 

[11. března 1848 — 7. března 1849.] 



XJ v o D. 



Únorová revoluce francouzská mocně otřásla pouty absolutismu 
i byla v západní a střední Evropě uvítána co počátek doby nové. 
Zvěst o ní stihla z Paříže do Prahy dne 29. února 1848 a způso- 
bila značné vzrušení. Všeobecně pociřována touha, aby i národ 
český zbavil se dvojnásobných pout, v nichž úpěl, útisku v ohledu 
politickém a národním. 

K poradě o tom svolána na den 11. března 1848 valná schůze 
lidu do lázní Svatováclavských. Za všeobecného nadšeni usneseno 
vyslati deputaci k císaři, aby předložila jemu žádost obyvatelstva 
za potřebné a času přiměřené opravy, jež ve schůzi za nutné byly 
uznány. K sepsání petice takové zvolen výbor o 27 členech, Výbor 
měšfanstva Pražského, později vůbec Výborem Svatováclavským 
zvaný, jenž v brzku všeobecné důvěry požíval (11, 40.*). 

Dne 19. března odjela deputace s první peticí pražskou (1, 2) 
do Vídně k císaři, který mezitím již povoluje hnutí, jež Vídeň za- 
chvátilo, patentem ze dne 15. března (4) udělení ústavy slíbil. 
Z toho vzali si velkostatkáři čeští v Praze právě meškající podnět 
a usnesli se na petici za zrušení roboty (7), které císař patentem (21) 
ze dne 28. března vyhověl. K probuzenému ruchu přiměřené stano- 
visko zaujati muselo i duchovenstvo (9, 15, 133). Vysoké školy 
Pražské (3) i Olomoucká (13) žádaly za opravy ve školství a k tomu 
směřoval i oběžník konsistoře pražské (10, 50) i návrh Tomkův (23) 
na zavedení rovnoprávnosti jazykové ve školách. Potřeba rovno- 
právnosti uznávána i v oborech jiných (18, 28, 37, 38). 

Aby úplná, času přiměřená změna ústavy zemské provedena 
býti mohla, navrhoval Bedřich hr. Dejm (14), aby svolán byl gene- 
rální sněm všech zemí koruny české, v němž by svobodně vole- 
nými poslanci zastoupen byl celý národ. 

Potřebu většího zastoupení národa na sněme uznávali i jiní 
šlechtici (30). Přiměřeného pak zastoupení vůči šlechtě domáhali se 
později i velkostatkáři občanští (49). 



*) Čísla v () značí běžná čísla, jimiž dodatečně opatřeny jsou jednotlivé 
akty aspoň v „Obsahu", který bezprostředné následuje. 



VI 

Císařským patentem zahájenou novou dobu uvítaly radostně 
Morava i Slezsko (5, 20, 31) a poslouchajíce vyzvání z Cech (24, 
94) pilně se radily o potřebách svých (59, 55, 61). 

Odpověd, kterou deputace pražská z Vídně přinesla (16), způ- 
sobila nespokojenost na všech stranách. Svoláno nové shromážděni 
lidu ku poradě o nové petici. Studenti bouřlivě žádali za vydání 
zbraní. Obdrželi 4000 pušek vojenských a jim i gardistům pone- 
chány stráže v městě i ve branách. Nová deputace s druhou dů- 
raznější peticí (22) odebrala se dne 31. března do Vídně a vymohla 
kabinetní list ze dne 8. dubna (42), kterým prohlášena úplná 
rovnoprávnost obou jazyků v zemi, povoleno svolání sněmu zem- 
ského, skládajícího se vedle stavů privilegovaných i ze zástupců 
měst a venkova podle vikariátů volených, jakož i zřízení odpověd- 
ných nejvyšších úřadů zemských s rozšířeným oborem činnosti (59). 
Zároveň jmenován arcikníže František Josef, potomní císař, místo- 
držícím v Cechách (35), K poradám pak o věcech slovanských, 
jako nejpřednější jejich znatel, povolán Šafařík z Prahy do Vídně (29). 

Nové poměry žádaly nutně, aby pro poučení a výchovu národa 
a na obranu práv jeho založen byl velký český denník politický, 
Karel Havlíček uvázal se v úkol ten a dne 5. dubna vyšlo první 
číslo Národních Novin (36). 

Mezitím sestavil hr. Stadion zvláštní mimořádnou komisi (26, 
33) k poradám o potřebných opravách správy veřejné, aby tak 
budoucí sněm již látku připravenou nalezl. S ustavením této ko- 
mise nebyl však spokojen Výbor Svatováclavský, který co V5^šlý 
z důvěry lidu právo k poradám takovým výhradně si osoboval. 
Když nové valné shromáždění lidu v lázních sv. Václavských mínění 
to za své přijalo a Výbor novými 61 členy rozmnožilo,^ usneseno 
k návrhu nového purkmistra pražského, Dr. Antonína Štrobacha, 
požádati hr. Stadiona, aby svou guberniální komisi s Výborem 
sv. Václavským sloučil. Hr. Stadion nátlaku tomu povolil a spojil 
oba ty sbory v jeden, v Národní Výbor (47), jenž dne 13. dubna 
činnost svou zahájil a v jednotlivých sekcích látku pro budoucí 
sněm ve smyslu kabinetního listu ze dne 8. dubna připravovati se 
snažil (76). Činnost jeho hlavně od Němců sledována byla později 
s obavami i bylo potřebí častěji se hájiti (68, 70, 73 — 75, 77). 

Až posud šli ve snaze po svobodě oba národní kmenové 
v zemi svorně pospolu, jak patrno z prohlášení spisovatelů (8, 12, 
32, 34), hr. Stadiona (17), Výboru pražského měšťanstva (25) 
i Výboru národního (52) vzdor protestu Němců vídeňských (44). 
Teprve volby do parlamentu Frankfurtského i v Cechách vypsané, 
rozdvojily je, ba úplně znepřátelily. 

Revolucí francouzskou povzbuzeni byli i vlastenci němečtí, 
aby pokusili se o uskutečnění svých ideálů: svobody a jednoty 
celého národa německého. Výbor v Heidelberce a potom ve 
Frankfurtě n. M. zasedající pohnul vlády spolkových zemí ně- 
meckých, že se dne 30. března usnesly, aby vypsány byly všeobecné 



VII 

volby do národního německého shromáždění, tak aby na každých 
50.000 obyvatelů připadl jeden poslanec (81). Vláda rakouská, 
jejíž „německé země" t. j. ty, které r. 1815. k Německému spolku 
byly připsány, totiž: dědičné země rakouské se zeměmi koruny 
české, voleb těch účastniti se měly, povolila po některém váhání 
a s výhradami dne 9. dubna. 

Listem ze dne 6. dubna pozval předseda výboru Frankfurtského 
Františka Palackého, aby jako jeden ze šesti zástupců rakouských 
porad se účastnil. Palacký pozvání toto zamítl v památném onom 
dopise (45), kterým ideu říše rakouské v pravé světlo teprv postavil. 
Vláda vídeňská vypsala sice přes to volby ty i v Cechách, pone- 
chala však každému volnost účastniti se čili nic a dovolila i, aby 
věc vznesena byla na Národní výbor, který dne 24. dubna se usnesl, 
zvláštní deputací žádati císaře, aby celou tu záležitost ponechal 
rozhodnutí sněmu českého (56, 68, 60, 67, 80). 

Poslové výboru Frankfurtského, kteří přišli do Prahy osobně 
vyjednávat s Národním výborem o připojení Cech k říši německé, 
obdrželi odmítavou odpověd (65) a způsobili dne 29. dubna na 
veřejné schůzi německého konstitučního spolku v Konvikte výroky 
svými, že poprvé mocně propuklo národní i politické nepřátelství 
mezi Cechy a Němci v Praze. V projevech proti Frankfurtu účast- 
nila se Praha (83) i venkov (69). Proti volbám vypsaným postavil 
se též sněm markrabství moravského (64), ačkoliv jinak všemu 
spojení s Cechy usilovně se vzpíral (51) nedbaje v tom přání 
obecného (41, 53, 57, 72). 

V pohnutých nynějších dobách necítil se Rudolf hr. Stadion 
dosti silným ku správě království českého i vzdal se úřadu svého (54), 
Nástupcem jeho stal se hr. Lev Thun, který v této hodnosti po- 
prvé dne 4. května předsedal Národnímu Výboru. 

Potřeba dorozuměti se o zájmech všem Slovanům v Rakousku 
společných, aby tím spíše bylo možno odrážeti útoky nepřátel, způ- 
sobila, že u všech kmenů téměř současně vznikla myšlénka svolati 
valný sjezd slovanský. Za nejpříhodnější k tomu místo uznána 
Praha. Dne 1, května již vydáno pozvání ku sjezdu slovanskému 
v Praze na den 31. května (66) a dne 5. května osvědčení k ná- 
rodům jiným (71), aby všemu podezřívání hned z počátku se předešlo. 

V tomto čase nabývaly věci ve Vídni vždy vážnější tvářnosti. 
Žádosti za odstranění ústavy ze dne 25. dubna, kterou ministerstvo 
o své vůli vypracovalo (62), za svolání ústavodárného sněmu 
říšského atd. projevovány způsobem takovým, že konečně císař 
Ferdinand z Vídně do Inšpruku se uchýlil (87). Proti bouřím na- 
stalým vystoupil Národní Výbor jménem obyvatelstva českého (88, 
95) a sněm moravský se zvláštním osvědčením (78). Němci ně- 
kteří učinili podobně (91). Ministerstvo chtějíc posíliti postavení své 
zvalo Palackého do středu svého (79), kdežto obyvatelstvo vídeňské 
zvláštní deputací obrátilo se zase k obyvatelstvu pražskému (82). 

Vzdor vážnosti doby a výslovnému znění kabinetního listu (42) 



VIII 

nebyl posud svolán sněm český, kdežto moravský mezitím nový 
prozatímní volební řád (63) byl vypracoval a později nevyrušován 
i návrh zřízení zemského dokončil (134, 139). Aby nedůvěře z toho 
povstávající předešel, svolal president gubernia hr. L. Thun, ne- 
ohlížeje se na malomocné ministerstvo, sněm český o své újmě 
na den 7. června (84 — 86, 89) dle prozatímního volebního řádu (90), 
proti kterému však vážné činěny námitky (96). Ke sněmu tomu 
zval Národní výbor i národ Chorvátský (104) prostřednictvím baňa 
Jelačiče, kterýž dříve byl národu českému podobné pozvání učinil (92). 

Naprostá slabost ministerstva a odvislost jeho od spolků vídeň- 
ských přiměly též hr. L. Thuna, že ve srozumění s komandujícím 
generálem knížetem Windischgrátzem a přednosty ostatních nej- 
vyšších úřadů v zemi prohlásil, že rozkazy ministerskými, které by 
proti právům království čelily, říditi se nebude, nýbrž že po bok 
postaví si prozatímnou odpovědnou vládní radu z osmi mužů obecné 
důvěře se těšících, která by rozhodovala ve všech pilných záleži- 
tostech vnitřních, působnost zemských úřadů přesahujících (99, 
100, 102, 106); i žádal císaře deputací do Inšpruku poslanou za 
schválení toho opatření i za svolání sněmu (107, 108), pro který 
Národní výbor pilně předlohy (76, 105, 109) připravoval. 

Proti blížícímu se Sjezdu slovanskému vystoupilo ministerstvo 
uherské (98), chtíc jej zmařiti, ačkoliv vydaný podrobný program 
(97) bezúhonnost cílů jeho jasně ukazoval. Sjezd slavnostně na 
Zofíně dne 2. června (103) zahájený vyvinoval hlavní činnost svou 
v jednotlivých sekcích. Bohužel byla ona (127) při samém již konci 
nastalými bouřemi přerušena. 

Agitacemi hlavně z Vídně popuzené a některými vojenskými 
opatřeními podrážděné studentstvo, chtějíc opříti se obávané reakci, 
vyzývalo veřejnými vyhláškami občanstvo k podpoře svých žádostí 
(114), Hr. Lev Thun snažil se mysle rozbouřené upokojiti (115), ale 
bylo již pozdě. V pondělí svatodušní dne 12. června shromáždilo se 
veliké množství lidu na Koňském trhu, kde u sochy sv. Václava farář 
Arnold slavnou mši četl. Jeden zástup rozcházejícího se lidu táhl 
hlučně Geletnou ulicí kolem generálního komanda (nyní budovy 
zem. soudu) pokřikuje i proti velice nenáviděnému veliteli knížeti 
Windischgrátzovi. Vojsko s nasazenými bodáky vrhlo se lidu vstříc. 
Nastala srážka. Voláno po zbrani. Stavěny barikády, jež vojsko 
outokem dobylo. Toliko ony na Starém městě se udržely. Hr. Lev 
Thun od studentů v Klementině v zajetí držán. Vojsko vyšlo z mě- 
sta, usadilo se na Hradčanech a namířilo děla na Prahu. Z Vídně 
vyslaná ministerská komise pokusila se o narovnání, ale marně. 
Dne 16. června bombami zapáleny mlýny staroměstské. Dne násle- 
dujícího vrátila se deputace do Inšpruku poslaná, koncese ji udělené 
jsou odvolány a ani nevyhlášeny. Nový pokus o vyrovnání zmařen. 
Windischgrátz zůstal vítězem. 

Žalostné tyto události vylíčeny jsou podrobně a to z různých 
stanovisek i objasněny dostatečně jednotlivými akty tuto uveřejně- 



IX 

nými (115—124, 129, 148, 146—148, 174, 206, 207, 217, 218, 
221 a 222). Bezprostřední následek jejich byl: rozpuštění Národního 
výboru (125), rozpuštění prozatímně vládní rady (128), rozpuštění 
„Svornosti" (135, 135) a, co nejtížej i neseno, vzdor naléhavé žádosti 
(126), odložení českého sněmu (131). Ten za rozháraných poměrů 
vídeňských a při ochotě poslanců stavovských (130, 132) byl by 
býval mohl vykonati věci váhy veliké, zajišťující práva národa proti 
veškeré nepřízni budoucí. 

Stav obležení nad Prahou prohlášený byl sice v brzku zrušen 
(137), ale Windischgrátz zůstal v Praze. Za to hr. L. Thun vzdor 
svým omluvám (138, 149) od nového ministerstva k žádosti Pražanů 
byl sesazen (141, 14^). 

Nesvolání českého sněmu omlouváno bylo i svoláním sněmu 
říšského. Ministerstvo totiž podlehši nátlaku odvolalo ústavu ze dne 
'2b. dubna a vypsalo volby do říšského sněmu ústavodárného (113), 
který arciknížetem .Janem dne 22. července byl zahájen (140). K němu 
nyní obrácen byl veškerý zřetel a poslancům českým nezbývalo, než 
aby s těžkým srdcem a na půdě nepříznivé pokusili se o hájení a 
dobývání práv národních. Stopy činnosti jejich všude jsou patrný 
(145, 150, 155, 158, 166, 175). Nejcennější prací sněmu tohoto 
bylo zrušení poddanství a osvobození pozemků ode všech břemen 
(150, 156, 157). 

Poněvadž pro nesejíti se sněmu českého záležitosti jazykové a 
školní definitivně uspořádány býti nemohly, vydána jsou některá 
prozatímná nařízení a činěny návrhy v tomto směru (144, 151, 152). 
Velikou činnost ve všech oborech života veřejného vyvinoval i v této 
době spolek „Slovanská Lípa" pozdvihuje hlasu svého jednak ve 
věcech čistě politických (146, 169, 176, 177, 200, 211, 213), jednak 
pěstuje vzájemnost slovanskou (153, 167, 186, 188, 190, 196, 203) 
a pečuje o školství (159, 160, 168) i soudnictví (18ii)- 

Co takto v západní polovici mocnářství klidnější poměry za- 
vládly, zuřil v polovici východní boj. Národové slovanští stáli ve 
zbrani proti utlačovatelům svým, proti Madarům. Poslední učinili 
tak Slováci, kteří 19. září slavnostně samostatnost a neodvislost 
národa slovenského prohlásiH, povzbuzujíce sebe i přátely k rozhod- 
nému boji (161 — 165). Počátečný nezdar nezlomil jejich odvahu a 
s pomocí bratří povstah znovu (197), aby hájili samostatnost svou. 

Než klid ve Vídni netrval dlouho. Dne 6. října vypukla revoluce, 
jejíž první obětí byl ministr války hr. Latour. Hned následujícího 
dne odejel císař s dvorem do Olomouce, odkudž vydal manifesty 
k národům (179, 182) a přeložil, hlavně k žádosti poslanců českých 
(181), sněm říšský z Vídně do Kroměříže (187, 194). Vzpoura ve 
Vídni musela býti potlačena mocí vojenskou i vyslán proti ní kníže 
Windischgrátz. Chování jeho v Praze dávalo tušiti, jak povede se 
Vídni. I přicházely žádosti a prosebné deputace ku dvoru, aby 
s Vídní mírně bylo nakládáno. Studentstvo pražské (178), městská 



rada pražská (172, 180), čeští poslanci (184, 185) a veškeré oby- 
vatelstvo pražské (191, 192) spojily hlasy své v přímluvě za Vídeň, 
což způsobilo, že Němci v Cechách částečně přátelštěji počali se 
chovati k národu českému (183, 193). 

Ustavodárný sněm říšský při zahájení svém v Kroměříži dne 
22. li topadu setkal se s novým ministerstvem knížete F, Schv^-arzen- 
berga, které dne 27. listopadu program svůj předložilo (198) a celkem 
přívětivě bylo přijato. Poslanci čeští (208) založili zde klub slovanský 
(199), v němž zastoupeny byly všecky větve slovanské mimo Poláky 
[kteři svou zvláštní politiku sledovali], aby s větším důrazem hájiti 
mohli požadavky slovanské vůbec a české zvláště. 

Brzo po zahájení porad překvapen byl sněm událostí tušenou 
sice, ale přece neočekávanou. Šlechetný císař Ferdinand, jehož 
dobrotivost v bouřlivých dobách nynějších tolik zklamání zakusila, 
vzdal se dne 2. prosince trůnu (201) ve prospěch synovce svého 
Františka Josefa I. (202) a uchýlil se zcela v soukromí na hrad 
Pražský. 

Nového panovníka uvítala královská Praha zvláštní adresou (204). 

Přední úlohou sněmu říšského bylo vypracovati ústavu. Poněvadž 
však mocné vlivy proti činnosti jeho vůbec vystupovaly, byly mu 
zasílány z Cech i Moravy adresy důvěry (210, 213, 214), aby sebe- 
vědomí jeho tužily a k úsilnější činnosti jej povzbudily. Poslanci 
čeští i zde pilně hájili zájmy Hdu svého (215, 219) a když opětně 
byly vypsány volby do německého sněmu ve Frankfurtě n. M. vy- 
stoupil jménem všech Fr. Palacký a podal ostrou interpellaci k mini- 
sterstvu (216), které tím značně se uchýlilo od původního svého 
programu. 

Úlohu svou sněm Kroměřížský nedokonal. Přizpůsobil sice pů- 
vodní návrh práv základních (166) novým poměrům (205), ale 
vlastní ústava přijata byla jen ve výboru (220). Právě když sněm 
v plných sezeních o ní jednati zamýšlel, byl dne 7. března 1849 
náhle rozpuštěn a ústavou oktrojovanou ze dne 4. března 1849 
překvapen. — — — 

Snažili jsme se v první této části podati výběr aktů, co možná 
úplný, aby zvláštní ráz bouřlivého a nyní namnoze nepochopitelného 
roku 1848 co nejvíce vynikl. Podařilo-li se nám to, rozhodni laskavý 
čtenář sám, uváživ dříve, že bylo dbáti i toho, aby objem knihy 
nad míru nevzrostl. 

Všem, kdož práci tuto způsobem jakýmkoli podporovali, vzdává 
díky upřímné 

za t J. M. Černého 

Václav Schuh. 
V Praze v pátek před sv. Boženou 1. P. 1893. 



Obsah části první. 



1848. 

čislo Strana 

1. Prvni petice Pražská 11. března .... 1 

2. Žádosti Pražské v podobě původní 11 

3. Petice vysokých škol PražskýcLi 15. března 17 

4. Prohlášeni ústavnosti 15. března 18 

5. Adresa vlastenců moravských i slezských JKMsti 15. března .... 28 

6. Petice Pražských paní za amnestováni Poláků a vězňů politických před 

2(V březnem 30 

7. Petice velkostatkářů stran zrušení roboty 20. března 31 

8. Prohlášeni spisovatelů českých 20. března 33 

9. Výnos arcibiskupa Praž. kazatelům popuzujícím proti ústavě 20. března 34 

10. Oběžník konsistoře Pražské stran češtiny ve školách 20. března . . .35 

11. Výboru měšťanstva Praž. připiš úřadům krajským 20. března .... 37 

12. Osvědčení-se spisovatelův Pražských 21. března 39 

13. Petice university Olomoucké 21. března 41 

14. Bedřich hr. Deym o svoláni sněmu generálního 22. března .... 42 

15. Pastýřský list arcibiskupa Pražského 22. března 65 

16. "Vyřízení první petice Pražské 23. března 45 

17. Stadion vyzývá oba národní kmeny v zemi k svornosti 24. března . . 48 

18. Osvědčeni důstojnictva měšťan sborů atd. stran rovnosti obou jazyků 

25. března 49 

19. Díky polsté za petici o amnestováni Poláků 27. března 51 

20. Slezské osvědčeni pro svornost 28. března 52 

21. Patent Ferdinandův o zrušení roboty 28. března 53 

22. Druhá petice Pražská 29. března 55 

23. Tomkův návrh na provedeni rovnoprávnosti jazykové ve školách 30. 
března 61 

24. Provolání z Cech na Moravu 30. března 'ií^ 



XII 

číslo Stiaua 

25. Výbor Pražského měšťanstva k Cechonémcům .'51. března 70 

26. Svolání mimořádné komise 1. dubna 71 

27. Vyřízení petice vysokých škol Pražských 73 

28. Petice šlechtičtí českých ve Vídni za rovnost jazykovou atd. 2. dubna . 74 

29. Šafařík povolán do Vídně 2. dubna 76 

30. Osvědčení šlechticů českých pro rozšířené zastoupeni národa na sněme 

3. dubna 77 

31. Stavovského sněmu moravského diky za ústavu 3. dubna 79 

32. Osvědčeni spisovatelů Pražských stran Liberce 4. dubna 81 

33. Roztřídění mimořádné komise a její úkolů 4. dubna - . 82 

34. Osvědčení spisovatelů Pražských stran zákona o tisku 4. dubna ... 84 

35. Arcikníže František Josef jmenován místodržícím v Cechách 5. dubna 85 

36. Program Havlíčkových , Národních Novin" 5. dubna 87 

37. Tomkův návrh na provedení jazyk rovnoprávnosti v úřadech 6. dubna 90 

38. Osvědčení rolníkův z Kr, Hradecka pro češtinu 6. dubna 93 

39. Žádost Moravanů ku králi 6 dubna 95 

40. Nucené vyjádření Výboru měšťanského 7. dubna 97 

41. Hr. Sylvy Tarouccy slovo k moravským stavům 7. dubna 99 

42. Kabinetní list na druhou petici Pražskou 8. dubna 101 

43. Vynikajících Cechoslovanů „Slovo k Moravanům" 9. dubna .... 108 

44. Protest vídeňských Němců z Cech atd. proti peticim Pražským 9. dubna llO 

45. Palackého psaní do Frankfurta U. dubna 112 

46. Vlastencům Praž. projev díků z Kr. Hradecka 12. dubna 118 

47. Národní Výbor v Praze 13. dubna 119 

48. Adresa občanů Hodkovických Národnímu Výboru 13. dubna .... 124 

49. Petice velkostatkářův občanských o přístup do sněmu 13. dubna . . 125 

50. Nařízeni konsistoře Pražské o vyučování jazykem materským 14. dubna 127 

51. Stavovský sněm moravský proti spojení s Čechami 14. dubna . . . 128 

52. Národní Výbor odpovídá Výboru německému v Praze 14. dubna . . 133 

53. Bílkův otevřený list studujícím moravským a slezským 14. dubna . . 135 

54. Hr. Stadion odstupuje, hr. L. Thun nastupuje presidium gub. českého 

15. dubna 139 

55. Cesko-moravsko-slezské jednoty petice ke stavům mor. za rovnoprávnost 

18. dubna 140 

56. Nár. Výboru protest proti volbám do Frankfurta 18. dubna .... 142 

57. Vídeňských Moravanu a Slezanů provoláni ke krajanům pro spojenství 

s Čechy před 20. dubnem 143 

58. Guberniální výnos Nár. Výboru stran voleb do Frankfurta 22. dubna . 144 

59. Dekret ministerský o působnosti českého sněmu a o odpovědnosti nejv. 
úřadů 23. dubna 145 

60. Pamětní spis Národ. Výboru císaři stran odročení voleb do Frankfurta 

•24. dubna 146 

61. Výbor morav.ských stavů k obyvatelstvu stran provedení rovnoprávnosti 

25. dubna 149 

62. Ústava rakouská z 25. dubna 151 



A III 

číslo Strana 

63. Prozatímni volební řáci pro sněm markrabstvi moravského '27. dubna . 152 

64. Stavovský sněm moravský o volbách do Frankfurta 28. dubna . . . 157 

65. Protokol o schůzi deputace Frankfurtské s Nár. Výborem 29. dubna . 160 

66. Pozváni ke sjezdu slovanskému v Praze 1. května 170 

67. Deputace Nár. Výboru protestuje proti volbám do Frankfurta 1. května 172 

68. Xárodní Výbor odpovídá na adresu Teplickou poč. května 173 

69. Projevy Německobrodské stran Frankfurta 3, května 176 

70. Clenů Nár. Výboru prohlášeni o emisařích na Moravě 3. května . . .177 

71. Osvědčeni k Neslovanňm stran sjezdu slovanského 5. května .... 182 

72. Manifest Národního Výboru o spojení Moravy a Slezska se zemi českou 

6. května 183 

73. Nár. Výbor odpovídá na adresu Hodkovickou 6. května 188 

74. Stadiónová obrana Národního Výboru 6. května 189 

75. Nár. Výboru „Veřejné osvědčeni'' 8. května 190 

76. Dra Braunera pilné návrhy 8. května 193 

77. Souhi-n protestací proti Nár. Výboru 9 května • . 197 

78. Stavovský výbor i sněm moravský proti buřičům vídeňským 10. a 13. 
května 198 

79. Palackého zpráva Národnímu výboru o jeho povolání do ministerstva 

12. května 201 

80. Národního Výboru prohlášení o krocích jeho stran voleb do Frankfurta 

12. května 205 

81. , Základy Německého základního zřízení říšského" 12. května .... 209 

82. Vídeň.ské deputace provolání k obyvatelstvu -Pražskému 15. května . . 216 

83. Měšťanské besedy Pražské osvědčení proti Frankfurtu 16. května . .211 

84. Český sněm rozepsán 17. a 18. května 218 

85. Vyhláška o volbách poslanců pro příští sněm 18. května 220 

86. Cirkulárni ohlášení v příčině kandidátův poslaneckých 18. května . .221 

87. Císaře Ferdinanda ústní vzkaz Cechům 19. května 223 

88. Pražská adresa císaři do Inšpruka 19. května 224 

89. Oiganisace sněmovních voleb českých 20. května 226 

90. Volební řád pro sněm český 20. května 230 

91. Adresa Žatecká gubemiálnimu presidentovi 20. května 239 

92. Jelačiče bána list Národnímu Výboru 20. května 240 

93 Nařízení o užívání češtiny v úřadech na Moravě 20. května .... 241 

94. Dr. Riegra „Slovo k Moravanům" 21. května 242 

95. Ústni odpověd císařova deputaci Pražské v Inšpruku 24. května . . . "254 

96. Protest ,,4000" Pražanu proti privileg zastoupení šlechty na č. snémě 

26. května 255 

97. Program Sjezdu slovanského 27 května 256 

98. Ministerstvo uherské proti sjezdu slovanskému v květnu 262 

99. Přednesení guherniáln. presidenta J. V stran prozatininé vládní rady 

29. května 263 

100. Prozatímná vládní rada v Praze 30. května 267 

101. Cirkulárni nařízení c. k. appell. soudu česk. o jazykové rovnoprávnosti 

30. května '268 



XIV 

Číslo strana 

102. Členové prozatimné vlády o její úkolu 2. června 270 

103. Zahájení sjezdu slovanského 2. června 271 

lOá. Nár. Výboru odpověd na list Jelačičův 3. června 276 

105. Národ. Výboru návrh na provedeni jazykové rovnoprávnosti ve školách 

3. června 277 

106. L. Thuna obrana stran zíizení prozatímně vlády 4. června 280 

107. Návrh cis. patentu o vládni radě, radě mistodržitelské a o úkolu sněmu 

as 6. června 281 

108. Rozepsáni sněmu českého 6. června 285 

109. Hlavni zásadj ústavy zemské v Čechách 7. června 287 

110. Jednota Moravská o volbách do říš. sněmu 7. června 290 

111. Vlastenců moravských žádost ku sněmu za ochranu proti úřednictvu 

8. června 292 

112. Vlastenců moravských žádost k Nár. výboru v Praze 8. června . . . 293 

113. Rozepsáni voleb pro sněm říšský 9. června 294 

114. Výbor studentstva vyzývá Pražany k podpoře svých žádostí 11. června 295 

115. Vyhláška zem. presidenta stran odklizených děl 12. června .... 298 

116. Popsáni vypuknuti vzbouřeni v Praze 12. června dle úřed. vyšetřováni 299 

117. Zemské presidium k obyvatelům města Prahy 13. června 306 

118. Zemské presidium k venkovanům 13. června 307 

119. Provoláni zbouřenců Pražských v čas boje 14. června 308 

120. Návrh na pacifikaci Prahy 17. června 309 

121. Zemské presidium o udušeni bouře svatodušní v Praze 21. června . .312 

122. Prolilášení kn. Windischgrátze 22. června 313 

123. Cirkulář gub. presidenta krajským hejtmanům 23. června 314 

124. Zpráva dvorních komisařů o událostech Pražských 25. června . . . 315 

125. Národní Výbor rozpuštěn 26. června 321 

126. Předních poslanců českých žádost za svoláni sněmu zem. 26. června . 322 

127. Návěští o povaze a cílech Slovanského sjezdu 28. června 324 

128. Vyhláška hr. L. Thuna o rozpuštění prozatimné vládni rady 29. června 325 

129. Osvědčeni několika vlastenců po červnovém zbouření 30. června . . 326 

130. Prohlášeni některých stavovských poslanců o vzdání se sněm mandátů 

30. června 329 

131. Odpověd hr. L. Thuna na žádost o brzké svoláni sněmu 1. července . 331 

132. Prohlášení některých stavovských poslanců proti zřeknutí se mandátů 

5. července • 332 

133. Druhý pastýřský list arcibiskupa Pražského 8. července 334 

134. Návrh zřízeni Moravského 12. července 341 

135. Rozpuštění „Svornosti" 14. července 345 

136. Protest proti rozpuštění „Svornosti" 19. července 346 

137. Zrušeni stavu obleženi v Praze 20. července 347 

138. Hr. L. Thun „Mým krajanům" 20. července 349 

139. Statistický přehled oudů sněmu moravského kol 20. července .... 352 

140. Arciknížete Jana řeč při zahájení sněmu říšského 22. července . . . 353 

141. Hr. L. Thun ministrovi vnitra v příčině svého propuštění z úřadu 25. 
července 353 



XV 

číslo strana 

142. Odpovéd ministra vnitra hr. L Thuno\Ť asi 27. července 354 

143. Návěsti o výsledku vyšetřováni komisi vojenskou 2. srpna 355 

144. Gubern. prozatímní pravidla o rovnosti jazyků ve školách národních 

11. srpna • 360 

145. Adresa poslanců říšských purkmistru Vaňkovi 14. srpna 362 

146. Slovanská Lípa k říš. sněmu o událostech Pražských 16. srpna . . . 364 

147. Protest Pražanů proti obvinění Windischgrátzovu 24. srpna .... 366 

148. Říšští poslanci čeští stěžuji si na vládu vojenskou v Cechách 25. srpna 375 

149. Hr L. Thun proti německému kongresu v Teplicích 5 záři .... 378 

150. Patent cis. Ferdinanda o zrušeni poddanství 7. záři 380 

151. Návrhy učitelstva o opravách škol národních 8. září 382 

152. Professoři akad. gymnasia stran češtiny na gymnasiích 10. záři . . . 384 

153. Slovanské Lípy provolání o příspěvky pro válčící Jihoslovany 11. září . 387 

154. Slezsko-rnoravsko-česká jednota o volbách do Frankfurtu 14. září . . 389 

155. fliěští poslanci čeští vyzývají krajany k míru a svornosti 15. září . . 392 

156. Ministerské návěští lidu venkovskému o úřadech patrimon. 15 záři . . 393 

157. Ministerské návěští úřadům patrimoniálním 15. záři 395 

158. Aíšských poslanců č. spis k ministerstvu stran češtiny na gymnasiích 

16. září 396 

159. SI. Lípy žádost k ministerstvu o zřízeni komise školské pro král. české 

17. záři 400 

160. SI. Lípy žádost k říš. sněmu, aby školství vyhradil zemím 17. září . 401 

161. Národní rady slovenské provoláni k Slovákům bratřím 19. září . . . 402 

162. Nár rady slov. připiš komandantům posádek 19. záři 405 

163. Nár. rady slov. provoláni k vojsku 19. záři 406 

164. Nár. rady slov. provoláni k Videňanůrn 19. září 407 

165. Podvržený od Madarů manifest cis. Ferdinanda k Slovákům 20. záři . 409 

166. Návrh práv základních 26- září 4 10 

167. SI. Lípa ujímá se Slovákův uherských 1. října 414 

168. Návrh SI Lípy o provedeni jazyk, rovnoprávnosti na gymnasiích Praž. 

7. října 415 

169. SI. Lipy a studentstva provolání o zachování pokoje 8. října .... 418 

170. Moravské provoláni o říjnové revoluci Vídeňské 8. řijna 419 

171. Provolání spolku pro vzděláni politické v Brně 9. října 421 

172. Mést. rady Pražské osvědčení vůči revoluci Vídeňské 9. řijna .... 422 

173. Prohlášeni sněmu morav. ve prospěch sněmu říšského 10. října . . . 423 

174. Windischgrátzovo prohlášení o původu červn. zbouření 11. října . . 425 

175. Vyjádření českých poslanců o bouřích vídeň. a říš. sněmu 12. října . 426 

176. SI. Lipy vyzváni ku svornosti po 14. říjnu 430 

177. SI. Lipy souhlas s říšskými poslanci českými 15. řijna 432 

178. Studentstva Praž. osvědčeni v příčině revoluce vídeňské 15. října . . 433 

179. Císaře Ferdinanda manifest 16. října 435 

180. Měst. rady Praž. petice o mírné nakládání s Vídni 16. řijna .... 436 

181. ftíš. poslanců českých deputace u dvora v Olomouci 17. října . . . 438 

182. Císaře Ferdinanda manifest druhý 19. října 439 

183. Teplice osvědčují přátelství k Cechům 20. října 440 



XVI 

číslo Straoa 

184. C. poslanců osvědčeni o posláni Windischgrálze na Vidéň 22. října . 441 

185. Českých poslanců opětné osvědčeni stran revoluce Vídeňské 22. řijna . 442 

186. List Jelačiče bána Slovanské Lípě 22. řijna 447 

187. Cis. patent o přeložení říšského sněmu do Krornéřiže 22. října . . . 418 

188. řjl. Lipa odpovídá Jelačiéi bánu 25. řijna 449 

189. SI. Lípy žádost za zřizeni okresních soudů sborových 25 řijna . . . 450 

190. Pozdraveni Moravanům, Slovákům a Cechům od Lípy SI po 25. říjnu 451 
191 Adresa obyvatelstva Praž. císaři ve prospěch Vidně 29. řijna .... 452 

192. Druhá adresa pražská ve prospěch Vidně iJl. října 454 

193. Liberečtí měšťané osvědčuji přátelství k Čechům 6. listopadu .... 456 

194. Sněm říšský odročen 10. listopadu 457 

195. Poslanci čeští besedě měšťanské v Praze 11. listopadu 458 

196. SI. Lípy provoláni k Polákům 18. listopadu ... 458 

197. Slovenské rady nové provoláni k boji proti Madarům 24 listopadu . . 461 

198. Program ministerstva Scbwarzenbergova 27. listopadu 46.> 

199. Slovanský klub na říšském snémě v Kroměříži koncem listopadu . . 467 

200. SI. Lipy v Olomouci provoláni k Moravanům 1. prosince 469 

201. Manifest cis. Ferdinanda trůnu se odříkajícího 2. prosince 470 

202. Manifest cis Františka Josefa I. na trůn nastupujícího 2. prosince . . 472 

203. Provolání SI. Lipy ve prospěch Slováků 12. prosince 473 

204. Adresa Pražanů císaři Františku Josefovi L 2 . prosince 474 

205. Nový návrh práv základních i'l. prosince 475 



1849. 

206. Otevřený list hr. L. Thuna Janu Slavíkovi, měšťanu praž. 20 ledna . 489 

207. Dra Klaudyho interpellace na sněme o událostech červnových v Praze 

24. ledna 495 

208. Seznam poslanců říšských ze zemí koruny české 25. ledna 497 

209. List dr. Fr. L. Riegra voličům na Bole.slavsku a Bělsku 27. ledna . . 501 

210. Adresa Hanáků sněmu říšskému 1. února 503 

211. Vyzváni SI. Lípy k projevu důvěry říš. sněmu 3. února 505 

212. List srbského patriarchy klubu slovanskému 4. února 506 

213. Adresa SI. Lípy sněmu říšskému 11. února . 507 

214. Adresa Pražských studujících sněmu říš. 19. února 508 

215. Provolání č. poslanců v příčině odvodu 22. února 509 

216. Interpellace Fr. Palackého o opětných volbách do Frankfurtu 23. února 511 

217. Odpovéd Jana Slavika hr. L Thunovi 23. února 518 

218. Odpovéd hr. L. Thuna Janu Slavíkovi po 23. únoru 522 

219. Pamětní spis slovan. klubu ministerstvu o odvodu 28. února .... 529 

220. Návrh ústavy rakouské 2. března 532 

221. Ministerské vylíčeni události červnových v Praze 3. března .... 549 

222. Interpellace dra Braunera o červnových událostech praž. (5. března . . ř53 



18 4 8. 



První petice Pražská. 

"^ 11. března 1848. 

Když dne 24. února 1848 byla vypukla revoluce ve Francii i pro- 
hlášena tam republika a mocné hnutí pohtické zachvátilo Německo i Itálii, 
tehdy i vlastenci čeští v Praze pokládali dobu za do.spělou, aby dávno 
chovaná přání (Viz „Slovo včas" v Lipště 1845.) stran oprav ve příčině poli- 
tické, národní, společenské i hospodářské přednesli J. M. královské. Ne- 
mohouce se nadíti tehda svolení úřadního, sezvali tajně schůzi občanův 
rozeslanými listy tohoto obsahu: „Velevážený pane! Vyzýváme Vás co 
poctivého Čecha a měšťana staroslavné Prahy, byste se zejtra, dne 11. března, 
o páté hodině odpolední súčastnil všeobecně důležité valné schůze, jež se 
odbývati bude v lázních sv. Václavských." Pozvánky tyto psány byly 
v malém pokojíku prvního patra hostince u j.Váhy" na Zeleném trhu. kdež 
tajná společnost česká, kteráž po vzoru anglickém nazývala se „Repeal", 
mívala své schůze. (Nár. L. 1868, čís. 73. a 79. fouill.) 

Účinek zahraničných událostí byl tak mocný, že úřadové Pražští, i když 
byli již zpraveni o chystané této schůzi, nebránili jí ; leč učinili opatření, 
aby překazili výtržnostem a případnému převratu násilnému. Ke schůzi 
v lázni Svatováclavské dostavilo se ,ke třem tisícům neli více lidstva, 
zvlášE měšfanů a studentů"'. (Týd. str. 93.) Že tato schůze zesnována 
byla od Cechů, svědčí výslovně i Némci (K. E. Ebert v , Bohemii'' 79., 
str. 2. si. 1. a Kliebert, tamž 60. si. 1.). Strůjcové schůze a její účastníci 
vedli si zcela pokojné. PřichyslaliE pro ni řadu článků petičních, kteréž, 
byv o to požádíía v čas od hostinského Petra F astra, friseura Wese- 
manna a Karlínského klempíře Mencla, sestavil Dr. Fr. Brauner 
(Slovan, 1874, str. 376, a 387.), Články tyto v lázni Svatováclavské 
přednášel nejprve česky Petr Faster, a německy Alois Trojan (nynější 

1 



2 První petice Pražská 11. března. 

notář)- „Po každém článku strhlo se nesmírné, ba ohbjšující volání: 
„Ano, výborně, tak to chceme" (Kampelík, 8). Článkové petice, do schůze 
přinesené, byli tam ještě několika kusy rozmnoženi. Načež zvolen petiční 
výbor. „Pravidlo bylo, aby se ze šlechty nevolilo; přece se výminkou 
zvolili do výboru u lidu oblíbení hrabata pp. Vojtěch Deym, Buquoy, 
a František Thun, první dva jednomyslně. Potom pp. Dr. St robách, 
Dr. Fryč, Dr. Brauner, Dr. Pink as, Dr. Gabler, Dr. Gabriel, 
Vaňka, Kronberger, Krečmar, Ehrlich, kupec Meissner, Vávra 
mlynář, Hála, Emanuel Zdekauer, Laemel, Jar. Pospíšil, Gauč, 
Ruppert, Pštros, Di tri ch z Podskalí, oba páni Veithové, Trojan, 
F aster, Grund." (Kampelík, 8.) 

Tento výbor, jenž ve svých provoláních sám se nazývá výborem 
Pražského měšťanstva neb výborem měšťanů a oby- 
vatelů Pražských, ale záhy nazýván byl také výborem Svato- 
václavským, měl schůzi hned druhého dne, a sice na radnici, ale 
nesešel se v onom plném počtu, nýbrž v oné první schůzi přítomni byli 
tito muži : Banzet, krejčí ; Batka, kupec ; hrabě Vojtěch Deym, jakožto 
předseda; Ditrich, obchodník se dřívím ; Eger, zámečník ; Faster, hostinský, 
jakožto náměstek předsedův ; Fric, JUDr. ; Lamel, velkoobchodník ; Pinkas, 
JUDr. ; Pštros, koželuh ; Ruppert, Ghir. Dr. ; Schulz, pokrývač ; Seidel, 
měšťan; hrabě Thun František; Trojan, JUG., jakožto sekretář; baron 
Villani ; Vávra, mlynář ; Vaňka, sládek ; Vyskočil, mlynář a Vyšín, sládek. 
(Schopf, I. 47.) 

Tento výbor zvolil komisi tří mužův, a sice Gablera, Pinkasa a 
Trojana, aby petici sestavil a články žádostí zredigoval. 

K oněm pak členům výboru, kteří již dne 12, března na radnici 
byli se shromáždili, přidružili se dne 13. ještě tito: Amerling, Med. Dr. ; 
Brabec, dřevař; Brauner, JUDr.; Ehrlich, knihkupec; Geitler, kupec; 
Gauč, JUG. ; Halla, kupec ; Havlíček, redaktor ; Jaroš, továrník ; Kolb, 
velkoobchodník ; Krug, obchodník ; Portheim, továrník ; Pospíšil, knih- 
tiskař; Reichel, obchodník; Riedl, kupec; ftivnáč, knihkupec; Strobach, 
JUDr. ; Antonín Veith, majetník panství ; Václav Veith, majetník panství 
a Eman. Zdekauer, kupec (Schopf, I. 10.). 

Schůze lidu v lázni Svatováclavské dne 11. března, připadla právě 
na sobotu. , Ohlas tohoto svatováclavského shromáždění 
rozšířil se rychlostí blesku po celé Praze a po veškeré vlasti. Telegraf 
konal svou povinnost, a v okamžení byla zpráva o tom, co se v myslech 
obyvatelstva Pražského děje, ve Vídni. Neděle a pondělek přešly pokojně, 
jen výbor od lidu vyvolený, aby přání jeho sestavil a spořádal, jak by 
J. Msti. královské předložena býti měla, pracoval ve dne v noci, a v outerý, 
po prudkých výstupech mezi neshodujícími se, listina šťastně ku konci 
přivedena. V tom jako rána z čistá jasná přijede odpolední tah [vlak] 
z Vídně do Prahy a přináší zprávy z Vídně o tom, co se v pondělí tam 
dělo. Universita první způsobila hnutí, a slovanská mládež byla takořka 
její duší; zajisté ona nejhloub cítila a věděla, kde ji co bolí. Tekla krev, 
a oplakáváme mezi prvními obětmi naše rodáky, soukmenovce a přátele. 
Jaký dojem tyto zprávy v Praze způsobily, nelze vypsati ; byl tím trapnějším, 



První petice Pražská 1 1 . března. 3 

čím méně se vědělo, jaký konec toho bude. V tu chvíli ještě o '/o8 hod. 
večer [vládou dosazený] Pražský purkmistr [Muller] své hodnosti c. kr. 
apelačiíího rady se odřekl a nyní jako spoluniéšCan změněné články svato- 
václavského shromáždění podepsal a s ním celý magistrát." (Květy, 142.) 
Magistrát kr. hl. m. Prahy vydal k obyvatelstvu Pražskému provolání, 
datované dne 14. března, jímž vyzýval k zachování pořádku a pokoje 
s důvěrou tím větší, „an se v tomto okamžení vyhotovila žádost veřejná 
čili petice k Milosti našeho nejmilostivějšího krále a otce vlasti ze středu 
měštanstva. která obsahuje přání k zlepšení duchovního i hmotného dobra 
národu, jak se potřebou času býti ukázalo, přání, kteráž co nejdříve 
k stupňům nejvyššího trůnu budou podána." Zároveň se v provolání tom 
oznamovalo, že petice dotčená jest právě vyložena každému k nahlédnutí 
a k podepsání : v radnici Staroměstské, v sále jednoty průmyslové, v besedě 
měšfanské. besedě šlechtické, v besedě kupecké, v knihkupectvích Ehrlicha, 
Galve i Jaroslava Pospíšila, pak na Malé straně u p. Scheiba v Mostecké 
ulici, konečné u p. Fastra, u „Zlaté husy" na Koňském trhu. (Praž. Nov. 
1848, 22.) 

Ona první petice Pražská jest taková : 

Vaše G. K. Milost! Veliké události v západní Evropě staví se 
nám jako nějaký ohnivý meteor před oči naše. Sotva počalo toto 
mocné hnutí, o kterém se nám s počátku zdálo, že daleko jest. a 
již i strhuje sebou spolek státův německých; vůkol hranic rakous- 
kých panuje hnutí veliké a knížata německá, s Vaší G. K. Milostí 
spojená, postavivše se velikomyslně jemu v čelo, zmocnila se jeho, 
hnutí to zř'ídíce a pečujíce o to, aby nevedlo k záhubě. 

Gas, jenž nyní nastal, jest jiný nežli jindy býval ; veliká ona 
mezera mezi národy a jich knížaty pií-estává. národové shromaždují 
se okolo knížat svých, důvěru vzbuzujíce, o důvěru prosíce v době 
nebezpečenství. 

Věrní obyvatelé města Prahy, vidouce obecné toto hnutí a 
chtíce v království Českém první býti ve věrné poddanosti králi 
svému i v pravdě, skládají vroucí díky své před vyvýšeným stolcem 
Vaší G. K. Milosti za to, že jim nebylo zabráněno promluviti svo- 
bodně od srdce svobodné slovo k milovanému králi a Pánu svému : 
kéž by také bylo vyslyšeno a spravedlivě oceněno ! Doufáme v Boha 
i ve své dobré svědomí, že se to stane ! 

Nové nám neobyčejné jest toto dobrodiní vysokého povoleni : 
nebudou-li slova naše dosti důstojně volena, bude-li se zdáti obsah 
prosby naší, že by vystupoval z míry skromnosti, račiž otcovská 
dobrotivost vznešeného Krále našeho nám to milostivě prominout. 

Dva rozdílní národové přebývají v požehnaném království Če- 
ském, ježto jest perla koruny Gísařské Milosti Vaší : jedou národ, 
kterýž jest původní a má první právo k zemi a ku králi svému, 
byl potud zdržován ode vzděláv.uií sebe i od užívání stejného pniva 
ústavy takovými, kteréžto neukazujíce se sice zjevně nepřátelsky. 



4 Prvni ])etice Pražská 11. března. 

aniž přímo národnost odjímajíce, vždy přece podlé povahy své 
k tomu směřují a za výminku požívání práv občanských pokládají, 
aby se národnost původní Česká v jistém ohledu zapřela a 
odložila. 

Svobodné rozvíjení se obou národností, České i Německé, kte- 
réžto, jsouce osudem spolu sjednoceny v Cechách přebývají, stejné 
jich snažení k cíli vyšší vzdělanosti bude oba národy síliti, oba spolu 
bratrským svazkem pojiti i povede oba dva ke štěstí. 

Příčina, že země Česká posud ještě stupně toho nedosáhla, 
aby se mohla pevně opříti nynějším nebezpečným událostem, tato 
příčina náleží mezi následky dosavadního rozdělení a převahy 
řeči německé v zákonech a ve správě zemské. 

Ne toliko pouhé snažení, ale postavení obou národností na 
stejný stupeň a pojištění toho výslovným zákonem může jedině 
znovu založiti i upevnili moc a velikost země České, i také oba dva 
národy ouže spojiti se svým panujícím kmenem. 

Pojištění však toho vznešeného, každému Vlastimilu, bud Cech 
nebo Němec, svatého následku neleží toliko v tom, aby se vzdělá- 
vání řeči jenom trpělo, ale v tom, aby se stala podstatná změna 
v dosavadních ústavech, aby hráze mezi knížetem a národem pře- 
kážející byly zrušeny, aby bylo obecně a v dobrém úmyslu dovo- 
leno vyučování národu školami i spisy: takto jen bude mocí býti 
položen základ ke štěstí národnímu, ke společnému působení obou 
národů pro Boha, Krále a Vlast. 

Cím světlejší jest lidu rozum, tím otevřenější a bezelstnější 
jeho důvěra, a na této důvěře založená láska jeho ku královskému 
svénm Pánu, tím vznešeněji a ušlechtileji působí tato láska — tento 
základ štěstí každého státu — opět na lid a národ. 

Vysoce milovaný Pán a Král náš at ví, at pozná beze všeho 
prostředkování a beze vší újmy, co národ sobě žádá a oč prosí, 
totiž aby mu byla dána veřejnost ve všem a ku prospěchu všech; 
v této spolu se svobodným a nezkráceným vyučováním leží veškerá 
jistota. Této svaté jistoty abychom dosáhli, osmělujeme se ve vší 
poddané věrnosti i v důvěře jako k milostivému otci svému. Vaší 
Kr. Milosti k spravedlivému posouzení a uvážení s ponížeností před- 
ložiti tato přání, ježto nám vnukla láska k vlasti i věrnost Pánu a 
Králi svému. 

1. 

Aby pojištěna byla národnost Česká ve všech zemích ku ko- 
runě České náležitých i aby obě řeči, Česká i Německá, v dokonalou 
rovnost mezi sebou vespolek byly postaveny i práv stejných aby 
požívaly, jak ve školách tak i v úřadech. 

2. 

Aby České zřízení zemské podle potřeby času bylo změněno a 
rozšířeno pod jistotou takovou, aby záležitosti měst i okrsků ven- 
kovských zastupovány byly svobodně volenými vyslanci, i aby 



Prvni petice Pražská 11. března 5 

svazek mezi Cechy, Moravou a Slezskem byl utužen pospolitými 
stavy těchto zemí, kteří by každého roku společně mívali shro- 
máždění. 

3. 
Aby povoleno byto samostatné, komunální čili obecenské zří- 
zení zemské, tak aby osoby magistrátní i představení všech obcí 
svobodně b3^'ali voleni, pak aby byla úplná veřejnost veškerého 
jednání v záležitostech obecních. Též aby se učinily dokonalé času 
přiměřené opravy v poměrech selských. 

4. 
Aby bylo uvedeno veřejné i ústné jednání konečné v řízení 
civilním i trestním jakožto přechod k řízení soudnímu docela ve- 
řejnému. 

5. 

Aby byla svoboda tisku, obmezena jedině stávajícími Irestními 
zákony, kteréžto by se měly ve příčině svobody tisku změniti a 
národním zastupováním pojistiti. 

6. 
Aby byla povolena svoboda vyznavačům každého náboženství. 

7. 
Aby byla pojištěna bezpečnost osobní proti všelikému libovol- 
nému zatýkání ; ustanovíc zákonem výminky, pod kterými toliko 
může zatknuti bvti nařízeno. 



Aby se dosazovaly na úřady jen osoby takové, kteréž obou 
jazyků v zemi obyčejných jsou stejně a úplně povědomý. 

9. 

Aby byla nařízena povinnost ke zbrani obecná, a ti, kdož 
budou povinni, aby se k tomu ustanovovali losem; krom toho aby 
bylo zřízeno ve městech vojsko měštanské, jakož i na venku stráž 
okresní. 

10. 

Aby se zmírnila a poznenáhla docela zrušila dah potravní lim 
způsobem, by z toho hnod byly propuštěny aspoň věci k zachováni 
života nejpotřebnější; pak také aby byl opraven zákon tax i kolků 
v ten způsob, aby při tom byl ohled na jmění, na které se tato 
daň má uložiti. 

11. 
Aby byli učitelové jak čeští tak němečtí napřed důkladně sami 
vyučeni a vzděláni, pak aby se jim vyměřil dostatečný i slušný 
plat, aby se i na gymnasiích vyučovalo věcem skutečně a reálně 



6 Prvni petice Pražská 11. března. 

platným ; na universitách pak aby byla úplncá svoboda ve vyu- 
čování. 

Tyto u věrné poddanosti Vaší Král. Milosti nyní přednesené 
přání a prosby upevní — jakož doularne i Boha za to žádáme, 
jenž osudem světa vládne — svatý svazek mezi knížetem a náro- 
dem, ušlechtí v blahodějném působení národ, povznesou podle 
povahy času jeho smýšlení, napraví jeho úsudek o povinnosti a 
právě, posilní jeho naději, lásku i víru ve vše to, co svatého jest; 
všecky pozůstatky starých časů zatmělých zmizí a přijdou v zapo- 
menutí, co dnes ještě mylně platilo za přednost, ztrácí svou cenu 
i poraženo bude bleskem svatých darů pravdy, osobní důstojnosti 
a pojištěné důvěry; i otevrou se nesčíslní pokladové země: jeden 
a týž směr i cíl naplní nadšením veškeré mezi sebou ve spolek 
v rovnost uvedené i spřízněné obecenstvo, cíl totiž, abychom mocně 
a pevně stáli pod císařskou korouhví Rakouskou. 

Git národní, hrdost pro vlast, i pro svého krále, zušlechťuje 
národ a činí jej nepřemožitelným nepříteli každému, budiž od zá- 
padu nebo od východu. 

Vše s Bohem, Gísařt-m a Králem naším, takové jest heslo naše 
v svatém nadšení. 

Král a Pán náš vidí věrná srdce naše, Král a Pán náš nehorší 
se pro svobodu slova; bylof míněno věrně, upřímně a neukrytě; 
v celé té důvěře oddaného srdce pravíme: .Jinak učiniti jsme 
nemohli! ! 

(Arch. Mus.) 

Petice tato byla dne 16. března v tisících a tisících exemplářů roz- 
šířena. Rychlolisy nemohly poptávkám ani stačiti ; zrovna z tisku po arších 
se brala a čekajícím občanům poskytovala. (Boh.. 44. str. 6.) 

Za členy deputace, která by petici J. Vel. odevzdala, zvoleni byli 
pánové tito: Fastr, Banset, Brabec, Diirich, Eger, Ehrlich, Dr. Fric.*) 
Halla, Pštros, Krug, Lamel, Reichel, Seidel, Vaňka, Vyšín, Ant. Veith, 
Vyskočil a Trojan, k nimž připojili se též zástupci Pražské university (viz 
níže), i ustanoveno, aby deputace v neděli nejprve příští, dne 19. března 
o šesté hod. ranní zvláštním vlakem do Vídně odjela, shromáždíc se prvé 
před chrámem Týnským, aby přítomna byla mši svaté. (Květy, 144.) Avšak 
stalo se jinak, a slavněji. 

Před odjezdem dostalo se deputaci následujícího pozdravení: „S bohem! 
na cestu do Vídně Slavnému vyslanslvu koruny České, dáno od výboru 
Měšťanské besedy v Praze dne 19. března 184b v 6 hodin i'áno. — Bíih 
pravdy, práva a světla sprovázej Vás k našemu králi, milovanému 
Ferdinandovi! Sedm milionů [obyvatelův] koruny České na vás 
svou naději zakládá. Občanstvo staroslavné Prahy, kolem shromážděné, se 



*) Poněvadž pak Dr. Fric pro náhlé ochuravěni cestu do Vídně nastoupiti 
nemohl, zvolen byl od Měšťanského výboru iia jeho inisto Dr. Pinkas (Schopf, I. zz.) 



Prvni petice Pražská 11. března. 7 

stísněným srdcem, s duchem po pravdě a právu prahnoucím vás očekávati 
bude. - 

, Pomněte, páni občané a bratři vyslanci, že Praha a s ní občanstvo 
celé koruny po spravedlnosti ve hlubokosti duše své rozníceno jest. 
Pohrávání, prodlívání, pouhé těšení by velké neštěstí na nás i jiné národy, 
s námi v jedné říši spojené, uvalilo ; před čímž nás Bůh uchovej ! " 

„Našemu králi a císaři slavné společné říše uctivě, avšak mužně 
a bolestně předneste tužby zasloužilého a dlouho úpějícího národa, naše 
srdce jemu otevřete, naše rány mu okažte, aby je svou spanilomyslností 
zhojil. Spása nás všech a našeho potomstva vaše srdce k hrdinství pro 
pravdu a právo podněcuj, spása společné říše k vytrvalosti vás posiluj. 
Bouřlivá je přítomnost : blahodějnou budoucnost a bezpečnost její proti 
návalíím na mravní síle a důstojnosti národů stavěti pečujte. Nebo vy 
znáte občanstvo a jeho dávné naděje.' 

„O, hluboce cítíme, že vám velkou sice, avšak také slavnou úlohu 
dáváme. Jako Vyšehradská skála pevnou důvěru k vám máme, že vás 
nikdo ničím nezmate. Naopak vás ubezpečujeme, že nosíce vás v srdcích 
svých, doma v nepřítomnosti vaší ve svornosti, v pořádku jako jeden muž 
zůstaneme, až se náš osud rozhodne. Bůh je svědek, že mravní, tiší, 
poctiví, svému slavnému, u pramenu sv. Václava svobodně volenému 
výboru města Prahy ve všem poslušní budeme, abyste spokojenou mysl 
měli, a náš král Ferdinand se z nás radoval. Upřímně se vám vy- 
znáváme, že v tom jedině slávu hledáme, abychom s námi spojeným ná- 
rodům bohulibý příklad dah, že se narovnání hrozných věcí bez břinkotu 
zbraně, bez vraždění a hanobení člověčenstva vykonati dá. Slovem daným 
se vám ke všemu tomu zavazujeme, aby vaše jasná mysl a šlechetné srdce 
ničím zmítány a s nastoupené cesty svrženy nebyly. Vůbec vědomo, že slovo 
dané našich hrdinských pradědů nad přísahu a úpis od okolních národu 
se vážilo, a my jsme jejich dle ducha znovu narození potomci, a že tomu 
tak. činem osvědčíme." 

,S bohem! Hospodin národů vás provázej, ostříhej a žehnej vaše 
kroky. Na sbratřené Moravě, po její půdě jedouce, všech občanů a bratrů 
od nás srdečně pozdravujte, a všech statečných v naší Vídni jménem naším 
bratrsky líbejte. Dobrému králi, našemu Ferdinandovi, vyřidte naši 
úctu a lásku, že on je náš a my jeho. S bohem!" (Ivvěty, 151.) 

Deputace pak rozloučila se s Prahou provoláním tímto : 

,Spoluměšfané, krajané, bratří! Poslušní jsouce hlasů vašich, zane- 
cháváme zde mezi vámi svůj domov i všecko, co nám milého jest. abychom 
vaše přání přinesli před vyvýšený stolec našeho krále. Odevzdáváme nyní 
své rodiny i jmění své docela i jedině pod ochranu vaši, v té celé důvěře, 
že je tak zajisté opatrovati budete, jakož i my, co jste nám uložili, co 
nejsvědomitěji chceme vykonati. Bez porušení i bez všeliké změny vložíme 
prosby vaše do rukou milostivého otce vlasti, vřele budeme se k nim při- 
mlouvati i vydáme vám také z toho počet, oznámíme věrně vůbec po na- 
vrácení svém. co a jak jsme v poselství svém pořídili ; avšak budeme touž 
měrou také, až se navrátíme, od v;is ž;idali. abv se město nalézalo v témž. 



První petice Pražská 11. března. 
8 

stavu obecného pořádku, jakož je zanecháváme. Pán bůh s vámi i s námi ! 
Ten, jenž panuje uade kráH, jakož i náklonnost a láska vaše budou nás 
provázeti na cestě; důvěra naše obapolná bude nás síliti. Na shledanou! 
V Praze dne 19. března 1848. Ve jménu vyslaných: Petr Faster. — 
Pravoslav Alois Trojan." (Květy, 148.) 

O odjezdu deputace z Prahy pak oznamuje svědek : „Právě se vracím 
z nádraží, kde jsme našim poslům, kteří tužby a žádosti národa před 
trůn Jeho král. Milosti položí, s bohem dali. Cechové ! takového oka- 
mžení nebylo ještě v Praze, co naše paměf stačí ; to všeobecné ouča- 
stenství, to nadšení, které každou mysl ovládalo, poskytovalo pohled vzne- 
šenější, nežli naše srdce snésti může, — pérem nelze mi je vylíčiti. Již 
před 6. hodinou ráno naplňoval shromážděný národ celý náš ohromný 
Koňský trh ; před sochou sv. Václava vystavěn byl pod stanem, na němž 
česká korouhev vlála, oltář ; kníže arcibiskup s asistencí kolika kanovníků 
a jiného duchovenstva přistoupil k němu, aby bohu všemohoucímu, který 
řídí osudy národův, obě£ sválou učinil, a požehnání jeho pro šťastné po- 
řízení vyslanectví národního vyprosil," 

„V kruhu měšťanských vojsk stáli vyslancové a ostatní oudové Vý- 
boru měšťanstva a obyvatelů Pražských spolu se svými rodinami, dále 
se rozestavili starší měšťanští ozbrojení sborové, národní garda a sborové 
studentův a Konkordie. Studenti vytáhli se starým praporcem studentské 
legie od r. 1809, prozatímní praporcové vláli při ostatních sborech; 
všecku prostoru mezi nimi zaujímal lid ; nikde nebylo policejního ani ji- 
ného vojáka na stráži viděti, lid sám na pořádek hleděl. " 

, Začala se oběť svatá a zpěváčky sbor našeho Jelena zpíval : , Hospo- 
dine pomiluj!", polom: „Svatý Václave, vévodo České země!" a národ 
své hlasy s ním spojoval a vroucně se rozléhala prosba z tisíc hrdel : 
„Nedej zahynouti nám i budoucím!" Po skončené mši a po uděleném 
apoštolském požehnání vystoupili ještě dva z vyslanců s peticemi skvostně 
červeně vázanými, žádajíce Jeho knížecí Milost o zvláštní ještě těchto žá- 
dostí požehnání, což vrchní tento pastýř, radost svou nad chvalitebným 
počmáním měšťanstva a nad tím, že při všem Boha tak pamětlivo jest, 
krátkými, jadrnými slovy projeviv, s nadšenou myslí učinil, a posléze tři- 
kráte : „Ať žije král! Sláva konstituci!" hlasitě provolal." 

„Nyní se všecko ubíralo k nádraží a Jia blízké jemu hradby, které 
nepřehlednými zástupy lidstva jako poseté byly. Oddíl sborův studentských 
doprovázel jako čestná stráž rodiny vyslancův k nádraží ; vyslancové se 
tam s četným měšťanstvem, a po bocích městskými ozbrojenci obklopeni, 
pěšky ubírali, přední dva svázané petice slavnostně nesouce. Okolo toho 
průvodu, před ním a za ním valilo se v zástupech ostatní Pražské oby- 
vatelsto všech stavů. Mezitím prozpěvoval sbor zpěváků neustále svaté 
naše národní hymny, jako dříve ; oučinek na srdce všech byl nesmírný. 
Ve čtvrt na 8mou odjel zvláštní tah jako kurýr napřed ; na tři čtvrtě na 
8mou určen byl odjezd vyslancův samých. Tu nastala nejtklivější, nej- 
dojímavější chvíle; národními korouhvemi a věncemi ozdobený samotah 
(lokomotiv) připřáhl se k vozům, vyslancové vsedali a loučili se s Pra- 



Prvni petice Pražská 11. března. 9 

žany a s rodinami svými ; \). Trojan ještě ukázal celému národu jeho 
skvostně svázanou veřejnou prosbu k trůnu Jeho C. Msti., z vozův se 
sypaly červeně česky a německy tištěné listy, slova to k loučení ; určená 
minuta přišla, a z hloubi srdce veškerého lidstva zaznělo úpěnlivým hlasem, 
jako by se země pod nohama otvírala, tisíceré: „S bohem! Dobré poří- 
zení! Šfastnou cestu ! Sláva! Vivatl" Bílé šátky, kamkoli jsi pohlednul, 
povětřím vlály, všecky klobouky k rozloučení kývaly. Zvolna jenom hnul se 
samotah s nimi za bránu — odjeli. Starým, mladým vstoupily slzy nej- 
hlubšího pohnutí do očí." 

„Když vyslanci byli odjeli, sešikovali se opět zástupové ozbrojených 
sborův, a nastalo divadlo jiné. Povznášející byl pohled na statné sbory stu- 
dentstva a národní gardy, teprv přede dvěma dny na pospěch zřízené. Pozdra- 
vovali se vespolek i vzájemně se starším měšťanským vojskem hlučnou opět 
a opět po ulicích se rozléhající „Slávou" a „Vivat" a táhli v nejlepším po- 
řádku Dlažební ulicí přes Kolovratskou třídu [Příkopy] do svých rozličných 
čtvrtí. S oken mnohých domů vlály české korouhve, balkony byly jimi ově- 
šené a krásnou pletí obsazené, která točením šátků pozdravení sborův opěto- 
A^ala. Vše se skončilo bez nejmenší výtržnosti, na všech tvářích maloval se jen 
jeden cit, cit radosti, svobody, bratrsva!" (Květy, 150.) 

Deputace Pražská byla cestou do Vídně na stanicích slavnostně uvítána, 
netoliko v Čechách, nýbrž i na Moravě. , Na moravském pomezí stál obelisk, 
s kterého vlál národní praporec. U obelisku toho se zastavilo ; celá depu- 
tace vystoupla i volalo se s nadšením : Sláva I na ouzké vnitřní spojení 
mezi Čechy a Moravou. Byli jsme tuze napnuti, jak na Moravě budeme 
vítáni ; avšak nad naše očekávání byli jsme daleko překvapeni, když na 
první štaci moravské náramné množství lidu hromohlučně: Sláva! při 
našem příjezdu provolávalo, a jásání nemělo konce, když jsme na pevné 
spojení Moravy s Čechy hlasné : Sláva ! pronesli. Dámám se rozdávaly 
kokardy, i při})ínaly si je hned na ňadra. To se opakovalo po celé cestě 
skrze Moravu a všude přijímaly kokardy s vděčnou radostí. " 

,S večerem přirazili jsme do nádraží Holomouckého, i byli jsme 
s jásáním od nesčíslného lidstva přijati. Všichni v Holomouci studující 
čekali tu na nás a když deputovaní Pražské university k nim promluvili 
a pak sestoupili, tu bylo objímání ! Svým Holomouckým bratřím k žádosti 
šli naši studentští deputovaní pěšky z nátlraží do Holomouce a při ťaku- 
lovém osvícení a ustavičném jásání pohyboval se tah skrze město k pří- 
bytku doputovaných. Nám Pražanům bylo ale podivné, že ani jediný 
ouředník z Holomouckého magistrátu nás nepřivítal, kdežto přece všude, 
kudy jsme jeli, i v nejmenších vsích nás rychtáři i ouřadníci z vůkolí 
pozdravovali. Objasnilo se nám to teprva později, když jsme byli slyšeli, že 
se Holomoucký magistriít právě v čas našelio příjezdu o deputaci do Vídně 
radil. '^ 

„V G hodin ráno vyjeli jsme z llolonioiice . . . -leli j^nie pak \wiAd 
co nejrychleji a v Břeclavi dostali jsme se na rakouskou pudu ... Ve 
Florisdorfu očekávali nás vyslancové Čechu Vídeňských na uvítanou ; byli 
to samí známí, i přivítali nás, jak se samo sebou rozumí, s nejrozčile- 



10 Prvni petice Pražská 11. března. 

nějším jásáním, i lítali j.sme z náruče do náruče. Nevy.slovitelné .skvělé 
ale bylo uvítání nás ve Vídni samé. Nesmírné množství lidí očekávalo 
nás v nádraží ; jeden řečník kladl nám na srdce, abychom věc moravskou 
nikdy a pod žádnou výminkou od české neodlučovali, a slavený řečník 
Kuretič vyzýval nás a všechny Slovany, bychom vždy věrně k sobě stáli 
a vzájemně naši svatou věc zastávali. Odtud šli jsme pě.šky ve slavném 
průvodu až do císařského hradu. Všudy kynuly nám šálky a praporce, 
se všech domů metali nám věnce, kvítí, bílé pentle, a jásající množství 
lidu vzrůstalo každým okamžením. Myslivecká třída byla již celá zatísněna, 
s těžkostí činila národní garda jízdná místo a ledvaže špalír slovanského 
sboru nával lidstva zadržel." (Květy, 161.) 

O uvítání deputovaných cestou a ve Vídni vydávaly se v Praze 
i zvláštní rychlé zprávy tiskem. V jedné takové oznamuje se mimo jiné, 
že „větší částka Vídeňských národních gard očekávala je. Samy Vídeňské 
něm. Noviny povzbudily Vídeňské Slovany, aby je uvítali." (Arch. Mus.) 

(Viz níže kabinetní list z 23. břez.) 

Schůze v lázni Svatováclavské, první petice Pražská a události, jež 
rychle potom následovaly, neminuly se s mocným účinkem i na Cechy 
v cizině, meškající tam dočasně neb i trvale tam usedlé. Jsa tou dobou 
na cestách Dr. Rieger píše z Říma mimo jiné: „Včera dopoledne byl 
jsem na vyslanectví našem. A. O. mi dal čísti Noviny Vídeňské ■ — a 
v nich oficiální zprávy. Ruka mi trnula, když jsem to držel v rukou a zde 
nesklamnou zprávu četl o naší mladé svobodě. Bůh nás má přece rád! 
A jak divně, přepodivně mi to vypadalo viděti vlastníma očima, kterak 
noviny Vídeňské potřebu konstituce a svobody tisku uznávají. Ať někdo 
řekne, že se v našem věku divy nedějí. Zvláštní satisfakci měl jsem ale 
večer v jednotě, když jsem četl ve Všeob. Novinách zprávu o poradě 
měšfanské v Svatováclavské lázni. Již mně počínalo hanba býti za své 
krajany — kteříž, an celý svět směle o reformy se hlásí — o opravy ve 
vlasti naší a hlavně o ochranu národnosti zhola žádné péče nemíti se 
zdáli. Líbal jsem Vás všecky v duchu, kteříž jste se v tom přičinili a 
zvláště starého přítele svého, Trojana. Tu se opět osvědčil v době roz- 
hodné — co muž v plném významu slova toho, muž srdnatý — odhodlaný, 
pevný, obětavý. Budme všickni tak, a nebude, kdo by se směl opovážit 
národnosti naší a práv jejích jen prstem se dotknouti. — Jen toho mi 
bylo líto, že jsem v době tak těžké, důležité mezi svými nebyl a svou 
silou ke zdaru naší věci přispěli nemohl. — Ale nyní spěchám domů 
mezi Vás." (P. N. 29. příl. str. 2.) 

Čeští akademikové v Uherské Šfávnici rovněž se ozývají. (Tamž.) — 
„Dcera česká" v Drážďanech povzbuzuje v Deutsche Zeitungu sou- 
kmenovce své na dráze nově nastoupené, dto 24. břez. (P. N. 29. str. 2.) 
— Gechoslované ve Vídni velmi horlivou činností vynikali, o čemž níže 
na svém místě. — Ve Štýrském Hradci náš krajan. Kašpar z Vele- 
šína založil „Slavische Landsmannschafl". (Květy, str. 257.) Hned druhý 
den po vzniku té myšlénky přihlas lo se k ní 62 členů. Slovinců, Chorvátů 



žádosti Pražské pfivorlní. 11 

a Čechů, studujících to tamní university (Kv., 2.'32.), kterýžto počet záhy 
vzrostl na 200 (tamž, 248, si. 1.). 

Čeština nabyla rázem větší platnosti v Praze i po venkově. „České 
mluvnice mají nyní většího než kdy jindy odbytu, znamení to upřímného 
přání jak Cechů tak Němců, zanedbaným svým poviiniostem k našemu 
jazyku podle možnosti ještě zadost učinili. Na požádání úředníků státní 
účtárny (Staatsbuchhaltung) a s přivolením jejího představeného přednáší 
jim p. Vávra, oficiál u téhož úřadu, český jazyk, pro Čechy a pro Němce 
zvláště, po třech hodinách za týden. Zapsaných účastníků obojího druhu 
počítá se již asi 60. Ouředníkům fiskálním přednáší na jich požádání p. 
Neubauer český právní sloh. Tak i po privátních hodinách v českém 
jazyku silnější poptávka. P. Vorel zavedl ve svém ústavu pro hochy rovněž 
přednášky o češtině a více jiného se chystá.* (Květy, 178. si. 2.) 

V Jičíně založen v dubnu spolek čtenářský, při jehožto zahájení p. 
Jos. HoUmann ..řečí českou rozvinul důležitost obou jazyků zemských 
i otevřel potěšitelnou vyhlídku, že netoliko úředníci, češtiny méně mocní, 
nýbrž také všechny dámy v těchto místnostech naleznou příležitost, úplně 
se vzdělati v jazyce nyní nevyhnutelně potřebném". (Boh., 69. str. i. si. 2.) 

V Litoměřicích zřízen byl též spolek s výslovným účelem „cvičiti 
se v češtině", ve schůzích jeho česky mluveno, čteno a zpíváno. Původcem 
jeho byl krajský komisař Herget. (Boh., 59. str. 6. Květy, 185.1 

Tolikéž v Chebu větší horlivost pro češtinu se jevila. (P. N. 
24., str. H.) 

Také Židům vidělo se pochlubiti, že již dne 14. břez. na Pražské 
„israelské škole hlavní při veřejné zkoušce žáci i z češtiny byli zkoušeni. 
Bylo věru pohnullivo, slyšeti, kterak chlapečkové pěti- a šestiletí na otázky 
české po česku odpovídali a horlivostí se vyznamenávali, jako by cítili 
význam jazyka, jenž v pozdějším vážnějším životě těsněji je připoutati má 
k jejich spoluobčanům křesťanským. Bohdá, není již daleka doba. kdež 
vedle žalmů Davidových i národní písně české budou se ozývati ve školách 
israelských a že děti israelské modlitby své a zbožné city netoliko jazykem 
hebrejským a německým, nvbrž také českým budou k nebesům vysýlati." 
(Boh., 45. sir. 4. si. 2.) 



Žádosti Pražské v podobě původní 

První petice Pražsk;í, jakž ji byla formulovala komise zvláště k tomu 
zvolenii, v některých kusech dosti zřetelně se lišila ode čhinkův, jež pro 
schůzi v lázni Svatováclavské byl sestavil dr. Brauner a kteréž tam také 
byly jednomyslně přijaty ještě s některými dodatky. Podobá se, jako by 
spokojenost s formulováním petit, od komise pořízeným, nebyla bývala vše- 
obecná ; může se tak rozuměti již ze zprávy při první petici citované, 
o , prudkých výstupech mezi neshodujícími se" ve výboru, zvoleném k redi- 
gování petice. Dokonce zřejmo pak jest to ze zprávy, jižto výbor měšfanů a oby- 
vatelů Pražských (podepsáni jsou: „Vojtěch hrabě Doym, přednosta. — 



12 Žádosti Pražské původní. 

Petr Faster, zástupce. — Pravoslav Alois Trojan, první sekretář. — 
Dr. Vilém Gabler, druhý sekretář") dne 17. března veřejně vyhlásil, ze 
zprávy obsahu tohoto : „ Aby se obecnému přání občanů Pražských 
učinilo zadost, tímto se veřejně oznamuje, že původní žádost v ta sama 
slova sepsaná, jakož v lázni Svatováclavské byla přednesena, od vyslaných 
dne 19. března t. 1. do Vídně spolu se vezme a Jeho G. Kr. Milosti 
předloží." Vyhláška tato byla zvláštními plakáty uveřejněna; „Květy" pak 
ji otiskujíce, přičinily k ní tuto poznámku : „S velikým potěšením spě- 
cháme sdělili následující oznámení, které, jak doufáme, k upokojení zdej- 
šího obyvatelstva i venkova znamenitě přispěje." (Květy, 143.) 

Dne 18. března, tedy den před samým odjezdem deputace první do 
Vídně, dr. Brauner uveřejnil ona prvotní petita česky i německy zároveň 
ve zvláštním čísle „Bohemie' pod názvem „Krátké odůvodnění Pražské 
adresy v její původní podobě", a připojil k jednotlivým článkům zvláštní 
odůvodnění. 

Podáváme zde ona původní petita Pražská i s jejich odůvodněním. 

1. 

Aby pojištěn byl svazek mezi zeměmi k České koruně náleže- 
jícími, Cechy, Moravou a Slezskem, a ty aby zastávány byly [něm. 
deren Vetretung] od sněmu, každého roku bud v Českém nebo 
v Moravském hlavním městě shromážděného. 

2. 

Aby tyto země administrativně spojeny byly a zodpovědné 
politické, právní a finanční centrální ouřady a]3y se v Praze pro 
ně zavedly. 

Oba tylo články žádosti jsou odůvodněny starým posud se zachová- 
vajícím zemským zřízením, a historickou a národní zachovalostí [něm. 
Integrilál] těchto zemí, jakož i rozsáhlostí a zvlášLností stávajících tam 
občanských poměrů ospravedlněny. Spojení jejich jest právně docela takové, 
jako jest spojení král. uherských zemí, tudíž i od Jeho Milosti přijatý 
titul : Ferdinand I., císař Rakouský, král Uherský a Geský, toho jména 
pátý atd. 

3. 

Aby stavovské zřízení království doplněno bylo svobodně vo- 
lenými vyslanci všech měst a okresů venkovských. 

Dosavadní stavovský spolek [něm. Landstándische Korper] sestává 
z prelátského, panského a rytířského stavu, pak z magistrátních předsta- 
vených k sezení a hlasování uprávněných priv. král. měst, a tudíž tenkrát 
za stavovskou representaci země považovati se nemůže. Tím byl jen 
toho času, když v něm veškerá král. města od vyslanců zvláště 
zplnomocněných zastupována, všecka ostatní města pak v pod- 
danství a sedláci svým pánům co nevolníci podrobeni byli. 

Nemá li stavovská representace býti pouhé zoučastnění jednotlivých 
privilegovaných osob a spolků, nýbrž přirozeným orgánem mezi vládcem 
a lidem, jest doplnění a zdokonalení nadřečeným způsobem potřeb n é. 



žádosti Pražské původní 13 

4. 

Aby byla oiiplná rovnost české národnosti s německou ve všech 
českých zemích, školách i ouřadech. 

Tento článek žádosti zakládá se na starém a obnoveném zemském zřízení 
od května 1627, kdežto české i německé řeči v zemích koruny České 
stejná práva jsou pojištěna. Tato rovnost není žádným pozdějším zákonem 
nebo platným uzavřením sněmu vyzdvižena ani obmezena, nýbrž jen za- 
vedením německých škol v roce 1778 skutečná překážka jí učiněna byla. 
Česká řeč byla počátečně z normálních i vyšších škol, a ješto se ouředním 
čekancům v nich vycvičeným dostatečné známosti české řeči a slohu ne- 
dostávalo, konečně také z ouPadu vytisknuta. V těchto zemích má převahu 
většina pouze českých obyvateltJ ; jejich duševní a materielní záležitosti 
tedy zanedbávány jsou, ba i v nebezpečenství upadají, pokud českým 
rodákům nedá se tatáž příleži!:ost, aby v mateřské své řeči v stejné míře 
jako Němci duševně se vzdělávali, ve své mateřské řeči právo hledati 
a právo nalézati mohli. 

Při tom není a nemůže být oumysl, který by k ujmě Němců 
směřoval; ani se tím nevyroznmívá, jakoby německé řeči zapotřebí nebylo 
pro Čechy, kteří by po nějaké vyšší vzdělanosti toužili. Německým oby- 
vatelům země České to zajisté velmi vítané bude, když i oni, kteřížto jsou 
menšinou obyvatelů těchto zemí a v každodenním potřebném obcování 
s nimi, snadnou příležitost a pohnutku naleznou, známost české řeči bez 
zvláštního vynakládání času a peněz hned ve škole sobě přivlastniti ; jako 
to také rozenému Čechu jistěji a snadněji bude, německé řeči se naučili, 
když se jí učili bude v přirozeném mateřském jazyku. 

Také jest to jediný prostředek, pojistiti následek četným zákonním 
naostřením, aby ouředníci v těchto zemích dokonalou známost obou v zemi 
panujících jazyků měli. Až posud to bylo pouze náhodě pozůstaveno, anebo 
se to líčilo vysvědčeními, kteréžto bohužel! mnohý sobě zaopatřiti dovedl, 
který sotva tu nejpotřebnější známost českého jazyka měl. 

Uskutečnění toho prospěšného zavedení, tuším, žádné těžkosti ne- 
podlehne. Jako se na gymnasiích s latinskou řečí stává, kdežto je z počátku 
pouze předmětem vyučování, které v jazyku německém se děje, později 
pak v ní jiným věcem se vyučuje: tak by se to také s českou řečí, slohem 
a literaturou stáli mělo — s tím rozdílem, aby se v čistě českých místech, 
nebo v takových, kde česká řeč převahu má, vyučovalo v jazyku českém, 
německý jazyk aby pak byl předmětem vyučování, později ale aby s po- 
držením českého jazyku hiké v německém se vyučovalo jednotlivým 
předmětům — ■ kdežto v místech docela německých, nebo v takových, 
kde německý jazyk převládá, naopak díti se musí. Pouze triviální školy 
musely by jako posud obmezeny zůstat na mateřský jazyk většiny. 

Také na vysokých školách bohomluvectví, práv a lékařství, jakož 
i v technických ústavech mluví nejjasnější praktická potřebnost pro dokoiu\lou 
známost a neustálé cvičení v obou v zemi panujících řečích s obzvláštním 
upotřebením na nabyté tam vycvičení pro život a od toho závislou schopnost 
a užitečnost u veřejném životě. 



14 Žádosti Pražské původní. 

■ 5. 
Uspořádám soudnictví : vyzdvižením priv. soudů, zavedením 
neodvislvcii ouřadů a veřejným oustním jednáním. 

Všeobecné vyjíoupení z roboty a jiných urbárních povinností, 
vyzdvižení poddanosti, stejné postavení gruntovní majetnosti z ohledu 
práv i břemen, bezvýminečná zavázanost k stavu vojenskému loso- 
váním a co možná nic delší než 41etou službou. 

Zjednodušení soudnictví zavedením obecných okresních soudů pro 
osoby a věci, s vyjmutím předmětů pravomocnosti vojenské se týkajících, 
mělo by, obzvláště již pro vyjádřené zákonní připuštění k vykoupení od 
urbarních břemen, míjejícím rozdílem mezi poddaným a svobodným majitel- 
stvím osobní vážnosti výsadami nadaných osob tak málo na ujmu býti, 
jakož osobnímu a věcnému úvěrku vůbec na nejvýš prospěšno jest. 
Vrchnostem gruntovním jest patrimoniální soudnictví den ke dni obtížnějším 
břemenem a jakož nepravidelně rozličným objemem dominií, libovolnou 
propustlivostí úředníků, jichž první povinností jest, o vrchnostenský prospěch 
se starati, taktéž nesnadné a nákladné jestif pro poddaného za příčinou 
nepřiměřeně skrovného platu právních úředníků a nejistoty jejich zaopatření 
v případu bezslužebnosti aneb neschopnosti. Z ohledu na to jest při ne- 
odvislých zavedených soudech oustní a veřeiné jednání ospravedlněno. 

Nejvýš dobročinný ohled nejvyššího zemského řízení, aby dobrovolným 
usjednocením účastníků selská majetnost od roboty a urbarních břemen 
osvobozena byla, není vydaným patentem od prosince 1846 o vyměnění 
roboty nikoliv v míře té docílen, jakž zjevně nejvyšší zákonodárství za to 
mělo: to hlavně proto, poněvadž požadováni ve výměnných cenách od 
mnohých statečních správců přepiato bývá, poněvadž držitelově statků fidei- 
komisních potřebným ustálením celé výměnné sumy na čas svého požívání 
z výměny jen nepatrný, ceně náhradní nikdy se nevyrovnávající prospěch 
mají a konečně poněvadž vůbec veškerého selského stavu myšlenka se 
zmocnila, že sice placenou, ale potřebnou a všeobecnou výměnu roboty 
co zřízení vlády aneb uzavřeni stavů na každý pád v brzce 
očekávati lze. Všeobecnou výměnou urbarních *) břemen jest již dán základ 
k ustejnění gruntovní majetnosti, a vyzdvižení osobní, toliko ještě na poměr 
patrimoniální pravomocnosti zakládající se poddanosti jest jen nepatrný krok 
dále v následování celku. 

Toto ustejnění majetnosti ve výhodách a břemenech mohlo by míti 
veliký výsledek pro materiální blaho jednotlivce, jakož i zjednodušení ná- 
kladných prostředkův vlády a pro výši všeobecné možnosti placení daně; 
protože množství nevyrobitelných [sic] jistin nyní poddanému majiteli grantu 



*i Na každý způsob byla by snad v knížce .0 robotě a vykoupení z roboty' 
ode mne naznačená výměna stavovskými úvérečnimi hstinami pro nynější poměry 
nejpřiměřenější; protože součastenstvi nezeraanských statkářův a rolníků při sněmu 
a tudíž všeobecné usjednocení o to ve způsobe smlouvy pro všecky oučastníky 
nyní možno bude. — Pozn. orig. 



žádosti Pražské původní 15 

k celku připadnou a rovnováhu mezi průmyslným podnikáním a ouroky 
ze vzdělávání rolí uvedou. 

Ačkoliv i břemeno závaznosti k vojsku, na Sletou službu snížené, 
ulehčeno jest, doléhá přece posud velmi léžce na řemeslnický a rolnický 
stav tak mnohým osvobozením a posavadním způsobem odvádění. Majetnosti 
a živnosti nemající nalezne při vší přísné obezřetnosti snadno příležitost 
vyhnouti se dostavení v mladších letech, an mezi tím na otcovský dům 
poutaný městský a selský synek stavu lomu vyhnouti se nemoha počet 
scházejících pak vyplniti musí. Čtyřletá vojenská služba, jak jí sem tam 
v cizině stává, rozmnožila by zjevné chut k stavu vojenskému, a přihodilým 
vyhnutím se v první třídě stáří až do 21. neb 22. roku také ouplné 
vzdělání brance (rekruta) v některém řemesle ještě před odvodem jest 
možno. V mnohých státech, ano již i v i'akouských zemích zavedeným 
zkušeným sbíráním skrze losování vyhnulo by se konečně mnohým ouskokům 
a šmejdům, a učinila by se najednou přítrž z toho pocházející mravní zkáze. 



Aby byly zavedeny městské a vesnické obce a ty aby spravo- 
vány byly od svobodně volených municipálních a komunálních 
ouřadů. Aby zřízeny byly komunální (obecní) gardy. 

Kdyžby se zavedly všeobecné okresní soudy, pro kteréžto by se 
v Cechách beztoho dobře rozdělená města hodila, odpadla by mějtům 
vlastní soudní moc a pozůstala by jim pouze vlastuí politicko-ekonomická 
správa obecní, a pro tu by vlastní prospěch občanů zajisté byl nejlepším 
rukojemstvím, kteréžto by ani horlivostí státních ouředníků, aniž jakou 
podněcující kontrolou [ne]mohlo být převýšeno. Vesnické obce podobaly by se 
docela městským, když by svrchu řečená soudní moc zavedena byla, 
a kdyby jednotlivě se udržeti nemohly, v komunální okresy by se roz- 
dělily. Pouze samozákonností obcí dá se národní vlastnost a obecní jmění 
šfastné udržeti a dobře upotřebiti k povznesení a zotavení kleslých obcí 
a k prospěchu vlasti. 

Když se nynější, posud ale beze všeho určení jsoucí městské ostro- 
střelecké gardy promění v náležité zřízené komunální gardy, k nimžto 
přistoupiti by všeobecnou povinností bylo : byla by proti nepokojům 
a spolkům chudmectví [něm. des Proletariats] vždy hotová ozbrojená 
síla, kterážto stát žádné vydání nestojí, a kdyby potřeba nastala, že by 
se řádné, placené vojsko jinam stáhnouti muselo, zůstala by co mocná 
ochrana bezpečnosti pohotově, kdežto až posud na venku takovéto ociuany 
více méně se nedostává. 



Aby se ouřady obsazovaly domácím lidem, majícím stejně 
dokonalou známost obou v zemi panujících jazyků. 

Dle toho, jak to neporušenost zřízení přiměřená a historické i po- 
litické poměry, jakož i rozdílnost národností v zemích koruny Coské |)o- 
žaduje, hodí se k náležitému zastávání veřejného ouřadu jen takový domácí 
nebo ponárodnělý český občan, který těchto okolností znalý jest. Potřeba 



16 Žádosti Pražské původní. 

stejně dokonalé známosti obou v zemi panujícícli jazyků zakládá se na 
zákonní jejich rovnosti. 

9. 
Svoboda tisku s represivními zákony proti nadužívání. 

10. 

Aby taxovní a kolkovní zákony byly opraveny a potravní daň 
zrušena. 

Kolkovní a taxovní patent od r. 1840 sice množství s vybíráním 
někdejší generální taxy spojených nevhodností odstranil, a hledání práva 
u zeměpanských ouřadů znamenitě usnadnil; u komunáhiích a patrimoniálních 
ouřadů naproti tomu hledání práva jím v takovéťéž míře obtížným učiněno, 
protože taxy zůstaly, cena kolku pak ještě znamenitě zvýšena jest. Větší 
břemeno zasahuje tedy nejhlavněji řemeslníka, sedláka a vůbec chudé. Také 
upotřebení kolkovního zákonu bývá pro zkázy plnou ouskočlivost nebezpečné, 
a sprostý člověk ze strachu, aby do pokuty neupadl, často mnohem větší 
outraty si dělá, nežli to kolkovní patent vlastně požaduje. 

Při městských a vrchnostenských daních nacházíme v rozdělování 
podlé tříd a při platech u knih gruntovních dle rozličných ustanovení 
onu nestejnost, jejíž základ schudnutím a pádem mnohých bohatých měst 
českých a zahynutím všelikých živností již dávno pominul. Dále dopomáhá 
toto předpisování a vyzdvihování daní na venku nejvíce k ošizení sprostého 
lidu, jakýchž podskoků vlastně ani dohlídati se nemůže, čímž se lidu 
zákonní prostředky právní ochrany znepříjemňují. Hlavně však má daň 
potravní tu vadu, že nejspíše jen na třídu lidu chudšího a méně možného 
padá a tím způsobem, jak se vybírá, stává se pro stát nákladnou, pro 
platícího však občana obtížnou a znemravňující. 

II. 

Svobodné právo shromaždovat se a zadávat prípisy. svatost 
tajemství dopisů, pojištění osoby proti zatknutím bez předešlého 
soudního uznání anelD dostižení zločinu. 

Nahlédneme-li jen blížeji na rozvinování a rozkvět lidu českého jakož 
i na všecky řádné občanské poměry jeho, jakýmiž se naše vlast honosí, 
zajisté žádnému na mysl nepadne, že by snad toto zřízení zneužíváno býti 
mohlo. Naopak jsou ustanovení tato silné rukojmě pro blaho jednomu 
každému, jakož i všeobecnosti. Cožkoliv by všeobecnému dobru škodlivo 
bylo, ustanovení tato odlučují a časným protipůsobením se k žádné straně 
nepřivrhují [něm. neutralisirenj ; ano podporují a udržují všeobecné dobro, 
poukazují řízení zemské na všeobecné potřeby a veřejnou čistě panující mysl. 

V2. 

Ouplnou svobodu všech náboženských v} znání. 

Tímto pravidlem nemůže římsko-katolické náboženství žádné ujmy 
utrpěti, poněvadž bez toho působí vyznání neobmezené četnosti, a nej- 
\yšším panujícím domem, tak jako mocnou sv. stohcí v Římě proti všem 
ostatním vyznáním nepřemožitelné ochrany požívá. 



Petice vys. škol Pražsk. 15. břez. 1848. 17 

Spíše může jen to k jeho lesku a k jeho rozšíření patrně přispívati, 
když mimo ně jiných vyznání víry svobodně stává, kteréž se nikoliv co 
přirozeně slabší, nýbrž ještě také za zvlášf utiskované považují. 

(Bohemia 1848. zvláštní číslo ze dne 18. března.) 



Petice vysokých škol Pražských. 

15. března 1848. 

Dne 15. března shromáždil se výbor k tomu zvolený od studentův 
jednotlivých fakult universitních a polytechniky, i sestavil v přítomnosti 
mnohých profesorův petici ke králi o žádoucích opravách na obojích 
oněch školách Pražských. O předchozím jednání v té věci zprávy podrob- 
nější nalezneš v „Bohemii" 1848, 44, a u Schopfa I. 12 a sL, i ve 
Květech 143. Petice tato odevzdána byla J. Vel. od zvláštní deputace 
vysokých škol Pražských při společném slyšení, jež u J. Vel. měla zá- 
roveň s měšťanskou první deputací Pražskou. Cleny oné deputace vy- 
sokých škol byli : Dr. Fischer, děkan fakulty právnické, prof. Redten- 
bacher, Šebánek z theologie, Holenia z práv, Josef Pečírka z mediciny, 
Uffo Horn z filosofie a Bradka z techniky (Praž. Nov. 1848, str. 91.) 
K společnému tomu kroku bylo studentstvo vyzváno zvláštním provoláním 
mesiánského výboru. (Květy, 143.) 

Vyřízení petice nalezneš níže pod 2. dub. Při té příležitosti výbor 
Pražského studentstva vyhotovil dne 18. března zvláštní pozdravení ,Na 
studentstvo Vídeňské", které nalezneš ve Květech 154. 

Ona petice vys. škol Pražských jest tohoto obsahu : 

Vaše c. k. Milosti! Přesvědčeni jsouce, že staré akademické 
ústavy nemohou více odolati bouřím nynějšího věku, osmělujeme se 
prositi nejponíženěji Vaši c. k. Milost, aby ráčila zásadu reformy 
rozšířiti i na vyšší školní ústavy. Čeho my volení zástupcové 
celého studentstva společně s posluchači polytechniky od Vaší c. k. 
Milosti prosebně žádáme, jest uvedení takových řádův a zřízení 
jakovéž u všech vzdělaných a dospělých národů ode dávna zavedeny 
a za prospěšné shledány jsou. 

Prosíme nejponíženěji : 

1. Aby žádná schopná hlava za příčinou svého náboženského 
vyznání od učitelských stolic na vyšších školách vyloučena nebyla, 
aby nikdo proto ve" vzdělání a v dalším prospěchu povolání svého 
obmezován nebyl, 

2. Aby uvedena byla úplná svoboda vyučování i učení se, 
a dovolení k vyučování aby nebylo jako posavad libovolně obme- 
zováno a skracováno. 

3. Aby bylo každému možné učiněno, vzdělávati se dokonale 
v obou jazycích zemských a to ve všech předmětech vyučování 
vůbec. 



18 Prohlášení ústavnosti 15. břez. 1848. 

4. Aby dovoleno bylo navštěvovati cizí university i v běhu 
studií. 

5. Dosavadní řád zkoušek aby na ten způsob proměněn byl, 
aby volno bylo, tak řečené povinné předměty slyšeti pořádkem a 
(•asem každému vhodným; aby způsobilost ke státní službě i ku 
praxi závisela jedině od přísné státní zkoušky. 

6. Prosíme, aby ústav polytechniky přivtělen byl k universitě 
co zvláštní všemi příslušnými právy nadaná fakulta. 

7. Aby stát pečoval o fysické vychování zřízením tělocvičných 
ústavův a plováren, a ustanovením platů pro potřebné k tomu 
učitele. 

8. Aby dovoleno bylo studentstvu spojovati se v jednoty, a 
k tomu cíli aby za základ položeny byly statuty o jednotách nej- 
nověji na universitě Mnichovské vydané. 

Všickni nejponíženěji podepsaní osmělují se skládati prosby 
své s úplnou důvěrou u trůnu královského, nadějíce se, že 
svatá horlivost, kterouž nadšeni jsou, spravedlivého uznání dojde. 

V Praze, dne 15. března 1848. 

Akademický senát a spolupodepsaní sborové učitelští přistupují 
úplně k této petici. 

V Praze, dne 10. března 1848. 

(Následují podpisy rektora, ředitelův studijních, děkanů, pro- 
fesorů, jakož i mnohých členův fakult a studujících.) 

(Praž. Nov. 1848, str. 90. a konec z Bohemie 1848, 18. břez.) 



Prohlášení ústavnosti. 

15. března 1848. 

Nežli deputace s první peticí Pražskou do Vídně se vypravila, mocné 
hnutí zavládlo již také tam, jemužto povoluje císař, činil ústupky až 
k prohlášení ústavnosti. Dne 15. března okolo 5. hodiny odpol. dal nej- 
vyšší purkrabí Pražský veřejně vyhlásiti následující oznámení: „Dle právě 
nyní mně telegraficky sdělené zprávy ráčil Jeho cis. král. Milost zrušení 
censury a brzké uveřejnění zákonu pro tisk, spolu i svolání pánťi stavů 
německých i slovanských zemí, jakož i centrální kongregace lombardsko- 
benátského království ustanoviti. Tuto k obecnému oučastenství podanou 
zprávu pílím tím spěšněji u veřejnou známost s tím podotknutím podali, 
že mi bližší určení co nejrychleji slíbena jsou." (Praž. Nov. 1848, str. 88.) 
„Zároveň ohlásily Vídeňské noviny, že se kníže Metternich poděkoval a pozdě 
večír v 9 hodin přišla telegrafická zpráva o udělení konstituce k J. Osv. 
nejv. purkrabí hraběti Stadiónoví, s níž hned svého privátního sekretáře 
do zdejších besed a jiné úředníky do jiných schůzek vypravil, sám ale 
do divadla zajel, kde se právě poslední akt smutnohry „Dienstpflicht" 
začínal. Opona se musila spustit a hrabě Stadion sám celému shromáždění 



Prohlášeni ústavnosti 15. hiez. 1848. 19 

přeradostué to návěští sdělil. 2e o dohrání kusu více ani řeči nebylo, 
rozumí se samo sebou." (Květy, 143.) 

Ferdinandův patent, prohlašující ústavnost, jest takový : 

My Ferdinand První, z Boží milosti Císař Rakouský, král 
Uherský a Geský, toho jména Pátý, atd., daU jsme taková ustano- 
vení, jaké jsme k vyplnění žádostí Našich věrných národů zapotřebí 
uznaH. 

Svoboda tisku jest Mým vyjádřením vyzdvižené censury 
v tom samém způsobu přivolena, jako ve všech státech, kde jí 
stává. 

Národní stráž, zřízená na základech majetnosti a rozumnosti, 
koná již nejprospěšnější služby. 

Ohledně povolání vyslanců všech provinciálních stavů a cen- 
trálních sjezdů Lombardsko-Benátského království v čase co nej- 
možněji nejkratším s sesíleným zastoupením stavu měšťanského a 
pod ohledem na stávající provinciální řády zemské k účelu Námi 
uzavřené konstituce vlasti jest co potřebí nařízeno. 

Následně očekáváme s důvěrou, že myslové upokojeni, studie 
opět pravidelný další chod míti. řemesla a pokojný obchod opět 
•oživeny budou. 

V tuto naději důvěřujeme tím více, ježto jsme se dnes uprostřed 
mezi Vámi s pohnutím byli přesvědčili, že věrnost a náklonnost, 
jež jste od století Našim předkům nepřetržitě, a i Nám při každé 
příležitosti byli dokázali, Vás ještě nyní jako od dávna oživuje. 

Dáno v našem císařském hlavním a sídelním městě Vídni, 
patnáctého března tisícího osmistého čtyřicátého osmého, Našich 
říší roku čtrnáctého. 

Ferdinand (L. S.) 
Karel hrabě z Inzaghi, nejvyšší kancléř. 
František svob. pán z Pillersdorítu dvorní kancléř. 

Dle Jeho c. k. apoštol. Milosti nejvyššího vlád. rozkazu: 

Petr šlechtic ze Salzgeberů, c. k. dvorní rada. 
(Praž. Nov. 1848 str. 92.) 

Plného pozoru hodno jest stanovisko, jaké zaujali předáci poUtického 
ruchu v Praze vůči tomuto prohlášení ústavnosti. Oznamujef nána současná 
zpráva sice stručná, ale výmluvná, tolik: „Též bylo ve výboru (měšfanů 
a obyvatelů Pražských) rokováno, že kdyby snad se ve Vídni za- 
mýšlelo dáti konstituci takovou, aby stavové všech zemí 
pouze jen do Vídně se svolávali, aneb snadnadpřipojením 
seRa koňského císařstvíkNěmecku rozhodovati se' chtělo, 
aby se proti takovým zámyslům slavně protestovalo. My 
nesmíme opustiti historickou pudu naši, koruna Česká 
(Cechy, Morava a Slezsko) nesmí se rozpadnouti v pouhé 
departementy, a ve spojení se zamýšlenou říší Německou, 
j a k jí N ě m c i r o z u m ě j í, h r o z í n a š í n ií r o d n o s t i n e v y h n u t e 1 n á 
smrf". (Květy, 143. si. 2.) 



20 Prohlášeni ústavnosti 15. břez. 1848. 

O účincích, jež způsobila zpráva o slíbené ústavě v Praze, vypravují 
soudobé časopisy poměrně velmi málo. Zpravodajové zajisté podávali se 
sami dojmům a požitkům nenadálé změny, že nebyli s to, aby klidně 
a obšírně zaznamenávali zjevy tohoto obratu vrstevníkům i potomkům. 
Ale nežli dějepisec zevrubným vylíčením této doby poskytne čtenářstvu 
českému obraz žádoucí, budiž tu aspoň několika rysy výraznými označena. 

V Praze „s báječnou rychlostí rozšířila se zpráva telegrafická o udě- 
lení ústavy ... V nejživější hostince a v jiná místa schůzek přinášeli 
úředníci radostnou zprávu. Jásajíce ubíraly se skupiny ulicemi a ohlašo- 
valy každému mimojdoucímu a ve všechny domy prohlášení ústavy. Na 
ulicích, v hostincích se lidé objímali a šampaňské řinulo se proudy. Cí- 
saři nesčíslné „Vivat" a „Sláva" se provolávalo. Také na jednoho stát- 
níka zhusta zpomínáno [Metternicha], jenž osudův Rakouska již více ne- 
řídí. Po 10. hod. ubíral se od nádraží [státního] průvod s pochodněmi 
asi 120 mužův, provázen ohromným zástupem hdu, všemi částmi města. 
U každé hlavní stráže, kudy průvod s pochodněmi se bral, volala stráž 
do zbraně a vojsko vzdávalo čest : bubny třikráte zavířily. Před domem 
arciknížete Karla Ferdinanda, jenž v našich pohnutých dnech březnových 
lásku lidu si zasloužil, před bytem nejvyššího purkrabí, před paláci knížat 
Auersperga, Rohana, hrabat Buquoy, Bedřicha Deyma a j. se stanulo 
a provolávalo „Af žije", načež dílem českými, dílem německými řečmi od- 
povídáno. Na Františkově nábřeží před pomníkem Františkovým zpívána 
národní hymna, též na místě, určeném pro pomník Karlův, stanulo se 
a voláno „Sláva". Až pozdě do noci, aneb, správněji řečeno, až do čas- 
ného rána trvalo jásání na ulicích. Překvapujícího obratu věcí ani nebylo 
lze chápati." Také na zejtří „za dne všude nejživější ruch: všechno ko- 
kardami nebo páskami na rameni ozdobeno, mnozí již ozbrojeni. Zde 
a onde bylo zříti bílo-červené korouhve s nápisem : „Konstituce". Mnohé 
krámy jsou bílo-červeně ozdobeny a kdyby nebylo již postu, zajisté ani 
jediná dáma neobjevila by se na plese, leč bílo-červeně." (Boh. 44. str. 4.) — 
Na den 21. břez. ustanovila Žofínská akademie na oslavu prohlášení ústavy 
na Žofínském ostrově uspořádali zábavu hudební. (Tamž str. 6.) 

Časopisy, které až dosud pěstovaly jen zábavu a poučení, jaly se 
psáti o věcech politických, vycházely častěji a „Bohemia", časopis do té 
doby psaný výhradně jazykem německým, počala uveřejňovati články zá- 
roveň i češtinou. Prohlášení ústavy oslavováno i básněmi, z nichžto jednu 
zde klademe : 

„Hymne an den Marz 1848. 

Die Tag' und Náchť bringst du in Gleichheit, 

Auch uns, diesmal, brachťst Du die Gleichheit; 

Der Knospe vorbereitest du die Freiheit, 

Auch uns bringst Du fůr Reď und Schrift die Freiheit ; 

Bald scheinet uns nach Nacht und Nebel Frúhlings Licht, 

Nun auch der B o h m e n Genius — die Schale bricht. 

Fůrst Mitternaclit hat ausregiert, 

Jung Feuer wird neu angeschůrt; 



Prohlášení ústavnosti 15. břez. 1848. 21 

Blast ohne Furcht nun wacker in die Kohlen, 
Wer diess Euch wehrt. den soli der Teufel holen. 

Buquoy." (Boh. 45. sir. 6.) 

Karel Havlíček, tehdy ještě redaktor „Pražských Novin", uveřejnil v nich 
na prvním místě tučným písmem loto vyzvání: „Všichni věrní Čechové jak 
v Praze, tak na venkově se tuto napomínají, aby ke cti nové konstituce svoje 
německé firmy, štíty a vývěsky zrušili a české si vyvěsili, aby se lak s námi 
vnitřně i zevnitřně stala důstojná změna. Všichni praví vlastencové zvláště 
v Pi\aze dbejte o to, aby také ti spoluměšEané, kterým snad tyto listy do rukou 
nepřijdou, o tomto napomenutí se dověděli a brzy dle něho učinih ; dokažme 
světu, že Cechové sice dvě stě let spali, ale — nevyhynuli ! ■* (Praž. Nov. 23.) 
Ale v čísle hned následujícím vidělo se potřebí, mysli tím poplašené uko- 
nejšiti. Pravit se tam: „Někteří naši němečtí spoluobyvatelé lekají se 
článku, jejž nedělní české noviny stranu zřizování českých štítů a ná- 
pisů přinesly. Nebojte se, není to žádná válka, žádné nepřátelství ; není 
to tak myšleno, jak se třeba na první pohled zdá aneb vykládati může. Že 
dosavadní způsob krámských vývěsků a tabulí, dle něhož by Praha do kořán 
německým městem býti musila, přestane, že se i v lom rovnost učiní, kdož by 
pochyboval? Slušnost toho musí každý uznati. To se pomalu, jak čas 
a prostředky stačí samo sebou udělá a doufáme, že k tomu každý Čech 
i Němec, podle své možnosti přispěje, rád a ochotně, z lásky a šetrnosti 
k svým spoluobčanům. Kde pouhé jméno je, nechf si je dá Čech 
česky, Němec německy napsati : kde víceré udání je, nechf je všude 
v obojím jazyku, stejnou slušností. To nebude již zejtra všecko, a ni- 
komu to také nenapadlo, sic by musila celá Praha najednou škrábati, 
malovati, psáti a lakovati, — a to by šlo zle a jsou také jiné práce ještě, — 
ale doufáme, bude se lo pomalu, víc a více okazovati, však ne na mí- 
lové lokte ; čím kdo rozumnější a národní rovnosti a svornosti milovnější, 
tím bude v tom přičinlivější, aby jiným dobrý příklad dal. Tak to je 
snad dobře?" (Praž. Nov. str. 94. si. 3.) 

Časopisy přičiňovaiy se o to, „aby Koňský trh ke cti nejnovějším 
událostem ve Sv. Václavské lázni a ke cti našeho starého milého pa- 
trona S v. Václava, jehožto socha tam slojí, nazván byl S v. Václav- 
ský" a ulice Jezovitská aby pojmenována byla Karlovou (Praž. Nov. 
str. 92. si. 3.). „Bohemia" horlivě zasazovala se o to, aby nábřeží Fran- 
tiškovo nazývalo se k o n s t i t u č n í m a pomník tam postavený aby změněn 
byl v pomník ko ns ti t iičn í, tak by na místě sochy cis. Františka po- 
stavila se tam socha „našeho iiejvýš milovaného panovníka, krále Ferdi- 
nanda V." Kromě toho se přimlouvala, aby na obnovené radnici Slaro- 
měslské mimo sochy panovníkův Spytihněva, Přemysla Olokara II., Karla IV. 
a Ferdinanda III. postavily se sochy ještě dvou panovníků českých. Za 
staré vlády byly prý tam určeny císařové František a Ferdinand ; nyní 
prý se změnily věci a obecenstvo prý veřejně proti tomu protestuje. „Bo- 
hemia" pak navrhuje, aby vedle cis. Ferdinanda V. postavila se lam socha 
„nejsvobodomyslnějšího z dřívějších panovníka českvcli, velikého Jiřího 
Poděbradského." (Boh. 52. str. 3.) 



22 Prohlášeni ústavnosti 15. břez. 1848. 

K zevnímu označení přívržencův nové doby nosilo ,nyní' všechno 
červené a bílé kokardy, neb aspořa pentle, staří, mladí, oboje pcjhlaví. 
Již ani není pentlí dost na skladě a cena jejich se aspoň zdvojnásobnila, 
cena kokard i zčtvernásobnila. " (Kv. str. 152. si. 2.) Též ducho- 
venstvo označovalo se téměř všeobecně národními kokardami nebo ná- 
rodními stuhami i chystalo se podati žádost k arcibiskupství, aby příště 
mohio nositi obyčejný oblek občanský a zanechati vysokých bot a krátkých 
spodků. (Boh. Extra-N. 20. břez. str. 2.) Počaly se „nositi konsti- 
tučiií klobouky bílé, nízké, se širokým okrajem, který po straně vy- 
hrnut a s českou kokardou ku klobouku připnut jest. Obchodník Gott- 
wald v Ovocné ulici prodává již také konstituční slunečníky, červené 
a bílé." (Kv. str. 144. si. 2.). „Bohemia" navrhovala místo smekání 
klobouků i „konstituční pozdrav" na způsob vojenského. (Boh. 52. str. 4.) 
Slečna Math. Ringelsbergova složila konstituční polku, kteráž „vzbu- 
dila pravé nadšení" v hudební besedě (Boh. 45, str. 5.; Kv. str. 152. 
si. 2.) Jakožto jeden z nejpraktičtějších vynálezů konstitučních libovala si 
„Bohemia" konstituční rohlíky, nadívané uzenkami (Boh. 47. str. 7.) 

Po městech venkovských oslavováno prohlášení ústavy slav- 
nými službami božími, shromažďováním měšťanstva k vyslyšení patentu 
z 15. března, řečněním, hostinami společnými, přípitky, zpěvy, objímáním 
se, hudbou, průvody s pochodněmi, ohňostroji, osvětlováním měst, střelbou 
z hmoždířů, ohni zapalovanými po vrších okolních a pod., o čemž časo- 
pisy tehdejší hojných zpráv podávají, i blahořečeno téměř napořád „králi" 
Ferdinandovi. Ve městech vlasti naší převahou, ano i výhradně německých, 
v Č. Budějovicích, v Litoměřicích, v Teplici, v Chebu, v Karlových Varech, 
v Mariánských lázních, v Broumově, Českém Cvikově a j, prapory červeno- 
bílé vyvěšovaly i ozdobovaly se kokardami a stuhami v týchž barvách 
zemských, v Jablonném při hostině, jížto sbor střelecký a vzdělanější část 
občanstva se súčastnila, „ozývaly se city a slova, které dokazovaly, kterak 
vysoce drahý dar našeho krále, tohoto nejkrásnějšího posla jara, umíme 
si vážiti a „Lebe hoch unser Konigshaus", ústava a vlast byly přijímány 
s jásotem, jenž se všech rtů se tlačil a všech srdci otřásal." (Boh. Extrá- 
N. 22, břez. str. 6) Měšťané Liberečtí adresou ze dne 17. břez. vzdá- 
vají Jeho VeL díky „na stupních trůnu královského". (Boh. 49. str. 5.) 
Tolikéž občané Jablonečtí nad N. adresou svojí z 18. břez. provolávají 
slávu „našemu králi Ferdinandovi." (Boh. 53. str. 7.) 

Vlastenec Holomoucký takto se těší z obratu věcí: , Bratři! Posud, 
když nás privilegovaní šlapali jako červa v prachu, ač nám srdce krvácelo, 
nesměli jsme pozdvihnouti hlasu; nyní však směle vystoupiti smíme a ža- 
lovati člověčenstvu na potlačovatele naše ; to právo nám dává svoboda 
tislíu. Nepotřebujeme se více báti, že tajná policie, bud. si politická, buď 
si kněžská, za každé rozumné slovo nás zamýkati, kacéřovati, černé křížky 
nám dělati, nás z profesur vyháněti bude atd. ; zašlápnuti jsou ještěři tito. 
Nyní mužem všechno mluvit, všechno psát, obmezujíce sebe pouze podle 
vůle naší daným zákonem ... A co za výhodu ponese změna tato národ- 
nosti naší české? Úřady naše budou české, budou muset české přípisy 



Prohlášeni ústavnosti 15. břez. 1848. 23 

přijímat, a ne více, jako posud aspoň činívaly, budou krajské úřady české 
přípisy a protokoly bez německého překladu zavrhovat, budou muset s námi 
v našem národním jazyku vyjednávat, dopisy na nás v našem jazyku vy- 
sýlat ; budeme míti národní školy, v nichž se přirozeným způsobem vyučovati 
budeme; budeme míti česká gymnasia, kde se německému jazyku bude 
jako jiným předmětům vyučovat; budeme míti školy české pro vyšší 
vzdělání řemeslníka i rolníka ; na vysokých školách bude se učit v německém 
i českém jazyku. Bratři! Němec přestal býti pánem, Čech otrokem: oba 
národové jsou nyní sobě rovni, oba nabyli vážnosti a platnosti. Styděli 
jsme se posud za řeč naši ; bratři ! za řeč slavných předků našich styděli 
jsme se; styděli jsme se za ni, protože nebyla řeč pánův. Stydme se, že 
neměli jsme dost velkodušnosti. ujímati se pohromou časů zmrzačeného 
žebráka, že jsme jej vyháněli ze škol, z kostelů, z úřadů, ba i z vlastních 
domů . . . Bratři ! budme zase. jako bývali dědi naši — srdcem, duchem, 
slovem, činem Cechové." (Týd. str. 103 — 104.) 

Z Opavy pak píše dobromyslný vlastenec dne 20. břez.: ,.V sobolu 
bylo uveřejnění konstituce, ale jen na radnici bez všeliké slavnosti — až 
hanba. Nicméně jsme aspoň vyjdouce před radnici vyvolali císaři pánu 
hlučné „Sláva!" Byl právě trh, venkovský lid myslil, že hoří; dívá se on 
s podivením na bílé kokardy, a málo kdo je v stavu, nový převrat věcí 
mu vysvětliti. To je velká chyba. Od krajského úřadu byla konstituce 
venkovským úřadům oznámena, ale s nařízením, aby se zatím neuveřej- 
ňovala. Účel při tom prozatímním zatajování je ještě dobrý ; bojím se však, 
že ono více uškodí, než prospěje. NeboE k uchu lidu se ty zprávy už 
přece dostaly, ale jak převráceně, snadno si pomyslíte. Jeden mluví o pře- 
stání roboty, druhý o přestání všech dávek atd. Mělo se hned s vrchu 
poučení o podstatě nového pořádku po celé zemi rozšířiti. Pravda je, že 
čas byl k tomu dosavad krátký. Pro uvarování nebezpečí z delší nevědo- 
mosti dal jsem já pro lid srozumitelné vysvětlení práv nyní obdrženýcli 
zde do tisku, které zítra vyjde. Nepořádek se nestal nikde ani ten nej- 
menší. Samou radostí ani nemyslíme na panující nemoce." (Týd., 94.) 

Výbor měšfanstva Pražského záhy postaral se u sládků a pekařů hlav- 
ního města, že cena piva byla snížena a chléb větší pečen, a u továrníkův, 
by žádný dělník jejich z práce nebyl propuštěn. (Praž. Nov. str. 115. si. 1.) 
Zvláštní komitét dám konal sbírky peněžité, z nichžlo lidu nezaměstnanému 
zaopatřována práce a poskytována mzda. Zde i na venkově dary peněžité 
poskytovány chudině. Nejmenovaný věnoval chudým Pražským óOQO zl. 
(Boh. 45. str. 4.)*), arcibiskup Pražský 400U zl. (Bob. 47. str. 7.). 
Příbram lOuO zl. Bratří Šubertové přivezli od sedláků kraje Berounského 



*) Tento dar ,.Praž. Nov." oznamuji takto: „.listy pravý šlechtic, pán česky, 
nepocházejici sice z české krve, ale věrný syn vlasti naši. daroval z radosti z naši 
svobody riOUO zl. str. soukromé jednotě pro chudé a nuzné měšťany s tim zá- 
vazkem, by se tito za našeho milého krále Ferdinanda J. M (1. pomodlili, by mu 
Bůh všemohouci ráčil dáli všeliké blaho a dlouhé panováni. Co máme k této 
zprávě připojili? Nic, než že litujeme, že nám neni přáno, jméno tohoto pána 
veřejně ohlásiti.' Str. \)-2 si. 3.) 



24 Prohlášeni ústavnosti 15. břez. 1848. 

Pražanům dvě fůry chleba; bylif venkované mylně slyšeli, že v Praze nouzi 
trpí. (Květy, str. 152.) 

Zrušení Censury vítáno obzvláště ve kruzích spisovatelských. Patent 
z 15. břez. uveřejnila „Bohemia" dne 17, břez., ale pod tučným záhlavím 
tímto: „Theilweise schonohne Gensur!" a pod patentem píše 
Fr. Klutschak, táhna se pouze ke svobodě tisku: , Tímto provoláním 
svoboda tisku v život vstoupila. Od nynějška nepředložím censuře ani 
řádku. Od nynějška budu psáti, jak smýšlím, jak cítím. Péro mé jest 
posvěceno zájmům císaře a vlasti, které ode dneška jdou spolu ruku 
v ruce. Co píši, dovedu zodpovídati před soudem, jenž nebude více založen 
na hbovůli. Bezprávný stav literatury pominul : takž doufáme ve svého 
císaře, ve svou vlast! Literatura rakouská nyní rovně oprávněná vstupuje 
v řady literatur jiných národů svobodných, i bude — tím jsem jist — 
v těchto řadách státi čestně." (Bob. 44.) 

V „Pražských Novinách", redigovaných ještě K. Havlíčkem, vytištěno 
dne 19. břez. na předním místě: „Předešlé číslo novin bylo jen z části 
bez censury vydáno, a toto jest první, které zcela svobodně dle svého 
srdce píšeme a vydáváme ! Přátelé drazí ! Dobrodiní tohoto dostalo se nám 
jako ve snu. Kterak budeme užívati svobody, zvyklí jsouce na uzdu cen- 
surní? Celá Evropa hledí nyní na nás, okážeme-li se hodni svobody, ne- 
budeme-li užívati svobody nerozumně ke zlému. Dokažme, že jsme byli 
již dávno pro duševní samostatnost dozráli ; držme se vážně, zmužile, aby 
snad zlomyslní nepřátelé svobody, kterých jest nyní veliký počet, neukazovali 
s ousměškem zlostným na nás, že nejme hodni svobody. Mluvme a pišme 
zmužile pravdu, pokud k prospěchu jest národu, každý dle svého nejlepšího 
přesvědčení, co můžeme zodpovídat před bohem, před dobrými lidmi a svým 
svědomím ; mluvme a pišme srdnatě, ale bojme se čestného soudu roz- 
umných a poctivých lidí. Tak obstojíme beze všech trestních zákonů 
a svobodný tisk poslouží nám k zvelebení vlasti, ne pak k roztržkám 
a ku potupě, jak by nepřátelé národu rádi měli." 

A pod záhlavím „Korouhev naše" praví týž časopis, a bezpečně týž 
spisovatel: „Ovšem jest věc přirozená, že nyní mezi námi nastanou mnohé 
strany a roztržky pro smýšlení, čemuž se při svobodě vyhnouti nelze : 
ale prosíme vás, bratři milí! pro všechno a ve jménu vlasti naší, abyste 
aspoň tak dlouho se zapřením vlastních osobních náhledů všeobecnou 
svornost zachovali, až budeme mít všechno to pojištěno, co nyní zde 
(ovšem jen v krátkosti) vypočtu a co považuju za nevyhnutelné požadavky 
pro blaho našeho národa a naší země." Požadavky tyto spisovatel přednáší 
a odůvodňuje je, my však je zde toliko označujeme: 1. „Odtržení 
koruny české, totiž Cech, Moravy a Slezska, od Německého 
spolku". 2. „Zároveň ale o to se pevně ujmouti musíme, aby koruna 
naše (Čechy, Morava, Slezsko) v císařství Rakouském ouplné admini- 
strativní samostatnosti užívala, a svou zvláštní konstituci, 
svůj zvláštní sněm měla." [3.] „Co se rovnosti obou jazyků, českého 
i německého v ouřadech i ve školách týče, nesmíme tomu tak rozuměti, 
jakobychom chtěli jen rovnost nějakou z milosti: bez rovnosti důstojné 



Prohlášení ústavnosti 15, břez. 1848. 25 

nesmíme se nyní spokojiti . . . každý Cech jest nyní v t é t o době 
zrádce svého národa, který pevně nestojí na svém jazyku všude . . . 
Hanba Cechu, který není Čechem všude." K tomuto článku pojí se pod 
čarou následující poznamenání: „P\.edakce těchto listů má mnohé trpké 
zkušenosti, že nám články, ve kterých jsme na rovnosti té stáli, censura 
vytrhovala ! To byla rovnost ! " Čtvrtý článeček počíná rozpravu o zemském 
sněme, která, jak se zdá, není ukončena a vůbec celé toto pojednání není 
ukončeno. 

Brněnský „Týdenník" vykládaje patent z 15. břez. praví dne 23. bř-ez. 
ke zrušení censury : „Ach, památka to jest hrozná, co dalo se ještě na 
začátku tohoto měsíce; ani pouhé nevinné slovo „svoboda" nesmělo ostati, 
slovo „národ" (! !) přeškrtlo se, slovo „obec" ani etymologicky nesmělo 
rozbíráno býti; vyškrtlo se, že „Čechy a Morava mají společnou korunu" ; 
nesmělo se říci, že by to bylo sprostému lidu užitečné, čísti „České 
noviny. Včelu, Květy, Blahozvěsta", vůbec o Čechách nic se ne- 
strpělo ; [o propuštění rozpravy] o zatmění měsíce muselo prošeno býti 
dvakrát, taktéž o propuštění pověsti známé o Děvčím hradu u Mikulova' : 
„Slovo vládyky Černohorského k národu svému" neprošlo! Ach, kdo by 
to mohl popsati, jak pokračovalo se proti ubohému jazyku našemu, ač 
tolikerými zákony císaí'skými přikázanému úřadníkům a jiným." (Týd. str. 90.) 

Proceduru censurní vyložila „Neue Zeit" stručně takto: „Rukopis pro 
rakouské časopisy [nežli směl dáti se do sazby a tisku] musel 1. dodán 
býti revisnimu úřadu nad knihami a 2, odtud poslati se censorovi. Tento 
3. opět jej poslal úřadu revisnimu, potom dodán „an die Polizei- und 
Gensur- Hofstelle" (každý rukopis), načež 5. opět vrácen úřadu revisnimu. 
I nebylo tudy nic neobyčejného, že redakce neuzřela rozpravy po 2 — 3 
měsíce, ve kteréžto době denně bylo jí posýlati s poptávkou na úřad revisní. 
(Trvalo to někdy i šest měsíců). Potom však otisk kartáčový musel censoru 
a úřadu revisnimu ještě jednou předkládán býti, aby srovnání článků cen- 
surovaných nebylo proti censuře. Když pak censor dlel ve svém letním 
bytě u sv. Víta, půl třetí hodiny od Vídně, musel se mu časopis posýlati 
tam k censuře každý den." (Boh. 58. str. 3. si. 2.) 

Porovnávajíc pak redigování časopisu za censury a za svobody tisku 
v Praze, praví „Bohemia" : „Nesmíme býti nevděčnými, i dlužno přede 
vším, i na špatném, uznávati, co při tom dobrého! A proto voláme také 
my : Škoda uplynulých časů censury ! Tehda bylo redaktorovi přece dobře. 
Pracoval do čtyř, pěti hodin odpoledne, potom poslal list k censuře i měl 
večer svobodný, děj se, co děj. Nyní pracuji do dvanácti, do jedné hodiny 
v noci ještě pro číslo zítřejšího dne a ubozí sazeči sázejí celou noc. Věru 
škoda zlatých dnů censury. A jak pohodlná byla výmluva redakční, když 
někdo přinesl hodně špatný článek — „to neprojde censurou". Takž 
redaktor lehkým způsobem zbavil se článku a kromě toho učinil spisovatele 
zcela štastna, jenž se pak pokládal za proticensurního. A pak ty zapovězené 
knihy a „Griinzboten", které se směly jen zcela tajně čítati — všechny tyto 
tak sladké, poněvadž zapovězené požitky jsou ty tam. A ten laciný způsob, státi 
se slavným : stačilo pouze dáti něco bez censury v cizině vytisknouti — 
a byl již člověk velikánem. í to pominulo." (Boh. 45. str. si. 2.) 



2G Prohlášeni ústavnosti 15. l)íez. 1848. 

Leč svoboda tisku přinesla s sebou též , plátky", oběžné listy, 
pamflety, zhusta až takového druhu, že se časopisy vlastenecké tím hluboce 
urážely, netajily svého rozhořčení nad takovýmito zvrhlostmi tisku i do- 
volávaly se opatření proti tomu. 

Povolením, zřizovati národní gardu čih obranu (byla též národní 
stráží jmenována) vznikl též zvláštní ruch v obyvatelstvě, jak v Praze, 
tak po městech venkovských i po vesnicích. Občané cvičili se v obratech 
a pohybech vojenských, v užívání zbraně, na jejížto pořízení i zvláštního 
obleku zámožní příznivci nové doby poskytovali i štědré dary peněžité. 
S velením českým byly s počátku potíže. Bylot pro výcvik a velení vzorem 
jenom vojsko a měšfanští sborové střelečtí, kteří se řídily komandem ně- 
meckým a vojensky cvičili gardisty na mnoze vysloužilí vojáci svým způ- 
sobem naučeným. I nebylo divu, že ve mnohých městech ryze českých, 
jako i v Roudnici, národní obrana měla velení německé. Ale dlouho to 
netrvalo. Jinde, jako v Železném Brodě, počali s velením českým. Když 
pak po bouři červnové byla národní obrana v Praze znova zřizována 
a setniny si určovali jazyk velicí, měla garda Pražská téměř napořád 
češtinu při komandu. Studentstvo Pražské bylo zřízeno ve zvláštní legie, 
umělci a spisovatelé tvořiH zvláštní ozbrojený sbor „ Goncordii " . 

Mimo tuto však zřízen od českých spisovatelův Svatováclavský 
s b o r. . Za vůdce vybrán baron Villani, za přednostu Vojtěch Deym. Zna- 
mení sboru byl na prsou bílý lev v červeném poli a na pravém rameni 
červený křížek. „P. baron Villani, p. Vocel a p. Tomek vypracují zatím 
pravidla podle staročeských zvyků a ustanoví též české velení. Ozbrojení 
naše budou staročeské oštěpy, které si dle vzoru v Museum zhotoviti dáme. ' 
Po těchto přípravách ustanovena první schůze na 19, března o 3. hodině 
odpol. do seminářského dvora v Klementině. „Každý kdo přistoupiti chce, 
přijdiž již s červeným křížkem na rameně, lvi nemohou ještě býti pohotově 
a budoucně teprva se každému prodají. Všechno bližší ustanoví se dnes. 
Studenti mohou též přistoupiti a červený malý křížek náš pod svým doleji 
nositi. Ostatně mohou přistoupiti do Svatováclavského sboru, kterým skutečně 
blaho naší vlasti (ne pak marné hraní na vojáčky) na srdci leží, bez ohledu 
na stav ... Rovnost, bratrství, snášelivost, ale také d ů- 
stojnost národnosti a řeči české jest naše heslo. " (P. N. 
str. 92. si. 3.) 

Zprávy o vykonané této schůzi jsem nenalezl, ale zajisté ze schůze 
této přináší následující číslo „Praž. Nov." řeč Eraz. Vocela a toto provolání : 
„Češi ! Jak stálá hvězda na nebi, tak národ náš na zemi stojí — a jak 
ona tak i národ skví se skvěle a jasně. — Pokojně a mírně kráčí lev 
náš dále a velkomyslnost jeho odpouští předešlých časů již přestálé — již 
vyhojeué rány. Mateřčina naše vydobyla si platnosti a vážnosti — užívána 
bude v ouřadech a ve školách. — Ni [sic] ouřadové budou zastávati práva 
česká, ni [sic] školy budou vychovávati dítky k slávě a ke cti vlasti, již 
tak věrně a vroucně milujem. — Rovnost a svornost bylo heslo naše — 
rovnost a svornost budiž naším heslem teď — rovnost a svornost zůstaň 
heslo věrných Cechů pro veškeré časy budoucí! — Literáti čeští, kteří jazyk 



Prohlášeni ústavnosti IT. břez. 1848. '27 

mateřský v dosti nepříznivých dobách v ouphié skvělosti udrželi a zachovali 
— vy Yšickni, kteří jste bez českých škol a českého ouřadování přece 
liarvu předků slavných neproměnili, naše vlast, která na vzdor všemu 
rýpání cizoty v ní přece až po dnes tak přírodně na nás se směje — 
slovem: Čech a domov jeho, když dříve se statně vyvinoval a k cíli blaha 
a k slávě spěchal : tak tím více ted v rovnosti a svornosti k blahu a 
k slávě spěchati a vyvinovati se budou ! Protož užívejme svých sil a schopností 
mírně a pokojně k vyloučení všeho zlého ode vlasti matky naší, a pracuj 
každý sobě ke cti — vlasti k slávě. — Kdoby však odpor v cestu k dobru 
a k blahu klást nám by chtěl, ten bud Češi [sic] z Čechů vyloučen ! — 
Sv. Václavský sbor." (P. N. str. 94.) 

Sbor tento zbudil hned na počátku vehkou proti sobě nepřízeň, a 
soudíme, že hlavně povahou svojí, kteráž provoláním tímto zřetelně jest 
vyznačena ; ale proti tomu útočiti přímo protivníci jeho se neodvažovali ; 
vzali sobě za záminku jeho červené kříže a snad i velení české. Následkem 
toho sbor kříže červené odložil, „Květy" pak pokládaly za potřebí oznámiti 
, z pramenů zcela bezpečných, že zdejší vojenské autority nic 
proti českému komandu nemají", ano arcikníže F-erdinand 
ráčil sboru 150 šavlí vykázati. Sbor přijal i jiné jméno, a sice „Svornost" 
a znamením jeho byl „vespod široký bílý, svrchu užší červený pás". 
(Květy, str. 158.) Koncem dubna svatováclavský sbor Svornost byl dílem 
již uniformován. Oblek její, „který se všeobecně líbil, sestává z čepice 
poděbradské, šedivým beránkem obšité, s červeným dnem a stříbrným 
střapcem, ze šedivé čemerky [čamary] s bíločervenými šňůrami, z černých 
spodků s červenobílými bočními pruhami. Všickni takto mundurovaní 
kráčeli v prvním spolku a byli ozbrojeni pikami." (Květy, str. 2i'0. si. 2.) 
Sbor tento, „jehožto členové jevili se mnohým jakožto montagnardové češství, 
byl v červenci výnosem vládním rozpuštěn, a sice „pro účastenství, které 
vzal v událostech týhodne svatodušního." Jakkoli dlužno přiznati, že v jeho 
složení nikterak politicky se nepostupovalo, a že nenávist, jižto Němci a 
klidní jej stihali, dílem sám byl provokoval, jest přece litovati, že sbor. 
jenž měl nejvíce sebevědomí, vypadal nejčačtěji, zaniká". (Boh.119. st. 4. si. 1.) 

Ušlechtilí duchové pojímali novou svobodu velmi ideálně. Velmi 
karakteristické jest v té příčině nově jmenovaného městského hejt- 
mana, totiž náčelníka policejního úřadu, provolání „Na veškeré obyvatele 
hlavního města Prahy", tohoto obsahu : „Git můj pudí mne mocně k Vám, 
abych s Vámi, svobodní spolumčšEané, onu velikou radost naší krásné 
vlasti, však i také trudné nebezpečí sdílel. Povolán však k ouřadu co 
městský Váš hejtman za jiné vladaření soustavy, musím, prv než mezi Vás 
popílím věděti : zdaliž i při propůjčené Vám od nejmilostivějšího krále 
svobodě mně nakloněni jste? Protož činím na Vás otázku s upřímnosti a 
prostomyslností, kteréžto nyní více než kdy jindy povinností jednoho každého 
řnuže jest, abyste mně smýšlení své o tom projevili. Toliko s Vaší pevnou 
důvěrou, toliko s Vaší laskavou podporou mohu s dobrým následkem 
o bezpečnost Vaší osoby i jmění pečovati. At žije náš dobrý král Ferdinand, 



28 Adresa vlast. mor. i slez. 15. břez. 1848. 

nahraditel *) konstitucí ! AE žije naše krásná svobodná vlast ! Af žije naše 
ctihodná sličná Praha ! At žije svoboda tisku ! At žije obecnost ! **) 
Opravdová a věrně plněná zhouba***) veškerému tajemnůslkářství. — 
Moric hrabě Deym, c. k. dvorní rada a městský hejtman hlavního města 
Prahy." (Boh. Extra-N. 25. břez. str. 4.) 

Jiní vykládali si svobodu ze stránky velmi praktické. Četné deputace 
a hromadné návštěvy jezdily z Vídně do Prahy a z Prahy do Vídně 
drahou bezplatně (Květy, str. 294.). Když pak „jisté zdejší četné deputaci 
studentstva ani presidium ani ředitelství železnice cestu do Vídně po železnici 
zdarma povoliti nechtěly, dali si studenti sami dovolení a sedli si do vozů." 
(Tamž str. 298. a Boh. 91. str. 3. si. 2.) 

Tehdy vešlo v obyčej v Praze i po venkově, před byty mužů ne- 
oblíbených anebo i nevinně ostouzených provozovati dobou večerní povy- 
kující demonstrace, nazývané kočičinami. (Květy, str. 202. si. 1. — 
Boh. 61. str. 6. si. 1. i 2.) — Luza pak ráda se odvažovala výtržností 
proti Židům. — Na venkově úřady jakkoli jmenované pozbývaly na 
mnoze úplně moci a úřinku: na lidech zlodějských nebo podezřelých 
z krádeže lid sám vykonával tresty, a kruté. (Boh. 62. str. 7. „Z Hlinská." 
Tamž 68. str. 4. „Z Kuřích Vod." Tamž 108. str 4. „Z Králové Hradce.") 
i jiných příkrostí se dopouštěl. (Tamž „Z Chrudimi".) 

Z Prahy i z jiných středisek vyšší kultury rozjížděU se horliví agi- 
tátoři, aby lid poučovali o nových poměrech ve smyslu záslužně vlasteneckém, 
jiní ve smyslu přemrštěném, někteří snad i s úmysly darebnými. Když se 
konala na Vorlíce slavnost konslituční, dostavilo se tam též několik členů 
Pražské „Svornosti", mezi nimi Sabina a Slavomil Vávra, kterýž oznamuje, 
že „odpoledne byli jsme též na Zvíkové, památných to rozvalinách středo- 
věkého šlechtického despotismu, kde jsme do pamětníku, ačkoliv uchváceni 
divou krásou přírody a básnickou melancholií ovanuti co praví Svornosti 
oudové zapsali naše vyznání: Kde vládne lid, tam láska jest. - — ■ Kde 
šlechta, tam je zráda; — Zhyn, šlechto, zhyn, af zhyne lest — otroctví, 
klam a váda." (P. N. str. 238.) 

Peticemi rozmanitými bylo ministerium Vídeňské zasypáváno. 
Ale útrpným srdcím některým všeho toho nebylo dosti. Nějaká dobrá duše 
táže se veřejně, zdaliž také ctihodné jeptišky nemají žádných přání v srdci, 
i povzbuzuje jich, aby svrhnouce tížící břímě despotismu, přednesli je 
v petici, kdež náleží. (Boh. 65. příl. str. 2.) 



Adresa vlastenců moravských i slezských J. K. M. 

15. března 1S48. 

Přesvědčeni jsouce, „že nejmilostivěji udělenou svobodou tisku sňata 
jsou pouta, v nichž úpěl posud nejdražší klenot Moravana a člověka vůbec, 
jazyk mateřský", a že „jí i konstitucí zaručeno budoucí blaho vlasti 

*) V textu německém stojí: „Der Riickerstatter." — Vyd. 
**) V textu něm.: „Die Óffentlichkeit" — Vyd. 
***) V ném. textu „pereat'-. — Vyd. 



Adresa vlast. mor. i slez. 15. břez. 1848. 29 

Moravské, rovnost práv občanů a výkvět slovanské národnosti," usnesli 
jsou se přátelé jazyka národního — sestoupilif se k tomu konci : profesoři 
M. Klácel a A. Šembera, Bedřich hrabě Sylva Taroucca, méštan 
Jiří Vinařský, M. Dor. Max. Otto, J. U. Dr. Fr. Kuttich a redaktor 
Ohéral — projeviti zvláštní adresou J. Mil. nejhlubší díky Moravanů 
sebevědomých a sepsavše ji neprodleně, po Moravě a Slezsku ku sbírání 
podpisů roze.slali. " (Praž. Nov. 25.) Archy k podpisování této adresy 
i adre.sy universitě Vídeňské vyloženy byly k podpisování v Brně, v Olo- 
mouci, jakož i na velmi četných místech moravského venkova, také 
v Opavě i v Těšíně. Zevrubně jsou tato místa udána v Týd. str. 91. 

Tato ,poděkovací adresa v řeči česko-moravské s četnými podpisy 
z rozličných obcí moravských i slezských, ku které i zde [ve Vídni] 
bydlící Moravané své podpisy připojili, odevzdána byla dne 1. května b. r. 
do rukou Jeho c. k. Výsosti arcivévody Františka Karla [otce to císaře a 
krále Františka Josefa], známého záštitníka národnosti české. Dr. Dvořáček 
odevzdání vykonal, při čemž přítomni byli vyslancové venkovští z Břestu, 
Hulína, Přestavlk, Jarohňovic, Troubek, Pravčic, Loučky v Přerovsku, 
z Budkova, Luk v Jihlavsku, z Trávník v Hradišfsku a z Břeclavy 
v Brněnsku." (Týd. 152.) 

Vaše Majestatnosti ! Nejmilostivější Králi náš a Pane ! Blaženým 
citem přeplývá srdce národův mocnářství Rakouského, a slza ne- 
smírné vděčnosti třpytí se v oku všech rovnou důvěrou hledících 
k velebnému trůnu, odkudž přeslavným plápolem vysvitla spása 
a zahájení důstojnosti člověčí a osobní, jasnost práva a pravdy již- 
již nezakalitelné. Cest národa českoslovanského, kmen Moravský, 
věda. že utěšenost a nadějné blaho dítek a toho laskavé vřelé vy- 
znání jest nejsladší odměna péče otcovské, neprodlévá, aby, ne 
obyčejnou bázní a nadějí sobeckou pohnán, ale svobodnou, nej- 
upřímnější uctivostí vybídnut, položil k převelebnému trůnu nej- 
milostivějšího Krále ozvání vděčnosti nepominutelné vedle národů 
druhých, kteříž, v právu uznaném vyrovnáni jsouce, bratrskou po- 
dají ruku ku snažení, aby Němec, Madar, Vlach a Slovan pod štítem 
svobody a pravdy přispívali k zvelebení trůnu V. K. Msti., a zvláště 
jména Ferdinanda V. a dnů 14. a 15. Března 1848 pro slavnou 
památku na všechny časy člověčenstva. Račiž Vaše Majestatnost 
nejmilostivěji přijmouti tento náš upřímný důkaz vděčnosti a věrné 
pokory před zákonem, jenž bude snesení všech rozumů a šlechet- 
ných vůlí. (Týd. 91.) 

V Brně. IG. Března 1848. 

„Jakož každé i sebe nevinnější podniknuti z naší strany, potkala se- 
i tato adresa u protivníků našich v Brně i jinde s nemalým odporem 
a záštím. Jedni vinili nás z rozkolnictví, že podáváme adresu moravskou, 
au prý se můžeme připojit k německé města Brna; jiní pravili i psali, 
že prý nám nepřísluší, děkovati vůbec a zvláště česky, abychom to po- 
nechali stavům, a opět jiní ostýchali se podepsati, jelikož prý se \i\n 



30 Praž. pani za amnest. Poláků před 20. břez. 1848. 

spisem bňh ví co zamýšlí : kdežlo přece krom krátkého poděkování ne- 
zajímal ani petice jaké, ani čeho jiného. Ano nalezli se lidé, jmenovitě 
v Opavě, Těšíně, Jihlavě, Hradišti i jinde, kteří nemohouce podepisování 
jmen zvrátiti, roztrušovali ústně i písemně v časopisech, že podpisy sebrané 
přiloženy jsou ne k adrese poděkovací, nébrž k žádosti jakési na císaře 
pána o společný sněm Moravy s Čechami, a tím způsobem přinutili jsou 
votanty adresy v Brně, že takové řeči ve veřejných novinách museli za 
lži a utrhání prohlásiti. Konečně odepřely noviny Brněnské i Vídeňské 
adrese, ovšem do němčiny přeložené, místa slušného pod rozličnými zá- 
minkami, ačkoli jiné příčiny nebylo, než že se mnohým nelíbila, jsouc 
psána slovansky." 

„Naproti tomu došlo poděkování, od protivníkíi tupené, u dobře 
smýšlejících náležité pochvaly a účastenství jak pro věc samu, tak i pro 
jadrnou a srdečnou stylisaci, i podepsali je ochotně mužové vysoce po- 
stavení a šlechticové předsudkami nepodjatí, jakož páni prelátové Svato- 
tomský a Rajhradský, hrabata Mitrovský a Bukuvka, baron Vojtěch Widtmann, 
rytířové Karel a Ignác Vojkovský, Štěpán z Holle, někteří guberniální a 
apelační radové a jiní; vůbec sešlo se podpisů okolo Si-^OO, nejhojněji, 
krom Brna, z Prostějova, z Jihlavy, z Opavy, z Těšína, z Ivanovic, 
z Hodonína, ze Strážnice, z Boskovic, z Telče atd. " 

„Nejpěknějšího uznání účastná však byla adresa moravská u pána, 
jemuž svědčila, u našeho nejmilostivějšího císaře a krále. Netoliko že 
ji arcikníže František Karel, laskavý příznivec jazyka našeho, ve jménu 
J. C. M. od deputace ústně co nejvlídněji přijal, nébrž J. M. císař pán 
nařídil nad to ministerstvu záležitostí domácích, by dalo Moravanům, jenž 
ní díky své J. Milosti byli pronesli, nejvyšší zalíbení zvláštním dekretem 
na jevo, jakož se stalo následovně : " 

„Od c. k. m. si. zemského presidium. 

„Obyvatelé města Brna a mnohých jiných míst v Moravě, v jichž 
cele jest více oudů stavů Moravských, projevili jsou v adrese, v českém 
jazyku složené, od 15. března t. r. city vděčnosti své za koncese, od J. M. 
nejmilostivěji propůjčené." 

„Jeho c. k. Milost ráčil dle vys. ministeriálního dopisu od 14. května 
t. r. v čísl. 1784 tuto adresu poděkovací s obzvláštním zalíbením při- 
jmouti." (Týd. 214.) 



Petice Pražských paní za amnestování Poláků a jiných 
vézňů politických. 

Před 20. břez. 1848. 

„Tato petice kolovala mezi Pražskými dámami v březne 1. 1848. 
Stavši se zbytečnou, jelikož milost císaře a krále našeho prosbu předešla, 
nedávala se dále podpisovati, nýbrž jakožto památka našich dnů do Českého 
národního musea se odevzdala. V Praze 30. března 1848. Rittersberg." — 
Takto jest poznamenáno na obalu této petice v archive musejním. K čemuž 



Velkostatkáři o zrušeni roboty 20. břez. 184S. 31 

se připomíná, že amnestie pro politické vězně z Haliče a z Lombardsko- 
Benátska dána byla 20. března. Poděkování polské za tento projev soustrasti 
nalezneš níže pod 27. břez. 

Vaše Císařská Milosti! Nejjasnější pane! Mužové naší vlasti 
s prosbami, ku prospěchu země a národu směřujícími, k velebnému 
Vašemu trůnu se sblížili. My pak, zanechávajíce jiným politických 
otázek, s nejuctivější prosbou, čistého lidumilství a milosrdenství • 
se dotýkající, tím směleji ku vznešenému srdci Vaší Císařské Mdostl 
so obracíme, anyť dobře víme, jak mohutných spojenců ve vlastní 
laskavosti a velikomyslnosti Krále a Císaře svého máme. 

Prosíme totiž o udělení ouplné milosti všem za politická 
provinění odsouzeným vězňům, a zvláště nešťastným Polákům 
v Kufstejně a na Špilberku se trápícím. Žádné nebezpečenství z toho 
Vaší Císařské Milosti nastati nemůže; neb miliony bratrů našich 
každé okamžení jsou hotovi s radostí Vaše svatá práva až na kraj 
živobytí brániti ; my však s ještě vřelejším podílem vděčného jásání 
mužů nad nabytými milostí krále svého právy oučastné budeme, 
můžeme-li se blahou nadějí kojiti, že se tato nejskvělejší doba pano- 
vání Vaší Císařské Milosti též usušením slzí trpících nešťastníků 
honositi bude. 

(Orig-. český i německý v Arch. Mus.). 



Petice velkostatkářův stran zrušení roboty. 

20. března 1848. 

Ještě před vyřízením první petice Pražské, dne 20. března usnesli se 
mnozí, právě v Praze meškající velkostatkáři češti o sepsání a podání pe- 
tice stran zrušení roboty a jejího vyvadění. Druhého dne byla tato petice 
ve šlechtické besedě k podepisování vyložena i ustanoveno, aby poselstvo — 
kníže Hugo Salm, hr. Jos. Mat. Thun, hr. Albert Nostitz, Frant. 
Becher a dr. Doubek — vypravilo se s ní do Vídně dne 23. března. 
(Schopf, 1. 26. a Květy, 161). V besedě šlechtické pak ziistal vyložen 
arch pro podpisy později došlé, kterýž měl se dodatkem do Vídně poslati. 
(Praž. Nov. 1848, 24.) 

Vaše c. k. Milosti. V době nynější, v nížto Vaše c. k. Milost 
ráčila svým národům podati nejsvrchovanější důkaz neskončené své 
důvěry a nejčilejší snahy o obecné dobré propůjčivši jim svobodné 
zřízení a volné slovo : není to právem pouze, anobrž svatou povin- 
ností jednoho každého občana, aby se jak o svých vlastních, tak 
i o zemských záležitostech pronesl upřímně a důvěrně. 

Majíc svou povinnost na mysli, osmělujeme se dolcpsaní drži- 
telé zemských statků, zřetel Vaší c. k. Milosti obrátiti ku jn-edniětu, 
kterýž se obecného dobrého dotýče v míře svrchované. V době 
nedávno minulé, přičiuovali se snažně jak pp. stavové království 



32 Velkostatkáři o zrušeni roboty 20. břez. 1848. 

Českého, navrlinouce obecní hypoteční bank, tak i Vaše e. k. Milost 
svým nejvyšším rozhodnutím dne 14. pros. 1846, aby vykoupení se 
z roboty bylo usnadněno a urychleno, avšak návrh, prvé řečený 
nevešel do života a nejvyšší nařízení, svrchu dotknuté, může jenom 
poznenáhla moc svou jeviti. Taktéž ukázala žádost, od mnohých 
obyvatelů měst Pražských k Vaší c. k. Milosti projevená na vykou- 
pení se z roboty, jakož na přání vůbec a vroucně chované ; a 
však nenavrhla žádných cest, na nichž by se rychle ke skutku při- 
vésti mohlo. 

Avšak rychlost jest právě nyní nevyhnutelnou nutností. Vykou- 
pení se z roboty bylo vždy pilnou potřebou; neljot běží zajisté o to. 
aby se přítrž učinila mrhání velkého množství dělních sil, aby se 
napomáhalo zvýšenému vzdělávání půdy se vším požehnáním, z toho 
vycházejícím. 

Potřeba ta stala se tím pilnější, čím větší čilosti nabyl nový 
politický život. 

Nezakládat se ona pouze v politických příčinách, anobrž 
i materiálních, a to podstatně. 

Co nejbolestněji dotkli by se nás následkové, kdyby z mylného 
pojmutí našich poměrů vznikly překážky v pravidelném vzdělávání 
velikých kusů země, v jichžto držení jsou vrchnosti. 

Toto vzdělávání zakládá se s malými výminkami na robotě, a 
nemůže rázem ani proměněno, ani zjinačeno býti, léčby se jistá 
náhrada dala právě v témž čase, když vykoupení se z roboty před 
se jde. 

Pražádné, aneb jen nedostatečné opatření zásevku a žně na 
velikých kusech země, uskromněné těžení plodin a nedostatek v nej- 
potřebnější potravě, byli [by] nevyhnutelní toho následkové, kteréžby 
zajisté těžce neslo netoliko obecné dobré a držitelově, jichž se to 
dotýče, anobrž i sirotkové a věřitelově domnívajíce se, že bezpečně 
uložili své peníze na dědinách, a konečně i poddaní sami, jimž se 
v mnohých věcech podstatné podpory dostává od vrchností. 

Uváživše vše to, nabyli dolepsaní nevyhnutelného přesvědčení, 
že se na ten čas v robotní záležitosti jenom takové cesty mohou 
hoditi a skutečně se hodí k obecnému dobrému, kteréž co nejrychleji 
k cíli vedou. 

V nejhlubší pokoře podepsaní dodávají sobě tedy smělosti. 
Vaší c. k. Milosti podati takového opatření a to v kusech 
těchto : 

1. Zákon aby přikázal vykoupení se z roboty; 

2. cena výkupní ročního úkolu aby ustanovena byla soudem 
rozsudním, zřízeným na každém zemském statku, majíc zřetel k vše- 
možnému ulehčení poddaným, K tomuto soudu bud volena jedna 
polovice od poddaných, druhá od vrchnosti a nejvyšší rozdílce od 
vlády. 

3. cena tato aby uvedena byla na jistinu podle ouroků v zemi 
obyčejných, a tato jistina bud vrchnosti dána za náhradu v dluž- 



Prohlášeni spisovatelů českých. 33 

nich úpisech, od země zaručených, a to spolu s ouroky v zemi 
obyčejnými ; 

4, clhih tento zemský aby se i s ouroky uplácel slušným roč- 
ním platem, jejž by poddaný, dříve robotou povinný, spolu s daní 
zemi odváděl. 

K těmto nástinům nakresleným v tísni snažné žádosti, aby od 
dole psaných všecka podpora podána byla k brzkému rozhodnutí 
této otázky způsobem, kterýž se k obecnému dobrému hodí. račtež 
Vaše c. k. Milosti nejmilostivěji svůj zřetel obrátiti a opatření uči- 
niti, aby otázka o robotě co nejrychleji došla svého rozhodnutí, po 
němž pokorně podepsaní vroucně touží. 

Dáno v Praze dne 20. března 1848. 

(Praž. Nov. 1848, 24.) 

Viz níže patent o zrušení roboty ze dne 28. bř^ezna 1848. 



Prohlášení spisovatelů éeskýeh. 

20. března 1848. 

Když zrušena byla censura tisku, tehdy spisovatel německý K. E Ebert 
umluvil s Fr. Palackým na den 18. března pozvání ke schůzce Praž- 
ských spisovatelův národnosti německé a české, aby se uradili o zá- 
sadách, jimižto by se zatím spravovali při užívání svobody tiskové. Pro- 
volání k té schůzi, datované dne 16. břez. i adresované ,,an die sammtlichen 
Literaloren Bohmens", podepsáno jest K. E. Ebertem a uveřejněno 
v 44. čísle , Bohemie" dne 17. břez. Pro hojné a různé návrhy nedospělo 
se však v té schůzi k usnesení konečnému. 1 byla tedy na den 20. břez. 
svolána schůze spisovatelů toliko českých, jížto Palacký předložil svůj 
návrh, kterýž po dlouhé a živé debatě posléze přijat byl jednohlasně. 
(Badh. III. 277.) I jest takový: 

Nížepsaní spisovatelé čeští, uvažujíce, že uvedením svobody 
tisku ve vlasti naší ukládá se na každého věrného vlastence po- 
vinnost, užiti jí mužně a snažně k tomu cíli, aby národ náš vzdělal 
se skutečně, a stal se účastným v úplné míře všech výhod z ní 
vyplývajících ; 

nemajíce nyní ještě platného zákona o tisku, kterýž teprv ode 
vlády se očekává; 

berouce sobě za základ ve věci této všeobecné usnesení, které 
již ve první schůzce hteratňv českých i německých dne 18. března 
se stalo; 

uznávajíce při tom za dobré, upokojiti hned zpočátku bázeň 
mnohých krajanův našich, aby nadužívánim snad práva ještě ne- 
zvyklého ani lid náš do scestností, ani právo samo do nebezpečí 
uvozováno nebylo : 

3 



34 Výnos arcib. Pražského kazatelům, popuzujícím proti ústavě. 

konečně za to majíce, že ačkoli zásady spravedlnosti, loyalnosti 
a počestnosti rozumějí se samy sebou a předpokládají se u každého 
muže svobodomyslného, nikomu předce stydno býti nemůže, přihlásiti 
se k nim veřejně a dáti určité o nich pojištění ; 

osvědčujeme se veřejně, že při plném užívání svobody tisku 
chceme vždy šetřiti pravidel následujících: 

1. aby svornost mezi obyvatelstvem českým i německým ve 
vlasti naší, tyto dni šťastně se objevivší, nebyla rušena; nýbrž 
udržela se pevně, a to na zásadě úphié rovnosti, tak aby ani Němcové 
před Cechy, ani Čechové před Němci neměli přednosti žádné ; protož 
horlení a domáhání se strany české, aby této rovnosti ve všem 
teprv skutečně účastni se stali, nebude za rušení té svornosti po- 
važováno ; 

2. aby spojení koruny Geské s říší Rakouskou svazkem kon- 
stituční monarchie nebylo nikde a nikterak ani ve spor, ani v po- 
chybnost uvozováno, nýbrž všemožně hájeno ; 

3. aby spisové bezbožní a rouhaví, čelící upřímo proti citům 
náboženským a proti dobrým mravům, nezprznili nikdy literatury 
naší národní; 

4. aby soukromý život a jednání kteréhokoli obyvatele nebyly 
přetřásány veřejně ve smyslu pohoršivém a na cti urážlivém, léčby 
spolu propadaly soudům zemským. 

Mimo to, našlaliby se kde tiskárna, jenžby skutkem a vědomě 
dopouštěla se čeho proti kterémukoli z pravidel těchto, zavazujeme 
se dbáti o to, aby jí ode strany naší žádného výdělku více se ne- 
dostávalo; což nápodobně platiti má i o knihkupcích, kteřížby 
vědomě a z úmysla rozšiřovali spisy závadné pravidlům těm, 
i obecnému tudíž dobrému vůbec. 

(Radhost, III. 7.) 



Výnos arcibiskupa Pražského kazatelům, popuzujícím 

proti ústavě. 

20. března roku 1848. 

Jest věru s podivením, že v Praze nalézali se i kněží takoví, že k nim 
arcibiskup Pražský shledal potřebí obrátiti se s následujícími důtklivými slovy, 
adresovanými „Ctihodnému duchovenstvu Nového města Pražského." Vzá- 
pětí potom vydán pastýřský list, položený o něco níže pod 22. březnem, 
a brzy později potom druhý. 

Dáno mi žalostné návěští, že jednotliví duchovní, nepamětlivi 
svatého svého povolání, kazatelnu na politickou tribunu proměňují, 
dovolujíce sobě výpady, lid rozjitřující, proti konstituci, od našeho 
zeměpána nejmilostivěji pojištěné, i proti snahám vlastenců, nejvyšší 
toto přislíbení pro všecky poměry naší země blahodárným učiniti 
chtíčích. 



Oběžník konsistoře Pražské stran češtiny ve školách. 35 

Poněvadž dotčené přislíbení mocnářovo nový řád našich zem- 
ských poměrů zakládá a každé jemu se protiveni co trestu hodné 
a hříšné se ukazuje, shledávám za potřebné, ono chování se zmí- 
něných kazatelů tímto přísně pokárati, pronášeje spolu své určité 
přesvědčení, že ctihodné duchovenstvo ve svých veřejných vyučováních 
všeho politisování se vystříhá, toliko svou úlohu, říši boží na zemi 
pomocí věro- a mravouky napomáhati — přísně na zřeteli podržíc. 

Ostatně nalezne povinnost, za nynějších dob každému pravému 
vlastenci se vnucující, by v okresu své soukromní činnosti k uspo- 
kojení rozjitrených myslí a ku vzbuzování důvěry v otcovské oumysly 
našeho milovaného mocnáře, jakož i ve snahy svolati se majícího 
sněmu působil, zajisté i mezi ctihodným duchovenstvem vroucího 
©účastenství. 

Od kníž. arcibiskupského ordinariatu. 

V Praze, 20. března 1848. 

Alois Josef, kníže arcibiskup. 

(Květy, 159.) 



Oběžník konsistoře Pražské stran češtiny ve školácli. 

20. března 1848. 

Povolujíc spravedlnosti a potřebě nutné, knížecí arcib. konsistoř 
Pražská brzy po první schůzi měšEanské ve Svatováclavské lázni, ale ještě 
před vyřízením první petice Pražské, učinila vážný krok ve prospěch češtiny 
následujícím „Oběžním listem ke všem hlavním a farním školám v Praze 
i v arcidiecési". Ale reforma konsistoří míněná, nebyla štastně formulo- 
vána. Viz o tom níže položený návrh Tomkův o rovnoprávnosti na 
školách, uveřejněný dne 30. břez. a kromě toho výnos konsistoře ze 
14. dub., rovněž níže položený. 

Mezi přáním, jež vlastenečtí měšťané a obyvatelé Pražští dne 
19. března 1848 ke posvátnému trůnu J. Milosti našeho nejmilosti- 
vějšího císaře skrze deputaci odeslaly, stojí výslovně i tento kus 
první : Aby pojištěna l3yla národnost česká, i aby obě řeči, česká 
i německá, v dokonalou rovnost mezi sebou vespolek byly po- 
staveny i práv stejných aby požívaly jak ve školách, tak i v ouřadech. 

Z toho vyplývá nevyhnutelná nutnost, aby se veškeré učení 
ve všech školách národních v Praze již v tomto nastalém letním 
běhu 1848. v obou řečích zemských vůbec připravovalo, což se tím 
snadněji stane, protože na každém ústavu školním učitelové jsou 
v obou těchto řečích zemských sběhlí a schopni vyučovati v obou 
řečích. 

Jest sice nedostatek českých vyučovacích kněh pro předměty 
čtvrtých třid; této vadě ale muže se pomoci a pomůže se srovnáva- 
jícími se, jakých nynější čas žádá, překlady stávajících německých 
kněh co možná nejdříve. 

3* 



36 Oběžník konsistoře Pražské stran češtiny ve školách. 

Že ale školní učení české v obou nižších třídách na hlavních 
a triviálních školách započnouti musí, aby se hned outlé mládí 
s českou řečí spovédomělo a k českým cvičením písemním a vyšším 
předmětům schopno učinilo, jest o tuto nutnou potřebu českých 
vyučovacích kněh již ouplně postaráno; jsouf již dávno stejně znějící 
česká i německá evangelia a knihy pro náboženství pro městské 
i vesnické školy, podle nichž katechetové, aby outlé mládeži kateche- 
tické své přednášky v obou řečích srozumitelné, příběhy biblickými 
příjemné a hlavně i srdci prakticky užitečné učinili, povinováni 
jsou. Taktéž mají světští učitelé podle XI. oddělení Zř. f. šk. zvlášť 
§ 212. učení v náboženství katechetův, jež spolu poslouchali, grama- 
tikálně opakovati a dětinné paměti trvanlivě vtlačiti. K tomu slouží 
nynější české a německé knihy ke čtení obou nižších třid. Neschází 
tedy k tomu ani schopných učitelů, ani kněh pomocných, a není 
se pouhého papouškování v učení a náboženství co báti, bude-li 
se v tomto ohledu horlivě chováno. 

Této potřebě bude tím více pomoženo, jestli se knížek vy- 
učovacích, tak nazvaných utrakvistských, již od 10 let v obou řečích 
stávajících, pro všechny oddělení první třídy více použije, jestli se 
vůbec zavedou a potřebovány budou, čímž se česká mládež ně- 
meckým, německá českým významům a slovům naučí a zrovna na 
počátku vyučování v německé a české abecedě, hláskování, slabiko- 
vání, mechanickém a gramatickém čtení a psaní s duchem a s roz- 
dílem obou řečí zemských jako hravě obeznámí. 

Názvy těchto druhů školních knížek oboujazyčných jsou (Cena 
jest od vysokých ouřadů určena) : 

1. Slabikář (das Namenbůchlein) neváz. za 10, váz. za 16 kr stř. 

2. Malé povídky (kleine Erzáhlungen) neváz. za 12, váz. za 
16 kr. stř. 

3. Malý katechismus (der kleine Katechismus) neváz. za 5, váz. 
za 7 kr. stř. 

4. Malá kniha ke čtení (kleines Lesebuch), zavírající první díl 
učení v náboženství, nev. za 18, váz. za 24 kr. stř 

5. Sem patří také: Krátká mluvnice německého jazyka, nev. 
za 10, váz. za 14 kr. stř. a 

6. Český analogický pravopis, v souhlasu se Slovníkem Jung- 
mannovým, na příkaz v. gub. ode dne 28. září 1845 č. 56686 pro 
druhou třídu; nev. za 4, váz za 7 kr. stříbra. 

Není tedy zle o pomůcky k českému a německému vyučování 
školnímu pro začátečníky. Geny vysokým ouřadem ustanovené jsou 
co možná levné, protože jsou vlastně knihy dvojité. Výmluva, že 
tímto současným vyučováním v obou jazycích mnoho času se ztratí, 
ničí se, povážíme-li, že se u outlé školní mládeže nejedná o mnoho- 
vědectví, ale o důkladné vyučování v obou jazycích zemských Ke 
škole schopné 6 — 7 — 81eté děti potrvají beztoho 2 i 3 léta v první 
třídě, postupují pak zralejší do druhé a třetí třídy, a jsou pak tím 



Výboru měšť. Pražského připiš úřadům krajským. 37 

způsobilejší pro čtvrtou, kde se pro rozmnožené a vyšší předměty 
vyhledává větší síly myselní a zralejšího úsudku ; a takoví žáci vy- 
hoví známostí jazyka tím spíše všem požadavkům času. zvláště 
jednoty průmyslné. 

Ukládá se tudy všem duchovním představeným škol. světským 
učitelům na hlavních a farních školách, i jich pomocníkům tato 
nevyhnutelná povinnost, aby toto utrakvistské vyučování obou jazyků 
ihned v život uvedli, utrakvistské výše vytčené vyučovací knihy ve 
školách vůbec zavedli, a jich upotřebili k užitku. G. k. správa skladu 
normálních školních kněh bude pořád o to dbáti, aby hojnou jich 
zásobu pohotově měla, jakž tomu již ted jest. Všichni rodiče, jimž 
vzdělání jich dítek v oIdou řečích na srdci leží, jistě nebudou od 
toho, by tuto možnou výlohu učinili, a horhvým spojeným snažením 
vypomůže se vůbec žádané potřebě na místě, a národní školy osvědčí 
své dobré jméno. 

Očekáváme tedy všeobecné činné oučastenství a neúnavné pod- 
porování tohoto národního snažení. 

Od Pražské kn. arcibiskupské konsistoře dne 20. března 1848. 

(Praž. Nov. 1848, 25.) 



Výboru měštanstva Pražského připiš úřadům krajským. 

20. března 1848. 

Výbor měšfanů a obyvatelů Pražských, zvolený v lázni Svatováclavské 
dne 11. března, nabyl i-ázem obecné v Praze důvěry a autority, jimižto 
byl v}'znamenáváu i mimo onen obor, pro nějžto vlastně byl zvolen, totiž 
pro zredigování a odevzdání petice. Svědčit o tom i následující jeho 
„Ohlášeni" : 

, Výbor měšfanů i obyvatelů Pražských dostal velkomyslnými dary 
prostředky, že mnohostranným poptávkám po práci dle možnosti vyhověti 
může. Toto radostné znamení podává jistý důkaz o dobrém smýšlení 
našeho pracujícího lidu, který raději pracuje, než aby žebral a tak jako 
nečinný oud společnosti obyvatelům našeho hlavního města obtížným byl. 
Usilování šlechetných lidumilů, jednajících ve smyslu tohoto výboru, po- 
dařilo se, již nyní znamenitému počtu dělníků práci zaopatřiti." 

„Všickni tedy, kteří práci hledají, at se ohlásí v kanceláři v Tejnském 
dvoře, kde se práce vykazuje ; ale jenom na Pražské, Smíchovské a Karlínské 
dělníky může ohled brán býti. Pražští mají se vysvědčením svých domácích 
pánů, které musí býti od konskriplního ouřadu potvrzeno, ostatní též vy- 
svědčením od své vrchnosti vykázati. Výbor ustanovuje pro každého mužského 
18 kr. stř., pro každou ženskou a pro slabší dělníi<y 12 kr. siř. denní 
mzdy. Také drvoštěpové mohou stálejší práci dostati, jestli se u p. Hrabce 
na Františku o ni hlásili budou." 



38 Výboru měšť. Pražského připiš úřadům krajským. 

„Dělníci! Podporujte šlechetné usilování velikomyslných lidumilů 
a pomáhejte pilností svou ku krásnému cíli, který jen dobro vaše s celým 
srdcem vyhledává. 

V Praze dne 20. března 1848. — Vojtěch hrabě Dejm, přednosta. — 
Dr. Vil. Gabler, sekretář. — Dr. J. A. Gabriel, místosekretář. " (Květy, 154.) 

Mimořádný stav, v jakémž se ocítila celá země prostřed měsíce března 
vedl Výbor měšťanstva Pražského k dalšímu kroku, k rozeslání totiž přípisu 
následujícího všem úřadům krajským, jež může se ospravedlniti již tím, 
že Praha a předměstí byly povinny starati se o zaopatření svých vlastních 
příslušníků, péče o zaměstnání příslušníkův obcí jiných náležela pak na 
jiná místa, a toho opatření hodlal Výbor měšťanský docíliti tímto připisem : 

Události hlavního města našeho, celému království povědomé, 
neméně i zprávy z cizích zemí způsobily mezi pracovní třídou lidu 
i mezi jednotlivými osobami, kteréžto v nynějších těžkých okolnostech 
nemohou nalézti práce, jakési zjitření, ježto se nesnadno dá ukrotiti. 
Adresa i žádost, která těchto dnů císaři a králi našemu má býti 
podána, bude míti zajisté dobrý účinek a přinese ulehčení i opravy 
našich ústavů takové, že se budeme moci s jistotou nadíti konce 
bídy a nouze i nedostatku výdělku. Výbor měšťanský ukládá sobě 
za svatou úlohu, k dobrému člověčenstva i obecného pořádku s po- 
volením nejvyšších úřadů užiti prostředků takových, jichžto potřeba 
jest, aby se zachoval obecný pořádek i bezpečnost jmění. 

Co se zde až potud udalo, dává nám na budoucí časy vše 
dobré doufati : však ale jest potřeba, aby se především na venku 
zachoval pořádek, pokud by nepřišly nejvyšší koncesí, kteréžto se 
očekávají, což jen tehdáž možno jest. když se ouřadové postarají 
o to, aby se přiměřeným způsobem dělníkům opatřila 
práce, i aby se jim pojistila mzda, kteráž by postačo- 
vala, by sobě mohli zjednati to, co k živobytí jest 
nejpotřebnější. 

Pročež dovoluje sobě nížepsaný výbor měšťanský Slavnému 
král. kraj. ouřadu na srdce klásti potřebu, aby se uchopil všech 
jemu možných prostředků, jimiž by se osobám, ježto se v tamějším 
kraji bez práce nalézají, všemožným způsobem stálá práce opatřila, 
aby se předešlo všelikým výstupkům, a pořádek i pokoj, jehož nyní 
tak velmi potřeba jest, aby se zachoval a aby se zamezil nával na 
hlavní město, kteréž i beztoho veliký počet lidí, práce nemajících, 
vydržovati přinuceno jest. 

Dne 20. března 1848. 
Od výboru měšťanstva král. hlavního města Prahy. (Květy, 158.) 



Osvědčeni-se spisovatelův Pražských. 39 

Osvédéení-se spisovatelův Pražských. 

21. března 1848. 

Když společná schůze Pražských spisovatelů českých i německých 
dne 18. března nebyla dospěla k cíli žádoucímu, konala se schůze jejich 
opětná dne 21. března v hostinci u arciknížete Štěpána, kdež opět dlouho 
a vždy přátelsky rokováno. Načež se strany české požádáni byli spiso- 
vatelé němečtí, aby pro veřejnost formulovali výsledek porad této schůze. 
Když pak předně požádaný p. K u r a n d a, pro přílišné prý rozčilení, pro- 
hlásil se k tomu na ten čas byli neschopným, požádán byl za to p. Pa- 
lacký, kterýž tedy dva hlavní odstavce ze včerejšího usnesení spisovatelů 
českých napsav po němečku, oznámil tento koncept celému shromáždění, 
které odmítajíc činiti na něm jaké opravy s pochvalou jej přijalo a podepiso- 
valo. I sešlo se podpisův až do 52. (Viz o tom -Radhosť' III. 276 — 277.) 
Ve schůzce této zvoleno bylo zvláštní komité, které se skládalo z Palackého, 
Eberta, Kurandy a Koubka, aby sestavilo návrh ke zřízení -Pražské spiso- 
vatelské jednoty", mající za účel pravidelně se scházeti a vzájemně se sbližo- 
vati, čehož netoliko jednotliví členové té schůze, nýbrž zvláště též obyvatelstvo 
české i německé si přálo. (Květy. 158.) Ale podobá se, že ke zřízení takového 
spolku nedošlo. 

Spisovatelé Pražští, jak německého tak českého jazyka, pový- 
šeni jsouce v srdcích svých citem svobody a svorností, vyšlou tyto 
dni na jevo mezi obyvateli německými a českými vlasti naši, uza- 
vřeli jednohlasně v schůzce své dne 21. Března t. r. držané, pro- 
hlásiti se veřejně, že chtějí všemožně o to dbáti, aby šťastná shoda 
tato nebyla rušena, alebrž pevně a stále zachována, a to sice na 
základě ouplné rovnosti , tak aby ani Němci před Cechy, ani Ce- 
chové před Němci žádné přednosti neměli. Pročež také horleni a do- 
máhání se strany české, aby rovnosti této ve všem teprv skutečně 
oučastnou se stala, nemá za rušení svornosti považováno býti. 

Osvědčují se dále, že chtějí písmem i slovem co nejmocněji 
hájiti spojení koruny České s říší Rakouskou svazkem monarchie 
konsti tuční. 

Podpisy: Pavel Josef Šafařík, předsedající. — Frnnt. Pa- 
lacký. — Karl Egon Ebert. — Ignaz Kuranda. — Kreutzberg. — 
Dr. Weitenweber. — Karl Leiner. — Jan Slav. Tomíček. — J. B. 
Malý, — Ulm. — Jos. Kaj. Tyl. — Jul. Kóllner. — M. J, Landau. 

— A. J. Austerlitz. — František Doucha. — J. Pravos. Koubek. — 
Moritz Hartman. — Dr. Ambros. — Antonín Marek. — Dr. Lucka. 

— Frant. Bezděka. — Karel Wlad. Zap. — Ferd. Mikovec. — 
Karel Štorch. — Joli. Eraz. Wocel. — Kristián Stefan. — J. Slav. 
Libiinský. — Dr. Lederer. — Karel Sabina. — Hanka. — Alfred 
Meissner. — C. J. Vietz. — V. Slavomil Vávra. — Vilém D. Lambl. 

— Karel Havlíček. — Ant. Musil. — Karl Viktor Hansgirg — 
Fr. Petřina. — Dr. G. Jelínek. — Václav Vlád. Tomek. — Fr. J. 
Schopf. — Václav Štulc. — František Šohay. — Joscph Wenzig. — 



40 Osvědčeni-se spisovatelův Pražských. 

Josef Jireček. — František flezáč. — - Jan Bedřich Dambeck. — 
Edlcnbach. — F. A. Heber. — W. Wondra. — Václav Rei.šel 
Kokořinský. — J. Fr. Stuchlý. — P. Otto Knopfl. — Fr. Schneider. 
— Rudolf Glaser. — J. Heibling von Hirzenfeld. — Hermin Ji- 
reček. — Dr. Staněk. — Dr. Čejka. 

(Praž. Nov. 1848, 24.) 

Mnozí spisovatelé, kteří do schůzky oné dostaviti se nemohli, ozna- 
movali souhlas s prohlášením tímto v časopisech později. Někteří učinili 
tak zvláštním tímto osvědčením: „My nížepsaní, kteří jsme dílem nemocí, *) 
dílem jiným zaměstnáním ve shromáždění spisovatelů Pražských dne 
2 1 . t. m. podílu míti nemohli, osvědčujeme tímto, že ustanovení tam uči- 
něné a v listech veřejných oznámené, „aby mezi Čechy a Němci ouplná 
rovnost ve všem zachována — vlastně teprva zavedena byla, jakož aby 
spojení koruny Geské s říší Rakouskou svazkem konstituční monarchie 
písmem i slovem co nejmocněji se hájilo," i s naším nejpevnějším pře- 
svědčením zcela se srovnává, pročež také k tomuto závazku milerádi při- 
stupujeme, a pakli jen ona rovnost obojí národnosti neporušenou zůstane, 
svazek svornosti a lásky s našimi německými spoluobčany ze vší síly hle- 
děti a chrániti chceme. František August Brauner, doktor práva. Dra- 
hotín Mař. baron Villani. Josef Hamerník, doktor v lékařství, docent 
a primar v k. vš. nemocnici. (Praž. Nov, 1848, str. 100.) — Jiní opět 
prostým přihlášemm se, jako B. Gutt, Fr. Klutschak a jiní. Zvláštním 
osvědčením přistoupili k tomu též krajané naši, tehda suplující profesoři 
university Krakovské : JUDr. Josef Alexandr Helfert ; JUDr. Eberhard A. 
Jonák; JUDr. Vojtěch Theodor Michel : Dr. Frant. Makowiczka a MD. 
Herm. Maxm. Schmidt. 

Asi za dva měsíce po těchto schůzkách Piažských spisovatelů českých 
i německých věnoval jim Karel Egon Ebert zvláštní vzpomínku veřejnou, 
kdež vyznává, zajisté ke cti spisovatelů českých: „Návrhy moje, nyní, ná- 
sledkem věru zle zneužívaného tisku, zajisté uznávané za dobře míněné, 
měly tehda mnoho odpůrcův. Nejochotnějšími však, přistoupiti na tyto ná- 
vrhy, shledal jsem spisovatele jazyka slovanského, a zvláště ochotě jejich 
jest přičítati, že dvě osvědčení, v novinách uveřejněná a dosti známá, 
přišla k místu, která arci nenesla ovoce žádoucího, poněvadž několikero 
návrhů mých, jejichžto přijetí by nám bylo možným učinilo mravně účin- 
kovati na jiné spisovatele, i takové, kteří ke spolku nebyli přistoupili, vůči 
oposici, jež jak řečeno, od spisovatelů českých vycházela měrou nejmenší, 
padnouti muselo." (Boh. N, 80, str. 1. si. 2.) 



*) Jelikož z jisté nepříznivé strany hanebná kleveta pošla, že já, byv vy 
volen ve shromážděni Svato-Václavském dne 11 Března do výboru obyvatelů Praž- 
ských, v jeho působeni podUu míti jsem se zdráhal, a proto nemoc předstíral, tudy 
přinucen jsem oznámiti, že již ode dne 9. Března prudkým zánětem v noze (tak na- 
zvanou růží) obklíčen jsem, a podnes choditi nemohu. — Ze však, pokud mi 
při tom jen možné bylo, a moje skrovné sily stačily, ve všech záležitostech vla- 
steneckých jako kterýkoli jiný poctivý a neohrožený člověk podílu jsem měl, za 
to ručím svou cti a páni Faster a Trojan a mnozí jiní mi to dosvědči. — 
Dr Brauner. 



Petice university Olomoucké. 41 

Petice university Olomoucké. 

21. března 1848. 

Roku 1S48 trvala ještě universita v Olomouci. Její studentstvo 
shromáždilo se v úterý dne 21. března v universitě, kdež podpisovalo 
následující petici, načež asi druhý den potom zvláštní deputovaní tamních 
vysokých škol — zároveň s deputací města Olomouce, nesoucí opět adresu 
svoji — odjeli s ní do Vídně. (Týd. 104. si. 3.) 

Vaše Veličenstvo ! Stejné snažení podmíněno jest stejným 
přáním ; stejné postavení žádá stejného oprávnění. Tot důvod, proč 
dle příkladu universit jiných podepsaní se odvažují, ve vší uctivosti 
a poddanosti obrátiti Vašeho Veličenstva milostivý zřetel na ony 
články, jejichžto důkladné a svědomité uvážení jest požadavkem času 
a zcela ve smyslu přípovědi Vašeho Veličenstva, a tudy by v ná- 
sledující veřejné porady blahovolně vzato býti mohlo. Universita má 
za to, že tím ani nevystupuje z koleje svého práva, aniž svému 
povolání, nesoucímu se k inteligenci, se nezpronevěřuje. 

Články tyto jsou : 

1. Postavení učitelstva, obzvláště venkovského, budiž v příčině 
peněžní tou měrou zlepšeno, by bylo s to věnovati se toliko po- 
volání svému, aby mohlo platně působiti. 

2. Po školství elementárním takto opraveném nastupuj školství 
gymnasiální reformované. 

'ó. Vycvičení fysické budiž podstatnou částí vzdělání vůbec a 
zvláště vychování elementárnílio a gymnasialního. 

4. Vyučování v oněch zemích, kdež kromě systemisované 
němčiny mluví se též jiný m j a z y k e m zemský m, budiž 
i tímto učiněno možným. 

5. Navštěvování universit cizích nebudiž překážkou při posu- 
zování způsobilosti, potřebné k úřadům veřejným. 

6. Posavadní zkoušky roční budtež proměněny ve přísnou 
zkoušku státní, aniž by sbor učitelský, jenž k tomu jest nejzpů- 
sobilejší, při tom byl pomíjen. 

7. Žádnému talentu domácímu, budiž kterékoh národnosti, 
stavu, kategorie, nebudiž zavírána zákonní cesta k tomu, aby k plat- 
nosti přiváděl svoje vymoženosti vědecké. Dle toho 

8. budtež dosavadní hranice, které jsou vyměřeny způsobilosti 
učitelské, rozšířeny dle požadavků času. 

9. Budiž zřízena správa akademická, kteráž dle nového pořádku 
věcí směla by si vésti volněji. 

10. Pod vedením tohoto úřadu budiž také studujícím dovoleno, 
by o svých zájmech mohli pospolitě jednati způsobem svobodným. 

V Olomouci dne 21. března 1848. 

(Neue Zeit, čís. 2. str. 8.) 



42 Bedřich hr. Deym o svolání sněmu generálního. 

Bedřich hrabe Deym o svolání snému generáhního. 

22. března 1848. 

Tenlo návrh uveřejněn jest ve zvláštním čísle „Bohemie" ze dne 
22. března 1848 pod záhlavím ,Die Stánde des Konigreichs" a 
opatřen jest podpisem autorovým. Pozoruhodno, že tato myšlenka hrab. 
Deymova o svolání sněmu generálního v současných publikacích, pokud 
nám povědomo, nenalezla žádného ohlasu. 

Jakmile sem došly první zprávy o událostech únorových, 
shromáždil se největší počet členů stavovských, zde přítomných, 
k tomu cíli, aby se přičinili o nejpilnější své legální 
svolání, poněvadž v této katastrofě dobře znamenali přechod 
k době nové, kteráž soustavou svaté nebo lépe neblahé aliance 
plných 33 let byla zdržována. Znamenali dále, že vstoupili u íási, 
kdežto by jim bylo zanechati namáhavé, úmorné práce k opětnému 
získání právní půdy, na nížto bylo by lze stavěti dále; že nyní, 
místo válení kamene Sysifova, s rázností a úsilím jest přikračovati 
k úplně novému upravení věcí. 

Již 2. března zakročilo se v té příčině u zemského výboru a 
nejvyššímu purkrabímu učiněno o tom návěští zvláštním poselstvem. 
Bohužel minula značná doba, nežli svolání stavů vyhlášeno, čímž 
tedy korporaci této nemožným učiněno, zakročiti účinně u velikém 
okamžiku, jenž jest základem nové šťastné doby, kteráž nyní císařství 
naplňuje jásotem. Snad bylo dobře, že se tak stalo ; nebof událost 
Vídeňské až příliš zřetelně ukázaly, že mužové, kteří osudy Rakouska 
příliš dlouho řídili, nebyli odhodláni, dáti sluchu ani důvodům 
ani výkladům — nechat pocházely se strany kterékoli. Muselo cestou 
nepravidelnou dojíti k nejhoršímu. Toto smutné, ostatně 33 hořkými 
lety zkušenosti ospravedlněné přesvědčení, jež všude zapustilo hluboké 
kořeny, bylo pákou všeho toho, co se stalo, i jesti klíčem k záhadě 
hnutí, které vzniklo na více místech zároveň. 

Vlastenci, kteříž památného dne 11. března v lázni Svato- 
václavské se shromáždili, improvisovali parlament s nasazením své 
svobody, snad svého života, jakož dne právě téhož studující mládež 
Vídeňská, s muži Hyem a Endlicherem v čele, pokoušela se pro- 
lomiti studený pokrov ledový, jenž národy rakouské tížil. Gest budiž 
všem těm, jižto nadšeni láskou k vlasti a oddaností k předsevzetí, 
vydávali se v šanc, nemajíce záruky, že se jim podniknutí jejich zdaří. 

Jest tedy slušno a spravedlivo, abychom zde v naší vlasti ony, 
jižto svojí odvahou a odhodlaností, jakož i svojí umírněností a 
obezřetným provedením celku posvětili se na zástupce vlasti, nechali 
dokonati úkol, jejž sobě obrali, beze všeho přimísení živlův re- 
presentace dosavadní 

Zejména členové stavův tohoto království nemohli a nesměli 
v tomto okamžiku, i kdyby to formálně bylo bývalo lze připustiti, 
u.stanoviti se jakožto korporace a fungovati nad Výborem ani 



Bedřich hr. Deyni o svolání sněmu generálního. 43 

vedle Výboru. Avšak bylo úkolem jejich, jejž postihli s pravým 
taktem, aby jakožto jednotlivci podepisovám'm petice a vstupováním 
do měšťanských sborů i skutkem dokazovali, že přání země jsou 
i přáním jejich a společná součinnost všech stavů k zachování po- 
koje a řádu, k podporování svorné mysli jest nezbytná. 

Jakmile deputace, jakož jest se nadíti, s povolením všeho, což 
pro uspokojení myslí nelze déle odkládati, navrátí se, bude zajisté 
hned pravidelné národní zastupitelstvo města možno. Pak jest úkol 
výboru u konce ; potom nastoupíme opět my v kolej pravidelnou, 
potom i shromáždění dosavadního zastupitelstva zemského bude na 
svém místě. Jestiť, jak povědomo, vypsáno na ;)(), t. m. Na pro- 
gramu jeho jest vlastně předmět jediný; neboť oba první článkové 
jeho obsahují oznámení, že hrabě Stadion, jenžto, jakož každému 
známo, má pro ten úřad všechny vlastnosti ústavní, jmenován byl 
nejvyšším purkrabím, a sdělení protokolu o jeho instalování, k čemuž 
v této vážné chvíli sotva jaká poznámka se učiní. 

Zbývá tedy pouze článek třetí, totiž návrh mnohých stavovských 
členů, by s vyjádřením nejloyálnějšího smýšlení zároveň se před- 
nesla J. Veličenstvu prosba, aby se ve prospěch vlasti učinily 
kroky k přiměřenému rozšíření zastupitelstva 
zemského Nyní jest otázka, zdaliž by stavové měli přestati na 
rozřešení této úlohy, kdyžtě od vydání onoho programu tak ne- 
konečně mnoho se změnilo. Na tuto otázku musíme beze všeho, a 
zejména v zájmu příštího nového ustavení se naší 
vlasti odpověděti: „Ano ;" neboť nejvyšší záruka pro nedotknutelnost 
nového díla na všechny časy spočívá patrně v ú p 1 n ě pravi- 
delném jeho rozvoji, nehledíc k tomu, že by bylo úplným 
zneuznáváním nynějších poměrů, kdyby oněch málo členů, kteří 
onomu stavovskému shromáždění budou přítomni, pokládali se za 
povolány, činiti něco více, nežli nejrychlejší rozluštění panu- 
jících otázek připravovati na takový způsob, kterýž by, bez arbitrár- 
ního zničení dosavadní půdy právní, spočívající na zákonech 
základních, způsobeno bylo nejširším zastoupením všech 
mínění a zájmů v, pokud to v této příčině vůbec připustiti lze. 
Proto bylo by asi nejpřiměřenějším, kdyby příští sněm přestal pouze 
na tom, aby přijal adresu k Jeho Veličenstvu, kteráž důstojně pro- 
mluvíc o velikých událostech poslední doby a vyslovíc nejloyálnějši 
spolupůsobení nynějších stavů k účelům znovuzrození milované 
vlasti, jakož i smýšlení lásky a věrnosti ku králi a dynastii — ob- 
sahovala by návrhy stavů, aby stavové království spolu se 
stavy vtělených zemí, Moravy a Slezska*) co nejrychleji 
spojeni byli v sněm. a tomuto aby bez prodlení předložily 
se královské proposice na úplnou, času přiměřenou změnu 
ústavy zemské (především zastupitelstva zemského), aby pak 



Tato slova již v originále vyznačena jsou tučné — \'yil. 



44 Bedřich hr. Deym o svoláni sněmu generálního. 

všechny důležité funkce další ústavního zastupitelstva zemského 
vykonávati mohl připravovaný parlament nový. Aby však rokováni 
přiblížilo se k povaze zastupitelstva národního, měla by se adresou 
dále vyjádřiti prosba, aby již na nejbližší sněm zvláště povoláni 
byli svobodně volení zástupci král. měst,*j jakož i všickni 
občanští statkáři, k čemu snad bylo by ještě pozvati ad hoc 
větší a důležitější města, jimžto by slušelo dáti prerogativu 
měst královských, jako ku př. Liberec. 

Rozumí se samo sebou, že stavové s adresou bez prodlení musí 
vypraviti deputaci, kterážto by, pokud možno, žádané svolání veli- 
kého sněmu nazpět přinesla. 

Tímto způsobem zdá se nám uspíšení předmětu co největší 
šťastně spojeno s důstojným a věcným jeho projednáváním, čímž 
patrně konsolidování nových poměrů nastoupí jistěji a rychleji, 
nežli kdybychom v příhšné horlivosti všechno překotáceli. 

Schůze, svolaná ke ;30. březnu, bude ostatně sotva příliš četně 
navštívena; předně proto, že v této rozčilené době mnozí nebudou 
s to, aby svůj domov opustili; a za druhé, že s předmětem pro- 
gramu zajisté značná většina jest srozuměna, a proto pokládá za 
zbytečné, aby se osobně dostavila; posléze pak, poněvadž král. 
města, ačkoli práva jejich, dostavovati se ke sněmům, 
popírati nelze, posud nebyla zvykla, přicházeti. To však konečně 
jest asi lhostejno, nepůjde-li se dále, nežli jsme zde navrhli. Za to 
však pokládáme za nevyhnutelné, aby již tato schůze byla ve- 
řejná. K tomu cíli bychom navrhovali, pokud prostora sněmovny 
toho dopouští, aby kromě redaktorův novin zjednán byl přístup 
i obecenstvu na vstupenky jistého počtu. To úplně postačí pro tuto 
schůzi; pro schůzi nejblíže příští musí větší měrou postaráno býti 
o veřejnost. 

A nyní ke konci ještě otázku : Budou se vůbec tomuto shro- 
máždění stavovskému podávati petice ? — My myslíme, že nikoli ; 
neboť takt dává to každému na rozum, že shromáždění, kteréž je 
na tom, aby své složení prohlásilo za nedostatečné, přišlo by 
v rozpor samo se sebou, kdyby se pustilo v jednání o předmětech, 
které podle jeho mínění slušně náležejí před zemské zastupitelstvo 
rozšířené. 

Bedřich hrabě Deym. 

Stavovský sněm český, položený na den 30. března 1848 byl od- 
ložen na neurčilo a nesešel se potom vůbec. Ke svolání sněmu generál- 
ního všech tří zemí koruny České také se nedospělo. 



Tato slova již v originále vyznačena Jsou tučně. — Vycl. 



Vyíizeni prvni petice Pražské. 45 

Vyřízení první petice Pražské. 

23. března 184 8. 

Nežli deputace s první peticí Pražskou dospěla do Vídně, bylo tam 
zřízeno již nové a odpovědné ministerstvo. Presidentem jeho byl náš krajan 
a bývalý nejvyšší purkrabí pražský, hrabě Kolovrat ; Pillersdorffovi přiřčeno 
ministerium vnitra, Ficquelmontovi zahraničiié, Kůbekovi finance a Taařfovi 
spravedlnost. Ministr vojenství tehda nebyl ješté jmenován. 

Vlastenci čeští byli arci v nemalém napjetí, kterak deputace ve Vídni 
pořídí. Proto nejvyšší purkrabí, hrabě Stadion, nemeškal o její audienci 
došlou zprávu telegrafickou dne 23. března veřejně takto vyhlásiti: , Pražská 
měšEanská deputace byla dne 22. t. m. od císaře milostivě přijata a 
srdečnou českou řečí pozdravena." (Květy, 160. Schopf, I. 74.) 

Ve Vídni připojila se k deputaci Pražské též zvláštní deputace Plzeňská. 
I dostavili se bez meškání do ministeria vnitřních záležitostí k ministru 
presidentovi Kolovratovi, jehož Faster po česku oslovil v tento smysl : 
„Krajané naši očekávají od nás, že teprv tenkrát před ně zase předstoupíme, 
až jim spolu přineseme vyplnění hlavních článků žádosti jejich s milostivým 
podpisem Jeho cis. kr. Milosti." Když hrabě Kolovrat zvěstoval, že jeho 
a přátel jeho dlouho zadržovaný systém svobodného politického vyvinování 
konečně zvítězil, dala se deputace do jásání. Když se byli pp. Faster, Trojan, 
Pinkas a Veith o jednotlivých článcích, poslední zvláště o robotě vyjádřili, 
odpověděl ministr, že petici již zná a že ji bez meškání Jeho c. kr. Milosti 
předloží ; některé články prohlásil již za vyplněné, jiné že se nacházejí 
v úředním vyjednávání a loto že co nejdříve ukončeno bude. Co se 
dotýče spojení Cech s Moravou a Slezskem že musí prvé býti slyšáno 
mínění spojených stavů moravsko-slezských a jich zákonní návrh, kterýž 
budou míti stranu onoho spojení učiniti na budoucím sněme říšském, jenžto 
se na den 30. července t. r. svolati má. „Nejdojímavější slova našeho 
velkodušného krajana, J. Exc. hraběte Kolovrata byla: ,Jak vidíte, my 
lidu darujeme důvěru ; kýž se v lidu i k nám, k vodilelům jeho budouc- 
nosti, chová důvěra. Já jsem 71 let stár a sloužím státu přes 50 let; 
poslední však dnové byli nejblaženější mého života ; nebof nyní mohu 
raditi tak, jak mně srdce moje napovídá." Mezi touto řečí byl tak pohnut, 
že mu konečně hlas odpíral. A když byl také naši studentskou deputaci 
vyslechl, propustil vyslané s nejukojnéjším ujišťováním. (Květy, 161, a Arch. 
Mus.) 

Dne 22. března byla deputace Pražská přijata od Jeho Veličenstva 
v audienci. Když byl Faster oslovil J. Vel. srdečnou řečí českou, promluvili 
Pinkas a Trojan po němečku, načež děkan Fischer doporučoval petici 
studentstva. Oslovení Pinkasovo jest tiskem zachováno; bylo takové: „Vaše 
Veličenstvo ! Věrné obyvatelstvo Pražské zvolilo nás za orgán přání a proseb 
svých — zavázalo nás, abychom těmto prosbám loyálnosti dali formu. 
Věrni posvátnému tomuto mandátu klademe tyto prosby celé a nezahalené 
u vznešeného trůnu. Ůechy, věrné, pevné Čechy, jimižlo jsme kvapem 
projeli, jsou s námi v jásavém souhlase. Kéž Vašeho Veličenstva vznešené 



46 Vyřízení první petice Pražské. 

dary, jež vděčně uznáváme, uspíšeným splněním našich proseb stanou se 
plnou, živou pravdou — tak doufají Čechy svoje národní, svoje politické 
znovuzrozein' dokonati a odůvodniti heslo : úplnou svobodu pořádkem a 
ústavou. " 

Jeho Vehčenstvo odvětil těmito českými slovy: „Vítám vás, mih Češi! 
Příchod váš mě srdečně těší. Vůli svou císařskou dám vám zjevit skrz 
vašeho krajana ministra presidenta Kolovrata. (Boh. Extra-N. z 25. břez.) 

Druhého dne dostalo se deputaci tohoto rozhodnutí : 

„Milý barone z Pillersdorífu ! Na přiloženou petici obyvatelův 
mést Pražských a na žádosti, v ní obsažené a ve čtrnácte kusův 
zahrnuté, má obci měst Pražských řádným způsobem v známost 
uvedeno býti toto: 

1. Vyměření Českého zřízení zemského G. lí. o užívání českého 
jazyka má tam, kdež až potud zouplna ve skutek uvedeno nebylo, 
svůj ouplný průchod míti se zvláštním zřetelem na potřeby národu 
ve škole a ve vladařských ouřadech i místech, a kdež stává užívání 
tomu protivného aneb předpisův, s tím se nesrovnávajících, má to 
zdviženo býti. 

2. Změny zřízení zemského, času přiměřené, zvláště paK rozší- 
řenější zastoupení měst skrze posly, od nich samých vyvolené, bude 
ve srozumění se stavy, vděčně přijato konstitučním způsobem, na 
nějž patent dne 15. března b. r. ukázal. 

3. Zřídiv odpovědná ministerstva, kteráž mají stejnou péčí bdíti 
nad obecným dobrým mocnářství, nad záměry a potřebami všech 
zemí a napomáliati jim, vyhověl jsem již tím právě tak. jakož 
uveřejněním hospodářství státního a nařízením, aby oučtové kladeni 
byli veřejně, zákonním žádostem svých věrných poddaných, a žádost 
o zřízení nejvyššího soudu v Praze pro Cechy odkázal jsem ke svému 
ministru soudství, aby to v bedlivé uvážení vzal. 

4. Povolení společného sněmu pro Cechy a Moravu odporovalo 
by zřízení zemskému obou říší, i může jen na vyhledávání stavův obou 
zemí dáno býti; pročež se vybízejí tito, aby se pronesli o tom. 

5. Oprava soudního řízení ve všech odvětvích soudství skrze 
ústavy času přiměřené má po náležité přípravě býti úkolem shro- 
máždění poslův všech stavův zemských. 

Nařízení dne 14, prosince 1846 poskytlo výkupu z roboty patr- 
ného ulehčení, a poněvadž se mnozí pánové větších statků zem- 
ských v Cechách ze své vlastní vůle pronesli, že chtějí rádi svým 
poddaným v tom pomocní býti, protož ustanovili jsme se na tom, 
aby za slušnou náhradu pominula povinnost ke konání skutečné 
roboty koncem března roku tisícího osmistého čtyřicátého devátého, 
o čemž své úmysly v krátkém čase patentem vyjevím. 

6. Jseint k tomu nakloněn, přiměřeným způsobem povoliti 
žádost o samostatné zřízení obcí po slyšení stavův, kteřížto již 
tázáni byli o jich návrhy. 



Vyřízeni první petice Pražské. 47 

7. Žádosti o svobodu tisku bylo již vyliověno patentem dne 
15. března b. r. 

8. Ochrana osobní bezpečnosti jest již zaručena ve vyměření 
trestního zákonu 1. díl. §. 85 a 2. díl. § 86 skrze zamezení libo- 
volného zatykání a skrze podřízení policejních ouřadů pod mini- 
sterstvo vnitřních záležitostí ; a kdyby tato vyměření postačovati 
neměla, budou doplněna při prohlednutí trestních zákonů. K vůli 
neporušitelnosti listovního tajemství vydají se ode Mně nejpřísnější 
rozkazové. 

9. O všemožném osazování všech ouřadů skrze domácí obyvatele, 
kteří povědomí jsou jazyka v zemi, stávají již zákonní nařízení, 
k jichžto zachovávání má hleděno býti přísně. 

10. Žádosti, aby zmírněna byla potravní daň, bylo již vyhověno 
i poroučím zároveň, aby ulehčení stalo se v stejné míře, jakož 
nastoupilo ve Vídni, aby všemožně zmírněny byly přirážky městské 
a příhodná zřídla důchodů městských aby vyhledána byla. 

Po prohlednutí zákonu kolkovního a taxovního učiněny budou 
příhodné změny. 

11. Co se dotýče měšťanské stráže v městě a bezpečné stráže 
na venku, o tom se již příhodné jednání započalo ; i budu k tomu 
hleděti, aby to přivedeno bylo rychle ke konci. 

12. Aby všemožně obmezeny byly výminky z povinnosti vojen- 
ské, aby se sbíral lid ku vojsku losem, a trvání vojenské služby 
aby ukráceno bylo, k tomu byl náležitý zřetel obrácen v zákoně 
o sbírání vojska, kterýž již vyhotoven jest a nejprve příštímu shro- 
máždění stavů předložen bude. 

13. Můj trůn má vždy přístupný býti všem žádostem, a Mým 
poddaným má pojištěno býti právo, aby se zákonním způsobem 
radili o svých žádostech a potřebách. 

14. Veřejnému vyučování budou v rozsáhlé míře poskytnuty 
opravy, shodující se s novými ústavy, ke kterémužto konci nařizuji, 
aby přepracováni byli rozvrhové studijní již připravení ; k vůli vše- 
možnému polepšení stavu učitelův působím k tomu, aby vyhledáni 
byli potřební prostředkové, a zamejšlím také volný průchod dáti 
jak způsobu vyučování tak i volení předmětů učebných. 

Ve Vídni dne 23. března 1848. 

Ferdinand m. p. (Arch. Mus.) 

Ve svém spise „Riiclíblicke auf die politische Bewegiing in Oster- 
reich in den J. 1848 und 1849" (ve Vídni 1819) praví PillersdortT na 
str. 20 — 21.: „Einige Zugestandnisse an solche Deputationen haben nach- 
traglich herben Tadel erťahren, namentlicli wurde die einer zahlreiclien 
Depulation aus deni Konigreiche Bijhmeri ertheille, der ÓíYentlichkeit iiber- 
gebene Erledigung vielfiiltig angegriíTeii. Alleiii diese Erledigung enthalt 
nur die Anerkennung jener individuellen Rechle, welclie in dem bald 



48 Stadion vyzývá oba národní kmeny v zemi k svornosti. 

darauf crfolgten Staatsgruniigesctze ihre Sanclion erhalteu sollten, und 
koniite, so wie Alles, was bis zum Reichstage erfolgte, nur unter der 
Bedingung seiner Bestatigung bleibende Geltung erhalten. Die wichtigsten 
dieser Beslimmungen uber Gleichberechtigung und Vertretung, iiber die 
Gleichslellung der Religionsbekenntuisse im Starte, iiber persíjnliche Sicher- 
heit, Rechtspílege und Selbslstandigkeit der Landes- und Gemeindever- 
waltung fmden sich itbereinstimmend in dem Verfassungsentwurfe, welcher 
vom Reichstage ausging, und in der von der Regierung octroyirten Ver- 
fassung." 

Ačkoli zde svob. p. Pillersdorff mluví o „četné deputaci z království 
Českého", kteráž přibyla do Vídně s první březnovou peticí Pražskou po- 
dobá se, že na zřeteli měl spíše vyřízení druhé petice Pražské (kabinetním 
listem z 8. dubna 1848), nežli vyřízení petice první (ze dne 23. břez. 
1848). Viz k tomu níže položený dekret ministerský ze dne 23. dub. 

Deputace, vypravená s první peticí Pražskou do Vídně, vrátila se do 
Prahy v pondělí dne 27. břez. po půl druhé hodině odpoledne, rozhazo- 
vavši po celé cestě své zprávu o svém pořízení. (Kv. 166. si. 2.) Praha 
uchystána byla ke slavnému a radostnému její uvítání. , Všecky gardy 
s hudbami svými, sbor vlasteneckých dam, 12 bíle oděných panen a ne- 
smírné množství lidu, ještě větší nežli při odchodu, očekávalo ji na ná- 
draží a okolo něho, kde jakého místečka, třeba dost nebezpečného bylo, 
a doprovodilo ji k soše sv. Václava na Koňský trh, kdež ji nejdůst. kníže 
arcibiskup s veškerou kapitolou a četným kněžstvem očekával a požehnání 
držel. Tím skončila slavnost. Ostatní bylo s osvětlením města zasta- 
veno." (Kv. 170). Když arcibiskup s duchovenstvem odzpíval slavné Te 
Deum, tehdy s řečniště, vystaveného před sochou sv. Václava, oznámih 
poslové obsah císařského rozhodnutí, jehož otisky byly zároveň na rozích 
nalepeny. „Z největšího, nejnadšenějšího jásání do trpké rozjitřenosti, 
jeden takměř hlas po Praze. Zprávy z Vídně rozšiřované nechávaly nej- 
lepší věci, povolení takměř všeho očekávati ; tím trpčí muselo pak procit- 
nutí býti. Místo rychlé, ouplné, tak potřebné pomoci nic celého a od- 
hodlaného, jak toho čas svrchovaně žádá; žádné pevné stanovisko, kte- 
réhož by se byly mysli uchytiti mohly, všecko jen v mlhavé dálce." (Kv. 
171,) Další postup událostí viz níže při Druhé petici Pražské. 



Stadion vyzývá oba národní kmeny v zemi k svornosti. 

24. března 1848. 

Společné osvědčení Pražských spisovatelů českých i německých ze dne 
21. března 1848 pro svornost, rovné právo obou národností a pro spojení 
koruny České s Rakouskem povzbudilo předsedu českého gubernia k ná- 
sledujícímu vyzvání obecnému, kteréž v čís. 48. „Prag. Ztgu." uveřejněno 
česky i německy zároveň : 

Spisovatelé Pražští dali jsou spisem, ve včerejších novinách uve- 
řejněným, krásný přiklad jednoty a svornosti, a s vděčností musíme 



Osvědčeni důstojnictva měšť. sborů, nár. obrany a j. 49 

uznati a ctíti jednohlasný oumysl jejich, že se chtí všemožně k toma 
přičiňovati, aby se ouplná svornost mezi českým a německým oby- 
vatelstvem zachovala a upevnila. 

Spisovatelé povolání mají, aby mocí slova působili — násle- 
dujme my s mocí činu! 

Konstitucí nám udělenoa stali jsme se všichni, jakého stavu 
a jazyka koli, bratřími : sbor se ona dělivší nás zed a svazek jednoty 
spojuj nás pevně vespolek. 

Svorností, pevným dohromady držením, uklidností, pokojem 
a mírností jediné můžeme dokázat, že jsme hodni svobod, jichž se 
nám dostalo. Všechněm třídám obyvatelstva je udělena konstituce, 
drahocenný poklad ; na všechny stavy náleží svatá povinnost, hájiti 
a zachovati ji. 

Nebud tedy nedůvěry v prsou našich — důvěra v mocnáře, 
důvěra v naše bratry, jednota a svornost budiž naše heslo ! Vraťme 
se ke svým zaneprázdněním, mějž průmysl a obchod náležitý průchod. 

Zmužme zimničné rozčilení, ježto námi tyto dny pohýbalo, 
a s hrdým vědomím dobytého pokladu v prsou jděme vstříc vyvinutí 
ústavů nám podaných. 

Inteligence dala nám krásný příklad — následujmež jejího hlasu ! 

V Praze dne 24. března 1848. 

Od c. k. české zemské správy. Stadion." (Květy. 16.ó.) 



Osvědčení důstojnictva měšťanských sborů, národní obrany 
a j. stran rovnosti obou jazyků i českého velení. 

•25. března 1848. 

Nikoli bez rozmyslu ani mimochodem, nýbrž z ouplného vnitřního 
přesvědčení přičinili jsme i my svá jména k upřímné a snažné 
žádosti obyvatelův Pražských, k žádosti, kterou poslové do Vídně 
vyslaní mají uložiti na stupních vzneseného stolce J. M. Císařské. 

Upřímně přiznáváme se k slovům, tam proneseným: „aby po- 
jištěna byla národnost česká ve všech zemích ku koruně České ná- 
ležitých, aby obě řeči, česká i německá, v dokonalou rovnost mezi 
sebou vespolek byly postaveny, i práv stejných aby požívaly." 

Za opovrhovatele svatého práva, za ouhlavního nepřítele žádoucí 
svornosti a bratrské jednoty pokládali bychom toho, kdožby se osmělil, 
na odpor stavěti se dokonalé a skutečné rovnosti obou jazyků v zemi 
České obyčejných. 

Pouze tímto způsobem bude páska bratrské lásky vždy oužeji 
k sobě spojovati oba dva kmeny, kteréžto v naší vlasti obývají ; jen 
touto cestou dostane se nám bezpečného rukojemství na časy věčné, 
že oba dva kmenové budou laskavě, mocno a společně působiti 



50 Osvědčeni důstojniclva mést. sborů, nár. obrany a j. 

k témuž čili, k zachováni a ku klidnému vyvijení se svobody, ne- 
dávno leprv nabyté. 

Oddělování se však od sebe podle viry, podle piivodu a záměiu 
spolkových, mohlo by snadně rozvázati svazek, jenžto nás tepi v 
nedávno obvinul. 

Abychom vyhověli všelikému nedorozumění, kteréžby v tem 
jakýmkoli způsobem povstati mohlo, osvědčujeme my všichni dů- 
stojníci jak unilormo váných sborů měšťanských tak i prozatímní 
neunilbrmované národní stráže, že podle našeho jednostejného mínění 
má a bude míti v národní stráži jazyk český i německý skutkem 
stejného práva. 

Jakmile národní garda trvale zřízena bude na základě obecního 
.sepsání domů, čímž se snad již zítra začátek učiní, bude podle 
našeho pevného mínění náležeti každé desetině, aby většinou hlasů 
uzavřela, kterým jazykem, českým-li neb německým — má v ní 
velení konáno býti. 

Setninám, v nichž by se většina desetin k českému velení při- 
hlá.sila, má veleno býti po česku. 

Taktéž rozhodne většina setnin, kterýmž jazykem má vrchní ko- 
mando konáno býti. 

Ústavu národní stráže, jenžto na podstatnějším a trvanlivějším 
základě zdokonalen bude, má, jak již praveno bylo, příslušeti právo 
ke samostatnému rozhodování. Dole psaní důstojníci prozatímní 
národní stráže vyznávají dále, že tomu nic nepřekáží, aby toto právo 
])ylo již nyní rozšířeno i na desetiny a setniny nynější národní stráže, 
kteráž se prozatím za dnů nebezpečenství na kvap sestavila. Aby 
pak rovnost obou jazyků v zemi užívaných, za příčinou komanda 
co nejspíše mohla ve skutek uvedena býti, žádáme pány spisovatele 
by naučení o českém velení co nejrychleji tiskem vydah. 

Dáno v Praze dne 25. března 1848. 

V zastoupení důstojnictva měšťanských uniformovaných sborů : 
Josef Eduard Šebelka, major cis, k. priv. sboru ostrostřelců. — 
Václav Arnošt Jindřicb, rytmistr jízdných měšťanských ostrostřelců. — 
Ondřej Haase, major cis k. priv. měšťanské pěchoty. — Matěj Bernt. 
major cis k. priv. měšťanských granátniků. 

Veškeří toho času v Praze přítomní důstojnici národní stráže : 

1 . Setnina : Kníže Karel Auersperg, setník. — Jan Horák, nad- 
poručík. — Antonín Pock, poručík. — Dr. Leiner, poručík. — 
František Mildner, pobočník. 

2. Setnina: Hrabě Rudolf Morzin, setník. — Heřman Lów, po- 
ručík. — Piytíř Václav z Bohuše, poručík. — Jan Schwarzrok, po- 
ručík. — Josef svobodný pán z Portu, poručík. — Janč pobočník. 

7, Setnina: — Hrabě František Thun, setník. — Frant, A, 
Auersperg. nadporučík. — Josef Geitler, poručík. — M. Fr. Kubasek, 
poručík. — Zintl poručík. 



Diky polské za petici o amnestováni Poláků. 51 

8. Setnina : Piytíř z Brechleru, setník. — Svobodný pán z Enis, 
nadporučík. — Pstross, nadporučík. — Hrabě František Salm, po- 
ručík. — Uhlíř, poručík. — Med. Dr. Osborne, poručík. 

9. Setnina: Dr. Strohbach, setník. — Dr. Eiselt, nadporučík, — 
Rytíř Zahořanský z Vorlíku, poručík. 

10. Setnina: Dr. Strádal, setník. — Josef Gótzel, nadporučík. — 
Antonín Haase, poručík. — W. Ringhofer, poručík. 

1 1 . Setnina : P. Brosche, setník. — F. A. Gredner, nadporučík. — 
G. Pstross, poručík. — J. P. Svoboda, poručík. 

\'2. Setnina: Eduard Plosner, setník. — D. Helminger, po- 
ručík. — A. Boch, poručík. 

IH. Setnina : F. Ellenberger, setník. — V. Gubetius, nadporučík. — 
F. Wetzstein, poručík. — Dr. Bělský. 

14. Setnina: H. Fúgner, setník. — P. Dotzauer. poručík. — 
P. Kohrn, poručík. — F. Sacher, poručík. — Ad. Martin, poručík. — 
Dr. Burian, poručík. — Bayer, pobočník. 

Prohlášení. 

Ohledem na toto návěští pánů důstojníků uniformovaných 
měšťanských sborů a některých setnin neuniformované národní 
gardy, týkající se německého a českého komanda, prohlašují po- 
depsaní setníci obou sborů Konkordie a Svornosti, že dobrovolným 
usnesením se tento návrh již uskutečnili. 

V Praze dne 25. března 1848. 

Gh. Ruben, Karel baron Villani, 

setník setniny Konkordie. setník setniny Svornosti. 

(Pražské Nov. 1848. str. 99.) 



Díky polské za petici o amnestováni Polákův- 

27. břez. 1848. 

Majíce z novin zprávu o tom, že paní Pražské chystají petici za 
amnestováni Poláků, někteří soukmenovci jejich z kraje Sanockého vzdali 
petentkám díky za ty sympatie prostřednictvím stavovského výboru zem- 
ského. 

Proniknuti jsouce citem nejsrdečnějšího uznání čtli jsme ve 
Vídenském Zeitungsblattu čís. 88. sympatie a zároveň prosbu Čechův 
a hlavně velkodušných paní českých za amnestováni nešťastných 
Poláků. 

Bylo předvídati, že národ sbratrený pro nešťastné Poláky vyvine 
city soustrasti. 

Račte, páni stavové, šlechetným Cechům a hlavně cituplným 

4+ 



52 Slezské osvědčení pro svornost. 

paním oznámiti projev nejhlubšího uznání, jímžto šlechtici a občané 
Sanockého kraje jsou nadšeni. 
V Sanoku, 27. března 1848. 

(Následuje 46 podpisů.) 

Stavovský výbor zemský pokládá za svou povinnost, aby to 
uvedl ve známost veřejnou. 

Od stavovského výboru zemského. 
(Schopí, II. lOU.) 



Slezské osvědčení pro svornost. 
2^. března 1848. 

Na „Srdečné pozdravení všem pravým a věrným Čechům" ze 22. 
března 1848, vydané od vrchních důstojníků Svatováclavského sboru, pp. 
Villaniho, Hanky a Vocela — čímž rozuměti se má asi provolání o zřízení 
Svatováclavského sboru, napřed uvedené a počínající slovy: „Češi! Jak 
stálá hvězda na nebi" ■ — - učinili Slezané Těšínští následující osvědčení: 

Milí spoluměšfané ! Stateční vlastenci ! Váš hlas došel i nás — 
Slovany a Němce mezi zřídly Odry a Visly bytující a ozval se 
radostně i v našich plesajících srdcích. 

Ano! Jednota, upřímná jednota nechť jest naším 
heslem! 

Truchliví ti následkové prodloužené nesvornosti, zděděné ode 
zlé a tmavé minulosti, chované k naší zkáze od nehodných nepřátelů 
obou nás, nechť nám jsou výstrahou od svárů a nikoli předmětem 
k novým svárům. 

Jasný den zabřesknul přívětivým paprskem lidstvu, a my jsme 
jeho arciť i hodni; paprsek ten nás netohko osvítí, ale i ohřeje. 

Veliké události v naší vlasti a výtěžky jich jsou nám rukojmím 
svobodného národního vývinu veškerých pod žezlem rakouským 
sbratřených národů. Pročež nechť národ- národu jako bratr bratru 
ruku podá. Nikdy neprzniž ji na příště ani tasení meče, ani trhnutí 
pera, by nimi bratr raněn byl. Políbení lásky nechf ústa zamkne, 
by z nich bratra urážka nevyšla. 

Pryč tedy s každým svárem mezi námi, leč by byl zápasem 
k tomu, aby se národnosti naše přirozené pod štítem svobody 
k rozličným sice, neméně však stejně krásným květům ušlechtilého 
člověčenstva rozvinuly; žádný boj, leč by byl na poli věda umění, 
v konání všeliké cnosti, upřímné lásky jednoho k druhému, lásky 
k otcovskému králi i naší společné vlasti. 

Ano, ať žije svornost! 

V Těšíně 28. března 1848. 

Kalchberg, c. kr. rada i arcikníž'. dírek. — G. H. Klapsia, 
kněz A. W. — Dr. P. Klucki, advokát. — Kórner, rytmistr. — 



Patent Ferdinandův o zrušeni roboty. 53 

Koláček, suppl. prof. filos. — Dr. Plucár, prof. mat. a fysiky. 
— Prof. dr. J. Schramm. malíř. — J. Sinsler, pr. purkmistr. 

(Květy. 1^3.) 



Patent Ferdinandův o zrušení roboty. 

•28. března 1818. 

Všeobecné vyvadění z roboty a jiných břemen urbárních, zrušení 
poddanství atd. bylo jedním ze článkův přijatých již ve Svatováclavské lázni 
dne 1 ] . března. Kromě toho velkostatkáři čeští podali v téže příčině 
J. Vel. petici, datovanou 20. břez. ; patentem pak níže položeným zrušuje 
se robota, počínajíc dnem 31. března 1849. To dlužno míti na paměti 
vůči pokusům, jimižto se iniciativa v této příčině hledí přičísti Hanuši 
Kudlichovi. 

My Ferdinand První, z Boží milosti Císař Rakouský: král 
Uherský a Český, toho jména Pátý, atd. 

Naším rozhodnutím ode dne 15. prosince 18-16 zařídili jsme 
příslušné ustanovení, aby dobrovolné smlouvy o vykoupení roboty 
podle možnosti se ulehčily, a [se] zvláštním zalíbením shledali jsme, že 
pravidlo toto tam, kde se použíti mohlo, zdárných mělo následků. 

Živou žádostí vedeni, abychom těžké břemeno naturálního robo- 
tování odstranili, a na to místo dle proseb, jenž Nás od mnohých, 
o dobro svých poddaných gruntovníků pečlivých gruntovních vrch- 
ností došly, přiměřenou náhradu povolili, nařizujeme: 

1 . Povinnost robotování ať do roka, a to nejdéle dnem ;'> 1 . března 
1849 přestane pod tou výminkou, aby se za ni tomu, kdo právo 
má, dostalo přiměřené náhrady ode dne, kde naturální robota 
přestala. 

2. Sprostředkování této náhrady a ustanovení způsobu, kterak 
ji jednotliví robotníci vykonati, a uprávněnému dáti mají. vyjde 
zákonní cestou jak možno nejrychleji. 

3. Vykoupení již docílená u.stanoveními těmito se nerušejí, 
a rovně jest také součastencům svobodno, učiniti v dobrotě porov- 
nání, jakýmž naturální robotování ještě před vyjitím ustanoveného 
času přestane. 

V tomto nařízení učiněném po pečlivém uvážení všeho pro ve- 
řejné blaho prospěšného, uznají milovaní poddaní, především ale 
majitelově sedlských statků, obnovený důkaz Naší otcovské pečli- 
vosti a Našeho dobromyslného vynasnažení, aby se jejich stavu. 
pokudž jenom bez ujmy Irvajících práv vyvedeno býti může. uleh- 
čilo. My ale také od jejich poctivého smejšlení s důvěrností očeká- 
váme, že až do času zmíněného povinné roboty na vlas a beze 
vzdoru konati, a nasnadnění jim popřálého svědomitou vážnosti 
práv, jaká gruntovním pánům jejich přísluší, hodná se stanon. 



51 Patent Ferdinandův o zrušeni roboty 

Dáno v Našem císařském hlavním a sídelním městě Vídni, dne 
dvacátého osmého března, léta Páně tisícího osinistého čtyřidcátého 
osmého, Našeho panování čtrnáctého. 

Ferdinand. (L. S.) 

František svobodný pán z Pillersdorífu, ministr vnitřních záležitostí 
Josef svobodný pán z Weingartenů, dvorní kancléř. 

Dle .Jeho c. k. apošt. Milosti nejvejš vlastního rozkazu : 

Josef Klecanský, c. k. dvorní radda. 

(Pražské Nov. čís. 28. Oznamov.) 

Po vydání tohoto patentu mnohé vrchnosti poskytovaly úlevy z roboty 
a jiných povinností poddanských, dílem i úplné svobody z nich. Vrchnost 
kláštera Emauského svým poddaným (v Sukdole) naprosto robotu od- 
pustila. (P. N. str. 166. si. 2.) — Obce Vršovickou a Nuselskou zbavil 
hrabě Buquoy závazku, bráti pivo z pivováru vrchnostenského. (P. N. 
str. 148. si. 3.) — Několik desítek domkářů a podruhů panství Vršovského 
děkují J. Adolfu knížeti ze Švarcenberka „za obdržený dar odpuštění 
roboty beze vší náhrady na věčné časy". (P. N. Oznamovatel k čís. 45. 
str. 2.) — Hrabě Kinský, „maje velikou radost z neočekávaně dobyté 
svobody", snížil ceny za dříví a slíbil všem sedlákům, kteří se v povin- 
nostech svých mírně a slušně zachovají, že jim čtvrt léta roboty daruje, 
dále umínil sobě. že města Chlumec a Žiželice z panské poddanosti pro- 
pustí a za samostatné obce prohlásí. (Květy, str. 221. si. 2.) — Všem 
oněm sedlákům svých panství, kteří se z roboty byli již vykoupih, kníže 
Karel Auersperg a hrabě Ervín N o s t i c dali ujištění, že jim vrátí 
onu sumu výkupného, která by vystupovala nad výkupné, jež se ustanoví 
zrušením roboty. (Boh. 6.3. str. 3.) — Na témž ustanovila se vrchnost 
Dolno-Břežanská. (Boh. 65. str. 5.) — Podobného ujištění dostalo 
se poddaným panství Hereckého s doložením, kdyby míra příštího 
všeobecného výkupného z roboty vystoupila nad onu sumu, jížto se oni 
byli vykoupili, nikterak nebudou povinni, dopláceti. (Boh. 68. str. 4.) — 
Kníže Glary propustil poddané sobě lázeňské město Teplici z poddanství 
beze vší náhrady. (Boh. 63. str. 4.) — Josef Schreitter rytíř ze 
Schwarzenfeldu prominul veškery povinnosti robotní poddaným svého 
panství Libočanského. (Boh. 121. příloha.) — Někde i ve společenském 
obcování nastala náprava. Jeden z rychtářů panství Volešského libuje 
si v dopise veřejném, že tamní vrchní „nařídil u veřejnosti v kanceláři 
všem podřízeným rychtářům, aby se mu od nynějška neříkalo jinač, než 
vy, aniž aby ho kdo jinak tytuloval, nežli pane správce." Dotčený 
rychtář neobmeškal připomenouti při tom, že „nemálo rozumné ucho 
trpěti musí, když všecko jen samá jest milost, jemnost a vysoká 
urozenost". (P. N. str. 164. si. 3.) — Byly arci také opět jiného 
rázu vrchnosti a úředníci. Z B o z t o k u Prahy se oznamovalo, že 
„sedlákům na ouřadě shromážděným dal ten pan ouředník, jménem Josef 
Homolka, následující definici svobody: „Vy hlupáci! Každý se k té svobodě 



Druhá petice Pražská. 55 

derete, a nevíte proč! Ale počkejte, až budete platit místo zlatého dva. to 
budete mít svobodu!"" (P. N. příloha k čís. 31.) — ,Na květnou neděli 
zabrousil si také jeden jednatel nového odvětví knihoobchodu, totiž 
p 1 á t k á ř s t v í, jménem Filip Pokorný, z Prahy do městečka Kladna. 
Zde si vyložil na nejpříhodnějším místě, t. j. před kostelem mezi ostatními 
obchodníky, jako jsou ovocnáři, pernikáři a j., krám svůj. 1 počal lidu 
vychvalovati plátky své a lid počal schvalované kupovat. Najednou se 
vmísili mezi kupující dva páni [bj'l to poHcajt s panem vrchním] i počal 
se ten druhý pán probírati v listech a vybírati a vybrané tomu prvnímu 
pánu podával, tak že ten ptátkář z toho podávání náramnou radost měl. 
a to tím více, an i ten pán v tom modrém kabátě [policajt] listy také 
sám pro sebe vybírati se jal . . . Než považte si to leknutí jeho, když t< 
dva páni neříkajíce b é ani m é s vybranými listy pryč se ubírali. I dodal 
si smělosti a otázal se: „Snad mně, pánové, také zaplatíte?" Pán v modrém 
kabátě: ,Už je zaplaceno, u nás se nesmí nic takového prodávat." Ten 
pán druhý: ,Budle rád, že odejdete s holou kůží ... a to udělal pan 
správce tamnější s policajtem"' atd. (P. N. str. 163. si. 3.) — Avšak 
také lid jal se leckdes vykládati si svobodu nad míru liberálně. Někde 
poddaní přestali robotovati naprosto i odvolávali se na Národní Výbor, jako 
by tento byl vyhlašoval, že robota jest zrušena: tak že Nár. Výbor ve 
schůzi dne 8. května schválil spis, určený pro poučení lidu, jímž se 
omyl ten vyvracel. (Nár. Nov. 1848, str. 118.) — Na mnoha místech 
jali se poddaní na pozemcích panských honbu svobodně provozovati. (Bob. 
66. str. 4.) — Podruzi a familianti káceli si v panských lesích dříví, 
pokud jim bylo hbo, i zaháněli zřízence lesní, aniž kdo měl moc. tomu 
brániti. (Boh. 67. str. 4.) 



Druhá petice Pražská. 

29. března 1848. 

Jaké sklamání způsobeno v Praze kabinetním listem ze dne 23. břez, 
(vyřízením první petice Pražské) připomenuto bylo na svém místě. Po jeho 
vyhlášení na rozích a s řečniště u sochy sv. Václava na Koiíském trhu 
„hned téhož dne byla velmi rozjitřená schůzka v sále [měštanskéhoj 
výboru u sv. Havla, kdež velké shromáždění Pražského obyvatelstva na 
zejtřek (oulerý) o 9. hodině uzavřeno k tomu cíli, aby se bez meškání 
nová petice úrokovala. V úterý ráno o 7. iiod. byla připravující schůzka 
v sále Sv. -Václavském, o 9. hod. plná schůzka v sále Žolínském, v níž 
především pp. Dr, Brauner, Uffo Horn a Kuppert řečnili a návrh k nové 
l)elici, od Dra. Braunera sestavený, přijat byl. Uzavřeno spolu, hned zbraně 
dlouho slibované, ale nedávané, úsilně žádati. Studenti i jiní sborové 
shromáždili se na určených svých místech ; celé město bylo v nevídaném 
nepokoji, krámy se zavíraly ; nejpodivnější pověsti, že studenti c. kr. zbrojnici, 
že měšfané radnici dobývají, roznášely se mžikem po městě. Na Koňském 
trhu byl největší shon: s plynových kandelábrů ke shromážděným řečúQváuo; 



ótj Druhá petice Pražská. 

v sále u sv. Havla neustále plné a rozjitřené shromáždění, obnovující se 
přicházejícími a odcházejícími. Při vší rozjitřenosti nebyl však přece pokoj 
a pořádek nikde zrušen. Prohlášení nejvyššího p. purkrabího stran pro- 
zatímní svobody v učení, ochotnost generálního komanda všecky .stráže 
i v branách spolu též národní stráži svěřovati, přede vším ale vydání 
4000 ručnic, ukonejšilo opět rozbouřené a nedůvěrou naplněné my.sli, 
jimž rychle chystaná a beze všeho meškání odeslati se mající nová petice 
lepší naději v blízké budoucnosti okazovala." 

„Večer v (i hodin byla opět veřejná schůzka výboru [měšfanského] 
v sále u sv. Havla, kdež Dr. Brauner svůj zatím vypracovaný návrh 
k petici přednesl. Piokování o něj bylo velmi živé a po některých menších 
změnách byl jednosvorně přijat. Někteří chtěli, aby dva dni k podpisům 
obyvatelstva Pražského v opisech vyložen ležel, což se však nepřijalo jakožto 
ztráta času ; nýbrž dáno výboru do moci, aby jej sám ve jménu jasného 
hlasu Pražských měst k nejvyššímu trůnu předložil." (Květy, 171.) 

„Ve středu dne 29. bylo další jednání dopoledním volením mesiánského 
většího výboru [obecního zastupitelstva] staveno, tak že se konečná schůze 
výboru Svatováclavského v sále Promyslní jednoty u sv. Havla až na 
obyčejnou šestou hodinu odpolední odložiti musela. V této opět velmi živé 
byly na návrhy pp. Rupperta, Braunera, Uťfa Horná a Trojana ještě některé 
změny v petici před se vzaty, načež se k volení deputovaných přikročilo. 
Pan Ruppert nesmírným potleskem k místu tomu naznačený, nemohl se, 
ač by si byl přál, v úřad ten uvázati, za příčinou svého velmi nejistého 
zdraví. Pp. Dr. Brauner, stavitel Rypota, Trojan a Faster a Dr. Kliebert 
přijali volení; ostatní oudy vyvolí výbor sám soukromně. Pan Uffb Horn 
byl co zástupce studentstva připojen. Nepřihodí-li se nic neočekávaného, 
má deputace ve čtvrtek večer beze všech slavnosti odjeti." 

„Nová tato petice, nepouštějíc punkta sv.- václavského shromáždění, 
tlačí především na to, co základem všeho ostatního jest. Majíce úplné 
a opravdové zastoupení obyvatelstva koruny České, své zvláštní odpovědné 
nejvyšší úřady, své zvláštní odpovědné ministerium pro domácí záležitosti 
co nejbližšího prostředníka mezi námi a dobrotivým naším králem, což 
můžeme více žádati ? Všecko ostatní vyplyne samo z toho, nejsouc rušeno 
cizím působením." 

„Ve čtvrtek bylo tišší jednání u výboru; obecenstvo v sále převládající 
obmezilo se na menší místo, na to samé, jakéž hostům při schůzkách 
promyslní jednoty vykázáno bylo, a výbor obdržel před domem, před sálem 
i v sále čestné stráže. Bylo věru většího pořádku zapotřebí; neb při tom 
hluku, jejž dříve obecenstvo spolujednající dělalo, bylo těžké jednání. — 
Toho dne začaly se některé nepříznivé zprávy rozcházeti : že se na Malé 
straně a v Besedě kupecké od několika osob jakási oposice proti nové 
petici shání, výbor sám začal od úmyslu svého, bez meškání deputaci vy- 
praviti, poněkud odstupovat. Většina chtěla ještě asi dva nebo tři dni počkati, 
až by velký výbor měšťanský (lOOoudový) zvolen byl; tomu měla se pak 
petice k potvrzení podpisy a jaksi k zevnějšímu autorisování podati. Kromě 
toho ustanovil se výbor na tom, že veškerá svá jednání tiskem vydá. 
K večeru poctil jej J. Osv. pan hrabě Stadion svou přítomností a kromě 



Druhá petice Pražská. 57 

jiného poukázal na to, že by velký výbor měštanský, buda co nejdříve 
celý zvolen, práce jeho (výboru Svatováclavského) převzíti měl, k čemuž 
se Svatováclavský výbor již dříve sám nakloňoval." (Taraž, 178.) 

,V pátek dne 31. března byly opět dvě schůzky obyvatelstva držány, 
a sice, jak obyčejně, v lázni Václavské a na Zofíně. V poslední počalo 
rokování o desáté hodině tím, že p. Dr. Amerling velmi horlivými slovy 
dokazoval, jak velice zapotřebí jest. aby nová žádost od nái'odního výboru 
ve jménu celého českoslovanského národu vyhotovená ještě dnes (totiž dne 
31. března) s deputací do Vídně odeslána byla. V podobném smyslu se 
také pan Havlíček vyjádřil, na to poukázav, že jiní národové rakouského 
mocnářství, jakož Ilyři [Ghorváli], mnohem více žádají, než v našich peticích 
obsaženo jest. Žádost Ilyrův, která ke 30 článkům zaujímá a od p. Havlíčka 
přečtena byla, zbudila často opětovanou pochvalu. Zvláště zajímal shro- 
mážděné obecenstvo článek, který o spojení Dalmácie, Slavonie a Chorvátská 
jedná; pak prosba o zavedení národního jazyka při vojsku, v církvích, 
v úřadech a na sněmu ; posléze žádost o zpět povolání vojska ilyrského 
z Vlach. Na to bylo ponavrhováno. aby se několik oudů sv. -václavského 
výboru odstranilo, a jiní ráznější muži vyvoleni byli, což ale pro svornost 
v této době zanecháno bylo. Shromáždění vyvolilo čtyry muže, kteří žádosti 
schůzky stran urychlení nové petice Národnímu výboru vyjeviti měli. Vy- 
voleni byli pp. Amerling, Havlíček, Paul a Wesemann, s nimiž se pak 
celé shromáždění, as 2000 osob, měšEané, studující, nár. stráže a Vídenští 
studenti k Národnímu výboru u sv. Havla odebrali; na cestě se připojili 
i ti, kteří ve schůzce ve Václavské lázni, právě také skončené přítomni 
byli. U sv. Havla se zastavil valný ten zástup lidstva a zvolení odebrah 
se k výboru, vyjevit mu svou žádost o urychlení petice, načež v krátce 
deputace výboru sestoupila, aby se na Malou stranu k nejvyššímu purkrabí, 
hraběti Stadiónoví odebrala, s prosbou, by novou petici co skutečnou 
žádost obyvatelstva Pražského, ano lidu českého, před odeslánnn do Vídně 
ztvrdil. Celé množství hrnulo se, uprostřed členové Národního výboru, 
s hlučným , sláva" provoláváním na Malou stranu. Čestnou stráž výboru 
činili studenti a členové Sv. -Václavského sboru. Táhnoucí zástupy v uhcích 
stále se množily, a tak to šlo v nepřehledných řadách přes most a Ště- 
pánský plac k paláci nejvyššího purkrabí, do něhož se výbor s prosbou 
odebral. Veliké bylo očekávání ; nedlouho na to však sestoupil zase výbor 
a prohlásil, že J. Osv. novou žádost v žádaný smysl podepsal. Na připra- 
veném již archu papíru bylo hned od techniků uhlím slovo : „Podepsal!" 
napsáno a na bodáku ručnice zástupu ukazováno, začež se hlučně , Sláva" 
provolávala. Celý průvod ubíral se pak ku Staroměstské radnici, kde de|)Ulace 
požádala p. míslopurkmistra, a důstojníky národní stráže o podpisy, jež 
také obdržela. Téhož ještě dne odjela deputace do Vídně," (Květy, 180.) 
Stalo se tak o 6, hod. večerní. Deputace skládala se z pp. Fastra, Trojana, 
Rypoty, Jaroše, Dra. Gabriela, Dra. Klieberta a Šulce. Na zejtři chystal 
se Udb Horu vypraviti se za ní. Deputaci uloženo, aby se dlouho nepo- 
zdržovala a určitou bud povolující neb odmrštující odpovčd přinesla. 
(Tamž, 178. si. l.j 

Druhá ona petice Pražská jest }>ak laková: 



TjS Druhá petice Pražská. 

Vaše c. k. Milosti! Odpově([ nejvyšším uzavřením oďAij. Ij. m. 
učiněná na punkty peticí, které deputací Pražská jakožto nejsnaž- 
nější přání královského města Pražského, ano veškerého národa 
(leského před vznešený trůn Vaší c. k. Milosti přednesla, nespůsobila 
v myslích obyvatelstva Pražského toho upokojení, ve kterém každý 
povážlivý vlastenec pevný základ obecného dobrého, pokojného a 
šťastného zdaru nového řádu, a základní výminku zachování míru 
v zemi nyní více než kdy předtím poznává. 

Obecné mínění, které se po oznámení onoho nejvyššího uza- 
vření vůbec co nejurčitěji projevilo, nalézá odpověd na punkty Pražské 
peticí nedostatečnou, a jeví .starosthvé obávání s strany míry a 
spůsobu svobodných ústavů nejvyšším mocným slovem Vaší Milosti 
nám všeobecně zaručených. 

Zásada v nejvyšším uzavření převládající, žeby se ustanoveni 
a uzavření o jednotlivých punktech peticí ústrojem stavů státi mělo, 
spůsobila obecnou nelibost, ne .sama o sobě, ale tím, že se dle arti- 
kule 2. nejvyššího uzavření poukazuje na ústav stavovský, založený 
na zřízení zemském, a toliko rozmnožením svobodně volených poslů 
městských rozšířený. Nebo středověký ústav našich posavádních 
zemských stavů jeví se, i s oným rozšířením skrze repraesentanty 
měst, co nepostačitelný, aby ním konstitucí času přiměřená pro 
zem byla navržena a spůsobena 

Jen pravá repraesentací celého národa může obecné prospěchy 
země zastávati, a každý stav o jeho prospěchách — pokud se dají 
srovnati s obecným dobrým — ouplně upokojiti. 

Dokonalé srovnání české a německé národnosti ve všech větvích 
učení a správy není poukázáním za zřízení zemské rovněž dostatečně 
zaručeno, poněvadž užívání více než dvěstěleté vážnost českého zří- 
zení zemského skoro ve všech punktech, které se týkají prospěchů 
veškerého národa, skutkem vší platnosti zbavilo. 

Poněvadž jest tento punkt základní výminka pokojného vedle 
sebe stávání obou národních živlů v českých zemích a ohrady 
všech duševních prospěchů větší, totiž slovanské části obyvatelstva ; 
z té příčiny byloby toto srovnání jen novým základním zákonem 
pro všecky země České koruny dostatečně zaručeno. 

Obnovení nezrušitelného svazku mezi v.šemi zeměrni ku koruně 
České patřícími, a neškodné obzvláštním provinciálním prospěchům 
jich sjednocení, prostředkem obecného česko - moravsko-slezského 
národního zastoupení a vlastních centrálních ouřadů, pod zvláštním 
odpovědným ministerium vnitřních záležitostí, zjevuje se, dle pra- 
gmaticko-historického, národního a zeměpisného sjednocení těchto 
zemí a jejich rozsáhlosti co státní nařízení, kteréž jak svobodné 
ústavy těchto zemí tak konstituční trůn Vaší Milosti i celost veške- 
rého státu rakouského ubezpečuje; protož by nemusilo záviseti na 
novém uzavření českých neb moravsko-slezských .stavů, než mělo 
by nejvyššímu rozhodnutí Vaší Milosti jakožto krále Českého býti 
zůstaveno. Toliko o spůsobu praktického vyvedení zásady afby 



Dmliá petice Pražská 59 

nová konsiituční národní repraesentace těchto zemí učinila uzavření, 
a je Vaší Milosti jakožto návrh zákonu k nejvyššímu svolení před- 
ložila. 

Veškeré prosby národa českého budtež tedy Vaší c. k. Milosti 
ii!'juctivěji nově předloženy v punktech následujících: 

1. Nezrušitelné sjednocení všech zemí ku koruně české patří- 
cích s strany vnitřní jejich samosprávy, zároveň s ohrazením jejich 
pevného spojení s veškerým státem rakouským, též dokonalé sro- 
vnání české a německé národnosti ve všech větvích učení a správy 
v těchto zemích — jakožto základní státní zákon pro ně. 

2. Národní zastoupení zahrnující všecky prospěchy země, stejno- 
rodé, všeobecné, zákonodární a daně povolující, na nejširším základě 
.svobodného velitelství a svobodné volitelnosti, též vlastní odpovědné 
ministerium vnitřních záležitostí těchto zemí, a zřízení patřících 
centrálních ouřadů správních pro ně — v Praze. 

3. Rychlé zřízení všeoliecných národních gard a úplné ozbro- 
jení jich. 

4. Konečné povolení Vaší c. k. Milosti podané petice praž.ského 
studentstva ode dne 15. března t. r. ve všech jejich článcích. 

5. Vzetí všech civilních ouřadů a vojska svým časem pod pří- 
sahu na konstitucí. 

Ostatně setrvává Český národ cele a pevně při veškerých, v ná- 
rodním shromáždění dne 1 1 . března t r. v lázni svato-václavské 
uzavřených a od pražské deputací Vaší c k. Milosti podaných 
petičních článcích, a chce je vedle zásady, od vaší c. k. Milosti 
samé nejvýše vyslovené dalšímu vyvinování cestou konstitučního 
národního zastoupení odevzdati. 

Račtež Vaše cis. královská Milosti konečně nejvyšší uzavření 
v tom, kterežby pobouřené mysli dokonale spokojilo, skrze veřejnou 
proklamací, s přispí.šením píli okolností přiměřeným, milostivě 
vydati. 

V Praze dne 2'.l března 18 tS. 

Výl)or obyvatelů Pražských: Vojtěch hrabě Deym. t. č. před- 
nosta. — Petr Faster. — J. B. Riedl. — Pravoslav Trojan. — 
Dr. Brauner. etc. 

(Arch. Mus. ) 

Odpovědí iia tuto ijetici jest kabinelní list z 8. dubna 1S48. 

Zvlášlní zpiisob, jímžlo druhé petici Pražské dostalo se schválení 
a ověření, měl v zápětí několikero veřejných vyhlášek. Ještě před odjezdem 
deputace vydal výbor měšEanů Pražských následující vyjádření : „Jak známo. 
bylo usneseno, poslati opětnou petici k Jeho Veličenstvu králi, hlavně pro 
docílení úplného zastupitelstva národního ; ale deputace nemohla odjeti 
dříve, pokud nebyla jista všeobecným souhlasem, pročež chtělo se čekati 
na skončení nynějších všeobecných voleb výborových [do obecního zastu- 
pitelslva Pražského]. Když pak se dnes vůle lidu rozhodně pro to vyjevila. 



60 Druhá petice Tiažská. 

dbá se o bezodkladný odjezd deputace. — Jménem výboru : Petr Faster, 
Pravoslav Trojan, Jan Batka". (Boh. 1. dub. str. 3.) 

Druhá vyhláška jest tohoto obsahu : „K upokojení obyvatelstva po- 
kládá výbor za povinnost, prohlásiti, že J. Osvicenost nejvyšší pan pur- 
krabí druhou petici k J. Veličenstvu, vyslyšev výklad věci, z vlasteneckého 
rozhodnutí úplně svobodného proto podepsal, aby osvědčil, že tato petice 
zakládá se na přání veliké většiny obecenstva a že nikoli nevyšla snad 
toliko z malé frakce městského obyvatelstva. O vyhrožování nebo násilí 
nebylo při podpisu dokonce žádné feči a ozbrojený průvod chtěl deputaci 
výboru a vyhotovené již petici prokázati toliko vojenskou poctu. — Zá- 
roveň se obecenstvu oznamuje, že protokoly o veškerých jednáních a usne- 
seních výboru co nejdřív uveřejněny budou tiskem, aby tímto uveřejněním 
všechny nepravé a bludné náhledy o snahách měštanského výboru skutečně 
se vyvrátily." (Tamž.) 

Zemské presidium pak vydalo tuto vyhlášku: „Dnes učinili jsme po- 
litováníhodnou zkušenost, že mnozí obyvatelé Pražští, jimžto vláda nej- 
ochotněji vyšla vstříc propůjčením zbraně, této užili — místo udržování 
veřejného pokoje a pořádku — k nezřízenému průvodu beze všeho vedení, 
a tím zavdali podnět ke hlučným výstupům, kteréž občany rušily v jejich 
klidu. Případ tento jest tím více hoden pohtování, an pokoj ve městě 
Praze posavad porušen nebyl a se všech stran pečuje se o to, aby takové 
smutné události, jaké se sběhly v jiných městech, vyvarovaly se. Vyzývají 
se tedy všichni občané Pražští, c. k. vojsko, aby zákon chránili všemi 
prostředky, jichžto lze užiti, aby lihovolnosti zamezovali a násilí odvraceli, 
kteréž někteří řídcí provozovati chtějí na ujmu obecnou obyvatelstva 
Pražského. " (Tamž.) 

Svrchu uvedená vyhláška výboru měšťanského byla Stadiónoví pod- 
nětem k tomuto návěslí: „Táhna se k vyhlášce, podepsané „komitétem 
výboru měštanského", ze dne včerejšího, pokládám za svou povinnost, 
prohlásili, že jsem se nikterak nerozpakoval opětnou petici k J. Veličenstvu, 
která v podstatě s dřívější peticí občanstva se srovnává, ochotně podepsati 
jakožto přání obyvatelstva Pražského ; že však způsob, jakž mně byla 
předložena, s průvodem ozbrojeným, aniž by tento od svých představených 
byl k tomu vyzván býval, v zájmu zachování pokoje a pořádku, rozhodně 
musím neschvalovati a o to státi, by případů podobných budoucně nebylo. 
Jakož znám dobré smýšlení obyvatelstva Pražského, chovám pevnou dů- 
věru, že toto mínění se mnou bude sdíleti, i naději se, že jeho loyální 
a stále osvědčované smýšlení bude nejuspokojivější zárukou pro zacho- 
vání pokoje a pořádku. Z c. k. českého zemského presidia. V Praze 
2. dubna 1848. Rudolf hrabě Stadion." (Boh. Extra-N. :3. dub. str. 2.) 



Tomkův návrh na provedeni rovnoprávnosti ve školách. 61 

Tomkův návrh na provedení rovnoprávnosti obou jazyků 
zemských ve školách. 

oO. hřezna. 

Hned po vyřízení první petice Pražské mladý tehda spisovatel český. 
Vád. Vladiv. Tomek uveřejnil pod názvem ,Jak může uvedena býti 
stejnost práva české i německé národnosti ve školách?" delší pojednání 
a příslušné návrhy o té věci v čís. 26. , Pražských Novin" (30. března), 
odkudž je převzaly „Národní Noviny" do svého čísla 4 s tímto připome- 
nutím: „Tento článek, týkající se jedné z nejdůležitějších stránek života 
našeho, již dříve vytištěný v „Pražských Novinách", klademe zde opět 
proto, aby čtenářstvo našich novin dostalo přehled o všech záležitostech 
našich." 

Kabinetní list od 23. března b. r. daný za odpověd na petici 
obyvatelů měst Pražských nařizuje o užívání českého jazyka jak 
v ouřadech tak i ve školách, že se mají ustanovení zřízení zemského 
G. II. všady, kde se ouplně nezachovávala, dokonale vypliiovati, a 
kdekoli by naproti tomu jednati v obyčej bylo přišlo, aneb kdekoli 
by stávala nařízení tomu odporná, všecko hned zrušeno býti má. 
Obnoveným nařízením [sic] zemským od r. 1627 byla ponejprv na- 
řízena stejnost práva obou jazyků v Cechách, kdež před tím český 
jazyk ve všelikém ohledu měl přednost. Obyčejem protizákonním 
a za času císaře Josefa předepsáním němčiny co výhradního vyučo- 
vacího jazyka na školách normálních a vyšších byla tato stejnost 
zrušena. Kabinetnim listem od 2o. března obnovena jest tedy 
zásada, že mezi jazykem českým a německým má ve školách 
i v ouřadech panovati stejné právo, a nařízení, jimiž německý jazyk 
dostal přednost, mají býti zrušena.*) 

Jakým medle způsobem má tato stejnost práva, pokud se týče 
.škol. býti zavedena? 

V „Pražských Novinách " čtli jsme oznámení o této věci, které 
se dle nadpisu na školy celé arcidiecesí Pražské, dle textu toliko 
na školy ve městech Pražských vztahuje. Dle oznámení tohoto má 
ve všech řečených školách (tedy v normálních i triviálních) hned 
v letním kursu běžícího roku připravena býti ona stejnost práv 
vyučováním ve všech předmětech obojím jazykem. Nevěřili jsme 
očím svým a nevěříme posud, že by se to v pravdě tak myslilo ; musí 
v tom vězeti nějaké nedorozumění, sice Bůh nás střeziž před takovým 
dobrodiním. Což má nejvyšší účel vyučování ve školách, pro uej- 
outlejší mládež určených, býti naučení-se dvojímu jazyku, všecky 
reální předměty mají býti jen prostředek k tomu cíli? Až posud 
trpěla jen naše ml.idež česká nejvíce ve městech tu těžkou křivdu, 
že se ničemu naučiti nesměla, pokud nestnivila víci' neb méně lei 

^) Ještě jasnější vyřknuti této zásady očekává se na novou žádost ohyvatel- 
stva Pražského J M. Cé o to předloženou. (Pozn. oVig ) 



62 Tomkův návrh na provedeni rovnopiúvnosti ve školách. 

V učení-se cizému jazyku, kterému se ještě obyčejně jen špatně na- 
učila. Máli nápotom tím samým způsobem marně čas tráviti i mládež 
venkovská nebo mládež německá v triviálních a normálních školách 
kraje Loketského neb Plzeňského? Věrně nepřejem Němcům těch 
krajin takové křivdy, neb nám oni ničím neublížili, proč bychom &o 
mstíti chtěli? Bohdá nepřijde ani u nich ani u n;is k fakovTOU 
babylonskému zmatku jazyků. 

Za největší neštěstí, jemuž m;i vyslyšením žádosti obyvatelů 
Pražských o stejnost práv obou národností v Cechách býti pomoženo, 
považujeme odcizení všedi vzdělanějších tříd našeho obecenstva od 
sprostého lidu, kteréž bylo následek posavadní převahy německého 
jazyka v ouřadech, ve školách a vůbec u veřejnosti. Převahou ně- 
meckého jazyka mezi vdělanci rozdělen byl posud národ náš na dvě 
kasty, jednu přednější, německy mluvicí. Všem pouze česky mluvícím 
zahražen byl vstup ku každému poněkud vyššímu vzdělání, protože 
se nevyučovalo než nejnuznějším věcem česky; všem německy 
umějícím zahražen byl vstup ke hlavě neb k srdci sprostého lidu. 
neb čemu se naučili, naučili se jen německy, a neuměli také jinak 
o tom mluviti než německy. Lid se málo naučil od vzdělanců svých, 
protože neuměli s nmi mluviti než o věcech obecného života. 
Ouředník a poddaný, důstojník a voják, vyšší průmyslník a obecný 
řumeslník nestáli tak k sobě, aby nižší mohl přiučiti se něčemu od 
vznešenějšího : jediné část spisovatelstva, podporována soukromými 
snahami jednotlivých milovníků všech stavů, otevřela sobě přístup 
k lidu ujmutím se mateřského jazyka, a sily tyto ovšem neposta- 
čovaly a nemohou postačiti k nahrazení toho, čemu se může a má 
lid ve škole, v ouřadě, v každém obcování se vzdělanci národu 
svého naučiti. 

Kdyby měla rozdílnost tato mezi vzdělanci a obecným lidem 
českým i napotom při svobodném zřízení zemském trvati, musila 
by býti národu našemu ještě záhubnější než byla posud. Neb roz- 
dílností touto nemožné učiněno jest všecko politické vzdělání lidu. 
bez něhož svobodné zřízení obstáti nemůže. Nabyté svobody užívati 
bude vzdělanec ke svému prospěchu, a obecný lid nerozuměje jí. 
jak až posud ničemu o zákonech neb správě zemské nerozuměl, 
upadati bude vždy u větší bídu, až se octneme v podobném stavu 
věcí, jaký vidíme ku př. v Irsku, kdež při nejsvobodnějším zřízení 
zemském veliká hmota lidu od vzdělanců svých (neb aspoň největší 
části jich) opuštěna, dřepí v největší bídě a zpustlosti a zlý stav 
svůj, jehož příčina záleží v nevzdělanosti jeho, splácí odcizelým 
vzdělancům svým časem nejhroznějšími ukrutnostmi. 

Aby národ náš v podobný stupeň bídy neupadl, potřebí jest, 
aby vzdělanější třídy obecenstva svým mateřským jazykem vzdělání 
nabývaly. Tím jediné mezera mezi kastami zmizí, obecný lid bude 
míti prospěch z toho, čemu se šťastnější synové národu naučí, a 
vzdělanci budou požívati důvěry a podpory od obecného lidu; 



Tomkiiv návrh na provedeni rovnoprávnosti ve školách. 63 

poněvadž již snahám jejich obecný lid bude rozuměti. To zachováno 
budiž jali českému tak i německému obyvatelstvu naši vlasti, a 
stejnost práv obou národností ve školách bud nejpřirozenějším způ- 
sobem úplně zavedena. 

Při tom musilo by však druhého, rovněž tak důležitého ohledu 
býti šetřeno, nemělali by naše vlast budoucně v nenabytnou škodu 
upadnouti. Jazyk německý stal se během dlouhých časů nevy- 
himtolnou potřebou každého vzdělance v Čechách, a potřeba tato 
v některých ohledech sice zvelebením jazyka českého bude časem 
ubývati, v některých jiných naproti tomu bude napotom větší než 
posud. Cmí více bude vzdělán jazyk český školami a literaturou, 
tím více ubývati bude potřeba jazyka německého co prostředku 
k nabytí jinších známostí vědeckých, průmyslních atd. Gím siřeji 
se však rozvinovati bude svobodný politický život v naší vlasti, tím 
více potřeba bude aby si oba národové vedle sebe bydlící ve 
společných potřebách svých rozuměli. Na sněmích, ve shromážděních 
obcí, ve všech poradách o veřejné záležitosti bude Clech česky. 
Němec německy rozprávěti, v úřadech budou oba dva jazykové vždy 
vedle sebe stát v užíváni a veřejně se proplétati, svobodný tisk 
bude na veřejné mínění oběma jazyky působiti: bude tedy potřebí, 
aby poněkud vzdělanější Čech vždy také německy, poněkud vzděla- 
nější Němec v Čechách vždy také česky rozuměl, o čemž musí 
zřízením škol pilně býti pečováno. 

Potřeba školního vzdělání jazykem mateřským a naučení se 
(lecha německému, Němce českému jazyku musí býti dle zdáni 
našeho hlavní dvě zásady, kterých při zavedení stejného práva obou 
n;lrodností ve školách sluší zachovati. Budiž zde krátce ponavrženo. 
jak sobě možnost zachovati těchto dvou zásad se zřetelem na 
posavadní zřízení našich veřejných škol (tedy bez ohledu na veliké 
proměny, které v tom ohledu nepochybně nastanou) představujeme. 

1. V triviálnícli školách budiž v českých krajinách učeno jen 
česky, v německých krajinách jen německy. Bylf by pravý hřích 
mučiti mládež, která v těchto školách málo let se pozdržuje, učením 
se cizého jazyka se zanedbáním věcí potřebnějších. V hlavním městě 
budiž několik škol triviálních německých, pokud toho ž;idá potřeba 
pouze německého obyvatelstva. 

2. Podobně budiž vyučováno ve školách hlavních v českých 
krajinách jen česky, v německých krajinách jen německy. Neb i tu 
jest čas, který větší díl ndádeže ve škole stráví, také krátký, a vy- 
učování poti-ebným předmětům jazykem cizým neb vyučování jazyku 
cizému nemohlo by se státi bez nenabytné škody školního vzdělání, 
jakž zkušenost posaváde ukazuje. Zkušenost tato ukazuje pi'i celém 
našem obecenstvu, které jinými školami než normálními neproběhlo, 
také tolik, že i německénui jazyku, jenniž se až jíosud školní vzděhini 
za oběť přinášelo, přece tolik průchodu způsobeno nebylo, aby náš 
obyčejný iemeslník několik řádků německých správně napsali dovt^ll 



64 Tomkův návrh na provedeni rovnoprávnosti ve školách 

(česky ovšem tím méně, protože se tomu naskrz neučil). Toliko 
v třetí a čtvrté třídě mělo by přikročeno býti v českých krajinách 
k začátkům německého a v německých k začátkům českého jazyka; 
o čemž promluveno bude doleji. V hlavním městě budiž jedna 
hlavní škoja německá pro potřebu rodin německého obyvatelstva. 

3. Na gymnasiích v českých krajinách budtež všecky předměty 
přednášeny českým jazykem, v německých krajinách německým 
jazykem. Krom toho budiž pilný předmět všech <> let ^ymn. studií 
dokonalé naučení se německému jazyku a seznámení se s německou 
lireraturou v krajinách českých, naučení se českému jazyku a sezná- 
mení se s českou literaturou v krajinách německých. Při rozdělení 
tohoto předmětu bylo by vysoce potřebné hned v prvních dvou 
třídách gymnasiálních nejvíce hodin (později již méně) jemu obětovati, 
a způsobem co nejvíce možná praktickým vyučovati, tak aby již za tato 
dvě léta každý dokonalou známost jazyka německého pro potřebu 
obecného života sobě zjednal. Proto ponavrhujeme, aby se první 
začátek stal hned v třetí třídě škol hlavních, avšak tak, aby v této 
třídě rodičům každého žáka volno bylo, nechati ho německému neb 
českému jazyku učiti nebo nenechati. K naučení se řeči jen jakž 
takž jeden rok nepostačuje i při dětech dosti schopných. Nemá-li 
se tedy žák déle než do ukončení kursu třetí třídy ve školách 
zdržeti, bude mu učení se tu cizému jazyku jen málo prospívati. 

Naproti tomu budiž rodičům, kteří chtějí svých pacholat ně- 
mecky neb če.sky nechati se naučiti, volno, aby jim po vystoupení 
z třetí třídy rok neb dvě léta dali choditi do škol gymnasiálních, 
jen do těch hodin, ve kterých se německému jazyku vyučuje, kdež 
vedle toho (pokud to při zámožnosti rodičů možné jest) budou se 
moci připravovati k svému budoucímu řemeslu neb obchodu. Bohdejž 
byla gymnasia naše zvelebena i v jiném ohledu tak, aby se i budoucí 
řemeslník neb vůbec měšťák v nich něčemu naučiti mohl, čeho by 
k svému stavu (netoliko pro učenost) potřeboval. Pak by rodičové 
i .syny své, kteří by nebyli zrovna k úřadu, k duchovnímu stavu 
atd. určeni, posýlali vůbec s prospěchem na několik let do gymnasií, 
místo co je nyní často zbytečně nechávají několik let v třetí klassi 
seděti ; a účelu naučení-se německého neb českého jazyka došlo by 
se zároveň. Dokonalému naučení se Čecha německému a Němce 
českému jazyku na gymnasiích pomáhalo by znamenitě také to, 
když by se při českém vyučování každého předmětu přidávala co 
nejouplnější německá a při německém vyučování co nejouplnější 
česká terminologie, — Ve hlavním městě musilo by pro německé 
obyvatelstvo býti zvláštní německé gymnasium. 

4. Na universitě Pražské hodil by se nejlépe způsob od nej- 
vyššího pana purkrabího v provisorním nařízení od ^8. března pro 
studentstvo ponavržený,*) aby totiž každý přednášející svobodu měl, 
přednášeti česky neb německy. 

*) Viz níže úvodek k Definitivnímu vyřízení petice vys. škol Pražských. — 
Vyd. 



Pastýřský list arcibiskupa Pražského. (J5 

Samo sebou se rozumí, že by podrobný plán podle krátkého 
nástinu tohoto vypracovaný, nemohl hned od počátku zimního kursu 
roku 1848 — 49 ve všech školách a třídách najednou býti uveden. 
Musil [ by začátek učiněn býti napřed se školami nejnižšími, hned 
tedy prvním rokem ku př. se všemi školami triviálními a tak na- 
zvanou elementární, první a druhou třídou škol hlavních, v druhém 
roce s třídou třetí, v třetím roce s parvou atd. Na každý způsob 
žádala by toho netoliko spravedlnost k obyvatelstvu německému, 
ale i žalostivá okolnost, že naše studující mládež česká na ten čas 
potřebných příprav v řeči české nemá, aby se se svobodou obou 
jazyků na universitě (krom při mimořádných professurách) [hned 
začalo, nýbrž] ještě na několik let zadrželo, poněvadž by těžkosti 
linguistické byly prospěchu ve vědách samých na ujmu. 

Pokud by však všecky nejnižší školy novým tímto plánem 
postoupně zasaženy nebyly, potřeba jest provisorních prostředků, 
tak aby se i žákové ve vyšších třídách, než které v nový plán 
pojaty jsou, obojímu jazyku, jak svému tak cizému, naučili, jmenovitě 
aby česká mládež již od nynějška bez dokonalé známosti své mateřské 
řeči ze škol nevycházela ; poněvadž jí již od nynějška více než 
posud potřebovati bude, aby se stejnost práv obou národností 
pravdou stala. 

(Nár. Nov. 1848, 4.) 



Pastýřský list arcibiskupa Pražského. 

22. března 1848. 

Nové poměry politické daly podnět ke dvěma pastýřským listům JKMti. 
Nejdůst. arcibiskupa Pražského, Aloisa Josefa svobodného pána ze Šrenků, 
kleré jsou pozoru hodný i se stanoviska politického, z nichžto první zde, se 
klade, druhý pak nalézá se níže na svém místě pod 8. červencem 1848. 

My Alois Josef etc. etc. vzkazujeme milovanému kněžstvu na- 
šemu pozdravení a požehnání od Hospodina ! 

Církev Kristova, vzdělaná na skále Petrově a rozšířená po všech 
končinách tohoto světa, zůstává sice po vše časy a pod všelikými, 
sebe rozmanitějšími správami občanskými v podstatě své bez pro- 
měny; avšak údové její jsou zároveň údové státu či zemské obce, 
a tudyž nelze, aby kterákoli znamenitější proměna u věcech a po- 
měrech občanských zůstala bez vzájemného působení na život a na 
zdar obcí křesťanských, nalézajících se v krajině, proměnu beroucí. 
Jitřní slunce občanské svobody musíf tedy i Církev na roU své jako 
poselkyiri volnější činnosti radostně uvítati. Den 15. března t. r., 
kteréhožto nejjasnější císař a král náš ustanovil věrným národům 
svým dáti konstituci čili ústavu zemskou, a tudyž strany svolám' 
všech stavů krajinských se silnějším zastoupením stavu měšťanského. 



6(t Pastýřský list arcibiskupa Pražskélio. 

čehož Jtylo potřebí, milostivě nařídil, zůstane zajisté i v letopisech 
našich dějin církevních po věky dnem památným, a plesání, kteréž 
se za příčinou události této po všech končinách vlasti rozléhá, na- 
lezne i v srdcích služebníkův Církve radostného ohlasu. 

Ačkoliv ale tato událost v novou tvářnost okolností a poměrův 
našich vlasteneckých hluboko zasahá, ačkoli mysli všech věrných 
synův milované vlasti mocně k radosti podněcuje: nic však méně 
nemůže přece tak působiti, aby stanovisko duchovního pastýře 
k osadě podstatně se proměnilo, aniž může jej zavésti, aby pravé 
povolání své s oka spustiti měl. Nedávaje se do kolotání politických, 
musí se kněz vedle slov apoštola národů pod všelikou vládou po- 
kládati toliko za služebníka Kristova a rozdavače tajemství;*) bera 
pak ohled na vládu státu, v němž občanem jest, má sobě i osadě 
své klásti před oči rovněž slovo veUkého apoštola: „Neníť mocnosti 
nežli od Boha: které pak jsou, od Boha zřízené jsou. Protož kdož 
se mocnosti protiví, Božímu zřízení se protiví. Radostná událost, 
o kteréž mluvíme, nemůže tedy stanovisko duchovního pastýře ve 
vlasti naší podstatně proměniti : saháť však přece příliš hluboko do 
posavadních poměrů našich, že nelze, aby odtud nešla pro každého 
občana jistá požadování, z kterých Vám, milí spoludělníci na vinici 
Páně, obzvláštní povinnosti vynikají. A tyto Vám na srdce vložiti 
co nejrychleji pílím. 

Díky činiti Bohu jest, což se především na každého věrného 
Čecha přísluší, Dějuiy těchto dnův okázaly zajisté opět dávno již 
osvědčenou pravdu v nejjasnějším světle, kterak umí Prozřetelnost 
Boží sebe nepatrnější počátky, nýbrž i pochybení lidská tak obrátiti, 
že z nich v dálšim běhu jejich časem vysoce požehnané následky 
pocházejí. Bohu tedy, řediteli osudův i srdcí lidských, mámef přede 
vším děkovati, že se České naší vlasti mimo nadáni a cestou pokoje 
dostalo konstituce, a s ní rukojemství žádoucího lepšího narovnání 
právních poměrů všech občanův, rukojemství zdárnějšího pokroku 
drahé vlasti ve všem, cožkoli může přispívati k jejímu blahu, kjejí 
slávě. Radostná tato naděje, kterouž vlasti naší vytknula ruka Pro- 
zřetelnosti, zavazuje každého, komuž blaho této země na srdci leží, 
aby nejvřelejší díky vzdával nebesům, I vyzýváme Vás tímto listem. 
Vámi pak všecky drahé naše diécesany, aby se díky tyto slavným 
způsobem na jevo daly, A k tomuž konci budtež na všech osadách, 
kde posud církevní slavnosti na poděkování nebylo, hned po dodání 
tohoto rozkazu, v neděli nejprve příští, slavné služby Boží konány, 
a na závěrku nechať chvalozpěv sv. Ambrože se zpívá. 

A však neméně zavázáni jsme vděčností milovanému Otci naši 
vlasti, císaři a králi našemu Ferdinandovi, kterýž prvé, než jsou se 
položily prosby země ke stupňům jeho trůnu, s nejmilostivějším 
uzavřením vyšel vstříc žádostem národů svých. Vděčnosti této nelze 

') I Kor. IV, 1 Pum. XIII. 1. 



Pastýřský list arcibiskupa Pražského. 67 

nám prozatím lépe osvědčiti, leč bezpečnou důvěrou k otcovským 
záměrům našeho vysoce milostivého krále, důvěrou k snahám osob 
či orgánů povolaných, aby se uskutečnily záměry tyto. Nové zřízení 
nelze ve všech ratolestech jeho tak rychle utvořiti, jak je snad toho 
naděje nedočkavost lidí, sevřených poměry bývalými. A tu by se 
zlomyslníkům snadno podařiti mohlo, nedůvěry našíti do srdcí ná- 
rodu, a vzbuzením přání nedostižitelných pobouřiti mysli v té míře, 
že by lid ke krokům nezákonním mohl stržen býti, a krásná, srdce 
každého vlastence hrdostí naplňující naděje, že bude svoboda České 
naší vlasti dobyta bez krve prolití, k trpké žalosti byla by zklamána. 
Pročež bereme k Vám důstojní spoludělníci na vinici Páně své úto- 
čiště. Vám, ježto účinností svou, nešetřivší obětí, u lidu máte důvěru, 
Vám nejspíše se podaří objasněním nepravých náhledův a ponětí, 
kteréž by lid měl o konstituci a výhodách jejích, výstrahou před 
kroky, čelícími proti zákonu, vzbuzením potřebné důvěry, utvrzením 
v poslušenství a v pravé lásce k vlasti, nové zřízení upevniti na 
budoucí časy. Avšak musíme výslovně podotknouti, že takováto po- 
učování soukromí musí se díti, a že kazatelna v nižádném směru 
hlasatelnou politiky státi se nesmí. 

Avšak i nám služebníkům Církve ukládá nový řád věcí obecních 
závazky, kterých šetřiti svědomitě, nikdo z nás. leč k své nenabytné 
škodě opomíjeti nesmí. 

Církev jest konstitucí s jedné strany lecjakého zbytečného po- 
ručnictví zbavena, než tudyž se snad nedostane služebníkům a vy- 
znavačům jejím s druhé strany v nejednora ohledu ochrany, kteréž 
posud po zákoně požívala, i budet se jí více než posud potkávati 
se zlomyslnými útoky protivníků jejích Neníť pak to vedle svědectví 
dějin církevních ovšem nikoli veliké neštěstí, vytkne-li Církvi stát, 
aby sama na sebe se spoléhala; musíf se jí při tom jediné celé 
úplné svobody dopřáti, aby sílu, spočívající v ní, všestranně roz- 
víjeti mohla. Zjevená Bohem pravda máť zajisté vítězné moci sama 
v sobě, a nepotřebuje k dokonalému vítězství svému od lidí ničehož, 
leč aby odstranili překážky, kteréž jasné poznání a ochotné přijímání 
její nesnadné činí. I do kohož medle sluší se jí pomůcky této více 
nadíti než do nás, ježto jsme služebníci Boží v evanjelium Kristovu?*) 
Doslechlif jsme k nemalé útěše své, kterak sobě nad jiné váženější 
spisovatelé vlastenští dali slovo, že nechtí svobody tisku nižádnou 
měrou zneužívati. Avšak bylo-li by přece proti lepšímu nadání 
z jiných stran útržky trpěti Církvi katolické, tut pozdvihne piedc 
vším k Vám, milovaní Bratří, zraků svých, kojíc se nadějí, žt' jí 
jako stateční bojovníci budete státi po boku, ducliovním mečem 
slova Božího**) všeliké nespravedlivé útoky odrážejíce. 

Dobytá svoboda ve vlasti jest všem stavům i stranám heslem 
k usilovnější činnosti ; předstižen tu bude jistotně ten, kdožkoli 



*) I. Thesi. Ili. 2. 
*) Ephs. VI. 17. 



68 Pastýřský list urcibiskujja Pražského. 

hnusně ruce založí; k vítězství však, obzvláště při takové svaté věci, 
jaková jest naše, vede bezpečně horlivost, spojená s rozvážlivostí. 
Tato pravda musí Vám, Bratři ! důrazným podnětem býti k té nej- 
horlivější činnosti ve školách národních, na kazatelně i ve všech 
jiných stránkách Vašeho duchovního povolání. Vlast se toho do 
Vás slušně naděje, že budete obzvláště Vy usilovati o to, aby se 
povznesl národ na onen stupeň rozumné i mravné vzdělanosti, bez 
které nelze sobě mysliti, aby stát konstituční mohl zdaru míti, a 
svobody bez nebezpečenství užíti možná bylo. 

Literatura měla posud mezi Vámi horlivé příznivce a podpůrce : 
při svobodě tisku musíť se i ona domáhati činnosti Vaší u větší 
míře, poněvadž proti lži, kteráž i tohoto prostředku k svým účelům 
co nejhorlivěji užívá, nelze leč na této cestě s prospěchem bojovati. 

Kterak ale těchto časů služebníku Církve potřebí jest, aby 
s tou nejhorlivější činností ve svém povolání spojoval bezúhonnost 
života, nepotřebuji široce dokazovati. Kdyby zajisté již povolání jeho 
tak přísně jej nezavazovalo, ostříhati ustavičně svědomí bez poskvrny, 
musila by ho již odstrašiti od jakéhokoli poklésku bázeň před ná- 
sledky činu jeho, kterýž se nyní snáze než druhdy dostane u ve- 
řejnost, a na ujmu veškerého stavu našeho i Církve náruživě by 
mohl býti rozhlašován. I jsem té naděje, že smím na čisto mimo 
sebe pustiti žalostnou myšlénku, žeby cit větší svobody občanské 
toho neb onoho z Vás mohl zavésti, aby usiloval rozviklati v jakémkoli 
ohledu ohrady kázně, kteréž mu ve všelikých okolnostech stav jeho 
ukládá. I buduf naopak živ cele v té vire, že důležitý úkol, který 
Vám ukládá věk, náležitě poznáte, zapíráním sebe samých o mravnou 
ušlechtilost i svobodu synů božích usilujíce, příkladem ku vzdělání, 
obětovným plněním všelikých kněžských povinností, a laskavým, 
srdce lidu věřícího uchvacujícím jednáním pojistivše sobě důvěru 
osad svých, svěřené ovečky své povedete k vznešenější oné svobodě 
a slávě, přislíbené synům Božím.*) Nechať tedy Bratří Naši (tak 
voláme k Vám slovy Spasitele:) svítí světlo vaše před lidmi, aby 
vidouce skutky vaše dobré, velebili Otce vašeho, kterýž jest v ne- 
besích.**) 

Milost Pána našeho Ježíše Krista, láska Boží a obecenství Ducha 
Svatého budtež s Vámi všemi.***) 

Dáno v sídle našem arcibiskupském. 

V Praze, dne 22. března 1848. 

Alois Josef. 

(Časopis pro katol. duchovenstvo, 1848. II. 157.) 



*) flim. Vílí, 21. 
**) Math. V, 16. 
***) 2. Kor. XIII, 12. 



Provoláni z Čech na Moravu. 69 

Provolání z Čech na Moravu. 

30 břez. 184S. 

Pod tímto vřelým provoláním není, aspoň v časopisech, žádného pod- 
pisu osobního ; ale že se jím věrně vyjadřovalo smýšlení vlastencův českých, 
I/.e vyrozuměti již z toho, že mnohými časopisy bylo otiskováno (v Nár. Nov. 
7. dub., ve Květech 8. dub., v Brněnsk. Týden. 13. dub.) i podobá se, 
že prvotně uveřejněno bylo jakožto tisk zvláštní. 

Moravo. Moravo! 

Tvá Orlice pestrá 
Byla našeho Lva 

Vždy upřímná sestra. 
Stará píseň. 

Bratří Moravané a Slezané! Bolestně se dotkla srdcí našich ta 
neblahá zpráva, že Olomoucká bureaukratie ve své na J. M. císaře 
vznešené petici žádala, aby Morava k Německému spolku byla 
přivtělena. Jest to patrný důkaz, že magistrát Olomúcký, odciziv se 
všeobecnému národnímu smejšlení, zapomíná na své slavné předky, 
kteří ke koruně České náležeti, za velikou čest a slávu sobě po- 
kládali. 

Bratří Moravané! považte, že lnouce k německému živlu sílu 
svou rozdrobujete, národnosti své a tomu nejdražšímu dědictví po 
praotcích, svému mateřskému jazyku se odcizujete. Nezapo- 
mínejte, drazí přátelé, zvláště vy, bratří Hanáci ! jenž dosud národní 
ráz, povahu a kroj jste zachovali, nezapomínejte, že apoštolově 
slovanští, Melhoděj a Cyril, jazykem slovanským sv. evangelium 
zvěstovali vám. Jaký nevděk, ba jaká byla by to zráda, odřeknouti 
se své národnosti, odciziti se jazyka toho, kterým mluvil váš veliký 
král Svatopluk ! Pomněte na to naučení, které dal tento váš, v celé 
Evropě tehdáž nejmocnější panovník, na smrtelné posteli synům 
svým. Povolav k sobě tří .synů svých, dal každému zvlášť prut do 
ruky, napomenuv, aby jej zlámal; což když každý snadno vykonal, 
svázav ty pruty v hromadu otec věhlasný kázal, aby je tak spojené 
všecky najednou každý z nich přelomil. Toho však když nebylo 
žádnému lze dovésti, promluvil otec: „Jakmile se mezi sebou roz- 
dvojíte a osamotníte, klesnete a přemoženi budete; dokud ale 
všichni tři mezi sebou svorní jsouce, vespolek radou a pomocí 
spojeni zůstanete, budete silni a žádná násila neodolá vám." 

To naučení týká se vás, bratří Moravané a Slezané ! Pohrdneteli 
spolkem naším, jako jednotlivé pruty cizím návalem zlámáni, pře- 
konáni, ba pohlceni budete, národnost potratíte, a toho nejdražšího 
pokladu, jazyka mateřského, se zbavíte. Spojivše se pak s námi, 
s naší staroslavnou korunou, zmůžete se a bude kvésti blaho a ná- 
rodnost vlasti vaší. Síly spojené jsou statnější a mocnější ! 

Bratří, máme konstituci, m;ime svobodu, králem dobrým sobě 
danou, k hájení svatých práv národních! Pročež sejděte se vespolek 



70 Výbor Pražského měšťanstva k Čechoněmcům. 

V poradu, vy měšťané a sedláci, nedadouce se nižádným zlomyslných 
a bezectných odrodilců odporem másti, oberte ze svého prostředku 
G moudrých a smělých mužů, pošlete je do Vídně k J C. Milosti, 
aby mu vaši jednomyslnou předložili žádost, že vy, jakožto zdravé 
jádro celélio národu, užívajíce sobě dané volnosti, chcete spolčeni 
býti s vaší starou sestrou, korunou Českou; že žádáte, aby i váš 
stav měl v sněmích zemských své zástupce, jakož i my toho žádáme ; 
že hotovi jste. s námi spojeni při rakouském státu, krev a život 
položiti pro náš královský dům Habsburgů, v němž také krev 
Přemyslovců proudí ; k spolku pak německému, že nechcete náležeti, 
poněvadž hrozí nebezpečenství, že byste mohli býti odtrženi od svého 
milovaného krále a pohltěni od německého císařství, kteréž nyní 
hlavy své pozdvíhati počíná. 

Nehledte na Olomúčany, ti již kvasem německým skrz na skrz 
jsou podešlí. Těm již slavný Karel Žerotín, krajan váš, jakožto nej- 
vyšší zeměsprávce IVloravský v listu .svém, na Rosicích 1 '2. prosince 
1610 daném, vytýká, „že proti obyčeji země německým jazykem 
psaní mu učinili, zapírajíce a stydíce se za jazyk národní, jim při- 
rozený, tak vzácný, starožitný a rozšířený," za kteroužto nešetrnost 
jazyka národního, budouli mu ještě jednou po němečku psáti, že 
jim ani odpovědi nedá. 

Neváhejte tedy, neobmešká vějte doby příznivé! Čeho dnes snadno 
jest dosáhnouti, zítra může býti trudno, ba nemožno. Povolení od 
ouřadu k vznešení žádosti nepotřebujete, poněvadž v královské od- 
povědi Pražanům, v tomto měsíci dané. stojí, že každému pod- 
danému se povoluje, aby osobně žádosti své země pánu bez ohla- 
šování se u ouřadu přednášel. Jděte co děti k otci! 

Moravo, IMoravo! 

Vždycky's při nás byla, 
Ty jsi s námi první 

Kalich Páně pila; 
Kalich Páně pila, 

Slávu vojny nesla, 
Proč bys ted krkavci 

V dravé spáry klesla. 

V Praze dne 30. března 1848. 

Upřímní bratří Čechové. 
(Květy, čís. 43.) 



Výbor Pražského měšťanstva k Čeehonémeům. 

31. března 1843. 

Následkem agitací, podnikaných od škůdců zemských po německých 
okresích v Cechách, výbor Pražského měšťanstva, který se skládal z mužův 
jedné i druhé národnosti, uveřejnil toto provolání : 



Svoláni niiiTiořádné komise. 71 

Čechonémci ! Se hlubokým žalem doslechli jsme, že obíhá v ně- 
meckých okrscích našeho království obávání, jakoby česká část 
našeho národa zamýšlela mladé svobody nadužívati ku potlačování 
Vašeho jazyka a Vašeho vzdělání. Bratří ! My jsme v bouřlivé době 
vyslovili smýšlení naše. první článek naší petice pronáší, aby 
v ouplnou rovnost postaveny byly obě národnosti, a byl by Vás 
stranu účelu tohoto hnutí docela mohl spokojit, kdyby tato nedů- 
věřivost, ze starší doby již pocházejíc, nebyla znovu rozněcována 
byla. Bylo by to neštěstí bezejmenné pro nás všechny, kdyby obvi- 
ňování takovéto pěknou velkolepou svornost ve vlasti rušiti a muže 
světla i pokroku, jako jste Vy, do zpátečních proudů hnáti mělo. 

Osvědčujeme se Vám tedy slavně, že snaha naše povždy byla 
a bude svobodu i stejné oprávnění obou národností zachovávati a 
že nikdy ke zkrácení jedné nebo druhé hlasu svého nedáme. Vždyť 
velká část našeho středu vyrostla sama ze kmene Vašeho a naopak; 
vždyť jest nás všechněch štít a heslo: právo, svoboda, mír! Setrvejte 
tedy po boku našem a očekávejte jako my jenom od svorného 
ducha budoucí blaho vlasti ! 

V Praze dne 31. března 1848. 

Výbor Pražského měšťanstva. 

Albert hrabě Deym. Petr Fastr. Pravoslav Alois Trojan, J. B. 
Riedl. Ufíb Horn. 

(Nár. Nov. 1848, str. 16.) 



Svolání mimořádné komise. 

1. dubna 1848. 

Dávaje na jevo upřímnou vůli k uskutečnění slíbených svobod, nej- 
vyšší purkrabí, hrabě Stadion, zřídil zvláštní komisi ze vzdělancův rozličných 
stavů a z obojí národnosti k poradám a návrhům v příčině žádoucích 
oprav u věcech veřejných, a zejména k přípravám pro příští sněm. K lomu 
se nese ohlášení hned následující a pak druhé, o málo níže položené pode 
dnem 4. dubna. 

Aby záležitosti návalem času se hrnoucí rychleji vykonány 
byly, než podle dosavadního jednání možné jest, a pro důležitá 
jednání, která dle našich nových zřízení budou předmětem rokováni 
sněmovních, potřebné základy se nabyly, vidím se pohnuta, svolati 
mimořádnou komisí 30 oudů z rozličných stavů obyvatelstva Praž- 
ského. 

Tito oudové jsou : Kníže Karel Auersperg ; Becher, majetník 
statku; Borroš, knihkupec; hrabě Vojtěch Deym : Dittrich. lékárník; 
rytíř Václav Eisenstein, majetník statku; l']llcnberi;or, majetník domu; 
Haimrl, proléssor; Helminger, advokát; Herget, majetník domu; 
-lakš, proíéssor lékařství; KÍučák, redaktor; Kolb, velkoobchodník; 



72 Svolání mimořádné komise. 

von Lámmel, bankéř: hrabě Morzin; Mudroch, majetník statku; 
rytíř Neuberg; hrabě Vojtěch Nostic; hrabě Ervín Nostic; Palacký, 
dějepisec : Pinkas, advokát ; Pleschner, velkoobchodník ; Reisich, doktor 
lékařství; Riedl, velkoobchodník; Šafařík, kustos c. k. bibiiotheky: 
Štrobach, doktor práv; hrabě František Thun (syn), hrabě Jos. M. 
Thun; Veith, pán na Liběchově, a Veselý, professor, — 

V Praze dne 1. dubna 1848. 

Od c. k. českého zemského praesidium. 

Rudolf hrabě Stadion. 
(Praž. Nov., 28.) 

Uveřejňujíce tolo ohlášeni „Květy"' dokládají k tomu jakožto zprávu 
pozdější, že „z komitétu toho vystoupil Dr. Pinkas; Dr. P. J. Šafařík, 
byv do Vídně povolán, nemůže jeho poradám přítomen býti ; na jeho místo 
byl zvolen p. Er. V o c e 1, redaktor časopisu musejního ; kromě toho byli 
ještě komitétu připojeni pp. JUDr. Braune r, MDr. R a mi s c h". 
(Gis. 41. si. 2.) 

Dále oznamuje týž časopis : „ Předmětové porady tohoto komitétu jsou 
nejdůležitější a sice : 

1. Návrh k prozatímnímu rozšíření zemského zastoupení (zemské 
representace) již na přišlí, co nejdříve držeti se mající sněm ; 

2. vypracování návrhu k zemskému zřízení Cech na konečném základě 
národního zastoupení (representace), drže se při tom zásady, že se touto 
representací všecky záležitosti inteligence (vyšší vzdělání), veškerého, tudy 
i selského gruntovního majitelství a průmyslu (řemesel, fabrikace a 
obchodu) ve všech jiných [jejich ?] větvích zastupovati mají ; 

3. návrhy k praktickému provedení zásady J. c. kr. Milostí již po- 
tvrzené o ouplné rovnosti obou národností ve školách i ouřadech (a 
soudech) ; 

4. návrhy k co nejrychlejšímu provedení vedle nejvyššího nařízení 
v roce státi se mající výbavy (výkupu) z roboty, a sice na základech 
slušné spravedlnosti a s obzvláštním ohledem na okolnosti a potřeby po- 
vinovaných k robotě (robotníků) ; 

5. návrh ku všeobecnému zřízení městských a venkovských obcí ; 
konečně 

6. prozatímní zákon tisku pro naši zem. 

Důležitost tohoto kroku, jmenovitě co se prvního, nyní nejpotřebněj- 
šího článku týče, jest patrná, zvláště srovná-li se s podaným v čele tohoto 
listu vyjádřením našich pp. stavů. [Viz toto na svém místě pode dnem 
3. dubna.] Obloha nad námi začíná se čistiti, teď jen rychle, kdo má co 
jednat, aby ž porad brzo i skutek byl. LJcta našim stavům. Dlouho 
jsme čekali, aby promluvili ; ted víme, že nechtějí, co nejpotřebnější jest, 
zdržovati; že se chtějí s národem spojiti; díky hraběti Stadiónoví za 
moudré odhodlání jeho ! Přejeme však, aby porady onoho komitétu vždy 



Definitivní vyřízeni petice vys. škol Pražských. 73 

co nejrychleji tiskem sdělovány byly, tak aby i veřejný hlas 
slušného práva svého při nich nabyti mohl. To důvěru zmnoží, to i vše- 
slrannějším ohledáním životních těchto otázek prospěje. Zvykejme na 
veřejnost a nehledejme v ní ujmu důstojnosti. Jen všickni všecko vědí." 
(Tamž, str. 180.) 

Brzy potom oznamuje týž časopis, že do této komise povoláni byli 
ještě : Generál-velmistr Beer. dřevař Dittrich, továrník Příbram, nákladník 
Vaňka a mlynář Vyskočil. (Tamž, str. 185.) 



Definitivní vyřízení petice vysokých škol Pražských. 

2. dubna 18-18 

Když dne 27. března vrátila se z Vídně do Prahy první deputace 
Pražská, k nížto bylo se připojilo i poselstvo vysokých škol Pražských 
se zvláštní peticí, jež napřed již jest vytištěna, popudili se nejvíce studující, 
ano o jejich žádostech vůbec nebylo rozhodnuto, nýbrž odkázáno na nový 
studijní plán, o němžto prý počalo se pracovati. Studentstvo Pražské tím 
rozhorleno, běhalo po příjezdu deputace po všech ulicích, aby zastavilo 
osvětlení města, připravované na oslavu jejího návratu. 

Aby studentstvo ukonejšil, nejvyšší purkrabí vyslyšev senát akademický 
a profesory, povolil prozatímně žádostem petice studentské téměř ve všech 
kusech, kteréžto rozhodnutí bylo dne 28. března, tedy hned v ten den 
po návratu první deputace Pražské, ve velké Aule Karohnské ohlášeno, 
s doložením, že p. purkrabí stran potvrzení tohoto rozhodnutí bez prodlení 
se obrátí do Vídně. Z Vídně pak došlo záhy toto vyřízení konečné : 

Akademický senáte ! Vys. ministerstvo potvrdilo dekretem pravé 
ke mně došlým od 31. března 1848 č. 252 M. .J., na návrh od 
akademického senátu učiněný a ode mne podporovaný, uvedení 
svobody učení a vyučování a vydalo na žádosti od studentstva za- 
dané následující konečnou odpověd: 

1. Svoboda vyučování přijímá se v ten způsob, že ve fakultách, 
jenž udělují diplom doktorský, všem doktorími od této doby volno 
jest vědecké přednášky držeti, oznámí-li se prvé u akademického 
senátu. — V předmětech technických klade se po učiněném pro- 
zatím u direktorátu oznámení zběhlost v tom předmětu za výminku 
k přednášení. 

2. Vyučovati se může v o])ojí řeči zemské (české nebo ně- 
mecké) jakož i v každém jiném jazyku. 

3. Žádná schopná hlava není za ])říčinou svého náboženského 
vyznání od učitelských stolic na vyšších školách vyloučena, a nikdo 
nebude proto ve vzdělání a v dalším prospěchu povolání svého 
obmezován. 

4. Aby svoboda učení pojištěna byla, volno jest od nynějška 
slyšeti tak řečené povinné předměty poi'ádkem a časem každému 



74 Petice šlechticů českých ve Vidni. 

vliodným, a způsobilost ve státní služJjě a ku praxi závisí jediné 
od přísné státní zkoušky. — Školní vysvčděein' posud dobytá budou 
při ouplné platnosti zachována. 

o. Stranu přivtčlení technického studium, k universitním íakul- 
tám zakročilo se již u českých pánů stavů.*) 

6. Dovoluje se studentstvu zříditi vlastní tělocvičné ústavy 
a šermovny, pokud se stát sám o to nepostará. 

7. Studentstvu bude od nynějška volno spojovati se v jednoty, 
a k tomu cíli se nařizují za základ statuty o jednotách, nejnověji 
na universitě Mnichovské vydané. 

8. Konečně se dovoluje každému studujícímu navštěvovat cizí 
university, stojící pod ochranou vlád. 

Oznamuji senátu akademickému tento vys. ministeriální dekret 
s tím vyzváním, aby jej bez odkladu sdělil fakultám a studentům 
k tomu cíli, by v něm poznali nOvý důkaz, že je vláda nakloněna, 
uděliti každé ulehčení, které k šíření pravé osvěty napomáhá a sna- 
žení mládeže, aby se za statné občany konstitučního státu vzdělala, 
užitek přináší, — konečně které se snáší s ústavami země, v nížto 
svobodě občanské nejrozsáhlejší vůle jest dána. 

Od c. k. Českého zemského presidium. 

V Praze, dne 2. dubna 18 48. 

Hrabě Stadion. 

(Nár. Nov. 1848, 4.) 

Toto vyřízení obdržel rektor magnifikus, opat Zeidler, jakožto předseda 
senátu akademického v neděli večer o 9. hodině. Již o hodině 8. druhého 
dne ráno odebral se akademický senát v plném počtu do poslucháren fakult, 
aby studujícím radostnou tuto zprávu zvěstoval. „Bylo by marné chtíti slovy 
vyjadřovati nekonečný srdečný jásot ; bylo třeba to zříti a spolu prožíti ; mezi 
nesčíslnými „hoch" a „sláva" zaznívala nejvíce bouřlivá „vivat" Ferdinan- 
dovi milovanému zeměotci, hraběti Stadiónoví, ministrovi Sommarugovi. 
opatovi, veškerým profesorům, svobodě vyučování, rovnému postavení kon- 
fesí na universitě, jejížto jubileum mohlo by se datovati ode dneška." — 
(Boh. 54. str. 4.) 



Petice Šlechticů českých ve Vídni 

za rovnost jazyka českého s německým a za zastoupeni co nejširšich 
kruhů obyvatelstva na snémé. 

2. dubna 1848. 

V současných publikacích lato adresa vytištěna jest bez datum. Ze 
pak jest datována dne 2. dubna 1848, toho dovídáme se z petice, jižto 



*) Bylať technika tehda ústavem zemským. — Pozn. vyd. 



Petice šlechticů českých ve Vídni. 75 

Česko-mor.-slez. jednota podala ke slavůrn Moravským o zavedení rovno- 
právnosti ze dne 18. dubna 1848. 

Vaše c. k. Milosti ! Podepsaní, ve Vídni bydlící čeští stavové, 
zamýšleli na české stavovské schůzce na 30. m. m. vypsané učiniti 
návrh dvou důležitých předmětů se týkající, jejichžto brzké, určité 
rozhodnutí jasně projevenou nejvyšší vůlí Vaší c. k. Milosti v ohledu 
na nynější dobu nevyhnutelně potřebné jest. Tyto předměty jsou: 
ouplná rovnost české národnosti s německou a nejobšírnější za- 
stoupení měšťanstva a všech jiných až po dnes dostatečně neza- 
stoupených gruntovníků. Vaše c. k. Milosti dala nejvyšším patentem 
od ló. Března t. r. vlasti konstituci a rozhodnutím nejvyšším od 
23. Března t. r., jenž dáno bylo deputaci Pražské k Vaší c. k. Mi- 
losti vyslané, ráčila Vaše c. k. Milost svoje mínění týkající se kon- 
.'ítituce království Českého, určitěji vysloviti, že času přiměřené 
změny řádu zemského, zvláště obšírnější zastoupení měst s doroz- 
uměním stavů na cestě konstituční přijmouti ráčila. 

V ohledu na pojištění n/irodnosti české Vaše c. k. Milost depu- 
taci města Prahy projeviti ráčila, že ustanoveni českého řádu zem- 
ského ouplně se použijí. Uvedené výnosy a ustanoveni Vaší c. k. 
Milosti mají dle nejponíženějšího mínění podepsaných českých stavu 
bezpochyby ten oumysl a vůli Vaší c. k. Milosti za základ, aby 
rovnost české a německé národnosti v království Českém a co možná 
ouplné zastoupení stavu městského a ostatních až dosud nezastou- 
pených gruntovníků v dotčeném království v život uvedeny byly, 
a Vaše c. k. Milost nechtěla bezpochyby jen určitým, výrokem své 
vůle poradám a návrhům předcházet, jež dle patentu od 1 5. března 
t. r. od stavů větším počtem vyslancův měst rozmnožených oče- 
kávati ráčí. 

Jest však dle uznání podepsaných stavů k zavedení pořádku 
ve vlasti jejich, v Cechách, Vaší c. k. Milosti a nejvyššímu rodu 
věrně oddaných, a k odstranění vší nedůvěry nevyhnutelně zapo- 
tří^bí, aby již nyní nejvyšší vůle v ohledu na pojištění české ná- 
rodnosti a způsob zastoupeni stavu městského a ostatních, dosud 
ne, aneb nedostatečně zastoupených gruntovníků v Cechách určitěji, 
než se až posud stalo, vyslovena byla, a jelikož to podepsaní sta- 
vové od jakživa za nespravedlné měli, že národnost česká ve sku- 
tečnosti německé v Cechách rovna n(43yla, a jelikož dále zanedbii- 
vání této rovnosti dokazuje, že zákony, hlavně ony řádu zemského 
týkající se rovnosti n.-irodnosti české a německé v Cechách nepo- 
stačitelné jsou; jelikož skutečné zastoupení země bez nejširšího za- 
stoupení měšťanstva a všech ostatních gruntovníků mysliti .se nedá, 
jelikož konečně podepsaní stavové za příčinou odložení na 30. března 
t. r. vypsaného stavovského sněmu na neurčitý čas prostředku 
zbaveni jsou, své náhledy a návrhy na cestě zákonní k vědomosti 
a rozhodnutí Vaší c. k. Milosti přednésti, jsou podepsaní stavové 
nuceni, tento připiš bezprostředně Vaši c. k. Milosti předložiti a 
v něm nejponížeji prositi: 



76 Šafařík povolán do Vidné. 

Aby Vaše c. k. Milost hned v zásadě a co základ změn 
řádu zemského království Českého, o které se rokovati má, nej- 
milostivěji prohlásiti a vysloviti ráčila: 

1. Aby národnost česká s německou národností vůbec, a zvláště 
ve školách a v ouřadech, v Čechách ouplně stejné právo měla. 

2. Aby pro budoucnost v Čechách netoliko stav městský, 
nýbrž co možná i třídy všech ostatních, až posud docela ne, neb 
nedostatečně zastoupených gruntovníků, a sice ve způsobu nejob- 
šírnějším svými volenými vyslanci na sněmu zemském neb v jiných 
schůzkách zemských zastupovány byly. 

Ve Vídni, dne 2. dubna 1848. 

Vaší c. k. Milosti nejoddanější : 

Ferdinand kníže Lobkovic; Jan Adolf kníže Schvarzenberg ; Vincenc 
Karel kníže Auersperg; kníže Schónburg a Hartenstein; Eugen hrabě 
Černín; Frant. Arnošt hrabě ííarrach; Karel kníže Paar; Vincenc 
hrabě Bubna : Jaromír hrabě Černín ; H. hrabě Lůtzow ; Otakar 

hrabě Černín. 

(Pražské Nov. 29.) 



Šafařík povolán do Vídně. 

2. dubna 1848. 

V neděli dne 2. dubna večer vyšlo od c. kr. zemského presidium 
následující oznámení, jehožto obsah byl téhož dne v 9 hodin večer Pav. J. 
Šafaříkovi doručen, načež tento hned druhého dne o 6. hodině odpolední po 
dráze cestu do Vidné nastoupil. „Kromě našich deputac, které v záleži- 
tosti celého našeho sociálníbo stavu do Vídně odjížděly, nebylo posud pro 
nás důležitější výpravy do Vídně. Šafařík vzal naše půlstaleté tužby s sebou, 
a zajisté nebylo mezi námi muže schopnějšího nad něj, který by nejvyšší 
vládě duševní potřeby rakouských Slovanů důkladněji na srdce vložiti do- 
vedl. Nikde nebylo veřejné ohlášeno, v kterou hodinu Šafařík odjede, a 
přece beze všeho umluvení, dílem v nádraží, dílem na hradbách několik 
tisíc lidí se shromáždilo, aby vysoce slavnému muži onomu, který posud 
bídu naši s námi věrně sdíleje, svými zásluhami největšího jména sobě 
získal, svůj radostný soucit objevilo a srdečné s bohem dalo. Když již ve 
voze seděl, přišel prof. Koubek jako tribun v čele oddělení studentův ze 
všech fakult, a nadšenými slovy ve jménu všech studentů o zastání se 
našich národních záležitostí prosil a šťastného pořízení přál. Potom při- 
táhl ozbrojený oddíl sboru Svatováclavského a velikému muži vojenským 
způsobem poctu činil, Šafařík hluboce dojat, děkoval srdečnou řečí a uji- 
šfoval, že bude mluviti vše, co mu na srdci leží, abychom se úplně v něj 
důvěřovali, že žádnou potřebu, žádný nedostatek národa slovanského ne- 
zamlčí, a že jen boha prosí, aby pánové ve Vídni slovům jeho úplnou 
víru dali, a dle nich rozvážili, co stát pro duševní zvelebení národa slo- 



Osvědčení šlechticů českých. 77 

vanského učiniti povinen jest. Nadšené volání : Sláva ! a vřelé : S bohem I 
ozvalo se po celém nádraží, když skončil slova svá a znamení k odjezdu 
dáno. Hlučné: S bohem! znělo z úst tisícův divákův na hradbách, a 
s přáním brzkého radostného návratu rozloučili jsme se s odjíždějícím.'' 
(Zap ve Květech, 180.) 

Pro důkladné uvážení záležitostí slovanské literatury a 
národního vzdělání uznána jest potřeba, aby se co nejrychleji 
povolal zkušený slovanský literát k poradám, které se v tom ohledu 
držeti budou. Pan ministr veřejného vyučování, svob. pán Somma- 
ruga, povolal v tom záměru jako literáta slovanského co nejchval- 
něji známého kustosa Pražské universitní knihovny, Pavla Josefa 
Šafaří ka, do Vídně, kterého jsem již také o tom uvědomil. 

V Praze, dne 2. dubna 1848. 

Od českého c. k. zemského presidium. 

Fiudolf hrabě Stadion. 
(Květy, 180.) 



Osvědčení šlechticů českých 
pro rozšířené zastoupení na snémé. 

3. dubna 1848. 

Jakkoli i šlechtici v Praze meškající hojně podporovali první petici 
Pražskou, veřejně k podpisování vyloženou, neušla šlechta česká rozličným 
pomluvám a podezříváním, jakoby nepřála reformám u zřízení zemském 
a tomu, aby mnohá práva a svobody staré i nové měla sdíleti se šírými 
kruhy občanskými. Proti takovým pověstem nepříznivým vydali čtyřicetdva 
šlechtici v Praze přítomní veřejné prohlášení ještě před vyřízením druhé 
petice Pražské. K tomu pak přistoupilo brzy ještě několik jiných dodatečně, 
odůvodnivše svoje opoždění. 

Abychom předešli mnohonásobné mylné pověsti a abychom 
obecenstvu vyjevili své úmysly upřímně a zřetelně, viděli jsme se 
vedeny k tomu, abychom se nikoli jménem stavovského sboru, 
nébrž jakožto jednotliví jeho oudové osvědčili tímto : 

S útěchou a s vděčností vítáme rozhodnutí J. M. C, že svým 
národům propůjčuje konstitucí, a že prvním a hlavním jejím zá- 
kladem bude zastoupení národu, kteréž se dokonale hodí k právům 
a žádostem, k stupni vzdělanosti veškerých tříd, k interesentům a 
národnostem. 

Prohlašujeme, že podle našeho přesvědčení musí svobodně 
volené zastoupení veškerých měst ochraimých čili municipálních, 
stavu selského, průmyslu, intelliyencí, umění a věd a t. p. býti 
základní výminkou budoucího zastoupení národu ; a že poslanci ti. 
kteří i)odle slov patentu dne 15. března t. r. o konstitučním zřízeni 



78 Osvědčení ylechlicu reskýcli. 

vydaného, mají svým časem posláni býti do Vlídně, moliby vyjíti 
ze sněmu, shromážděného již podle zastoupeni národu nově usta- 
noveného. 

Dále prohlašujeme, že podle našeho mínění staré zřízení zemské 
nemá tomuto novému zřízení býti na odpor nižádným způsobem, 
avšak může se dobře hoditi k tomu, aby k novému, času přiměře- 
nému zastoupení národu připravoval návrhy, od cis. kr. Milosti na 
stavech již požádané. Za tou příčinou toho žádáme, o to se snažíme, 
aby sněm, na němž mají zastoupena býti všecka královská města 
skrze poslance, od nich samých volené, svolán byl bez meškání a 
k tomu cíli, aby vyhověno bylo poručení od J. M. G. danému, že 
se mají v poradu vzíti návrhové zastoupení národu, aby tito před- 
loženi býti mohli do konce měsíce tohoto, načež má zase v nej- 
kratším čase svolán býti sněm podle nového zastoupení národu, 
aby se ještě dříve poradil o národních potřebách a žádostech, o pe- 
ticích a návrzích, proto zašlých, nežli odejdou do Vídně poslanci, 
o nichž se zmiňuje patent dne 15. března, a konečně aby sněm, 
jakož praveno bylo, vyvolil tyto poslance. Jakkoli tato doba krátká 
jest, přece k tomu postačí, jestliže intelligence této země jí užije, 
aby všudy, jak oustně tak i tiskem vyložili, což se z oumyslů a 
žádostí, které již na jevo vyšly aneb ještě až do toho času na jevo 
vyjdou, hodí k dobrému obecnému, nebo co jen ke zvláštnímu. 

Pronesše své oumysly, myslíme a kojíme se nadějí, že jsme 
tím důkaz dali o tom, že chceme poctivě a upřímně po dráze po- 
kroku kráčeti, že chceme v svornosti snažiti se o veliký cíl, abychom 
dobrému své vlasti napomáhali. 

V Praze dne 3. Dubna K^48. 

Kníže Karel Auersperg. Hrabě Vojtěch Nostic. Hrabě Josef Matiáš 
Thun. Hrabě František z Thun-Hohenšteina. Hrabě Josef Kinský. 
Hrabě Ervein Nostic. Hrabě Fr. Karel ze Schónbornu. Jakub Beer, 
generál-velmistr. František K svobodný pán z Puteany. Arnošt 
svobodný pán Malovec. Hrabě M. Josef Althann. Svobodný pán 
z Aehrenthalů. Matiáš svobodný pán z Riese. Hrabě Karel Althann. 
Hrabě .Jan Nostic. Hrabě František Thun syn. Plrabě Jindřich 
Kolovrat. Hrabě František z Khevenhůller-Metsch, polní poručík, 
velkopřevor v Cechách, Hrabě Arnošt Waldštein. tirabě Adolf 
Ledebour. František svobodný pán Augustinec. Hrabě Ludvík Har- 
buval a Ghamaré. Jan Nep. svobodný pán Defín. Josef svobodný 
pán Hrubý z Jeleního. Hrabě Karel Kinský. Karel svobodný pán 
Villani. Hrabě Fr. Boos z Waldeka. Hrabě Rudolf Morzin. Vin- 
cenc svobodný pán z Geszneru. František svobodný pán Mladota ze 
Solopisků. Robert svobodný pán Hildprant. Hrabě Vilém Wurm- 
brand. Hrabě Karel Rummerskirch. Hrabě Leopold Thun. Hrabě Jan 
Waldštein. Václav rytíř z Bergenthalů. Jan rytíř z Neuberků. Jan 
rytíř z Eisensteinů. Karel rytíř z Weidenheimů, otec. Václav rytíř 
z Eisensteinů. Hrabě Zdeněk Šternberg. (Praž. Nov. 28.) 



Stavovského sněmu moravského diky za ústavu. 79 

K tomuto prohlášení se nese následující 

Osvědčení. 

Číslo 54. Pražských Novin*) a Bohemie obsahuje v sobě osvědčení 
mnohých pánův české usedlé šlechty o jich hotovosti, přispěli k tomu, 
aby ve vlasti na místo postaveno bylo národní zřízení, času přiměřené. 

Dole podepsaní, dílem nevědouce o zamýšleném osvědčení, dílem zane- 
prázdněni jsouce návalem jiných prací a nemohše také i z jiných příčin 
v tom míti oučastenslví, vidí sebe k tomu vedeni, osvědčiti se později 
a to tímto, že přistupují k těm bez výminky svobodomyslným 
oumysKun, tam od jich pánů spolustavů vyjeveným. 

Dáno dne 4. dubna 1848. 

Jeroným Josef Zeidler, opat Strahovský. Václav Bohuš, rytíř. Jan Lirabek, 
rytíř. Vincenc Brechler rytíř. Bohumil Bohm, rytíř. Arnošt svob. pán 
z Fleissnerů. Frant. Chanovský-Dlouhoveský. Michal Dobřenský svob. pán 
z Dobřenic. Václav Pergler, svob. pán Perglaský. Jan Josef svob. pán 
z Dobřenic. Hrabě Bedřich Rummerskirch. 

(Nár. Nov. 1848, 4.) 

K těmto osvědčením přihlašuje se též Prokop hrabě Hartmanu 
v Extr. Prag. Ztgu., čís. 56. i Kajetán a Hanuš Arnošt hrabata Berchem- 
Haimhauseu v Boh. 60. str. 6. 



Stavovského sněmu moravského díky za ústavu. 

3. dubna 1848. 

Jako stavovský sněm český, tak i stavovský sněm moravský položen 
byl ke dni 30. března 1848. Tento skutečně sešel se v den určený a při 
jeho zahájení oznámen byl patent z 15. března o zrušení censury, zřizo- 
vání národní obrany a prohlášení ústavnosti, jakož i reskript z 18. března, 
jímž tento sněm se svolával a kdež mimo jiné se dí: „Poněvadž jsme my 
i naši věrní stavové nabyli přesvědčení, že i provinciální stavovské ústavy, 
o jichž zachování a upevnění vždy zvláštní péči míti budeme, větší oučast- 
ností těch poddaných našich, jenž posud nepatrného oučastenslví 
v jednání stavovském měli, co do důmyslu, důvěry a podstaty znamenitého 
prospěchu nabudou : tedy schvalujeme našim věrným stavům, aby již nyní 
tuto věc ve zvláštní rychlou poradu vzali a učinili nám návrhy, jak by 
stav měšEanský u větším počtu porad stavovských účastným se stal ; též 
aby nám svá přání a návi'hy ])ředložili, jak by se municipální a obecenské 
zřízení dle potřeby času mělo zuTěniti a opravili. " (Stav. mor. str. ',). si. 2.) 

Tomuto vyzvání stavovský sněm moravský doslal měrou dokonalou. 



*) Rozuměj nó meck v c- li. totiž .,rrag. Zlgu.", v jejichžto řisle ál. itrohlášcni 
ono uveřejněno. — Vyd. 



80 Stavovského snéniii moravského diky za ústavu. 

jakož zřejrao bude z aktův níže položených ; ano rozšířil ochotně právo 
k zastupování na sněme zemském i na stav rolnický. 

K návrhu výboru stavovského bylo ve schůzi toho sněmu dne 31. 
sneseno, vzdáti Jeho Vel. díky za patent z 15. břez. i požádán byl kníže 
Salm, aby příslušnou adresu sestavil, kterážto ve schůzi dne 3. dubna 
byla schválena v tomto znění : 

Nejjasnější Císaři a Pane ! Vaše Milost ráčila z velkomyslné 
laskavosti svým říším dáti řadu vzácných darů : 

Svobodu tisku vyzdvižením censury. 

Národní gardu na základu statku a intelligence. 

Ustanovení, aby se poslanci všech stavů provinciálních v co 
nejkratší lhůtě svolali, se silnějším zastoupením měšťanstva a šetře- 
ním zřízení provinciálního, za příčinou konstituce vlasti od Vaší 
Milosti uzavřené. 

Tyto věci potřebí jen jmenovati, a v každém věrném srdci 
vzbudí se povznášející cit, že Vaše Milost, poznávajíc potřeby času. 
zevrubně jich uvážiti ráčila. 

Zvláště obrací se Vaše Milost důvěrně k věrnosti a oddanosti 
Vašeho markhrabství Moravského, projevujíc se k němu, že jest to 
pevný oumysl Vaší Milosti, zachovati pokoj tím, že neráčíte ničeho 
podnikati proti zřízení v některých zemích zavedenému, jakož i pů- 
sobením na mocnosti, jenž s Vaší Milostí jsou v přátelském spo- 
jení, by se odvrátilo všeliké rušení pokoje. 

Pevná důvěra Vaší Milosti nalézá plnohlasé ozvěny ve věrném 
lidu Moravském, a s pevnou přítulností shromažďuje se lid tento, 
k obraně vyzvaný, okolo trůnu otcovského mocnáře, očekávaje 
přislíbené vyložení stavu a pomůcek státu, by o nich společně po- 
radu vzal. 

Jelikož Vaše Milost, uznávajíc i udržujíc zřízení provinciální, 
uzavřela z vlastního popudu takové konstituční zřízení pro blaho 
vlasti, kteréž jednotu rozličných zemí Vaší Milosti ještě více upevní, 
očekává Vaše Milost důvěrně, že ráčí býti v této důležité věci pod- 
porována dobře rozváženými návrhy k založení b!aha vnitřní i ze- 
vnitřní bezpečnosti říše, k pojištění státního kreditu, a k' sehnání 
neobyčejných potřeb bez porušení mohovitosti. 

Konečně vznáší Vaše Milost na své věrné stavy, by rychle 
uvážili, jak by stav měšťanský mohl šíře působiti na porady sta- 
vovské, očekávajíc co nejspíše návrhy jak strany toho, tak i na to, 
aby se Vaší Milosti přání a návrhy předložily, jak by se mělo dle 
potřeb času zjinačiti a opraviti municipální a obecní zřízení. 

Stavové Moravští toho si přejí, by dali zemi společně s Vaší 
Milostí konstituční cestou ty ústavy, jenž jsou potřebné k upevnění 
svobodného, konstitučně monarchického státu, a k povýšení blaha 
Mora.ského národu, kterýž zajímá všechny stavy: duchovenstvo, 
šlechtu, měšťany a sedláky. 



Osvědčeni spisovatelů Pražských stran Liberce. 81 

Poněvadž pak dobro země i bezpečnost, pořádek a zachování 
pokoje toho žádá, by se ústavy ty brzo na poradu vzaly: tedy ro- 
kovali o nich stavové Moravští, vedeni věrnou oddaností k vzneše- 
nému trůnu Vaší Milosti a nadšeni pravým vlastenectvím, aby vý- 
sledek předložili Vaší Milosti k spravedlivému uvážení, by se na 
konstituční cestě přiměřeným přičiněním moravského provinciálního 
sněmu uskutečnily. 

Majíce tyto s otcovskou laskavostí vyslovené zámysly před 
očima, přeplývají věrní stavové Moravští vděčným citem, a vzdá- 
vajíce jménem země díky své Vaší Milosti, zavazují se, že na po- 
ukázané od Vaší Milosti cestě všech sil vynaloží, aby usilovali ve 
společné poradě o jednotu a moc veškerého státu, v jehož lesku 
se každý s hrdostí bude cítiti měšťanem mocnářství a věrným pod- 
daným Vaší Milosti. Račiž posvátné osobě Vaší Milosti Hospodin 
popřáti, by v požehnaném pokoji mohla s úsměchem hleděti na 
první ourodu z onoho osení, jenžto se nyní důvěrně v zemi pouští, 
jehož vzrůst budeme s císařským svým Pánem hájiti a hleděti, 
abychom, až se vše vyplní, žehnajíce mohli vzpomínati na milosti- 
vého císaře, jakož se nyní v naději žehnajíce shromáždujeme okolo 
jeho drahého jména. 

Bůh zachovej a žehnej Vaší Milost! 

(Stav. mor. str. 23.) 



Osvědčení spisovatelů Pražských stran Liberce. 

4. dubna 1848. 

V čísle 1. Nár. Nov. 1818 nalézá se tato zpráva: „Právě se nám 
dostal do rukou poslední list časopisu nyní v Liberci (Reicbenberku) pod 
jménem „Reichenberger Anzeigeblatt" vycházejícího. S nemalým úžasem 
čteme tam na zadní straně nesmírné velikou literou: 

„Heutige Post. 

Aus Prag von gestern. Anarchie iu allen Ecken. Unzahlige Clubbs, 
worunter der Gewerbverein der arroganieste. 

Die widersiímigsten Mauernanscidage. 

Die Nationalgarde noch nicht oi'ganisirt. 

Die czecliischen Ullras oben au, docb im Kampfe unter einander, 
aber in den lácherlichsten — wenn jelzt etwas lácherliches sein konnte — *) 
Aufgepasst ! Einigkeit ihr deutsclien Briider!!" 

Takovými tedy zprávami bouří zlomyslníci aneb nerozumní naše ně- 
mecké krajany ; to jest rozumné užívání tisku ! Tak se užívá tisku ve městě 
kraje Boleslavského, kde dobře známý nepřítel náš, jenž bobužel české 



*) Schází slovo, asi „Anztigen" nelxi pod. — Vyd. 



82 Roztříděni mimořádné komi.se a její úiíolú. 

jméuo co odrodilec nese, baron Koc z Dobrše co krajský vévodí ! ! Činíme 
slavné ouřady pozorný na takové přestupky proti zemi a národu ; žádáme, 
aby ř<e netrpělo takové nesmyslné bouření a roztrušování falešných zpráv, 
aby se přinutil ouředně onen lisí, odvolati všechny ty hrubé, lživé urážky, 
jenž jsou zráda zemská! Ostatně se nám podařilo na kvap ještě včera 
následující vyjádření spisovatelů Pražských, jak německého, tak i českého 
jazyka podpisy opatřiti, o kterém ovšem doložiti musíme, že jenom podpisy 
těch spisovatelů zde stojí, s kterými jsme se náhodou sesli, přesvědčeni 
jsouce, že každý řádný spisovatel v duchu svém klade podpis mezi ostatní 
zde vytištěné:" 

Ustavičně se staráme zde v Praze o svornost mezi oběma ná- 
rody, Němci i Čechy, dobře vědouce, že bychom snadně oba dva 
o svobodu připraveni býti mohh, kdyby nastal mezi nimi spor ná- 
rodní. Proto s oškUvostí pozorujeme, kterak se v Liberci zrovna a 
zlomyslně této národní svornosti na příkoř jedná, a patrnou lživou 
urážkou Cechům činěnou zášť národní mezi námi podněcuje. Vy- 
slovujeme zde veřejně ošklivost svou zároveň co důkaz nepravdi- 
vosti těchto pro znepokojení mysli roztroušených zpráv. 

V Praze dne 4. dubna 1848. 

Karl Egon Ebert. Alfred Meissner. J. Karl Hickel. Václav Hanka. 
V. J. Landau. Bernhard Gutt. Uffo Horn. Rudolf Glaser. Moritz 
Hartmann. Dr. Rudolph Haase. V. V. Tomek. Joachim Lederer 
Karel Sabina. J. B. Malý. V. K. Klicpera. Dr. August Wdh. Ambros 
K. Havlíček. J. E. Vocel. Karel J. Erben. Jan Slav. Tomíček. Jos 
Kaj. Tyl. Karel Štorch. Josef Franta Šumavský. Dr. Ant. Štrobach 
Fr. Doucha. Jan Pravoslav Koubek. Fr. Klučák. Dr. Čejka. Jar 
Picek. Dr. Brauner. Fr. Palacký. Dr. Gabler. J. Jireček. 

Aby smýšlení a snahy, jež projevuje časopis, jako „Reich. Anzeige 
blatt" přičítaly se též Libereckému obyvatelstvu, proti tomu ohrazují se 
mnozí důstojníci Liberecké národní obrany dne 5. dubna v 59. čís. 
Prag. Ztgu. K čemuž pak přistupují též mnozí spoluobčané jejich v Extra- 
blattu 72. čís. téhož časopisu. 



Roztřídění mimořádné komise a její úkolů. 

4. dubna 1848. 

Mimořádní komisí, dnes pod mým předsedatelstvím sestouplá, 
uznala za pi'ospěšné, aby o 5 hlavních předmětech jednání, dříve 
než veškeré komisí in pleno podány budou, jednotlivá oddělení 
rokoval,a, je připravila a důkladně objasnila. 

Vyvolila tedy komise ze sebe oudy a rozdělila se ve 5 oddě- 
lení, poněvadž i. a 2. článek s sebou ouzce spojeny jsou. 



Roztříděni mimořádné komise a jeji úkolů. 8S 

Pro I. oddělení bylo určeno : 

1 . Aby zhotovilo návrh o prozatimním rozšíření zastupování 
zemského pro sněm co nejdříve příští. 

2. Aby .vypracovalo konečný návrh zastupování národu a sice 
s tou zásadou, aby byly zastupovány veškerý stav rolnický menší 
i větší, stav průmyslnický se všemi odvětvími, stav inteligenční. 

Oudové jsou v I oddělení následující pánové: Beer, generál- 
velmistr: Haimrl, profesor práv ; Jaks, profesor lékařství ; rytíř Neu- 
berg, c. k. zemský rada; hrabě Vojtěch Nostic; Palacký, dějepisec: 
Příbram, fabrikant, Štrobach, doktor práv; hrabě František Thun 
(syn): Veselý, professor práv; Vyskočil, mlynář. 

Pro II. oddělení bylo určeno : 

2. Aby zhotovilo návrh, jak by se skutečně uvedla rovnost 
obou zemských řečí ve školách i ouřadech, která již od nejvyššího 
místa je zaručena. 

Oudové jsou v II. odd. následující pánové: Beer, generál-vel- 
mistr ; Borroš, knihkupec ; Haimrl, profesor ; Klučák, redaktor ; rytíř 
Neuberg, zemský rada; Palacký, dějepisec; Reiších, Dr. lékařství; 
Vocel, spisovatel. 

Pro III. odd. bylo určeno : 

4. Aby zhotovilo návrh, jak by se co možná nejrychleji usku- 
tečnilo v roce pořád sběhlém od nejvyššího místa nařízené vykou- 
pení z roboty, na základě dobrovolnosti a se zvláštním ohledem 
na prospěch robotě podrobených. 

Oudové III. odd. jsou následující pánové: Becher, statkář; 
Brauner, Dr. práv; rytíř Eisenstein, statkář; Kolb. obchodník; von 
Lámmel, bankéř ; hrabě Morzin ; Mudroch, Dr. práv, statkář ; hrabě 
Ervín Nostic; Riedl, velkoobchodník; Štrobach, Dr. práv; hr. Jos. 
M. Thun; Veith, statkář. 

Pro IV. odd. bylo určeno : 

5. Aby zhotovilo návrh kommunálního zřízení měst a obcí. 

Oudové IV. odd. jsou následující pánové: Kníže Karel xVuer- 
sperg; Brauner, Dr. práv; hrabě Vojt Deym; Diotrich, dřevař; 
Dittrich, lékárník ; Ellenberger, majetník domu; Helminger, Dr. práv, 
advokát ; Herget, majetník domu ; Pleschner, obcliodník ; btrobach, 
Dr. práv ; Vaňka, sládek. 

Tato oddělení obdrževše plnou moc, výslovně se vyjádřila, že 
se zkušenými osobami, které nejsou oudy mimořádní komisí, slr.uiy 
svých prací v porady vt>jíti, o mínění jich se tázati chtějí : 

Zvláště odděleni pro návrh o vykoupení se z roboty se pro- 
hlásilo, že vejde v poradu s osobami podrobenými, aby poznalo jich 
prospěch a přáni. 



84 Osvědčeni spisovatelů Pražských stran zákona o tiyku. 

Mimo to vyzývá mimořádní komisí každého přítele vlasti, aby 
podávali odůvodněné návrhy, náhledy a rozvrhy o téchto předůle- 
žitých záležitostech. 

V Praze, dne 4. dubna 1848. 

Hrabě Stadion. 

Do mimořádní komisí jsou ode mne ještě následující oudové 
povoláni: Beer, jenerál-velmistr; Dietrich, dřevař: Příbram, fabri- 
kant; Vaňka, sládek a Vyskočil, mlynář. 

V Praze, 4. Dubna 1848. 

Hrabě Stadion. 

(Praž. Nov. 28.) 



Osvědčení spisovatelů Pražských stran zákona o tisku 

4. dubna 1848. 

Dne 29. března vydán byl ve Vídni prozatímný zákon o tisku, kterýž 
způsobil veliké rozkvašení svou povahou neliberální; i byl proto ve Vídni 
spálen, tolikéž v Praze před Karolinem. K pozvání na rozích uveřejně- 
nému sešli se spisovatelé Pražští v sále hostinském u arciknížete Štěpána, 
kdež se usnesli proti němu protestovati. — Zatím ale došly zprávy 
z Vídně, že vláda dotčený zákon odvolala, i učinil tedy výbor spisovatelů 
toto osvědčení : 

Poněvadž právě dochází zpráva, že nový zákon o tisku od 
ministerstva domácích záležitostí jest nazpět vzat a ohlášení v Ce- 
chách docela mine, protož odpadá potřeba uzavřeného včera proti 
němu slavného prohlášení. Nicméně máme za nevyhnutelně potřebné, 
abychom po osvědčeních loyalnosti, ježto se dne l.^. a 21. března 
od českých a německých spisová' elů dobrovolně stala, tento zákon 
o tisku, jakožto projevení nezasloužené nedůvěry, od sebe odmrštili, 
abychom faktické vynesení tohoto zákonu jakožto atentát proti svo- 
bodě, jakožto přímý krok k reakci považovali, i abychom se proti 
každému opětování takového pokusu co nejurčitěji ohradili. 

Osvědčujeme se, že jestliby vůbec nemohlo bez zákonu o tisku 
býti. my jen s takovým spokojeni býti můžeme, který by upřímně 
a bez záminky dané císařské slovo uskutečnil. 

Prozatím však míníme návrh takového zákona s ohledem na 
zvláštní literární poměry této země v tak krátkém čase, jak by důle- 
žitost této věci dovolovala, vypracovati a sboru, který nás za ústroj 
smýšlení svého zvolil, ku posouzení předložiti. Po přijetí od něho 
budiž tento návrh konstituční cestou bez prodlení vládě předložen. 

V Praze dne 4. dubna 18 i8. 

Václav Hanka. — Karel Egon Ebert. — Dr. A. V^ Ambros. — 
Dr. Rudolf Haase. — Jos. Kaj. Tyl. — Jos. Franta Šumavský. — 



Arcikníže František Joseť jmenován mistodržicim v Cechách. 85 

Karel Jaroinír Erben. — Alfred Meisner. — V. V. Tomek. — K. 
Sabina. — J. B. Malý. — Rud. Glaser. — J. Er. Vocel. — Dr. 
Lederer. — V. .J. Landau. — Ber. Gatt. — V. Klicpera. — Karel 
Štorch. — J. G. Hickel. — J. H. Tomíeek. — K. Havlíček. — 
Fr. Palacký. — Dr. Gejka. — Dr. Brauner. — Fr. Klučák. 

(Nár. Nov. str. 3.) 

Tento výbor spisovatelů Pražskýcli návrh zákona o tisku skutečně 
vyhotovil (Květy, 2o8 si. 2.). Ve schůzi Národního výboru dne 8. května 
přednesla jeho sekce X., , kterak v pravdě škodhvé, pobouřlivé spisy tiskem 
rozšiřovati se počínají a tudy nějaký, aspoň prozatímní zákon o tisku po- 
třebným činí. Nabídnuto a přijato bylo. aby sekce X. návrh toho zákona 
vypracovala a některé budoucí schůzce ještě k pojednání předložila, ku 
kterémuž návrhu má za základ sloužiti onen, jejžto zdejší literátové již 
byli zhotovili." (Květy 248. si. i.) Ve schůzi pak dne 11. května 
byl v Národ, výboru návrh zákona o tisku přednesen (tamž, si. 2.), 
ministerstvu do Vídně zaslán, a od něho v poradu vzat. (Tamž, str. 54. 
si. 2.1 — 



Arcikníže František Josef 
jmenován mistodržicim v Čechách, 

5. dubna 1848. 

Když poselstvo se druhou peticí Pražskou dlelo ve Vídni, smluveno 
bylo, aby synovec J. Vel. a syn arciknížete Františka Karla, František 
Josef, potomní císař Fiakouský a král Český, jmenován byl mistodržicim 
v Čechách, kteréžto rozhodnutí dne 6. dubna bylo v Praze na rozích 
veřejně ohlášeno v tato slova : 

Podle sdělení, od ministerstva vnití-nícii záležitostí právě ke 
mně došlého, jest nejosvícenější arcikníže František Josef za místo- 
vladaře |v němčině: Statthalter] Českého jmenován, a podlé toho 
povolání své co nejdříve nastoupí. 

Tuto potěšitelnou zprávu, kteráž nový diikaz podává, jakou 
otcovskou láskou Jelio cis. král. Milost věrné Cechy své objímá, 
chvátám, abych u všeobecnou známost podal, 

V Praze dne ó. duhna H4:8. 

Nejvyšší purkrabí: 

Hrabě Stadion. 
(Bohemia, čís 55. něm. i čes.) 

Toto rozhodnutí, co do osoby, K. Havlíček ve svých novinách velmi 
příznivě posuzoval; ale nemobl smířili se s tylulem nového hodnostáře a 
s tím, co tylul s sebou nese. l^ravíf v ,Ndr. Nov." 3. : ,Co již nyní 



86 Arcikníže František Josef jnienuvún niistodržicim v Čecliácli. 

chválili nemůžeme, jesL tylul budoucího správce naší země; ouhlavní sta- 
rost našeho budoucího sněmu musí býti, aby arcikníže František Josef 
nebyl místovladařem, Statthalter v Čechách, nýbrž místokrálem, 
Vicekonig, celé koruny naší. Praha potřebuje tak místokrále, jako po- 
třebují Uhry palatina a jako potřebuje Vlasko naše místokrále. Pouhý 
vladař nevede dvůr, pouhý vladař jest ouředník; místokrále přeje si 
celý národ, a vedle něho odpovědné ministerstvo." 

Vzhledem k volbě osobnosti nového místodržícího praví K. Havlíček : 
, Ačkoli J. V. C. arcikníže František Josef jest nám příliš mladý věkem 
(narozen 18. srpna 1830), přece nepochybujeme, že podporován od svo- 
bodomyslných a národu svému věrných rádců potřebám našim dobře po- 
rozumí. O dobré vůli tohoto prince nepochybujeme proto, že již rodina 
celá J. G. V. arciknížete Františka Karla dobře proslulá jest strany svo- 
bodomyslnosti. Doufáme také, že rodina našeho budoucího zemského před- 
nosty pro národ český větší sympatie chová ; aspoň se synové J. C V. 
arciknížete Františka Karla, když nedávno po zemi naší cestovali, s vše- 
možnou šetrností chovali k národnosti naší. Jisto jest, že národ český 
pamětliv bude každé i sebe menší šetrnosti, která národnosti naší v čas 
ponížení prokázána jest ; ačkoli se nyní, kde se okolnosti změnily, nemů- 
žeme spokojiti pouhými maličkostmi a zdvořilostmi." (Tamž.) 

K tomu pak připojena jest poznámka následující: „Sem náleží také 
jeden krok nynějšího místopurkmistra Pražského, který nám na rozích 
ohlašoval před několika dny, že J. M. G. král náš poručil zříditi v Praze 
jednu českou hlavní školu. Divili jsme se velice panu místopurkmistrovi, 
že takovou maličkost na rozích ohlašoval. Jsme ubezpečeni, že ne 
jedna, nýbrž několik set českých škol zřízeno bude v Gechách ; kam by- 
chom přišli, kdyby jsme měli každou na rozích ohlašovat? Aneb snad 
nás chtěli tou zprávou, že budeme mít v Praze také jednu českou nor- 
málku, upokojit ? Pánové ! nečiňte sobě a nám takovou nečest, a nedržte 
nás za tak sprosté mysli. Lev hladový ovšem i mouchu polkne, ale ne- 
zasytí se — nespokojí se!" (Tamž.) 

Úřední , Pražské Noviny" oznamovaly dne 9. dubna, že k ruce arci- 
knížete Františka Josefa jakožto příštího místovladaře v Gechách přidáni 
budou pánové hrabě Prokop Lažanský a Klecanský, býv. krajský 
v Litoměřicích. — Leč k provedení těchto rozhodnutí a záměrů v se ne- 
dospělo. 

Příjezd nového místodržícího do Prahy očekával se tu již ke dni 
12. dubna. (Květy, 194, si. 1.); ale marně. 

Ve schůzi Národního výboru dne 15. května — právě u přítomnosti 
deputace Vídeňské obce a měšťanstva tamního — přednesl Dr. Trojan 
návrh svůj, ohlášený již ve schůzi předešlé, aby Nár. výbor zvláštní de- 
putací ucházel se u J. M. G., aby arcikníže místodržící co možná nej- 
dříve do Prahy vypraven byl. Návrh jeho byl schválen, ale ustanoveno, 
aby deputace ke dvoru se odebrala, až by arcikníže František Josef, který 
tou dobou dlel při vojště ve Vlaších, tam odtud se vrátil. Za členy depu- 
tace z Nár. výboru zvoleni byli: Václ. Štulc, rytíř v Neuberka, svobodný 



Program Havliřkových „Národních Novin''. 87 

pán Karel Villani, hrabě Jos. Matiáš Thun a Dr. Rieger. Kromě toho 
měla pozvána býti městská rada Pražská, národní obrana a universita, 
aby několik svých členů k této deputaci připojili. Za zástupce stavu rol- 
nického při tom navržen byl .J. Krouský. (Nár. Nov. 1848, 16. a 19.) 



Program Havlíčkových „Národních Novin". 

5. dubna 1818. 

Karel K a v 1 í č e k. jenž dosavad byl redigoval , Pražské Noviny " . 
časopis to do jisté míry úřední, postaral se hned na počátku nové doby 
o založení velikého českého denníku samostatného, jenžto pod jeho odpo- 
vědnou redakcí počal dne 5. dubna 1848 vycházeti, maje jméno „Ná- 
rodní Noviny". Jejich vydavatelem a nakladatelem byl hrabě Vojtěch 
Deym. V čele každého čísla těchto novin, od jejich počátku až dokonce 
tohoto roku, vytištěn jest program jejich, stručně vyjádřený těmito slovy 
(s tím toliko rozdílem, že článek poslední, o místokráli, schází na jn-vních 
dvou číslech) : 

Skutečná rovnost národností. Spojení zemí koruny naší. Zru- 
šení práv feudálních. Rovnost všech stavů před zákonem. Soudy 
přísežných. Odpovědné ministerstvo pro korunu naši. Všeobecný 
sněm celého národa. Národní gardy všude. Úplná reforma škol a 
ouřadů. Místokrál v Praze. 

Dne G. června, tedy za dva měsíce trvání svého, oznamují ,Nár. 
Noviny," že „dnešním dnem vyjde první číslo novin , Pokrok", které 
bude vláda naše ve svém smyslu vydávati. Poněvadž tedy nastoupila doba. 
kdežto vláda sama může smýšlení a jednáni své zastávati, majíc k tomu 
zvláštní svůj časopis : můžeme nyní již směle odporovati vládě ve všem 
tom, co se nám k prospěchu národu Českého býti nezdá. Až posavad, ač 
se nám mnoho velmi nelíbilo, šetřili jsme vládu co bezbrannou a ne- 
zvyklou ku konstilučnímu zápasu v novinách. Krátkými slovy řečeno: 
Prohlašujeme Národní Noviny za noviny oposiční. V bu- 
doucím čísle podáme své politické vyznání víry, aby každý sám dle svého 
dobrého svědomí usouditi mohl, chce-li držeti s námi neb býti proti nám." 

V následujícím pak čísle uveřejnil K. Havlíček tyto „Zásady Národ- 
ních Novin" : 

1. Blaho a sláva národu česko-slovanskélio jest náš nejhlav- 
nější účel, k tomu směřujeme všemožně, a liotovi jsme všeho ji- 
ného, bud si to cokolivěk, odříci se, kdyby to blahu a slávě če- 
ského národu překáželo. 

2. Rovnost mezi Cechy a Němci nerozumíme tak, aby všeho 
měli Němci polovic a Cechové polovic. ToC bychom za velikou 
křivda Čechů vždy považovali, nebot jest Cechů '/^ a Němců '/4 
v zemi. Naše mínění jest: Cech i Němec užívej každý všelikého 
j^ohodlí strany národnosti svo v oui-adech i ve školách, jinak ale 
Cechové přednost mají, poněvadž v Cechách jsme a většina Cechů. 



88 Program Havlíčkových „Národních Novin". 

3. Kdokoli se proti spojení Moravy a Cech protiví, toho za 
zrádce národu považujeme a za ouhlavního svého nepřítele. NeboC 
jenom skrze toto spojení může kvésti blaho a sláva lidu morav- 
ského i českého. 

4. Žádným způsobem nechceme býti provincií rakouskou: 
nýbrž koruna Česká požívati musí úplné samostatnosti, čím větší 
tím lip, tak aby Rakousko (nepřijmeme-li jiné jméno místo tohoto 
u mnohých národů nenáviděného) bylo jen foederace (spolek) sa- 
mostatných zemí a národů, 

5. Ostatně se samo sebou rozumí, že držíme a držeti budeme 
stranu demokratů, to jest úplná rovnost všech občanů před zá- 
konem. Ačkoli jsou a vždycky býti musí ve světě nerovnosti, jak 
ve jmění, tak ve schopnostech a zásluhách: přece před zákonem 
stejně platiti musí každý občan, bud si bohat neb chůd, šlechtic 
nebo nešlechtic, učený nebo neučený. 

6. Všech stavů si vážíme, pokud jiným neškodí a nepřekážejí. 
Privilegie šlechty, které ostatním stavům škodí a překážejí, budtež 
zrušeny. Ostatně daleko budiž od nás nenáviděti šlechtice, proto že 
jest šlechtic: naopak vážíme sobě šlechtice, který nyní upřímně 
s národem drží, tím více, proto že mnohem záslužněji jest, když 
privilegovaný bez záště upustí od svých starých privilegií. 

7. Co se náboženství týče, ctíme každé upřímné a svědomité 
přesvědčení : ale nenávidíme pokrytce, kteří očima vždy k nebi 
míří a rukama se světa chápají, kteří nemajíce v srdci žádné nábo- 
ženství, před světem největší nábožnůstkářství provozují a zuřiví 
odsuzovatelé jsou všech, jenž mínění své upřímné poctivě povědí. 

Katolickou církev považujeme za hlavní zemskou, avšak aby 
ostatní církve v zemi naší uvedené úplné požívaly svobody. Re- 
formy katolické církve, které za potřebné považujeme a o které, 
vždy bojovali budeme, jsou : 

Zrušení celibátu, aby kněz byl občanem skutečným a nepro- 
tivil se přírodě ; zřízení více biskupství, aby biskupové zase byli 
jen starší kněží, ne pak magnátové světští ; uvedení národního ja- 
zyka do církve místo latmy, synody církevní, zrušení štoly, desátku 
atd. a uvedení stálých slušných platů, spojení učitelského a kněž- 
ského stavu v jedno. 

8 Budeme vždy směřovati k tomu, aby vláda obětovala na 
školy a na vzdělání nejméně desetkrát tolik co posud, na vojsko 
ale a na diplomaty zase jen ' ,o část toho co posud. 

9. Strany ouřednictva jsme přesvědčeni, že časem svým na 
třetinu zmenšeno býti může, a to ještě k většímu urychlení prací. 
Ouředník jest služebník země: obce jsou zcela svobodné ve své 
administrací. 

10. Co se zřízení zemského týče, přejeme si jednu komoru, 
ve které všechny druhy občanů dle přirozené váhy své náležitě 
hlasů míti budou. Když tři sněmy po sobě na něčem se usnesou, 
budiž to zákonem i bez královského potvrzení, jako v Norvéžsku. 



Program Havlíčkových „Národních Novin'. 89 

Zjevně jsme pověděli účel svůj, aby každý též zjevně s námi 
neb proti nám býti mohl, jak za dobré uznává. My, bohdá! do- 
vedeme hájiti tyto své zásady proti všelikým námitkám. 

Avšak poměry se měnívaly, tak že Nár. Novinám nevidělo se trvati 
stále v oposici vůči vládě ; ano za dob říšského sněmu býval tento časo- 
pis vydatnou podporou pravice sněmovní, a tudy i vlády, kteráž se o ni 
opírala, i dotíral ostře na české politikáře nedospělé, jižto pro liberální 
hesla zapomínali na samostatnost a svobodu vlasti a na zabezpečení ná- 
rodnosti české 

Když po Pražské bouři červnové „ve stavu vojenského obležení mnoho 
času jim zbývalo k rozjímání," jaly se Nár. Noviny smysl hesla svého, 
v čele každého čísla položeného, obšírněji vykládati ; ale učinily tak pouze 
o několika jeho článcích. Vyjímáme z nich toliko jeden, totiž : 

' Spojení zemí koruny naší. Koruna Česká za m inulvch 
časů složena byla z nynějšího království Českého, z markrabství 
Moravského, z vévodství Slezského a z Lužic. Tyto země mívaly od 
starodávna jednoho společného krále ; tak jako v nich obýval národ 
jeden česko-moravsko-slezský Později však rozděleny byly země na 
troje vladařství čili gubernie : českou, moravskou a slezskou, a to 
sice z té příčiny, aby tím rozdělením veliká moc našeho národu 
rozkouskována byla a tím jistěji se každému nespokojenému hnutí 
překážka postavila. Za Mai-ie Teresie ztratili jsme od naší koruny 
Slezsko skoro celé, které Prušanům připadlo a nyní již téměř na- 
skrze poněmčeno jest. Lužice také již velmi dávno ku koruně naší 
nenáleží. Zbyly tedy až posud jen Cechy a Morava [s částí Slezska], 
kteréžto dvě země posud podle jména koianu Českou tvoří, skutečně 
ale nikterak spojeny nejsou. 

Poněvadž ale nyní všichni rozumní v Rakousích za to mají. 
že .-^e v Piakousku každý n;irod sám dle potřeb svých zvláštních 
doma říditi musí. neboť jsou v Rakousích národové zcela rozliční 
a sobě nepodobní, tak sice, že by pak Rakousko bylo spolek ná- 
rodů stejně oprávněnýcii: proto zas všichni praví vlastencové v Ce- 
chách i na Moravě po tom touží, aby Morava a Cechy dohromady 
byly jednou částí tohoto spolku rakouských národů. Neboť jsou 
Čechy a Morava země sobě ouplně podobné, od jednoho národu 
hlavně zasídlené, tak že se mohou velmi dobře stejnými zákony 
říditi Spojením Čech a Moravy dosáhl by náš kmen česko-morav- 
ský větší moci a vážnosti ve světě; nebot jest známá věc, že se 
vždy spojenými silami dále dojde než rozdrobenými. Velmi mnoho 
by též obě země skrze spojeni ušetřily v každém ohledu, poněvadž 
bychom mnoho ústavů, kterých nyní i v Čechách i na Moravě 
zvláště máme, potom společně užívati mohli. 

Avšak se tomuto spojení našemu protiví nepříznivcové naši, 
kteří se právem obávají, že bychom pak my, Slované moravsko- 
čeští tím spojením proti jejich útiskům se lépe bránili mohli, a po- 
savad jest převaha těchto našich odpůrců zvlášC na Moravě přiliš 



í)0 Tomkův návrh na provedení i-ovnoprávnosti v úřadech. 

silná, poněvadž se jim tam podařilo na mnohých místech proti 
Cechům u samých Moravanů, našich bratří, nedůvěru a zášť vzbu- 
diti. Musíme ale doufati, že časem svým, až vzdělání se více mezi 
lidem naším rozšíří, to, co nyní jen vzdělanější žádají, všeobecnou 
vůlí se stane celého národu Českého i Moravského, kteréžto vůli 
pak žádná moc nepřátelů neodolá. Takové tedy vzdělání rozšířiti 
časem svým, jest též oučel Národních Novin. (Nár. Nov. 184b. 
68 a 69.) 



Tomkův návrh na provedení rovnoprávnosti jazykové 

v úřadech 

6. dubna 1848. 

Pod názvem „.Jak může vyvedena býti stejnost práv české a ně- 
mecké národnosti v úřadech" uveřejnil V. V. Tomek ve 2. čísle ,,Nár. 
Novin" následující rozpravu, a sice s touto poznámkou: , Předkládáme 
obecenstvu myšlénku svou o této důležité věci jen proto, že posud nikdo 
zkušenější o ní nepsal, komu by to bylo více přináleželo. Že není věc 
několika těmito řádky všestranně, s ohledem na všecky obzvláštní okol- 
nosti, při jednotlivých větvích správy zemské, rozebrána, o tom dokonce 
nepochybujeme. Úmysl náš bude dosažen, když se jiní vybídnouti dají. své 
lepší zdání v tom neb onom ohledu také projeviti." 

.Jednání úřední děje se bud mezi úřadem a soukromou osobou, 
bud v úřadu samém, í)ud mezi úřady. Stejnost práv obou národ- 
ností v Cechách musí se tedy na všecky tyto tři ohledy vztahovati. 

ff) V poměru mezi úřadem a soukromou osobou musí pano- 
vati jak ve všech jiných ohledech tak i v ohledu na řeč hlavní zásada, 
že jsou úřadové pro lid, ne lid pro úřady. Úplná stejnost obou 
národností dá se tudy nejpřirozenějším spůsobem provésti, když 
každému soukromníku bude volno, jak oustně, tak písemně na 
úřad tím jazykem .se obrátiti, který jemu jest obvyklejší, tehdy dle 
pohodlí svého bud česky nebo německy, a když úřad každému tou 
řečí odpovídati bude, kterou jest osloven. Pravidlo toto zachovávalo 
se až posud jen v ústním jednání. Poněvadž jest to pravidlo spra- 
vedlnosti, rozumí se samo sebou, že platiti má jak o nižších tak 
i o vyšších a nejvyšších úřadech. 

Nespravedlivé bylo by dle zdání našeho, aby mělo nějaké roz- 
dělení úřadů na české a německé, dle převahy té neb oné národ- 
nosti v některém okresu býti zavedeno, tak aby při jedněch mělo 
jednáno býti pouze česky, při druhých jen německy. Takové roz- 
dělení bylo by křivda jak pro menšinu obyvatelstva v okresích 
míchaných, tak pro jednotlivé Němce v českých, a Cechy v ně- 
meckých krajinách (jmenovitě ve městech) zhusta se zdržujících; 
křivda zbytečná v zemi, kdež známost obojího jazyka jest potřeba 
každého vzdělance a povinnost každého ouředníka. 



Tomkův návrh na provedeni rovnoprávnosti v úřadech. 91 

Od pravidla nahoře uvedeného zdála by se nám jediná vý- 
minka slušná, kterou obnovené zřízení zemské G. z obsahuje, aby 
se totiž při právních rozepřích řídil jazyk v písemném jednání dle 
národnosti žalovaného, tak aby Cech žalován byl česky, Němec ně- 
mecky, a kterou řečí psána jest žaloba, aby byly psány i ostatní 
spisy v té rozepři. Pravidlo toto záleží na též zásadě, dle které se 
kompetencí soudu řídí podle žalovaného ne podle žalobníka. 

/;) Strany dopisování meziúředního musí předně rozdíl činěn 
býti mezi úřady nižšími a vyššími. 

Při nynějších úřadech (magistrátech, místních soudech, vrchno- 
stenských úřadech atd., při duchovenstvu k. p. farách), jest nej- 
j)řirozenější pravidlo, aby se jazyk úřadu řídil dle jazyka lidu. 
Úřadové okresů českých nechať dopisují úřadům stejného stupně 
v českých neb německých krajinách a rovněž tak svým představe- 
ným úřadům česky ; úřadové okresů německých německy. Kde je 
obyvatelstvo míchané, nechat rozhoduje větší počet; menšině se 
v takových okresích nestane žádná křivda; neb tu se nejedná 
o soustavné právo osob, nýbrž o čest a právo národu, kterýž co 
na jednom místě ztratí, toho na jiném zase nabude. 

To samé pravidlo dá se provésti i při úřadech větších okresů, 
nad nižšími úřady jistého druhu, bud ve všelikém, bud jen v ně- 
kterém ohledu postavených, jakož jsou krajští úřadové, kriminální 
soudy, kamerální okresní úřady atd., při duchovenstvu vikariaty a 
výše biskupské konsistoře. Kde je obyvatelstvo celého okresu české 
(ku př. v Kouřimském kraji) budiž řeč úřadu nad okresem posta- 
veného česká; kde je obyvatelstvo všechno německé (ku př. v Lo- 
ketském kraji) budiž řeč německá. Kde je obyvatelstvo z většího 
dílu české (ku př. ve Hradeckém kraji) nebo z většího dílu německé 
(ku př. v Litoměřickém kraji, budiž úřední jazyk zase onde český, 
tu německý, a svým úředním jazykem at dopisuje krajský úřad. 
kriminální soud atd. všem úřadům s ním na stejném stupni stojí- 
cím neb představeným. — Co se však týče dopisováni vyššího úřadu 
k nižším, ku př. krajského úřadu k magistrátu, jest nejpřirozeněji, 
aby zachována byla analogie mezi úřady a soukromými osobami, 
t. j. aby psal vyšší úřad nižšímu, jehož úřední jazyk český jest, 
česky, jehož jazyk německý jest, německy. 

Toho samého pravidla lze užíti i při úřadech nad celou zenu 
stojících. Poněvadž jest většina obyvatelstva v Cechách jazyka če- 
ského, budiž řeč, kterou tito úřadové bud mezi sebou (ku př. gu- 
bernium s appellačním soudem), bud k zemským úřadům jiných 
rakouských zemí, bud k ministerium dopisují. če.>^ká. k nižším liřa- 
důrn česká neb německá dle úřední řeči každéiio ťn\idu. Ve výhrad- 
nosti této. kdež oba jazykové místa míli nemohou, nebude záležet 
žádná křivda obyvatelstvu německému v Čechách, jakožto v men- 
šině se nalézajícímu, poněvadž se vvrovn;í s druhé strany s po- 
měrem k ostalníui zemím rakouským. Jednak lotiž žádá loiio sti>jné 
právo všech zemí. aby ode zdejších zemských úřadů dopisové z ji- 



92 Tomkův návrh na provedení rovnoprávnosti v úřadech. 

ných zemí v té řeči byli přijímáni, Icterá má v těchto platnost, 
jednak obdrží německý jazyk jak posavad přednost v úředním jed- 
nání mezi centrálními ministerii celého rakouského mocnářství, a 
v dopisech v zahraničních záležitostech s jinými (německými) moc- 
nostmi, čehož žádá nevyhnutedlnost okolností. V dopisích ministerií 
k úřadům jednotlivých rakouských zemí jest sobě však přáti, jednání 
polyglottického, tak totiž, aby do každé země psáváno bylo úředním 
jazykem jejich, zemských úřadů (krom kde se týče rozhodnutí v sou- 
kromých věcech jednotlivých osob, jinak mluvících, o čemž pro- 
mluveno jest pod a). 

') Při jednání úředním vnitř úřadu činili bychom rozdíl mezi 
písemným a oustním jednáním. V písemném jednáni (vedení úřed- 
ních knih, radních protokolů, spisování referátů, dopisech mezi 
jednotlivými orgány jednoho úřada) budiž úřadní jazyk každého 
úřadu týž, kterým dopisuje k stejným nebo představeným úřadům. 
V oustním jednání (ku př. v poradách úřadů koUegialních) mohloby 
každému jednotlivci zůstaveno býti. aby užíval bud českého nebo 
německého jazyka. Neb ačkoli každý úředník v zemi zákonem po- 
vinen jest obojí jazyk znáti, a aby tuto známost sobě opatřiti 
mohl, pečováno bude zřízením škol; není se přece nadíti, že by 
pak každý se stejnou hbitostí mluviti uměl svým mateřským i cizím 
jazykem; neb více náleží ke hbitému pronášení myšlenek svých 
oustně, k řečnění. nežli k rozumění řeči a konceptu. 

Každý rozumný nahlíží, že se stejnost práv obou národností, 
takto rozuměná, nenechá pouhým rozkazem a najednou ve skutek 
uvésti. 

Zavedení této stejnosti do úřadů má překážku v posavádním 
zanedbávání jazyka českého ve školách, které musí býti napřed od- 
straněno. Také však není potřebí, aby se celou věcí čekalo až do 
úplného zvelebení škol. Jmenovitě jest, co se týče poměru mezi 
úřady a soukromými osobami, potřeba, aby posavádní spůsob mani- 
pulací hned přestal, dle kterého na české spisy odpovídáno bylo 
od úřadů obyčejně jen německy, ano mnozí úřadové, zvlášt vyšší 
osobovali sobě i právo, českých spisů sobě podaných nepřijímati. 

Co se týče dopisování meziúřadniho, jest pro okamžení aspoň 
tolik možná, aby úřadové češti jiným úřadům českým bez překážky 
dopisovati směli česky, v čemž mnozí milovníci jazyka českého, 
kteří se i bez škol mateřštině své naučili, hned statečně počátek 
učiní a jiným budou sloužiti za příklad a ku poučení. Každý rodilý 
Cech může se při některé pilnosti v krátkém čase naučiti správně 
psáti tím jazykem, kterým v obecném živobytí umí mluviti. 

Budiž tedy ostatním úřadům českým ustanovena krátká lhůta, 
za kterou by se spisovné řeči české doučili, a po té lhůtě budiž 
všechněch povinnost, i meziúřední dopisování dle pravidel nahoře 
ponavržených zavésti, krom pokud by .se týkalo dopisování k úřa- 
dům krajin německých, kdež potud nebylo ani nejmenší příleži- 



Osvědčeni rolníkův z Královéhradecká. 93 

tosti českému jazyku se naučiti. V tom ohledu budiž ustanovena 
lhůta mnohem delší. 

Zdržujeme se zde od obšírnějšího a určitějšího ponavržení 
tohoto poznenáhlého příchodu v důvěře na nedávno zřízený výbor, 
jenž uvažovati má základy budoucího zřízení zemského a jehož 
obzvláštní péče i na tento předmět jest obrácena. 



Osvědčení rolníkův z Královéhradecká pro češtinu 

6. dubna 1848. 

Pod názvem „Vyjádření mnohých sedláků z Královéhradecká" uve- 
řejnily „Květy" 11. dubna a „Nár. Noviny* dne 14. dubna následující 
jadrné osvědčení, které činí čest dospělosti, zvedenosti a uvědomělosti na- 
šeho lidu venkovského na počátku převratu roku 1848: 

Dne 1. dubna ].[etošního] r. jsem byl v Praze, kamž každých 
14. dní co vozka jezdím. Stojim povždy „u Špinku", že pak tam 
žádných novin nikdy ke čtení dostati nemohu, docházím s tužbou 
ke „zlaté huse" na Koňský trh, a tu mám příležitost z novin se 
dověděti, co se vše ve světě děje. Posledně jsem četl s velkou 
mrzutostí v č. 52. Pr Z.: „Worte an den bóhmischen Bauer" a 
„Auch ein Wort zur Zeit uber Worte zur Unzeit." Tyto články 
mně vynutily pot z čela a učinily mě na celé cestě k domovu ne- 
spokojeným, doma jsem je sdělil svým spoluobčanům a také v ji- 
ných vsích, a tak jsme uzavřeli následující vyjádřeni časopisem 
uveřejniti, který již mnoho let čítáme.*) 

Tak si tedy ti páni v kancelářích myslí, že náš sedlák přece 
jen tak hloupý je, že již dávno nepoznával, jak nehodně s námi 
zacházívají, že nás i o chatrný kabát divnými taxami, posly, po- 
žadujičnostmi za několik německých řádků nemilosrdně připravují 
a často nepravě z našich živností vypuzují? To jsme vše již dávno 
věděli a přetrpce cítili; než jakého to hlasu, jakého dovolání ! — My 
jsme vždy ostali jen trpícími sedláky a volali jsme k Bohu o po- 
moc; konečně nás Bůh poněkud vyslyšel — seslal nám muže duchem 
sv. proniknutého, jenž se našich sedlských záležitostí ujal, nám lec- 
cos, čemu jsme neporozuměli, k našemu prospěchu vysvětlil a ko- 
nečně v „Bohemii" přemilc a spravedlivě vyjádřil, kterak se k našim 
úřadům chovati a co zákonně zapravovati a co za to požadovati 
můžeme. 

Neznáme sice toho nám Bohem seslaného pána, víme toliko, 
že se pan doktor Brauner jmenuje a muž velmi učený a velmi 
zběhlý v našicli záležitostech býti musí, když se jeho nám přízni- 
vým pérem k svému z bídy a roboty vymožení poučiti můžeme a 



*) Dlužno palriič rozuměli časopis ,.Květy". — Vyd. 



94: Osvědčeni rolníkův z Královéhradeekn. 

dle našeho citu vyjadřujem se, že kdybyclioin mohli, na každém 
záhoně bychom mu z vděčnosti pomník postavili. 

Z jmenovaných článků v „Prager Zeitung" ale poznáváme jen 
neblahé upomínky na onu obvyklou nepřízeň a nelidskost některých 
úředníků ke stavu našemu, kteří nechti. než abychom jejich věč- 
nými robotiři a hloupými sedláky ostali, jenž jen tenkráte rádi na 
kanceláři viděni jsou, když dříve skrze kuchyň projdou a pak ho- 
tové a dost na úřadě platí, klobouk pod paždí mačkají, po špičkách 
prstů třesouc se k úřadníku chodí, jemu, písaři i praktikantu ruku 
líbají, při každém promluvení „poníženě prosím, urozený pane", 
říkají a se vším spokojeni jsou, co se řekne a nařídí. Ti páni si 
nepomyslí, že my to. jen s ošklivostí a ze strachu před vrátaým a 
mstou děláme ; oni si nepomyslí, že my cestou z kanceláře i doma 
do nebe volající bezpráví těžce uznáváme a Boha o pomoc žádáme, 
jen pouze z donucenosti přetvářeně s nimi jednáme. 

Pan Garl Assmann a pan J. F. se dle „Pr Z." domnívají, že 
blahodatné články p. Dra. Braunera v Bohemii, jižto my v naší 
vsi také čteme, českého sedláka k odbůjnictví atd. v nynějších, 
posud neporovnaných časech popuzují ? Ti páni jsou na omylu ; 
my zde veřejně a svatě ve jménu mnohých vyznáváme, že nám 
až posud tak škaredá myšlénka naše hlavy neprojala ani projme, 
ale že mluvil p. Dr. B, z naší duše, a že se my čeští sedláci a 
veškeren veský lid docela tiše a mravně chovati chceme a toužebně 
opravám a ulehčení našeho stavu vstříc hledíme, kterých, dá Bůh, 
se také dočkáme. 

My potřebujem a žádáme zákon srozumitelný nám všem, a to 
český, dobré úřady a úředníky, kteří jsou našinci, kteří se v našem 
jazyku mateřském znají, aby nám Cechům všecky záležitosti po 
česku řídili a vyjednávali, tak abychom nemuseli před úřadem, kde 
se o naše věci, jmění, čest, život atd, cizím jazykem jedná, jako 
pitomí stát nevědouce, co se s námi děje; neb skrze tuto nesrozu- 
mitelnost se mezi námi již velmi mnoho neštěstí přihodilo. Ať nás 
neuznávají ti páni za surovce a nedospělé těchto změn a ponaučení 
od p Dra. B. ; ať nevypravují, kterak se jejich poddaní proti jich 
písařům vyjadřují — tím jen jeví strach, jenž pochází ze zlého 
svědomí. — Vše, co p. Dr. B. psal, jsme dobře uvážili a ztrávili, 
a všickni ti, jenž proti jeho dobrému, pravému a nás sedláky do 
řádu člověčích práv (bez ujmy jiným stavům) sázejícímu návrhu 
jednají, uznáváme za své nepřátele, a žádáme snažně předně našeho 
milého krále, pak důstojné úřady a slovutné měšťanstvo Pražské, 
by se nás vesničanů, jenž jsme již tak dlouhý čas v porobě a všem 
s námi nepříznivém nakládání tiše a trpělivě setrvali, dobrotivě 
ujali; my za to připovídáme šlechetně, mravně v cestě vzdělávající 
se tiše a pilně chovati, bychom tak dobrodiní nabytého hodni byli. 
Heslo naše jest a vždy bude; Bůh, drahá vlast a král! 

Také v tom osudném čísle 52. „P. Z." píše p. Heinrich Neu- 
gebauer „Die Deutschbóhmen", v jakém jazyku by se as mělo, 



žádost Moravanů k Jeho Milosti králi. 95 

kdyby se měl pro Cechy, Moravu a Slezsko parlament zřídit, v něm 
řečniti a vyjednávati Tu patrně poznáváme, jak o naší předrahé 
národní řeči smejšleno ; česká řeč by se hned s počátku sněmování 
prý nehodila do parlamentu, a to z mnohých příčin, zvláště pak 
že velký díl českých obyvatelů mluví německy a že by se v Cechách 
sotva nalezl vzdělaný Cech, jenž by německé řeči mocen nebyl. 

Tak tedy, že jsme se naučili německy, má býti naším poníže- 
ním a neštěstím? a máme čekati, až by po letech skrze uvedení 
české řeči a vyučování na vysokých školách, kdež nepravě vylou- 
čena byla. naše řeč se opět povznesla a rozšířila? — To dá Bůh 
nebude; pod tím nevyrozumíváme onu svornost a rovnost, nýbrž: 
co sestárne a ve zvyk přijde, nerado pak i právu místa postoupí. 
Budto ryc anebo nic. — Nemějte starost, páni, že Cech neumí ve 
své řeči slušně se V5^jádřit; do parlamentu se vydal vždy jen muž 
schopný, a těch, nepochybujte, máme, díky Bohu, hojnost; neb ač 
Čech byl zbaven vyššího vzdělání ve své řeči, uhonil to opět láskou 
ve své mluvě — čtením a cvičením se jak z českých, tak německých 
a jiných knih. Se vším právem se může říci a dokázati, že my Ce- 
chové, a to zvlášť lid naší třídy jest schopnější a cvičenější, než 
naší třídy lid německý, poněvadž my jsme z velké částky obou 
zemských jazyků mocni. Německému jazyku jsme se učili bud 
v Němcích, víc ale ve o. a 4. třídě hlavní školy, a nyní oběma jazyky 
se cvičíme, čteme a čerpáme, což u Němců není ; ti setrvali jen 
při své řeči v 2. třídě normální a tím dost, (To platí o lidech 
veských.) Jestliže jest mezi námi stav lidí, jenž českého jazyka 
mocni nejsou, jemu se nenaučili, jím pohrdají, jeho vyvinutí zlo- 
myslně bránili a přece jen z našich mozolů mezi námi dobře žili. 
těch můžeme jen politovati a říci: Čí zmeškání, toho škoda. My 
budem z plného hrdla volati: Budiž náš mateřský jazyk 
vedle německého v stejné důstojnosti a moci hned 
při počátku do parlamentu uveden a pěstován! 

V Jáinovicích dne G. dubna 1848. 

Ve jménu mnohých: Viiclav Lukavec, rolník. — Josef Kubeček, 

rolník. — Antonín Malý, rolník. — Karel Prejskal, rolník. — Václav 

Soumar. -- Mati-j Novák, rolník. — Jakub Beneš rolník. 

(Nár. Nov. 184is. sir. 33.) 



Žádost Moravanu k Jeho Milosti králi. 

(1. diihna, 1848. 

Článkové následující byli vydáni na svěllo nejprve jako lisk zvláštní, 
rozšiřovaný mezi lidem moravským. (Květy 224, si. 2). Uveřejněni json 
též v Týdenníku na str. 111, dne 6. dubna, pak v 6. čís. Nár. Nov. 
1848 pod názvem , Ozvání Moravskébo lidu." V čísle pak 8. tébož časo- 



9B Žádost Moravanů k Jeho Milosti kláli. 

pisu oznamuje se z listu přátelského F. V. Prúdka, datovaného v Brně 
dne 8. dubna, že , Ozvání lidu Moravského čtlo se po vydání na filosofii 
od vlastenců toho ústavu. Němci počali zuřit a {)řetrhli další čtení. Hádky 
povstaly, Dudík přišel a řekl, že Němci mohou mezi čtením odejít, což 
se i stalo. " 

Kampelík ve svém spise „Duch ústavy" žádost onu uveřejnil také. 
a sice pod názvem svrchu uvedeným, i připomíná o ní, že mu ji , sdělil 
Ferdinand Mojmír Vaněk, rodem Moravan" a že tato žádost ozvala se 
v srdcích jednotlivých vzdělaných Vlastimilů, jak i v jednotlivých článcích 
v národě konečně sama sebou z lidu vznikla a najednou tiskem na světlo 
vyšla. Mnozí z našich věrných rodáků převzali na sebe tu svatou povin- 
nost, lid venkovský s obsahem a smyslem této z útrob národa vzaté žá- 
dosti seznámiti, a když obec některá po rozumném rozvážení se s obsahem 
shodla, bylo jí na ruku dáno, by tu samou petici, však se změněným 
nápisem: , Žádost poctivé obce N. " soused po sousedu podepsala a pak. 
by jednomu neb dvoum hodnověrným sousedům písební a s obecními 
pečeti [sicj zaopatřenou plnomocnost dala, kteří by žádost Jeho Milosti 
králi ve Vídni podati měli . . . Veškeré obce panství Pernštýnského, Mora- 
veckého, Boženeckého, Tišňovského, Ždárského atd. ze středu svého vážné 
a rozšafné sousedy zvolily a je 11. května r. b. do Vídně, ku králi na- 
šemu s nadřečenou žádostí vyslali." Dále připomíná Kampelík, že „už. 
skoro ze všech krajů Moravy došli takoví vyslancové s podobnými a stej- 
nými žádostmi do Vídně," že tam příznivě byli přijati a ubezpečeni, že 
petice i moravskému sněmu zaslána bude. 

(Kampelíka „Duch ústavy vůbec" ; druhé vydání. V Praze 1848, 
str. 54 — 55.) 

Poněvadž výpovědí pana ministra vnitřních záležitostí mocnář- 
ství Rakouského uznáno nám bylo právo, abychom se radili ve- 
spolek a naši společnou vůli slušně přednášeli : činíme to tímto 
ozváním pevným a uctivým. 

I. Bůh, jenž rozličně rozdává darův svých, stvořil nás, dav 
nám přirozenou důstojnost člověčí, v způsobu zvláštní povahy lidu 
slovanského ; chceme tedy ostati věrní tomu řízení Božímu, tedy 
hájíme národnost svou slovanskou, a sice chceme státi pevně při 
kmenu neroztrženém česko-moravském. 

Odporujeme tedy těm, ježto by chtěli odloupnout moravský 
národ od českého, 

II. Ale i osobnost svou moravskou hájíme; chceme totiž státi 
věrně při Češích, ale nepominouti v nich, nerozplynouti, aby Mo- 
rava mohla sama ostati na právu svém, kdyby Čechové někdy od- 
padli od svobody, ač toho bohdá svět neuvidí. 

III. Žádáme tedy, aby vedle společného sněmu v Praze byl 
i zvláštní v Moravě, jímž by se řídilo i vlastní hospodářství zemské. 

IV. Jazyk český budiž jazykem obecním, anť jest v Moravě 
čtyrykráte mocnější nežli jiný; však ale německému přejeme rovné 
právo tam, kde rovný jest našemu. 



Nucené vyjádření Výboru měšťanského. 97 

V. Slovem „konstitucí" rozumíme slušné zastoupeni celého 
národu dle všech živnosti svých rovně; zvláštní vládu soudu pod- 
robenou, a vůbec jak to jest v zemích svobodného lidu moudře 
zřízeno. To nám slíbil Císař Pán, a to jen vděčně přijímáme. 

VI. Žádáme dokonalé zrušení toho, čím byl lid zavázán ma- 
jitelům panství. 

Af pominou úřady panské čili patrimoniální, a veškerá pod- 
danost jiná, nežli pod zákon obecní a Majestátnost. Af tedy i se 
zruší všecka práva panská a feudální, jako na desátky, robotu, 
laudemie, mortuarie, honby, práva nad řekami a podobné. 

VII. Žádáme, aby všecka jednání obecní (soudy, sněmy, školy) 
byla veřejná. 

VIII. At jest úplná svoboda slova, písma a tisku; kdo pro- 
viní se, budiž souzen od soudu zvláště povolaných moudrých čili 
poroty. 

IX. Školy po celé zemi budtež záležitosti obecní, učitelstvo a 
co náleží k učení, zapraviti se má z pokladu zemského. 

X. Na úřady a důstojnosti připuštěni budtež jen občané spo- 
jeného království Cesko-Moravsko-Slezského. 

XI. Po skončeném ozbrojení všech občanů počestných af 
umenší se velmi počet stálého vojska. 

XII. Konečně shodujeme se se žádostmi České země, pokud 
nejsou na odpor předeslaným článkům našim. 

XIII. Přejeme Císaři Pánu Boží požehnání v blahé péči o ná- 
rody své, a slibujeme pevně státi při zákonu svobodném. 



Nucené vyjádření Výboru měšťanského. 

7. dubna 1848. 

Výtky činěné Výboru měšfanskému, jakoby svémocně osoboval si 
právo a působnost, které by přískišely orgánům zákonně zřízeným, při- 
měly jej k následujícímu osvědčení, jež dle udání Schopfova (II. 8) bylo 
od zeměsprávce stvrzeno a pak novinami uveřejněno, ale zajisté jenom 
německými; nebof v ,Praž. Nov." a v „Nár. Nov." se nenalézá. 

Ve včerejším čí.sle časopisu „Národní Noviny" nalézá se ná- 
sledující zpráva z jednoho listu Libereckého : 

„Dnešní pošta. 
„Z Prahy včera: Bezvládí na všech stranách. Nesčíslné kluby, 
z nichžto „Průmyslová jednota" nejarogantnější. Nejnesmyslnější 
vyhlášky na rozícii. Národní obrana posud neorganisována ; češti 
přepjatci na povrchu, ale v boji mezi sebou: leč v nejsměšněj- 
ším, *) jestli nyní může co býti směšným. Pozor ! 
„Svornost, vy bratři němečtí!" 

*) Schází slovo, asi: obleku. — Póza. vyd. 



yy Nucené vyjádřeni Výlioru taěšťanského. 

(Jd prvního okamžiku naší působnosti, k nížto dne 11. března 
povolala nás svobodná volba lidu, až k této chvíli byly vše- 
stranné naše síly, s nebezpečím vlastních zájmů a jiných ještě draž- 
ších statků, posvěceny blahu národa a města našeho, tak že se 
nám nedostávalo času a obzvláště vůle, abychom činnost svou 
ospravedlňovali. Jakkoli první náš úkol přestával na tom, obecně 
známé články petice formulovati, události, kteréž náleží poslednímu 
listu dějin hlavního města našeho, způsobily u všech tehdejších 
poměrech obrat takový, že ačkoli náš úkol jevil se na pohled ob- 
čanům hlavního města našeho ukončeným, my s vědomím nej- 
vyššího úřadu zemského pokračovali u své funkci. 

Důvěra v úřady, ustavičně posud nepřetvořené, byla tou dobou 
zviklána i podařilo se nám, ježto jsme měli důvěru od lidu, 
důvěru v lidu udržeti. To byl náš úkol první a nejdůležitější; 
na jeho rozřešení závisel pokoj, pokrok — dle našeho mínění možný 
jenom tenkrát, když spočívá na zákonu a právu — netoliko hlav- 
ního města, nýbrž pokoj celé země. 

Jakožto první úloha, jížto jsme neúnavnou péči věnovali, jevilo 
se nám pilným a nutným, starati se o snížení cen prvních a nej- 
nezbytnějších potřeb životních. Záruky veliké musely v prvním oka- 
mžiku býti poskytnuty, aby ceny chleba a piva se zmírnily. Budiž 
za to dík velkodušnosti pánův členův těchto živností, jižto se vzdali 
náhrad. Třídě nezaměstnané musel bez prodlení opatřen býti vý- 
dělek. Utvořil se ze středu našeho odbor filiální k tomuto cíli, 
sbor paní jal se sbírati šlechetné dary a podporoval naši činnost. 
Do dneška tylo činí 26.639 zl. 30 kr. konv. m., jakož podrobná 
listina subskripční, níže uveřejněná vykazuje a 1299 mužských děl- 
níků a 1 29 ženských vydržuje se mzdou Výboru. 275 dělníkům 
mužským opatřil Výbor chléb svojí intervencí, aby práce erární a 
stavovské co možno nejrychleji se podnikly. Ze středu Výboru ode- 
brala se deputace do Vídně, aby J. Veličenstva odevzdala petici, 
kteráž ohlasem, jehož dosáhla po celé zemi, jakož i adresami sou- 
hlasícími, povýšena na petici zemskou. Že úloha Výboru, co do 
zájmův městských a zemských nebyla pochybena, jest příliš známo, 
nežli aby k tomu bylo potřebí ještě slova. 

Zkrátka nejsvětějším úkolem naším bylo a zůstane, aby- 
chom neshody našich poměrů společenských, jazykových a 
národních uvedli v harmonický celek. Že jsme úkol tento 
rozřešiti dovedli, vzhledem k našemu hlavnímu městu, to nás uspo- 
kojuje, ačkoli i zde, netajíme toho, stáli živlové příkře proti sobě 
a činnost naše zhusta vykládána byla nepravě. 

Nyní počíná se nová doba činnosti naší ve smyslu naznačeném 
pro celou zemi, abychom dále šířili poučení a jiné zprávy, jimižto 
by se přispívalo k udržení pokoje po kraji a po městech. Prohlašu- 
jeme, žet jsme hotovi, každou zprávu z měst a obcí přijímati a ve 
případech pochybných poskytovati jim návod, aby zlomyslnosti a 



Hraběte Sylvy Tarouccy slovo k moravským sta\'ům. 99 

protivnému sobectví zarazila se cesta, kteroužto by v tom rozčile- 
ném stavu tak snadno mohly nalézti v nestřežená srdce milovaných 
bratří naších. 

V Praze, dne 7. dubna 1848. 

Výbor Pražského měšťanstva: 

Následuje asi třicet podpisův členů tohoto Výboru, mezi nimi J. E. 
Krug, J. B. Riedl, Ludv. Ruppert, M. Dr. Kiemann, L. Lámmel, G. Halla, 
Uffo Horn, Leop. Portlieim, Karel Zdekauer, Bedřich Ehrlich. 

(Boh. příl. k čís. 57.) 

Při tomto vyjádření uveřejněno bylo zároveň prohlášení následující: 

K nucenému vyjádření, podepsanému od Výboru Pražských 
měšťanův, jež mně dnes bylo předloženo, vidím se pohnuta pro- 
hlásiti, že působeni tohoto Výboru, nátlakem poměrův utvořeného, 
v zájmu zachování pokoje, zejména zaměstnáváním lidí práce ne- 
majících, což spojeno jest se značnými obětmi peněžitými, úplně 
uznávám. 

Ostatně rozumí se samo sebou, že toto komité, poněvadž nyní 
k místu přišel nový výbor měšfanský, vzešlý ze svobodné volby 
městské obce, nemůže dále účinkovati jakožto výbor měšťanský 
a jménem výboru měšťanského, poněvadž tento nový orgán, 
utvořený ve smyslu ústavním, nový výbor měšťanský, zejména na 
počátku trvání svého, musí státi pevně a v zájmu zachování pokoje 
a pořádku veškerou autoritu zákonní v sebe pojmouti. 

Jestli ostatně členové, podepsaní na podání mně předloženém, 
ve svém snažení o zachování pokoje a pořádku poučováním, zprá- 
vami, uklízením nedorozumění v naznačeném smyslu vyjádření 
svého chtějí účinkovati dále, mohou býti přesvědčeni, že je v jejich 
chvalitebném počínání budu podporovati. 

Poněvadž ostatně místnost Jednoty průmyslové svému určení 
vlastnímu vrátiti se musí, nebudu váhati, abych pro potřebná jednání 
a rokování vhodnou místnost poukázal. 

V Praze dne 7. dubna 1848. 

Hrabě Stadion. 

(Boh. čís. 57. příl.) 



Hrabete Sylvy Tarouccy slovo k moravským stavům. 

7. dubna 1S48. 

Portugalská rodina hrabat Sylva -Tarouccův usadila se v minulém 
století na Moravě, kdež jí náleží fideikomisní velkostatek Čechy u Olo- 
mouce. Níže dotčený hrabě Bedřich jest druhorozený syn Františkův. 

7* 



100 Hraběte Sylvy Tarouccy slovo k moravským stavům. 

studoval theologii v Praze, v Olomouci a v Brně, kdež všude stýkal 
se s vlastenci českými. Po smrti staršího bratra Ervína r. 1846 uvázal 
se u fideikomis, jejž však později postoupil mladšímu bratru svému i oddal 
se podporování snah kulturních a humánních. Hrabě Bedřich Taroucca 
byl jediným členem posledního sněmu stavovského na Moravě, jenžto vy- 
slovil se pro užší přilnutí Moravy k Čechám. Jeho , Slovo k moravským 
stavům" bylo čteno od referenta Dra. Pražáka ve schůzi sněmu stavov- 
ského dne 14. dubna právě při té příležitosti, když bylo jednáno o adrese 
císaři za příčinou peticí Pražských. Ve sněmu na osvědčení Tarouccovo 
ostře útočeno, a tento mužně je hájil. (Stav. Mor., str. 36 — 40.) 

Jeden z nejkrásnějších následků, které z politického vybavení 
Rakouska vyplynuly, jest všude ozývající se probuzení a vyvinutí 
utištěných národností. Tohko jedna provincie politicky dospělého 
Rakouska jeví neodpustitelný indifferentismus, kdežto všeckj ostatní 
země celé monarchie sesílení národního živlu svého za úkol si 
berou — a provincie ta jest bohužel naše malá, ale bohatá a po- 
žehnaná Morava. 

Moravané co Slované mají jen dvě cesty před sebou, jedna 
vede k dobrovolnému odreknutí se národnosti, k úplnému zněmčení, 
druhá vede k pevnému sjednoceni se (ne podrobení) s Cechy, čímž 
před úplným poněmčením zachráněni budou. Kterou z obou cest 
Morava jíti má, předpisují jí i zeměpisní i dějepisní poměrové její 
zajisté jasně a beze vší pochyby. Dobrovolné obětování naší národ- 
nosti bylo by i bez ohledu na Iimotné interesy a historické insti- 
tuce naší země již samo sebou největší ponížení, neb v našem čase, 
kdež národnost první přirozený základ rozličných národních spolků 
činí, byla by to politická samovražda. 

Poněvadž každý pravý vlastenec od takové myšlénky daleký 
jest, uznejme tedy zem Českou dějepisem za povolanou, aby nám 
mileráda bratrskou ruku k obnovení naší národnosti podala. Nám 
záleží tedy na tom, aby spojení Moravy a Cech, které beztoho kon- 
stitučním způsobem dle státního práva pomocí zákonních orgánů 
stává, jakž dalece toho povinovaná věrnost k vznešenému rakou- 
skému císařskému domu a svazek státní rakouský povolí, statečně 
se obhájilo. Nechť i sem tam odporní hlasové proti Cechům se 
zdvihají, zakládají se zajisté na nejvýš nespravedlivých předsudcích. 
Ciéraež v listech vznešené historie české a všecky ty předsudky tam 
poražené nalezneme. Moravané nejsou jen Čechům příbuzný národ, 
jsou i národ původem i víc než tisíciletou společnou historií s Čechy 
ouzce spojeni. Dějepis vypravuje nám o slovanském vojště, které 
pod vůdcem Cechem Chorvátsko, severní to část Srbska nad Kar- 
paty, opustilo, Moravu a Čechy, po ten čas skoro prázdné, obsadilo 
a od těch dob nové své dědiny neopustilo. Dějepis Moravský nelze 
od Českého odděliti, ukazujef nám, že Morava pozbyvši po smrti 
Svatoplukově panování svého nad slovanskými národy, od Čechů 
nikdy nebyla považována co země podmaněná, nýbrž vždy co stejná 



Kabinetni list ze dne 8. dubna 1848. lOL 

práva mající. Není účel článku tohoto podati obšírné objasnění 
svazku mezi Čechy a Moravou i dle historie i dle práva státního, 
článek tento má jen Moravě ukázati, kde by střed svůj hledati 
měla. Kdyby zakořeněné předsudky, zněmčilé vychování vyšších 
stavů, jakož i jednostranná převaha některých poněmčených měst 
a cizích do země vniklých živlů druhou protivnou cestu nastoupiti 
Moravu nutily: nic naplat; nastane doba, kde věc přece na pravou 
cestu se dostane a kde se zanedbání vhodného okamžiku tím trp- 
čeji po původcích takového nešťastného nedorozumění mstíti bude ; 
neboť národní duch, který ted všade vzkříšení slaví, procitne ko- 
nečně i u nás, a Slované česko-moravští, jichž se přes 4 mil. čítá, 
nebudou chtíti být obyvateli poslední provincie německé, poněvadž 
nejcizorodější by byla, aniž dbáti budou na výrok vše v sobě sou- 
středujícího Frankfurtského parlamentu, který bud nad ponecháním 
neb zničením jejich národnosti bude chtít rozhodovati. 

Nížepsaný, oud moravských stavů, za povinnost má, tyto ná- 
hledy ve jméně svých přátel o předmětu, který právě nyní zřetel 
zástupců zemských na se obrací, na který nás ministeriální výnos 
činí snažné pozornými, zvláště svým pánům koUegům k rozvážení 
předložiti a veřejně oznámiti. Není pochyby, že i zde, jako všude, 
hlas přírody nad tím rozhodne, co ohledem na národnost bude 
míti platiti; velmi ctihodné ale by bylo, kdyby páni stavové svo- 
bodně a opatrně svobodnému nevyhnutelnému proudu již napřed 
přiměřené řečiště vzdělali, aby donucené rozvodnění se nevčasnými 
překážkami až k přestoupení zákonních břehů se nezdvihlo. Mou- 
drost samovolně předchází potřebě a dobývá si zásluh o přirozený 
běh dějů, které konečně vždy jen pravdě na jevo pomáhají. 

V Brně dne 7. dubna 1848. 

Bedřich hrabě Sylva-Taroucca. 
(Nár. Nov. 1848, G.) 



Kabinetni list ze dne 8. dubna 1848. 

8. dubna 1848. 

Druhé petici Pražské dostalo se vyřízení následujícím kabinetním 
listem, k jehožto provenienci oznamuje se soukromým listem z Vídně dne 
5. dubna: „Z deputace naší jsou skoro všickni příliš mírni, nic radikál- 
ního. Ostatně to stojí dobře. Ministr Pillersdorlí odpověděl, že když ne- 
byli spokojeni s prvnější odpovědí, aby si ji udělali sami, on jim ji pod- 
pise a na tom je dosti. Také již je celý plán representace zemské hotov." 
(Nár. Nov. 5. si. 1. dole.) 

Jeho Milost Císař Pán ráčil následující nejvyšší kabinetni list 
ke mně seslati: 



102 Kabinetní list ze dne 8. dubna 1848. 

„Milý Pane z Pillersdorffů ! 

Abych dal Svým věrným Pražanům opětný důkaz Svého upií- 
mného a otcovského o zem smýšlení a Své péče o blaho králov- 
ství Českého, ukládám Vám, abyste vyslancům cestou přiměřenou 
k žádosti mně podané oznámil, jakž následuje: 

1 . Národnost česká budiž položena za základ tak, že se česká 
řeč ve všech větvích státní správy a veřejného vyučování s řečí 
německou v úplnou rovnost staví. 

2. K prvnímu Českému sněmu, který se co nejdříve vypíše, 
budtež povoláni všickni stavové země. Shromáždění tolo budiž se- 
staveno ze zástupců národu, zvolených na základě takovém, aby 
skrze ně všecky důležitosti zemské rovnou měrou byly opatřeny a 
co možná nejvíce občanu mohlo voliti i volenu býti : ono má míti 
právo, o všech věcech zemských raditi se a rozhodovati. 

Pročež povoluji k opakované prosbě nynějších žadatelů, aby 
Českého sněmu nejprve příštího následující zástupcové byli účastni : 

a) Všickni, kdožkoli posud právo měli k sněmu přicházeti, 
toliko že nastoupí vzhledem měst královských ta změna, že vo- 
liti má 

b) královské hlavní město Praha dvanácte zástupců zo stavu 
městského, každé pak z ostatních královských měst tohoto králov- 
ství alespoň jednoho, 

<■) každé jiné město venkovské, mající nejméně 4000 duší, 
rovněž jednoho poslance; 

(/) má-li které město venkovské 8000 obyvatelů aneb více, 
může k sněmu Českému vypraviti dva poslance. 

e) Vysoké školy Pražské má zastupovati Rector Magnificus a 
nad to fakultu jejich každou, rovněž jako i ústav technický vždy 
jeden poslanec zvláště. 

/) K zastupování všech ostatních tříd obyvatelstva, kteréž ne- 
jsou obsaženy ve článcích předeslaných, mají se z každého okresu 
vikariatního vypraviti dva poslanci. 

K volení zástupců národních má na venku právo každý občan, 
který platí daň, po městech pak každý měšfan. 

Kdo voliti chce, na tom se dále i to vyžaduje, aby také byl 
dvacátý pátý rok stáří svého překročil. Kdo však volen býti má. 
musí býti v zemi zrozen a nejméně třidcet let stár. 

Voliti, ani voleni býti nemohou tito : všecky pod opatrování 
postavené osoby, pak všickni bankrotníci, pokud se nevina výroky 
soudními neosvědčila, a všickni ti. kteříž pro zločin cti zabavující 
aneb pro podobný těžký policejní přestupek u vyšetřování byli a 
za nevinné prohlášeni nejsou. 

Ustanovení tato o rozmnožení a o způsobe voleni národního 
zastupitelstva mají však jen potud platnost míti, pokud o tom 
cestou konstituční konečně jinak nebude uzavřeno. 



Kabinetní list ze dne 8. dubna 1848. 103 

3. Zřízení odpovědných nejvyšších ouřadů pro království České 
v Praze s rozšířeným okresem činnosti povoluje se. 

4. Žádost o spojení zemí : České, Moravské a Slezské pod jed- 
nou nejvyšší správou v Praze a se sněmem společným má býti 
předmětem rokování na sněmu Našich říší nejprve příštím, kdežto 
svrchu řečené země Česká, Moravská a Slezská budou zastoupeny. 

5. O zrušení soudů privilegovaných a vrchnostenských, o uve- 
deni neodvislých soudů okresních i veřejného a ústního jednání, 
jakož i o zrušení všeho poddanství mají se vydati ustanovení způ- 
sobem konstitučním od nových zemských stavů, a o všecko to 
bude rovněž také můj ministr domácích záležitostí zvláštní míti 
péči. 

A však již nyní jest vůle má na tom, aby §. 10. patentu 
o poddaných od 1. září 178], pak oba §§. 2. a 7. patentu o tre- 
stání poddaných od 1. září 1781 na místě za zrušené považovány 
byly, pokud připouštějí vykonávání rozkazů vrchnostenských bez 
ohledu ku předloženým odvolávacím stížnostem poddaného. 

O úplném odstranění roboty za náhradu jest v Mém patente 
od 28. března 1848. již nařízeno. 

Svobodné vykonávání všech náboženství křesťanských, jakož 
i židovského vedle víry katolické, kteráž se co církev státní udržuje, 
povoluje se. 

Občanské postavem židů v Čechách, přiměřené času a pomě- 
rům místním, má se na sněme Českém v zralé uvážení vzíti. 

6. Samostatné zřízení obcí se zvláštní správou jmění obecního 
a svobodným volením úředníků nařídilo se již a bližší ustanovení 
zákonní o věci té odkazují se rovněž ke sněmu domácímu 

7. Žádosti o svobodu tisku jest již vyhověno patentem od l.ó. 
března r. b. a od té doby vydaným prozatímním zákonem o tisku 
od d1. března r. b. Nový zákon o tisku předloží se budoucímu 
sněmu říší Našich ku konečnému rozhodnutí. 

8. Prosba o ochranu svobody osobní proti libovolnému zatý- 
kání jest vyplněna nařízením Mého ministra domácícli záležitostí 
od i^8. března r. 184b. a přislíbením veřejného jednání. 

9. Od nynějška mají v Čechách všickni ouřadové voře^jní a 
všecky soudy obsazeny [obsazovány] býti jedině osobami obojí řeči 
zemské mocnými. 

10. Částeční zrušení a umenšení potravní daně jest již rozká- 
záno, a se strany obnovené prosby poslanců o další ulevení a, 
možná-li, o ťiplné odstranění daně potravní v Praze z nej[)otivb- 
nějších potrav vůbec, zvláště pak ze chleba, žita, ze žitné mouky 
a z piva, počíná se již vyjednávání u ouřadů správovních. 

11. Národní stráž netoliko pro města ale i pro venkov jest 
povolena patentem od I o. března r. b. O jejím ozbrojení a uspo- 
řádání vydá se co nejdříve zvláštní zákon. 



104 Kabinetni list ze dne 8. dubna 1848. 

12. Týkaje se prosby o nový zákon vzhledem ke sbírání vojska, 
dána jest již přípověd Mým kabinetním listem ode dne 24. března b. r. 

13. Svobodné neobmezené právo k žádostem jest již povoleno, 
a právo ke shromáždování se i k zřizování spolků bude základním 
zákonem státu určitěji uspořádáno. 

14. O důkladné vzdělání a důstatečné nadání učitelů českých 
i německých, taktéž o přiměřené zřízení gymnasií a všech ústavů 
vzdělávacích dle nového plánu studií bude pečovati ministerium 
k tomu konci zřízené. 

K žádosti Pražských studentův povolilo se již naprosto. 

Co se týká žádosti, aby veškeré c. k. vojsko a všickni ouřa- 
dové státní na konstituci přísahu složili, tu se naději do důvěry a 
mírného uvážení, že vzejde přesvědčení všeobecné, že tato věc jedině 
v základním zákoně státním ustanovena býti může. 

Ve Vídni dne 8. měsíce dubna 1848. 

Ferdinand m. p.'' 

Dle nejvyššího rozkazu uvádím toto váženým pánům poslan- 
cům Pražským ve známost s úplnou důvěrou, že v těchto nejmi- 
lostivějších přivoleních naleznou zcela uspokojující rukojemství za 
žádoucí vy\'inování ústavy vlastenské, a že se strany své ze vší 
síly o to se zasadí, aby přispívali k upokojeni myslí. 

Ve Vídni dne 8. měsíce dubna 1848. 

Ministr domácích záležitosti : 
Svobodný pán z Pillersdorffů m. p. 

Viz k tomu ministerské rozhodnutí, níže položené, ze dne 23. dubna 
1848 a případně citát z Pillersdorffa o vyřízení první petice Pražské při 
kabinetním listě ze dne 23. uvedený. 

S kabinetním listem z 8. dubna vrátila se dpputace do Prahy dne 
11. dubna o půl čtvrté hodině odpolední. „Odpověd od ní na naši petici 
přinesená uspokojuje spravedlivé a rozumné žádosti dostatečně ; máme 
hojné a všestranné zastoupení všech hlavních tříd obyvatelstva naší vlasti 
na budoucí sněm povolené; právo voliti i volenu býti jest na široké, 
opravdu svobodomyslné základy položeno, a sněmu jest přidána moc ne- 
toliko rokující, nýbrž i rozhodující, tedy zákonodárná, i daně určující a 
povolující. Na takových základech, na sněmu tak zřízeném, ustanovíme si 
sami budoucí konečné zřízení země naší. Střední hlavní úřadové s roz- 
šířenou mocí a odpovědností spolu jsou povoleni, rovnost jazyků 
zjevně přidána, nařízení vyneseno, aby se od té doby jen mužové obou 
zemských jazyků mocní na všeliké úřady dosazovali ; čeho by se nedostá- 
valo, musíme od svého vlastního sněmu očekávati : aby náležitě obsazen 
byl, aby jednotliví členové jeho stateční, rozumní, potřeby zemské znající, 



Kabinetni list ze dne 8. dubna 1848. 105 

o blaho zemské opravdu stojící mužové byli, budiž naší nejpřednější sta- 
rostí." (Květy, 198. si. 1.) 

„Nadšené překvapení způsobila přítomnost našeho Fr. Lad. Riegra, 
kterýž po obdržené zprávě o změnách ve vlasti z italské cesty své se na- 
vrátiv, ve Vídni k deputaci se připojil, a nyní do Prahy s ní se navrá- 
til." (Tamž.) 

„Podivno! žádné slávy nebylo, když přijeli; jako jich odjezd, tak 
i příjezd byl tichý, nebof věc byla příliš opravdivá. píle veliká, podstou- 
pení mužné a hrdinské a — výsledek dokonalý. Jenom větší čásf právě 
utvořeného Národního výboru očekávala je se množstvím lidu v nádraží, 
po krátkém uvílání vedla je přímo na Staroměstské náměstí, kde před 
starověkou radnicí červeným suknem potažená a čestnou stráží obstoupená 
tribuna stála.*) Na tuto tribunu uvedl nový p. purkmistr Strobach vy- 
slance a shromážděnému lidu krátkou řečí je představil. Dlouho trvající 
pokřik: „Sláva!" je přivítal, a z oken velkého radního sálu vystrčeny tam 
chované korouhve, které též na uvítanou povětřím vlály. Vyslanec p. Petr 
Faster četl veřejně královskou odpověď na naši petici v jazyku českém, 
po něm jiný vyslanec, p. Pravoslav Trojan, v jazyku německém. Po každé 
podrobné odpovědi opakovalo se nadšené volání: ,.SIáva! máchání klo- 
bouky, vláni praporcův a víření bubnů, a když čtení u konce bylo, vy- 
slancové původní listinu císařskou lidu ukázali a některými plamennými 
slovy národu ono štěstí na srdce vložili, jehož se touto listinou účastným 
učinil, tuE nebylo konce všeobecnému jásání, zavzněla trojnásobná sláva 
králi, ministru PillersdortTovi, vyslancům a purkmistrovi. Na to se vyslan- 
cové s purkmistrem a užším výborem měšEanským do radnice odebrali, 
kde ve starožitném senátním, tak zvaném zlatém sále na vyzvání pana 
purkmistra celé shromáždění ustanovilo, za šfastné pořízení našich vy- 
slanců zejtřejšího dne slavně bohu děkovati, a přinesenou královskou od- 
pověď hned tiskem co nejrychleji rozšířiti, ačkoliv již jisté množství hoto- 
vých výtisků hned také z Vídně s sebou byli přivezli." 

, Zatím se shromáždil velký Národní výbor v sále Průmyslné jednoty 
u sv. Havla, kam se celá deputace z radnice odebrala a od výboru ještě 
jednou slavně přivítána byla." 

„Ve středu 12. dubna byla velká mše u sv. Víta o 11. hod. před 
pol. Svornost, Konkordie a národní gardy, studentské legie, měšfanské 
vojsko a balaillon císařských granátníků s několikerými hudebními sbory 
táhly před určenou hodinou na královský zámek, v jehožto dvořích se 
do šiků postavily. O 10. hodině vyšli s p. purkmistrem v čele novovolení 
výborové měšfanští [členové obecního zastupitelstva], z Vídně přišli depu- 
tovaní a celý národní výbor, štáb a většina důstojníků národiu' gardy, 
provázeni jsouce po obou stranách legií právnickou a národní gardou, ze 
Staroměstské radnice, a odebrali se v dlouhém průvodu přes most. Ma- 
lou stranu do královského hradu a do chrámu sv. Víla, v kterém oddíly 
od setniny Svornosti a Konkordie špalíry dělaly. I celá Pražská generalita 



*) . Přede '224 lety ostálo tu černé lešeni, na kterém naše vlast dokrvácela. 
Pozn. orig 



106 Kabinetni list ze dne 8. dubna 184«. 

s arcikníželem Kaileni Ferdinandem v čele, vojenské dúslojniclvo v nej- 
přísnější parádě, grémium guberniální, slavná apelace, zemské právo, ka- 
merální správa ald. atd., dostavily se — slovem: chrám byl naplněn 
zástupní ky národa tak jako nejpřednějšími osobami od vlády. Arcibiskup 
s asistencí celé kapitoly četl sv. mši velkou, a bataillon cis. granátníků 
na třetím zámeckém dvoře před chrámem postavený, hlavní doby stříle- 
ním oslavil. První to pád, že se cis. vojsko účastným učinilo čistě konsti- 
tuční slavnosti. Po mši děkoval kníže arcibiskup krásnou modlitbou bohu 
za šfastné obrácení osudu našeho, nejdřív česky, potom německy, načež 
Te Deum laudamus zaintonoval ; střelba zahoukla a zámečtí zvonové celému 
městu hlásali slavné chvíle tyto. Až do půl jedné trvala slavnost v kostele, 
načež návrat vojska a všech oučastníků vyvěšenými českými korou- 
hvemi ve všech ulicích Malé strany zvláštního oslavení došel. Národní 
výbor jdouc ve príivodu národních gard s hudbou ze zámku do města 
dolů, vešel ještě k nejvyššímu purkrabí Stadiónoví a představil se mu 
s osvědčením, že se za zřízený považuje a že hned činnosti své započne. 
Počítal v tu dobu 126 oudii, kteří se potom ještě rozmnožili." 

, Večír téhož dne ozářila se naše královská Praha skvostným osví- 
cením." (Květy, 200—201.) 

Když vyřízení druhé petice Pražské kabinetním listem ze dne 8. dubna 
bylo již vešlo ve známost obecnou, tehdy německý člen druhé deputace 
Pražské do Vídně vypravené, JUDr. K 1 i e b e r t, veřejně vyložil svým sou- 
kmenovcům německým původ a význam onoho kabinetního listu. Z jeho 
výkladu některé články zde podáváme : 

„Předně prosili česky mluvící Bohemci, poněvadž dosud ve všech 
školách vyšších i děti české vyučovány byly pouze německy, a jazyk 
soudní napořád byl německý, by od nynějška čeština s němčinou jak ve 
škole tak v úřadě na roven byly postaveny, t. j. by v místech českých též 
po česku se vyučovalo a úřadovalo, v místech německých po němečku vy- 
učovalo a úřadovalo. 

Shledáváte v tom něco nepravého? Já nikoli. — Považte, že vaše 
děti byly by bývaly nuceny, učiti se ve škole modliti a mysliti francouzsky, a 
že by u soudu na vaše žádosti bylo se vydávalo rozhodnutí francouzské ! 

Neříkali byste také vy, že by bylo lépe a že by děti vaše činily po- 
kroky lepší, kdyby se jim o předmětech školních vykládalo německy V 
Nepřáli byste si také vy, by u soudu s vámi zaváděli protokol německý, 
jejž byste mohli čísti a jemu rozuměti? 

Co však byste přáli sobě, musíte býti tak spravedliví, byste dopřáli 
svému sousedu, krajanu česky mluvícímu. 

Když pak, jakož se zamýšlí, časem školství tak má býti zřízeno, by 
aspori ve vyšších školách českých děti kromě toho i jazyku německému, 
a ve vyšších školách německých děti mimo to též tolik česky se naučili, 
aby svým krajanům českým aspoň rozuměli, nemáte věru žádné příčiny 
obávati se. že by Čech jazyk německý svého německého krajana chtěl 
potlačovati. 



Kabinetni list ze dne 8- dubna 1848. 107 

Vy a děti vaše máte zůstati Němci, ale Cech, jenž dosud téměř byl 
nucen, aby se poněmčil, chce též zůstati Cechem, a toliko vhodným vy- 
učovánún školním, obzvláště ve školách vyšších, má se dospěti k tomu, 
aby budoucně Němec tež Čechovi a Čech Němci naučil se rozuměti. 

Druhé bylo žádáno, by k poradám o záležitostech domácích země 
České také stav městský a selský ke sněmu do Prahy poslanci svými byl 
povoláván .... když posléze na suěmě každý poslanec mluviti může svým 
jazykem mateřským : pak věru nemůžete říci, že Češi chtějí míti přednost 
před svými spolubratry německy mluvícími. 

Třetí bylo žádáno za zřízení odpovědných ústředních úřadů pro 
Čechy, to jest : 

Vaše procesy a ostatní záležitosti nebude potom třeba posýlati do 
Vídně k nejvyššímu rozhodování. Toto nejvyšší rozhodování bude se 
budoucně díti v Praze tím spíše, an dobrotivý mocnář nám již arciknížete 
Františka Josefa za náměstka pro Čechy ustanovil. Když tedy věci vaše 
i v instanci nejvyšší v Praze budou rozhodovány, vám se tudy času, 
peněz ušetří : budete potom s to, byste si na Čechy stěžovali, že toho 
dobrodiní pro celou zemi, tudy i pro vás. Čechoněmce, vyžádali ? Pokládám, 
že máte do Prahy přece blíže nežli do Vídně, a že vás to přece stojí 
méně. " 

Deváté bylo žádáno a také povoleno, že od nynějška všechny 
veřejné úřady a soudy mají se obsazovati jen osobami takovými, které 
mocny jsou obou jazyků zemských. Pomyslete si možný případ následující: 

Krajan česky mluvící jede se svým obilím do města německého, ně- 
kolik málo mil vzdáleného. Před tímto městem ve vsi německé něco se 
mu zpronevěří. Hledá pomoci soudní. Ani soudce aniž kdo jiný nerozumí 
česky a snad toliko s těží vyhledá se nádenník, který posloužiti musí za 
nuzného tlumočníka svému krajanu a místnímu soudu. 

Není to pro Čecha smutné, když se mu v Čechách před soudem 
nerozumí? 

Naše krásné Čechy jsou vlastí jeho právě lak jako naší, a Čechy se mně 
jeví jako máti, která má přes 1 milion dětí mluvících německy a ke 3,000.000 
dětí mluvících česky. Nám Čcchoněmcům i ve krajích zcela českých při 
každém soudě se rozumí, když hledáme pomoci; nebof každý úředník 
rozumí německy. Ale Čechu v jeho vlasti, tedy zrovna v domě mateřském, 
až posavad, je-li mu oč činiti u soudu, v krajích německých všude se mu 
nerozumí. 

My Čechoněmci jsme tudy patrně v prospěchu, a toho prospěchu 
i budoucně budeme vždy účastni. Nechcete pak téhož rovného prospěchu 
dopřáti i svým spolubratrům českým v mezích země České, která přece 
jest právě lak vlastí jeho jako vaší? 

Tato prosba a povolení nikoliv nesahá lak daleko, aby toto zařízení 
najednou a hned nyní v život vešlo. Německým žadatelům o úřad nechá 
se potřebného času, by si osvojili známost češtiny: aniž úředníci již do- 
sazení, byf češtiny mocni i nel)yli, nebudou nikterak ze služby propouštěni. 
Všechny obavy podobné jsou zcela bezdůvoilny.'" ( Boh. GO. a (Jó.) 



108 Vynikajících Čechoslovanů , Slovo k Moravanům." 

V této příčině hodná jsou povšimnutí též K. E. Eberta „Dobře 
míněná slova k rozřešení nedorozumění mezi Němci a Slovany v Cechách" 
uveřejněná v květnu v .Bohemii", kdež mimo jiné praví: 

„Nechat tedy Němci v Čechách nikterak neodstupují od zásady 
rovnoprávnosti národností, ústavou vyslovené; ale musejí též dílem 
zapomenouti, co bývalo. Národní živel český nemůže více býti potla- 
čeným, jak to bývalo jindy; nesmí vésti život podružný; nebof výrok 
rovnoprávnosti jest zde, a jest spravedlivý. Na tomto základě půjde 
přirozený rozvoj před se, rozvoj obou národností v zemi ; musí však se to 

díti v mezích rovnosti Ani Němec ani Slovan v Čechách nesmí 

chtíti panovati, nesmí se za lepšího pokládati nežli je druhý, dokavad 
se v duševním boji neosvědčil Jenom jedno musí v zemi panovati, 
zákon, jenž vyjde z ústavní moci státní, rovněž tak přísný, jako zákon 
státu absolutního, ale vyplynulý z vyššího, čistějšího principu, rovně platný 
pro všechny, všechny rovně opravňující, všem rovně blahodárný." (Bob. 81. 
str. 2. a 82. str. 2.) 



Vynikajících Čechoslovanů „Slovo k Moravanům." 

9. dubna 1848. 

Chystajíce se k návratu do vlasti s kabinelním listem ze dne 8. dubna 
jakožto s vyřízením druhé petice Pražské, deputovaní Pražští a kromě 
nich ještě někteří známí vlastenci čeští, moravští a slovenští obrátili se 
s přátelským provoláním k Moravanům vyzývajíce je ke svornosti s Čechy. 

Bratří Moravané! Vyslancové méštanstva Pražského, vracejíce 
se ze sídelního města Vídně, ode trůnu nejmilostivějšího císaře a 
krále, otce našeho, posílají vám své vroucné pozdravení, sděluji 
vám laskavou odpověd dobrotivého císaře a krále našeho Ferdi- 
nanda na opětní prosbu obyvatelů země Geské a zovou vás ku při- 
účastnění se jejich radosti. Čtěte a vizte, čeho Čechové dosáhli! 

Bratří Moravané ! Dech Hospodinův vane po strništi : národové 
slaví své z mrtvých vstání. Mezizdí, jež násilí a lest mezi národy 
vystavěly, boří se a padají v prach jak noční stíny při vanutí 
jitra ; předsudky a nedůvěra, jenž rozumy lidské zaslepily a srdce 
bratří bratrům odcizily, rozplývají se a mizejí jako pára a dým 
při východu slunce. Co Bůh a příroda spojili a hdské bludy i chy- 
trosti rozdvojily, hledá a nachází svého střediště v jednom citu, 
v jedné myšlénce, v citu lásky, v myšlénce svornosti Náro- 
dové velicí i malí mění se v opravdové bratry; panovníci stávají 
se opravdoví otcové národův. — I kosti otcův našich, jakž to váš 
i náš nesmrtedlný učitel, Moravan Komenský, předpověděl, pozdvi- 
hují se z hrobův po dvěstěletém tvrdém spaní, odívají se novým 
masem, plní se novým tukem, bujaří novou krví. 

Bratří Moravané! Co Bůh a příroda spojily, člověk nerozlučuj ! 
Jsme! oba synové jedné matky, jejížto nejsvětější dědictví nám 



Vynikajících Cechoslovanů „Slovo k Moravanům." 109 

oběma společný jazyk i vlasti naše jsou dvě rodné sestry. Čechy 
a Morava byly a jsou země jedné a též koruny, a to koruny 
slavné ; Cech v Moravě a Moravan v Cechách nebyl nikdy cizincem, 
osudové obou byli vždy stejní. Blahobyt náš, sláva a štěstí naše, 
slovem všecka budoucnost naše na jednom základu spočívá: všecky 
naše světské i duševně prospěchy požadují co nejužšího spojení. 
Geská země vám otvírá své náruči a zove vás důvěrně k věčnému 
sjednocení. Ve spojení síla naše i vaše ; v rozdvojení slabost obou 
nás — ale ztráta vaše větší! 

Bratří Moravané! Zahyň všeliká žárlivost a nedůvěra; Cechy 
a Morava budtež napotom dvě rovné sestry, mezi nimiž spor o před- 
nost nemějž místa. Spravujmež své společné záležitosti na společ- 
ném sněme: domácí, jako posavad, každý ve své vlasti, toliko 
v nejvyšších úřadech při vládě samé mějmež společné zastoupení 
co pojištění národní naší jednoty. Pozdvihnětež důvěrně a rázně 
hlasu svého o užší spojení vaše s námi ke trůnu nejmilostivějšího 
císaře a krále našeho : onf dobrotiv, onť vás neoslyší. Národové 
velikého mocnářství našeho, vaši bratři, upírají na vás své zraky; 
vaše budoucnost, blaho neb strast, ve vašich rukou spočívá. Ne- 
rozpakujte se! Dělejte, pokud den jest! 

Ve Vídni, dne 9. dubna 1848. 

Vyslancové čeští: 

Petr Faster, měšťan Pražský a Pardubický. — Pravoslav Aloys 
Trojan, měšťan Pražský a Pardubický, a konc. úřadník zastupitel- 
ství král. koruny České. — Jan Rypota, měšťan Pražský. — Fran- 
tišek Jaroš, měšťan Pražský. — Ambrož Gabriel, doktor veškerých 
práv a statkář. — Dr. Jan Kliebert. advokát. — Antonín Šulc, 

měšťan Pražský. 

Pavel J. Šafařík, strážce král. knihovny a professor slovanských 
jazyků na universitě Pražské. — Dr. Jan Dvořáček, Moravan z Tiš- 
nova, dvorní i soudní, jakož i dvorní vojenské rady advokát, ma- 
jitel panského statku na Moravě. — Fr. Ladislav Rieger, doktor 
práv a mlynář ze Semil v Cechách. — Dr. František Terebelský, 
Moravan z Kyjova — Vine. Furclh Moravan z Telče. — P. Bílka, 
Moravan z Boskovic. — Ludevít Štúr, Slovák, vydavatel sloven- 
.ských novin. — Jos. Miloslav Hurban, Slovák, kněz a. v. 

(Nár. Nov. 1848, 8.) 



IIU Protest vídeňských Němců proli iieliciiii Pražským. 

Protest vídeňských Němců z Čech, Moravy a Slezska proti 
peticím Pražským. 

9. dubna 184S. 

Dne 15. dubna uveřejnily ,Nár. Noviny" níže položenou adresu 
„Němců českých, moravských a slezských", vyňavše ji z Vídeňských 
novin, zároveň s její tamním odůvodněním, z něhožto vyjímáme : 

„Jakož my Němci pro dobro vlasti, svobody a pokroku ouplné rov- 
nosti si přejeme ve právech obou národností v zákonu základním, cítili 
jsme ze žádostí, aby Morava, Slezsko s Čechy byly spojeny, pak z ná- 
padného mlčení o postavení Čech jakožto země spolkové k Německu, ko- 
nečně ze žádosti o zvláštní ministerstvo tím větší starosti ; protože v tom 
vidíme největší nebezpečí pro pevný svazek našich zemí s císařstvím, pro 
další bytí monarchie v celosti a pro naši vlastní národnost. V nepochyb- 
ném poměru těchto zemí jakožlo částí německého spolku nesmí na to 
býti dopuštěno, aby německý živel na oučty druhého takovýmto způsobem 
ze spravedlivého postaveni byl vytištěn. Myslúiae, že by hmotné dobré 
země, jistota interessů všech obyvatelů, jenž pouze ve spojení s německými 
sousedními zeměmi síleny býti a kvésti mohou, u velikou nebezpeč uve- 
deny byly." 

,Co se dotýče zvláště otázky strany věci, byli bychom nuceni, při 
vší rovnosti obou řečí zemských ohraditi se proti snížení, a zřejmě se 
vysloviti proti české řeči jakožto řeči ve vyučování na nynějších 
gymnasiích a reálkách německých, jakkoli vidíme nutnou potřebu, aby na 
těchto učilištích přednášela se řeč česká co předmět; za to ale aby 
také řeč německá neutrpěla touto rovností na universitě Pražské žádného 
zkrácení." 

„ Cítíme se dále v našich interessech zkráceni, v čem nám každý • 
spravedlivě smýšlející přisvědčí, kdyby při posavadním nedostatečném vy- 
učování v řeči české ihned do chodu přišlo nařízení, aby každý, kdo chce 
ouřad, obou řeči zemských mocen byl; poněvadž by tím okamžitě 
veliká čásf schopných synů vlasti od veřejných služeb byla vzdálena, 
kdežto přece i větší část mladých rozených Čechů schopna není, by do- 
konale česky psala. Z této příčiny vidělo se nás mnoho set Němců zde 
ve Vídni k tomu vedeno, společně podati adresu ministru domácích zál., 
jenž ohrazení naší národnosti obsahuje a za výjev smýšlení a přání na- 
šich německých bratří, ano i mnohých smírných mužů českého rodu 
sloužiti může." 

Dotčená adresa pak jest takováto : 

„Vaše Excellenci pane ministře! Zpráva, že slovanská část 
obyvatelstva Pražského se svými stoupenci za zastupitele a mluvčí 
celé země České [se] navrhla, a J. M. G. našemu dobrotivému cí- 
saři v tom okamžení, kde jednoty k dobrému a k zacliováni státu 
tolik je potřebí, žádosti předložila, jenž nejsou žádosti velké části 
země, jež naopak tato zavrhuje, naplnila nás, ve Vídni žijící Němce 
z Cech, Moravy a Slezska spravedlivou nevolí. My, jenž jsme sem 



Protest vídeňských Němců proti ptticini Pražským. 1 1 1 

přišli ze všech německých končin těchto zemí, známe také smý- 
šlení a přání všech těchto krajin, jejichž obyvatelé činí víc než 
třelinii obyvatelstva v zemi, a inteligencí jakož i průmyslem z nej- 
větší části od nich pěstovaným o rozkvět země se starají. Cítíme 
se tedy puzeny, tato smýšlení Vaší Exc. vyjeviti : 

1. My jsme proti všemu oddělení Čech, Moravy a Slezska od 
druhých rakouských zemí a jejich interessů, jakéž jasně vysvitá ze 
žádosti o vlastní odpovědné ministerstvo v Praze. 

2. Chceme se i my s druhými rakouskými zeměmi připojiti 
k Německu. 

3. Protestujem proti všelikému zkrácení naší německé národ- 
nosti v zemích jmenovaných totiž n) proti uvedeni slovanské řeči 
do škol nízkých v německých místech ; /) proti uvedení jejímu za 
řeč ve vyučování v řádných předmětech školních; c) prohlašujem 
se pro zachování německého živlu na universitě Pražské; d) jsme 
pro opatření německé řeči při zastoupení národním těchto zemí ; 
e) jsme pro to, aby v docela německých krajinách nebyli vyloučeni 
ti ouředníci, jenž nejsou zběhh v jazyku českem. 

4 Protestujem slavně proti jednostrannému dosazování jen ve 
vlasti rodilých na ouřady a služby veřejné, protože by pak druhé 
provincie rakouské k tomutéž kroku nuceny byly, čím by krásný 
a pevný svazek rakouského mocnářství skutkem roztržen byl. 

Vaše Exc. ! Všichni národové konstituční monarchie vidí vás 
po boku našeho milovaného císaře s ouplnou důvěrou co ministra 
státi. My Němci v Cechách, Moravě a Slezsku, pevně jsouce pře- 
svědčeni, že pravé dobré jmenovaných zemí jen neprostředním spo- 
jením s Rakousy a tímto s Německem může býti docíleno, kojíme 
se nadějí, že Vaše Exc. při odpovědi na Pražskou petici na tento 
výjev smýšlení německých obyvatelů těchto zemí vezme ohled. 

Ve Vídni dne ^». dubna 1848. 

(Německy též u Schopťa II. 91.) 

Leč na opětné žádosti Pražské vyšlo rozhodnutí kabinelním listem 
o den dříve, nežli datována jest tato adresa, o nížto „Nár. Nov." praví, 
že připiš tento „vypracován od Spolku Němců z Čech, Moravy a Slezska 
ve Vídni [tedy ze zemí koruny České]. V čele stojí: Dr. Rossler, 
Rank, Dr. Suttner, Dr. Heidlcr, Dr. Nagler. Dr. Freund. Warhánek. 
Dr. Lohner, Seidlitz. Mají denní schůzky, vysýlají emisary do Cech a na 
Moravu." (Nár. Nov. 1848, lU.) 



112 Palackého psaní do Fiankfurta. 

Palackého psaní do Frankfurta. 

11. dudna 1848. 

Heslo Vídeňské „inniger Anschluss an Deutschland" — o těsuéin 
připojení se k Německu — záhy počalo také ozývali se v Praze Cechové 
nebyli tak nedomyslní, aby nepoznávali, že se tím míní vlastně podřízení 
Čech pod Němce. František Palacký chtěje objasniti tu otázku ohledem na 
země koruny Geské. právě byl o ni připravoval článek do novin, když jej 
došlo poštou psaní od Soirona, presidenta Výboru padesáti vlastencův ně- 
meckých (Fiinfzigerausschuss), by i Palacký přijel mezi ně a pomáhal 
upraviti politické poměry „vlasti , totiž Německa. 

To bylo pohnutkou, že Palacký myšlénkám svým o poměru koruny 
České k Německu a o říši Rakouské dal 11. dubna 1848 formu památného 
psaní do Frankfurta, kterážto odpověd když novinami rozhlášena 
byla, způsobila neobyčejnou sensaci, netoliko v Praze a v Čechách, ale i ve 
Vídni a v celé říši vůbec. Může se říci. že většině obyvatelstva idea říše 
Rakouské teprv tímto psaním tanula zřetelněji a živěji na mysli, a že 
slova Palackého podstatně napomohla k udržení a upevnění kolotajícího se 
té doby státu. Ministerstvo Vídeňské teprv z nich vzalo sobě příčinu, pa- 
mátným prohlášením dne 21. dubna 1848 ohraditi sebe a Rakousko proti 
budoucím usnesením parlamentu Frankfurtského. Jaký pozor obracely — 
k Palackého psaní ve Vídni, poznati lze i ze žádosti, kteráž došla Palackého 
od knihkupce Klanga, by jemu dovolil dáti je otisknouti až ve stotisících 
exemplářích na prospěch spoluobčanův jeho. Také naříkáno brzy v Němcích, 
že veřejné smýšlení a snahy Vídeňské od té doby počaly bráti se za jiným 
směrem. Proto horlivější Němci zanevřeli ovšem proti Palackému, jenž pak 
stal se na dlouhý čas předmětem trpké hany a urážek nesčíslných v celé 
žurnahstice německé, domácí i zahraniční. (Radh. IlI. 278.) 

Palackého psaní do Frankfurta otištěno bylo česky nejprve v 10. a 12. 
čísle Havlíčkových „Národních Novin" pod názvem „Hlas o připojení se 
Rakouska k zemi Německé. Výboru padesáti mužů k rukoum pana presidenta 
Soirona ve Frankfurtě na Mohane." 

Obsah jeho jest takový: 

Dopis dne G. dubna 1. t., kterýmžto ste mi, vysoce vážení pá- 
nové ! prokázali čest. že ste mne pozvali do Frankfurta, abych se 
účastnil jednání Vašich, hlavně směrujicích k tomu, aby co nej- 
rychleji svolán byl německý parlament, — nyní právě mne poštou 
došel. S radostným překvapením shledal sem v tom plné a platné 
svědectví důvěry, kterou nejznamenitější mužové říše Německé ve 
smýšlení mé pokládati nepřestávají: nebot povolávajíce mne ke 
sněmu „německých vlastencův", propouštějí mne sami z obviňo- 
vání, rovněž tak nespravedlivého jakož opět i opět na mne uvalo- 
vaného, že bych se kdy ukázal býti nepřítelem Německého národu. 
S upřímným citem vděčnosti v tom uznávaje vznešenou vlídnost 
i spravedlivost výtečného shromáždění tohoto, vidím se proto tím 



Palackého psaní do Frankfurta. 113 

více býti povinen, odpovědíti jemu s otevřenou důvěrou, přímo 
i bez ukrývání. 

Na pozvání Vaše, pánové! nemohu ani sám osobou svou při- 
jíti, ani na místě svém odeslati jiného „bezpečného vlastence." 
Dovolte, abych Vám nyní co možné krátce přednesl své toho dů- 
vody. 

Ucel Vašeho shromáždění jest, na místo dosavadního svazku 
knížat postaviti svazek Německého národu, národ Německý uvésti 
v skutečnou jednotu, utužiti cit německé národnosti a tímto spů- 
sobem rozmnožiti moc a sílu říše Německé. Jakkoli ctím toto sna- 
žení i pocit, na kterémžto se zakládá, a právě proto že je ctím, 
nemohu nikterak účastniti se v něm. Já nejsem Němec, aspoň se 
jím býti necítím, a za pouhého potakače, nemajícího ani mínění, 
ani vůle, nechtěli ste mne zajisté k sobě povolati; pročež musil 
bych ve Frankfurtě bud city své zapírati a se přetvařovati, anebo, 
kdyžby k tomu přišlo, hlasitě odporovati. K prvnímu jsem příliš 
upřímný a prostomluvný, ke druhému pak nejsem dosti drzý a 
bezohledný; nemohu totiž sobě toho připustiti k srdci, abych pro- 
tivnými zvuky rušil souhlas a svornost, kterouž pokládám za utě- 
šenou i žádoucí netoliko ve svém vlastním domě, ale i u souseda. 

Jsem Cech rodu slovanského, i se vším tím nemnohým, co 
mám i co mohu. oddal sem se zcela i na vždy ve službu svému 
národu. Tento národ malý sice jest, ale od jakživa zvláštní a sám 
o sobě stávající; panovníci jeho účastnih se od věkův ve svazku 
knížat německých, národ ale sebe sám nikdy k národu Německému 
nepočítal, aniž také od jiných po všecka století kdy k němu byl 
počítán. Celé spojení země České nejprve se svatou říší Německou, 
a potom s Německým spolkem, bylo od jakživa pouhé regále. 

kterém český národ, čeští stavové, sotva kdy chtěli věděti, aniž 
. toho sobě všímali. Věc tuto skutečnou vědí všickni němečtí znalci 

dějin tak dobře jako já ; a chtěl-li by kdo ještě o tom pochybovati, 
nabízím se, že ji přivedu svým časem k ouplné a zřejmé jistotě. 

1 kdyby se zouplna za pravdu přijalo, že koruna Česká kdy byla 
s říší Německou ve svazku lenním (čemuž ale publicisté čeští od- 
jakživa odpírali), nemůže žádnému .skutečnému znalci dějin přijít 
na mysl, aby, co se dotýče záležitostí vnitřních, pochyboval o ně- 
kdejší souverenitě a svézákonnosti vlády a země O-eské. Celému 
světu jest povědomé, že císařové Němečtí, co se této jich hodnosti 
dotýče, od jakživa s národem Českým ani dosti málo činiti ne- 
měli, že jim v Oechách ani nad Čechy nepříslušela moc ani 
zákonodární, ani soudní, ani exekutivní ; že nikdy neměli práva, 
vybírati ze země vojsko neb jaké regalie, že země Česká spolu 
se svými korunními zeměmi nepočítala se k žádnému z někdejších 
desíti krajův německých, že příslušenství k říšskému soudu ko- 
mornímu nikdy se na ni nevztahovalo atd., že tudíž celé dosavadní 
spojení země České s říši Německou pokládáno i považováno býti 
musí, nikoli za svazek národu s národem, ale za svazek panovníka 



114 Palackého psaní do Frankfurta. 

s panovníkem. Žádá-li ale kdo, aby nad tento dosavadní svazek mezi 
knížaty nyní spojil se národ Český sám s národem Německým, 
jest aspoň toto vždy požadavek nový, nemající žádného historického 
základu právního, jemuž já o své osobě hověti oprávněna se ne- 
cítím, pokud neobdržím k tomu výslovného i platného mandátu. 

Druhá příčina, která mi brání, porad Vašich býti oučasten, 
jest, že podlé všeho toho, co posud o záměrech i úmysJech Vašich 
veřejně se pi-ohlásilo, nevyhnutelně směřovati chcete i budete k tomu, 
abyste navždy zemdlih, ba nemožným učinili Rakousko co říši samo- 
statnou, říši, jejížto zachování, celost i upevnění jest a býti musí 
věcí velikou i důležitou netoliko národu mého, ale celé Evropy, 
ano lidskosti a vzdělanosti samé. Popřejte mně i také v tom krát- 
kého a přívětivého sluchu. 

Víte, pánové, která mocnost drží veškeren vehký východ našeho 
dílu světa: víte, že tato mocnost, již nyní vzrostši u vehkost ohro- 
mnou, sama ze sebe a v sobě každého desítiletí větší měrou se sílí 
a zmáhá, nežli to díti se může v zemích západních; že jsouc ve 
středu svém nepřístupna skoro každému útoku, stala se již dávno 
nebezpečnou svým sousedům ; i ačkoli majíc také na půlnoci bránu 
otevřenou, že vždy přece, přirozeným vedena pudem, zvláště na jih 
rozšiřovati se hledí a hleděti bude; že každý krok, kterýžby na této 
cestě dále ještě učinila ku předu, hrozí během čím dále tím ry- 
chlejším zploditi a založiti universální monarchii, t j. ne- 
přehledné i nevyslovitelné zlé, neštěstí bez míry a hranic, jehož 
bych já, Slovan tělem i duší, pro dobré lidské neméně těžce želel, 
byt i tato monarchie prohlašovala se za slovanskou. S touž křivdou, 
jako v Němcích za nepřítele Němcův, jmenují a pokládají mne 
mnozí v Ruších za nepřítele Rusův. Nikoliv, pravím to hlasitě 
i zjevně, nejsem nepřítel Rusův; naopak, pozoruji s radostným, 
účastenstvím každý krok, jejž tento veHký národ ve svých přiro- 
zených mezích ku předu činí po dráze vzdělanosti : však ale že při 
vší vřelé lásce k národu svému vždy ještě výše cením dobré lidské 
i vědecké, nežh dobré národní, z té příčiny již pouhá možnost uni- 
versální monarchie Ruské nemá žádného odhodlanějšího protivníka 
i odpůrce, nežli mne; ne proto, že by monarchie ta byla Ruská, 
ale že by byla universální. 

Víte, že na jihovýchodní straně Evropy, podél hranic říše 
Ruské, přebývají národové mnozí, původem, jazykem, dějinami 
a mravem znamenitě rozdílní, — Slované, Rumuni, Madaři a Němci, 
o Řecích, Turcích a >Škipetařích ani nemluvíc, — z nichžlo žádný 
sám o sobě není dosti mocen, aby přemocnému sousedu svému na 
východě odporovati mohl s prospěchem po vše budoucí časy ; totof 
mohou jen tehdáž, když je svazek úzký a pevný bude spojovati 
všecky v jedno. Pravá životní žíla tohoto potřebného svazku ná- 
rodův jest Dunaj ; ústřední jeho moc nesmí se od řeky této nikdy 
daleko uchylovati, má-li skutečně vůbec platná býti a zůstati. Za- 
jisté, kdyby státu Rakouského nebylo již od dávna, musili bychom 



Palackého psáni do Frankfurta. 115 

v interesu Evropy, ba humanity samé přičiniti se co nejdříve, aby 
se utvořil. 

Proč ale viděli jsme tento stát. jenž od přírody a historie po- 
volán jest, býti záštitou a strážcem Evropy před asiatskými živly 
všelikého spůsobu, — proč viděli jsme jej v kritickém okamžení 
bez pomoci a skoro bez rady před návalem bouře nastávající? — 
Proto že v nešťastném zaslepení již od dávna sám nepoznával 
skutečného právního i mravního základu jsoucnosti své a jej za- 
píral: základní totiž pravidlo, aby všecky pod žezlem jeho sjednocené 
národnosti i všecka vyznání víry požívaly vespolek úplné rovnosti 
práva i vážnosti. Právo národův jest skutečné právo přírody ; 
žádný národ na zemi nemá práva, žádati, aby k jeho prospěchu 
soused jeho sebe sám obětoval, žádný není povinen, pro dobré 
souseda svého sebe sám zapříti neb obětovati. Příroda nezná žádných 
ani panujících ani služebných národův. Má-li svazek, který spojuje 
více rozhčných národův v jeden politický celek, býti pevný a trvan- 
livý, nesmí žádný národ míti příčiny, obávati se, že tímto spojením 
přijde o některý z nejdražších statkův svých, naopak, každý musí 
míti jistou naději, že v ústřední moci nalezne ochranu i záštitu 
před možnými přechvaty sousedův přes čáru rovnosti ; potom se 
také každý přičiní, opatřiti ústřední tuto moc silou takovou, aby 
dotčenou ochranu mohla s prospěchem vykonávati. Jsemt přesvěd- 
čen, že ani ještě nyní v říši Rakouské není pozdě, aby základní 
toto pravidlo spravedlnosti, tato sacra ancorave hrozícím uto- 
nutí lodí, prohlásilo se zjevně i upřímně, a provedeno bylo spolu 
ve všem důrazně ; však ale každé okamžení jesti drahé, kýž se s tím 
pro bůh již ani hodinu déle neváhá ! Metternich neklesl jen proto, 
že byl největší nepřítel svobody, ale také proto, že byl nejlítější, 
nejúhlavnější nepřítel veškeré národnosti Slovanské v Rakousích. 

Pozvednu-li tedy zraku svého za hranice české, pudí mne při- 
rozené i historické příčiny k tomu, abych neobracel jeho do Frank- 
furta. ale do Vídně, a tam abych hledal ono ústředí, ježto se k tomu 
hodí i povoláno jest, aby ujistilo i hájilo národu mého pokoj, 
svobodu a právo. Vaše snažení, pánové ! zdá mi se ale nyní 
směřovati k tomu, abyste toto ústředí, od jehožto moci a síly já 
ne samé jen země České spásu očekávám, abyste je netoliko, jak 
sem pravil, záhubně zemdlili, ale i dokonce zničili. Anebo domní- 
váte-li se, že stát Rakouský i déle ještě bude trvati, když jemu za- 
povíte, aby ve svých zemích dědičných neměl žádného svého, 
společné hlavě Frankfurtské nepodlehléíio vojska ? Domnívále-li se, 
že císař Rakouský i potom ještě co souverain bude se moci udržeti, 
když naň uložíte povinnost, aby všecky důležitější zákony piijínuU 
od Vašeho sboru, a tímto spůsobem aby instituce Rakouského sněmu 
říšského, jakož i přirozené zemské ústavy spojených království staly 
se pouhým stínem bez podstaty a moci? A když potom Uhry 
jdouce po svém pudu, od státu se odtrhnou, anebo, což bez mála 
jedno jest, když samy v sobě se zvláště sestředí, — budou-li tyto 



116 Palackého psaní do Frankfurta. 

Uhry, kteréž o rovnoprávnosti národní ve svých hranicích ničehož 
nechtějí věděti, budou-U se moci zachovati při svobodě a síle na 
časy budoucí? Jenom spravedhvý jesti právě svobodným a silným. 
O dobrovolném ale spojení-se Slovanův podunajských a Rumunův, 
ano i Polákův samých, se státem takovým, jehož pravidlo jest, že 
třeba nejprve býti Madarem, a potom teprve člověkem, není ani 
pomyšlení ; tím méně pak o spojení-se vynuceném. Pro spásu 
Evropy, Vídeň nesmí klesnouti, by stala se městem provinciálním ! 
Jsou-li pak ve Vídni samé lidé takoví, kteří za hlavní město žádají 
sobě míti Váš Frankfurt, musíme nad nimi zvolati : Pane. odpusť 
jim. neb nevědí, co chtějí ! 

Konečně ještě ze třetí příčiny zpěčovati se musím, porad Vašich 
býti účasten: pokládám totiž všecky dosavadní projekty, říši Ně- 
mecké dáti nové zřízení na základě vůle národní, u vykonávání 
za nemožné a na dlouhé časy za nestálé, nechcete-li se odhodlati 
ku pravému lékařskému prostředku života i smrti, — míním totiž 
provolání Německé republiky, — byE ona byla jen formou pře- 
chodní. Všecky předpisy, o něž se potud po kouší no o rozdělení 
moci mezi polovládnými knížaty a plnovládným národem, přivádějí 
mi na mysl theorie Phalansterův, které taktéž opírají se o základní 
pravidlo, že ti, jichž se dotýče, budou se chovati jako cifry v po- 
čtech, a že žádné jiné platnosti vyhledávati nebudou, nežli jakou 
jim theorie vykáže. Možné, že mínění mé není důvodné, že se 
mýlím ve svém přesvědčení, — upřímně se vyznaje přeji sám, aby 
bylo tak. — ale toto přesvědčení mám já skutečně, i v žádném 
okamžení nesmím tohoto kompasu dáti z ruky, nechci-li v bouřích 
doby nynější utonouti bez pomoci. Co pak se dotýče zřízení re- 
publiky v říši Německé, věc tato leží zúplna mimo okres kompe- 
tence mé. tak že o ní nechci ani svého mínění pronésti. Ode hranic 
říše Rakouské ale musím každou myšlenku o republice již napřed 
odhodlaně i důrazně zamítati. Pomyslete si říši Rakouskou rozdě- 
lenou na množství republik a republiček, — jaký to milý základ 
k universální Ruské monarchii ! 

Konečně pak, abych zavřel obšírné, avšak jen běžně prohozené 
slovo své, musím přesvědčení své krátce v ten smysl vyjeviti, že 
kdo žádá, aby Rakousy (a spolu s nimi i Čechy) připojily se ná- 
rodně k říši Německé, požaduje od nich samovraždu, což nemá 
nižádného morálního ani politického smyslu ; naopak ale že žádost, 
aby se Německo připojilo k říši Rakouské, totiž aby k státu Ra- 
kouskému pod výše dotčenými výminkami přistoupilo, má mnohem 
důvodnější smysl. Pak-li však ani toto není po národním pocitu 
a smýšlení německém, nezbývá nic, než aby obě mocnosti, říše 
Rakouská i Německá, vedle sebe rovnoprávně se ustrojily, svůj 
dosavadní svazek aby proměnily ve věčný spolek k obraně i ke 
vzdoře, a bude-li v tom jich obapolný zemský prospěch, aby třeba 
také zřídily mezi sebou jednotu celní. Ke všem prostředkům, kteří 
samostatnosti, celosti i vyvinování se moci říše Rakouské, zvláště 



Palackého psáni do Frankfurta. 117 

k východu, nejsou nebezpečni, chci každého času rád podati po- 
mocné ruky své. 

Přijměte, pánové ! výjev upřímné úcty i oddanosti mé. 

V Praze, dne 11. dubna 1848. 

(Radh. m. 10.) 

Úspěch tohoto psaní Palackého dlužno hledati v případném formulování 
a odůvodnění myšlének, které uvědomělí vlastenci čeští již zároveň chovali. 
Doložíme toho jenom dvěma příklady. 

Pod záhlavím .,Korouhev naše" rozjímá K. Havlíček již dne 17. března 
1848 mimo jiné takto : „Odtržení koruny České, totiž Čech, Moravy 
a Slezska, od Německého spolku. Spolek německý bez toho nyní 
dostane zcela jiné zřízení a nebudeme povinni k novému spolku se při- 
pojiti. Zvláště nyní, když celé Německo v nesmírném kvašení se nachází, 
nejpřiměřenější doba jest pro nás, abychom se politického spolku zbavili, 
který nám nikdy k užitku nebyl a býti nemůže. Náš spolek jest ale 
Rakousko : tu jsme se svými slovanskými bratry, s llyry a Poláky po- 
hromadě, a zde budeme míti vždy přirozenou převahu, kdežto bychom 
ve Spolku německém jenom malinký přívěsek byli, určený k zahynutí, 
k zaplavení od němectva. Rakousko budiž zcela samostatné, zcela neodvislé, 
mocné císařství: v něm dojdeme my Slované konečné slávy; v tytule 
císaře našeho jest sedm království slovanských ! a kromě toho Uhry, ve 
kterých jsou Slované % ! " 

„Samostatnost ouplná byla by pro nás Čechy za nynějších časů, kde 
samé nesmírné říše v Evropě povstaly, jenom holé neštěstí ; byli bychom 
předně vždy jen mocnářství slabounké, od jiných odvislé, a k tomu ná- 
rodnost vždy v největší nebezpečnosti. Takto ale ve spojení s jinými 
Slovany v Rakousích můžeme požívati co zvláštní koruna Česká všeliké 
samostatnosti, a zároveň všelikých výhod a užitku velikého našeho státu. 
Tedy upřímně a srdečně dbejme o vznik Rakouského císařství ! Posud 
ovšem nemělo slovo , Rakousy" pro nás žádného milého zvuku, žádné 
sympatie ; ba spíše nenávist a mrzutost v nás působilo : ale toho byla 
vinna stará špatná vláda, která naše národnosti utiskovala, ne sice zjevně, 
ale tajně, která nás v tuhé, nízké, důstojnosti vzdělanců nehodné pod- 
danosti a kázni držela, nepřejíc nám žádných slastí dobře zřízeného slátu. 
Nyní když nám svoboda nastala, bohdá brzy nabudeme více přítulnosti 
k císařství svému, o kterém bychom si ale k jeho vlastnímu prospěchu 
přáli, aby jiné jméno přijalo, na dosavadním lpí rozličné 2001eté hříchy. 
(Jméno Rakouského císařství bez toho jest z Napoleonskvch času)." 
(Praž. Nov. 23.) 

Pod názvem „Rakousko a Německý spolek" uveřejnil K. Štorch 
dne 21, března 1848 rozpravu, z nížto vynímáme: „K nejdůležitějším 
otázkám našeho nynějšího politického a konslitučního života náleží, má-li 
naše mocnářství se západní polovicí svých krajin k Německému spolku 
i napořád připojeno zůstati čili nic . . . Rakousko mělo by přirozeným 
během věcí vždycky jen podřízený vliv v nastávajícím německém sněmu : 



ll« Vlastencům Pražským projev diků z Kralohradecka. 

ostatní německé státy by je vždycky přehlasovaly a tím způsobem byli by 
němečtí králové a knížata zákonodárci našeho císaře a krále, na jehožto 
hlavě se více a důležitějších královských korun spojuje, než na jich všech 
dohromady. Rakousko zůstalo by vždy jakýmsi jen přílepkem, který by 
se za ostatním tělem pohybovati musel a jaké výčitky by je očekávaly, 
kdyby ním zůstati nechtěl . . . Německu je Rakousko vždy jen něčím, 
čeho dobře potřebovati, z čeho kořistiti může, látkou jakousi nižšího druhu, 
jejíž povinností jest, aby německého ducha ke spasení svému do sebe 
vpouštěla a možná-Ii po celý Dunaj jej rozšířila. Německu je Rakousko 
potřebné, Rakousko nepotřebuje Německa v tom smyslu, o nějž se nyní 
jedná . . . Rakouskému mocnářství musí se především o jeho vlastní, 
opravdovou a živou jednotu jednati . . . Rakousko bez Německého spolku 
nalezne mnohem živější a pevnější sympatie mezi svými národy, než 
Rakousko německo-spolkové ; zůstavte Rakousko nyní při Německém 
spolku a nedůvěra národů bude vám ve všem překážeti : jednota Rakouska, 
jak si ji každý věrný přítel moci a hluboké síly svého velkého mocnářství 
přáti musí, bude jen na papíru a zevně, ne v srdcích a myslích, ne 
v radostném přesvědčení. Jen nyní nic kuštovaného, nic, co by s vnitřním 
životem národů rakouských v odporu bylo. Starý Německý spolek pomíjí, 
nový, docela a v podstatě jiný má se utvořiti ; on jest pro nás ne- 
možný. Odřekněme se hned s počátku toho nebezpečného experimentu, 
kterýžby pro Rakousko jen obětí byl. Rudme celí, z celého srdce, celou 
silou jedním mocnářstvím, a nebude nad ně mocnějšího a pevnějšího." 
(Květy, čís. 35.) 



Vlastencům Pražským projev díků z Kralohradecka. 

12. dubna 1818. 

Pod názvem „Vysoceváženým pánům vlastencům českým' uveřejněn 
jest ve Květech následující srdečný projev díků, bezpečně za pořízení obou 
peticí Pražských, i uveřejněn jest s tímto připomenutím: „Že toto podě- 
kování vlastnoručně od sedláka Karla Ludvíka z Plačic panství Králové- 
hradeckého u mne s tou prosbou : by do Prahy odesláno bylo, položeno 
jest, stvrzuji. V Hradci Králové, dne 12. dubna 1848. J. H. Pospíšil, 
měštan." 

Pánům měšťanům a zastupitelům věrným Českého národu, 
pánům o blaho pečujícím, pánům od Boha osvíceným v našem 
hlavním a sídelním městě v Praze ke cti a na poděkování podá- 
váme se vší uctivostí my sprostí, však ale věrní a poslušní sedláci 
jeden za všechny a všickni za jednoho tento sprostý list z panství 
Královéhradeckého, při čemž doufáme v Pána Boha, že od nás 
přijat bude ; neb se vidíme být povinni, díky činiti, čest a zdvořilost 
pro ně míti, za ně se modliti a vše dobré od srdce jim přáti, což 
vše od srdce slibujem, a k tomu též připovídáme českou lásku, 
věrnost a upřímnost za všecku péči o blaho Českého národu ; díky 



Národní výbor v Praze 119 

jim a sláva jim, ať žijoa zastupitelově a měšfané v blahu jim vin- 
šovaném, at panuje česká láska mezi nimi. ať se v Praze vede 
blaze, af sluje slavné město Praha heslem naším, České země hlava. 

Sláva bud našemu dobrotivému mocnáři ! 

Ať žije v slávě své léta ty nejprodlouženější ! 

AC je mu od Boha plné zdraví dáno ! 

Aby panoval blaze nad námi ! 

Af žije plný radosti! 

Af ho Bůh chrání neštěstí ! 

Af ho oslaví a potěší na zemi! 

Af ho oslaví korunou věčnou na nebi! 

Pane Bože. jenž bydlíš tam nad hvězdami, rozpomeň se na 
své věrné služebníky, České země patrony, a na přímluvu jejich af 
svatí andělé držejí praporec svatého Václava nad naším mocnářem 
a slavným městem Prahou, af stojejí stráž svatí andělově po všech 
zemích Jeho, aby mu zlí nepřátelé škoditi nemohli : k tomu jim 
dopomáhejte svatí čeští patronové. Amen. 

Pod jménem díků vzdávajících sedláků panství Králové- 
hradeckého 

(Nedatováno.) Karel Ludvík, 

bývalý rychtář obce Plačické. 

(Květy, 200.) 



Národní výbor v Praze. 

13. dubna 1848. 

Při první petici Pražské bylo na svém místě připomenuto, kteiak 
vznikl Výbor měšfauů a obyvatelů Pražských, nazývaný též Výborem 
svatováclavským. Později pak bylo oznámeno, kterak nejvyšší purkrabí 
povolal zvláštní komisi ke přípravám pro příští sněm český. Sloučením 
obou těchto komitétů povstal Pražský Národní výbor, což se stalo takto : 

Dva dni před návratem z Vídně druhé deputace Pražské, v neděli 
to dne 9. dubna, rozdávalo se tištěné pozvání ke schůzi lidu v lázních 
Svatováclavských s tímto programem: 1. O rozšíření výboru Svatováclav- 
ského a rozdělení na sekce, ku př. k vypracování programu ku konstituci, 
k odbývání záležitostí krompražských, pro věci sociální, domácí atd. 

2. O spojení výboru Pražského Svatováclavského s oslatiumi výbory filiál- 
ními v městech a obcích po Cechách, nu Moravě a v Slezsku [kterýchžto 
filiálek však tehda vůbec nebylo i myslelo se patrně na jejich zřizován íj. 

3. O spojení s ostatními kmeny slovanskými s námi sbratřenými v Ra- 
kouském mocnářství. 4. O spolku německém. 5. O poměru vojska k nám. 
občanům konstitučním. dokud na konstituci přísahu nesložilo. 

Schůze konala se v pondělí dne 10. dubna ráno v 8 hodin. ,Byla 
to jedna z nejživějších a nejhlučnějších schůzek našeho obyvatelstva, takové 



12() Národní výbor v Praze. 

sešlo se množství účastníků všech stavů, že se shromáždění pod šírým 
nebem, v zahradě, držeti muselo, s balkonu řečnilo se." Jiný zpravodaj 
dokonce mínil, „že tento den bude po 11. březnu v paměti naší nej- 
znamenitější. " 

,P. Havlíček, redaktor nových , Národních Novin", započal debatu 
rázným, jasným rozložením našeho nového politického stavu, nejistého 
posud, poněvadž z příliš náhlého převratu vznikl. Ukazoval nevyhnutelnou 
toho potřebu, aby se co nejúsilněji a nejrychleji hledělo nové a pevné 
společenské svazky utvořiti ; nynější rozpadlost všech třid a částek oby- 
vatelstva v nový, duchu našeho času přiměřený, harmonický celek přelíti. 
Nabízel k svornosti, k zůstavení všech částečných neb docela pouze osobních 
interesů a předsudků při tak velikých, celé země a všech tříd obyvatelstva 
vespolek se týkajících věcech, k jichžto vyjednávání přistoupiti máme. Četl 
program a že nám následkem nové petice zastoupení všech tříd obyvatelstva 
již povoleno jest, vyvolalo se jednání o článku stranu toho do programu 
přijatém, a přikročilo se k tomu, čehož potřeba se již delší čas tuze cítila, 
k rozmnožení tak zvaného Svatováclavského výboru a k rozšíření jeho 
působnosti. " 

„Uzavřelo se, aby se výbor především o to, což nyní nejpotřebnější 
jest, o zdárné vyvedení našeho národního zastoupení zasadil, aby působení 
na celou zem rozšířil, aby poučováním, radou a povzbuzováním všude 
napomáhati hleděl, aby se po celé zemi filiální (poboční) výborové zřídili, 
s nimiž Pražský Svatováclavský v stálé dopisování vstoupiti má, vůbec aby 
se všecko tak řídilo a jednalo, abychom k budoucímu, brzo již nastáva- 
jícímu sněmu co možná nejlépe připraveni byli a s důvěrou jej a co on 
učiní, očekávati mohli. — Výbor Svatováclavský a komise od nejvyššího 
p. purkrabí sestavená mají posud aspoň poněkud podobné oučely ; p. Havlíček 
navrhl tedy, aby se oba sborové v jedno spojili a k nim ještě neurčitý 
počet důvěru národa majících, avšak všecky sírany a záležitosli zemské 
zastupujících oudů jakožto doplněk přidal." 

Jiní hl.ivní řečníci byli Dr. Štrobach, nově zvolený purkmistr Pražský 
Dr. Brauner, Ruppert, Uffo Horn a Vodka. ,Pn tak horlivých a obezřetných 
vůdcích, což divu, že volení k němuž se pak přikročilo, k uspokojem' 
všech se vykonalo, že kaídý stav a každá strana své muže mohla zvoliti? 
Mnoho času se uspořilo tim, že někteří potřeby nynější znající s listou 
známějších jmen ihned vystoupili, tak že nebylo třeba matným vyvoláváním 
jmen se zdržovati ; pouhým vyzdvihováním rukou hlasovalo se pro a proti. 
Židovské zdejší osadě a študentům bylo zanecháno, aby své representanty 
odpoledne na to sami zvolili, tak sice, že každá fakulta jednoho ze svého 
středu do výboru pošle." 

„Stran ostatních otázek, k vyjednávání vedle programu určených, 
navrhl p. Dr. a purkmistr Štrobach, že přísluší zvolenému výboru k po- 
jednání je ponechali, k čemuž shromáždění také ochotně přivolilo . . . 
Posléze ustanoveno, aby nově zvolený výbor, s|)ojen s předešlým, nazván 
byl výborem Národním." 



Národní výbor v Praze. 121 

,Tím bylo jednání ukončeno a radostně rozešli se v nejlepším po- 
řádku zástupové, jako byli přišli. Veliký list na robách oznamuje dnešního 
dne: „Národní výbor. — Dnešní národní shromáždění v zahradě 
Svatováclavské uzavřelo jak následuje : I. Rozšíření Svatováclavského výboru 
následujícími spoluoudy : [následuje řada jmen]. II. Spojení Svatováclav- 
ského výboru s prozatímní komisí pod presidentstvím J. O. nejvyššího pana 
purkrabího má se hned žádati, a spojený výbor jmenovati národním. 
III. Studenti af si z každé fakulty jednoho studenta ze sebe vyvolí do 
Národního výboru. IV. Národní výbor af si přibere k poradě muže zkušené 
dle uznání. V. Národní výbor af vstoupí v dopisování a spojení s ostatními 
obcemi městskými a venkovskými. VI. Ostatní punkty programu ve 
schůzích svých veřejnýcb af vezme hned do porady. — V Praze dne 
10. dubna 1848."" (Květy, str. 194. Nár. Nov. str. 23. Praž. Nov. 
str. 130). 

Ve schůzi Svatováclavského výboru bylo již dne 11. dub. oznámeno, 
že nejvyšší p. purkrabí ke spojení komise od něho sestavené s rozmnoženým 
výborem Svatováclavským svoluje a bývalý refektář v zemském domě na 
Malé Straně, posléze užívaný od kamerálního úřadu, pro schůzky Národ- 
ního výboru připravovati dává, což prozatím vděčně přijato. (Květy. 198. 
si. 1 .) První schůzky konal výbor zatím v radním sále guberniálním. 
(Tamž 202.) 

Spojení komise prozatímní s výborem Svatováclavským vyhlásil nejv. 
purkrabí veřejně dne 14. dubna a první schůzka Národního výboru konala 
se již 13. dub. Tenkrát byly členy tohoto sboru, jenž postupem času se 
kooptováním rozmnožoval, tito mužové — a sice kromě členův prozatímní 
komise, již napřed jmenovaných na svém místě (pokud totiž členové komise 
prozatímní nebyli zároveň členy výboru Svatováclavského): 

První fechůzka dne 12. biezna v radnici: 

Banzet, krejčí, oud I. deputace. — Batka, kupec. — Deym 
Vojtěch, hrabě, president. — Ditiich, obchodník ve dříví. — Eger, 
zámečník. — Faster. hostinský, vicepresident. — Fric, JUDr. — 
Gabler, Fil. Dr., sekret. — Gabriel, JUDr. — Lilmel, velkokupec. — 
Pinkas, JUDr. — Pštros, koželuh. — Ruppert. Chir. Dr. — Schulz, 
pokrývač. — Seidel, niěšfan. — Thun Fr., hrabě. — Trojan. JUG., 
sekret. — Villani, baron. — Vávra, mlynář. — Waňka, sládek. — 
Vyskočil, mlynář. — Vyšín, sládek. 

Členové dílem prvotně zvolení dílem přibraní: 
Amerling. med. Dr. — Brabec, obchodník ve dříví, — Brauner, 
JUDr. — Ehrlicli, knihkupec. — Geitler, kupec. — Gauč, JUG. — 
Halla, kupec. — Havlíček, redaktor. — Jaroš, labrikant. — Kolb, 
velkokupec — Krug, obchodník. — z Portheimů, labrikant. — Pospíšil, 
knihtlačitel. — Reichel, obchodník v sukně. — Riedl, kupec. — 
Řivnáč, knihkupec. — Strobach. JUDr. — Veit Anton, majitel 
panství. — Veit Václ. majitel panství. — Zdekauer Fman . kupec. 



122 Národní výbor v Praze. 

Přibraní členové k zastupování depu to va nýc h 
dne 18. března: 

Baerenreiter, fabrikant — Chlumecký, kupec. — Feigl, dvorní 
truhlář. — Gártner, kupec. — Kieman, JUDr — Khom, mistr 
pekařský. — Landau, knihtlačitel. — Mišák, kartář. — Novotný, 
stavitel. — Paul, lučebník. — Pštros Vácslav, měšťan. — Rezek, 
obchodník v dříví. — Rypota, stavitel. — Schubert, JUDr. — 
Schulz Jos., měšťan. — Šebek, JUDr. — Zdekauer Kar., JUDr. 

Přibraní členové volbou 2. dubna: 

Borrosch, knihkupec. — Friedrich, zlatník. — Havlíček, JUC. — 
Horn Uífo, spisovatel. — Kliebert, JUDr. 

Členové zvolení dne 10. dubna: 

Bolzano, D. Theol. — Brzorad, JUDr. — Bouquoy, hrabě. — 
Garda, vinárník. — Čejka, Med. D. — Daníček, JUDr. — Deym 
Bedřich, hrabě. — Ebert Egon, spisovatel. — Erben, spisovatel. — 
Fanta, Chir. Dr. — Filip, učitel. — Hamerník, Dr. Med. — Hanka, 
kustos. — Hanžak, zlatník. — Hartmann Moric, spisovatel. — 
Hauschild, JUDr. — Hickel, spisovatel. — Horáček, JUDr. — Hof- 
meister, JUDr. — Chrudimský JUDr. — Koubek, professor. — 
Kinzelperger, kupec. — Klučák, redaktor. — KHcpera, professor. — 
Košut, pastor — Kroimus, farář. — Linke, měšťan — Malý, 
redaktor. — Mayer, JUDr. — Meissner, spisovatel. — Nebeský, 
spisovatel. — Neuberg, rytíř. — Nostic Albert, hrabě. — Nostic 
Ervein, hrabě. — Nikodém, měšťan — Palacký, historiograf. — 
Příbram, fabrikant. -^ Ratzenbeck, Dr. M. — Richter Prokop, 
zlatník. — Rieger, JUDr. — Rohan Kamil, kníže, -r- Rott, kupec. -- 
Rozkošný, JUDr. — Ryvola, krejčí. — Růžička, katecheta. — Sa- 
bina, redaktor. — Schneider, prof. jur. — Smetana, professor. — 
Schverdtnert, měšťan.^ — Svoboda, professor Malostranský. — Štulc 
V., kněz církevní. — Šafařík, professor. — Tesař, učitel. — Tomíček, 
spisovatel. — Týl Branimír, měšťan. — Vávra Matěj, mlynář. — 
Vele, sekretář. — Wenzig. professor. — Wesemann, měšťan. — Viták, 
JUDr. — Vlček, kněz církevní. Wurmbrand Vilém, hrabě. 

(Nat. Aiiss. I.) 

Uveřejniv odpověď J. G. M. na druhou petici Pražskou a podav hned 
polom zprávu o sloučení výboru Svatováclavského s Mimořádnou komisí 
purkrabskou, Jakub B. Malý, redaktor „Poutníka", vyslovuje tam takto 
vlastenecké své potěšení s následujícím na to toužebným vzýváním : 

„Tak dokonána jest ve čtyřech nedělích ve vlasti naší veliká revoluce. 
která národu, po více než 200 let utlačenému, zadržaná práva jeho ouplně 
vrátila. Ale ten převrat stal se — čehož příkladu není v historii člově- 
čenstva — netoliko bez prolití jediné krůpěje krve; nýbrž, jak se kdosi 
trehiě vyjádřil, bez roztlučení jediného okna. Jiní národové dobývali sobě 



Národní výbor v Praze. 123 

mnohem menších svobod, než jakých my dosáhh, krvavým násihm. u nás 
k tomu stačila pevně vyslovená vůle národu. Skutkem tím do- 
kázal národ Český, že ouplně hoden jest svobody, pro kterou již dávno 
dozrál ; skutkem tím dokázal, že dvěstěletý očistec jeho v skutku očistil jej 
ode všech škvár, tak že nyní ve skvělém lesku slaví své z mrtvých vstání. 
Veliká bude budoucnost jeho, jako byla veliká minulost. Sláva! třikrát 
Sláva statnému nái'odu Českému!" 

Tím však dokonán teprv začátek, kterým shořeno vetché stavení 
absolutismu. Nastává nám nyní práce nová, nesnadná, abychom na zříce- 
ninách jeho vystavěli sobě stánek nový, prostranný, potřebám našim při- 
měřený a pohodlný, stánek svobody a ouplné rovnosti. Práce to vehká, 
ku kteréž potřebí veškerých sil našich. Abychom pak tuto úlohu svou 
šťastně a prospěšně vykonali, žehnejte nás s hůry mučedníci Staroměstští : 
věhlasný Budovče, statný Harante, proslulý Jesenský, utrýzněný Šimone, 
i vy všickni, jenž položili jste na špalek drahé své hlavy pro vlast a svo- 
bodu ; žehnejte nás: šlechetný Žerotíue, bludný veliký Komenský, vy chloubo 
sesterské Moravy, i vy všickni, jenž vyvrženi z lůna vlasti nosili jste ji 
v zarmouceném srdci až do skonání svého ; žehnejte nás : tichý genie 
Jungmaane, srdečný Chmelenský, poctivý Šebestiane [Hněvkovský]. i vy 
všickni, jenž připravovali jste cestu Páně, ale ovoce blahoplodného počínání 
svého se nedočkali. Vstupte do nás : duchu otce našeho Karla, duchu 
upálených pro hlásání pokroku Jana a Jeronýma, duchu slavného Jiřího, 
a osvěEte nás světlem svým, abychom poznah pravdu a jasně viděli před 
sebou cestu k velikému cíli ; vy pak : český Achille Břetislave a Boží 
bojovníci pro vlast a národ, mocný Žižko a Prokope, ozbrojte nás silou 
svou, abychom v těžkých těchto časech odolali outokům nepřátel, jací již 
vyskytovati se počínají, a porazili protivníky své v boji vítězném, dejž Bůh 
nekrvavém ! jakož jste vy poráželi hrdinským ramenem houfy vrahů na 
vlast napadajících. Bůh s námi! kdož proti nám?! — Psáno dne 13. 
dubna 1848. J. B. Malý, redaktor a oud Vvboru národního." 

(Pout. 1848. 103.) 

Dne 29. dubna se oznamuje, že Národní výbor rozdělil se na 12 
sekcí, a sice : 

„I. pro navržení prozatímního zákona k volení [do sněmuj: 

II. pro navržení určitého [defmitivníhoj zákona volení ; 

III. pro navržení obecního řádu : 

IV. pro školní záležitosti : 

V. pro ouřednictví ; 

VI. pro vyvedení zásady strany rovnosti řečí, v zemi panujících, ve 
školách i ouřadech ; 

Vil. pro uspořádání selských poměrů a robotních záležitostí : 
Vlil. pro navržení pravidel řízení příštího sněnui : 

IX. pro poměry Čech k rakouským veškerým zemím, k ostatním 
krajinám koruny a k Německému spolku ; 

X. pro vnitřní záležitosti, které v jiných rubrikách obsaženy nejsou; 

XI. pro náboženský řád ; 

XII. pro kancelářské, tiskové a pokladní záležitosti. 



142 Adresa obranu Hodkovických Národnímu výboru. 

Z těchto sekcí ihned do života vstoupily co nejdůležitější I., II., VIL, 
IX., X. a XII. a nacházejí se v plné činnosti. (Pout. II. 16.) (Poutník, 
1848. II. str. 16.) 

Národní výbor takto zřízený rozmnožoval se později přibíráním čleaů 
nových. 



Adresa obéanů Hodkovických Národnímu výboru. 

Vzácni panové, drazí bratří ! Ješté nezanikly tony radostné, 
které vycházely od každého vlasteneckého Čecha jakožto diky za 
svobody a práva od J. c. k. Veličenstva nejmilostivěji nám pro- 
půjčené, ano vyřízení druhé petice působí největší enthusiasmus 
a srdce naše znova naplňuje blahostí. 

Naši spoluobčané a bratří chápají odtud hodnotu ústavy, 
každý křivý výklad její jest odstraněn ; víme. čeho jste dosáhli 
a co můžeme očekávati ; všeobecný pokoj jest tím pojištěn. 

Za to za všechno. Vám, vzácní pánové, povinováni jsme díky. 
Toliko Vaši obětavostí, neúnavnou činností a klidnou vytrvalostí 
v zájmu celé vlasti bylo možno, v době tak krátké nabyti jistoty 
o všem o tom, co nás očekává, a co naši svobodu v sobě ob- 
sahuje. 

Pročež nejvroucnější dik J. Veličenstvu našemu králi za vše, 
co nám udělil, a Vám, vzácní pánové a drazí bratří, za Vaše pro- 
středkování při tom ; dík všem oněm, kteří měli účastenství v tomto 
blahonosném úkolu ! 

Celý národ bude s námi sdíleti cit a vděčné uznání, že naši 
drazí bratří hlavního města zastupují pouze blaho vlasti a stále 
jenom dobrému napomáhají. Pročež ze srdce vděkuplného vo- 
láme : 

Sláva Rakouska vznešenému synu, našemu králi Ferdi- 
nandovi! 

Sláva šlechetným občanům Pražským ! 

Nejoddaněji podepsaní občané města Hodkovic, dne 13. dub. 1848. 

(Dle udání 30 podpisů.) 

(Schopf. II., 121.) 

Viz níže na tuto adresu odpověď Národ, výboru ze dne 6. květ. 1848. 



Petice velkostatkářův občanských o přístup do sněmu. 125 

Petice velkostatkářův občanských o přístup do sněmu, 

13 dubna 1848. 

Občanští držitelé deskových statků v Čechách, jakož i takoví mezi 
nimi, jižto měU tytul šlechtický stupně nižšího („einfach Geadelte") neměli 
dle starých řádů stavovských žádného účastenství ve sněmích zemských, 
aniž jich bylo také zvláště zpomenuto v ustanoveních, vydaných pro nej- 
bližší sněm český, založený na širokých základech. Tím se statkáři občanští, 
jižto tehda drželi 265 panství a statků deskových, pokládali za skráceny. 
Stížnosti své a žádosti složili v petici následující, s nížto do Vídně vypravili 
pány: Dr. Theimera, Endlera, Merolta, Antonína Ve i ta, Frant. 
Bechera a Maxmil. Bergera. 

Vaše c. k. Veličenstvo ráčilo nejvyšším listem kabinetním ze 
dne 8. dubna 1848 na opětnou petici obyvatelstva Pražského udě- 
liti důležitá práva a co možná, zaručiti rozvoj ústavy, kteráž v nej- 
bližší době nabyti má pevného útvaru. 

Vaše Veličenstvo ráčilo v onom nejvyšším liste kabinetním 
vysloviti, že v prvním sněme, jenž co nejdříve svolán býti má, 
všechny stavové země mají býti shromážděni, všechny zájmy země 
zastoupeny; ale jeden velmi důležitý zájem, zájem statkářů po- 
šlechtěných a občanských, kteří dosud neměli přístupu do sněmu, 
nedošel milosti, aby na nejbližším sněme zastoupen byl, i podobá 
se, jako by tito statkáři, jimžto více než-H čtvrtina stavovských 
statků v Cechách vlastnicky náleží, i nyní, jako ve dřívější temné 
době, měli ze sněmu býti vyloučeni a podrobeni zůstati poruč- 
nictví oněch statkářů, jižto dříve toliko pro svoji výsadu šlechtickou 
do sněmu směli přicházeti. 

Jest nemožno, aby to bylo výslovnou vůlí Vašeho c. k. Veli- 
čenstva, i nyní nechati v platnosti výsady privilegované, jakož 
i bezpráví staleté, když Vaše c. k. Veličenstvo dalo světlo svobody 
a rovného práva plnou měrou rozliti po celém mocnářství. 

Není a nebylo možno, aby se zakládalo u vznešeném rozhod- 
nutí Vašeho c. k. Veličenstva, občanského statkáře z porad nej- 
bližšího sněmu vyloučiti, kdežto každému statkáři selskému, vůbec 
každému poplatníku přiznáno jest právo, aby zastupován byl po- 
slanci a každý statkář šlechtický výslovně jest povolán, aby držebnost 
svou zastupoval. 

Doba výhradných výsad byla v měsíci březnu pohřbena, ku 
blahu národa, i nesmí tedy více šeřiti do vesny rakouské svobody, 
nesmí více poupata mladé svobody zmrazovati ; když statkáři šlech- 
tickému dáno jest. aby držebnost svou zastupoval, tedy to statkáři 
občanskému též musí býti přáno, neboE jen tímto způsobem za- 
stoupení všech zájmů, poskytnuté kabinetním. listem ze dne H. dubna, 
stane se pravdou, a pravda musí býti heslem naší doby. 

Nemyslíme, že by vysoká vláda zastoupení občanských držitelův 
stavovských statků pokládala za zajištěné as tím, že městům a vi- 



126 Petice velkostatkářův občanských o přistup do sněmu 

kariatům jest voliti poslance; nebot města při volbo svých poslanců 
budou a mohou míti na zřeteli toliko zájmy městské, vikariáty 
pak, jež obsahují rolnictvo, budou opět míti na zřeteli obzvláště 
zájmy pouze selské, které posi d byly na odpor zájmům držitele 
statku stavovského, tak že ani jednotliví statkáři občanští nemají 
pražádné vyhlídky, že by zvoleni byli za poslance do příštího sněmu, 
aby obzvláště mohli zájmy své jakožto statkářův samostatně na 
sněme zastávati. 

Více než-li čtvrtina stavovských statků v Cechách jest vlast- 
nictvím osob občanských, dílem prostě pošlechtěných, kteří do 
středověkých sněmů připouštěni nelDyli; tito všichni mají dle slov- 
ního zněm listu kabinetního ze dne 8. dubna zůstati zcela bez za- 
stoupení, což se s ústavními pojmy právními patrně nesrovnává. 
Nikoliv proto, abychom vytrvale stáli na starých, nyní již neudrži- 
telných právech a výsadách ; nikoli proto, abychom svobodomyslným 
reformám, liberálním opatřením se zpírali smyslem středověkým, 
nikoliv proto se nedomáháme přirozeného svého práva hlasovacího 
vedle téhož práva statkářů šlechtických — nikoliv — to není pří- 
činou tohoto spisu : my chceme, my budeme účastenství míti 
u velkolepé stavbě liberální budovy ústavní i nechceme zůstávati 
pozadu, nechceme, aby naše držebnosti byly zastupovány poruč- 
nicky; nýbrž proto, že po desítiletí nakládáno bylo s námi ne- 
spravedlivě, chceme nyní, kdež rovné oprávnění všech jest prohlášeno, 
míti podíl spravedlivý v tomto právu. 

Před událostmi březnovými byli jsme na tom, abychom žádali 
za připuštění do sněmu ; nechali jsme toho kroku, když události 
způsobily takový obrat, důvěřujíce pevné, že Vašeho Veličenstva 
spravedlivá vláda sama bude nás pamětliva, nás, kteřížto jsme 
stále nesh všechna břemena jako stavové zemští. Jak trpce byla 
tato důvěra sklamána! Proto ve jménu všech statkářů měšťanských 
a prostě pošlechtěných klademe svou prosbu za spravedlnost 
u spravedlivého trůnu Vašeho Veličenstva očekávajíce s důvěrou, 
že Vaše Veličenstvo, uznávajíc práva naše odůvodněná, ráčí na- 
říditi, aby všichni statkáři občanští a prostě pošlechtění na příští 
sněm byli povoláni. 

V Praze, 13. dubna 1848. 

(Schopf, II. 107.) 

Vyhláškou ze dne 21. května oznámil předseda zemského gubernia, 
hrabě Lev T h u n, že ministerským přípisem ze dne 9. května 1848, 
číslo 1674 M. Vn. byl zmocněn, by k žádosti svrchu položené svolil tím 
způsobem, aby Čechy rozdělily se v patero obvodů a z každého takového 
obvodu, aby občanští a prostě pošlechtění statkáři voliU čtyři poslance do 
sněmu. President gubernia ustanovil ony obvody takto : 1. Kraj Kouřimský. 
Berounský, Piakovnický ; 2. Žatecký, Loketský, Plzeňský; 3. Klatovský, 
Prachenský. Budějovický; 4. Táborský, Čáslavský, Chrudimský a 5. Kralo- 
hradecký, Bydžovský, Boleslavský a Litoměřický, 



Nařízeni konsistoře Pražské o vyučování jazykem mateřským. 127 

Dále připomíná se tou vyliláškou, poněvadž prý kabinetní list z 8. dubna 
o přístupu do sněmu takovýchto statkářův ničeho neustanovuje. tedy že 
volba vlastních jejich poslanců se připouští jen pod výminkami, aby se 
zdrželi volby po vikariatech, a že teprve sněm sám rozhodne o jejich 
oprávněnosti a o tom, zdali jejich poslanci smějí se do sněmu dostaviti. 
Posléze připomíná se, že jejich způsobilost k poslanectví závisí na pod- 
mínkách v kabinetním listě ze dne 8. dubna vytčených stran věku, samo- 
statnosti a zachoval osti, jako u ostatních poslanců. 

Pozdější vyhláškou, ze dne 31. května, oznamuje presidium gubernia, 
že tohoto druhu statkáři přípisem ze dne 29. května osvědčili, že práva 
sobě přiřčeného, voliti v pěti obvodech po čtyřech poslancích do příštího 
sněmu českého, hodlají užiti a aktivního práva volebního při volbách po 
vikariatech neužiti ; zároveň že žádají za ustanovení volebních míst a vo- 
lebních orgánů. 

Z té příčiny zemské presidium ustanovilo pro 1. obvod Prahu, pro 2. 
Loket, pro 3. Písek, pro 4. Čáslav a pro 5. Mladou Boleslav za místa 
volební. Volba ustanovena na den 10. června 1848 a zároveň ohlášeno, 
kterak se má díti. 

(Schopf, IV. 62, a 89.) 

S výnosem napřed zmíněným ze dne 21. května nebyli žadatelé 
spokojeni úplně, naopak, rekurovali proti tomu, aby se neměli súčastniti 
obecných voleb sněmovných i aby teprve sněm o tom měl rozhodovati, 
zdahž oněch 20 jejich poslanců, ke sněmu bude připuštěno. Výnosem 
ministerským od této druhé podmínky upuštěno, což rekurentům oznámeno 
gub. výnosem ze dne 9. července 1848. 

(Schopf, VI. 155; případně viz téhož IV. 79.) 



Nařízení konsistoře Pražské 
o vyučování jazykem mateřským. 

14. dubna 1848. 

Se mnoha síran docházely „stížnosti, kterak učitelové českých 
t r i v i á 1 e k, nerozumíce rozkazu si. Pražské konsistoře od 20, března, 
hned němčině vedle českého jazyka vyučovati započali. Že by taková 
rychlá ochotnost od učitelů německých triviálek někde strany 
zavádění českého j a z y k a místo měla, neslyšeli jsme. Jaké to mučení 
dítek vesnických ... S jiných stran jdou ale též bědující zprávy, kterak 
si mnozí učitelové naříkají na to. že vedle vyučování češtině, bez toho 
dosti pracného, ještě do českých vesnických dítek, zároveň němčinu, kterou 
ani sami neznají, mají vpravovati, a to na ujmu věcnému vyučování." 
(Květy 222, viz tamže též str. 175.) „Aby pomohlo utišili rozvlněné 
mysli jak německé tak české" (tamž, 210.), vydal arcibiskup nařízení 
následující : 



128 Stavovský sněm moravský proti spojeni s Čechami. 

Všem důstojným duchovním správcům Pražské arcidiecesel 

Aby se zabránilo všemu scegtnému vykládání nařízení, dne 
20. minulého měsíce č. i 77 i. vydaného, zavedení školního vyučo- 
váni v obou jazycích zemských se týkajícího, vidí se zapotřebí 
připomenout, že jakkoli žádoucí musí být známost obou jazyků 
zemských všem těm, kteří svého prospěchu v Cechách vyhledávají, 
přece nemůže být řeč o žádném nucení k zavedení učení v obou 
jazycích zemských ve školách národních: zvláště proto, že by tam. 
kde lid a učitel jen jeden [z] obou jazyků zná, ani místa míti ne- 
mohlo. V krajinách takových má tedy se školní vyučování i na příští 
časy díti jazykem tam panujícím; jen se přeje, aby byla na hlavních 
a městských školách dána příležitost, aby se [žáci] v obou jazycích 
potud vycvičili, by české děti také svým německým krajanům, 
a naopak Němci Cechům rozuměti se naučili Vyučování se však 
také zde vždycky v mateřské řeči musí díti, druhá má se jen co 
pouhý předmět považovati. 

Pokud se nařízení toto již nyní vyvésti dá na jednotlivých 
městských školách, použijíc k tomu školních kněh v dotknutém 
konsistorním nařízení schválených, musí se zatím pozůstaviti usouzení 
okresních školdozorců, kteří místné poměry znají, a dalšímu svo- 
bodnému usnesení rodičů i učitelů. 

V Praze dne 14. dubna 1848. 

(Květy, 210; uveřejněno bez podpisu.) 



Stavovský sněm moravský proti spojení s Čechami. 

14. dubna 1848. 

Žádosti Pražanův, obsažené v první jejich petici, pokud dotýkaly se 
Moravy, oznámeny byly od vlády Vídeňské úřední cestou stavovskému vý- 
boru moravskému dne 2. dubna s vyzváním, aby se stavové o tom vy- 
jádřili. Sněm moravský vznesl věc na velký výbor stavovský jenž ve schůzi 
sněmovní dne 14. dub. referentem svým Dr. Aloisem Pražákem dal před- 
ložiti a odůvodniti přednesení J. c. k. Milosti v té příčině. 

Dr. Pražák návrh výboru odůvodňoval mimo jiné takto : 

Petici ze dne 11. března 1848, kteráž od obyvatelů hlavního města 
Prahy k Jeho c. k. Veličenstvu vznesena byla, nelze především považovati 
za zákonný výraz tužeb veškerého království Českého. Zákonným orgánem 
království Českého jsou především stavové, kterýmž přísluší tužby, týkající 
se státoprávního postavení Cech k Moravě, J. V. přednésti. Stavové musejí 
však v této petici hlavního města Prahy spatřovati i útok na integritu 
Moravy, jehož historicky ospravedlniti nelze a jenž nemá sympathií v zemi. 
Obyvatelstvo hlavního města Prahy se nespokojilo s přípovědí J. V., že 



stavovský sněm moravský proti spojení s Čechami. 129 

o prosbě jeho za povolení jednotnélio sněmu pro Čechy a Moravu vy- 
jádření stavův obou zemí vyslyší ; nýbrž vzneslo novou žádost k J. V. za 
lim účelem : 1 . aby o nerozlučitelném svazku všech zemí, které ku koruně 
České náležejí, přihlížejíc k vnitřní autonomii jejich a zaručujíc zároveň 
jejich těsně spojení s veškerou říší, a dále o úplném na roven postavení 
národnosti české a německé ve všech odvětvích správy i učení, vydán byl 
základní zákon státní pro tyto země ; — 2. aby se ustavilo národní za- 
stupitelstvo na nejširším základě způsobilosti voliti a volenu býti, veškeré 
záležitosti země zastupující, rovně sestavené, obecné, zákonodárné a dané 
povolující, a dále vlastní odpovědné ministerstvo pro záležitosti vnitřní těchto 
zemí, jakož i organisace příslušných ústředních úřadův administrativních 
pro ně v Praze — Tyto kusy petiční projevují vůH, kteráž v petici první 
ještě tak zřejmě vyslovena nebyla : aby záležitosti Čech a Moravy úplné 
v jedno byly sloučeny a vedle obecného říšského shromáždění, kteréž se 
ustaviti má, aby stál zákonodárný sbor, působnost tohoto obmezující, 
a takto aby zřízen byl stát ve státu. Takový separatismus je však právě 
nyní tím politování hodnější, čím větší se jeví potřeba, zároveň s vládou 
vším úsilím působiti na konsolidování společného svazku veškerých pro- 
vincií v jednu mohutnou konstituční monarchii. Protož předkládáme 
návrh " ald. 

Proli spojení s Čechami řečněno na sněme velmi rozhodně a téměř 
jednomyslně, toliko Tgn. Streit, jeden z poslanců města Jihlavy, klonil se 
řečí svou k Čechám. „Poněvadž Jihlavané připojení Moravy k Čechám ne- 
odmítli navždy, nýbrž souhlasí s ním pod tou výminkou, že země koruny 
České budou pevně a úzce spojeny s císařstvím rakouským a pokud 
i k Německu se připojí," navrhoval poslanec Streit, aby II. odstavec 
adresy ku konci, kde se spojení obou zemí na jednom sněme „rozhodně" 
zamítá, postaveno bylo slovo: „zamítá se tentokráte"; obě země mohou 
prý v poměru přátelském setrvati a otázku spojení budoucně lépe 
vyříditi, až se v obou zřízení ústavní utuží a scsílí. 

Ale pro jeho návrh, kromě pěti poslanců Jihlavských, hlasoval ještě 
sám jediný hr. Bedř. Taroucca. (Mezník, 14, 15, 23, 24 a Stav. Mor. 
str. 30 — 45.) Ostatní přítomní sněmovníci, počtem 72, návrh komise 
přijali v tomto znění : 

Vaše c. k. Milosti! Nejvyšší ustanovení Vaší c. k. Milosti 
ddo. 2'ó. března 1^48 o článcích 2. a 4. v petici obyvatelů Piaž- 
ských ode dne 11. března 1848. žádajících rozšíření správy zemské 
a povolení společného sněmu pro Čechy a Moravu byly jsou před- 
loženy nejvornějším stavům moravsk3'm dopisem c. kr. jiiiberniahiího 
presidium ddo. 2. dubna 1848, abychom se o nich vyjádřih. 

Co se tkne přiměřeného potřebám času rozšířeni zřízení zemského 
se samovolebnými zástupci měst a okresu krajinských, uznali shro- 
mážděni stavové Moravští ve svých sezeních dne iJV. a 31. března 
jednoldasně právo měšťanů a selského stavu v rozšířenějším za- 
stoupení, a odevzdali ty předměty k zvláštní přípravě. Naproti tomu 

9 



130 Stavovský sněm moravský proti spojeni s Čecliami. 

domýšlejí se shromáždění stavové Moravští, že vyslovují přesvědčení, 
s kterým většina obyvatelů moravských souhlasí, když v nynější 
době zdvíhání se všelikých provinciálních snah všeobecnému dobru 
vlasti za podřízené uznávají, prohlašujíce se rozhodně proti všelikému 
přání o spojeni Cech a Moravy společným sněmem. 

Věrní stavové Moravští hned napřed nevidí ve přání hlavního 
města i vyslovení žádosti celého království Českého, poněvadž jen 
stavové zákonní orgán království jsou, jimž prosby, které se na 
státní postavení Cech a Moravy vztahuj). Vaší c. k. Milosti po- 
sílati mají. 

Shromáždění stavové Moravští ohrazují se ale ve jménu '/emě 
jimi za.-tupované slavně proti všem manifestacím provincie české, 
které proti celosti Moravy čelí. aneb které uznání jakési odvislosti 
této země od království Českého na cíl mají. 

V dějepisu zemském nenacházíme nižádné listiny, dle které by 
nynější Morava po pádu velkomoravské říše dle práva smlouvou 
království Českému svou samostatnost byla zadala. Že tyto země 
jednoho panovníka mívaly, nespoléhá na zákonní potřebě, nýbrž 
na volení stavovském, na smlouvách, které při zachování samo- 
statnosti Moravy uzavíraly, aneb na právu dědičném. 

Historie naší země uvádí případnosti, kde i titul panování 
v obou zemích rozdílný byl a každá pro sebe měla samostatného 
knížete. I přivtělovací listiny r. 1348 a 1355 nezakládají jiného 
právního postavení, než-li spojení obou zemí pod jedním panovníkem. 

Za Konráda, prvního maikhraběte Moravského r. 1182, který 
tu zem od německého císaře za léno přijal, jest hádka mezi Čechami 
a Moravou strany samostatnosti této rozhodnuta ku prospěchu 
Moravy. 

Od r. 1298 má Morava svého vlastního zemského hejtmana, 
od 1348 své vlastní desky zemské. 

Od dávna má své vlastní stavy a zemská práva, od r. 1535 
svůj vlastní zemský řád, vždy mívala svůj vlastní od českého ro- 
zdílný erb, kterýž r. 1462 nal3yl nynější podoby. 

Stavové obou zemi považovali se vždy za stejně oprávněné, 
neb již r. 1435 poslali čeští stavové na sněm moravský své po- 
slance, aby tu s králem Sigmundem jednali. 

Kniha Tovačovská v článku VIII. a XXXI., nejstarší právní 
kniha, kterouž r. 1567 král Maximilian in vim legis potvrdil, uka- 
zuje, že i stavové a knížata česká uznávali neodvislost a samostatnost 
Moravy. Králi Ladislavovu 1453 bylo napřed v Brně a později 
teprv v Čechách přiznání k věrnosti složeno, a hádka, která srkze 
to mezi stavy českými a moravskými povstala, teprv tím se ukončila, 
že stavové čeští pronesli se k moravským, že v tom, poněvadž krále 
dřív než oni za pána přijali, nic jiného nevidí, než že slušně a právě 
učinili; že nepovažují Moravany za many, nébrž za své milé bratry 
a příbuzné a dobré přátely. 



stavovský sněm moravský proti spojení s Čechami. 131 

V Článku XXXI. jest svoboda a samostatnost Moravy vyslovena 
a také ten rozdíl od stavů českých vytknut, že tito skládají králi 
přísahu poddanosti, kdežto stavové naoravští pouze činí slib. 

Po smrti krále Ludvíka zvolih Češi Ferdinanda I., manžele po 
králi Vladislavu pozůstalo kněžny Anny, aniž byli Moravany k tomu 
pozvali. 

Tomuto zvolení odporovali Moravané a Ferdinanda I. teprv 
uznali, když kněžna Anna Moravu svému manželi Ferdinandovi I. 
na celý život postoupila. 

Moravští stavové odepřeli Ferdinandovi I., v Čechách již vy- 
volenému, bez průvodního listu od nich příchod do Moravy. 

Neodvislost a samostatnost Moravy jest i v moravském zemském 
zřízení od 1545 fol. II. zákonně vyřčena, a nebyla nikdy potom 
zrušena. 

Matyáš přijal r. 1608 na sněme Brněnském přiznání stavů co 
markhrabě Moravský, kdežto v tom samém čase jeho bratr Rudolf 
nad Čechy zvlášť panoval. 

V majestátu od l\). února 1613 potvrdil Matyáš svobody 
a samosprávu této země. 

Kdykoli poslanci stavů moravských k mimořádnámu sněmu do 
Prahy povoláni byli, stalo se to vždy jen proti ujištění písemnímu, 
že toto dobrovolné vyslanství není na ujmu právům a svobodám 
země a stavů. 

Na sněme 1617 stěžovali si moravští stavové, že Čechové 
Ferdinanda II. bez jich srozumění za krále Českého korunovali ; 
poněvadž byl ale vnuk a nástupce císaře Ferdinanda I. a královny 
Anny, přijmuli ho za markhraběte. 

Ačkoli v obnoveném zřízení zemském od I. května 1628 fol. I. 
o Moravě co o přivtělené zemi zmínka se činí a v tomtéž zřízení 
fol. XII. Čechy, Morava, Slezsko, pak Horní i Dolní Lužice při- 
vtělenými zeměmi se jmenují, svědčí to jen o oběstranné rovnosti 
těchto zemí a o spojení pod jedním panovníkem, jakož to i vy- 
svítá z přísahy, kterou král co markhrabě Moravský zvlášt skládá. 

Toto zřízení zemské může tím méně býti na ujmu samostatnosti 
markhrabství Moravského, poněvadž již i Ferdinand 11. dle nejvyššího 
uzavření od 26. června 1628 nniolié svobody moravským stavům 
potvrdil, v kterých neodvislost Moravy od Čech jest vyslovena. 

Jeho Milost císař Karel VI. dal pragmatickou sankci o rakouské 
posloupnosti ode dne 30. září 1720 ve všech samostatných zemích 
mocnářství a tímž způsobem i od stavů Moravských potvrditi, což 
by zbytečné bylo bývalo, kdyby byl Moravu za zem odvislou 
považoval. 

Konečně odvolávají se věrní stavové Moravští na reversy, 
kterých se jim od slavných předků Vaší Milosti i za příčinou slibu 
věrnosti Vaší c. k. Milosti učiněného dostalo, a jimiž se vždy pro- 
hlásilo, že slib věrnosti v Praze vykonaný stal se bez ujmy ne- 
odvislosti Moravy od Čech. 

9* 



132 Stavovský sněm moravský proli spojení s Čechami. 

Na tyto důvody spoléhajíce, vyslovují nojvčrněj.ší stavové Mo- 
ravští přesvědčení své v tento smysl : 

1. Morava jest země od Cech neodvisla, náležící k celistvému 
svazku rakouského mocnářství. 

2. Mezi oběma zeměmi bylo vždy slejnosti národností a pano- 
vníků úzké spojení, stavovské spojení ale nemůže býti bez porušení 
zřízení a samostatnosti Moravy zákonné vyřčeno. 

1 ohledy na materiální interesy a sympathie moravské země 
vedou stavy Moravské k tomu, aby se prohlásili proti stavovskému 
i politickému spolku Cech a Moravy, a tím méně mohou vyhověti 
přání hlavního města Prahy, poněvadž by jednali na ujmu práv 
obyvatelů měst a obcí venkovských, v seděni '60. a 51. března 184.^ 
jednohlasně k zastoupení povolaných, posud ale ne samostatně za- 
stoupených. 

Nejdůležitějším úkolem nejvěrnějších stavů Moravských jest tedy 
přede vším. aby se provinciální zřízení dle úmyslu Vaší c. k. Mi- 
losti, nejvyšším reskriptem ode dne 18. března vysloveného rozšířilo 
a upevnilo, aby se opatrovaly práva všech obyvatelů této země 
samovolenými zástupci ze všech měst a obcí, a pod ochranou 
tohoto zřízení národnost veškerého moravského národu mocně se 
vyvinovala. 

Jakož nejvěrnější stavové Moravští Vaší Milosti císařské vy- 
pracované zastoupení měst a obcí k zákonnímu potvrzení předloží, 
jsout i hotovi, hleděti ku všelikým přáním země směřujícím na výše 
dotknuté úloze a založení svobodného konstitučního zřízení, a před- 
ložiti je k nejvyššímu potvrzení. 

Budou také stavové vždy zachování přátelského pevného svazku 
pro stejnost národnosti a jazyků příbuzného království českého 
podporovati, pokud to nebude neodvislosti Moravy na ujmu. ; 

Račiž Vaše Milost v tomto poníženém přednesení spatřiti výraz 
smýšlení obyvatelů moravských, kteří důvěrně očekávají tu dobu, 
až Vaše c. k. Milost brzkým oznámením všeobecné konstituce vlasti 
utvoří pevný svazek, který jediné spojí vystupující provinciální sna- 
žení pro obecné dobro velkého sjednoceného a svobodného Rakouska. 

V Brně, dne 14. dubna 1848. 

Po schválení tohoto přednesení navrhl kníže z Liechtensteina, aby se 
v protokole sněmovním vytklo o tomto jednání zvláště, že „s touto jejich 
a země Moravské pojišťující manifestací, jakož to v adrese vysloveno, vždy 
chtějí a budou zachovávati přátelský svazek ku království Českému, stejností 
jazyka spřízněnému, a vroucí vážnost k národnostem, uznávajíce ale ne- 
závislost země za první svou povinnost." S hlučnou pochvalou bylo dle 
toho návrhu schváleno, vložiti do protokolu přídavek následující: ,. že páni 
stavové zachování a obranu nedotknutelnosti a nezávislosti markrabství 
Moravského proti všelikým manifestacím a pevné připojení jeho k mocnářství 
rakouskému považují za svou povinnost; že však při tom, pokud tím ne- 



Národní výbor odpovídá Výboni německému v Praze. 133 

závislost Moravy v nebezpečí neuběhne, přátelský spolek s královstvím 
českým, stejností jazyka spřízněným, a stálou vážnost národnosti a jazyka 
zachovávali budou a chtějí." (Stav. Mor. str. 45.) 

Oznamujíce čtenářstvu svému návrh adresy výše položené, Pražské 
„Národní Noviny" na str. 50. připojily k ní tuto poznámku svého způsobu 
karakterlstickou : „To od středověkých stavů moravských skutečně přijato 
jest ! Tak hanebně se jedná v konstituci ! ! že se několik privilegovaných 
ve spojení se slavným šosem zemským opovažuje ve jménu celého národu 
Moravského mluviti. A Morava to trpí?" 



Národní výbor odpovídá Výboru německému v Praze 
stran rozšíření se členy něm. a stran barev něm. 

14. dubna 1848. 

Když se v Praze počala objevovati trikolora velkoněmecká (černo- 
červeno-zlatá) i na obyvatelích domácích, byli z těchto někteří pokáráni, 
ano i potupeni se strany české. Proto někteří Němci Pražští, dorozuměvše 
se ústně, shromáždili se v hostinci „u saského dvora" večer dne 11. dubna, 
kdež o té věci rokováno bylo. Posléze zvolen výbor, jenž v té příčině 
podal připiš k Národnímu výboru. (Viz o tom u Schopfa, II. 14 — 15.) 
Zde tedy jest původ Německého výboru a Německého spolku v Praze. 
Tento výbor skládal se z těchto členů : Petr B i b u s, právník ; Bernhard 
G u 1 1, (spolu redaktor „Bohemie") ; Dr. Frant. K 1 i e r ; Karel K o 1 b ; 
Dr. Jos. Schwarz; Dr. W u n s c h h e i m, rytíř z Lilienthalu, zemský 
advokát; M. D. Z i m m e r. I složil spis, adresovaný Národnímu výboru 
(nalezneš jej u Schopfa, II. 81.), v němžto prohlašuje, mimo jiné, 
jménem zmíněného shromáždění, že „společné domovině náležející Němci 
pevně jsou odhodláni jíti budoucnosti vstříc ruku v ruce s bratry českými, 
slovem nebo skutkem bojujíce," že nošením trikolory německé nezamýšlejí 
„nikterak ubližovati národnosti české anebo dokonce odlučovati se od 
státního svazku, zejména od Cech", i přednáší dvojí požadavek, na nějžto 
Nár. výbor, porokovav o tom živě ve dvojí schůzi, takto odpovídá : 

Výbor Boliemců jazyka německého podal N;irodnímu výboru 
připiš ze dne 12. dubna t. r,, jínižto oznamuje, že dno 10. a 11. t. m. 
mnozí ])ralří němečtí na míslech veřejných uraženi byli pro odznak 

německý. 

Německý výbor prohlašuje pevné spojenství s českými bratry, 
ale vyslovuje také, že nosili barvy německé jakožto projev „pří- 
slušenství k velikému svobodnému národu německénm " — avšak 
bez ubližování národnosti české neb dokonce jakožto znamení od- 
tržení se od Čech — neodvolatelně jest usneseno. 

Dovolávaje se rovnosti obou národností, základním zákonem 
zajištěné, výbor německý žádá : 



134 Národní výbor odpovídá Výlíoru německému v Praze. 

a) aby Národní výbor sesílil se přiměřeným počtem členů, 
kteréž by od německého obyvatelstva Pražského byli zvoleni, a 

b) aby českému obyvatelstvu v Cechách bylo oznámeno, že 
nošením barev německých nezamýšlí se žádná demonstrace, žádné 
odloučení se od svazku státního vůbec, a od Cech obzvláště; nýbrž 
pouze označení národnosti německé 

Na tento prípis výboru Němců českých, žijících v Praze, tímto 
se odpovídá podle usnesení Národního výboru ze dne 1 3. dubna t. r. 

Národní výbor prohlašuje především: 

<i) že již v první schůzi své dne K'. dubna t. r., ještě před 
podáním přípisu svrchu zmíněného usnesením jednomyslným vytkl 
sobě za zvláštní a svatý úkol, bratrskou svornost mezi oběma ná- 
rodními kmeny této vlasti udržovati v každé příčině; 

1) že kokarda barev českých, bílo-červená, která se všeobecně 
nosí, není národním znakem češství, nýbrž politickým ústavním 
znakem celého království Českého, od jedněch hranic až ke druhým ; 
tudíž že má považována býti za symbol bratrské rovnosti obou 
národních kmenů, v této zemi obývajících. 

1. K oběma v Cechách obývajícím kmenům národním vznáší 
se pilná žádost, aby kromě všeobecných barev zemských království 
Českého, bud samotných nebo spolu s barvami císařství Rakouského, 
neužívali žádných jiných odznaků, které by poukazovaly pouze na 
národnost českou nebo pouze na národnost německou; poněvadž 
by nošení takového odznaku pouze národního, zvláště v nynější 
rozčilené .době, snadno by se mohlo vykládati za jakousi demon- 
straci proti druhé národnosti v Cechách, a tudy aspoň příčinou býti 
k nošení odznaku národnosti druhé, odznaku to rovněž národ- 
ního, a tím rozdělení mezi obyvateli naší vlasti z počátku sice 
jenom označovalo, kteréžto rozdělení však velmi snadno mohlo by 
dospěli ve skutečné děsné rozštěpení, 

2. Stran sesílení se Národního výbor a členy, mimo Nár. výbor 
zvolenými, připomíná se výboru českých Němců, v Praze žijících, 
že již v prvním shromáždění lidu dne 11 března t. r. k výslovnému 
vyzvání mužů náčelných byli do výboru zvoleni mnozí Cechoněmci, 
a že při potomních doplňovacích volbách toho výboru, jakož i při 
volbě ústavní komise guberniální a posléze při doplňovací volbě 
Svatováclavského výboru, předsevzaté dne 10. dubna t. r. ve 
shromáždění lidu u sv. Václava nečinil se pražádný rozdíl mezi 
Cechy a Němci. 

Poněvadž nynější Národní výbor skládá se ze spojení všech 
živlů právě jmenovaných, jsou němečtí bratři a krajané zastoupeni 
tolika členy, že se to asi dobře srovnává s poměrem obou národ- 
ností, co do počtu duší. Na požádání budou česko-němečtí členové 
Národního výboru udáni zejména. 

Aby Národní výbor bez prodlení se sesílil vůbec, a zvláště 
členy německými, volenými z věnčí, nelze připustiti, poněvadž výbor 



Bílkův list studujícím moravským a slezským. ] 35 

jest již ustaven; a také to jest zbytečné, z důvodův svrchu uvedených 
k upokojení německých krajanů. 

Avšak k většíniu ještě upokojení bratrů a krajanů německých 
dává se jim ubezpečení, že při přibírání odborníkův k jednotUvým 
sekcím, jakož i při volbě nových členů a náhradníkův nebude se 
ani budoucně pražádný rozdíl činiti, jakož se nečinil až posavad, 
mezi krajany mluvícími česky a mluvícími německy, a že plenární 
schůze Národního výboru, ve kterých všechny návrhy jednotlivých 
sekcí musejí se přednášeti, dvakrát za týden, v pondělí a ve čtvrtek 
konají se veřejně, v místnosti b)'valého c. k. úřadu komorního, že 
všichni ostatní spolubratři němečtí, kteří v Národním výboru se 
nenalézají, vlastním posloucháním budou ve stálém povědomí toho, 
co se navrhuje a o čem se dějí usnesení. 

Národní výbor žádá posléze ctěného výboru Německého, aby 
toto vyjádření jakožto výron lásky k vlasti, obyvatelstvo české i ně- 
mecké rovněž objímající, přijal s rovnou láskou vlasteneckou 
i doufá, jakož to bude nejpřednější péčí Národního výboru, aby 
odznaky pouze česko-národní se ihned odstranily a případné pokusy 
k přehmatům a popuzování, které bez toho jenom od jednotlivců 
mohou vycházeti, mocně stavoval, že i ctěný Výbor německý, 
nadšen rovnou horlivostí pro blaho naší krásné vlasti, všechno vy- 
naloží, aby bratrská rovnost mezi oběma národními kmeny í^e 
zachovala a všechno odvrátilo, což by i jenom zdaleka vésti mohlo 
k rozdělení, byť zatím pouze označenému, našich bratří a krajanů 
s té i oné strany 

V Praze, dne 14. dubna 1848. 

Hrabě Stadion. 
JUDr. Jan Kliebert. 

(Schopf, II. 86.) 

Téhož dne 14. dubna konala se opětná schůze Pražských Němců, 
kdežto jednomyslně sneseno, aby. jakkoli Národní výbor výslovně přiznal 
každému Gechoněmci právo, nositi kokardu černo-červeno-zlatou, přece 
na důkaz rozvážné umírněnosli a bratrské svornosti s veškerým obyvatel- 
stvem Pražským tento odznak národnosti německé zatím se nenosil. Kromě 
toho oznámeno, že Národní výbor, rokuje dne 13. dub. o připise Pražských 
Němcův, usnesl se, pozvati členy Německého výboru do výboru Národm'ho. 
(Viz o tom u SchopCa II. 18—20. a 89.) 



BílkQv otevřený list studujícím moravským a slezským. 

14. dubna 1848. 

Již napřed, při protestu Vídenských Němců z Cech, Moravy a Slezska 
ze dne 9. dubna, bylo dotčeno i o tomto spolku samém, jenž se nazýval 
Verein der Bohmen, Miilirer und Schlesier dcntsííhor Zuniío i měl za účel 



136 Bílkův list k stutlujiciin moravským a slezským. 

překazili stJOJení Moravy a Slezska s Čechami a působili k připojení těchlo 
zemí k Německu Čili ,an deutsche allgemeine Interessen". Vystupování 
toholo spolku nebylo lhostejno Vídenským Cechům, Moravanům a Slezanům 
kmene slovanského i zarazili spolek pod jménem „Jednoty slezsko-moravsko- 
české", jehožto účelem bylo pohlížeti hlavně k těmto kusům: 1. Rovné 
právo slovanské řeči a národnosti vedle německé aby v každém poměru 
uskutečněno bylo a zachováno. 2. Nerozdílnosl a samostatnost říše Rakouské 
aby neporušena stála, zvláště spojení koruny Geské s celkem aby netrpělo 
žádné ujmy. 3. Sjednocení stavů českých a moravsko-slezských v jeden 
sněm obecní aby se stalo. 

Když P. J. Šafařík pro zaměstnání úřední nepřijal hodnosti předsedy 
v tomto spolku, zvolen za starostu jeho advokát Dvořáček, oslatnani členy 
výboru byli Dr. Bek, Dr. Grunwald, Dr. Terebelský, P. Kuiieš, Doležálek 
ml., umělec Hellich, úředníci Rybička, Gebuský. Pelzl, B3zpalec, Wintr, 
Koutecký; studenti Stokláska, Múller, Tieftrunk, Rus, Bílka. Vojt. Fingerhut. 

•Jednota odbývala časté schůze, jichžto se účastnili též šlechtici čeští, 
zejména Otakar a Eugen Černínové, Prokop Ližanský, a zakládajícími 
členy spolku byla též kněžna Kinská, kníže Lobkovic a hrabě Vincenc 
Valdštein. Nákladem svým vydala jednota ve smyslu programu svého ně- 
kolikero provolání, která po Moravě a Slezsku po tisících výtisků roz- 
šiřovala, mimo jiné i následující „Offenes Seudschreiben an die Studierenden 
in Máhren und Schlesien" od J. B. Bílky, kteréž bylo čteno a schváleno 
ve schůzi dne i4. dubna a potom po česku uveřejněno i v časopisech 
Pražských. (, Květy", 217, 228, 248 a ,Nár. Nov." 1848, 19. si. 8.) 

Přátelé a bratří! Zlomeny jsou okovy, do nichž nás temno- 
milství, pověra a tyranství upoutaly. Před nedávném jsme stáli 
pod nehodným poručnictvím a v hanebném otroctví, dnes jsme — 
svobodný národ! Říše temnoty je u konce! — Vidíme vycházet 
světlo pravdy, jenž osvítí všechny končiny a na vždy bude svítit na 
obzoru národů! Slavíme z mrtvých vstání — znovuzrození! 

Žádost, aby také národ náš slovanský na Moravě a v Slezsku 
v této tak vážné době důstojně svůj život osvědčil, aby také tento 
národ posazen byl na důstojné místo v řadě k povědomí procitlých 
národů našeho císařství, tato blahá žádost mně velí, abych k vám 
promluvil. 

Na vás, drazí přátelé a bratří! staví vlast z dlouhého snu pro- 
buzená naději v šlechetnější, slavnější budoucnost, na vás, jejichž 
srdce studiemi zušlechtěno, jejichž duch vědami vzdělán jest. 

Tu slyším ptát se přátely naše: .Jaká je to budoucnost? Jaký 
cíl těchto českoslovanských snažení? 

O přistupte blíže, vy zlomyslní! odvržte všechny předsudky, 
odvažte šat, jenž vám oči zahaluje, přistupte co lidé, co bratří, 
pohledněte, jaké semeno se rozsívá: jaký kmen vyrůstá, jaké ovoce 
zraje. Slyšte theorie, které za zlopověstné vykřičujete, a jež jsme 
žádostivě vsáli. 

„Šířiti vzdělanost jest oučel náš, vzdělanost rozumovou a mravní 
vědami a uměním, způsobem vyšším a prostonárodním, aby se stal 



Bilkuv list studujícím moravským a slezským. IM 

náš národ českoslovan-ký schopným štěstí, vzešlého jemu samému 
a státu, k němuž náleží, a aby ke štěstí celého člověčenstva vyplnil 
nejbližší svou historickou úlohu, úlohu totiž, aby ukázal, jak hrabě 
Thun trefně praví, opozdělým kmenům slovanským dráhu, na které 
mají dostíhati daleko pokročilé bratrské národy, a aby sprostředkoval 
obcování mezi Slovany a druhými národy evropejskými, zvláště 
s Němci." 

Vizte tedy, tof jest cíl a snaha naše! — Poznejte naši literaturu, 
a naleznete v ní nejpůvodne-jší toho důvod. 

Bratří naši, Cechové, cítíce svatost této úlohy, povznesli na 
císaře prosebnou žádost, aby spojil Cechy, Moravu a Slezy, jakožto 
země jedné koruny, pod společný, obecní sněm, který by se scházíval 
střídavě v Brně a v Praze*} Ve spojení tomto se dávají ta samá 
práva slovanské i německé národnosti, aby se obě při rovném 
oprávnění vyvinovati mohly. Každý pravý vlastenec, který poctivě 
smýšlí o dobré zemské, ocení zajisté bratrské smýšlení Cechů, 
a připojí se k nim co nejoužeji; vždyt se tak provincii naší do- 
stane všech těch znamenitých práv a svobod, které J. M. G. svým 
věrným Čechům již udělil.**) 

Ale s potměšilou zlomyslností podkládají naši nepřátelé svrchu 
jmenované žádosti Cechů nejnesmyslnější rozum, zrazují od spojení 
a chtějí je všemi možnými prostředky a způsoby překaziti. Oni 
křičí o „české usurpaci", oni — vlci v ovčím rouše! 

Nemejliž vás však jalový křik těchto privilegovaných světo- 
oblažitelů, jejichžto zakuklení jsme strhli, jejichž poctivé (!) 
oumysly a vlídnou (humánní [!]) péči o blaho vlasti jsme tuším 
dostatečně poznali. 

Bylo to vlídné a poctivé, že jazyk náš národní vypudili ze 
všech veřejných ouřadů? Bylo to vlídné a poctivé, že jej nejen ze 
všech vyšších škol vyloučili, ba na žádném našem gymnasium, na 
žádné naší hlavní škole k nějaké platnosti nepropustili, tak že se 
staly školy naše ústavy, na kterých se měla řeč národní zapomínat, — 
bylo to vlídné a poctivé, že našim slovanským vesnickým učitelům 
všechno národní vzdělání odepřeli, — bylo to vlídné a poctivé, že 
v našich děkanátech (vikariatech) četnými kurendami poroučeli, 
nej o ušil něj i, aby se na našich triviálkách německy učilo — 
bylo to vlídné a poctivé, že po přenesení stavovské akademie 
z Holomouce do Brna neustanovili žádného učitele našeho národního 
jazyka, kdežto přece učitele francouzské a vlaské platili — bylo to 
vhdné a poctivé, že sesadili nejzasloužilejší naše učitele „wegen 

*) Češti deputovani praví ve svých „Slovech k Moravanům' (ve Vídni 
'.). dubna 1S48): Bratř-Í Mjravané! Čechy a Morava budiež nápotom dvé rovné 
sestry, mezi nimiž spor o přednost nemčj místa. Spravujni'íž své společné zále- 
žitosti na společném siiémé ; domácí, jako posavad, každý ve své vlasti, toliko 
v nejvyšších ouřadech, při vládé samé mějmež společné zastoupení co pojištěni 
naší národní jednoty. (1'oznámka orijj.) 

**) My na Mora v é a ve Slezsku nemáme posud nic. (Pózu. orig.) 



138 Bílkův list studiijicira moravským a slezským. 

aufstrebender Ideen" (!!!) — bylo to vlídnó a poctivé, že našim 
bohoslovcům, nastávajícím kazatelům, pobrali knihy v řeči národní, 
pod pověstnou rakouskou ccnsurou vydané — bylo to vlidné a po- 
ctivé, že naše upřímné vlastence nejen u jejich krajanů „co sprosté 
buřiče" v podezření uváděli, ba u zemských ouřadů za „za- 
kuklené panslavisty" udávali, — — a nyní, kde my, zdvi- 
hajíce se z dlouhého hanebného utlačení ouplnou rovnost 
obou národností žádáme, nyní zdviháte odpor, zkracujete naše 
nejsvětější právo, snažíte se zarazit naše přirozené vyvinování na 
všechen přišlí věk? 

Ba arci, jen vám platí práva, nám otrokům je jen z mi- 
losti vaší dovoleno vléci se životem! 

Jen blbec by mohl o vašem opravdivém vlastenectví se pomýlit, 
maje přea sebou tolik oslavené poctivosti, tolik osvědčené vlídnosti ! 

My jsme přesvědčeni, že se pravá svoboda v státu zakládá na 
svobodném rozvíjení zákonů národního života, a proto jest pokrok 
státu na základu národním heslo naše. 

Češi, Moravané, Slezáci ! V bratrském spojení přitulme se věrně 
a pevně ke svému konstitučnímu císaři, aby povstalo mocné Ra- 
kousko, velké a silné svobodnými svými ústavami, jako mocnářství, 
dávající světu nejvznešenější příklad, v němžto rozliční národové 
jsou oddílné jednosti jediné vespolné veliké jednoty, jejížto paprsky 
jsou národy, jejížto oustředí osvěta a vzdělanost. 

Přátelé a bratří ! vědomi jsouce ouplně velikého našeho cíle 
neústupně a důrazně pracujmež k němu. Každé slovo, každý skutek 
dávejž svědectví o poctivosti našeho vlasteneckého smýšlení. 

Důkladná znalost naší řeči, slovesnosti a historie budiž tedy 
prvním naším úkolem. 

Reč národu našeho, které se jako řeči ubohých páriův opo- 
vržlivě posmívají, historie, jejížto nejsvětější pravdy hanebnou zlo- 
myslností zpřetvořují, tof budtež předměty našeho neúnavného 
učení a zkoumání. Co nám škola odepřela, to nahradme pilností 
svou. — 

Ozbrojeni těmito nevyhnutelnými prostředky promluvíme pak 
k našim otcům, k našim bratřím, k našim spoluobčanům, řekneme 
jim, jak laskavý byl císař náš, jaká práva nám udělil, poučíme je 
o nejsvětějších důležitostech národů, poučíme je o nejzpůsobnějších 
prostředcích, jak bychom nezadatelná práva naše hájili proti zlo- 
myslným nepřátelům. 

Protož, přátelé, neoblomná budiž vůle vaše, skálopevný úmysl 
váš! Nebojtež se nesnází, pro nás nejsou žádná strašidla! Bez od- 
dechu berme se k cíli našemu, svědomité naše snahy budou nej- 
hojnějším zdarem věnčeny, pravda vyjde vítězoslavně z boje ! 

Daleci budte vší malicherné nenávisti mezi Cechy a Moravany, 
již před věky náboženský fanatismus roznítil a nyní zlá mysl ne- 
přátel rozdmýchati se snaží! Kletba ničemníkům, kteří sej ou rozbroj 
mezi bratry ! 



stadion oznamuje své odstoupení. 139 

Concordia res parvac crescuat, discordia et maximae dilabuntur ! 

Podej mež bratrsky ruku Cechům. Jedno srdce bije v prsou 
našich, jedna krev nám probíhá žíly, jeden cit zve rámě naše, naše 
duše k usilovnému snažení. 

K vám ale, němečtí spoluobčané na Moravě a ve Slezsku, 
kterým dobré celé země na srdci leží upřímně, k vám volám onými 
slovy, jimiž šlechetný dopisovatel „Konstitučního listu z Cech" 
(č. 10. 184.S) k Němcům oné země promluvil: „Nepodkládejle nám 
scestné oumysly, kterých nechováme. Nehněvejte se, že se má staré 
bezpráví opravit. Bratrsky spojeni jdeme k cíli svobodného vy- 
vinování!" („Nár. Nov." Ib48, 15.) 



Stadion odstupuje a oznamuje hr. Lva Thuna 
svým nástupcem. 

15. dub. 1848. 

Frant. Ser. Stadiona, guvernéra Haličského a po říjnové (1848) 
revoluci Vídeňské rakouského minislra vnitra, mladší bratr Rudolf, jenž 
r. 1845 jmenován byl guvernérem Moravsišým a brzy potom Českým, vzdal 
se tohoto úřadu a žil v soukromí. 

Jeho Milost Císař ráčil službu mou se mne sejmouti, a c. kr. 
gubernialniho radu v Haliči, Leona hraběte Thuna za presidenta 
Českého zemského gubernium povolati. 

Poněvadž nyní nová doba v našem politickém životě nastala, 
jest nutná potřeba, by se v čelo správy zemské v Čechách muž 
uvázal, jehož jméno v Čechách proslulé jest, jenž na vyvinování 
politických okolností své vlasti za posledních lét živé oučastenství 
bral, za dalšího pobytí svého v Čechách s přáním a nedoshitky 
vlasti své se seznámil a důvěru národu požívá. Tyto okohiosti 
ukládají mi za povinnost, ač s těžkým srdcem, mé posavadní stano- 
viště opustiti, a vedení řízení muži ponechati, jehož jméno, povaha 
a inteligence jisté rukojemství podává, že naději v něho kladené 
jistě dostojí. 

Aby Česká vlast dráhu svého politického vylinování se pevným, 
rychlým krokem nastoupila a svou krásnou budoucnost v brzce 
uskutečněnou spatřila, kteráž národu v jeho nových zřízeních za- 
ručena jest — lot jest mé vroucné přáni, kteráž prsa má po všecky 
dni života mého oživovati bude. 

Ostatně bude mi svatou povinností, bych až do příchodu mého 
nástupce své síly vlasti své obětoval. 

V Praze dne 15. dubna 1848. 

Rudolf hrabě Staďon. 

(Nár. Nov. 1848, 17.^, 



1 40 Ce^5ko-moravsko-slezské jednoty pslice ke stavům Moravským. 

V neděli dne posledního dubna přijel nově jmenovaný guberniální 
president, hrabě Lev Thun, ze Lvova přes Vídeň do Prahy, a v pondělí 
dne 1. května rozloučil se hrabě Stadion s Národním výborem. (Květy, 
230, si. 1.) 

Dne 9. května „večer před odjezdem z Prahy býv. nejv. purkrabího 
hrab. Stadiona způsobil jemu ke cli náš sbor , Svornost" s oudy MčšEanské 
besedy průvod s pochodněmi a před okny bytu jeho zpívaly se hlučným 
sborem písně Jelenovy. Byl to výjev vděčnosti, kteroužto se zavázány 
cítíme hr. Sladinoví za rozšafné jeho jednání a prostřednictví v právě 
uplynulé, tak osudné a pro něj nikoli růžemi poseté době. Byltě patrně 
velice dojal, i promluvil ke shromáždění s okna bytu svého slova srdečná, 
jimižlo vytknul zvláště, jak velice nám třeba varovali se svárů a stran- 
nických půtek, ježto tím neb oním jazykem mluvíce všickni synové j e d u é 
společné vlasti jsme; i skončil českými, velmi vážně pronesenými slovy : 
„Sláva králi! Sláva vlasti České!" Hlučně zdola voláno: , Sláva králi! 
Sláva Stadionu!" (Květy sir. 245.) 



Česko-moravsko-slezské jednoty petice ke stavům Mo- 
ravským o národní rovnoprávnost. 

18. dubna 1848. 

Vysoce slavní Stavové Moravští! 

Jeho c. k. Milost Císař Pán ráčil nejvyšším rozhodnutím ode 
dne 25. března b. r. vyslancům hlavního města Prahy na před- 
nesenou jejích prosebnou žádost z ohledu pojištění české národnosti 
v Cechách naříditi, aby užívání českého jazyka v (cechách tak, 
jakožto v zemském zřízení ustanoveno jest, dokonale zachováváno bylo. 

Následkem toho podali někteří oudové českého panského stavu, 
na ten čas ve Vídni se zdržující dne 2. dubna b. r. Jeho cis. král. 
Milosti prosebný dopis, v kterémž oni jednak radostné své city nad 
tím na jevo dávají, že Jeho cis. král. Milost v onom nejmilosti- 
vějším nařízení, podle jejich zdání, svůj oumysl a svou vůl[ zjevně 
ohlásil, že tomu chce, aby česká a německá národnost v Cechách 
rovnou platnost, rovný průchod měly; jednak se též osvědčují, že 
pro zachování pořádku v jejich vlasti a pro uvarování všeliké ne- 
důvěry za nevyhnutelně potřebné uznávají, aby Jeho cis král. Milost 
svou vůli v tom ohledu určitěji, než-li posud se stalo, vysloviti 
ráčil, ježto oni to ode dávna a vždy za nemístné a nespravedlivé 
pokládali, že česká národnost rovné platností s německou národ- 
ností v Cechách ve skutku a životě samém neměla. 

Tou adresou, jejížto obsah jest „aby česká národnost s ně- 
meckou národností vůbec, a obzvláště ve školním vyučování a ve 
veřejných úřadech čili v zemské správě v Cechách v dokonalou 
rovnost uvedena byla", dobyli sobě velectění původcové její, dle 



Cesko-moravsko-slezské jednoty petice ke stavům Moravským. 141 

hlubokého přesvědčení dole podepsaných, jakož i všech těch, kteříž 
zároveň s nimi z vlastní trpké zkušenosti vědí, jakou tíží posavadní 
potlačení, ba ať dínie pravdu, vyobcování naší národnosti a řeči 
na nás leželo, stálého práva k díkům českoslovanského národu 
v Cechách, Moravě a Slezsku. I opakujíce my zde slavně jména 
těchto pánův, jenž jsou kníže Ferdinand Lobkovic, kníže Jan Adolf 
Švarcenberg, kníže Vincenc Karel Aueršperk, kníže Šenburk a Harten- 
štein, hrabě Engen Černín, hrabě František Arnošt Harrach, kníže 
Karel Paar, hrabě Vincenc Bubna, hrabě Jaromír Černín, hrabě 
Lůcov a hrabě Otakar Černín, pronášíme spolu své nejživější přání, 
aby je historie česká co světlé hvězdy, co památku národního 
smýšlení vyšší šlechty v Cechách, věrně ve knihy své poznamenala, 
a aby tento příklad, jakž snad podpisovatelé sami to na mysli měli, 
konečně též i v Moravě a v Slezsku hojných následovníkův našel. 

Ohlédajíce se na to, že tento prosebný dopis od Jeho cis. král. 
Milosti dozajista velice laskavě přijat byl, a že Jeho cis. král. Milost 
skutečně k obnovené od vyslancův města Prahy prosebné žádosti 
nejvyšším rozhodnutím ode dne J^. dubna b. r. naříditi ráčil, aby 
„národnost česká za základ položena, a česká řeč ve všech větvích 
státní správy a veřejného vyučování s řečí německou v ouplnou 
rovnost postavena byla", mají dole podepsaní za to, že nikterak 
v nečas nepřijdou, jest-li tyto radostné události shromážděným 
pánům Stavům markrabství Moravského bez meškání ve známost 
uvedou, a je na to pozornými učiní, kterak nevyhnutelně potřebno 
jest, aby slovanská řeč a národnost v Moravě stejného práva, jako 
v Cechách, dosáhla, a kterak by prospěšno bylo, aby shromáždění 
Stavové Moravští této předůležité věci ze svých porad dále nevylučo- 
vali anebo jí za nevážnou a .sprostou nepovažovali. 

Pánům Stavům zajisté nemůže neznámo býti, že více nežli 
tři čtvrtiny obyvatelstva Moravy ke slovanskému jazyku náleží, že 
českomoravský národní jazyk, ačkoli v běhu více než dvou století 
pomalu z ouřadův a škol docela vytlačený, nynějšího času při těch 
velikých proměnách světa, kteréž se před očima našima zběhly, ne- 
může ku posavadnímu tomu hanebnému vyobcování ve své vlasti 
dále odsouzen býti, tak aby slovanská mládež, abychom toho aspoň 
jedním příkladem dotvrdili, místo vyučování se v náboženství 
křesťanském pouze písmeny německého katechismu a tak i všecky 
ostatní nauky pouze nazpamět, beze smyslu a rozumu, odříkávala, 
proto jediné, aby na[)0sledy po mnohých letech a s mnohými 
obětmi ledajak německy mluviti se naučila — což přece hlaviň 
cil vyučováni býti nemůže! Páni Stavové sami nejlépe posouditi 
mohou, jak draze nás stál při známé naší chudobě len takový 
způsob učení se němčině ; onit dobře vědí, nebot odpůrci pnás z toho 
pomlouvají, jak málo nám při všem tom to německé vyslovováni 
svědčí, a jak velice nuceni jsme, zasazovati se o to, aby moravsko- 
slovenská mládež budoucně přirozenou, kratší, jistější a lacinější 
cestou, totiž prosí rodkeiu českomoravských národních škol, vyššího 



142 Národního výboru protest jiroti volljám do L'rankfiirt,a. 

vzdělání docházela, tak aby moravský rolník neniiisel od domu 
k domu clioditi, by sobě obsah německé ouřední odpovědi, němec- 
kélio soudního výroku od kohokoli na zdaí' buh vysvětlovati dal, 
aniž přinucen byl, německé protokoly, jimž nerozum', na cizí slovo 
a víru podpisovati. 

Tyto a jiné s tím spojené v oči bijící netiody nemohou v ny- 
nějším času, v němž spravedlnost o svá věrná, neodbytná práva 
v souzvučném ohlasu národuv se hlásí a v němž každý jasně po- 
znává, že bezpráví, byt i stoleté bylo, bezprávím býti nepřestává, 
nemohou, díme, déle trvati; nýbrž musejí tím spíše přestati, čím 
dříve se páni Stavové zemští o to přičiní 

Z té příčiny dole podepsaní, hotovi jsouce ve všech otázkách 
vyšší politiky otcovským oumyslům Jeho cis. král. Milosti a vysoké 
vlády bez výminky důvěřovati, a nemíníce v rozbírání jich na tomto 
místě vcházeti, avšak spolu odhodláni jsouce hlasu svého ne- 
ohroženě pozdvihovati o zachování a zvelebení národnosti slovanské 
v Moravě a v Slezsku, až posavad hanebně utlačované, vznášejí na 
Vysoce slavné Pány Stavy následující žádost: 

Aby se shromážděným Pánům Stavům líbilo 

1. zvoliti z prostředku svého zvláštní výbor, kterýž by všehké 
záležitosti, týkající se uvedení dokonalé rovnosti mezi českomorav- 
ským národním a mezi německým jazykem ve všech větvích zemské 
správy a veřejného vyučování, pod svou péči vzal, a sice pokud 
možné z mužův českomoravského národního jazyka povědomých ; a 

2. redakci Brněnských provinciálních Novin, kteréž Pánům 
Stavům patří, dovoliti, aby tento náš prosebný dopis ve svém hstu 
vytisknouti dáti mohla. 

Ve shromáždění Gesko-moravsko-slezské jednoty. 

Ve Vídni, dne 18. dubna 1848. 

Následuje asi 200 podpisů, v jejichžto čele: Dr. Jan Dvořáček, 
Moravan. — Dr. Antonín Jar. Beck, Moravan. — Dr. Vendelín 
Grúnwald. — Dr. Mathias Kavka. — Dr. Frant. Hillardt. — Dr. 
Pavel Jos. Šafařík (ostatní nalezneš v Nár. Nov.) 

(Nár. Nov., 1848. 17.) 



Národního výboru protest proti volbám do Frankfurta. 

18. dubna 1848. 

Když ministr vnitřních záležitosti rakouských, svob. pán Pillers- 
dorff, nařídil vypsati volby pro národní shromáždění německé ve Frank- 
furtě ve všech zemích rakouských, které byly počítány k Německému 
spolku, ovšem též i v království Českém ; tehdy nejvyší purkrabí, hrabě 
Stadion, svolal dne 18. dubna radu z desíti členiiv Národního výboru 



Provolání vídenských Moravanii a Slezanů. 148 

Pražského, kterážto se vyslovila jednomyslně proti těmto volbám a svoje 
k tomu důvody oznámila ministeriu vnitřních záležitostí. 

Tohoto spisu nepodařilo se mně dopíditi ; avšak nebude za těžko 
obejíti se i bez něho, any důvody onoho protestu proti volbám do Frank- 
furtu obsaženy jsou opět v prohlášení Národního výboru ze dne 12. květ. 
1848, kdež je nalezneš. Viz též schůzi Nár. Výb. 24. dub. v Nár. Nov. 18. 

O volbách do německého parlamentu ve Frankfurtě, žádaných i na- 
řizovaných v zemích koruny České, vydáno bylo mnoho projevů veřejných, 
které níže na svých místech se nalézají ; mnoho o tom psáno i v sou- 
časných novinách, agitováno proti nim i písničkou znárodnělou a podle 
nápěvu ,Na tom Pražském mostě" zpívanou i složenou dle „Bohemie* 
(1848. Nr. 101 a 102, str. 2. si. 2.) od Lambla (Viléma Dušana?), 
která počíná slovy: „Šuselka nám píše až z Německé říše". 



Vídenských Moravanů a Slezanů provolání ke krajanům 
pro spojenství s Čeeliy. 

před 20. dub. 1848, 

Cesko-moravsko-slezská jednota ve Vídni, o jejížto vzniku a zřízení 
viz napřed pod 14. dub., vydala též provolání toto: 

Bratří na Moravě i v Slezsku ! My Moravané i Slezáci ve Vídni 
srdečné pozdravení vám, otcům i matkám našim, bratrům i sestrám 
našim posíláme a vroucně žádáme, byste nás poslechli, a radu naši 
do vašich srdcí připustili. 

Nyní se po všech krajinách našeho císařství o to pracuje, aby 
se národy staly šfastnými, aby se položil základ lidské svobodě, aby 
národnosti oslablé staly se mocnými, národnosti od cizoty závislé 
staly se nezávislými. 

Morava posavad mlčela ; ale jestli nepromluví, bude to její 
smrt; když ale mluviti chce, at mluví ústy synů moravských, kteří 
se krvi moravské neodcizili, kteří se nezněmčili. Veškeré národnosti 
se zdvihají; cokoli bylo rozloučené, to se spojuje; cokoli bylo roz- 
vedené, to si podává ruce; staré svazky se obnovují, slovanské ro- 
diny jednoty hledají, a Morava jediná, ona by jednoty nechtěla se 
zemí Českou, zemí bratrskou? Byla by to hanba všem kmenům 
moravským, Ilanákůiii, Valachům i Slovákům. Naši bratři Češi od 
milosti císařské již obdrželi, co žádali; když se k bratrům českým 
připojíme, netřeba potom již prositi, tedy už všecko máme. Cechové 
na vás nezapomněli ; oni žádali, aby se Morava zase k vlasti české 
připojila, že chtějí jeden rok sněmovati v Praze a druhý v Brně, 
aby byli v dorozumění, jako bratr s milou sestrou. 

Císař pán ani toho jim neodřekl, jenom žádal, abyste vy, bi-atří 
na Moravě, tu prosbu vyřekli, Ted víte, co dělati máte. Vzhůru 
bratří! Dejme ruce starým našim kmenovcům, s nimi se spojme, 



144 Guberniální výnos Národnímu výboru. 

s nimi se sdružme, jedno tělo budme, z jedné duše mluvme, do 
jedné rady chodme i jednou láskou zahořme. 

Kdo by se pokusil, i našemu přátelství škoditi chtěl, toho 
mějme za vraha našeho, který nechce, by kmen česko-moravský se 
povznesl ; ale na to jde, by kmen náš moravský zůstal sluha Ně- 
mectva na věky. Takový člověk nám nepřeje božího slunéčka, které 
by nyní i před slovanskými dveřmi zasvítiti chtělo. 

Dlouho to nebude, a sněm moravský do Brna se svolá. Každý 
dobrý Moravnn tehdy do Brna pospíchej, a všickni jedním hlasem 
zakřičme: „Chceme starý svazek s Čechami; rny nechceme co 
sirotci samotni zůstati, my stojíme s Čechám pod jednou korunou, 
pod korunou svatého Václava ; už my dobře vidíme, že čím více 
nás bude spojených, tím lépe se nám všecko bude dařiti; nebude 
více všelijaká cizota po nás šlapati, budeme svoji, a žádné mudr- 
lantství nás od bratrstva a spojení českého nezavede. Svorností všem 
našim nepřátelům odoláme; zůstnneme-li ale sami, z toho se jen 
vrah jména slovanského zasměje. Sláva jména moravského byla 
vždy spojena s českou ; chceme aby to tak zůstalo, aby se nová 
sláva podobala staré." 

To máte naše smýšlení, kdo jinak chce, toho mějte za zrádce! 
Nedejme se přelstít od našich nepřátel, kteří by nás rádi zněmčili 
a proto nám domlouvají, bysme se k Německé říši přidali. Ale 
známe ty lišky, už víme, kolik jim věřit a čeho se držeti máme. 

Ať žije Morava, at žije Slezsko, ať žije zem Česká, naše ro- 
zená sestra! 

Věrní synové Moravy a Slezska. 

(„Nár. Nov." 1848, 14.) 



Guberniální výnos Národnímu výboru stran voleb 
do Frankfurta. 

22. dub. 1848. 

Nedbajíc na odpor Národního výboru a obyvatelstva českého vůbec 
ministerstvo Vídenské nařídilo volby pro národní shromáždění německé ve 
Frankfurtě po celém království Českém, což nejvyšší purkrabí následujícím 
výnosem oznámil Národ, výboru. Ale Palackého psaní do Frankfurta mělo 
na vládu Vídenskou aspoň účinek ten, že prohlášením ze dne 21. dubna 
ve „Wiener Zeitungu" ohradila sebe a Rakousko proti budoucím dekretům 
parlamentu Frankfurtského. 

Následkem nařízení, jež mne došlo od ministeria vni'ra, dávám 
zároveň rozepisovati volby pro národní shromáždění ve Frankfurtě 
nad Mohanem při modaUtách, jež v listech veřejných zevrubněji 
jsou obsaženy. 



Dekret minist. o působnosti sněmu Českého. 145 

Poněvadž se ozvali hlasové proti obeslání tohoto národního 
shromážděni, shledávajíce v tomto opatření nepodmíněné připojení 
se k Německu, tedy ministerium, následkem mého dotazu vydalo ve 
„Wiener Zeitung" dne 21. dubna lí-i48 úřední ohlášení, žetč pev- 
ným předsevzetím vlády, hájiti zvláštní zájmy jednotlivých zemí, 
k mocnářství Rakouskému náležitých, i samostatnost jejich vnitřní 
správy a že si bezvýminečně vyhrazuje souhlas ke každému usne- 
seni spolkového shromáždění. 

Ostatně se vláda při tom opatření spravovala těmito zásadami: 
Nařízení voleb pro parlament německý spočívá na usreseni bundes- 
tagu Frankfurtského, jakožto autority zákonně uznané, kterémužto 
se podrobily veškeré státy, náležející ke spolku Německému. Že 
vláda při tom postupovala dle usnesení autority zákonně trvající, 
zdržujíc se každé jednostranné povážlivé novoty nebo úchylky, tím 
zůstávala jenom v oboru působnosti sobě příslušném, a tíiu zajisté 
předešla možnou námitku, jakoby nebyla oprávněna, bez souhlasu 
říšského sněmu dávati nové zákony, anof bylo bezvýminečně vy- 
hrazeno svolení k usnesením, klerá by se si ala. 

Ostatně ministerium výslovně prohlásilo, že i v textu, jímžto 
ony volby se vypisují, i v užití svobodné volby, obsažena jest úplná 
nezáxaznost, jak jednotlivých voličův, tak i celých okresův, chtějí-li 
totiž podle toho vyzvání se zachovati anebo jeho pominouti. 

Ministerium ostatně i na to pozornost obral ilo, že přítomnost 
poslanců ve sněme spolkovém, na němžto Čechy mohou zastoupeny 
býti značným počtem poslanců, byla by podporou jejich zvláštních 
přání zajisté vydatnější, než-li jejich naprostá nepřítomnost. 

Výbor, který se utvořil se svolením ministra vnitra stran obe- 
slání parlamentu německého, poslal mně připiš v té příčině adreso- 
vaný Národnímu výboru, kterýž jest zde přiložen. 

V Praze 22. dubna 1848. 

Hrabě Stadion. 

(Schopf, II. 112. Zmíněný připiš ústředního volebního výboru Vídeňského 
nalezneš tamž, 11. 113.) 



Dekret ministerský o působnosti sněmu Českého a stran 
odpovědnosti nejvyšších úřadů v Praze. 

23. dubna 1818. 

Jeho Exc. panu státnímu ministrovi a Dolnorakouskému zem- 
skému maršiilovi hraljčti voii Montccucculi. 

Poslanci z dědičných německých provincií sem přišlí společně 
s Dolnorakouskvmi zemskými stavy učinili mně dne 1(5. dubna 
předložení, v němžto se vidí pohnuty, aby se ohradily proti po- 

10 



146 Pamělni spis N;ir. výb. J. Vel. o volbách do Frankf. 

volením, od J. G. Msti nejvyšším rozhodnutím od 8. dubna t. r, 
poslancům českým uděleným, pokud mají za předmět povolení 
zemských sněmů na základě svobodné volilelnosti a voličství a zří- 
zení odpovědných nejvyšších ouřadň pro království Ceskó, obávajíce 
se, aby neměl zemský sněm království Českého k rozhodování o zá- 
ležitostech zemských jiný význam, leč sněmu provinciálního, a aby 
nebylo dáno odpovědnému nejvyššímu ouřadu takové postavení, 
kteié by se příčilo postavení odpovědného ministerium pro celou 
monarchii. 

Dovoluji si, požádati Vaši Excellenci, abyste laskavě sdělil po- 
slancům s Dolnorakouskými stavy k poradě spojeným, že neleželo 
v oumyslu vlády, dáti Českému zemskému sněmu pro jeho porady 
a rozhodování širší obor, nežli obor vlastních zemských záležitostí, 
že tedy i v Cechách obecné organismu celého mocnářství se do- 
týkající záležitosti ponechány býti musí usnesením říšského sněmu 
a že zřízením odpovědných zemských nejvyšších ouřadů ministerstvui 
za věrné plnění ustanovení zákonodární moci odpovědnému nesm 
býti v oboru jeho povinností žádná meze kladena. 

Ve Vídni, 23. dubna 1848. 

Pillersdorff. 

(„Nár. Nov.«, 1848, 37.) 



Pamětní spis Národního Výboru J. Velió. stran odročení 
voleb do Frankfurtu. 

24. dubna 1848. 

Přes rozklad nejvyššího purkrabí ministerium vnitra nařídilo, aby 
volby poslanců pro německý sněm ve Frankfurtě se vypsaly, ale dovolilo, 
aby se ta věc vzala do porady Nár. Výboru. Sekce jeho desátá vyhotovila 
v té příčině pamětní spis pro J. Veličenstvo, jímžto se žádalo, aby volby 
do Frankfurtu byly odročeny až do svolání sněmu českého. Tento pa- 
mětní spis byl v plné schůzi Nár. Výb. dne 24. dub. jednomyslné 
schválen i zvolena zvláštní deputace tříčlenná (Hr. Wurmbrand, Jaroš, 
Borrosch), která by jej ve Vídni odevzdala Spis tento nazývá se v sou- 
časných publikacích jednak prosbou, jednak adresou, jednak p r o- 
m e m o r i a, což se proto zvlášť připomíná, aby nevznikaly domněnky, 
jako by ona rozdílná pojmenování znamenala i spisy rozdílné. V téže 
schůzi a při té příležitosti purkmistr Pražský, dr. Strobach oznámil, že 
,ode dnešního dne, kdež se radostné zrozeniny našeho dobrého mocnáře 
slaviti mají, prapor rakouský vedle českého s radnice vláti bude, že se 
tak i s hlavních Pražských věží stane, a že vůbec vybízí, aby se na zna- 
mení pevné vůle při Rakousku samostatném vytrvati, vedle českých 
barev i kokarda rakouská (černá a žlutá barva) nosila," což od celého shromáž- 



Pamětní spis Nár. výb. J. Vel, o volbách do Frankf. 147 

dění s hlučnou pochvalou přijato", (Květy, 218 a Nár. Nov. 1848. str. 70.) 
Vyvěšení praporů s barvami rakouskými bylo tehda tedy novotou. 

Vaše c. k. Milosti! Pan purkhrabí a zemský president krá- 
lovství Českého předsedající národnímu výboru oznámil v dnešním 
sezení usnesení ministerstva V, C. M., aby se volení poslanců pro 
ustavovací národní sněm v Frankfurtu zavedlo. 

Národní výbor Vaší G. Milosti věrně oddaný klade tedy nejpo- 
slušnější prosbu deputací k tomu zvláště zvolenou v tom smyslu 
před trůn V, C. M., aby se od toho počínání opět odstouplo a dovo- 
luje si V. G. M. na to pozornu činiti, že si žádným způsobem 
neosobuje právo mluviti jakožto zástupce národu, ale vyžaduje si 
spolu právem ten ohled, že sestává z mužů, kterým náhledy a úmysly 
obou kmenů v království Geském dokonale známy jsou. 

Důvody, které národní výbor k vyřknuté prosbě pohnuly, jsou 
následující : 

Nelze pochybovati, že sousedský, přátelský, materiální záležitosti 
všelikého způsobu usnadňující zevnější spolek s Německem co nej- 
dříve uzavřený, užitečným by byl, nápodobně ale jisto jest, že 
takový spolek, má-li trvanhvý býti, ani postředně ani bezpostředně 
donucením uskutečniti se nemá. 

Novější poměry rozloučily bývalý spolek německých knížat; 
jedná se ted o spolek svobodných národň. 

Svobodný národ váží sobě svobody každého jiného národu 
a nemůže tedy nižádné spojování ani poroučeti aneb vynucovati. 
Tuto zásadu ráčila V. G. M. sama uznati, když spojení Moravy 
a Slezska, kteréžto země jakožto české korunní země z . každého 
ohledu s Čechy úžeji spojené jsou, nežli Rakousy a Německo kdy 
spojeny byly, svobodné vůli Moravy a Slezska ponechala, — Toto 
právo, které^ V. G. M. Moravě a Slezsku přiřkla z ohledu na Čechy, 
musí sobě Čechy také z ohledu na Německo přiřknouti, a zajisté 
s větším právem. 

Odeslání poslanců žádané od národního shromáždění ve Frank- 
furtu bylo by ale vynucené, dokavádby český národ svým pro- 
středkem, totiž národním sněmem, který se teprva svolati má, 
svobodně nic nebyl ustanovil stran poslanců a jejich instrukcí, jakož 
i připojení k Německu. 

Poněvadž ale zástupci Čech na žádný pád až do toho času, 
ve kterém se dle ministerského rozkazu poslanci odeslati mají, se- 
stoupiti se nemohou, byli by poslanci jenom od jednotlivých spolků 
voleni a odesláni, nedávajíce při tom žádného pojištění, že toto 
volení a odeslání později od národu, totiž od národního zastoupení 
uznáno bude. 

Vysvítá-li již tedy z řečeného, že volení vyslanců v tak krátkém 
času konstitučním způsobem nemožné jest — pokus o to ale rozdráždivý 
a ne jenom pro Čechy, ale pro celé císařství uvážení liodný jest ; 
byl by takový krok tím odvážlivější, jelikož by rozkvašení a všechny 

10* 



148 Pamětní spis Nůr. výh. J. Vel. o volbách do Frankf. 

následky jeho v celém císařství a Německu se rozšířily a přátelské 
a sousedské spojení spíše se zamezilo nežli usnadnilo, kdyby pak 
poslanci od národního českého sněmu uznáni nebyli. 

Poněvadž dle vyjádření ministerstva V. G. M. výroky Frank- 
furtského národního shromáždění pro Rakousy závazné nejsou, 
mohlo by se čekati, aniž by Cechové spolu v radě seděli; — neb 
národnoit, která se musí na každý pád zachovati, jakož i vnitřní 
potřeby země mohou zajisté Cechové sami a ve své zemi lépe uvážiti, 
nežli jejich poslanci ve Frankfurtském národním shromáždění, kde 
by byli živlem bud potlačeným bud ostatním odporným. Zevnější 
poměry ale, jakož : obchodní smlouvy, právo směnečné, společné 
peníze, míra, váha, lodstvo a vojsko mohou se teprve tenkráte 
uraditi a uzavříti s výhlídkou na setrvání, až se vnitřní záležitosti 
Německa a Rakouska znovu vytvoří a upevní. Žádali tedy ustavo- 
vací národní shromáždění ve Frankfurtu ustanovili pro budoucí 
časy ústavu německého spolku, tedy také ústavu naší vlasti, ba 
z některých ohledů rakouského císařství — jak to vyzvání Vídeň- 
ského středního výboru od 20. dubna b. r. zjevně dokazuje — 
spatřuje v tom věrně oddaný národní výbor porušení konstitučního 
svobodného vyvinování naší vlasti, ba i dosti zřejmě vyslovenou 
snahu, podřaditi nejenom Cechy, ale celé veliRé císařství Německu, 
nám zajisté více cizímu, nebo aspoň v mnohých způsobech přivésti 
je v závislost od Frankfurtu ; neb slova vídeňského středního vý- 
boru : Samostatnost rakouského mocnářství může se mocností spolku 
jen tak daleko obmeziti, jak toho k mocnému obstání Rakouska a 
k utvoření v pravdě sjednoceného a silného Německa nevyhnutelně 
zapotřebí jest!!! mohou se sotva jinak vyložiti a zdají se i pro 
dynastii ne beze všeho významu býti. Takovou snahu musí celé 
loyalní obecenstvo Cech od sebe odvrhnouti, neb svobodně mají a 
musí se krásné Cechy uvnitř vyvinovati, má-li dar konstitucí od 
V. G. M. velikomyslně udělený platnost míti; Cechy musí pevně 
připojeny býti ve všech svých zevnějších poměrech k ostatnímu 
mocnářství rakouskému, kteréž samostatně státi a všemu zevnějšímu 
vlivu a působení nepřístupné býti musí, má-li mocnářství vůbec 
obstáti a sílu svou podržeti. 

Poněvadž tedy žádané odeslání poslanců nespravedlivé — volení 
jeho národem samým v určené lhůtě nemožné — jinou cestou ne- 
bezpečné — z ohledu na zachování národnosti a vnitřního uspořá- 
dání země nepotřebné, z ohledu na budoucí přátelský spolek s Ně- 
meckem nevčasné, tedy velmi povážlivé a pro konstituční vyvinování 
Cech nebezpečné jest, konečně samostatnost a udržení se císařské 
dynastie v pochybnost uvádí ; opakuje národní výbor svou poslušnou 
prosbu, aby se od toho odstoupilo, a jitření v zemi nemnožilo, a 
to snad jenom pro nelibost, která by se naším nepřipojením 
v Němcích vzbuditi mohla. 

Nechf se nejenom v státech pouze německých V. G. M., ale 
i v Cechách mnohé hlasy pro to vyslovuji, aby se Frankfurtský 



Mor. stavů provoláni o rovnoprávnosti. 149 

sněm hned obeslal, spojí se bezpochyby větši díl jich po pokojném 
uvážení s náhledem od národního Výboru vysloveným, a obyvatelé 
v Němcích a Rakousích upokojí se, až porozumí, že se spolek tak 
úzký a jak možná přeje; tento účel dosáhnul by se snad, kdyby 
V. M. několik vyslanců, ne-li ze všech států mocnářství aspoň 
z těch, kde se národ dosaváde vysloviti nemůže — do Frankfurtu 
odeslalo, aby při sněmu přítomni byli a vždykoli toho potřeba 
bude, potřebné vysvětlení podali. 

(, Prohlášení", příl. 1. v Arch. Muš.) 



Výbor Moravských stavů k obyvatelstvu moravskému 
o dosavadních krocích stran provedení rovnoprávnosti. 

25. dubna 1848. 

Napřed položeno jest několikero provolání k českému obyvatelstvu na 
Moravě, pocházejících zejména od Slezsko-moravsko české jednoty ve Vídni, 
kterýmiž se poukazuje na práva a svobody, od J. M. G, Čechám a Ce- 
chCun udělené i agituje se k těsnějšímu přilnutí Moravy k Čechám, by 
i ona těch práv a svobod účastnou se stala. Lze se domnívati, že tímto 
způsobem agitováno na Moravě též ústně. 

Bezpečně že takovéto agitace byly příčinou stavovskému výboru Mo- 
ravskému, že vydal následující prohlášení: 

Nejmilostivějším nařízením našeho nejmilovanějšího císaře a pána 
byli moravští páni stavové do Brna povoláni, aby se o dobré veškeré 
moravské vlasti radili. 

První péče zástupců této země byla, aby následkem oumyslu 
od našeho nejmilostivějšího cisaře vyřknutého též všickni obyvatelé 
moravské vlasti samovolnými vyslanci při budoucích sněmích za- 
stáváni byli. 

Měšťanský stav 7 královských měst již nyní 30 hlasy oučasten 
jest rokování, a jednohlasně všickni stavové uzavřeli, že i všechny 
ostatní města a obce celé země Moravské budoucně právo míti 
mají, v záležitostech naší moravské vlasti mínění a hlas dáti. 

Způsob takového zastání hned so do práce vzal, a po skončení 
brzkého rokování a schválení J. G. Milosti obyvatelům Moravy se 
oznámí a v oučinnost vstoupí. 

Též o jiných předmětech až dosavad jednáno bylo. které pro 
naši milovanou vlast moravskou a pro vyvinování její národnosti 
a svobody velmi důležité jsou 

Částka obyvatelů Pražských od Jeho Císařské Milosti opětně, 
a nás se neptavši, žádala, aby naše vlast moravská a všechny její 
záležitosti s Čechami spojeny byly, abychom naše vlas ní ouřady 
zemské v Brně pozbyli, aby naše sněmy v Hrne přestaly, abychom 
naše právo v Praze hledali a naše zástupce zemské dílem do Prahy 



150 Mor. stavů provoláni o rovnoprávnosti. 

posýlali, slovem: abychom na vždycky místo samostatné, nepodro- 
bené země s Čechami v jcdaii zem splynuli. 

Zapomněli ale, že Morava stejností jazyka a národností s Čechami 
vždy sice bratrsky spojena byla, že jsme my ale jakožto svobodný, 
od Cech nezávislý národ od vždy své vlastní sněmy a ouřad^ měli ; 
zapomněh, že Morava jednou jakožto veliká slovanská říše i Čechám 
zákony dávala, že z jejího prostředku svatými apoštoly Gyrillem 
a Methodem světlo víry dokola se rozšířilo, tak že i český vévoda 
Bořivoj křesťanskou svou víru a křest z našeho prastaréhf) Vele- 
hradu dosáhnouti musel ; že teda Morava nikdy na své staré pa- 
mátnosli zapomenouti a svou samostatnost a svobodu naproti 
Čechám obětovati nemůže. Morava od Cech nezávislá, jediné svazkem 
přátelství s nimi spojena byla. 

Toto vyjádření jsme dali Jeho Cis. Milosti, abychom vašich 
práv, poněvadž při tomto sněmu zemském ještě bezprostředně za- 
stáváni nejste, nic nezadali. Nemálo ale lidí jest, kteří u dosažení 
svého oučelu i prostředku lži a utrhání užívají, které by každý 
poctivý člověk v ošklivosti měl. Tito lidu moravskému praví, že by 
jen spojením s Čechami svou slovanskou národnost bez překážky 
rozšiřovati a síliti mohl. 

Máme tedy za svou povinnost, veškeren moravský lid na to 
pozorná učiniti, co od shromážděných stavů moravských pro svo- 
bodné rozšíření moravského jazyka a pro všeobecné dobré moravské 
vlasti uzavřeno bylo a ještě se uzavře. 

Všechna vyjednávání moravských stavů budou se veřejně a při 
svobodném přístupu každého konati a uzavřeno jest, pojednání 
výslovně a obšírně v jazyku moravském do veřejnosti dáti. Z těchto 
pojednání uvidíte, že pod správou nových zákonů moravský jazyk, 
jenž jazyk většího počtu obyvatelstva moravského jest, svobodně 
se vyvinovati může; uvidíte, že tento jazyk jak v kostelích a školách, 
tak v ouřadě a před právem s německým jazykem stejně se po- 
staví, právě tak, jak se to v Cechácli děje. Každý slovanský ohj- 
vatel Moravy bude pak moci všade svobodně svého přirozeného 
jazyka užívati. Toto právo jest bez toho již každému Moravanovi 
podle zemského zřízení císaře Ferdinanda II. od r. 1628 zachováno, 
v kterém se jazyk moravský a jazyk německý za jazyk zemský vy- 
hlašuje. Tento zákon nyní v celém obsahu do živosti vstoupí, a vy 
můžete od zástupců vaší země všecko očekávati, čehož slovanský 
národ v Cechách oučasten bude. 

Nenechte se tedy lživým drážděním některých, jenž zlému 
chtějí, oblouditi, a přesvědčte se z pojednání, které v krátkosti do 
veřejnosti se dají, kterak vašemi zástupci o vaše a celé vlasti dobré 
se jedná. 

Držte se pevně svazku s celým mocnářstvím a s vaším dobrým, 
v pravdě otcovsky smýšlejícím císařem, jenž vám tak veliké a mnohé 
dobrodiní uděhl, a jehož přenejmilostivější oumysl jest, v jednotě 



ústava rakouská z 25. dubna 1818. 151 

se zástupci vaší země již jsoucími silný a svobodný stav selský za- 
ložiti. Jen tímto způsolDem nám možná bude, každému nebezpečen- 
ství z venku předejíti, které by našim svobodným spořádáním 
zkázou hroziti mohly. 

Pomněte, že by náš nebezpečný soused, R.us, okoličnosli, že 
se při našem mocnáři pevně nedržíme, jen k naší záhubě použil, 
a že my jen jakožto samostatná krajina v upřímném spojení s ve- 
škerým mocnářstvím pod naším dědičným císařem tomuto nebez- 
pečenství ujíti můžeme, kdežto bychom oddělením našeho zisku 
od oných celého mocnářství vítanou kořistí nepřátelům byli. 

(Náť. Nov., 1848, 17, str. 2.) 



Ústava rakouská z 25. dubna 1848. 

Ačkoli patealem ze dne 15. března, jímžto, kromě zrušení censury 
a zřízení národní obrany, oznamovalo se rozhodnutí stranu zřízení ústavního, 
prohlašovalo se výslovné, že k tomu cíli svoláni býti mají d e 1 e g á t i 
sněmů zemských, přece ministerstvo samo zhotovilo a patentem 
25. dubna 1848 vyhlásilo listinu ústavy, která však zůstala jenom na 
papíře. Podávají se zde pouze některé její články. Na nich jest patrno, 
že ústava ona byla míněna toliko pro ony země, kterým v pozdější době 
převzděno C i s 1 a j t a n i e, že všechen podíl při zákonodárství vykazoval 
se sněmu ústřednímu této říše, a že tudy tato ústava odporovala i kabi- 
netnímu listu z 8. dubna 1818. Proto, pokud nebyla ještě odvolána, 
zdvihaly se hlasové v Nár. Výboru proti jednotlivým její ustanovením; 
Dr. Piieger jménem IX. sekce navrhoval, aby se učinilo proti ní obražení ; 
byl v lom podporován Trojanem a Palackým. Avšak návrh odložen. (Nár. 
Nov. 1848, 28.) Bylaf zvláštní sekce zvolena, kteráž se vypracováním 
návrhu ústavy pro království České zabývati měla, a této uloženo, aby 
měla zření k této protestaci. (Květy 238, si. 2.) Časopisy české, ku po- 
divu, neprojevují žádného úsudku o této ústavě dubnové, toliko „Květy" 
(str. 220 si. 2.), praví, kterak „zjevil se na rozích ulic přilepený obšírný 
patent, ohlašující základní zákon Rakouské říšské ústavy (konstituce), v kterém 
se mnohé paragrafy však nehrubě líbí, ano s císařskou odpovědí na českou 
druhou petici ani se nesrovnávají. Mnoho-li to bude práce státi, nežli se 
opět to vyrovná?" 

§ 1. Všecky, k Rakouskému císařství příslušící země činí ne- 
rozdělitelnou konstituční monarchii. 

§ 2. Toto zřízení vztahuje se na ntisledujíci země císařství: 
na království České, Halič. Vladimír s Osvělimem, Zálorem a Bu- 
kovinou, Iliry (sestávající z vévodství Korutanského, Krajinského 
a Přímoří) na království Dalmat^ké, na arciknížectví Uakou.-^ké nad 
Enží i pod Enží, na vévodství Salcburské, Štýrské, llorno- i Dolno- 
Slczské, na markrabství Moravské, hrabství Tyrolské s Vorarlbergem. 



152 Prozatimný volební nul pro sněm Moravský. 

g 4, Všem národům pojišťuje se neporušitelnost národnosti 
a jazyka. 

§ 45. Všecky zákony potřebují přivolení obou komor a sankce 
císařovy. 

§ 54. V jednotlivých zemích budou provinciální stavové k opa- 
trování provinciálních interesů, pokud v potřeby státní nezabíhají, 
sestaveni. Provinciálním stavům zachová se, pokud se ústava ne- 
změní, posavadní zřízení a působení. 

§ 55. Jedna z nejprvnějších úloh říšského sněmu bude, aby 
se zkoumaly a ocenily času přiměřené změny posavadního zřízení, 
které provinciální stavové říšskému sněmu předloží, a aby se jednalo 
o návrzích, kterak se gruntovní břemena, které za vyplatitelné vy- 
hlášeny jsou. nahradila. 

(Dle Nár. Nov. 1848, 18.) 



Prozatimný volební řád pro sněm markrabství Moravského. 

27. dubna 1848. 

Poslední stavovský snem markrabství Moravského, jenž zasedal od 
30. března do 13. května 1848, vedl si velmi liberálně. Skládal se 
1. z nejvyšších úředníků zemských, zasedajících vesněme mocí svého úřadu, 
a 2. ze stavů, do konsorcia sněmu náležitě uvedených. I bylo stavův 
čtvero a tolikero i lavic, pro každý stav zvláště určených: 1. lavice vy- 
sokých hodnostářů duchovních, 2. lavice panská, při kteréž bylo oddělení 
zvláštní pro knížata, 3. lavice rytířská, 4. lavice královských měst. Těchto 
bylo na Moravě posléze sedm : Brno, Olomouc, Jihlava, Znojmo, Uherské 
Hradiště, Unčov a Kyjov. V těchto městech volíval magistrát obyčejně po 
dvou poslancích do sněmu stavovského, někdy k tomu i po dvou ná-' 
hradnících. Tito zástupci královských měst tvořili jednu kurii i měli v po- 
sledních dobách dohromady toliko jediný hlas. Hned v první schůzi 
tohoto posledního sněmu stavovského navrhl předseda sněmu sám, aby 
zástupcům král. měst povolen byl za každé král. město jeden hlas, tedy 
všem dohromady sedm hlasů. Kterýžto návrh byl od sněmu bez rozpaku 
přijat. Zástupcové král. měst, majíce nyní 7 hlasů mezi 69 hlasujícími 
celého sněmu, domohli se hned téhož dne ještě jiného úspěchu značnějšího. 
Žádali totiž a také dosáhli, aby budoucně komise sněmovní skládaly se 
z polovice zástupcův král. měst a z polovice z ostatních tří stavů v. 

Rozmnožení hlasův král. měst z 1 na 7 bylo povoleno výslovně co 
„momentaneum", jakožto opatření pro okamžik, pokud by totiž tento počet 
nebyl dále rozmnožen, což se stalo velmi záhy. K žádosti, jež podala 
kurie měst třem vyšším stavům, aby královským městům povoleno bylo 
jakožto ^provisorium" 30 poslancův a hlasů ve sněme, tito tři stavové 
ochotně svolili. Z tohoto počtu 30 dostalo se Brnu 10, Olomouci 5, Ji- 
hlavě 5, Znojmu 3, tJnčovu 3, Uherskému Hradišti 2 a Kyjovu též 2. 



Prozalimný volební řád pro sněm Moravský. 153 

Volby v těchto městecli bez prodlení vykonány a nově zvolení poslanci 
již ve čtvrté schůzi sněmovní, dne 14. dubna, ve sněmu zasedli. 

Ve drubó pak schůzi sněmovní dne 31. března přednesen byl návrh 
výboru zemského, aby stavu selskému povoleno bylo vyslati do sněmu 
své zástupce. Sněm tuto zásadu přijal aklamací ; kterak to provésti, od- 
kázáno bylo komisi. A tato vyhotovila návrh volebního řádu (prozatím- 
ného), jenž ve schůzi dne 27. dubna byl přijat v podobě následující: 

1. Uzavřené od pánů stavů dle potřeby času nové zřízení 
zemského sněmu Moravského, v němž zastoupen býti má národ 
i všeliké interessy země na základu voličstvi i volitelnosti co možná 
nejširším, bude co provisorium trvati tak dlouho, až sněm říšský 
se usnese o přiměřených času proměnách posavádního zřízení 
zemského, kteréž mu sněm zemský takto sestavený předloží, a až 
se dle toho usnesení svolá definitivně (konečně) zřízený sněm zemský. 

2. Moravští stavové záležejí ze čtyř oddělení, činících jednu 
komoru, totiž: 

a) ze zástupců velkých gruntů čili statků; 
h) ze zástupců obcí městských ; 

c) ze zástupců obcí venkovských ; 

d) ze zástupců c. k. university Holomoucké. 

3. Za velkou majetnost gruntovní považuje se všeliké panství 
a statek, v Moravské desky zemské neb desky manské vložený, 
jest-li s ním spojeno provozování právomocnosti patrimoniální. 

Každý držitel po meči jednoho neb více v desky vložených 
panství neb statků má na sněmu hlas virilní, a může jej dávati 
bud sám, aneb jestli v tom něja'ié překážky, na jeho místě nej- 
bližší zákonní čekancc. 

Taktéž zastupuje držitele statku nejbližší příbuzný po meči, 
jest-li statek, s nímž spojen jest virilní hlas, v držení osoby ženské 
neb osoby nezletile. 

Jedna a tatéž osoba nemůže zastupovati více hlasů virilnich. 
Stavovství není při osobě, nýbrž při statku. 

Aby někdo mohl míti hlas virilní při sněmu zemském, potřebí, 
by byl: 

>i) v úplném požívání občanství rakouského ; 
/) úplně způsobilý k zastávání práv svých; 
(■) zachovalý, t. j. nebyl býval odsouzen pro zločin jakýkoliv, 
ani pro těžký policejní přestupek, vykonaný ze zištnosti; 
d) by měl plných 24 roků věku svého. 

Více spoludržitelů panství neb statku ustanoví zástupce jednoho 
ze sebe. Při panstvích a statcích, jenž jsou v držení klášteru, má 
hlas a místo představený, při statcích pak. jenž náležejí korporacím 
neb obcím, posel, jejž si korpoi-ace neb obce samy svobodně vyvolí; 
musí však nutí svrchupsané vlas! no -ti. 



15 i Prozatímný volební řád pro sněm Moravský. 

Jako výminkou a bez všeliké důslednosti vzhledem pravidel 
vyslovených zůstanou důstojníci zemští na čas tohoto provisorium 
ve své účinnosti a svých právech. 

4. Při zastoupení obcí městských a venkovských bere se za 
základ lidnatost, majetnost a intelligence (rozumnost). 

a) Každé královské město pošle nejméně jednoho, má-li ale 
více obyvatelů než 3000, tolik poslů, kolikrát se počet obyvatelů 
dá třemi tisíci děliti, při čemž se na zlomky nehledí. 

b) Města venkovská se BoOO obyvatelů pošlou po jednom, 
maji-li ale svou vlastní právomocnost (magistrát) a méně než 3 00 
obyvatelů, dvě dohromady po jednom poslu. Divisor 30(JO platí 
též při městech venkovských, jenž mají více než 3000 obyvatelů, 
byt i neměli vlastní právomocnost; jakož se zlomky i při nich 
nepočítají. 

5. Č. k. universitu Holomouckou bude zastupovati následujících 
pět oudův : 

a) rektor magnifikus, jenž toho času bude ; 

b) posel od každé z tří fakult a lékarsko-hojičského studium; 
r) tito čtyři poslové musejí býti professoři neb graduovaní 

oudové fakulty. 

H. K zastoupení ostatních, v předešlých článcích nezastoupených 
tříd lidu pošle se na 15.O0O z ořyvatelů jeden zástupce. Z obyva- 
telstva vyloučejí se obyvatelé měst zvlášť již zastoupených, a pak 
se vypátrá lidnatost a vypadající dle ní počet zástupců podle krajů. 
Volení děje se podle děkanátů. 

Způsob volení. 

Ve městech, jenž mají právo voliti vlastní zástupce, volí se na 
každých 200 obyvatelů jeden volič původním volením, a kollegium 
voličů čili voličstvo takto zřízené volí posly. 

V okresích dekanátních volí se podle obcí. Každá obec, jenž 
má přes 3(^0 obyvatelů, volí jednoho voliče ; menší obce volí s nejbhžší 
obcí společně. Větší obce volí na každých 300 obyvatelů voliče, 
tedy tolik voličů, kolik jich vypadá, když se dělí lidnatost obce 
třemi sty, při čemž se na zlomky nebere ohled. Místo k volení 
krom měst samostatně zastoupených ustanoví krajský ouřad, kterýž 
i volení řídí. 

Aby někdo mohl býti volitelem, jest potřebí vůbec, by byl: 

a) v úplném požívání občanství rakouského; 
h) fysicky plnoletý; 

c) úplně způsobilý k zastávání práv svých ; 

d) dobře zachovalý, t. j. by nebyl býval odsouzen vůbec pro 
zločin jakýkoli a pro těžký policejní přestupek, vykonaný ze zištnosti ; 

e) usedlý nejméně rok (maje statek aneb přebývaje v okresu 
volebním) ; 



Prozatimný volební řád pro sněm Moravský. 155 

f) samostatný (pročež vylučují se čeledínové, osoby podělované 
chudým penízem, dělníci ve fabrikách, tovaryši a učeníci). 
Zvláště potřebí : 

1. by platil daň direktní (gruntovní čili kontribuci, domovní 
neb výděleční) ; 

2. by se vykázal, že má 200 zl. stř. stálého ročního příjmu, nebo 

3. by se zvláště zanášel zřízením obecním; za tou příčinou 
jsou volitelové beze všeho censu (vyměření platu) : 

(i) oudové výboru obecního ; 

h) představení a správcové ústavů obecně prospěšných ; 

c) farní duchovenstvo všelikého vyznání a veřejní učitelové, neb 

d) intelligence (rozumnost) , osvědčená stupněm doktorským 
učených fakult (též beze všeho censu). 

Aby někdo mohl býti volen za posla, musí : 

1 býti sám volitel, ne však právě v tom okresu, kde se volí, 
nébrž vůbec, a musí míti vlastnosti, kteréž se k voličství v Moravě 
požadují ; 

2. musí býti plných 30 roků starý. 

Poslové nesmějí ani od voličů ani od koho jiného přijmeuti 
instrukci k jednání sněmovnímu. 

Toto prozatímní zřízení Moravského zemského sněmu, 27. dubna 
184s uzavřené, stvrzeno jest od ministerstva dle oznámení pana 
ministra vnitřních záležitostí od 10. kv. t. r., následkem čehož se 
první seděni provisorně sestaveného sněmu zemského ustanovuje 
na den 31. května b, r. v král. hlavním městě Brně. 

Jednotliví oudové sněmu nebudou se svolávati. Řád volení 
a instrukce nalézá se v tisku a co nejdříve se oznámí. 

Oudové sněmu vyzývají se, aby nejdéle 30. kv. 1848 v Brně 
se vynalezli a oznámili jméno i příbytek svůj v stavovském presi- 
diálním kanceláři v dikasteriálním domě. 

V Brně, 16. května 1848. 

(Nár. Nov. 1848, čís. 49.) 

Zajímavý obrázek volby do tohoto rozšířeného sněmu zaslán byl 
„Národním Novinám" z Moravy tohoto obsahu: , Minulý týden dne 25. t. m. 
[května] dostali jsme od slavné vrchnosti následující psaný lístek [šva- 
bachem]: „W Patek ráno o 8. hodinách se bude držet Wolenj Woličň 
Deputyrowanych k Lantagu morawskému do Brna. Tehdy Auiad a wšichnj 
sausedj Domkaři Podruzy a Ržemeshiicy v P. Richtaíe wobci s chromaž- 
deny bity magj, kam geden Komisar z Kanceláře přigde. — P. Wrchnj". 
Bysme ale nějakého lepšího poučení o tom volení došli, zabrali jsme se 
k p. vrchnímu, zdali nějaké cirkulářo neb poučení neobdržel. Bylo nám 
ale praveno, že od si. krajského ouřadu jen čtyry cirkuláře přišly (na 
našem panství je 14 obcí); jeden že si nechal p. vrchní, druhý milost- 
pán (majitel panství), třetí jusliciár, čtvrtý aktuár, tak že pro nás žádné 
nezbyly; musili jsme ledy s práztiiicm nazpátek." 



156 Prozalimný volel)ni řád pro snčin Moravský. 

,Když jsme měli volit do spasitelného Frankfurtu, dostali jsme 
v každé obci cirkulář jako vrata, až jsme se ho polekali; na náš sněm 
nedostaneme nic. Převrácený světe ! " 

,Na několika místech nechtěli sedláci do moravského sněmu ani volit; 
příčinou toho jest, že nemá lid ve vrchnostenské úřadníky, toto volení 
vedoucí, žádnou důvěru, a na nic se podepsat nechce, obávaje se, aby se 
těchto podpisů k něčemu jinému nepoužilo; proto že na tento způsob 
již kolikráte lid ošizen byl. Také není lid dostatečné poučen ; sedláci 
říkají, že nev[ědjí, proč by volili; že to může císař pán sám spravit; 
toho se potom oni přidrží, ale s pány v Brně že se smlouvat nebudou, 
že by je ošidili." (Nár. Nov. 1848, str. 206). 

Tento ústavodárný sněm m.irkrabství Moravského sešel se v čas 
určitý. Ke konci června 1848 pořídil neznámý vlastenec zajímavou sta- 
tistiku jeho členův, z nížto zde vyjímáme tolik : 

Až ku konci června spšlo se oudů sněmovních 247, mezi nimiž bylo 
124 Slovanů a 123 Němců; di'žitelů panství 34 (30 šlechtických, 4 ne- 
šlechtičtí — 31 světských, 3 duchovní); držitelů statků 19 (15 šlech- 
tických, 4 nešlechtičtí — Hi světských 3 duchovní i; zástupců statků 
měsíských 14; zástupců obcí městských 77, obcí selských 97; represen- 
tantů inteligence od university Holomoucké 5 (3 duchovní a 2 světští) 
důstojník zemský co takový 1. 

Dle čísel těchto jest při sněmu Moravském živel slovanský zastoupen 
slabě, nebof Slovanů na Moravě počítá se třikrát tolik co Němců, ve 
sněme však obnáší počet zástupců slovanských toliko polovici veškerého 
zastupitelstva. Tento nepříznivý poměr pochází z převahy šlechty německé 
a z prospěšného Němcům u.slanovení předešlých stavů, že města, jak 
vědomo, v Moravě silně německá, poslala ze 3000 obyvatelů, ano mají-li 
magistrát, i z menšího počtu obyvatelů a mimo to ze statků svých jed- 
noho posla, obce jiné ale (města a městečka bez magistrátu a vesnice) 
z 15.000 obyvatelů jednoho. Tím způsobem vypadlo na město Brno, 
mající 45 tisíc obyvatelů, 15 poslů (Praha spokojila se 12) a jelikož se 
v Brně vůbec na národnost slovanskou nehledí, vyvolilo se 12 Němců 
a 3 Slované; Jihlavě se 17.000 obyv. a statky dalo se 6 poslů (4 Němci 
a 2 Slované), Holomouci se 12.000 a statky 5 (4 Němci a 1 Slovan); 
města německá Unčov, Sumberk, Třebová, Mohelnice a Litovel, jenž mají 
krom nepatrných statků solva 4000 — 2500 obyvatelů, zastoupena jsou 
v sněmu každé dvěma deputovanými, při čemž ten podivný rozdíl ve 
stáří učiněn, že zástupce obce městské musel míti 30 let, při zástupci 
statků městských však postačovalo let 24. Tak nabyl živci německý nepří- 
slušné síly, když do sněmu poslalo Brno tolik poslů německých, co ve- 
škerá města slovanská kraje Hradištského, Znojemského a Jihlavského 
dohromady slovanských. 

Duchovni a šlechticové mají u srovnání s měšfany a rolníky při 
letošním sněmu rovněž slabé zastoupení, jelikož velká část jich práva 
svého, hlasovati v jednání sněmovním, nepoužila a do sněmu nepřišla. 
Tak odřeklo se účastenství ve sněmu nynějším ze stavu duchovního 12 



stavovský sněm Moravský o volbácli do Frankf. 157 

majetníků panství a statků, ze stavu šlechtického 81, nešlechtických stat- 
kářů 11, krom paní a nedospělých dědiců, vládnoucích statky. 

Nejméně však zástupců má na sněmu inteligence a schopnost parla- 
meatární, a ona pak vzácná, v nynější době nad míru důležitá vlastnost 
poslance moravského, jíž říkáme vlastenectví . . . voliči [obcí městských 
a venkovských] majíce před očima vždy jen robotu, desátky a jiné po- 
platky, zapomenuli zcela na druhou úlohu sněmu, utvořiti nové zřízení 
zemské, navrluiouti nové zřízení škol a soudů se spravedlivým ohledem 
na národnost slovanskou, pečovati vůbec o vzdělání mravní a politické 
zanedbaného lidu slovanského vydáváním slovanských novin a spisů ná- 
kladem zemským atd. Ze všech vlastenců, jenž od let již horlí o vyšší 
život národu moravského písmem a slovem v soudech, ve škole a na 
kazatelně, nespatřujeme ve sněmovně ani jediného. Kterak jinač počínali 
sobě při volení do sněmu Čechové ! Téměř všechny výtečnější učence 
a lidumilovné vlastence nalézáme v počtu budoucích zastupitelů národa 
českého a zajisté takové volení s požehnáním pro vlast českou se nemine. 
(Nár. Nov. 1848, str. .^.47.) 



Stavovský sněm Moravský o volbách do Frankfurta. 

28. dubna 1848. 

Ve schůzi stavovského sněmu Moravského dne 28. dubna 1848 
oznámil referent velkélio výboru stavovského, Dr. Stella, jednání a usne- 
sení tohoto výboru stran voleb do parlamentu Frankfurtského, jež zkrátka 
bylo takové : 

„Z Vídeňských novin dověděl se velký výbor stavovský, že od mi- 
nisterstva Vídenského správcům země nařízeno jest, by předsevzali původní 
volení, z něhož by měli vyjíti poslanci do parlamentu německého ve Frank- 
furtě. Výbor stavovský obrátil se hned potom dne 18. dubna k ministru 
záležitostí domácích, by volení v Moravě se zastavilo, až o něm sněm 
rozhodne, spolu ale žádal zprávu, co jest ten parlament Frankfurtský, co 
má za úmysly a jak zamýšlí ministerium svým časem zákonní cestou 
Rakouského říšského sněmu postaviti veškeré mocnářství k parlamentu 
německému. 

Na to odepsal ministr Pillersdorif listem ze dne 21. dubna, že na- 
řízení dané správám zemským stran voleb do Frankfurta ,. zakládá se na 
usnesení sněmu [německého, BundeslaguJ ve veřejných listech oznámeném, 
jehož poslušný býti veškeré státy, k Spolku německému náležející, se pod- 
volily." 

Výbor stavovský vzal nad nn'ru důležitou otázku stran tčchlo voleb 
opětně v poradu i vymohl zvláštní deputací u ministra, že vypsání voleb 
až do dnešní schůze sněmovní se zastavilo. Zároveň byl sněm vyzván vy- 
slovili se, „má-li se voliti, aneb žádá-li toho nevyhnutelně zachováni po- 
koje a pořádku, aby se na to neusilovalo, aneb volení docela se nezavedlo." 



158 Stavovský sněm Moravský o volbách do Frankf. 

Rozšířený výbor stavovský podal pak ve schůzi sněmu dne 28. dubna 
o celé věci následující zprávu a návrh : 

Nařízení, od ministerstva záležitosti domácích za příčinou volení 
do německého parlamentu správcům zemí dané a veřejnými novi- 
nami oznámené, naplnilo každého rakouského vlastence úzkostlivým 
tušením vzhledem budoucnosti vlasti, již má rozhodnouti tento ta- 
jemný parlament. 

I údové výboru poradního mají velkou péči o svrchovanost 
mocnářství, a poněvadž ministerium dopisem svým bázeň tuto jim 
neodňalo, mají za svatou povinnost, obrátiti pozornost spojeného 
sněmu na nebezpečí, jenž nastává vlasti naší ze spojení s německým 
císařstvím, ano již i z pouhého zavedení voleb pro ustavující par- 
lament za příčinou zvláštního postavení rozličné národnosti; aby se 
odporovalo jednomu i druhému z důkladných důvodů práva i opa- 
trnosti. 

Parlament německý má býti složen z vyslanců všech zemí, ná- 
ležejících k spolku německému, aby o opravě tohoto rokovali a se 
usnesli. Na místě smlouvy, kterou r. Ibl5 knížata na vybídnutí a 
podle zásad jistého zná.mého státníka aktou spolkovou vešli, má 
nastoupiti smlouva národů Nemůže však nikdo se přidržovati, aby 
proti své vůli vcházel ve spolek i jest patrno, že slavní páni sta- 
vové, co zákonitý orgán země měli býti tázáni o přivolení, než 
vláda vyřkla, že Morava při parlamentě německém má býti zastou- 
pena a než vypsala volení k tomu. Bylo toho tím více potřebí, 
poněvadž slavným pánům stavům dle zřízení zemského náleží právo 
nepromlčitelné, býti tázánu o poradu ve věcech zákonodárských, 
kteréž právo nyní konstituční císař Pán nemůže obejíti, nesmě bez 
sněmu říšského o ničem autokratsky čili samovolně uzavírati. 

Slavní páni stavové mohou tedy dle práva státního i národního 
odporovati zamýšlenému zastoupení Moravy v parlamentě německém 
a přijetí Moravy do nového německého spolku, a nepochybně se 
k tomu odhodlají, rozvážejí-li všeliké škody, jenž ze spojení s Ně- 
meckem vyplynou netoliko naší vlasti, nébrž i veškerému mocnářství. 

Chtějí nás sice ukolébati v sladké sny, že náš vznešený mocnář 
bude císařem Německým, avšak z těchto snů probudili bychom se 
dříve neb později s nemalou lítostí. Nemysleraež, že císař Německý 
od r. 1.S4ÍS bude podoben Karlu Velkému. Zbaven jsa všeliké moci, 
nebude zákony dávati, nébrž od parlamentu je přijímati, on bude 
stín, rozervaný obraz císaře, a jeho jediný lesk iDude lehká koruna. 
Pro takový planý stát ale nemůže a nemá se odříci mocné Ra- 
kousko nezávislosti své. 

Budiž budoucí říše německá stát spolkový nebo spolek států, 
na všechen způsob pozbudou země jednotlivé, které ji mají skládati, 
více méně svého práva svrchovanosti. 

Velikán, parlament německý, bude chtět diktovat všeobecné a 
stejné zákony o vojsku spolkovém, o mincích, obchodu, plavbě 



stavovský snéni Moravský o volbách do Frankf. 15í) 

atd. a to ovšem ne k prospěchu našemu, poněvadž by tam Ra- 
kousko ohledem svých interesů provinciálních naproti ostatním 
zemím německým patrně menším počtem bylo zastoupeno. Naše 
celní rohatky brzo pak padnou a cizí výrobky řemeslnické zaplaví 
nás a utlačí náš průmysl. 

Nadto neopominou rýpalové němečtí, podrývající vše, co právem 
stojí, (jichž tam nemalé množství) své zkázonosné učení přenášeti 
do naší vlasti a rozmnožejí zmatky, již bez toho dosti velké; a 
poněvadž dle nezměnitelných zákonů přírodních všeliká menší ná- 
rodnost od větší bývá pohlcena, splynul by náš slovanský živel 
v německém, nedaje nám rukojemství, že potrvá mocnářství R.a- 
kouské, kdyby sjednocené Německo, po němž se baží, státi se mělo 
republikou. 

Piepubliku však nežádá si nižádný dobře smýšlející občan Ra- 
kouský; my zůstaneme věrni svému přirozenému panovníku a bu- 
deme činiti pod ochranou konstituce, kterouž jsme od něho ob- 
drželi, jedinou, mocnou, samostatnou říši. 

Nyní po rozboření starého systému má si Rakousko ve své 
domácnosti všechno znovu zříditi; i musit vynaložiti všech sil, by 
udrželo své tisícileté postavení co strážce hranic civilisace v pevném 
spojení národů svých. 

Má-li Rakousko dostáti svému velkému úkolu, nemůže a nesmí 
se činiti účastným cizích zmatků, nesmi se k vůli Německu zbaviti 
svých nejmoudřejších mužů, pohřešujíc jich bolestně při svém do- 
mácím říšském sněmu; nesmí vůbec másti a slabiti prostý rozum 
obyvatelstva svého krajinského a jeho lásku k císaři a vlasti po- 
ukazováním na jinou. 

Výbor poradní, těmito myšlénkami nadšen, navrhuje tedy: 

Aby slavní páni stavové protestovali u ministerstva záležitostí 
domácích proti připojení markrabství Moravského k novému ně- 
meckému spolku, spolu ale, aby ministerium žádali, aby z volení 
pro parlament německý v zemi naší nařízeného sešlo, poněvadž by 
volení toto v obyvatelstvu slovanském, považujícím je za útok na 
národnost svou, zajisté způsobilo jitření, zvláště, an země, ačkoli 
za příčinou připojení jí k Čechám rovnost práv se vyřkla, plna 
jest emisařů, vynakládajících vše, by lid v tomto národním smyslu 
jitřili, jakož to vůbec každému jest známo, a slavné presidium 
zemské ze svého úředního pozorování snadno potvrdí. 

(Stav. Mor. str. 40—51.) 



160 Protokol o schůzi deputace Frankf. s Nár. výb. 

Protokol o schůzi deputace Franfurtské se dvojí sekcí Ná- 
rodního Výboru. 

29. dul)na I848. 

Výbor Frankfurtský padesáti mužů vyslal dva deputované, Wiichlra, 
presidenta druhé sněmovny Virtemberské, a Kurandu, redaktora časopisu 
„Granzboten", známého publicistu, do Prahy, aby v záležitosti připojení 
země České k říši Německé s Nár. Výborem některak se doliodli. Po- 
něvadž však Nár. Výbor byl v té věci již rozhodný krok učinil, vyslav 
deputaci do Vídně se zvláštním spisem pamětním, jímžto se ohrazoval 
proti volbám do Frankfurta, tedy depulovaní Frankfurští nevešli již v jed- 
nání s Nár. Výborem, nýbrž toliko s devátou jeho sekcí (pro záležitosti 
zahraničně). Předseda této sekce, hrabě Vojtěch Nostitz, pozval k té spo- 
lečné schůzi též mnohé členy sekce desáté (pro záležitosti vnitřní), tak že 
bylo přítomno asi 20 členů Nár. Výboru. Mezi jednáním přišel do schůze 
též Dr. Scliilling, člen Frank, výboru ])adesáti a průvodce obou vyslanců, 
do Prahy vypravených. 

O této schůzi, kteráž se konala dne 29. dubna, profesor Klácel, 
jakožto sekretář, podle poznámek svých i podle poznámek ostatních členů 
sepsal protokol, kterýž ve schůzi Nár. Výboru dne 6. května byl čten 
schválen a k návrhu hr. Wurmbranda do tisku dán i vyšel na světlo 
jakožto druhá příloha k „Prohlášení" Nár. Výb. ze dne 12. kv. 1848. 
Zprávu pak o schůzi zde vzpomenuté Nár. Výb. nalezneš v Nár. Nov. 
1848, 29. Řečený protokol se zde klade: 

Nejprve přivítal president deváté sekce jmenované dva vyslance 
i vyzval je, aby svou rozmluvu počali, načež Wachter se prohlásil 
takto : 

Že účel poslání jejich jest, aby pohnuli Cechy k volení depu- 
tovaných a k vyslání jich do Franfurtu. Ale podle všeho, co v Praze 
již slyšeli a viděli, nedělají si již napřed žádné naděje, že dobře 
pořídí ; ale že rádi jsou, majíce příležitost o té věci přátelsky po- 
rozprávěti. 

Náhledy budtež obapolně bez tajení zjevně sdíleny, aby každá 
strana věděla, čeho se do druhé na časy budoucí může nadíti. 

Kurancla pravil: že musí přede vším podotknouti, že má zde 
dvojí postavení: jedno vlastní německé, jakožto deputovaný z Frank- 
furtu a druhé jakožto vyslaný Rakouský do Frankfurtu; přede vším 
že chce nyní mluviti, hledě k tomuto druhému postavení. Při usta- 
vování říše Německé že bude míti půlnoční Německo, zvláště pak 
říše Rakouská, jiné postavení, nežli malé jižní státy německé; tyto 
že musejí pro blízkost země Francouzské a pro svou nepatrnost úže 
spojiti se vespolek. — Říše Rakouská že svou samostatnost nemusí 
ztratiti, neb že to sotva také Prusy učiní, avšak že důležité jest, 
aby Rakousko již nyní mělo účastenství v novém ustavování Ně- 
mecka ; nebo kdyby Rakousko chtělo čekati, až by bylo vyjedná- 



Protokol o schůzi deputace Frankf. s Nár. výb. 161 

vání skončeno, potom že by Německo bez pochyby těžší výminky 
učinilo, a Rakousko že by se musilo spokojiti tím, což by již bylo 
hotové. 

Rakousko že mimo Německa nemá žádného přirozenějšího spo- 
jence, bez Německa že ničeho nemůže, jen skrze Německo že může 
býti silné, s jedné strany proti Francouzsku, s druhé pak proti Rusku, 

Havlíček (redaktor) odpověděl na to, že nemáme proč se Fran- 
couzska obávati, ale že to leží ve prospěchu Německa, aby potře- 
bovali nás proti Francouzům. 

Kdyby ale Rusové chtěli býti nebezpečnými, bylo by spolu také 
v nebezpečenství Německo, tím způsobem stalo by se nevyhnutelně 
spojencem rakouským, aniž bylo by třeba dlouho napřed jakého 
užšího spojo\ání Rakouska s Německem. 

Dr. Kliebert četl spis, ve kterém náhledy své o spojení Ra- 
kouska s Německem vyjevil a s důvody mínění své prohlásil, aby 
se země Geská k Německé říši nepřipojovala. Totiž: 

Že je naše nejpřednější a nejsvětější povinnost, abychom doma 
na našem sněmu své vlastní domácí a zvláštní záležitosti zemské 
spořádali, a potom na sněmu říšském ve Vídni pořádati pomáhali 
zevnitřní a obecné záležitosti říše Rakouské. My že nemůžeme než 
dvojího zákonodárství nad sebou uznávati, totiž sněmu zemského 
v Praze a stavů říšských ve Vídni ; nač potřeba potom ještě nad 
námi zákony dávajícího parlamentu ve Frankfurtě? Bylo-li by dobré, 
kdybychom také zákony z Franfiirtu dostávali, kdežto tam nevědí, 
čeho nám potřeba, a kdežby Cechy, ano i celé Rakousko, vždy 
přece mohlo býti přehlasováno ? Národní shromáždění Frankfurtské 
chce, aby říše Německá učiněna byla silná připojením se Rakouska, 
ano podle programu Vídeňského centrálního sboru volícího má Ra- 
kouská říše od samostalnosti své postoupiti tolik, koliko Německo 
potřebuje, aby bylo mocné. Není-li to cizí škodou chtít zbohat- 
nouti ? Kým právem smí se od Rakouského státu žádati, aby musel 
samostatnost jistého dílu zemí svých ztratiti? Německo že bezpo- 
chyby jen proto tak velmi snažně žádá připojení se Rakouska, 
že by Rakousko samojediné s to bylo, aby se zachovala v Německu 
monarchická zásada. Republikanismus a komunismus — v zemích 
Rakouských, díky Bohu! takořka ještě neznámé — podrývají již 
veliký díl říše Německé; morová toho nákaza věje od jihu k půl- 
noci přes celé Německo i hrozí je snad po dlouhých válkách do- 
mácích rozpoltiti na dvě republiky, republiku Německou jižní a se- 
verní. Výjevy ve Freiburku a u Kandern, úkazy v lleidelberce a 
v Kolíně vydávají toho svědectví. Rakousko má býti lékařem. Ve- 
liká, pěkná to úloha, kdyby jen Rakousko samo bylo zdravé a 
silné! Má-li ale Rakousko, samo jsouc ve svých základech pohnuto, 
má-li se obírati hojením cizích morových vředu, aby zárodek smrti 
samo do sebe připravilo? On, Kliebert, že myslí, abychom prve 
raději doma uklízeli, a potom teprv abychom pomáhali bratrsky, 

11 



162 Protokol o schůzi deputace Frankf. s Nár. výb. 

kde jinde pomoci třeba jest. Strach před Rusy, prospěchy materi- 
ální a bázeň před saháním Čechů za rneze práva moldi by snad 
dílem býti příčina, žádati, abychom se připojili k Německu a po- 
slali do Frankfurtského parlamentu. Nikdo však nyní nemiluje svo- 
body více, a nenávidí tyranství mocněji, nežli Cech. Toho dokázali 
skutkem mužové čeští dne 11. března t. 1. S radostí budou spolu 
s Německem bojovati v prvních řadách, kdyby kterýkoli tyran 
mladé svobodě Rakouska aneb Německa hrozil nebezpečenstvím. 
Spojení co nejužší ke vzdoru i k odporu s Německem na každého 
nepřítele svobody jest nejvřelejší naše žádost. Zdali ale k tomu po- 
třeba, aby říše Rakouská i země Česká splynula v jedno s Ně- 
meckem? abychom posýlali k německému parlamentu i poddávali 
se pod zákony, ježto vycházeti mají z Frankfurtu'? Materiálních 
prospěchů lze také dobře dosáhnouti vlasti naší i celé říši Rakouské 
přátelským a sousedským spojením s říší Německou, bez posýlání 
k parlamentu, bez podání se pod Frankfurtské zákonodárství, beze 
splynutí a utonutí velikého dílu Rakouska v říši Německé ; smlouvy 
celní a obchodní, úmluvy o stejnou minci, váhu, o směnkové i po- 
štovní záležitosti atd. mohou i cestou vyslanstvi snad v kratším 
čase a s větším prospěchem učim ny býti, nežli skrze deputované 
Rakouské nebo České v parlamentě, kteří by snad mohly pokaždé 
býti přehlasováni. Nedůvěra k Čechům, že by subě mohli více práva 
osobovati, jest nepodstatná i bez příčiny. Čechové již dokázali 
skutkem, že rovným způsobem německým svým spoluobčanům vy- 
prosili všecko, sobě pak že nevyprosili nic více. než rovnost s oněmi, 
která jim před Bohem i před světem náleží. Osobováni sobě větších 
práv nemůže se na ně dokázati, a hlasové jednotlivých křiklounů 
(jakož i také mezi Němci), nejsou hlasové národa 

Konečně by Čechové ani svobody hodní nebyli, kdyby tu nej- 
úplnější svobodu také svým německým spoluobyvatelům Čech por- 
přáti nechtěli. Že by ale Čechové svobody hodni nebyli, nikterak 
se tvrdit nemůže, leda s nejhrubší urážkou celého národa. Otevření 
českého sněmu v Praze se denně očekává, prosba, aby se rozepsal, 
leží již ve Vídni *) Naše země má asi 50" deputo váných na Pražský 
sněm a i6u do Vídně poslati, Frankfurt též asi lu poslanců z Čech 
požaduje. Kam tedy mají Čechy nejdříve své deputované poslati? 

Vlastní domov a mocnářství Rakou-ké upevnit je první po- 
vinností. Chtíti dříve ku sjednocení a upevnění Německa přispívat, 
když nebezpečenství hrozí, že by se zatím niohio císařství Rakouské 
rozpadnout a tedy i naše vlast v pracli a popel lehnout, bylo by 
zradou na vlasti, zradou na císaři našem ! Na tisícileté spojení Čech 
s Německem se dbáti nesmí a nemůže, když se jedná o zemi vlastní 
a o bytí a nebytí císařství Rakouského Tyto úvazky nám musí 



*) Poznamenání. Jeho Excell p. president hrabě Leo Thun svou cti a 
slovem se zaručil, že se zemský sněm v Praze dne 15. máje rozepíše. 

Pozn. orig. 



Protokol o schůzi deputace Fraakf. s Nár. výb. ItíS 

bližší a světlejší býti. Co druhdy bylo, nemůže nyní býti zákonem 
pro národy; nebot kdyby tomu tak bylo, stávalo by ještě posud 
mnoho, co šťastné již pominulo. Z tohoto ohledu již pominul Spolek 
německý od r. l-Slí), který bez toho jen spolek knížat byl k potla- 
čení svých národů a který k Německu země přivtělil, jak mu právě 
na mapě ležely, bez ohledu na jich národní život a potřeby. Po- 
jištění všech národností neněmeckých ve Franťurtu vyřčené není nic 
jiného, než věc spravedlivá, nemůže ale nikterak lákat český národ. 

Cech nepovažuje ono vyrčení stejného práva i neněmeckých 
národností ve Frankfurtu za skutečné pojištění, nýbrž jen za uznání 
toho, co již má. Cech chce spojen se svými neněmeckými spolu- 
občany nápomocen býti dříve svou vlast a spolu své císařství Ra- 
kouské upevnit a sesílit. 

Tu povinnost by měl i Němec v Čechách dříve konat. Rychlé 
zevnitřní a přátelské spojení s Německem, jak se na souseda sluší, 
k ohapolné ochraně jak užitku materiálního, tak i obapolné mladé svo- 
body, prospělo by snad nejen Rakousku ale i Čechům. K tomu ale 
postačí pouhé diplomatické poslanstvo, a není zapotřebí, aby lid 
deputované do Frankfurtu poslal a se podrobil sněmu německému. 
Pro spojení s Německem takové, aby se Čechy německému parla- 
mentu podrobily, z Frankfurtu své zřízení a základní zákony vlasti 
přijímaly, aby Piakousko v Německu bud více nebo méně zaniklo 
a se ztratilo, aby hlavní péče šla o Německo, a Rakousko jen pro- 
středkem k tomu bylo, tedy jen mimořádnou péči zasluhovalo, a 
od německého sněmu záviselo, pro takovou věc by se i tenkráte, 
kdyby císaře Piakouského stínem zdánlivé slávy císařství německého 
oblažit chtěli, málo soucitu v českém obyvatelstvu v Čechách našlo. 
A toho mínění snad konečně i německé obyvatelstvo Čech a všickni 
ostatní věrní občané němečtí Rakouska budou, až si tu věc mírně 
rozváži. Chce-li ale německý parlament na takovém spojení Rakouska 
a Čech, jak jsme je tu zrovna vylíčili, státi, pak by celý národ 
proti zjevné jeho vůli donucoval — to volni mužové v Německu 
nemohou, to by snad konečně požár války občanské v naší krásné 
vlasti rozžalo, všeobecný boj mezi Čechy a Němci, promíchaně mezi 
sebou žijícími a bydlícími, zbudilo a tím právě Rusku prospělo, 
kterému by takový boj mezi oběma národnostma vhod byl, a kte- 
rého by ono jistě použilo. Že se voleni pro Frankfurt rozepsalo, 
není pro Čechy ani pohnutkou ani zákonem, jenom sněm zemský 
v tom pádu může rozhodnout, nikterak ministerstvo. Sluší tedy 
čekat na výrok toho sněmu, a podle něho co vůle národu jednat 
se musí a on jistě se pro pevné spojení s Německem proti každému 
nepříteli svobody prohlásí, proto ale že není poti-eba, aby se císařství 
Rakouské a Čechy německému parlamentu podrobily. 

Ruppert: Pan Kuranda nakreslil zběžně obraz Německa, on 
(p. Ruppert totiž) že jej dodělá. Šlesvik-IIolštýn je v boji s Dánskem, 
záležitostí Relgie jsou jen na vážkách, republika Francouzská roze- 

II* 



164 Protokol o schůzi deputace Frankf. s Nár. výb. 

žírá již ted celou soustavu dělnictva, Švýcary posud nejsou ustáleny, 
Itálie na vzdor časovým zmítáním se zdá pro Rakousko ztracena 
býti, Německo samo chová v jižní své části živly reakcionářské, tak 
že německý parlament jako na bečce prachu sedí, proto tedy jen 
východ pro blaho Německa je otevřen, kde by zmáhající se průmysl 
jeho průchody najiti mohl. Ať tedy Německo rozváží, že právě 
Slované spojidlem jsou, kterýmž své výrobky průmyslu na Dunaj, 
tuto životní sílu monarchie dostat může, kterou si Rakousko v čase 
míru podvázat nechalo. Ze sociálního ohledu musí Německu na 
tom záležet, aby se Slované sesílili a svou svobodu zachovali. Středek 
tíže Rakouska leží v slovanské jeho části, která jedinou jeho pod- 
porou jest. Kde tedy je nějaká potřeba poslat vyslance na sněm 
Frankfurtský? Kde jsou ty užitky, které nám sjednocené Německo 
podávat může. On tedy myslí, že to není [nejskromnost, když tvrdí, že 
Německo jen tenkráte pevně sjednotit se může, až slovanské národy 
soustředěni a sjednoceni budou, aby sociální svazek všecky národy 
spoutal, který pevnější je nežli každý politický, neboť nejsou to již 
knížata, nýbrž národové, kteří si bratrsky ruce podávají. Konečně 
poukázal řečník na to, že za krátký čas se sejde v Praze sjezd vy- 
slanců národů slovanských ku poradě o svých záležitostech, což je 
patrný zjev jich snahy se soustředit a sesílit. 

Pan Kuranda mluvil vůbec o připojení se Čech k Německu ; 
připomenul, že Slované teprve snad v budoucnosti se spojí, pří- 
tomnost ale že požaduje, aby se poslancové do Frankfurtu poslali, 
byť by tam jen co svědkové a pozorovatelé vystoupiti měli, aniž 
sebe aniž zemi k čemu zavazujíce. 

Pan Palacký chce, aby se Rakousko nenazývalo ani ně- 
meckým ani slovanským ; myšlénkou, na kteréž se císařství zakládá, 
jest prý stejná oprávněnost všech národností. Rakousko jest prý 
již 300 let vlastní zaokrouhlený celek. 

Pan Trojan vyjádřil se proti vybídnutí, aby se pouzí svědkové 
a pozorovatelé do Frankfurtu poslali: nyní že se jedná o nové 
ustanovení Německa, ledy nejdříve o jeho vlastní organisaci uvnitř. 
Což při tom mají dělati pouzí pozorovatelé a svědkové? Jsou zcela 
neužiteční a zbyteční, a ještě by tam jen překáželi. Pan Kuranda 
že sám uznává, že naše poměry jsou jiné, a že jiných ustanovení 
požadují, nežli poměry v ostatním Německu, zvláště v jižním Ně- 
mecku, pročež to k jeho vlastnímu pro-pěchu, pročež to Němcům 
mile a vítané býti musí, jestli my je v tom mýliti nebudeme, když 
pro sebe sami budou moci pracovati a podlé svých zvláštních po- 
třeb budou moci věci své u sebe zaříditi. A my též tak. Každý 
spořádej nejdřív své vlastní domácí hospodářství. Německo a Ra- 
kousko a£ jako stejně oprávnění sousedé v míru a přátelství vedle 
sebe stojí, jeden at se do vnitřních záležitostí druhého nemíchá; 
zevnitřní svazky a poměry, ty se potom srovnají, jako obyčejně 
mezi samostatnými státy. JPotom bude jeden i druhý věděti, s kým 



Protokol o schůzi deputace Frankf. s Nár výb. 165 

CO činiti má, co obapolný prospěch požaduje. Neboť aby se ná- 
rodové, jedni druhým k vůh sami měli obětovati, to od nich 
požadovati se nemůže. Je>t]i že by potom Německo, až u vnitř 
zřízeno bude, našeho připojeni nepotřebovalo, proč tedy nyní tak 
na tom spojení stojí? My se mu i potom vtírati nebudem. Jestli 
Německo se 24 milliony obstáti může, bude Rakousko s 36 milliony 
ještě bezpečněji státi. Rakousko jest se svj^mi slovanskými říšemi 
patrně větší než Německo, a může ještě mocnějším býti, podaří-li 
mu se, získati Slovany Zadunajské. Nám Gechoslovanům jsou ostatní 
Slované bližší nežli Němci, a předce ještě nejednáme s nimi o užší 
politické spojení. Se všemi chceme žíti v míru, a jmenovitě také 
s Němci chceme jako se stejně oprávněnými sousedy vždy přátelsky 
obcovati; ale ted záleží na Němci, aby takové přátelské obcování 
možným učinil. Ca'm dobrovolnější takový svazek přátelství bude, 
tím upřímnější, tím pevnější bude, a se všemi svobodnými Slovany 
dohromady bude Rakousko docela jinou daleko větší moc podávati 
moci nežli bez nich; tedy ať Němci hledí, neudělati si z nich ne- 
přátely místo přátel. 

P. Dr. Rieger mluvil, v ohledu na připomenuté nebezpečen- 
ství od Ruska, o potřebě, aby Rakousko samostatné bylo. Zvláště 
pro Německo že tato samostatnost Rakouska potřebná jest, poně- 
vadž Německo v tom samém smyslu též ustavení samostatného 
Polska žádá. Polsko ale že sotva tak mocným bude, jak by si je 
leckdos podlé podobenství staropolského království přál neb před- 
stavoval. K Polsku že se počítá obyčejně též těch l6 milhonů 
Malorusův, kteří víru ruskou vyznávají, a v nejnovějších dobách 
z větší části od spojení s katolickou církví odvedeni byli, a nyní 
již snad na vždy při Rusku zůstanou. Polsko tedy bude se moci 
obnoviti jen v těch mezech, v kterých se skutečně jen polsky mluví, 
a to by samo bylo příliš slabé, aby Německu za hradbu proti 
Rusům sloužiti mohlo. Pro pokoj Evropy a rovnováhu mezi říšemi 
musí tedy Rakousko tuto úlohu na sebe vzíti. Proto musí Ra- 
kousko ve své samostatnosti silné býti. Silným ale bude skrze 
Slovany, kteří si přejí, aby se spojili. Zvláště jsou to jižní Slované, 
kteří určitě po takovém spojení touží, a u kterých tato tužba nej- 
dříve k setkání se s Madaiy, ano až k úplnému převrácení Uherska 
vésti může. Slované činí jádro mocnářství, o ně, o jejich toužení 
po stálém spojení v císařství, o jejich toužení po spojení mezi 
sebou musí se novorozené konstituční císařství opírati. Ne již násilí 
jako před tím; vzájemný prospěch, který ze spojení stejně opráv- 
něných národů vyplývá, zabezpečuje trvání mocnáiství Ze stati- 
stického přehledu slovanských kmenů zvláště v krajinách Podunaj- 
ských uzavíral p. řečník, že ona politika nemohla býti tak ostro- 
zraká, která dolní Podunajské země přehlídla, a ustavičně bezužitečně 
k Itálii hleděla. Krvavé následky této nepravé politiky jsou nyní 
dost patrné. Největší němečtí císařové, především z rodu Ilolien- 
staufů nesmírné poklady a tisíce lidstva obětovali, aby se německé 



166 Protokol o schůzi deputace Fmnkť. s N;'ir. výb. 

panství v Itálii udrželo, a předce ono tam nikdy nemělo stálého 
trváni. Rakousko tuto íalpšnou politiku se stejně špatnvrn výsledkem 
a koncem přijalo. Na sesíleni jižních kmenů slovanských, na jejich 
získání má Raiíousko především hleděti. Pro Německo jsou Cechy, 
jak se nedávno Všeobecné Noviny vyjádřily, vždycky jako nějaký 
vřed a zůstanou tím Dobře, tedy af se vyřízne. Cechové docela 
po té cti netouží, býti pasořitnou rostlinou na šlechetném kmenu 
německého dubu, aby jeho bujnému roštu a svobodnému rozklá- 
dání překáželi. Dejte teto od vás tak nazvané pasořitné rostlině 
svobodně v její půdě, v císařství Rakouském, vyrůsti, a stane se 
silným kmenem, který vás s ostatními kmeny v nádherném lese 
rakouském před bouřemi od východu chrániti bude. Mocné, samo- 
statné císařství Rakouské jest nejjistější ochranou, jest potřebou 
pro Německo. 

P. Wachter oznamuje: On že není téhož zdání, co jeho 
kollega Kuranda. V Němcích že se nedá zapříti silná republikánská 
strana, ale jižní Německo že se s velikou většinou k monarchické 
zásadě přiznalo. Jako přírůstek k tomuto smejšlení žeby byli po- 
slancové z Cech vítáni. Střední moc že jest potřebná k posilnění 
německých kmenů. Rozumí se, že také Rakousko něco ze své samo- 
statnosti odstoupiti musí ; on že si to s větším dílem svých kollegů 
ve Frankfurtě takto myslí: moc vojenská že se má soustřediti, a že 
má jen jedna repraesentace Německa býti naproti cizině; že má 
býti jedna soustava celní a obchodní, jednakost v zákonodárství 
ve hlavnějších věcech. Německo přeje si Rakousko ouzce s ním 
spojené, přeje mu ale též jeho zvláštnosti (individuálnost). Německo 
by „nás jen rádo mělo ve svém náručí." 

Dr. Pinkas mluvil, kterak Spolek německý nám vždy na zá- 
vadě byl, a kterak Rakousko má konečně býti samostatně. My 
chceme vzbuditi vlastenectví rakouské. Nebudet to sice nic snad- 
ného, ale předce se to stane, nebude-li nám překážeti připojení 
k Německu. O tomto připojení nyní mluviti, není dokonce na čase. 
Němeciio i Rakousko ať prvé očekávají svého znovuzrození, nežli 
svatební smlouvy shotoví. Spolek německý byl spolek knížat. Cechy 
pojali v to, aniž se jich ptali. Cech musel držán býti za Němce; 
máme-li ještě k tomuto spolku náležeti, musejí se nás prvé zeptati; 
nyní jest otázka o spojení Cech s Německou říší ještě nezralá, 
můžef ale možnost takového spojení na budoucnost zachována býti. 
(3^ mužů, ovšem nejlepších v zemi, mělibychom nyni poslati do 
Frankfurtu, jakobychom doma ještě neměli plné ruce práce, jakoby 
země Česká mohla býti beze svých nejvýtečnějších hlav, kdežto 
v několika nedělích svolán bude sněm do Prahy a kdež i sněm 
říšský nedaleko jest. A zdali jest ještě nyní jaký Spolek německý? 

Wachter: Poněkud. 

Dr. S c h i 1 1 i n g (kterýž mezi řečí přišed, od p. Wáchtera před- 
staven byl za ouda Výboru padesáti mužů, jenž se k deputovaným 
zde připojil) : Že slyší zde neustále „My" mluviti, jakoby tito pá- 



Protokol o schůzi deputace Frankf. s Nár. výb. 167 

nové mluvili jménem všech ostatních R;ikušanů. On že je rodem 
Salcburčan, a že se musí svým a všech ostatních Rakušanů jménem 
před tím ohraditi : kmenové němečtí že prý se poděkují, zůstati při 
Rakousích, kdyžby zde měli panovati Slované. Těch 5 milionů 
Němců byloby potlačeno od \'^ millionň Slovanů. Toho že Němci 
nemohou připustiti. Z té příčiny že musejí se odtrhnouti. „My 
Němci v Rakousích musíme se odtrhnouti." V německých zemích 
že toto projektované vlastenectví rakouské jest nemožné, nýbrž že 
se musí Rakousko rozpadnouti, kdyby nemělo zůstati německé. 
Slované že nemohou se ve-polek sjednoliti; již nyní žalují prý Mo- 
ravané na vypínání se Cechů. Veliká ta říše Slovanská že jest ještě 
daleko a že počne s potlačením Madarů. S projektem říše Slovan- 
ské počnou i revoluce. Čechy aby se prozatím držely toho, co jest, 
a k Frankfurtskému parlamentu aby poslali. Ovšem že musejí se 
národové v jedno shromážcTovati, a Cechy že nemohou zůstati samy 
o sobě. Německo žef bez toho v politice mnohem výše. Cechy že 
jsou německé, v Praze samé že všecko je německé, štíty německé, 
svol oda německá, vzdělání že je německé, česká literatura ale že 
nemůže pěstovati svobodu. Idea svobody že u Slovanů se nena- 
chází. Pro dobré svobody že vyzývá Cechy, aby se spojily s Ně- 
meckem. 

Ruppert: Jest-li který národ, jenž hoří pro svobodu, jsou to 
zajisté Slované. 

Po i''Oi let byli Cechové v okovech, všecky prostředky despo- 
tismu se vynaložily, aby země byla zgermanisována, a ta malá 
hr.>tka Cechů dokázala dne II. března v Praze, že vždy ještě za- 
chovala bez porušení své národní české smýšlení ; láska ke svobodě 
vězí takořka v krvi toho národu. A však odvrafmež očí svých od 
politiky k sociálním poměrům země. Proč klesl náš průmysl ? Pro 
spojení naše s Německem. Německo byloby konečně naše záhuba, 
náš hrob 

Ebert ptá se vyslaných, doufají-li, že bude Německo spojeno 
v jedno? mají-li toho jakou jistotu? Potud že ještě nemáme žádné 
toho rukojemství v tom, jak nyní Německo jest. On že prošel říši 
Německou křížem a křížem, a nalezl, že tato žádaná jednota ještě 
daleko, aniž se jí bizy nadíti jest. 

Palacký děkuje Dru, Schillingovi za jeho zřetelná slova, ale 
že je bolestné, taková slova slyšeti od Rakušana. Nelidské jest 
takové smýšlení, že Němec nikde nechce zůstati, kde panovati ne- 
může, kde má se Slovanem jen požívati rovného práva. Jest-li že 
se německý Rakušan při všech těch prospěchách, ježto jemu dosa- 
vadní skutečné poměry poskytl jí. vžily předce zpěčuje, vstoupiti ve 
svazek, kde stejné právo platí, jestit to přiznání se ke slabotě, 
ke zbabělosti, kterou že on Němcům dokonce nechce přičítati. Sty- 
děti že se musí každý pravý Němec, slyše laková slova. A však že 
Němci jsou příliš prostosrdeční, než aby takové náhledy jakožto 
.Němci uznávali za své. 



168 Protokol o schůzi deputace Frank f s Nár. výb. 

Dr. Schilling: Bylof to dokonce po némecku řečeno. (Pře- 
stávka.) Slované nechtějí přistoupiti ke Spolku německému, ale ná- 
ležejí k němu. (Obecné rozhorlení.) Nynější idea národů jest ná- 
rodnost. Národové mají se jeden ke druhému připojovati. Kterak 
ale mohou se bratří jeho němečtí v Rakousích připojiti ke Slo- 
vanům? Milliony těch Němců, kteří náležejí ke Spolku německému, 
mají se též k němu připojiti. 

Hrabě Matiáš Thun: Bolestné jest slyšeti, že člověk, který 
sebe jmenuje Rakušanem, tak zhola zapírá možnost rakouského 
vlastenectví ; tuf byli by Slované rakouštější než Rakušané sami. 
Jeho (hraběte) jméno, jeho vzdělání že iest německé, ale svým ce- 
lým srdcem, svou celou jsoucností že spojuje se s Cechy. Slované 
chtějí se spojiti, ale vůle jejich není, vyhubiti jiné národnosti. 
Všude jsou promíšeni s Němci, jen Vídeň může býti jich pravé 
střediště; politické rozdělení národností Rakouských, všude a bez 
výminky provedené, jest u Slovanů, s jinými a mezi jinými národy 
žijících, věc dokonce nemožná. 

Dr. Gabler: Parlament německý sestoupil v jedno, aby po- 
tlačil despc/tismus; Spolek německý ale spůsobila knížata, aby há- 
jila absolutismus. Toto ale že přestalo. Nás že proto již neváže ani 
smlouva knížat 1.1815, ani Karlovanská usnesení. Co nyní se koná, 
musí se zakládati na vůli národů. Říše Německá že schyluje se ke 
zřízení republiky. Země malé musejí se z potřeby a pro vlastní 
ochranu sjednotiti v jeden celek. U nás ale že republika zříditi se 
nedá, ačkoli jest dosti lidí, kteříby i v republice žíti uměli. 

Ku ran cla: Jeho a Wachterova vůle jest, mírně sobě sroz- 
uměti. Že nechtí více o starém buntu Německém mluviti. Nepravě 
že se nazývá schůzka Frankfurtská německým parlamentem, lépe 
by se měla, kongressem národů jmenovati Také Cechové že mají 
do Frankfurtu poslance vybaviti, byt by jen proto, aby své veto 
vložili. Z hlediště sociálního že jest jednota v člověčenstvu žá- 
doucná ; takové spolčování že nyní ve Frankfurtě počátek bére ; 
spojení-se vzhledem na jisté zákony, vojska, cla, a t. d. že nijak 
škoditi nemůže. 

Dr. Brauner. Možno by bylo sice takové spojení, až se obojí 
země sama sorganisuje; nyní že se však o tom jednati nedá. 

Jako Dra. Schillinga outlý jakýsi cit k spojení-se s Německem 
pudí, také Slovany vábí nejistý soucit k ostatním bratrům slovan- 
ským : že jest Čechův snaha, spojiti se s Jihoslovany proti vplyvům 
ruským; že jest samému Německu prospěšné, nás pustiti. 

Dr. Rieger objasňuje dále svou řeč o Ilyrech; vykládá, že 
sice napřed již očekávati se dává boj Ilyrů proti Madarům, že však 
nikdy nezamýšlejí Slované Madary hubiti, aniž snad národně zničiti. 
Šlechta uherská že potlačovala národně i sociálně (společensky) 
Slovany, nyní že se pozdvihují, aby stejných práv vedle Madarů 
dosáhli, že nechtí být poddanými cizého národa ; že chtí zůstati 
při Pvakousku, ale že zároveň žádají národní samostatnost a vlastní 



Protokol o schůzi deputace Frankf. s Xár. výh. 169 

správu; že mají stejné právo, toho žádali, jako my Čechové je 
měh. U nás že se odřekH Němci pokojně své supremace nad Cechy, 
a mohli bychom doufati, že je již na věky tomu konec. Že však 
pochybuje, žeby Madaři taktéž učinili, a žeby kdy rozepře taková 
také tak pokojně a bez proHtí krve, jako u nás, odbyti se měla. 
Ještě však že jest to možné, jestli totiž Madaři Slovanům nejen 
politické, ale i národní rovnosti popřejí. Jenom na základě rovnosti 
všech národností že se dá mocnářství udržeti, čili lépe řečeno, lépe 
uspořádati. Slovanům, jenž zásada rovnosti zastávají, že se nemůže 
z cista jasná za vinu pokládati, že chtějí Němce, čili Madary, 
a nebo jiný jakýsi národ potlačiti. Nikdy že Slované, ačkoliv počtem 
silnější, aneb politicky panující, cizým národnostem nebezpečenstvím 
nehrozili; jinak ale Němci: plná polovice obyvatelstva severních 
Němec že jsou poněmčilí Slované. Jak bychom mohli míti důvěru 
k Němcům po takových zkušenostech ? Jak bychom mohli naším 
spojením-se ještě většímu nebezpečí do náruče běžeti? 

Dr. Schilling. Nejedná prý se o spojení, nýbrž o nevystou- 
peni. Cechové jsou prý v buntu, jestliže by vystoupili, že je to 
novotářství. — 

Hrabě Vojtěch Deym: Svoboda že není monopolem němec- 
kým, jako p. Dr. Schilling dříve promluvil. Co léta páně 1620 
Cechové ztratili, toho že sobě Cechové dne 11. března 1848 zase 
vydobyli; svoboda že je jejich kořistí. Zároveň s právy své národ- 
nosti že ji ztratili a zase ji vydobyli, a Cechové to byli, jenž rov- 
nost obou národností hned za zásadu přijali. 

Dr. Gábler. Ještě že nepřišel čas pro kongressy národů. Své- 
volně že se zadržovala plnoletost národů, že ještě mnoho zbývá, 
nežli Cechové všeho dohoní. Spojiti se s Německem, byloby tolik, 
jako práce, jenž beztoho vždy přirůstají, rozmnožovati. Poslancové 
že kladou váhu na tisícileté spojeni Cech s Německem ; když se 
blíže na to podíváme, že poznáme, že toto spojení nebylo vlastně 
nic jiného, nežli skoro tisíciletý boj Čechův o samostatnost a ná- 
rodnost. Že jest sice pravda, že nás v posledních dobách počítali 
k Německému buntu; že v aktu buntovém naší vlast mezi ostatní 
německé země vtáhli, aniž se kdo národu našeho o svolení táv.al. 
Nyní že tu jde o spolek národů, a tenkráte že se musí národním 
zástupcům na sněme ponechati, co k tomu řeknou. Německý bunt 
že byl jenom politickou smyšleností, my v Cechách že sme z toho 
nikdy, aneb aspoň nikdy praktického oučinku nepocítili. Jinak že 
to vyhlíží se spojením-se s Rakousy; to že by bylo praktické. Toto 
spojení se s Rakouskem že nám slibuje zachování národnosti naší. 
a všechny ostatní materiální výhody. Toto že n:im dostačuje do- 
konale, jiného že zapotřebí nemáme! Proto se držme Rakouska! — 

Trojan. Kdo jest mnoho zvláštností, tam žo musí býti hájeny. 
Obecné vymíněno že jest jenom zrušením zvláštností, a to by mohlo 
ovšem škoditi. Co se týče Moravy, že je Dr. Schilling v omylu. 



170 Pozváni ke sjezdu slovanskému v Praze 

Tam že se žádný netázal lidu. Dr. Schilling že jMstotně také ne- 
slyšel vlastně lid, nýbrž jenom několik obyvatelů toho neb onoho 
hlavního města. Jenom pro porozumění budiž podotknuto, že jest 
smýšlení lidu Moravského jiné, nežli se podle hlasů až posaváde 
slyšaných zdá. My že známe Moravu z vlastní zkušenosti, a že také 
máme v rukou písemné důkazy bratrského soucitu z Moravy. 

Wáchter přeje sobě konečně, aby pro budoucnost alespoň 
jednoty se docílilo, a přiznává se, že nahlíží obtíže, které Cechům 
v obzvláštním jejich postavení zabraňují, vybaviti poslance do Frank- 
furta. Obzvláštně že neví, co říci proti námitce, že se v této době 
nesmí vysílati schopné hlavy ze země. Německý bunt že byl Bohu 
žel jenom zlou smyšleností, že ale doufá, že to mezi národy jinak 
se uspořádá. („Prohlášení", příl. 2. v Arch. Mus.) 



Pozvání ke sjezdu slovanskému v Praze. 

1. květ. 1»48. 

Nebezpečím, hrozbami i skutky násilnými, podnikanými proti Slovanům 
rakouským záhy z jara roku 1848, vznikla v předních jejich hlavách 
myšlénka společné úřady, společného sjezdu, na němžto by prohlásili svoje 
zásady vůči tehdejším poměrům i uhodili o prostředky k provedení žá- 
doucích opatření. Myšlénka slovanského sjezdu, dle současného svědectví, 
vznikla téměř zároveň u Jihoslovanův i Slovákův, u Čechův i Polanů. 
Tiskem však byla vyjádřena nejprve vynikajícím předákem chorvatským, 
Ivanem Kukuljevičem v „Nar. Novinách horv.-dalm. slav." obšírným vy- 
líčením, jež v překladu českém přinesly Havlíčkovy „Nár. Noviny" dne 
30. dubna. 

Poukázav na Anglicko i Francii, na Vlachy i Němce, Kukuljevič dí 
v této rozpravě: ,A proto nemůže ani císařství rakouské ani Evropa ani 
svět proti tomu se zdvihati, když si i Slované učiní spolek slovanský, když 
se i Slované oním směrem hnou, na který uhodili jejich bratrští sousedé 
a spoluobčané Němci. I Slované jsou, jak Němci, rozptýleni po mnohých 
státech a žijí pod mnohými vládami. I Slované mají, jako Němci, báti 
se o svou svobodu ve smyslu našeho věku i ducha. Slované zastupují, 
jako Němci, jisté člověčské a svobodné myšlénky před druhými národy. 
A proto nemohou ani Slované ani Němci jiné politiky míti k národu svému 
i ke svobodě člověčenstva." „Jako se ve Frankfurtě vedle ostatních ma- 
lých i velkých německých zemí skrze poslance zastupují i Němci z Prus, 
Sas i Rakous, tak se mají i na sněmu spolku slovanského vedle vyslanců 
Slovanů ruských, polských, srbských, černohorských, bulharských, bosen- 
ských zastupovati svými vyslanci i Slované pruští, saští i všech pokrajin 
rakouského císařství, aniž se jednotlivé vlády svrhnou, aniž se zvláštní 
zřízení a vlastní důležitosti každé jednotlivé země promění." 

Již Kukuljevič v télo rozpravě označil Prahu za sídlo sjezdu slovan- 
ského. O tom „všichni hlasové srovnávali se hned" „jakožto městě slovan- 



Pozváni ke sjezdu slovanskému v Praze. 171 

ském, usnadněnými prostředky komunikace i Polákům a Rusínům i Jiho- 
slovanům stejně přístupném. " Ale na takový rozsah programu, jakž jej 
byl naznačil Kukuljevié, nepřistoupil ani výbor přípravní ani slovanský 
sjezd sám. 

Následkem souhlasných projevů z rozličných stran konala se první 
schůzka ke společné úmluvě o svolání sjezdu dne 30. dubna v bytě 
J. Er. Vocela, tehda redaktora „Časopisu Českého Musea." Přítomno 
bylo přes dvacet osob, nejvíce Čechů a Polanň i zvolen výbor, který by 
činil ke sjezdu přípravy. Předsedou výboru byl Josef Matiáš hrabě z Thunu 
a jeho náměstkem Jan rytíř z Neuberka, jednatelem Karel VI. Zap. 
Schůzky konaly se v prvních dnech v MéšEanské besedě, potom u ná- 
městka ryt. Neuberka u přítomnosti netoliko členů výborových, nýbrž 
i mnohých vlastenců jiných, zaujatých tímto předsevzetím, jichžto počet 
každým dnem se množil. I tehdejší president zemského gubernia, Lev hrabě 
z Thunu, častokrát byl přítomen těmto schůzím a účasten jeho porad pří- 
pravních. 

Výbor vystoupil záhy na veřejnost s tímto provoláním, jež složil (dle 
zprávy ústní p. Jos. Jirečka) slovenský spisovatel Ludevít Štúr : 

Slované, Bratří! Kdo z nás nepohlédne se žalostí na minulost 
naši? A kohož tajno, že to, co jsme přetrpěli, stalo se v našem 
nepovědomí a rozdrobenosti, dělící bratry ode bratří? Ale po 
dlouhých věkách, v nichž zapomněli jsme jedni na druhé, v nichž 
tolikeré neštěstí na hlavy naše sesypalo se, přišli jsme k tomu po- 
znání, že jsme jedno — že jsme bratří. Přichvátili časové důležití, 
jenž osvobodili národy a sňali s nich břímě, pod jehož tiží stonali: 
časové tito sňali břímě na mnoze i s nás, a my ted to, co jsme 
již ode dávna cítili, můžeme vysloviti, to, co k prospěchu našemu 
slouží, rozvážiti a uzavírati. Národy evropejské usrozumívají a 
sjednocují se. Němci povolali ku sjednocení svému do Frankfurtu 
parlament, kterýž na tom stojí, aby jemu mocnářství rakouské ze 
své neodvislosti tohk ustoupilo, kolik toho k jednotě německé 
potřeba, a aby mocnářství se všemi zeměmi mimo-uherskými do 
nové německé říše se vtělilo. Takový krok zrušil by netoliko jednotu 
Rakouska, ale i spojení a samostatnost kmenů slovanských, jichžto 
národnost by se tím v nebezpečenství uvedla. Na nás jest, abychom 
toho, co nám nejsvětějšího, skutečně hájih; přišelf čas, abychom 
i my Slovane srozuměli se a sjednotili úmysly své. A protož ke 
mnohým žádostem, zaslaným k nám z rozličných krajin slovanských, 
radostně přivolujíce, činíme pozvání ku všem Slovunům rakouského 
mocnářství a vyzýváme všecky muže, důvěru národu mající, kterýmž 
na obecném prospěchu našem záleží, shromážditi se v staroslavné 
slovanské Praze České ku dni ál. Máje t. r., kdežto bychom společně 
v poradu vzali všecko to, co prospěch národa našeho žádá a co za 
důležitých těchto časův činiti máme. Chtějí-ii jiní Slované mimo 
mocnářství naše žijící nás přítomností svou poctíti, budou nám 
hostmi srdečně vítanými. V Praze, dne 1. Máje 1848. 



172 Deputace Nár. výb. protestuje proti volbám do Frankfurta. 

Provolání toto bylo v listech pražskýcli uveřejněno nejprve dne 5. května 
v „Národních Novinách a dne 7. května v „Pražských Novinách", a polom 
ještě asi dvakrát. Při prvním jeho uveřejnění nalézají se podepsáni: 

Josef Matiáš hrabě z Thunu. — Vojtěch hrabě Deym. — Jan rytíř 
z Neuberga. — Pavel Josef Šafařík. — Karol Malisz, czíonek deputacyi 
polskiej. — František Palacký. — Václav Hanka. — Ludevít Štúr. — 
Jan Petr Jordán. — J. Eraz. Wocel. — Karel Vlád. Zap. — Dr. František 
Lad. Rieger. — Witalis Grzybovi^ski. — Václav Štulc. — Michail Panic. — 
Karel Maria baron Villani. — Karel Jaromír Erben. — Dr. Fr. Miklošié. — 
Dr. Ant. Jaroslav Bek. — Fr. Mat. Klácel. 

Dne 7. května dodávají se v „Národních Novinách" ještě tyto podpisy 
k pozvání na sjezd slovanský : Stefan Aranitski. — Dr. Jan Dvořáček na 
Marejši, Moravan z Tišnova. — Jerzy Lubomirski. — Jan Dobrzaúski jako 
pelnomocnik rady narodowéj Lwowskiej. — Vincenc hrabě z Waldšteina. — 
Maxim Papič, protoprebyter. 

Posléze pak dne 12. května přibyli ještě: Hanuš hrabě Kolovrat- 
Krakovský, Robert svob. pán Hildprandt a Bedřich hrabě Rummerskirch. 



Deputace Národního výboru protestuje proti volbám 
do Frankfurta. 

1. května 1848. 

Pamětní spis Národního výboru ze dne 24. dubna o volbách do 
Frankfurta, podaný Jeho Veličenstvu zvláštní deputací, odevzdán byl od 
Jeho Veličenstva ministerstvu k bedlivému uvážení. Ministerstvo pak odpově- 
dělo naň rozhodnutím ze dne 29. dubna — • které nalezneš u Schopfa, 
III. 44. — jímžto setrvalo na rozepsání voleb. Deputace Národního výboru 
nedosáhnuvši tedy splnění prosby podané Jeho Veličenstvu, podala mini- 
steriu vnitra proti volbám do Frankfurta následující ohrazení, kteréž po 
návratu deputace do Prahy ve schiizi Národního Výboru dne 4. května 
čteno a schváleno. Velmi horlivě rokováno v téže schůzi o zmíněném roz- 
hodnutí ministerském , kteréž shledáváno naprosto nedostatečným pro 
upokojení stran zachování celitosti a svrchovanosti Rakouska. I usneseno, 
požádati vládu „o zřejmé vyslovení, že všemi silami o to pečovati chce, 
aby cehtost a neodvislost monarchie jednáním německého parlamentu ani 
v nejmenším neutrpěla." (Viz Nár. Nov. 1848, 27 a 28.) 

Deputace českého Národního výboru, v nejhlubší úctě pode- 
psaná, obdržela • — ■ na předložené představení, aby J. M. volení vy- 
slanců do Frankfurtského sněmu až do toho času odložila, až se 
ustanovovací národní sněm český o obeslání Frankfurtského sněmu 
i o instrukcí vyslanců vysloviti bude moci — odpověd od 29. dubna 
b. r. [čís.] 1285, a sdělí tento výrok vysokého ministerstva podlé své 
povinnosti Národnímu výboru. Když ale důvody a obávání Národ- 
ního výboru v stavu nebyly, příznivou odpověd vydobyti, drží de- 



Národní výbor odpovídá na adresu Teplickou. 173 

putací za svou povinnost, ve jménu Národního výboru výslovně se 
ohraditi proti zlým následkům, které by z výroků ministerských 
pres nejhorlivější namáhání všech pravých Vlastimilů, z nich vznik- 
nouti mohly, a sice hlavně: 

a) Zrušení vnitřního pokoje země. 

d) Komunistické podněcování a republikánské vlivy. 

c) Choutky separatistické. 

d) Neuznání vyslanců Frankfurtských a jejich zpupného, vtíra- 
vého zastupování vůle národní od zřizujícího sněmu zemského nyní 
příštího, a tímto způsobem : 

e) Zdržení, ne-li dlouholeté odložení tak velmi žádostivého 
spojení ke vzdoře i k odpore mezi říší německou a rakouským 
státem císařským, kterýžto vždy samostatný zůstati musí. 

Ve Vídni, dne 1. Máje 1848. 

Vilém hrabě Wurmbrand m.. p. 
Jaroš m. p. 
Alois Boroš m. p. 
(„Prohlášení", příl. 3. v Arch. Mus.) 



Národní výbor odpovídá na adresu Teplickou. 

Asi počátkem května 1848. 

MěšEanstvo Teplické obrálilo se k Národ, výboru s přípisem dato- 
vaným 23. dubna 1848 — nalezneš jej u Schopfa, II. 109 — kdež 
způsobem umírněným přednáší svoje smýšlení, obavy, rozpaky a přání. 
Uvedeme z něho stručně některé články : 

Občanstvo Teplické zvolilo výbor, jehož má býti úkolem, především 
vydatně působiti ke smírnému sjednocení obou vlastenských živlů. — 
Teplické občanstvo toliko ve smírném splynutí obou národností v Cechách 
shledává blaho vlasti, a v nepřátelském jejich odloučení spatřuje největší 
neštěstí, k jehožto odvrácení povinen jest každý Bohemec, bud Němec 
nebo Čech. Teplické občanstvo má za to, že kabinetní list z 8. dubna 
nenakládá rovně se živlem německým, jako s českým ; nýbrž že živel ně- 
mecký podstatně jest ohrožen příštím vylončením všech úředníků německých, 
kteří by nebyli mocni češtiny. — Řečené občanstvo pokládá to za ne- 
spravedlivé, aby úředníci již dosazení, kteří by míst svých pozbyli zrušením 
soudů obecních a patrimonialních, pro nedostatek známosti v jazyce, kteráž 
při nastoupení jejich úřadu ani nebyla předepsána, aniž se žádala. i)yli 
trestáni a vyloučeni z úřadův v obcích a krajinách ryze německých. Proto 
žádá slušnost, spravedlnost a ohledy veřejné, aby ono nařízení nevztahovalo 
se na úředníky, kteří ve městech a okresích německých již dosazeni jsou, 
anebo aby v platnost vešlo teprve po řadě let, ve kteréžto každý německý 
úředník by si mohl český jazyk úplně osvojili. — Dále obávají se Tepličtí, 
že volbou poslanců podle vikariatu živel německý bude velmi zkrácen. 



174 Národní výbor odpovitlá na adresu Teplickou. 

any, německé vikariaty jsou mnohem hustěji obydleny nežli české.*) — 
Posléze žádají za brzké svolání sněmu, aby se mysli upokojily a zákonný 
pořádek vrátil. 

Na lulo adresu odpověděl Nár. výbor taklo : 

Ctění pánové ! 

Národní výbor český pokládá si za čest, aby měšEanstvu lázeň- 
ského mésta Teplice přede vším vyslovil nejúplnější uznání za 
loyální snahu, vydatně přispívati ke smírnému sjednocení obou 
vlastenských živlů. Hájení národnosti německé jest úsilí rovněž 
šlechetné, kteréž ústavnímu života ve vlasti naší jest toliko k užitku, 
ačkoliv při zásadě naším dobrotivým panovníkem vyslovené, při 
zásadě úplné rovnoprávnosti obou národnosti, ve vlasti 
naší obývajících, a při snažení Cechů, aby toliko ta rovnost jim 
tak dlouho zadržovaná, byla v platnost uvedena, o přechmatech 
žádné řeči býti nemůže. 

Co se týče přání, vysloveného ctěným měšťanstvem, stran 
rychlého a těsného připojení se Cech k Německu a stran obesláni 
německého parlamentu, o tom podepsaný Nár. výbor mínění svoje 
vyslovil adresou k Jeho c. k, Veličen.stvu, tiskem vydanou, a další 
odůvodnění tohoto mínění nalézá se u výsledku vyjednávání s delegáty 
výboru padesátičlenného z Frankfuría, což také do tisku dáno pro 
uveřejnění. 

Pokud se tedy přání nese k zevnímu svazku s Německem nej- 
přátelštějšímu a ke všem hmotným prospěchům vlasti naší čelícímu, 
srovnává se to úplně s míněním podepsaného výboru. 

Poněvadž pak připojením se k Německu zamýšlí se, aby vlast 
naše zákonodárství Frankfurtskému byla podřízena i aby panovník 
náš zbaven byl dílu svrchovanosti nad větším počtem svých zemí, 
zejména práva nejvyšší moci vojenské a nejvyššího zákonodárství 
u všech jeho odvětvích, tedy podepsaný Nár. výbor proti připojení 
Cech k Německu v tomto smyslu protestuje, i není mu lze jinak, 
nežli aby muže, kteří by se z Cech přece do Frankfurta vydali, 



*) „Národní Noviny" projevily opět obavu (v čisle 14. str 4), aby Češi na 
sněme zemském nebyli vůči Némcůru a obojetníkům v menšině. 

Podavše seznam mést králov>tvi Českého, jimžto přiřčeno právo, aby do 
sněmu A'^'slala po jednom neb i po dvou poslancicb, připomínají k tomu řečené 
noviny: „Z toho přehledu každý se snad přesvědčiti může. že města pošlou jisté 
40 Němců pouhých za deputované, o ostatních 4'i není jisto, budou-li če- 
ského neb německého smýšleni! ovážíme-li, že právě v německých krajinách 
země naši nejvíce jest měst, že právě tam jsou nejmenší vikariaty a že každý 
vikariát dva sněmovniky poslati má, vidíme již, že v poměru budou německé 
krajiny touto náhodou mnohem silněji zastoupeny než české Skutečně jest se co 
báti, že budou mít němečtí deputnvani ve spojeni s obojetníky, kterých bohužel 
mnoho máme, převahu na sněme. Jaká tu vysvitá povinnos ? Aby každý našinec 
všemožně užil schopnosti svých k tomu, aby tam, kde jeho vplyv moci má, vy- 
volen byl za deputovaného rozumný, obratný a pevný vlastenec." 



Národní výbor odpovídá na adresu Teplickou. 175 

považoval toliko za poslance jednotlivých spolků. Žádá tedy ctěného 
mešřanstva, aby po př'ikladu ostatních krajin českých, jakož i země 
Moravské a Slezské raději přede vším obeslalo sněm domácí a pak 
zůstavilo tomuto sněmu, jakož i sněmu říšskému, v zájmu vlasti 
a veškerého státu císařského vejíti s Německem, kteréžto se mezi tím 
rovněž, bohdá, pevně ustaví, v zevní poměr nejpřátelštější, kterýžto 
by objímal všechny prospěchy hmotné. 

Přání ctěného měšCanstva stran německých úředníků v ně- 
meckých krajinách zakládá se na slušnosti a podepsaný Národní 
výbor, odpovídaje měšfanstvu Žateckému*), již tam vys ovil svoje 
mínění v této příčině. Přikládajíce sem zmíněnou odpověd měšfan- 
stvu Žať ckému, klademe si za čest, oznámiti, že ani české obyvatel- 
stvo Cech nechová přání jiného, nežli aby zvláště při budoucím 
zřízení okresních soudů a při úřednicích, kteří tam nově budou 
dosazováni, na počátku se učinilo opatření takové, aby aspoň jeden 
spoluúřednik mocen byl úplně jazyka českého, by tím i českému 
obyvateli země by i o možno, i ve krajinách zcela německých pomoci 
soudní hledati a nalézati. 

Nařízení voleb poslancův pro sněm český podle obvodů vika- 
riatních zakládá se v císařském zákoně a proto podepsaný Národní 
výbor nemůže jinak, nežli slavné měšťanstvo upozorniti na to. že 
kdyby rozdílnou houšíkou obyvatelstva vikariatniho ve krajinách 
riěiiieckých a českých vzešel jaký nepoměr, vyrovnal by se více, 
nežli dostatečně, tím, že největší počet král. měst horních, k volbě 
zvláštního poslance oprávněných, celkem 2(>, nalézá se právě ve 
krajinách německých, totiž ve kraji žať^ckém a loketském. Ostatně 
očekává se od vlastenství všech obyvatelů vlasti naší, že každý 
poslanec na vlast enském sněme vystupovati bude jenom jakožto 
B o h e m e c, nikoliv pak pouze jakožto Čech nebo pouze jakožto 
Němec. O volebním zákonu definitivním beztoho bude jednáno na 
sněme. 

Posléze podepsaný Nár. výbor chápe se této příležitosti, aby 
požádal ctěného měšťanstva, aby ke blahu vlasti naší a k sesílení 
našeho císařského státu, vším, seč jest. přispívalo, a tuto povinnost 
nejsvětější přede vším plnilo, tedy žádného jakéhokoh jednání ne- 
podnikalo, jímžto by se ústavní vůle národa předstihovala, naše 
vlast cizozemskému sboru zákonodárnímu podrobovala a nejúplnější 
svrchovanosti našeho dobrotivého mocnáře jakákoli, byť i sebe menši 
ujma děla. 

Z Českého Národního výboru. 

Hrabě Tlnin. 
Hrabě Wunnbiand. 
JUDr. Jan Kliebert. 
(Schopí', 111. OG.) 

*) Adresu Žateckou Nár. výlxíru a jolio odpovCd viz u Scliopfa II. 96. a 
101. - Vyd 



176 Projevy Německobrod.ské síran Frankťurta. 

Projevy Němeekobrodské stran Frankfurta. 

3. května 1848. 

Mezi měsly českými v Cechách, pokud mně povědomo, jediné z Ně- 
meckého Brodu ozval se projev pro Frankfurt, ale nikoli bez rázného 
protestu, i uveřejněn byl jakožto „jednomyslná resoluce shromáždění obyva- 
telstva kr. města Německého Brodu" v „Prager Zeitung" a v „Gonstitu- 
tionelles Blatt", datovaná dne 27. dubna 1848, kteráž v osmi článcích 
obsahovala mimo jiné, že „těsné připojení se Cech k Německu pro nynější 
poměry Spolkové jest povinností, pro povahu stavu národů evropských 
nutností" ; že „zemský sněm v Praze jakožto orgán země má o změně 
nynějších poměrů k Německému spolku se usnésti, a poněvadž čas a okol- 
nosti nedopouštějí tolio učiniti předem, tedy že jest nutno, poslance 
k ústavodárnému shromáždění do Frankfurta vyplaviti" ; že „hluboce jest 
litovati toho, že povolání ke Sboru padesáti mužův připadlo na pana 
Palackého a že tento viděl se pohnuta, odmítnouti je" a že tak zvaný 
„Národní výbor v Praze není zřízen od národa", že „usnesení jeho stran 
barev německých jsou pro národ malicherná", že „s urychlením měl by 
býti rozpuštěn" a pod. 

Podepsána jest tato resoluce, jejížto text úplný nalezneš též u Schopfa, 
II. 117., výborem měšEanským: Josefem F. Kundrathem, Eduardem Krži- 
wankem, Karlem Kalinou, Lukášem Weidenhofferem, Františkem Hallan- 
no^kem, V. J. Zdeborským, Janem Spurným a J. U. Drem. Pankrazem. 

Proti této resoluci počet občanův Německobrodských daleko hojnější 
vydal záhy následující „Osvědčení." 

My podepsaní měšťané a úředníci k. sv. města Brodu Německého 
ujišťujeme, že ono v „Prager Zeitung" a v „Constitutionelles Blatt" 
pronesené osvědčení z Brodu Německého strany připojení [se] k ně- 
meckému parlamentu a pozdvižení německých trojbarev nikoliv 
smýšlení Německobrodského měšťanstva v sobě [ne]obsahuje, nýbrž že 
toto privátní mínění pana Eduarda Křivánka a J. U. Dr. Pankráce 
lstivým způsobem i s nestydatým dokládáním, že by to vůle J. c. k. 
Majestátnosti byla, jenom nepatrnému počtu našich zaslepených 
spoluměšťanů vnuceno bylo, kdež pak šest z nich ono osvědčení 
podepsalo. My dosvědčujeme dále, že nadzmíněné osvědčení bez 
předcházející pořádné* měšťanské porady a bez pořádného měšťan- 
ského usnesení, ba bez vědomosti a vůle největšího dílu zdejších 
obyvatelů se stalo, což i my také úplně odvoláváme a z ohledu 
jakožto osvědčení měšťanstva Brodu Německého za neplatné uzná- 
váme i uznané míti chceme. 

Konečně oznamujeme ono vyzvání měst a obcí v této krajině 
ležících k národnímu shromáždění na den 27. dubna b. r. ve jménu 
zdejšího měšťanského výboru od Věžského správce Dokupila pode- 
psané za bezpříkladně nestydaté a vinyplné, libovolné jednání tohoto 
správce, o kterém zdejší měšťanský výbor žádnou vědomost neměl. 



Nár. výb. Pražského prohlášeni o emisařich na Moravě, 177 

My jsme věrní obyvatelé naši vlasti, nežádáme připojení k ně- 
meckému parlamentu (buntu) a stavíme celou naši důvěru v slavný 
Národní výbor v Praze. 

V Brodě Německém dne 3. května 1848. 

Vojtěch Holeček. — Matěj Skála. — Ignác Štěpánek. — Mikoláš 
Loos. — Albert Muk. — Jan Vodička. — Josef Ondráček. — Jan 
Schonberger. — Felician Javůrek. — Antonín Prokš. — Josef Bar- 
vicius. — Josef Kuřátko. — František Dvořák. — Karel Čermák, 

— Karel Fetter. — Antonín Kučera. — Josef Vašata. — Antonín 
Kalina. — Josef Šedý. — Fr. Křepinský. — Antonín Fetter. — Antonín 
Procházka. — Jan Adamec. — Jan Břevnický — Antonín Štirský, 

— Vácslav Tesař. — František Tauch. — Josef Patočka. — Ignác 
Patočka. — František Kučera. — B. Lukeš. 

(Praž. Nov. 1848, 36.) 



Členův Národního výboru Pražského prohlášení 
o emisařich na Moravě. 

3. května 1848. 

Hrabě Wurmbrand a F. K. Jaroš, členové Nár. výboru, za svého po- 
bytu v Brně nabyli vědomosti o tom, že agitatoři na Moravě vydávají se 
i za vyslance Nár. výboru Pražského — anebo spíše za takové jsou vy- 
hlašováni. Proti tomu řečení členové Nár. výboru vydali v tamních no- 
vinách následující prohlášení, což potom ve schůzi Nár. výboru i oznámili. 

S velikou nelibostí dověděli jsme se za našeho krátkého pobytí 
v Brně z pramenů hodnověrných, že chodí po Moravě emisaři se 
znakem Pražské národní strany a že se snaží přichýliti si lid venkovský, 
udávajíce, že v Cechách robota a všeliké jmé dávky bez platu jsou 
zrušeny a že se to i v Moravě bez odkladu stane, jak mile bude 
lid žádati, aby se Morava neprodleně a bez výminky s Čechami 
.spojila. 

Jak velice toho co Cechové, tedy i co dobří Bakušané litujeme, 
vidíme v tom přece jen snažení jednotlivců, jakýchž jest v každé 
politické straně a barvě množství, jenžto dělají propagandu v roz- 
ličném směru, nejsouce ve volení příhodných k tomu prostředků 
právě vybíraví. 

Větší však nad tuto nelibost jest lítost naše, že musíme při- 
pomenouti, že se zde onde tomu přikládalo víry, že lidé tito vysláni 
jsou od Národního výboru v Praze. 

Jednání Národního výboru vede se veřejně a oznamuje se 
netoliko obšírně v tištěných protokolích, nébrž rokuje se o něm 
v německých a českých novinách Pražských a posuzuje se přísně, 
ano ! někdy ne bez strannosti ; — a přece není možná, ani v jedněch 

12 



178 Nar. výb. Pražského prohlášení o emisařich na Moravě. 

těchto novin[ách I nalézti jediného slova, aneb stvrditi svědkem, jenž 
by byl slyšel jediné slovo, kteréž by Výbor národní dost málo 
uvedlo v podezření, že by vysýlání neb počínání takovýchto osob 
schvaloval, tím méně pak, že by jim hověl neb nadržoval aneb snad 
sám je byl vysýlal. 

V Brně, B. května 1848. " 

Vilém hrabě Wurmbrand. 

F. L. Jaroš, měšťan Pražský. 

Oudové Českého Národního Výboru. 

(Týd., str. 144.) 

Kterak se postupovalo na Moravě i od úřadův světských a duchovních 
proti vlastencům, kteří přáli spojení s Čechami, v té příčině jest hoden 
povšimnutí dopis, vylišLěný v „Nár. Nov." 1848, čís. 50 „z Hradišfska 
v Moravě ku konci května" obsahu tolioto : 

„Snad na žádné části vlasti naší neleží kletba předešlého řízení ták 
těžce, jako na čistě slovanském kraji Hradišfském a příhraničním Přerovsku. 
Na celém prostranství od Strážnice až k Opavě a Těšínu není [ani] je- 
diných škol latinských, a toliko dvě školy německé (ty nešEastné !) o třech 
třídách, ve Hradišti a Příbore. Jaké příležitosti měl tedy lid zdejší, bez- 
toho chudší než jinde, vzdělati se k vyššímu povolání? Tudyf dosedli na 
úřady duchovní i světské lidé nejvíce odjinud, jenž jsou cizinci mezi [mo- 
ravskými] Slováky a Valachy. O lásce k národu, známosti jazyka, vlasten- 
ském smýšlení není mezi nimi ani zdání; ano naopak, co nedoukové v ja- 
zyku stíhají našince, vyskytnedi se kde který, a nabyv jinde nového ducha, 
lidu oči otvírá, ukazujíc zvláště na to nespravedlivé německé úřadování 
mezi Slovany. Tak jest to na Brumovsku, Vsetínsku, Ostrožsku, Strážničku 
atd. Bez mála všude po farách i kancelářích panuje duch Brněnskp- 
Holomoucký (říkají mu tu moravský), roztrušovaný Brněnskými Novinami, 
Moravií, Vinikrovým Konstitučním Poslem (něm.), Jeitelesovým Novým 
časem atd.. i neníf divu, když tu poctivý opravdový Moravec, který po- 
chytil trošku rozumu pro dům ze slovanských časopisů, nazýván bývá 
nebezpečným emissarem, když na něj páni úředníci dělají hon jako na 
lišáka. V Uher. Brodě chtěl ondyno pan vrchní dát zatknouti tichého 
právníka Holomouckého K., snad že lidem něco pověděl z novin českých, 
přítele pak jeho N. skutečně zatknul. Na Malenovského justiciara Š. jsou 
jako ostříži a hrozili prý mu kriminálem. V Přerově předpadli s vědomím 
úředníků gardisté někteří učitele V., jenž má pod dohlídkou sbírku kněh 
českých, ve škole, vystrčili ho při hrozném křiku dětí ze školy a vylili si 
zlost na spisech českých, že nechtí hlásati slávu úředníků Přerovských, 
libujících si ve Frankfurtě. Při takovém konání odrodilců nepřekvapí to 
ovšem, když se jim někde stane protifrankfurtský kousek, jako v Hradišti, 
kdežto nějaký čtverák pověsil psovi na krk kokardu německou a pustil ho 
s ní po městě. To bylo durdění pánů quasi Němců HradišCských ; hned 
se přísně pátralo a stíhal se — emissar český. Ale emissara nelapli. — 



Nár. výb. Pražského prohlášení o emisarich na Moravě. 179 

Rozjímáme-li tak věci, ježto se tu okolo nás dějí, věru hluboce vzdychneme 
sobě s Kolárem : 

Stíny Lauritasů, Svatopluků, 

Kéž vás možno z hrobů vyvésti, 

Byste uviděli neřesti 

Národu a hanbu svojich vnuků ! 

Vzpomeneme-li pak na smýšlení Brněnské, projevené o sněmu 14. dubna, 
nebude nám to míti nikdo za zlé, máme-li Siabé důvěry k našemu prvnímu 
národnímu sněmu, upírajíce za to s plnou vírou zraky své ku slavné, zlaté 
Praze, k sjezdu slovanskému a sněmu českému. Tak smýšlíme my sebe- 
vědomí Moravané ve východní Moravě." 

Kterak proti těsnějšímu spojení Moravy s Čechami pracovala úředně 
správa politická na Moravě i církevní, toho „Nár. Nov.'' uveřejňují ně- 
koliko dokladův, a sice v něm. orig. úplných. Jeden z 20. dubna 1848, 
podepsaný od Ferd. hraběte z Bubna, c. k. moravsko-slezského gubernial- 
ního rady a hejtmana krajského v Brně, praví: „Přihodilo se, že studující 
a jiní emissaři hledí lid venkovský u větším počtu shromažďovati a ve 
svém smyslu, zejména pro spojení Moravy s Čechami zpracovati . . . Ná- 
sledkem výnosu zemského presidia ze 17. dubna 1848 čís. 2029. a vzhledem 
ke zdejšímu nařízení ze dne 6. t. m. čis. 346. úřady se vyzývají, místní 
soudy bez prodlení poukázati, by takováto individua zatýkaly a k přísluš- 
nému úřadu dopravovaly, aby se pak s nimi s veškerou přísností náležité 
úřední řízeni, a budou-li po ruce data dostatečná, vyšetřování zavedlo." 
(Nár. Nov., 1848. čís. 214.). 

Hraběte Bubny podobný cirkulář ze dne 2. května 1848 praví, kterak 
zemského presidia došla opětná oznámení, že se po venkově emissaři, ob- 
zvláště studující potloukají, kteří mají za úkol, rozšiřovati provolání k lidu. 
by získali prosely ty pro připojení se Moravy k Čechám a hotová shro- 
máždění lidu pořádali k předstíranému poučování poddaných o zrušení 
roboty a jiných zákonných povinností." Úřadům se nařizuje, aby takové 
osoby, nejsou-li domácí, avšak podezřelé z takových věcí, ..byf se ani 
vlastního přestupku zákona nedopustily," bez prodlení do svého domova 
byly dopravovány. Rozšiřovatelé tiskopisů, „vypočítaných na popuzování 
poddaných", mají vydáváni býti soudům trestním i k vojsku odváděni. 
(Tamž, čís. 45.) 

Záhy potom, dne 16. května 1848, vydán byl od Brněnského biskupa 
výnos k představeným dekanátův této diecese, jímžto se oznamuje, že dle 
zprávy zemského presidia duchovenstvo na venkově zabývajíc se otázkami 
politickými a státoprávními, vykonává vliv na lid, zejména že „hledí mo- 
ravský lid venkovský získati pro sjednocení Moravy a Slezska s Čechami, 
a tím způsobuje rozčilení, nedůvěru k vládě a rozbroj" — což se ducho 
venslvu důtklivě vytýká a toto se napomíná, aby zejména „snah n;irod- 
nostních" se vystříhalo. (Tamž str. 214 — 215.) 

V témž smyslu brojili i agitovali též Němci a poněmeilci měst mo- 
ravských, rozšiřujíce svého způsobu i provolání k lidu venkovskému jazykem 
českým (pokud jím dovedli vliídnouli.) Jedno takové provolání' vydali též 

l2* 



180 Nár. výb. Pražského prohlášeni o emisařich na Moravě. 

„dobré přející Holomoučané," jež uveřejněno v čís. 50. „Nár. Novin." 
Ale přes to „Květy" oznamovaly 18. května, že 180 obcí hanáckých žádá 
spojení s Čechami. (Strana 258.) Touž dobou jim zvěstováno, že dne 
12. května navštívil, kromě hostí jiných, Česko-moravsko-slezskou jednotu 
ve Vídni též veledůst. Artur svob. pán z Konigsbrunnu, kanovník a farář 
na Hané, a oznámil, že přišel v čele poslanců z obcí celé téměř Hané a 
Valašska, aby .jménem jich složil díky J. M. G. za udělené milosti a svo- 
body, prosil o připojení Moravy k Čechám a o zastavení voleb do Frank- 
furta. (Květy, str. 260.) Tamž oznamuje se i o jiných návštěvách z Mo- 
ravy, z Cech a Slezska a kterak příchozí z Moravy si stěžují, „jak ouskočuě 
a nelidsky, zvláště při ouřadech až dosaváde se zacházelo s tímto naším 
opuštěným lidem, a diviti se musíme jeho zdravým a praktickým náhledům, 
jeho dobrosrdečnosti a nezkaženosti, vzdor všelikému zanedbání a utisko- 
vání ho. Naskrze stěžují oni sobě na nesvědomitost úřadníků, nezběhlost 
jich v řeči národní, na hanebné ouskoky a násilí, jichž se strany úřadů 
se používá, aby lid k volení do Frankfurtu přiměli ; povídají ku př. oni 
Hanákům, že budou-li držeti s Čechy, tito jich z ourodné Hané vytisknou 
a do neourodného Táborská vyženou ; že císař ve Frankfurtě zvolený pod- 
daným roboty a jiná břemena bez všeliké náhrady a mnohem dříve od- 
pustí, nežli císař Vídeňský, že barvy černá, červená a zlatá [velkoněmecké] 
jsou barvy národní moravské, aby je nosili a praporci takovými věže a jiná 
veřejná stavení zdobili." (Květy, str. 260.) 

Ono zvláštní provolání Olomoucké vytištěné v „Nár. Novinách" (1848, 
čís. 50.), jakožto kuriosum se zde podává se všemi jazykovými a grama- 
tickými nedostatky : 

Milí vesničané Moravští ! Náš nejmilostivější Císař a Pán nám 
nový gruntovní zákon aneb konstituci vydati ráčiL Toto dobrodiní 
veliké Němcy Vídenčané vyžádali a viřídily, ne Cechové, jako oni 
falešně se chlubí. Co se Vám v robotách uleví, to Vám všecko 
nejmilostivější Císař Pán odpustí, ne ale Cechové, kteří ani žádné 
takové moci nemají. Ani to pravda nejest, že Vám studenti 
Moravští radí Cechu za Pánu uznaty, to všecko jsou lstivé kunšti 
české. 

Konštituční cíl ten jest, aby pokoj, přízeň a spravedlnost pa- 
novala, aby žáden stav, žádný člověk potlačován nebyl, aby každý 
pravdu svobodně mluviti, a jestli by se mu křivda stala, stěžovaly 
bezpečně se mohl. Jiné všecky věcy, kde se k proměnám příčina 
nenalezla, zůstanou jako byli. 

Tuto konstituci Čechové falešně a zhubne vykládají; posílají 
všelijakých tuláků z Čech, ba i Slováku z Uher do Moravy, který 
lid ve vších mami a od slavné a mocné ochrany Císaře Pána, 
kterého předkové již od 300 let nad námi panovali, odvésti chtějí. 

Cechové jakovesi nové královstvy České chtějí ustanoviti, kterého 
Vy poddaný máte býti. To by bylo štěstí pro Vás! Měli byste 
dvouch Pánu, jednoho ve Vídni a druhého v Praze ; žádný ale ne- 



Nár. výb. Pražského prohlášeni o emisařich na Moravě. 181 

Qiůže dvoum Pánům sloužiti, a musili by ste ba i dvojnásobně 
platiti. Z télio všeho sice, nic nebude, ale by předce nepokoj a ne- 
pořádek mohl mnohou škodu učiniti, ba i krveprolití, loupeženství 
a rabování způsobiti. Radily Vám též Cechové, abyste měšťanů, 
nevím jako, svrhli. O ti nerozumní lidé! Kdyby nebyl měšťan, ne- 
prodal by sedlák nic, a tak by neměl zádních penězi. 

Nynějšího času jiný jest svět, nežli zastarodavna byl. Nyní nás 
mocni národové obkličují, Francouzi, Němcy, Russy. Takové maličké 
české království by tito mocni sousedově v krátkém času pohltnuli. 
Nyní jsme pod mocnou otcovskou ochranou Císaře domácího, jestli 
by jste Cechům zvést se dali, přišli by jste v krátkém času pod 
moc cizozemců, kteří by s Vámi jako s ubohýma pastorky nakládaly. 
Vy i vaši otcové viděly jste francouské i ruské vojsko. Nech nás 
Bůh chrání takových hostí, a přišljr by ji.stotně, jestli by jsme stratili 
ochranu Císaře Pána mocného. Cechové jsou malý národ, ty by 
nás brániti nemohli My nemůžeme sami bezpečně býti, a nevy- 
hnutedlně potřebujeme mocnou ochranu Císaře nejmilostivějšího 
Pána a Krále našeho. Nebylo Vam zle pod jeho panováním, ještě 
o mnohem lépějí Vám se vésti bude při konštitucií. Cechové Vám 
nic lepšího dáti nemohou. J m též peníze z nebe padat nebudou, 
ba by jste ještě více platit museli, nežli nyní platíte. 

Dále nevěřte falešným prorokům, že Vám kdo práva nějaké 
vzíti chce; žádný člověk Vám řeč vaší moravskou, ani víru, ani co 
jiného vzíti nechce. Vy zůstanete Moravane jako jste byli. Můžete 
mluviti jak chcete, ba i latinsky, jak se Vám libí. Můžete čísti knihy, 
jakové chcete, v těm dává konstituci ouplnou svobodu. 

Všecky ty svobody a práva, které dané jsou Rakouským 
Němcům, i Vám jsou dané ; Cechové Vám nic nového dáti ne- 
mohou, ani práva nemají, ani moci. Císař Pán má rozličných pod- 
daných. Němců, Slováků, Uhři, Moravani, Poláky, Italiani, on všech 
jako dítky své jednostejně miluje. Ptejte se jeho samého, ptejte se 
Vídenčanů, poznáte že pravda jest. — Cechové jsou sice též bratři 
Vaší, ale chci panovati nad Vámi; dále co bratr bratrovi velikého 
dáti, aneb pomoci může, když Císař všech Otcem a Pánem jest? 
Cechové sami sobě pomoci nemohli, nedávno vlastní jejich lid 
hladem umíral, a neměli jím co dáti. Vaše krajina Morava lepší 
a ourodnější jest, nežli Cechy, pak by oni tu chtěli panovati a se 
tu dobře míli. To zdravý rozum přináší, že Cechové pro darmo 
Vás nosvodí, nevábí, oni jistotně jen svůj zisk hledají, to by ale 
Vaše škoda a skáza byla. Kdyby oni Vás k svému zisku nepotřebovali, 
oni by tu k nám neběhali. Kdo někomu něco dobrého učiniti chce, 
ten jeho nebude po celém světě hledali a za ním běhati, on se 
raději da sám hledati a prositi. A lak vidíte, že Váš Cechové k svému 
vlastnímu zisku a prolitu potřebovati chtějí. Nedejte se ošiditi, 



182 Osvědčeni k Neslovanům stran sjezdu slovanského 

kdekoli ty cizí bouřitelelé uzrite, polapnout a k slavnému ouřadu 
krajskému je přivésti máte. 

To Vám radí a dají vědot Vaší dobrépřející 

ÍJolomoučane. 

V Květnu 1848. 

2e však zprávy o emisařícli českých na Moravě byly přemršlěné, 
toho svědectvím věru nepodezfelým jest vyznání časopisu strany protivné 
tohoto znění : 

„Všude se mluví, a to neprávem, toliko o českých emisařích 
o pobuřovatelích, kteří se vynasnažují, aby v Moravě obyvatelstvo 
venkovské poštvali; já však musím, bohužel, vyznati, že mnozí mezi 
nimi, ano snad většina jich, jsou rození Moravané." 

(Neue Zeit, Nro. 13. str. 4. si. 2 ) 



Osvědčení k Neslovanům stran sjezdu slovanského. 

5. května 1848. 

Myšlénka a osnova sjezdu slovanského byly věci zcela nové, nikdy 
nebývalé, a tudy způsobilé, aby u národii jinokmenných zbuzovaly aspoň 
pozornost opatrnou, kam se jimi čelí ; hotovým pak protivníkům Slo- 
vanstva poskytovaly vítanou příležitost k podezřívání a útočení zlomyslnému. 
Pročež výbor přípravný, vydav pozvání ke sjezdu, záhy polom uveřejnil 
následující osvědčení k neslovanským obyvatelům říše, hledě je uspokojiti 
o záměrech sjezdu. 

Podepisujíce provolání k slovanským bratřím našim v říši 
rakouské, aby dne ;U. máje t. r. shromáždili se v Praze ku poradě 
o společných záležitostech našich, majíce při tom také zření k po- 
vinnostem, ježto máme také k neslovanským našim krajanům, 
vidíme se býti pohnuty, o úmyslech a zásadách, ježto nás k tomu 
vedly, zřetelně i neukrytě tímto se pronésti. 

1. Prohlašujeme se zjevně a svatosvatě, že jsme pevně i ne- 
odvratně odhodláni, k dědičnému našemu, podle zásad konsdtučních 
nad námi panujícímu domu Habsbarsko-Lotharinskému zdržeti bez 
porušení starou věrnost, i hájiti zachováni celosti a samostatnosti 
císařské říše Pvokouské všemi nám možnými prostředky. A protož 
všecka od lidí zlomyslných snad na nás uvalovaná podezření ně- 
jakého separatismu, panslavismu, rusismu, a jakkoli ta hesla jinak 
ještě znějí, již napřed od sebe odvalujeme tam, odkudž přicházejí, 
totiž do říše lží a utrhačství. 

2. Prohlašujeme se taktéž svatosvatě, že nikdy nebyl úmysl 
náš, ani kdy bude, abychom některé neslovanské národnosti ubližo- 
vali aneb ji potlačovali ; ale snažení naše odjakživa směřovalo 



Nár. Výbor o spojeni Moravy a Slezska s Čechami. 183 

jediné k tomu, aby se zásadě ouplného stejného práva všpch ná- 
rodností v říši Rakouské zjednalo náležité uznání i praktická platnost. 

?>. Konečně prohlašujeme se, že jsme odhodláni, práv, ješto 
nám podle této nyní vyslovené zá.sady v životě národním i státním 
náležejí, v oupiném jich obsahu pohledavši ti, je sobě zachovávati 
i před každým outokem, přijd odkud přijď, hájiti a že proto shro- 
máždění slovanské, ježto zamýšlíme, nemá v sobě žádné jiné příčiny, 
nežli žádost, abychom přátelským srozuměním se rozdělených od 
sebe kmenů dosáhli tohoto nám svatého cíle .spolu nejjistějším 
i nejpokojnějším způsobem. 

Poněvadž tedy národní samostatnost i .sjednocení naše spolu 
záleží na dalším zachování celo.sti a samostatnosti císařské říše 
Rakouské, protož jest patrné, že celé toto naše podniknutí ve své 
podstatě jest povahy zachovávací a že v něm není žádné příčiny, 
pročby spravedliví a svobodomyslní naši spoluobčané kmene ne- 
slovan.ského mohli se i dosti málo nepokojiti. 

V Praze, dne 5. Máje 1848. 

Josef Matěj hrabě z Thunu, — Jan rytíř z Neuberku. — 
Vojtěch hrabě Deym. — Hanuš hrabě Kolovrat-Krakovský. — 
Karel Maria svob. pán Villani — Redřich hrabě Rummerskirch. — 
Vácslav Hanka. — Robert .svob. pán Hildprandt. — J. Erazim 
Wocel. — J. Franta Šumavský. — Math. Fr. Klácel. — Vácslav 
Štulc. — Vácslav Staněk. — Karel Jaromír Erben. — František 
Palacký. — V. V. Tomek. — Vácslav Nebeský. — Med. Dr. Fanta. — 
Dr. Fr. Lad. Rieger. — Karel Vladislav Zap. 

(Nár. Nov. 1848, 28.) 



Manifest Nár. Výboru o spojení zemí Moravské a Slezské 
s korunou Českou. 

6. května 1848. 

Ve schůzi Nár. Výboru dne G. května připomněl Palacký, kterak 
veliké pobouření způsobila první i druhá petice Pražská v příčině spojení 
Moravy a Slezska se zemí Českou a že toto poluiutí dílem i uměle vzbuzo- 
váno bylo rozličnými spisy, jež v té věci prošly. Sekce devátá Národního 
Výboru vzavši to v úvahu, viděla zapotřebné, aby Národní Výbor vydal 
od sebe veřejné prohlášení, kterak tomuto spojení s Moravou rozumí a jak 
je hodlá způsobiti. Z počátku myslilo se jen na provolání k Moravanům, 
polom ale od toho odstoupeno, a přijala forma prohlášení veřejného, 
protože i kromě Moravy o té věci hlasy se ozývaly. Ah^nifesl. sepsaný od 
Fr. Palackého, byl v téže schůzi čten česky i německy. , Hluboký byl 



184 Nár. Výbor o spojení Moravy a Slezska s Čechami. 

dojem na čelné posluchačstvo, oudy i hosty, jím učiněný." (Kvěly, sir. 202, 
si. 1.). Manifest vydán byl jménem Národ. Výboru jakožto zvláštní tisk, 
uveřejňován i časopisy a posléz v Radhoštu. (III. 18.) 

Národní výbor v Praze, mající porady pod předsedáním presi- 
denta vlády zemské, a tu úlohu, aby ku provedení zásad konsti- 
tučnich v Cechách na základě král. resoluce vydané dne 8. dubna 
b. r. na druhou Pražskou petici činil potřebné přípravy a chystal 
předběžné návrhy, kterýchžto sněm konstitujicí, jenž co nejdříve 
svolán býti má, potřebovati bude, — vidí se pohnuta spůsobem 
tím, kterým nejnověji otázka o sjednocení Cech s Moravou a Slezskem 
doma i v cizině pojímána byla, vyjeviti veřejně o ní své mínění, 
jak následuje. 

Když před několika nedělemi národ Český pozdvihl hlasu svého, 
aby u nejdobrotivějšího a nejspravedlivějšího mezi mocnáři dosáhl 
opětného uznání práv nikdy nezastaralých národnosti své a přimě- 
řených jim ústav politických, zpomenuv si v době rozhodné také 
na milé kmenovce své v Moravě a Slezsku, pronesl u trůnu panov- 
níka svého také prosbu o obnovení a utuženi svazku více než tisíci- 
letého mezi krajinami těmito. 

Milerád byl by stejnou dobou hleděl také domluviti a srozuměti 
se blíže s Moravany a Slezáky, proč a kterak spojení takového si 
žádá, kdyby to pro kvapné tehdáž okolnosti a pro nedostatek spů- 
sobných k tomu prostředkův jen bylo možné bývalo. 

Projevená však žádost tato Čechův, míti také napotom společný 
s Moravany a Slezáky osud, a vstupujíc do nové epochy života 
národního neděliti se od nich, nýbrž bratrsky, jako za minulých 
časův, opět účastni býti všech slastí a strastí společných, — žádost 
tato, díme, potkala se s osudem jak neočekávaným tak nezaslouženým, 
že byla místy docela nepravě rozuměna i vykládána, co nárok, ba 
osobování sobě bůh ví jaké suprematie. Velmi rychle našli se lidé, 
kteří se snažili bud z malicherné provinciální žárlivosti, bud pro 
své jiné sympathie, aby každou jiskřičku podezření rozžehli v plamen 
horoucí ; náruživosti uměle vzbuzované vzrostly až v demonstrace 
hrozící, a na místě nejednom stala se uzavření přenáhlená, kterých 
každý nepodjatý litovati musí pro čest obojích soukmenovcův, jakož 
i pro pokoj, svornost a blaho obou zemí. 

Nešťastné to nedorozumění! Když jsme v Cechách ponejprv po- 
zdvihli hlasu svého, abychom porazili systém nenáviděný, nás i naše 
sousedy stejně tlačivší, bylo hlasitě vysloveno heslo naše: „Svoboda 
i rovné právo všem!" Jakž se mohl kdo domnívati, že bychom, 
odporujíce sami sobě, této nabyté svobody chtěU nadužíti k tomu, 
abychom dobyli přednosti nad našimi moravskými kmenovci, neb 
dokonce abychom sobě měli jaké panství nad nimi osobovati ! Jakž 
mohlo v žádosti po bratrské lásce a jednotě spatřeno býti símě 
nenávisti a nepřátelství ! 



Nár. Výbor o spojeni Mora-\7 a Slezska s Čechami. 185 

Avšak k nemalé potěše, ano ku pravé radosti své shledáváme, 
že se neukázal celý národ Moravský a Slezský, n\^brž jen část jeho 
podjata tímto nedorozuměním, poněvadž se vždy množství hlasův 
ze všech krajin těch zemí bratrsky k nám ozývá a mnoho rukou 
k uzavření věčného přátelského spolku nám se podává. Jsmef také 
přesvědčeni, že se počet jejich sám od sebe bude množiti a v kratším 
neb delším čase dosáhne převahy, jak mile na místo náruživého 
pobouření myslí nastoupí pokojné rozmýšlení a uvážení všech při- 
rozených poměrů v a prospěchů v obou zemí. 

V prvním zápalu pobouřených myslí zjevila se v Moravě 
rozličná osvědčení, petice i uzavření proti přáním od nás prone- 
seným. Nemůžem a nechcem dáti se do prohledáni celého toho 
množství, nýbrž přestaneme na krátkém s našeho stanoviště osvětlení 
jednoho z nejdůležitějších mezi těmito spisy, petice od moravských 
pp. Stavův v Brně dne 14. dubna b. r. k Jeho c. kr. Milosti učiněné. 
Myslíme, že každý nepodjatý při závěrce vedené z jednostranné 
historické indukce, že prý jest Morava „země od Čech neodvislá. 
přináležící k cehtému svazku Rakouského mocnářství", pohřešovati 
bude potřebnou určitost a úplnost. Ovšem není Morava nikoli země 
od Čech odvislá, tedy snad nesvobodná, byvši od jakživa považována 
i chována co stejnořaděná, co stejně oprávněná část jednoho, 
v historii pod jménem koruny České čestně známého celku. Tento 
celek, co takový, přináleží k celitému svazku Rakouského mocnář- 
ství ; žádná část nemůže o své ujmě od něho se odděliti, ač jestli 
zachovati chce věrnost, před celým světem tak často zaslíbenou, 
bez poskvrny. Od více než tisíciletí stáli Moravané a Čechové, jakožto 
údové jedné rodiny, věrně spolu ve všech proměnách osudův ; 
otevremež jen písmo slavných dějin jejich, a tažme se, Ize-li moravské 
bez českých, a naopak, jen pomysliti neb jim rozuměti? Nahodilyt 
se časem arci také nesnáze a domácí rozbroje: \e kteréž rodině, ve 
které domácnosti by jich pak časem nebývalo ? A zdaliž neustoupily 
pokaždé vroucnějšímu porovnání a smíření? Zdaliž svorné jednání 
proti cizině kdy jimi bylo rušeno ? Bylo-li by šlechetné, rozpomínati 
se jen na neblahý svár a ne raději na ušlechtilou svornost? Schva- 
lovati bychom toho žádným spůsobem nemohli, aby stavové mo- 
ravští zásadu, po všecky věky uznávanou, ano i v obnoveném zřízení 
zemském ze dne 10. května 1 628 stvrzenou, že jsou Morava i Slezsko 
„vtělené země" koruny České, nyní uváděli ve spor; jistě pamatují 
se ještě tak dobře jako i my na den 7. září 185(3, když ve jménu 
země své přítomni byli korunováni svého a našeho krále Ferdi- 
nanda V. na hradě Pražském. Nikoli, opakujem to. Morava není 
země od Čech odvislá, ale ovšem ku koruně České náležející. 

Než, jestližeby některým z našich milých bratří na Moravě ne- 
byla milá naše společná historie, chlěli-liby považovali staro- 
dávní p o s i t i v n é úvazky jednoty za zcela zrušené nejnověj- 



186 Nár. Výbor o spojeni Moravy a Slezska s Čechami. 

šílili událostmi : tož žádáme jich, aby ještě pomyslili na to, k jakým 
výsledkům povede je tato zásada; bohdejž uvážili, oč všecko tu 
jde, kdyžby žádné právo historické nemělo býti 
uznáváno. Protož popalřme zde, ne již na naši minulost, ale 
na naši obojstrannou budoucnost. Snad že nám příčiny politické 
s obou stran učiní to příjemným a žádoucím, co dějepis schváliti 
a spůsobiti nepostačil. 

Jedna z nejpřednějších úloh každé zdravé politiky jest dozajista 
pravé poznání a uvážení těch ideí, sklonův a směrův, které podmi- 
ňují státní a národní živobytí nynějšího věku a dávají pravidlo 
k vyvinutí budoucnosti. Co takové spatřujeme za jedno centralizací 
čili soustředivost veřejných mocí, čím dál tím více podporovanou 
pokroky mechaniky a ulehčenými prostředky komunikací, jakož 
i vítěznou sílou obecného mínění ; za druhé zásadu národnosti, která 
oné prvnějši brzy napomáhá, brzy překáží, vždy k tomu jsouc 
určena, aby jí vykazovala ji.sté meze. Obě tyto zásady došly za 
našich dnův vyšší účinnosti než kdy předtím ; duch boží vane zřejmě 
v obou, ale nikdo neví, kde bude jich cíl a konec, a žádný národ 
nevyhne se působení jejich. Itálii a Německo vidíme jimi právě nyní 
mocně podjaty a otřeseny; pro Rakousko staly se již otázkou 
životní, i nemůžemef ani my doufati, že bychom zůstali od nich 
nedotčeni. 

Kdokoli tvrdí, že my v Cechách obmýšlíme odtrhnouti se od 
mocnářství Rakouského, ten bud není přítel pravdy anebo jest za- 
veden v blud. Nejsmef k tomu ani dost nevěrní ani dost nedomyslní ; 
víme zajisté dobře, že naše země, ležící u prostřed evropejské 
pevniny, nemohla by ani sama o sobě ani spolu s Moravou a 
Slezskem obstáti na délku co stát docela neodvislý. Osud náš je 
po třistaletém trvání nyní tím úžeji připnut k našemu starému 
císařskému domu, poněvadž křivda, nám někdy od Ferdinanda 11. 
učiněná, dokonale napravena jest od Ferdinanda V. Zajisté, pravíme 
to radostně a hlasitě, slavný dům Habsbursko-Lothrinský neměl 
nikde a nikdy věrněji oddaného národu, nežli právě nyní nás, 
jmenovitě ode dnův našeho politického novorození. 

Av.šak jakkoli celá naše země žádá býti neodvolatelně a ne- 
rozlučitelně připojena k našemu rodnému domu Rakouskému: přece 
z toho nikoli nenásleduje, že by měla s ostatními zeměmi císařství 
docela splynouti, a v něm snad zajíti i pominouti: k tomu jest 
povahou a historií svou tuze obzvláštně, tuze samostatně uspůsobena. 
Politická centralisace nesmí nikde býti neobmezena, tím méně ve 
velkém Rakousku, složeném z tak rozdílných částí ; zásada národnosti 
klade jí nevyhnutelné přirozené meze, nepomníc na rozdílnosti mate- 
riálních interessův s ní spojené, Ci bylo-li by snad moudré, ano 
bylo-li by jen možné, spravovati ku př. Cechy a Dalmatsko, Tyroly 
a Halič dle docela stejných zákonův a pravidel? Je-li to jisté, aneb 
jen podobné, že by jeden a týž centrální úřad, bud jeho jméno 



Nár. Výbor o spojeni Moravy a Slezska s Čechami. 187 

ministerium, kollegium, nebo říšský sněm, na všecky tak rozdílné 
místní potřeby jednotlivých zemí obracel stejnou pozornost neb na 
ně bral stejný ohled? Není-li nevyhnutelně potřebí, aby se tento 
úkol rozdělil, ovšem pak ne rozkouskoval ? 

Ohlédneme-li se po přirozených základech státního a národního 
života v Cechách a v Moravě, bude nám za těžké, nalézti v nich 
skutečné rozdílnosti ; příroda i člověk jsou tak dokonce stejní, že 
je jen jména od sebe dělí. Naše poměry národnosti jsou v obou 
zemích ty samé : národ u větším počtu mluvící jedno stejné nářečí 
slovanské, pomíchán živly německými skoro stejnou měrou ; stupeň 
vzdělání na obou stranách sotva rozdílný, žádné poměry společenské 
neb mravy a zákony znamenitě od sebe se lišící, žádné různé 
materiální interessy, stejné poměry a potřeby orby, živnosti a 
obchodu, průmysl méně se potýkající než vzájemně se nahrazující 
a doplňující. Školy a vyučování, jakož i celé spořádání vnitřní 
správy zemské musejí přiměřeně ke zvláštním poměrům národnosti, 
tedy v obou zemích dle stejného spůsobu býti zřízeny. Budou-li 
zase všecky orgány správy soustředěny a zjednotvářeny ve Vídni, 
jest se obávati, že obzvláštní potřeby našeho národu zas tak jako 
před tím nebudou nacházeti potřebného uznání a ohledu, protože 
jen porozumění jim stojí víc práce a sebe zapření, než se při větším 
počtu úředníkův obyčejně dostává Ve spravedlivém uvážení toho 
již nám dobrotivý mocnář náš povoliti ráčil zřízení vlastních od- 
povědných centrálních úřadův pro království České v Praze s roz- 
sáhlejším oborem činnosti. Spatřujeme v tom znamenitý prospěch 
pro opatření a pojištění interessův netoliko naší vlasti, než i celého 
mocnářství, jehož jednota a moc již skutečně nemůže spočívati na 
zjednotváření celku, nýbrž na spravedlivém ocenění a vzájemném 
porovnání jednotlivých částí. Jednostranný směr k ústřednosti musí 
i tu uznávati v národnosti svou potřebnou protiváhu. Co ale jest 
prospěch pro nás, nemůže při té úplné stejnosti duchovních 
i hmotných prospěchův býti škodlivé pro Moravu. O zrušení neb 
pošinutí tamějších provinciálních úřadův není a nebyla při tom 
nikdy řeč, a nemohla býti, protože nám nepřišlo na mysl, abychom 
chtěli ztenčovati provinciální neodvislost Moravy. 

Naše žádosti projevené o spojení všech českých korunních zemí 
směřují zejména k tomu: 1. aby místo posavadních úřadův dvor- 
ských pro vnitřní politickou správu, kteréž napotom nesrovnávají 
se s vyvinutím našeho konstitučního živobytí, odpovědné centrální 
úřady, ncjv. kabinetním listem dne S. dubna b. r. království (".eskéuui 
s rozšířenějším oborem činnosti již povolené, dostaly se zároveň také 
Moravanům, a tak měly platnost pro všecky korunní země České; 
a 2. aby konstituční vyvinutí těchto zemí, jakož kořen svůj má 
v jediné, stejné národnosti, bylo l;iké stejné, tedy aby sněmové 
zemští, jakožto napotom nejdůležitější faktorové zákonodiirslví 
vnitřního, jednali v plném srozumění. A jakžby lak činiti mohli 



188 Národní "Výbor odpovídá na adiesu Hodkovickou. 

lépe, než periodickým, bud v plném počtu, bud skrze obzvlášť 
volené výbory společným se scházením? 

Jeho c. k. Milost nechtěla v odpovědi na druhou Pražskou 
petici rozhodnouti otázku o užším spojení českých korunních zemí, 
nýbrž odkázala ji na další usrozumční se stran. Obecná spokojenost, 
s kterou i tato výpověd byla v Cechách přijata, jest tím větší ruko- 
jemství, že národ náš daleký jest toho, aby chtěl užívati nějakého 
mravného nucení, doufaje žádoucího spojení také dojíti jen vzájemným 
usrozuměnim a svobodným přesvědčenmi. Pokojné uvážení spojených 
s tím pro obě strany výhod konečně jistě rozhodne. Přejeme si, aby 
svobodný národ Moravský právě nezmatený vlivy cizími vzal před 
sebe toto uvážení, aby rozhodnul se svobodně a samostatně. Spojení 
naše nemohlo by pro nás býti radostným, pro obě strany blaho- 
dějným, kdyby nemělo vzejiti a chováno býti láskou a důvěrou ! 



Národní výbor odpovídá na adresu Hodkovickou. 

6. května 1848. 

Nejsrdečnější pozdrav od Národního výboru Českého. Bratří 
a krajané! Podepsaný výbor se srdečnou radostí přijal důkaz Vaší 
bratrské důvěry a Váš připiš utvrzuje nás v příjemném přesvědčení, 
že naše snahy a naše dobrá mínění od milých našich krajanů také 
se uznávají. 

Přijměte přede vším nejsvětější ujištění, že se to nestalo z ne- 
skromnosti a z osobivosti, když nátlakem okolností a pro krátkost 
času pouze Praha sama J. Veličenstvu, našemu nejmilostivějšímu 
králi, jménem celé země a veškerého národa přednesla ony prosby, 
jejichžto nejmilostivější vyplnění při stálém míru a svornosti bude 
skytati štěstí krásné vlasti naší pro všechnu budoucnost. 

Praha nechtěla osobovati si poručnictví nad celou vlastí. Nátlak 
času velel jednati rychle, a obsah našich proseb jest důkazem nej- 
jasnějším, že jsme nepečovah pouze o sebe, nýbrž že měli jsme na 
zřeteli blaho celé vlasti a všech stavů. 

Toto shromáždění mužův nenazývá se Národním výborem proto, 
jakoby byli od veškerého národa zvoleni bývali, nýbrž jenom proto 
přijali ono pojmenování, poněvadž si obrali za úkol, hájiti celkový 
prospěch vlasti, t. j. veškerého národa, až ke sněmu, vykonati pří- 
pravné práce pro příští sněm, a pod ochranou vysokého c. k. zem- 
ského presidia všeho se chápati, co nutnost doby tak choulostivé 
vyžaduje. 

Tento spolek, jenž bez toho z polovice se skládá z Vašich 
krajanů, totiž z Němců, uložil si to za povinnost nejsvětější, rovno- 
právnost obou národních kmenů, ve vlasti naší obývajících, udržeti 



Stadiónová obrana Národního výboru. 189 

V nejúplnějším objemu, pročež Vás prosíme, abyste všechny roz- 
trušované lživé pověsti, jakoby Vaši čeští spoluobčané zamýšleli vůči 
Vám přechvaty, odmítali. 

Chováme úplnou důvěru ve Vaši lásku k vlasti, že jako posavad, 
tak i příště budete doma pečovati o zachování pokoje a řádu a že 
s mužnou vytrvalosti budete čekati na sněm, na němžto pak 
zástupci od Vás samých zvolení o všem budou rokovati a jednati, 
co nám a našim potomkům jest ku prospěchu a co celé vlasti bude 
ke spáse. 

Až do té doby však zachovávejte zákony dosavadní, hledte 
míru a bratrské svornosti mezi sebou a u Vašem okolí a považte, 
že není možno, svrhnouti a změniti všechno jedním rázem, a že 
nemírná ukvapenost vyvolala by pouze škodlivé zmatky, kteréžto by 
vlasti snad způsobiti mohly škody větší, nežli jakými byla dosavadní 
nedostatečná zřízení. Nedopouštějte nikomu násilností nebo poru- 
šování práva tak, aby panovala ve vlasti úplná jistota vlastnictví 
a osoby. Mylnými zprávami nenechávejte se sváděti k nedůvěře nebo 
dokonce ke krokům násilným, a kdybyste si přáli návěsti a ob- 
jasnění, tedy se obrať tež k nám s plnou důvěrou ! budeme vždy 
k tomu hotovi a po vděční, abychom dobrou radou a návěštími 
Vám i každému posloužili. 

Přejeme Vám a obci Vaší pokoje a svornosti, a důvěřujte 
v boha, aby všechny tyto události nové doby k brzkému a žádoucímu 
pokojnému konci dovedl, abychom my všichni ovoce mladé svobody 
mohli brzy klidně užívati, ve svornosti a jednotě štastně spolu žíti 
a ve vlasti své všichni pospolu těšiti se z nového rozkvětu. 

Z Národního výboru, dne G. května 1848. 

Hrabě Thun. 

Hrabě W u r m b r a n d. 

Dr. K li e b e r t. 

(Schopf, III. 5G.) 



Stadiónová obrana Národního výboru. 

(j. května 1848. 

Na základě práva, zřizovali asociace a spolky, vysloveného na 
základě nových našich institucí politických, založen byl v novějším 
čase od Němců v Praze žijících Konstituční spolek. 

Program tohoto spolku naznačený veřejnými listy nuue podle 
zásad tam vyslovených dojili toliko všeobecného schválení. 

Avšak vznik tohoto spolku mohl by zavdati podnět k výkladu, 



190 Národního výboru „Veřejné osvědčeni" pro demo, 

jako by Národní výbor, v odporu k tomuto spolku od Němců zalo- 
ženému, byl spolkem českým. 

Toto mínění, kdyby stávalo, musí se opraviti 

Program Národního výboru jest ve schváleném již či. 2. jedna- 
ciho řádu takto ustanoven : 

„Účel Národního výboru jest konati potřebné přípravy, aby 
ústavní princip na základě [vyřízení] druhé petice Pražské ze dne 
s. dubna t. r. v život uveden a provedení článků již povolených 
způsobeno bylo, by ústavodárnému sněmu potřebné práce přípravné 
se poskytly." 

„Národní výbor následkem tohoto vyřízení dále jest povinován 
spolupůsobiti, by pokoj, pořádek a úplná svornost mezi oběma 
národnostmi tohoto království se zachovala." 

Není tedy nikterak účelem tohoto výboru, zastupovati náhled 
strany, interes speciální ; — úkol jeho, jakož jméno jeho označuje, 
má býti národní. 

Dalek toho, býti úřadem správním, což s ústavním pojmem 
práva spolčovacího by se nesrovnávalo, úkol jeho — „přípravné 
řešení otázek časových'' — určitě jest vysloven. 

V době ruchu nebylo lze státi klidně; bylot pilně potřebí, 
otázky nejdůležitější, které dlužno předložiti usnesením nejbližšího 
sněmu ústavodái ného, připravovati ; toliko svobodná rozprava, pod- 
míněná tím výměna myšlének o potřebách a přáních země mohly 
všeobecnou důvěru upevniti — a těmto jednáním vláda nemohla 
a nesměla zůstati cizí. 

ToE jsou důvody, které mne přiměly, ve Výboru předsedati, 
a při setrvání na tomto programe nebyl bych se ani potom roz- 
pakoval, účastniti se jeho porad. 



V Praze. 6. května 1848. 



Rudolf hrabě Stadion. 
(Schopf, m. 56.) 



Národního výboru „Veřejné osvědčení" pro domo. 

8. května 1S48. 

Proti nedorozuměni a dílem i zlomyslným pověstem není lep- 
šího prostředku nežli pravda a veřejnost. Národní Výbor jestit po- 
vinen obou použíti — ne sice pro svou obranu aneb pro své 
ospravedlnění — neboE od nynější doby nebude odpovídati na 
nižádnou protestací — nýbrž aby veškeré obyvatelstvo české v stavu 
bylo. svým vlastním zdravým rozumem skoumati i posuzovati. 

Již před vídeňskými událostmi spojili se mužové, vlastenecky 
smýšlející, aby si vyžádali od Jeho Milosti našeho dobrotivého krále 
včasné opravy k blahu naší vlasti, a k J 1 . březnu b. r. byla opo- 



Národního výboru „Veřejné osvědčeni" pro domo. 191 

vedena první národní schůzka ve Svatováclavské Lázni, v kteréžto 
se držela s vážností a důstojností porada o 14 článcích, jejichžto 
obsah se co vůbec známý předpokládá. Při této schůzce byli jsou 
přítomni Cechové i Němci a při žádném provoláni nezjevil se ta- 
kový hřímající všeobecný jásot jako při slovech: „Cech a Němec 
jedno tělo!" 

V této první pražské schůzce byl vyvolen výbor mužů českých 
i německých, který se jmenoval Výborem Svato-Václavským, je- 
hožto úlohou bylo, oněch 14 článkův v jednu žádost sestaviti, ve- 
řejně podpisům vyložiti a deputaci ku králi J. M. do Vidně vy- 
praviti. 

Mezi tím, co se mnohých členů Svato- Václavského Výboru do 
Vídně odebralo, nastala druhým v Praze pozůstalým členům, větším 
dílem z pražského méstanstva vyvoleným, tím ohromná práce, že 
bývalý pražský měšfanosta pan Josef rytíř z ]\Iůllerů nenadále od- 
stoupl; neb bylo se co obávati, aby se nezmáhala vláda mezi 
obyvatelstvem pražským, a jen vůbec známí a jinak na slovo vzali 
měšfané a jim mužové, jabovýchž se právě v Svalo-Václavském 
Výboru nacházelo, mohli se s naději dobrého prospěchu uvázati 
v úřad, naproti rozjitřenému lidstvu dobrý řád udržeti. 

Poštěstilo se tomuto Sv. -Václavskému Výboru, udržeti mír a 
pořádek i v oněch bouřlivých dobách, když nedostatečné první 
rozhodnutí 14 žádaných článků Prahů do náramné rozháranosti 
uvrhlo ; i vypravil tento samý výbor druhé vyslanství, které se dne 
li. dubna b. r. s oným příznivým císařským rozhodnutím od 
8. dubna b. r. vrátilo, kterýmžto spůsobena v Praze dne 12. dubna 
b. r. překrásvá slavnost církevní v chrámu Páně na hradě praž- 
ském sv. Víta a k večeru dobrovolné všeobecné osvětlení. 

Mezi tím byl se jest sesílil Sv. -Václavský Výbor při důležitosti 
své úlohy, udržeti mír a řád, svobodně vyvolenými oudy v nové 
schůzce národní, a také vys. cis. král. zemské presidium svolalo as 
40 moudrých mužů, kteří by potřebné přípravní piáce k prvnímu 
sněmu českému vykonali, I při tomto opětném dvojím voleni ne- 
činil se jakožto při prvotním žádný rozdíl mezi muži českého a 
německého jazyka. 

Jelikož druhé příznivé rozhodnutí pražských prosebních člán- 
kův dne 11. dubna b. r, v Praze oznámené spolu již zahrnovalo 
volební zákon pro příští sněm a ještě jiné rozkazy, které nařizovaly 
opětné předsebiání předběžných prácí od svrchu jmenovaných vý- 
borů již započatých, sloučilo vys. c. k, zemské české presidium obě 
shromážděni, totiž Výbor Svato-Václavský a vládní kommissi v je- 
diný spolek, který dne I;}, dubna b. r. v domě guberniálním pod 
přednostenstvím Jeho Osvícenosti nejvyššího pana purkrabího první 
svou poradu držel. 

Toto shromáždění čítalo })ři svém ustanovení asi 120 členů, 
mezi nimiž přes Gu německých pánů. Všecky třídy občanstva. 



192 Národního výboru „Veřejné osvědčeni" pi-o douio. 

všickni náboženské řády, duchovní, úřední, učitelský, obchodní 
i průmyslní slav a t. d. v něm jsou zastoupeny. 

V první poradě dne 13. dubna b. r přijal tento spolek jméno 
Národní Výbor, nikoliv žeby byl vyšel z volení celého národu, 
alebrž že se uvázal v povinnost, důležitosti celého zem českou obý- 
vajícího národu hájiti až do té doby, v které pravé zastupitelstvo 
národní na snčmu v život se uvede. 

Vyslovila se úloha Národního Výboru taková, že má potřebné 
přípravy učiniti, aby se uskutečnily články již povolené, aby se 
potřebné přípravní práce k ustavovacímu sněmu zhotovily, ko- 
nečně aby se mír, řád a úplná svornost obou národností tohoto 
království udržela. 

Nejsou to tedy žádné rozkazy a nařízení, kterýchžto prohlášení 
N. V. sobě za úlohu klade, nýbrž přípravní práce, porady a ná- 
vrhy, které mají býti předloženy prvnímu českému sněmu ná- 
rodnímu. 

K tomu účelu rozdělil se N. V. na dvanáctero oddělení; 
každému oddělení jest jistý obor prací přidělen, které zde pona- 
vrženy a pak u veřejném shromáždění celému N. V. k poradě se 
předkládají Porady se držejí nyní veřejně v někdejším jezovitském 
refektoři u sv. Mikuláše, v nynějším zemském domě na Malé Straně ; 
každému jest přistup volný, a již se předložil volební zákon, v celku 
v poradu vzatý co návrh J. M. císaře a krále, s tou prosbou, by 
ráčil naříditi voleni k prvnímu sněmu a vypsati první český sněm 
samý s určením dne jeho počátku. Mimo to počala již oddělení 
pro zřízení záležitostí selských, pro vnitřní záležitosti, pro školství 
atd. činnost svou a předloží své práce co přípravní návrhy k pří- 
štímu sněmu k rozhodnutí. 

Jestif zřízeno sedadlo pro novináře (časopisce) u veřejných po- 
radách N. V., vše, o čem se jedná, ba i řeči jednotlivých členů 
tiskem se uveřejňují výtahem, a každému městu jakož i každé obci 
pozůstaveno jest na vůli, přesvědčiti se zvláštními vyslanci, pro 
které jistá sedadla určena jsou, co a jak se v N. V. jedná i mluví. 

Již také velký počet měst i obcí z českých i německých krajin 
díkůčinící a důvěru projevující přípisy N. V. zaslal, a N. V. i dále 
ve svém bezzištném usilování pokračovati bude, aby se udržel mír 
a svornost ve vlasti, aby se vykonaly práce přípravní k budou- 
címu sněmu a aby dostál důvěře, kterou již tak veliký díl občan- 
stva českého jemu projevil. 

Od Národního Výboru dáno v Praze dne 8. května 1848. 

(Nár. Nov. čís. 30.) 



Dra Braunera pilné návrhy. 193 

Dra. Braunera pilné návrhy. 

8. května 1848. 

Ve schůzi Nár. výboru dne 8. května předložil Dr. Brauner čtvero 
pilných návrhů, jakž níže položeny jsou i se svým odůvodněním. V téže 
schůzi o nich bylo jednáno i usneseno: 1. Aby návrh o prozatímně správě 
jmění obecního odevzdal se sekci, která již zvolena byla k navržení řádu 
obecního ; tato však. aby návrh svůj v té příčině hned předložila před- 
nostovi zemskému. 2. Aby stran polepšení učitelstvu a nižšímu duchovenstvu 
zvolila se zvláštní sekce, kteráž by se skládala jenom z několika osob. 
toho schopných. 3. Aby návrh zákona na vykoupení z roboty vyhotovila 
příslušná sekce Nár. výboru již pro sněm nejprve příští. Stran prozatímně 
dohlídky na lesy, pole ald. nedospělo se v oné schůzi k žádnému konci, 
nebof již nebyla kompetentní k usnášeni pro nedostatečný počet členů. 
Později pak o tom, aniž o návrhu 4. zmínky již nenalézám. Viz Nár. 
Nov. 1848, 31. 

Světodějná doba, ledva 7 neděl obsahující, nahromadila sice 
podivuhodné množství sesutých autorit a ústavů z naší minulosti, 
avšak neposkytuje nám posud ani jedinkou novou budovu k ochraně 
důležitostí nynějšího a budoucího našeho života občanského. Kdokoli 
v každodenní události naší země jasným okem nahlédá, vidí. že 
pro nedostatek jasně uvědomené, svobodomyslné a statné nejvyšší 
mocnosti vladařské hrozným spěchem čas k nám kvapí, v němžto 
z okov vyzutí živlové bouřlivých hnutí naši tvořící dobu zcela opa- 
nují, aneb trapná nejistota a nestálost lid obecný k tomu ustanoviti 
může, aby zevnější pokoj a pořádek ve všem způsobu, třeba i pádem 
svobody opět do života uvedeny byly. Takových případností v obecném 
životě ukazujou nám dějiny co učitelky života u velikém množství, 
a zdá se, že se Vídeň již v takové případnosti nalézá. 

Náš král dal svým zemím konstituci, nám Čechům dal i více: 
nám dal svobodu, abychom sobě konstituci pro naši vlast sami 
utvořili, pokud se ona s právami královského Majestátu a celosti 
mocnářství rakouského srovnávati bude. Nuže tedy, úžíme svého 
práva! Neprodlívejme ! Každý prospaly den. každá prospala hodina 
uvrhuje na nás těžkou odpovědnost před národem, jenž po uspořá- 
daném stavu občanské svobody práhne. 

Pořádek volení pro první konstituční sněm již sestaven a nej- 
vyššímu ministerstvu již od času, který v nynějších okolnostech již 
dlouhým nazvati můžeme, předložen jest; avšak neozval se posud 
náš hlas, tázaje se, zdaliž a kdy pánům ministrům se zalíbí, na 
místo volení do německého parlamentu volení do českého národního 
sněmu vypsati ! Učiňmež to tedy dnes. a za krátký čas můžeme 
jistý výnos aspoň o tom našemu národu podati, zdaliž a kdy sněm 
český konečně držán býti má. 

Předpokládajíc, že dalšího odkladu trpěti nelze, a že sněm 

l;5 



104 l'ia. niauiiera pilnc návrhy. 

V brzkém čase svolán bude, musíme přede vším o tom jasué vědomí 
míti, o čemž druhý sněm jednati bude. 

Podle jeho právní povahy sice jen sestavení rádu volicího pro 
konstituční zastoupení národu před tento sněm bude náležeti ; avšak 
ze skutečných potřeb nynějšího času vyplývají také jiné předměty, 
o nichž tento sněm aspoň prozatímní nálezy vydati musí, nemá-li 
obecné dobré anarchií aneb reakcí v nebezpečnost uvrženo býti 

Seznam takových předmětů nemůžeme vůbec, obzvláště ale 
v nynějším čase z Vídně očekávati. My sami musíme je vládě a ná- 
rodu ukázati; a má-li býti možné o nich vyjednávati, musí Nár. 
Výbor, jakožto ústroj napřed pro sněm pracující, v t é t o jisté 
m í ř e svou obzvláštní činnost započíti. Nechtě předměty, o nichž na 
budoucím sněmu nevyhnutelně jednáno býti má, všecky vypočítati, 
aneb Národnímu Výboru do jeho působení sahati, uvádím za takové 
předměty následující, o jich přijetí svůj návrh zároveň činím. 

1. Prozatímní zřízení, jak by se správa obec- 
ního jmění ve městech ave vsích, jakož i poddan- 
ského kontribučenského fondu jak na penězích 
tak v obilí od obcí měla vésti. Autorita ouřadů klesá 
den ode dne v tomto ohledu, a na místo o úřednické samovlády, 
která se ovšem déle snésti ani udržeti nedá, nastupují orgány lidu 
domáhajícího se o své ujmě spravedlnosti, čemuž se položiti musí 
jisté meze, nemají-li se dát horlivostí svou o právo za slušné meze 
svésti, nebo v postavení zcela nezřízeném a nejistém býti nuceni 
ustoupiti samovůli surové luzy. 

Obecenský řád se uvésti nedá, byt i nejlepší návrh byl 
hotov, dokud nebudou soudy a veřejné ouřady vůbec zřízeny a s po- 
řádány, a zcela při starém nemůže také zůstati, již proto, že při 
tom nyní nezůstává. 

Nejednat se tu jediné o zachování pokoje a svornosti v obcích ; 
jedná se hlavně a podstatně o zachování předůležitých statků obec- 
ního jmění, s kterým jak se má naložiti se pak teprv jasně 
ukáže, až bude v život uvedena znamenitá část našich konstitučních 
ústav. 

'J. Prozatímní zřízení, jak by se zvelebil stav 
učitelů a vůdců našeho národu, jenž se s trpkou nouzí 
potýkati musí, kdežto vlast a obecné dobré více než kdy jindy 
horlivé jich pomoci potřebuje : jsoutě to učitelé a nemalá 
část našeho venkovského duchovenstva. Veliký 
počet učitelů neberou za svůj traplivý ouřad více než nejpřísnější 
kongruu 1)50 zl. stř. a pomocníci 70 zl. stř., v čemž je již obsažen 
i sobotales; příjem, který se nesejde budto dokonce nikdy, anebo 
nikdy v pravý čas a vždy s nechutí a nevolí placen bývá, a právě 
onu třídu lidu — chudší totiž část — těžce tlačí, u které je při- 
držování mládeže k škole nejvíce žádoucí, zároveň ale s materiálními 
obětmi spojeno, protože lidé tito přečasto děti doma k živnosti při- 
držovati nuceni se vidí. Pak máme na venkově přemnoho kaplanů, 



Dra. Braunera pilné návrhy. 195 

jejichž jisté příjmy nedosahují skrovně vyměi^ené minimum 200 zl. 
stř.. které deficienti a kooperatoři z náboženského zadusí berou. 
I exposité, pak 1 o k a 1 i s t é s dotací 300 zl. stř. a faráři 
s pouhými 400 zl. stř. patří k tomuto veškeré naše národní vzděláni 
řídícímu proletariátu. Oni mají všichni právo, žádati od osvobozené 
vlasti okamžité zlepšení svého živobytí, jak mile vlast od nich žádá 
služby, nad kterými příště veřejnost dohled a přísný soud držeti 
bude. Zde se nemůže a nesmí odkládati; ani jednání o správách 
škol a vzdělávacích ústavů vůbec, ani odkazování na příští dobu 
nemohou potlačiti volání nedostatku, bez odkladu a skutečným při- 
lepšením se pomoci musí a pomoci může. 

Můj návrh o této věci zavírá se v následujících kusech : 

n] aby zvýšila [se] kongrua školního učitele alespoň na 300 zl. 
stříbra ; 

h) pomocníka na 150 zl. stř., a aby se s o b o t á 1 e s ve 
všech triviálních školách dokonce zrušil; 

r) každého v duchovní správě pracujícího kaplana na 
250 zl. stř.; 

ď) exposity a lokalisty na 400 zl. stř.; 

e) faráře na 500 zl. stř. 

Za důchody, z nichž by se tato prozatímní dotací platila, 
uvádím : 

a) Posud kromě vynakládané sumy z českého školního, z če- 
ského studijního a z náboženského fondu. 

/3) Příspěvky, které se z náboženského fondu platily k dopl- 
nění porcí po 200 zl. stř. na muže, pokud se prozatímnýui za- 
stavením přijímání nových oudů do těchto řádů ušetřiti dají. 

y) Interkalární příjmy ze všech si nekuř, jejichžto osazení 
by se stavilo. 

Tyto fondy by se měly ouředně vyšetřit, stav oučlů jejich 
rychle vypracovat, a jestli by něco — jakož myslím — přebylo, 
měla by se 

/) provise k službě neschopných učitelů, pak učitelských vdov 
alespoň na 100 zl. stř, ustanovit, při čemž se ovšem ohled míti 
musí na stávající již učitelské a vdovské fondy. Posud se musí 
učitelské vdovy jako žebráci z místních chudých kas vydržovat. 

3. Stranu selských záležitostí může se konečné roz- 
hodnutí o vykoupení rol3oty se vším, co k tomu přísluší, s dobrým 
svědomím prvnímu sněmu přenechati. — Ale jiný poměr žádá 
kvapnou ochranu a pomoc. 

Jsou to naše le.sy a osení, pro které navrhují polní a m y- 
slivní do hl ídku. — Slaviti škody na polích a v lesích s do- 
brým prospěchem nepodařilo se posud žádné autoritě. Tím méně 

13* 



19G Dra. Biaiinera pilné návrhy. 

je možné, aby se to nyní podařilo mocí starých nařízení a zákonů, 
kdežto ztratily všechnu váhu, a kde by náš venkovský lid velmi 
brzy mohl uvyknout, prováděti právo silnějšího, budto na 
cize sahajíc nebo sebe obraňujíc. Les, který na léta zásobovati 
v stavu jest krajinu potřebným dřívím, může výtržnostmi a zlovůlí 
za málo neděl, nadějné osení může několika kusy dobytka za málo 
hodin v nivec uvedeno býti. 

Stranu lovišť (Wildbahn) nechci nikterak váhati do uspořádání 
gruntovních a majelnických práv, které se svou dobou stane; 
přeji jen, aby se nařídila jednoduchá, pevná a bezpečná norma, 
podle které by se do té doby, dokud vrchnostenská lovecká práva 
trvat budou, škody zvěří způsobené vyšetřily a dokonale nahradily. 
Protizákonného rozmnožení zvěře není se tu nyní tuze bát; 
jest se ale strachovat jiného, většího zlého, totiž aby osení, která 
dosud leda zajíc a srnčí, a časem pes probíhal, nebyla roztlapána 
od ozbrojených rot, které se nespokojí tím, aby lovnou zvěř na 
vlastním gruntu postřílely, nýbrž lehce by započaly hubiti zá- 
roveň se zvěří i osení. 

4. Také se s provedením rovného práva obou 
jazyků — ne v krásných průpovědích, ale ve všech školách 
a ouřadech nesmí se odkazovati na nový plán školní a studijní, 
na opravu zřízení soudního a ouředního. Hned se nám má a musí 
dostati toho, co národu českému posud hanebně odstrkovanému 
učiniti jest dlužno. Hned v nejblíže příštím školním půlletí musí 
se k tomu učinit všeobecný začátek ve všech školách, a v sou- 
dech a ouřadech se to na základu daného zřetelného zákonu bez 
odkladu státi může, aniž jest třeba čekati teprva na sněm. Posud 
se dosazují do českých krajin a pro české potřeby ouřadníci, kteří 
by sotva dovedli rozluštiti smysl svého vysvědčení z češtiny, kdyby 
bylo psáno po česku, a taková dosazování z Vídně jdou od <S. 
dubna jako dříve bez překážky před se. Máme a smíme to ješté 
déle dopouštěti? Nedopouštěli bychom se tím zrady na nejdůleži- 
tějším základním zákonu naší konstituce? Což nechtí centrální 
ouřady, pod odpovědnými ministry stojící, nic věděti o rozhodnutí 
druhé Pražské petice, protože nešla skrze jejich zadávací kancelář? 

Navrhuji tedy, aby sekcí o rovném právě obou jazyků zem- 
ských v ouřadech a školách pracující bez odkladu učinila určitý 
návrh, jak by se tato rovnost bez průtahu, bez ujmy německému, 
ale také bez delšího zadržování nejsvětějšího práva českému národu 
stalo pravdou. 

(Nár. Nov. 1848, 30) 



Souhrn protestací proti Národnímu výboru. 197 

Souhrn protestací proti Národnímu výboru. 

9. května 1848. 

Některých protestů, svědčících Národnímu výboru a vycházejících 
z některých měst německých v Čechách, bylo již napřed dotčeno. Takových 
osvědčení oposičních bylo mnohem více a jakož patrno z prohlášení níže 
položeného, ani čelní horlivci němečtí neměli jich úplně v přehledu. 
Uváděti pak ona osvědčení, pokud by vůbec byla přístupna, v tomto spise 
s celým obsahem, to se vymyká z rámu tohoto podniknutí ; dosti bude 
v té příčině summaria pořízeného od Konstitučního spolku. 

Poněvadž protestací, které v poslední době došly z venkova 
z krajin německých, jakož i několika českých, a týkají se přede 
v.ším kompetence a usnesení tak zvaného Národního výlDoru, avšak 
dílem také prozatímného řádu volebního, vládou již vydaného, jeví 
se potřeba tím pilnější, aby přehledně byly sestaveny, any veřejné 
časopisy nejsou již s to, aby každou jednotlivou protestací přiná- 
šely doslovně, nýbrž toliko v podstatě, a jest přece bez odporu 
důležito, aby obecenstvu bylo známo, že tyto protestace existují a 
co obsahují. 

Konstituční spolek tedy oznamuje, že, pokud jemu povědomo, 
následující města a obce obrátily se s protestacemi dílem ke zdej- 
šímu c. k. zemskému presidiu, dílem s peticemi k ministeriu vnitra, 
anebo ohlásily přístup svůj k protestacím již odeslaným, totiž: 

Liberec, (Jeská Lípa. Zákupy. Rumburk, Šluknov, Jiřetín. 
Georgswalde, Warnsdorf, Nixdorf, Grund, Litoměřice, Ústí n. L.. 
Děčín, Bořek (Górkau), C. Kamenice, Most, Kadaň, Rvenice, Bí- 
liaa. Hroby, Zatec, Loket. Falknov. Cheb. Vary Karlovy, Rokytnice 
Horní a Dolní, Jilemnice, Vrchlabí, Hostinné, Harrachovicc. Neu- 
wald, Seifenbach, Tannwald, Brod Německý, Hroznětín, Ostrov 
a Nejdek. 

Protesty a petice jmenovaných měst a obci lze stručně shr- 
nouti v následující články přehledně sestavené, při čemž však se 
připomíná, že nikoli všechny nenalézají se v každé z oněch pro- 
testací, any jednotlivé protesty bud tu, bud onu stížnost se zvlášt- 
ním důrazem vytýkají a blíže osvětlují. 

I bylo tedy protestováno: 

1. Proti kompetenci Národního výboru, jakožto sboru, od n;i- 
rodu nezvoleného a zastupujícího pouze jednu stranu : jakožto sboru, 
jenž ve svém středu nemá žiidných zástupců venkova (Lil)erec. 
Geská Lípa, Vrchlabí, Hostinné, Jilemnice, Rokytnice Horní a Dolní. 
íiOket atd.). 

2. Proti volebnímu řádu pro sněm. od tohoto Výboru usiano- 
VHuému, a sice : 

n) proti řízení voleb a dozoru nad nimi, navrženému od Ná- 
rodního výboru (Veškera města a o])co jmenované). 



198 Slav. výbor i sněni Moravský proti buřičům Vídeňským. 

h) proti zamýšlenému poskytování cliét těmto komisím voleb- 
ním z c. k. fondu kameiálního (Hroznetín, Ostrov, Nejdek a j.) 

d. Proti rozdělení okresů volebních dle vikariatů i Liberec, 
Česká Lípa, Vrchlabí, Loket, Falknov, Kamenice C, Litoměřice, 
Ústí n. L., Děčín, Rumburk atd.) 

4. Proti v.šem snahám separatistickým, zejména proti každému 
odloučení se (lech od ostatních zemi německých a jejich zájmů, 
jakož i proti sjednocení Cech, Moravy a Slezska pod jedním mini- 
sterstvem (Loket, Falknov, Tannwald, Brod Něm. atd.). 

5. Proti zmaření voleb do Frankfurtského ústavodárného shro- 
máždění, zamýšlenému od Národního výboru (Rumburk, Šluknov, 
Jiřetín, Georgswalde, Warnsdorf, Litoměřice, Loket, Falknov atd.), a 

C) proti všemu skracování národnosti německé v německých 
krajích Cech (Zatec, Loket, Falknov atd.). 

Když okolnosti dovolí, tedy tyto protestace příště budou uve- 
řejněny tiskem v plném obsahu. 



V Praze, '.). května*) 1848. 



Z KonstitučníliO spolku. 
(Scliopf. 111. 69.) 



Stavovský výbor 
i sněm Moravský proti buřičům Vídeňským. 

10. a 13. května 1848. 

Nekázanost obyvatelstva Vídeňského, kteráž měla za následek až odjezd, 
císaře Ferdinanda ze sídelního města do Inšpriiku, přiměla velký výbor 
stavovský na Moravě k následujícímu protestu, jenž oznámen byl ve schůzi 
stavovského sněmu dne 13. května zároveň s touto zprávou: 

Zprávy, jenž nás od měsíce března docházejí, nedají místa pochybnosti, 
že jsou ve Vídni strany, jichž barva a konečný cíl nejsou známé, avšak 
ze šmejdů jejich ve vlasti naší snadno poznati jejich původ bui-ičský, 
a viděti, že hlodající zub anarchie čili bezvlády rozvolnil svazek pořádku 
a zákonnosti. 

Velký výbor nemíní uváděti děje, jichžto svědkové jsme byli, nýbrž 
obrací pozornost slavného shromáždění na to, jakým způsobem strany ty 
vymohly, by se odvolaly zákony, zahnaly osoby a odstranili ministři, a že 
nešetřily nižádných prostředkův, ano i domy prohledávaly, aby plány své 
provedly. 



*) Místo: „9. Mai', vytištěno jest u Schopťa : „í'. Márz", omyl to na prvni 
pohled patrný; že misto března státi má května, tomu svědči i výklad téhož 
svazku na str. 14. pod číslem H. Vyd. 



Stav výbor i sněm Moravský proti buřičům Videfiským. 199 

Takto se svoboda osoby nevykládá jen v hlavním měslě. Přicházejí 
dle jména deputovaní do pokojného města vlasti naší, škádlíce měšfany 
proti měšfanům, studující proti učitelům a sedláky proti vrchnostem. 

Strany tyto, jež se neoslýchají pobuřovati dělníky slibováním, osmělují 
se rušiti zákony a sahati v svatá, konstitucí nabytá práva národu, kontro- 
lovati země a roztrušováním učení o samopomoci a národním separatismu 
obtěžovati předůležilý úkol organisace státu. 

Strany tyto dotýkají se starodávné slávy národů Rakouských, znevažují 
práva a svobody jejich, rušíce ovoce pozdvihnutí 13. března, a dávajíce 
záminku k pohnutí protivnému, jemuž se, jak praví, chtějí vyhnouti. 

K těmto zmatkům přichází i to, že říšský sněm Rakouský, na němž 
záleží zachování celosti a nezávislosti císařství, není ještě svolán. Vládě 
nedostávalo se posud mravní opory, poněvadž nebylo posud orgánu, jenž 
by ji dal vědomost o vůli a potřebách národů Rakouských, a tím způsobem 
závisela od uměle utvořeného veřejného mínění, kteréž zajisté se nemohlo 
I)Ovažovati za mínění veškerého státu. 

Následek loho jest provinciální a národní separalismus, jenžto se 
žalostně projevil jednosírannýni stíháním interessů politických a odcizením 
sympatie mezi jednotlivými zeměmi. 

Tyto věci otřásly mocně základem státního práva a dotkly se nej- 
světějších interessů. Kupec a statkář, sedlák a řemeslník jsou zkráceni ve 
.svém výdělku, živnost mnoha tisíc lidí jest v nebezpečí, jenž jsou pak 
odhodláni, opatřiti si živnost vší hrůzou války občanské, aneb zahynouti — 
po našem pokoji, po štěstí rodin, této záštitě života našeho, jest téměř veta. 

V takových píípadnostecli nebyla nepřátelům mocného sjednoceného 
Rakouska slabost naše tajná : použilit nevčasné horlivosti a činnosti oněch 
stran, by tento provisorní, nepravidelný slav věcí ku svému prospěchu 
protáhli a z něho kořistili, jakož se jim to l)ohužel podařilo. 

Od této doby, .slavné shromáždění, jest nezávislost a svoboda naše 
v nejistotě, koruna našeho všeobecného milovaného mocnáře jest v nebezpečí. 

Kdož nezachvěje se při léto myšlénce ! Kdož necítí se povinným, 
osvědčiti skutkem vděčnost millionohlasovou, co odpověcl na (.lar císařský 
od 15. března, a vynaložiti všechnu svou sílu, ano i život, by pomálial 
zachovati trůn, konstitucí od 25. dubna t. r. ozářený, a nezávislost i práva 
národů Rakouských a upevniti se sje<lnoceným mocným Rakouskem. 

Stav mocnářství znepokojuje tedy a budí k pozornosti každélio. komu 
leží na srdci blaho obecné ; co jest pravdě podobné, ospravedlňuje pode- 
zření, a jestli celost a pokoj mocnářství v nebezpečí, jest i podezření 
důvodem k vyšetřování. Avšak konání (operace) nepřátel Rakouska jest 
více než podezření, jest více než pravdě podobnost, a proto požathije více. 
než aby se vyšetřovalo ; ono vyzývá, aby se jednalo. 

Velký výbor, považuje za povinnost svou, hájiti prospěch doby a země, 
a rozváživ uvedené případnosti, usnesl se, že bude jednati, by slavné 
shromáždění mohlo uzavříti, co za příhodné uzná. Velký výbor, maje na 
zřeteli diíležitosl věci, a nahlížeje, že rychlého opatření potřeba, vyslal ze 
sebe deputaci k ministerstvu záležiloslí domácích, a učinil proti nezákonnénui 
počínání tomu ujíslcdující odpor: 



200 Stav. výbor i snem Moravský proti buřičům Vídeňským. 

Vaše Excellenci: 

Velký výbor stavů markrabství Moravského, jenžto se 30. března 
prohlásili za stálé, uslyšel s politováním i s hněvem o rejdech jistých 
korporací, spolků, ano i jednotlivých osob v c. k. hlavním a sídel- 
ním městě Vídni, jimiž rozličných záměrů opětnými peticemi ano 
i činem a skutkem dojíti chtějí. 

Výbor stavů Moravských upokojil se nejprv poněkud nadějí, že 
po vyjití konstituce císařství, od Jeho Milosti Císařské 25, dubna 
t. r. prohlášené, takovéto věci přestanou, a že od nynějška všeliké 
návrhy k zákonům a cokoli se na blaho obecné vztahuje, jen cestou 
konstituční, totiž shromážděným sněmem říšským docíliti lze ; avšak 
nejnovější příběhy ve Vídni dávají na jevo, jak velice naděje ta se 
sklamala, dávají nám patrné i truchlivé svědectví o anatchickém 
stavu v městě sídelním, jenž znepokojuje i vlast naši, a naplňují 
každého pravého vlastence bázní ohledem následků podobných pří- 
běhů, jenžto i mocnářství v nebezpečí uvésti mohou, odcizujicí sobě 
země. Výbor, co organ stavů Moravu zastupujících maje na péči 
blaho vlasti, klade odpor proti přehnalostem korporací a spolků 
jistých v sídelním městě, a vyzývá veškeré ministerstvo, by místo 
posavadní povolnosti a slabosti, k zastavení přehnalosti nepostači- 
telné, použilo prostředků mocnějších, aby se přítrž učinila zpupnosti 
těch, jenž se osmělují, vystupovati ve jménu millionů občanů co 
zákonodárcové, jenž sahají v konstituční práva mocnářova a vy- 
nucují změny v ministerstvu rušíce vykonávání zákonů. 

Výbor stavovský jest toho mínění, že kdyby konstituce od 
25, dubna měla zapotřebí reformy, začátek k tomu učiniti náleželo 
by podle § 50. konstituce jediné shromážděnému sněmu říšskému, 
jakožto jedinému k tomu povolanému organu. Aby pak se konec 
učinil všem šmejdům a mysli v nejistotě trnoucí se upokojily, žádá 
velký výbor slavné ministerium, by v duchu § 35. listiny konsti- 
tuční volby pro obecný snem říšský co nejdříve rozepsalo a se 
svoláním tohoto sněmu si pospíšilo. 

Od velkého moravsko-stavovského výboru. 

V nemoci Jeho Excellenci nejvyššího pana sudího, hraběte 
z Wolkenšteina : 

Kníže Salm v, r, 

V Brně 10, května 1848. 

Že však příběhy ve Vídni svobodu všech zemí s sebou uvádějí v ne- 
bezpečenství, a společné nebezpečenství vede k společnému jednání, tedy 
oznámil velký výbor organům stavovským neb úředním všech zemí, na něž 
se vztahuje konstituční listina od 25. dubna, že prozatím dopis tento 
k ministerstvu učinil, a sice následovně : 

Vysoce slavnému stavovskému koUegium : 
Slezskému v Opavě, — Českému v Praze, — Štýrskému v Hradci, 
— Tyrolskému v Inspruku, — Krajinskému v Lublaně, — Korutanskému 



Palacký o povolání svém do ministerstva. 201 

v Gelovci, — Hornorakouskému v Linci, — Dolnorakouskému ve Vídni, 
— • Haličskému ve Lvově, — Gubernium pomořskému v Terstu. — Gu- 
bernium dalmatinskému v Zadře. 

Stav anarchický v hlavním a sídelním městě Vídni, jenžto s rejdy 
ano i skutečným počínáním jistých korporací a osob, pořádek zákonní 
ruše, den ode dne se zmáhá a i v provinciích žalostně objevuje, pohnul velký 
výbor stavovský, co orgán stále shromážděných stavů markrabství Morav- 
ského, odporovati mu slavně co stavu vlasti a veškerému mocnářství ne- 
bezpečnému, pročež vyzval ministerstvo, aby rychle svolal obecný sněm 
říšský, co jediný prostředek, předejíti rejdíim bezzákonným a upokojiti 
pobouřené mysli. 

Mám čest a posílám slavnému — opis zadání velkélio výboru stavov- 
ského k panu ministrovi záležitostí domácích. 

V Brně 10. května 1848. 

Kníže Salm m. p. 

Tuto záležitost uvádí velký výbor slavnému shromáždění u vědomost. 

Sněm vzal konání posavadní velkého výboru proti rejdům anarchickým 
u vědomost, vyslovil mu díky za to i uděhl plnomocenství, že všechno ve 
jménu stavů Moravských v udaném již směru může předsevzíti, co za 
dobré uzná. (Stav. Mor. str. 104-112.) 



Palackého zpráva Národnímu výboru o jeho povolání 
do ministerstva. 

12. května 1848. 

Na počátku měsíce května (dne 8.) byl Fr. Palacký telegrafem 
povolán do Vídně, kdež s ním vyjednáváno o to, aby vstoupil jakožto 
člen do ministerstva i nabízen mu byl portefeuille vyučování. O tomto 
jednání Palacký, vrátiv se z Vídně, podal v Národním výboru zprávu, 
kteráž uveřejněna byla v čís. 33. a 34. Havlíčkových „Nár. Nov.", od- 
kudž ji Palacký převzal do svého Radhošta, III. 20., z něhož ji zde vy- 
jímáme : 

Cítím se zavázána, podati zprávu o svém řízení ve Vídni, tím 
více, že to snad bude moci přispeti k upokojení myslí. Vyložím to 
tak jednoduše, jak to, jsa zcela nepřipraven, jen učiniti mohu. 
Dne 8 máje dal mi pan zemský president vědět, že jsem telegra- 
fickou depeší povolán do Vídně. Hned sem se odhodlal k odjezdu, 
;i dne 9 máje k poledni stihnul sem do Vídně. 

První má cesta byla k ministernímu presidentovi. Pillersdorťovi. 
který mne jak obyčejně přívětivě přivítal, a doručil mi bez okolkuv 
ncjv. vlastnoruční billct na mne psaný v len smysl, že Jeho Cis. 
Mst. pře.sly.šev radu svého ministerium, uzavřel povolati mne do 
iiňnisterní rady za ministra vyučování. 



202 Palacký o ]ii)voI;ini svém do niiiii.sterstva. 

Nevěděl jsem hned, jak se mi dalo. Ualekof bylo mé ctižádosti, 
mysliti kdy na takové postavení. První můj cit byl, že to nemožné, 
že k tomu jsem neschopným. Otevřeně sem se vyjádřil, že se v to 
uvázati nemohu. Ministr snažil se nme přemluvit. Odpustíte mně, 
že zamlčím, co se mne týká osobně. Pravil mi, že ministerium při 
návrhu vycházelo hlavně z toho hlediště, aby byl do ministerium 
povolán muž z národu Českého, který by v sobě spojoval důvěru 
panovníka i národu, aby tak osvědčila vláda, že uznává důležitost 
Čechův, a jak pravil výslovně, Slovanův vůbec. 

Mnoho se jednalo, ministr přimlouval mi velmi, že sem se 
konečně odhodlal vyprositi si čas na rozmyšlenou až do druhého 
dne, k čemuž mi také, rozumí se, přivolil. 

Mluvil sem s málo přátely, doléhali na mne, abych přijal po- 
dávaný ouřad ; jen někteří povídali, že se musím, přijav jej, při- 
pravit na několik kočičin. Toho bych se byl nebál. Ale bral sem 
svědomí své na radu. 

Uvěříte mi, že sem tu noc ztrávil beze spaní. Umínil sem, po- 
dati ministerstvu nějaké politické vyznání, bude-li jim vhodné, a 
postaviti jako výminky mého přístupu. Melt sem za svou povinnost, 
sloužiti vládě, kdeby žádala pomoci mé, byfbych i život nasaditi 
měl, nikdy ale se zapřením toho, co uznávám za praví''. To mne 
přimělo, abych podal své promemoria ministerstvu. Mohu vám je 
sdělitj^ nedopouštěje se tím žádné nešetrnosti. 

Řekl sem o tom na konci našeho jednání Pillersdorfovi, a on 
uznal sám za dobré, aby se to vše na veřejnost dalo. Když sem 
to psal, nemyslil sem ovšem na veřejnost, byly to spíše výlevy 
srdce k ministerstvu. 

„Promemoria." 

Nebažím po jiné cti, leč po té, abych byl a slul mužem po- 
ctivým. Poctivost žádá především otevřenost a netajivost, auplnou 
srovnalost v řečích i skutcích; musíme mít napřed pevné přesvěd- 
čení, a pak jednati podlé něho. 

Mámli býti ministrem, musím přede vším míti zření k tomu. 
je-li mé nezvratné přesvědčení, mé politické vyznání přiměřeno 
ouřadu, ve který se mám uvázati. Já jsem rozhodně liberální, t. j. 
naléhám na to, aby u veškerém životě národním byla svoboda nej- 
vyšším zákonem, pravidlem ; chci však svobodu tuto v té míře, 
aby silnou vládu nejen nevylučovala, nýbrž spíše pevně založiti a 
utužiti pomáhala Stará zásada poručnikování nesnáší se s přiro- 
zeným vývojem národního života tak, jako zachování dědičných 
privilegií a nadpráví jedné třídy národu nade druhou. Doléh;im 
na zrušení všech zbytkův feudalismu ; mají-li býti práva ubezpečena 
i chráněna, nesmějí se uváděti nadprávími v pochybnost : nebo 
tato jsou výminky od práva, tedy patrná bezpráví. 

Čeho žádám jednotlivcům a třídám národu, toho pieji také 
národnostem a zvláštním jimi utvořeným gruppám zemí. Rád bych 



Palacký o povoláni svém do ministerstva. 203 

jim povolil v zásadě tolik samosprávy, kolik se koliv snášeti může 
s bezpečným trváním mohutné dědičné monarchie, s vládou vy- 
máhající uctivost doma i za hranicí. Mám za to, že musíme vedle 
jednotné říšské soustavy připustit a volně nechat se rozvíjeti více 
od sebe se značně lišících oustav provinciálních; tak že se tím 
obecná oustava všech zemi císařské říše státi musí zvláštním a 
osobním dílem sui generis, které nemá příkladu v dějinách. Úloha 
jest ovšem nejvýš nesnadná i důležitá, myslím ale, že ku provedeni 
nikoli nemožná. 

Mám-li býti v ministerium s prospěchem, musím se své strany 
přinésti dvě vlastnosti jakožto výminky, schopnost a dobrou vůli : 
druhých dvou musím požadovati od jiných, důvěru a moc nebo 
možnost ku provedení toho, co bych uznal za dobré. 

O své schopnosti nebo neschopnosti pomlčím. 

Co se tkne mé dobré vůle, o té mohu dáti nejnezávadnější 
jistoty. Interessy našeho přirozeného císařského domu a Českého 
národu od l.o. března b. r. již se nerozcházejí. nýbrž jsou nejoužeji 
spojeny, ba téměř identické. 

Svobodné Čechy nejsou možné bez mocného a silného Ra- 
kouska, a naopak; a chceme-li oučel, musíme také chtíti prostředky 
k němu, nehádajíce se o ně malicherně v podrobnu. Mně nebude 
zde žádná osobní obět těžká, pokud se jen nějak snáší s poctivostí 
ve svrchu naznačeném smyslu. 

Hůře je s důvěrou, které bych jako ministr požívati musel. 
Věc tato se stala událostmi a smýšleními nejnovějšího času v skutku 
tak povážlivou, že věru myslím, že záleží vládě samé na tom. 
abych nebyl povolán do ministerium, aspoň v tomto okamžeru'. 
Povolání mé bylo by nyní, daleko nad vlastní svůj význam, doma 
i za hranicemi bráno za osvědčení pro Slavismus. To se mi zdá 
při posavadním ovšem nejasném poměru monarchie k otázkám 
nyní ve Frankfurtě přetřásaným zceia nevhodné, ač jestli se zá- 
roveň neodhodláte rozhodnouti otázky ty určitým a v:iechnu ne- 
jistotu navždy zapuzujícím osvědčením, a ustanoviti se na chováni 
přiměřeném osvědčení takovému. Nedá-li se toto poslední dovésti 
pro nynějšek, pak musím za touto příčinou, přednésti určitou ž;i- 
dost, aby se upustilo od mého povolání do nunisterstva. 

Ve Vídni dne 10. května. 

() poslední tento punkt se to rozešlo. Pillersdorff se mne otá- 
zal, mám-li opravdu takové osvědčení za možné. Odpověděl sem, 
že přijde jen na odvahu. Nastalo pak dlouhé jednání, které sice 
opakovati nemohu, které však vedlo k vyjádřeni, že celé ministerium 
ve věci samé se nmou se srovnává, jenom o včasnosti že soudí 
jinak. Možná žehy takové kvapné vystoupeni zavedlo věci ještě 
u větší zmatek, myslím ale že se věc na přirozené cestě pokojně 
lozhodne, a sice jak my si to přejeme. Já sem se ouplně přesvědčil, 
že zásady v Čechách a jmenovitě u N. Výboru zastoupené mají již 



"204 Palacký o povoláni svém do ministerstva. 

nyní u všech rozvážlivých mužů v Rakousku převahu, tak že vítěz- 
ství jejich již není pochybné. 

Nebezpečenství jest ovšem při obou alternativách. Vláda je 
v tísni. Nesnáze pro ni, přikloní-li se k našim oumyslům. nesnáze, 
zůstane-li na cestě nastoupené. Veliká většina vídeňských poslancův 
bude jednati ve Frankfurtě tak, aby souverenita i celitost Rakouska 
zůstala neztenčena. Vznáším srdečnou prosbu na všechny Cechy, 
kteří jsou tak laskaví, že kladou na má slova nějakou váhu. 

Vítězství naše není více pochybné, ač jestli je sami neučiníme 
pochybným. Naše vítězství jest morální, jestli je svou vinou ne- 
pustíme, neujde nám. Přikročíme-li k násilí, pak nejsme lepší nad 
své protivníky, pak je nebezpečenství! 

Prosím, aby všichni vlastenci vším svým vlivem pracovali 
k tomu, abychom přestali na pokojném sjednávání, a abychom se 
varovali všech násilných prostředkův, leč by přišlo k nejhoršímu. 
Na tom závisí více, nežli mohu vypovědíti, proto že mi slov není 
pohotovu. V tom mne také jiní potvrdili. Nemyslím, abychom po- 
ložili ruce do klína. Si vis pacem, para bellům. Musíme býti hotovi, 
abychom, kdyby toho třeba bylo, násilí zahnali násilím. To však 
se může stát zcela pokojně. 

Stav věcí ve Vídni není tuze potěšitelným. Počet v našem 
smyslu dobře smýšlejících se množí den ke dni. Ale jak mile lidé, 
jako dr. Schilling-, to pozorují, exaltují se více a více, a z toho 
jde vždy větší terrorismus. Pakli ale my terrorismu terrorismem 
se opřeme, přijdem o své morální vítězství. 

K tomu dokládá Palacký na str. 279- — 80 téže knihy : 
„Zde pi-ipomenu jen, co tam nedopovězeuo, jelikož o všeličem. co 
se bylo stalo, teprv později jsem se dověděl. Při první mé s Pillersdorfem 
konferenci objevila se, byla jediná mezi námi neshoda v otázce Frank- 
furtské, ve kteréž on (snad ohledem na své prohlášení dne 21. dubna) 
pokládal povolnost i pro nás Cechy za neškodnou, já pak nemohl zatajiti 
opačného svého přesvědčení. Proto hned v noci následující, spisovav své 
„promemoria," odhodlal jsem se byl cele k nepřijmutí podávaného místa. 
Když pak nazejtří dne 10. máje ráno zanesl jsem je Pillersdorfovi, pozo- 
roval jsem s udivením, že byl odepření mému až patrně rád. 

Nevěděl, ba ani netušil jsem ovšem, co mezitím se bylo stalo. Mé 
povolání do ministerium, byvši vyhlášeno, spůsobilo ve Vídni u všech 
našich nepřátel pravé zbouření. Nejen od zuřivých Němcův, zvláště z Čech, 
nejen od auly universitní, ve spojení s národní gardou, tehdáž všemo- 
houcí, ale i od ministerstva Uherského hrnuly se byly protesty a hrozby 
co nejdůtklivější na ubohého Pillersdorfa za to, že chtěl byl spravedlivosti 
poněkud také ke Slovanům" atd. 



Nár. vyb. prohlášeni stran voleb do Frankfurta. 205 

Národního výboru prohlášení o dosavadních jeho krocích 
stran voleb do Frankfurta. 

12. května 1848. 

Ve schůzi Nár. výboru dne 11. května připomněl Dr. B r a u n e r, 
kterak volba poslanců pro parlament Frankfurtský po všech krajích a 
osadách království Českého dne 20. května vykonána býti má, ovšem 
s doložením, že kdo voliti nechce, nemusí. Že pak přemnozí vohči, poli- 
tických poměrů docela nepovědomi, představiti sobě moci nebudou, oč 
vlastně jde, ano že by dokonce volbu poslanců do Frankfurta mohli mylně 
pokládati za volbu pro nastávající sněm Český, navrhl Dr. Brauner, by 
Nár. výbor pro poučení hdu našeho a zároveň ospravedlnění důvěry, jíž 
u něho dle mnohých svědectví požívá, vydal osvědčení, kterak se v té věci 
hned od počátku byl vyslovil a jaké kroky k zamezení výpravy z Čech 
do Frankfurta učinil. 

Dr. R i e g e r vytknul, jak nespravedlivě si Němci v Říši vzhledem 
k Čechům počínají : prohlašujíce starý svazek německých panovníků za 
neplatný a stojíce nyní o svazek svobodných národů, nicméně 
této svobody nám Čechům dopřáti nehodlají, mermomocí nás ve svůj spolek 
potahujíce. „Ano — pravil dále Dr. Rieger — ■ když jeden řečník v před- 
běžné poradě Frankfurtské ostřím meče Čechy k Něm. spolku přinutit 
hrozil, vzdán mu hlučný potlesk od shromáždění. Není-liž to proti všemu 
národnímu právu? A chtěli-li by Němci hrozbu svou uskutečnit — co by 
nám zbývalo, než-li ke staročeským cepům našim outočiště vzíti?" 

Po těchto ve svatém zápalu pronesených slovech zdvihl se po celén> 
sále dlouho trvající hluk pochvaly a nadšení ; jednotliví údové Výboru 
povstavše se svých sedadel opustili sál; též pan president své místo opustil 
prohlásiv, že k vůli nastalému rozjitření schůzku rozpouští a na druhý den 
svolává. Ještě hodnou chvíli setrvalo tu mnohočetné posluchačstvo i členové 
Výboru, chtíce, by v jednání se pokračovalo, až konečně k přimlouvání 
a prosbě zvláště Dra. Braunera se rozešli. 

Nazejtří dne 12. května, jednáno zas v Nár. výboru o návrhu Brauue- 
rově stran poučení lidu v příčině Frankfurta, i schváleno skoro jedno- 
myslně, by ono osvědčení ve mnoha výtiscích prostřednictvím gub. presi- 
denta L. Thuna, kterýž to slíbil, všem úřadům v zemi rozesláno bylo co 
nejrychleji, k jasnému uvědomění osob, k volení oprávněným. (Květy, 
strana 249.) 

Toto osvědčení vydáno tiskem zároveň česky i německy pod záhlavím : 
,P r o h 1 á š e n í" u velikém foliu i datováno jest dne 12. května 1848. 
K němu připojeny jsou čtyři přílohy a sice: 1. „Promemoria Českého 
Národního výboru k Jeho Milosti Císařské" ze dne 28. dubna 1848; 
2. , Jednání deputovaných od Frankfurtského výboru padesáti mužů s 9. 
a 10. sekcí Národního výboru Českého v Praze dne 29. dubna" ; 3. ,Pro- 
lestace [deputovaných Nár. výboru] proti volení do Frankfurtského sněmu", 
datovaná ve Vídni dne 1. května 1848 a 4. , Základy Německého základ- 
ního zřízení říšského." 



206 Nár. vvIj. prohlášeni stran voleb do Frankfuila. 

Přílohy dotčené uveřejněny jsou v tomto spise na svých místech, 
každá dle svého datum; ono „Prohlášení" pak Národního výboru zde 
se klade : 

Národní výbor, stojící pod zemským presidium, zastával již 
od 12. března t. r.. kdyžto jen z původních členů sestával, konsti- 
tuční záležitosti vlasti. Obeslání německého říšského parlamentu 
ve Frankfurtu nad Mohanem, zvolenými poslanci z Čech. považuje 
pro nynější dobu za škůdné a neshodné s blahem vlasti; ohradil 
se tedy již proti vypsanému volení poslanců, a zakročil proti tonm. 
aby se tím do konstitučních práv Českého Národu nesahalo, a tento 
předmět výroku nejbližšího Českého sněmu ponechal. Ačkoliv 
všechny kroky se uveřejnily, které Národní výbor v této záležitosti 
předsevzal, a jako ostatní pojednání jeho v novinách se oznámily, 
došly předce časté doptávky k Národnímu výboru, z nichž vysvítá, 
že veliký díl našich krajanů dosaváde neví, z jakých obzvláštních 
příčin národní výbor uzavřel, aby se proti volení pro Frankfurtský 
sněm vystoupilo. 

Národní výbor uveřejňuje proto znovu svá pojednání o tomto 
předmětu, aby celou věc krajanům našim vysvětlil, a z jednání 
svého se zodpovídal. 

Národní výbor jest toho náhledu a přesvědčení, že jednal ve 
smyslu veliké většiny Českého národu, když si zameziti přál vy- 
psání Frankfurtského volení, jelikož se to nesrovnává s blahem a 
konstitučními právy Českého národu. V tomto úmyslu odhodlal se 
k následujícím krokům : 

1. Již 18. dubna, svolala Jeho Osvícenost pan nejvyšší purk- 
hrabí, hrabě Stadion, radu ze 10 oudů, když ponejprve ministerský 
rozkaz, k zavedení Frankfurtského volení přišel; tato rada vyslo- 
vila se jednohlasně proti tomuto volení z následujících důvodů, 
a varovala před rozepsáním jeho. 

a) Poněvadž bývalý spolek knížat za zrušený považovati se 
může, a nový politický spolek národů na jeho místo stoupiti má, 
k němuž vůbec Český národ ministerským rozkazem nucen býti 
nemůže, tím méně ale v nynější době. 

h) Nemůže se nyní ani napřed věděti, v jaké nové politické 
podobě těch 36 německých zemí. (kromě Rakouska, které jako 
evropejská velká mocnost docela samostatné jest, a s větším dílem 
svých zemí nikdy k Německému spolku nepatřilo), v jedno politické 
Německo se sloučiti chtějí. 

c) Cechy necítějí docela povolání v sobě, aby svými zástupci 
národu podílu brali na ustavování nových cizích říší, a potřebuji 
nyní všecky své lepší síly k uspořádání svých vlastních vnitřních 
záležitostí. 

(/) Odporuje to právům, Českému národu odpovědí na druhou 
Pražskou petici od 8. dubna t. r. daným, podle kterých Český 
sněm, o všech záležitostech zemských má rokovati a rozhodovati; 



Nár. vyl). p7-ohláPení stran voleb do Frankfurta. 207 

a nemůže se v pocli3^bnost bráti, že obeslání německého říšského 
parlamentu jest velmi důležitá zemská záležitost. 

f) Jeho cis. Milost odkázala prosbu Čechův o politické a admi- 
ni.-trativní spojení Ce.ských korunních zemí teprv na rozhodnutí 
stavů Moravských a Slezských, ačkoliv pro takové spojení máme 
iiplně platný důvod v našem státním ouvazku, tím více tedy se 
musí zůstaviti účastenství na poradách jiného státu, jenž od nás 
dosti daleko vzdálen jest, výroku konstitučních zástupců Českého 
národu, nemáli svoboda České zemé již hned při počátku hrubě 
uražena býti. 

/■) Ostatně se také nedá volení k německénni parlamentu pro 
nynějšek v Cechách ani zavésti, aby povážení hodné nevole a tře- 
nice v zemi samé nevznikly, a vnitřní pokoj rušen nebyl. 

g) Toto vše ale není dokonce příčinou, abychom v užší přátel- 
ský spolek s Německem nevešli, a my si takovýto spolek i přejeme, 
pokud při tom samostatnost veškeré monarchie rakouské a koruny 
České zkrácena nebude. 

Toto bylo vysokému ministerium vnitřních záležitostí podáno. 
nic méně však se volení s nadzmíněným obmezením přece vypsalo, 
a zemským presidiem prohlásilo. 

2. Vyslal Národní výbor, za příčinou usnesení se v sezení 24. 
dubna t. r. zvláštní deputací z tří oudů pozůstávající do Vídně, 
aby J. C. Milost se prosila, aby s toho voleni k Frankfurtskému 
parlamentu v Čechách až k rozepsání a svolání sněmu Českého 
sešlo. Prosba k Jeho G. Milosti obsažena jest v příloze č. 1 . 

i5. Dne 29. dubna jednalo oddělení Národního Výboru pro 
venkovské poměry Cech k cizině úředně s deputací Frankfurtského 
výboru 50ti o otázce stranu připojení se k Německu. Výlah z pro- 
tokolů jednání toho obsažen jest v příloze č. 2. 

4. Když nahoře pod 2. ziin'něná deputace vyplnění podané 
prosby dosáhnouti nemohla, učinila u vys. slav. ministerstva vnitř- 
ních záležitostí ohrazení dne 1. května. Příloha č. 3. 

5. Když tato deputace do Prahy se vrátila, a v příloze č. 4. 
u výtahu obsažena ústavní listina pro Německo již známá byla, 
z které zřejmě vysvítá, že německý říšský parlament ode všech ku 
spolku Německému připojených zemí veškerá práva panovnická 
určitě pro sebe požaduje, čímž by tedy i Rakousko svým připo- 
jením se k zamýšlené Německé říši svou samostatnost samo z rukou 
dáti musilo, uzavřeno bylo v sezení Národního Výboru dne 4. 
května, aby se od ministerstva určité vyjádření žádalo, zdali doko- 
nalou neporušenost a panovnickou samostatnost Rakouského moc- 
nářství všemi silami zachovati zamýšlí, a zdali žádné takové spo- 
jení s Německem připustiti nechce, kterým by ouplná samostatnost 
říše naší i v nejmenším nějakou ujmu trpěla. 

6. Ale mimo to všecko, co Xiir. Výbor učinil, nemohl lo tam 
přivésti, aby obeslání německého parlanuMitu volenými poslanci 
z Cech až do toho času odloženo bylo, |)okii(l nový ř;'ul, který se 



208 Nár. výb. pruhlášeni stran vole!) do Frankfurta. 

V Němcích zavésti má, dostatečně znám a pokud Český národ 
podle konstitučního práva svého zastoupen nebude. Naproti tomu 
má se volení, jak se již v některých čechončmeckých městech a 
krajinách vykonalo, také v celých Cechách ačkoliv s tím doložením 
skrze král. krajské ouřady vypsati: že každému svobodno jest, bud 
voliti neb nevoliti, a že nikdo k volení nemůže býti přinucen a 
také nikomu kdyby přece voliti chtěl, překážky dělány býti nemají. 
Ale toto později přidané opravení, jakož i ujištění vys, si. mini- 
sterstva, že žádný výrok německého parlamentu bez potomního 
přisvědčení Rakouské vlády pro nás platný býti nemá, nemůže 
vyvrátiti přesvědčení Nár. Výboru, že takový rozkaz ministerstva 
konstituční svobodě Českého národu se příčí, a také s důstojností 
Rakouského mocnářství se nesrovnává, a též obávání Národního 
Výboru neodstraňuje, že by německý říšský parlament ve svém od 
záležitostí českých vzdáleném postavení, takové volení za právně 
zavazující se oučastenství Čech na ustavujících parlamentních jed- 
náních vyhlásiti mohl. 

Poněvadž by tedy zavedení tohoto volení při nynějších okol- 
nostech jenom pokoj a svornost v zemi rušiti, a mezi svobodným 
národem českým a německými svobodnými národy nebezpečné 
třenice způsobiti mohlo: vyslovuje Národní Výbor opět své úplné 
přesvědčení před celým českým národem, a zanechává to nyní, 
když své důvody proti tomuto volení vyložil, zdravému smyslu a 
vlastenskému smýšlení každého občana, ať se chová při tomto vo- 
lení dle svého svědomí a vědění, jak sám nejlépe myslí. 

V Praze, dne 12. května 1848. 

Od Českého Národního Výboru. 

Lev hrabě Thun. 

Povšimnutí hodná jsou slova německého spisovatele K. E. E b e r t a 
o připojení Cech k Německu; pravit: „Jakkoli musím veřejně kárati 
číselný nepoměr, vzniklý tímto způsobem [v Národním výboru, přibráním 
nových členů českých], nemohu jinak, nežli opětně prohlásiti, že vzdor 
tomu v oné době, pokud jsem ještě zůstával členem Výboru, nic se ne- 
stalo proti zájmům německým v zemi, a že právě nově přibylí členové 
slovanští stále byli hotovi, vřelým slovem se přimlouvati za šetření těchto 
zájmů podle zásady rovnoprávnosti obou národností. Jesl-Ii však moji 
spoluobčané němečtí v rozřešení otázky, zdaž Cechy k Německému 
spolku se připojiti a parlament Frankfurtský obeslati se 
má, domnívají se shledávati převahu vlivu členů slovanských v Národním 
výboru, tedy jsou v tom, jakož za to mám, zcela na omylu. Národní 
výbor, pokud mne povědomo, nikdy nevyslovil, že jest proti každému 
připojení se k Německu; nýbrž jenom to se tvrdilo, že Cechy samy 
posud nejsou konstituovány, a že přede vším tento úkol rozřešen a vnitřní 
svazek zemí, tvořících stát rakouský, dříve pevně utvrzen býti musí, nežli 



Základy Německého základního zřízení říšského. 2<i9 

bude lze s Německem uzavírati spolek a zástupce zvláštních národních 
zájmů naší vlasti do Frankfurta vysýlati. Obzvláště pak bylo též dbáti na 
to, že rozhodnutí o takovém spojení toliko od sněmu jakožto od pravého 
a jediné platného shromáždění národního může vycházeti." (Boh.. 81. 
str. 1.) , Potud musím Národního výboru co do jeho prohlášení proti 
bezodkladnému připojení se k Německu hájiti a jistiti, že mínění jeho ne- 
bylo pouze následek tendencí slovanských. Já i většina německých členů 
Výborových spolu jsme hlasovali pro to, by spojení s Německem nestalo 
se bezodkladně, z důvodů všeobecných." (Tamž, str 2.) 

Agituje pro volby do parlamentu Frankfurtského, Vídeňský komitét 
rozesýlal přípisy i krajským úřadům v Cechách s vyzváním, aby mu ozna- 
movaly volební okresy a volební místa i bydliště, stav a věk mužů sta- 
tečných a karakterních. (Boh. 66. str. 4- — 5. „Z Jičína.") 

Agitováno v té příčině po Cechách i z Říše. „Spolek pro hájení 
zájmů německých na východních hranicích," jejž byli utvořili spisovatelé 
němečtí v Lipště, uveřejnil list „našim německým bratřím v Čechách," 
jímžto obviňoval Čechy, že zapomínají dobrodiní kultury germánské a 
důlklivě napomínal Němce, že prý neodporují rázně přechmatům panslavi- 
stickým. (Boh. 182. str. 1.) 

Ale po květnových událostech Vídeňských, které přiměly císaře Ferdi- 
nanda k tomu, že opustil sídelní město. Němci v Praze a též jinde 
v Čechách počali se mírniti a s Čechy smiřovati. Pražský Konstituční spolek 
poslal do Měštanské besedy otevřený list, dle něhož z ohledu na nebezpečí, 
které by volením do Frankfurta v Praze vzniknouti mohlo, od doléhání 
na ono volení ustupoval a k odražení tím jistějšímu všech pokusů reakcio- 
nářských, které prý tou dobou hrozily, vybízel přátele svobody, aby jednali 
svorně, budtež jazyka jakéhokoli. (Květy, strana 266.) 

V Praze odevzdány při volbě poslanců pro Frankfurt toliko tři hlasy. 
Český venkov také nevolil a německý dílem také volbu odepřel. Na Moravě 
„Holomoucký kraj měl sedm poslanců do Frankfurta zvoliti ; šest jich bylo 
zvoleno, jen stateční Hanáci nedali se přemluviti. V Prostějově samém 
zvolili sice Němci a poněmčilci se Židy asi 20 voličů, kteří by prý rádi 
byli volili, nedostávalo se jim však kuráže." (Květy, str. 270. si. 2.) 



„Základy Německého základního zřízení říšského". 

12. kvétna 1848. 

Pod tímto záhlavím Národní výbor Pražský připojil poslední přílohu 
ke svému , Prohlášení" ze dne 12. května 1848. 

Výbor pozůstávající ze 17 mužů důvěru národu požívajících 
předložil dne 26. dubna vysokému shromáždění Spolku německého 
návrh k novému základnímu zákoiut zřízeni říšského, který hlavně 
v tomto záleží : 

U 



210 Základy Německého základního zřízeni říšského. 

K německému spolku patří všecky až posud k němu náležející 
země s přidáním nově přivtělených provincií Pruských a (vydoby,- 
(óhoi vévodství Šlesvického. 

Jestli i Poznaňsko a kraj Istrianský se přivtělí, rozhodne se 
později. 

Samostatnost jednotlivých států německých obmezí se tak da- 
lece, jak to jednota Němectva požaduje. Toto obmezení záleží dílem 
v tom, že jednotlivé záležitosti státní budoucně výhradně k moci 
říšské patřit budou, dílem že se národu jistá základní práva a 
oustavy přiřknou a pojistí. 

Co se týče prvního druhu obmezení, patří do oboru moci 
říšské hlavně následující : 

a) Zastoupení Německa celého a jednotlivých států německých 
dle práva národového naproti mocnostem cizím, právo smlouvy 
uzavírat a vrchní dohlídka nad smlouvami od jednotlivých států 
uzavřených : 

h) právo vojny i pokoje; 

c) řízení vojenské; 

d) zřizování a spravování pevností ; 

e) zákonodárství v oboru práva obecného a privátního; 
/} právo soudní v jistém oboru; 

g) právo ustanovovací v záležitostech příjmů celních a poštov- 
ních a právo ukládat daně říšské státům jednotlivým ; 

h) řízení celní, tak že aby celá říše jeden celní celek činila. 

Řízení říšské v krátkosti je následující : 

Ouplná moc říšská soustředí se v dědičném císaři německém, 
který v Frankfurtu na Mohanu sídlit má a ve sněmu říšském, 
který pozůstává z hořejší komory (200 Členů a sice : knížata vlád- 
noucí, 4 poslancové 4 měst svobodných a rada říšská na dvanácte 
let od jednotliv3rch států vyvolená) a z dolejší komory (poslancové 
po jednom z 1 00.000 daší.) 

Správa se koná zvláštními ouřady říšskými, jimžto v čele stojí 
říšští ministrové; soudy vykonává soud říšský z 21 oudů pozůstá- 
vající, které po třetině císař, hořejší a dolejší komora volí. Soud 
tento má své sídlo v Norim herce. 

Základní práva, která říše národům německým pojišťuje, jsou 
ta sama, kterých v Rakousku dílem již požíváme, aneb pojištěná 
máme. jen v tom jsou poněkud rozšířená, 

a) že každý občan Spolku německého, v každém jednotlivém 
státu německém se usadit, grunty na sebe přiváděti a živnosti 
vésti smí. 

//) a že všem vyznáním náboženským stejná práva občanská 
se pojišfují, 

(„Prohlášení", příl. 4.) 



Měšťanské liesedy Pražské osvědčeni proti Frankfurtu. 211 

Měšťanské besedy Pražské osvědčení proti Frankfurtu. 

16. května 1848. 

Proti volbám do parlamentu německého ve Frantu rte ohradila se 
i Měšfanská Beseda Pražská následujícím zvláštním osvědčením, nedato- 
vaným. které bylo sepsáno od Dra. Fr. L. Půegra a ve zvláštních otiscích 
rozesýláno po obcích, aby je za své přijímaly a podpisovaly. K tomu 
cíli bylo též uveřejněno dne 16. května v Nár. Novinách. 

Národní výbor v Praze, pod předsedáním p. presidenta vlády 
zemské své porady držící, jenž činí přípravy pro nejblíže příští kon- 
stitující sněm, a dokud se tento nesejde, hájí práva celého českého 
národu, a s právě vlasteneckou myslí pečuje, aby konstituční zá- 
sada vešla do života, a svoboda všech, zvláště ale stavu měšťan- 
ského a sediského brzy se stala pravdou, osvědčil se po několikráte 
proti všemu volení do frankfurtského parlamentu a ohradil se proti 
každému takovému spojení Cech a rakouského císařství s Německem, 
kterým by byla ztenčena souverenita, jednota a státní samostatnost 
našeho mocnářství. 

Usiloval tedy u vlády .skrze zvláštní deputací, aby se v krá- 
lovství českém nevypisovalo volení do frankfurtského parlamentu, 
dokud by nebyl svolán sněm zemský, který podle mínění Národ- 
ního Výboru sám jediný má právo rozhodovat, a dokud by se ne- 
usnesl o to, má-li se frankfurtský parlament z Cech obeslati a 
mají-li se Cechy k Německu připojit čili nic. 

Národní Výbor se dále osvědčil, že toto u věci samé položené 
a svobodnému národu českému nikdy neupírané právo, rozhodnouti 
tuto otázku, na celý jeho život sahající, na sněmu zemském, který 
ze všech stavů jsa složen, za jediného zastupitele vůle národní ce- 
lého národu českého uznán býti musí, tím méně může být v po- 
chybnost uvozováno, jakož J. K. Milost v nejv. resolucí ode dne 
8. dubna, kde v i^ 2. stojí, že český zemský sněm má právo 
o všech věcech zemských se raditi a rozhodovati, sám toto právo 
výslovně uznal. 

Podepsaná obec se ve všem tom s Národním Výborem úplně 
srovnává a vyslovuje své přesvědčení, že Národní Výbor, který v tom 
práva knilovství českého tak pevně zastával, v tom jistě jednal 
podle přáni převeliké většiny celého českého národu, a že mu jeho 
obětivé namáhání každý vlastenec, každý pravý Rakušan nejvděčněji 
musí spomínati. 

Nehledíc však v.šech od Národního Výboru zdvižených důvodů 
a jeho nejusilovnějších představování, vypsalo ministerium přece 
volení do frankfurtského parlamentu v království českém. Přece 
pak učinilo ministerium, pohnuto předůležitými proti volení od 
Náiodního Výboru zdviženými důvody, vypsání nyní jen tím spů- 
sobem, aby bylo občanům docela na vůli ponecháno, voleni před- 
sevzíti nebo nechati, a nařídilo c. k. ouřadníkům a volebním ko- 



212 Měšťanské besedy Pražské osvědčeni proti Frankfurtu 

missarům, aby se zdrželi všeho působení na volení samá a všeho 
nucení k jeho přcdsebrání. 

Že tedy ininisteriuni docela ponechalo obcím na vůli, volili 
nebo nevoliti, nemešká podepsaná obec ani okamžení, aby užila 
tohoto svého v konslituční svobodě založeného a tímto ministerním 
dekretem výslovně uznaného práva, vysloviti se tímto hstem proti 
všemu předsebrání těchto volení, a zároveň krátce alespoil vyložili 
všechny důvody, které nás pohnuli k odporu proti obeslání frank- 
furtského parlamentu, a svědčí proti připojení Cech a celého moc- 
nářství vůl3ec k nově se tvořící německé říši. 

Především by byla bližším než posud spojením s Německem 
souverennost a samostatnost monarchie a naší koruny zvláště zru- 
šena, ba samým již obesláním parlamentu uvedena v nebezpečen- 
ství. Návrh oustavy nové německé říše, uveřejněný od frankfurt- 
ského přípravního parlamentu, vyslovuje jasně, že má na příští 
časy volený německý císař se svým dvorem a nejvyššími ouřady 
a soudy sedět ve Frankfurtě, že odtamtud mají být předpisovány 
všem zemím, které se přidají k Německu a k parlamentu, zákony, 
odtamtud všem těmto zemím nařizovány zvláštní říšské daně, že 
má frankfurtského ministerium poslouchati veškerá branná moc, 
a ano že má rozhodovat o míru a válce. 

Jestif palrno, žeby se Rakousko připojením k takové nové 
říši připravilo o svou souverennost, žeby v zemích s Říší spojených 
přestalo býti státem, žeby tím všechny druhé uherské a slovanské 
země, které se nikdy neodsvědči své nezávislosti, násilně byly od- 
puzeny od Rakouska, a tím celá monarchie na zmar přivedena. 
My však máme za to, že je další samostatné trvání monarchie nej- 
bezpečnější rukojemství naší svobody a zachování rozličných v ní 
sdružených národností, jejichžto ouplná národní a politická rovnost 
se na příští věky musí státi nejbezpečnější podporou mocného 
samostatného (ísařství. 

Jsme tedy odhodláni hájiti vší silou ouplnou souverenitu, 
jednotu a státní samostatnost. Nechceme, aby se stal náš posud 
souverenný císař a král poddaným císaře frankfurtského ; nechceme, 
aby se nám předpisovaly z Frankfurtu, kde poměrů a potřeb naší 
země neznají, zákony, které by mohly velmi lehko být na škodu 
naší otčině. 

My .si chceme sami ve srozumění s naším souverenným konsti- 
tučním mocnářem dílem na českém sněmu zemském, dílem na 
obecním rakouském sněmu říšském dávati zákony podle svých 
vlastních potřeb. 

Nechceme žádného přidání-se k německému parlamentu, protože 
bychom se tím zbavili neocenitelného práva, raditi se a rozhodovati 
o svých důležitostech zemských skrze sve poslance na našem českém 
sněmu, kteréžto právo nám jest přiřčeno J. M. císařským rozhod- 
nutím druhé praž.ské petice od 8. dubna. 



Měšťanské besedy Pražské osvědčeni proti Frankfurtu- 213 

Máme připojeni Piakouska k Německu za zbytečné, protože 
Rakousko se svými 38 miliony větší a mocnější říše jest anebo 
alespoň býti může, nežli bude Německo, i kdyby si přidružilo země, 
které chce odtrhnouti od Rakouska. 

My občané rakouského mocnářství jsme dosti v silách, abychom 
se udrželi proti každému zevnitřnímu nepříteli, a nechceme se vjdat 
v potřebu, bojovati za Německo v jeho bitvách, v nichž by říši 
naší nevycházel ani prospěch ani nebezpečenství. 

Kdyby hrozilo nebezpečenství Rakousku a Německu společné, 
pak chceme rádi státi k přirozenému spojenství s Německem, při 
čemž však zachována býti může a má samostatnost rakouského 
státu. — 

Chceme platit daně, pokud toho žádají potřeby našeho králov- 
ství a veškeré monarchie ; toho však nebude, abysme si chtěli ne- 
chávat předpisovat ze Frankfurtu daně na potřeby říšské, které 
nejsou naše, aniž chceme vydržovat kromě dvoru našeho císaře ve 
Vídni ještě druhý dvůr, dvůr německého císaře ve Frankfurtě. 

Nechceme ve všech našich záležitostech choditi do vzdáleného 
Frankfurtu, chceme, aby je pořádali naše domácí ouřady v naší 
vlastní zemi. Nechceme, aby byli synové naši odváděni do vojska 
německého, a podlé chuti frankfurtského ministerium posíláni až 
na baltické nebo severní moře. aniž toho trpěti chceme, aby se 
k nám posádkou kladla pruská, saská nebo která jiná cizá vojska. 

Nechceme, aby se Rakousko přivtělilo Německu, protože by 
lim rozličné národnosti rakouské, kterým ohlášená dne 2ň. dubna 
i848 říšská ústavní listina císařství rakouského ubezpečila ouplnou 
politickou i národní rovnost, vydány byly na nebezpečenství, při- 
vedenu býti o toto právo, jenžto se nesnáší se zásadami frank- 
furtského parlamentu ani se státní a národní jednotou nové ně- 
mecké říše, cožby, jelikož toho učiniti nechtí a nemohou, nevy- 
hnutelně podnítilo krvavou domácí válku mezi bratrskými národ- 
nostmi rakouskými, čehož se bohdá především chceme chrániti. 

Nechceme přistoupiti k celní jednotě, protože by to byla 
záhuba našelio domácího průmyslu, jednak proto, že průmysl náš 
posud tak vysoko nedospěl, aby mohl závodit se Saskem a Pru- 
skem, jednak že bychom se tím nyní i příště připravili o odbyt do 
jižních krajin. 

Nebo do průmyslového a lidnatého Německa nebudem zajisti* 
odbývat svých výrobků ; kdyby ale Rakousko uzavřelo s Německem 
celní jednotu, pak nastanou mezi námi a uherskými a jihoslovan- 
skými nepřipojenými zeměmi celní hranice, a my bysme své zboži 
do oněch zemí odbývali jen pod zvýšeným vývozným clem a k tonui 
se ještě o odbyt s německými fabrikanty musili děliti. 

Konečným odtržením oněch zemí od Rakouska, jehož se od 
-pojeni Rakouska s Německem bsiti jest. ztratili bysme předňležitý 
nyní našemu průmyslu tih na jejich laciné syrové plodiny a na 



214 Méšťanské besedy Pražské osvědčeni pruti Frankfurtu. 

naše fabiiční výrobky, který jsme posud skoro výhradné méli, 
téměř dokonce vedle nesmírné konkiu^ence anglické z jižních 
přístavů. 

Nechceme žádného připojení k Němcům, protože posud nevíme, 
nestane-h se z Německa, na vzdor tomu, že přípravní parlament 
chce mít císaře ve Frankfurtě, přece konečně republika, a protože 
bychom, jsouce již s Německem spojeni, niusili přijmouti také re- 
publiku, a na takové nebezpečenství se vydávati nehodláme. 

Nechceme se připojiti k Německu, protože se v zemích ně- 
meckých kvasí nejen živly republikánské, ale přemnohé socialistické. 
a protože by připojením pokojné držení majetností, jakož se to 
v Německu již děje, bylo v nebezpečí uvozováno. 

Nechceme se připojit k Německu, protože se musíme napřed 
starati, abychom doma nový řád uvedli, a vší silou o to pracovati, 
bychom ústavu své vlastní země a ústavu našeho císařství skonco- 
vali, a že bychom, uvázavše se v konstituování cizích zemi, svou 
vlastní otčinu zanedbali a ve zmatky a nevládu uvrhli. 

Nechceme se nechat přivtěliti k německé říši, protože Cechy 
německé říši nikdy přivtěleny nebyly, protože nikdy nebyly počítány 
k některému kraji německému, protože vždy stály vedle Německa 
co samostatné, svobodné, souverenní království. 

Nedopustíme nikdy, aby naše české království, které vždy svou 
samosprávu mělo, a od Německa v zákonodárství, soudnictví a ří- 
zení vždy bylo zcela neodvislé, nyní se mělo odříci této své staré 
nezávislosti. Nepřipouštíme, žeby naše vláda byla kdy. počínajíc od 
našeho sloučení s Rakouskem, směla zadat některou část panov- 
nických práv české koruny, ba nikdo nemůže dokázat, že by toho 
byla kdy učinila. 

Přidělení Cech k německému spolku vídeňskou smlouvou, ře- 
čenou Bundesakte, poněvadž přitom národ náš o své svolení nebyl 
tázán, vyhlašujeme za nijaké a neplatné. A kdyby i bylo toto 
spojeni království českého s německým spolkem pravé, pak kla- 
deme odpor proti všemu jednostrannému změněni tohoto právního 
poměru bez svolení celého na nejbližším sněmu zasto pěného če- 
ského národu, jakož proti každému jinačení tomuto podobnému, 
které by vedlo k stenčení našich práv a k obmezení souverenit^y 
české koruny a celého mocnářství vůbec. Je-li však starý německy 
spolek, který byl podlé slov přípravního parlamentu pouhý spolek 
panovníků, co takový zrušen, a má-li vstoupit na jeho místo spolek 
svobodných národů, pak nemohou býti Cechy ani k tomu přidržo- 
vány, aniž může kdo míti právo, posílati poslance do Frankfurtu, 
ilokud nevyslovil celý národ český na svém zemském sněmu, že 
chce přistoupiti k tomuto novému spolku národů. 

Domnívá-li se Německo, že se připojením stane Cechům do- 
brodiní, pak se přece napřed ptej, zdali je přijmouti chceme, a ne- 



Měšťanské besedy Pražské osvědéeuí proti Frankfurtu. 215 

vnucuj nám své domnělé dobrodiní, aby se nám nezhnusilo na 
všechny příští věky. 

Na nejméně by nám ale, ač nemají-li jiných důvodů, měli 
vyhrožovat, že nás k připojení přinutí násilím. Násilí zaženeme 
násilím, a my nejsme bohdá v Cechách žádné baby, a přece tuším 
aspoň rovněž tak udatní, jako ti páni v Saších a Průších. 

Praví, že nám dopřejí stejných práv. Děkujem pěkně pánům 
Frankfurtským. My od nich nepotřebujem žádných milostí, my si 
dovedeni v Rakousku sami vzít, čeho potřebujem. Oni by mívali 
na svých snčmích vždy vlastní potřeby a prospěchy na zřeteli, bez 
ohledu na naše škody, nás tam ale bude vždy menšina, a takž 
budeme vždy zkracováni. My v Rakousku jich nepotřebujeme, aniž 
jsme jich kdy potřebovali, ale at oni popatří, jak dovedou být bez 
nás. Jaké pak se můžeme nadáti spravedlivosti od parlamentu, 
který tak nestydatě ze všech práv si posměch dělá, že veřejně 
uvítá s potleskem vyjádření, aby se měl ke spolku svobodných 
nárotlů ostřím meče donutit svobodný konstituční národ český. 

Zdaž se ještě někdo tomu diví, že pánům frankfurtským ne- 
věříme? 

Ba nechceme vypravit poslance na sněm, který neuznává žád- 
ného práva, žádné spravedlivosti. 

Nechceme vypravit poslance do Frankfurtu, proto že bysme 
si tím na sebe uvalili povinnost jim platit a tudy novou daň. 

Nechceme vypravit poslance do Frankfurtu, proto že potře- 
bujem statných mužů doma pro svůj vlastní zemský sněm a pro 
rakouský říšský sněm — proto že jich potřebujem, abychom při- 
vedli v pokoj a pořádek své vlastní záležitosti k ohrazení a upe- 
vnění domácí svobody. 

Ačkoliv si vláda vymínila potvrzení usneseni frankfurtského 
parlamentu, máme přec obeslání jeho za nebezpečné, protože by 
se tím zavdala frankfurtskému parlamentu příležitost k osobování, 
aby se později mohl odvolávat na všeobecně přijaté parlan cntární 
pravidlo, že se menšina musí vždy podrobit většině, což by zajisté 
přivedlo svár a nedorozumění. 

Nechceme poslati na frankfurtský parlament, proto že se vy- 
jádřila vláda rakouská, že pranic neupustí od své souverenity. což 
ovšem nemožné činí připojeni k nové německé říši. 

Nebo má-li zůstati Rakousko podle vůle našeho císaře a podle 
osvědčení jeho vlády co souverenní samostatný stát, ač v přátel- 
ském sousedství vedle Německa, pak držíme poslání na frankfurtský 
parlament proti vši politické zvyklosti zrovna za směšné; vždyť 
nikde na celém světě dva svobodné sousedící státy, třeba by nej- 
přátelštější spojení spolu měly, nevyjednávají jeden se druhým vzá- 
jeumým vypravováním poslů na své sněmy, alebrž jediné skrze své 
vyslance — a takovým spůsobem mohou přijímat též všechny zří- 



216 Vídeňské deputace provoláni k obyv. Pražskému. 

zení a zákony, ač jestli jich současné a soudóbné přijmutí připo- 
vídá jim výhody. 

Nechceme podporovat takový parlament, který zjevně se vy- 
jadřuje, že je odhodlán, také taková volení, která by od menšiny 
v obci, tedy také ta, která by od menšiny v obci, tedy také ta, 
která by od jednotlivců byla předsevzata, uznati za platné, to jest 
za výjev vůle většiny, tedy celého volitelstva — a dále též celého 
národu, a to jen za tou příčinou, že chce mít nějakou příčinu nebo 
alespoň záminku, jak se zřejmě vyznati neostýchá, aby mohli konat 
násilí svobodnému národu českému a aby ho mohli nutit k při- 
pojení k nové německé říši. My ale Vám pravíme — my nucení 
netrpíme — a ten není pravý Cech. kdo snese nucení, maje právo 
na své straně. 

Konečně nechceme do frankfurtského parlamentu proto volit, 
že nám vláda naše ponechává na vůli, chceme-li podle svého nej- 
lepšího vědomí a svědomí volit nebo nevolit, a proto že myslíme, 
že se nesnáší s naši láskou ke svému souverennímu konstitučnímu 
panovníku a k celé obci zemí rakouských, rozmnožovat vypravením 
poslanců vplyv parlamentu, který beze všeho tajení k tomu pracuje, 
aby zbavil naši staroslavnou českou korunu a naši monarchii samo- 
statnosti a souverennosti. a tak je rozštěpil a rozrušil. 

Toto naše osvědčení, že nechceme volit do frankfurtského 
parlamentu a že klademe odpor proti všelikému připojení k Německu, 
kter[éž pří] v nejmenším [by] bylo na ujmu souverenitě české ko- 
rimy a státní samostatnosti Rakouska, potvrzujeme svými podpisy. 

(Národní Noviny 16. května 1848.) 



Vídeňské deputace provolání k obyvatelstvu Pražskému. 

15. května 184S. 

V polovici mísíce kvělna přibyla dosti četná deputace Vídeňská, za- 
stupující několikero vynikajících tamních korporací, do Prahy, ačkohv tento 
krok protivníci pokojného rozvoje záležitostí domácích vším způsobem hle- 
děli překaziti. (Viz „Bohemia" čís. 86. str. 2. si. 1.) 

v pondělí dne 15. května dostavila se deputace do schůze Národního 
výboru; byvši do sálu uvedena s hlučnou pochvalou se přijala. Di\ Kóck 
přečetl zde provolání Vídeňanů k obyvatelům města Prahy jazykem němec- 
kým, pan Doležálek jazykem českým, oboje při hlučném potlesku. Pan 
president poděkoval ve jménu Pražanů a pozval deputované, by Národní 
výbor při jeho jednání další přítomností poctili. ! bylo jednáno o návrhu 
p. Trojanově stran zvolení deputace, jež by se u J. M K. o brzké do 
Prahy vypravení slíbeného místokrále J. c. k. V. arciknížete Františka 
Josefa ucházela a o návrhu Riegrově. by J. M. K. požádána byla zároveň 
o současné zřízení slíbených centrálních úřadů s rozšířenou mocí v Praze. 



Vídeňské deputace provoláni k ohyv. Pražskému. 217 

Na to povstal mluvčí Vídeňské deputace, Dr. Kock, osvědčuje řečí 
výmluvnou a vřelou, s jakým potěšením z vyslechnutého jednání Nár. vý- 
boru se přesvědčil, jaké smýšlení a snažení u nás panuje. 

Poslové že jsou byli co důvěrníci posláni od obyvatelstva Vídeňského, 
pobouřeného zprávami o rozbrojích, ježto prý v Praze panují; že jsou 
nejhorší pověsti rozšířeny ve Vídni jako by v Praze oba národové v Ce- 
chách domácí stáU ozbrojeni proti sobě, hotovi jsouce meč tasiti k boji 
o život ; možná, že se v Praze o podobných nepořádcích mluví, ježto by 
panovaly ve Vídni. Obyvatelstvo Vídeňské nechtělo takovým pověstem dáti 
víry, pokud by nenabylo přesvědčení ; proto poslalo je, aby jemu pravdivou 
zprávu přinesli. Oni, poslové, že shledali všecko naopak, než ve Vídni 
mluveno bylo, a žádají proto, by i obyvatelé Pražští věřili opak toho, 
co slyší o Vídni. Dnešní rokováni v Národním výboru, že dostatečné jest, 
aby Vídeň i celé císařství docela spokojilo ; žef Čechům patrně nejde 
o nic jiného, než o pevný svazek s mocnářstvím rakouským a při tom 
o zachování a další vzdělání jejich ctihodné národnosti ; takovou snahu 
že musí každý národ uznati, který sám sebe si váží; kdo jiného neuznává, 
nezasluhuje sám uznání ; neb jakou měrou měříš, takovou měrou bude li 
odměřeno, a hřích otcův mstí se časem svým vždy krvavě bud nad syny 
neb nad vnuky. Žádají proto poslové, aby mírný duch, který posavad 
vládl, byl i napotom zachován ; kterýmžto způsobem nejjistěji se dočkáme 
přirozeného vyvinutí našich poměrů. Oni, kteří to štěstí mají, že jsou nej- 
bližší trůnu, že přesvědčeni jsou, že nikdy na něm neseděl dobrotivější 
mocnář, než-li slavený císař Ferdinand - — — 

Při těchto slovech ozval se hřmotný potlesk a volání ..sláva" od 
shromáždění i posluchačstva. kterýž se za dlouhou chvíli neutišil. 

V oněch pamětihodných dnech březnových — poki^ačoval řečník — 
když padla železná zed, která dělila národy od dobrého mocnáře ; když 
vyjel po uhcích Vídeňských, ano všecko obyvatelstvo ještě ve zbroji a roz- 
níceno bojem o svobodu právě dobojovaným, a přijat jest s jásáním lidu 
jen radost a lásku jevícího : tehdy vrátiv se promluvil nezapomenutelná 
slova: , Hřích do nebe volající byl by takovému národu přání jeho ne- 
vyplniti!" V této lásce otcovské záleží důvěra obyvatelů Vídeňských, že 
běhové tohoto času, jakkoli se podobají nyní bouřlivě (neb nemůže jinak 
býti v takovýcli dobách), konečně šfastným způsobem se rozpletou. Protož 
sláva ! našemu dobrotivému císaři Ferdinandovi ! — — Všechno shromáž- 
dění hlučně opětovalo „sláva!" a řečník pokračoval: 

Sláva obyvatelům města Prahy, které nemiluje anarchii, nýbrž do- 
kázalo jednáním svým právě v těchto dnech, že umí statečně ruku drivll 
nad bezpečností práv a jmění ! 

Shromáždění volalo na to hlučně : Sláva Vídni. Potom jiný z poslů 
Vídeňských promluvil podobně srdečná slova jazykem českým i následovalo 
mnohé volání slávy císaři Ferdinandovi, vlasti, všem národům rakouským, 
jednotě a rovnosti všech národností, deputaci obyvatelstva Vídeňského : 
načež se poslové srdečně se shrom;iž(lěním rozžehnali. (Kvěly. sir. "25 1. 
sloupec 1. — 2.). 



218 Sněni Český rozepsán. 

Vídeňské deputace provolání k Pražanům jest pak takové: 

Obyvatelé města Vídně, zastoupeni vyslanci rady městské a vý- 
boru měšťanského, též národní gardy, kupeckého a spisovatelskéJio 
spolku, podávají přede vším šlechetným obyvatelům Prahy přátel- 
skou ruku s pozdravením bratrským. 

Jeden cit pronikl Vás i nás stejnou mocí, totiž toužení po 
svobodě. Tato touha sLala se skutkem, a nyní když svoboda /.ísk;ina. 
chceme ji statečnou vytrvalostí chrániti. 

Že pravá konstituční svoboda do srdcí Vašich hluboké kořeny 
vpustila, o tom nedávné události svědectví poskytují. 

Přišli jsme k Vám, abychom souměrné city své upřímně proje- 
vili, dávajíce tím Vám důkaz svého přátelského smýšlení. U pro- 
střed Vás se nalézáme, chtíce city své netoliko slovy vyjádřiti, nýbrž 
i úžeji upevniti přátelský svazek mezi Čechy a Rakousy. 

Praha a Vídeň, Cechy a Rakousko sice dílem rozdílný jsou 
ohledem jazyka a národnosti, avšak je spojuje věrná oddaná láska 
ke vlasti a císaři, a oužeji ještě je poutá konstituční svazek, jenž 
každé národnosti onplnou svobodu a stejné vyvinování pojišťuje. 

Pěstováním svobodného smýšlení stali jste se již před mnohými 
věky příkladem jiným národům, a země vaše častokráte skropena 
byla krví hájitelů svobody; nyní pak, když jsme tuto svobodu do- 
byli, chceme ovoce její bez krvavých obětí požívati. 

Aby však toto přání pravdou se stalo a nedávno získaná svo- 
boda se ujmula, zapotřebí jest přede vším věrné bratrské svornosti 
a pevného vroucího spojení : neboť jakož jsme svobodu společně 
jedni s druhými sobě dobyli, tak též jen společně ji uchrániti mů- 
žeme. 

V Praze dne 15. května 1848. 

Med Dr. Kock, J, Edler von Patruban, vyslanci městské rady a vý- 
boru měšťanského. — J. U. Dr. Heidmann, F. Voigtlánder, vyslanci 
národní gardy. — F. Absolon, J. A, Jiřiček, J. Rauch, vyslanci 
kupecké jednoty. — A. J. Doležálek, J. U. Dr. Jonák, L. J. Kadisch. 
J. R. Kraus. J. G. Neumann, vyslanci jednoty spisovatelů. 



Sněm Český rozepsán. 

17. a 18. května 1848. 

Když po vydáni kabinetního listu z 8. dubna, jakožto vyřízení drahé 
petice Pražské, mizel týden za týdnem a sněm Český pořád ještě nebyl 
rozpisován, vznikala z toho nedíivéra k vládě, že nemíní plniti slibů 
svých. Na mnohé naléhání Národního výboru a vůči slabosti ministerstva 
Vídeňského, hrabě L. Thun posléze odhodlal se jednati na svou pěst. 

„Schůzka [Národního výboru] dne 12. května započala přežádoucím 
oznámením pana presidenta, že náš domácí sněm za tři dni, tedy 15. 



Sněm Český rozepsán 219 

t. m. jistě bude vypsán ; že má slib od ministerstva ; pak-li by ale mini- 
sterstvo v dotčené lhůtě toho neučinilo, že to učiní president ze své 
moci sám." (Květy, str. 249. si. 2.) 

Leč zrovna třetí den potom vypuklo nové zbouření ve Vídni. Na 
zprávu o tom již teprve nevidělo se hraběti Thunovi očekávati na roz- 
hodnutí ministerstva, i rozepsal sněm nejprve následující vyhláškou : 

Geský sněm sejde se dne 7. června t. r. Volení zastupitelů 
národních dle seslání nejvyššího kabinetního listu od 8. dubna t. r. 
hnedle zavedeno a další oznámení toho se týkající uveřejněna 
budou. 

V Praze dne 17. května 1848. 

Od c. kr. zemského presidium. 

Hrabě Lev Thun, 
c. kr. gubernialní president. 

(Nár. Nov. 1845. 37.) 

Avšak o den později vyhláška tato uveřejněna v obšírnější stilisacl 
takto : 

Nejvyšším ustanovením dne 8. dubna t. r. ráčila J. c. k. Milost 
nejmilostivější císař a král náš věrnému svému národu v králov- 
ství Českém povoliti, aby se na příštím sněmu Českém shromáždili 
všickni .stavové země, s právem takovým, by o všech záležitostech 
země radili se a rozhodovali. 

Prospěch země celé na tom záleží, aby se tento sněm co 
možná nejrychleji sešel. Maje od Jeho c. k. Milosti řízení .správy 
království tohoto nejmilostivěji sobě svěřené, vidím se proto býti 
pohnut, svolati sněm na středu 7. června t. r., a vypsati k němu 
voleni deputo váných. 

Nechf všickni ti, kteří toto právo volením obdrží od svýcli 
spoluobčanů, povolání mého s radostí poslašni jsou ; nebo vlast 
potřebuje jich pomoci. 

V Praze, dne 18. května 1848. 

Od c k. zemského presidium. 

Lev hrabě Thun, 
c, k. gubernialní president. 

(Arch. Mus.) 
Avšak počátkem června oznámilo zemské presidium: , Poněvadž 
úvodní práce k volbám pro nejblíže příští sněm Český a volby samy del- 
šího času požaduji a do 7. června t. r. ukončeny býti nemohou, upu- 
štěno jest od sestoupení [sej zemského sněmu na tento den, a den tohoto 
sejití se později udá ; volby poslanců budte ale na všechen způsob všude 
na nejdél do 15. června 1. r. ukončeny, pročež se úvodiu' práce urychletf* 
(Praž. Nov. str. 2:37.) 



220 Vyhláška o volbách poslanců pro přísti sněm. 

Viz též Rozepsání Sněmu Českého z hišpruka dne 6. června, níže 
položené. Leč sněm tento vůbec nepřišel k místu, jakož zřejmo bude 
z pozdějších událostí a aktův. 



Vyhláška o volbách poslanců pro příští sněm. 

18. května 1848. 

Zároveři s rozepsáním sněmu českého vydány následující dvě vy- 
hlášky c. k. gubernia : 

Podle nejv. rozhodnutí z 8. dubna t. r. mají účastenství v nej- 
bližším zemském sněmu českém : 

a) oni, jižto posavad měli právo účastniti se ve sněme, se 
změnou, týkající se měst královských, že 

h) královské hlavní město Praha oprávněno jest voliti dvanáct 
zástupcův ze stavu městského, každé ostatní královské město v krá- 
lovství pak aspoň jednoho. 

c) každé jiné město, které má aspoň čtyři tisíce duší, rovněž 
jednoho. 

d) Každé město, jež má osm tisíc obyvatelů nebo více, může 
dva poslance do sněmu vypraviti. 

e) Universita Pražská budiž zastupována rektorem magniíikem 
a kromě toho každá její fakulta, jakož i technika jedním po- 
slancem. 

ý) K zastupování všech ostatních tříd obyvatelstva, pokud 
nejsou již zahrnuty ve článcích předešlých, každý okres vikariatni 
vypraví dva poslance. 

K volbě zástupců národních oprávněn jest na venkově každý 
státní občan, platící daň, ve městech pak každý měšťan. Kromě 
toho k aktivní způsobilosti volební vyžaduje se dokonaný 25. rok 
věku. K pasivní způsobilosti pak potřebí zrozenství v zemi a nej- 
méně 30 let stáří. V obojí příčině však jak z volby tak z volitel- 
nosti mají býti vyloučeni: 

Všechny osoby postavené pod kuratelu, dále všichni kridatáři, 
pokavacl jejich nevina nálezy soudními není zjištěna, a všichni ta- 
koví, jižto pro zločin cti zbavující aneb pro podobný těžký pře- 
stupek policejní byli u vyšetřování a za nevinné prohlášeni nejsou. 

Poněvadž zemský sněm svolal jsem na den 7.. června t. r., 
dlužno neprodleně přikročiti k volbám poslanců. Tyto budou se 
konati ve městech k volbám oprávněných a v okresích vikariatnich. 

Mě.sta, jejichžto oprávněnost k volbě zástupců vlastních nad 
pochybnost zjištěna jest počtem jejich obyvatelstva dle popisu 
z roku 1846, udána jsou v .seznamu přiloženém. 

Seznamy okresů vikariatnich rovněž bez prodlení budou uve- 
řejněny. 



Girkulárni ohlášeni v pričiné kandidátů poslaneckých. 221 

Všem oněm městům a místům, která v seznamu svrchu do- 
tčeném obsažena nejsou, ale. pokládají se za oprávněna, aby své 
vlastní poslance volila, jest to volno s vyhrazením, že se nesúčastní 
voleb poslanců vikariatních ; avšak teprve sněm rozhodne o jejich 
oprávněnosti a tedy o tom, zdaž poslanci od nich zvolení směji 
do sněmu se dostaviti. 

V obci městské a venkovské budtež hned po obdrženi této 
vyhlášky voleny výbory, jejichžto bude úkolem, poříditi seznam 
voličů, k čemuž bližší návod bez prodlení vydán bude. Takový 
výbor ve městech a městysech skládej se ze dvanácti osob k volbě 
oprávněných, v obcích vesnických z rychtáře a dvou nebo čtyř 
sousedů k volbě oprávněných. 

Všem úřadům nařizuje se co nejpřísněji, aby k usnadnění a 
a největšímu urychlení volebního úkonu přispívaly, pokud jen 
možno. 

V Praze, dne 18. května 1848. 

Z c. k. česk. zemského praesidia. 

Lev hrabě Thun. 
c. k. guberniální president. 

(Schopf, IV. 40.) 

Seznam měst oprávnéných k volbě vlastních poslanců nalezneš 
v „Nár. Nov.- 1848. 39; zevrubněji u Schopfa. IV. 42. a k tomu 
lamž. 6(j. 



Cirkulární ohlášení v příčině kandidátův poslaneckých 

18. května 1848. 

Ke sněmu Českému, od Jeho Gis. Královské Milosti nařízenému 
a ode mne ke dnu 7. června 1848 povolanému, může dle slov nej- 
vyššího rozhodnutí od 8. dubna běžícího roku každý v zemi zrozený 
státní občan bez rozdílu náboženského vyznání vyvolen býti, který 
v (lechách svůj řádný byt má a 30tý rok svého života odbyl. 
Kdyby za deputované voliti se měly o.soby, jenž sice jsou rakouští 
státní občané a i také v Cechách svůj stálý byt mají, však ale 
v Cechách nejsou zrozeni, tuf by platnost jejich vyvolení záležela 
na usnesení sněmu samého. 

Z práva, vyvolenu býti, vyjmuti jsou : 

n) všecky pod opatrování postavené osoby, 

b) všichni bankrotníci, pokud se nevina iejich výroky soudními 
neosvědčila, konečně 



222 Cirkuláini ohlášeni v příčině kandidátů poslaneckých. 

c) všickni ti, kteří pro zločin cti zbavující aneb pro podobný 
téžký policejní přestupek u vyšetřování byli a za nevinné prohlášeni 
nejsou. 

Aby .se i méně zámožným osobám, pokud jinak k vyvolení za 
poslance způsobný jsou a důvěry volitelů požívají, přijmutí volby 
usnadnilo, každému poslanci na jeho žádost nahradí se útraty cesty 
z místa volby ke sněmu i zpátky jedním zlatým konvenční mince 
za míli a na čas trvání sněmu se jemu denně po pěti zlatých kon- 
venční mince jakožto diety z cis. královského kammeralního fondu 
(důchodu) poskytnou. 

Všem volitelům co nejdůtklivěji se na srdce klade, aby při 
nejprve příštím volení poslanců, jakožto při prvním počínání v naši 
nové konstitucionální svobodě, jen na zkušenou statečnost a po- 
čestnost kandidátů ve slovech i skutcích a na dokonalou znalost 
zemských potřeb hleděli. 

Není nikoliv zapotřebí, aby poslanci k tomu stavu, místu neb 
volebnímu okresu přináležeh, kteří je volejí; nýbrž každý potřeb- 
nými vlastnostmi opatřený může vyvolen býti v každém městě a 
v každém volebním okresu. 

Aby se volitelové nejen v městech, k samovolbě oprávněných, 
nýbrž i v místech k vikariatním okresům přidělených, o statečných 
volebních kandidátech umluviti a ohledem na ně všemožně se 
tíjednotiti mohli, otevře se v každém městě a v každém vikariatu 
zvláštní zápis kandidátů. 

Každé obci svobodno jest, pro nejbližší volení národních zá- 
stupců pojmenovati kandidáty, tak jako i každý volebník (k vy- 
volení schopný) pro nějaké město neb nějaký volební okres jakožto 
volební kandidát sám se ohlásiti může. Přihlašování stává se pí- 
semně neb oustně a sice pro města, k vlastnímu volení oprávněná, 
u místního ouřadu; pro vikariaty u vikariatního ouřadu, t. j. 
u okresního vikáře. Tito jsou povinni, jmenovaného kandidáta beze 
všeho odpírání neb namítání hned s jeho jménem, charakterem a 
obydlím do kandidátského zápisu zanésti. 

Takové kandidátské zápisy se v městech samovolebních s pod- 
pisem městských ouřadu veřejně vyvěsí, při přibýváni nových kan- 
didátů každodenně doplní a každou neděli ve všech farních kostelích 
v městech rozhlásí. 

Nápodobně se učiniti musí u každého vikariatního ouřadu. 

Ostatně má každý vikariatní ouřad kandidátský zápis tam se- 
stavený každotýdně veškerým farním ouřadům ve vikariatu, jakož 
i nekatolickým pastorům a představeným židovských synagog ode- 
slati, kdež s podpisem místního duchovního zprávce a obecního 
představeného na chrámových dveřích se vyvěsí a pak každou ne- 
děli shromážděné osadě ohlásí. 

Rozhlašování volebních kandidátů však nemá býti na ujmu 
svobodné vůli volitelů při nastávající volbě poslanců, a každému 



Cisare Ferdinanda ústní vzkaz Cechům. 223 

voliteli na vůli zůstaveno, i takové muže vyvoliti, kteří v nižádném 
kandidátském zápise se nenacházejí. • 

Vyplývající tudy posilky mají príslušící obce zapravovati a vše- 
liké zameškání budiž co možná odstraněno. 

Každý vikář a představený samovolebních měst má kandidátský 
zápis podepsaný (vikariatní spolu od představeného obce) od ó ke 
3 dnům bezprostředně na cis. král. zemské presidium zaslati, které 
jich uveřejnění způsobí. 

Vikariatní ouřadové a představení samovolebních měst svou 
ouřední povinností budtež napomenuti, aby při tomto řízení svědo- 
mitě a docela nestranně se zachovali a aby tedy žádného kandidáta, 
naznačeným způsobem ohlášeného neopominuli, ani však mimo 
tento pořádek žádného do poznamenání kandidátů nepřijímali. 

V Praze dne 18. května 1848. 

Od cis. král. českého zemského Presidium. 

Lev hrabě Thun, 
c. k. zemský president. 

(Arch. Mus.) 

Když v Národním výboru jednáno o pasivním právu volebním, jež 
dle kabinetního listu z 8. dubna 1848 závislým bylo učiněno na zrozen- 
řítví v zemi, i směřováno k tomu, aby volitelnost rozšířila se i na osoby 
v zemi Geské nezrozené, vystoupily proti tomu „Pražské Nov. *■ 4. května. 
„Nár. Nov." a „Květy" ti. května totožnou polemikou, přejíce spíše tomu, 
aby též Moravan i Slezan v Čechách považován byl za tuzemce v Ce- 
chách, jakož tomu chce i obnovené zřízení zemské, že tito v království 
Českém „za žádné cizozemce jmíni býti nemají". 



Císaře Ferdinanda ústní vzkaz Cech lim. 

ly. května 1848. 

Dne 15. května vypuklo nové zbouření ve Vídni. Císař nechtěje 
rozhodovati déle pod nátlakem teroristu, opustil času večerního Vídeň 
i odjel do Lince a odtud do Inšpruka. Odjezd císařův byl dne 18. května 
úředně veřejně ohlášen, načež pak druhého dne vyšlo toto oznámení: 

Včera odpoledne nás došla z Vidně následující telegrafická 
depeše : 

,, Zprostředkováním důvěrných osob ráčila Jeho cis. kr. Milost 
mně Své oustní vzkázání odeslati, bych je Jeho věrným Cechům 
vyříchl: Hluboce zarmoucen nad posledními událostmi ve Vídni, 
uznal Jeho Milo^^t za nejlepší, na nějaký čas odtamtud se vzdáliti. 
— Bolestné Jrho Milosti bylo odhodlati se, ku kterému ze Svých 
věrných národů se uchýliti má; avšak jen z ohlodu zdravého po- 



224 Pražská adresa císaři do Inšpruka 

větií Tyrolska, blahodějně na zdraví Jeho Milosti působícího, usta- 
novil Jeho Milost v průvodu Jeho cis. Výsosti arcivévody Františka 
Karla tuto cestu nastoupili. Ostatně skládá Jeho Milost důvěru vo 
své věrné C.ecliy, byt i hroziti mělo nebezpečenství trůnu, pro- 
půjčené ústavě i moci rakouského mocnáí^ství, že oni co nej- 
možněji o zachování téhož se zasadějí." 

V pevném přesvědčení, že všichni Cechové svou čest v toui 
pokládati budou, tuto v ně skládanou důvěru Jeho Milosti v každé 
okolnosti ospravedlniti, jsem odhodlán i já, opřen na smýšlení če- 
ského národa, svěřenou mi od Jeho Milosti vládnoucí moc k za- 
chování trůnu i zemské ústavy tak upotřebiti, jak toho jen mimo- 
řádné okolnosti požadovati mohou. 

I ujistil jsem o tom Jeho Milost, jakož i ministerstvo ve Vídni 
náležitě jsem o tom zpravil. 

V Praze, dne 19. května 1848. 

Lev hrabě Thun, 
c. k. guberniální president. 

(Nár. Nov. 1848, 39.) 

Události Vídeňské a odjezd císařův způsobily neobyčejné vzrušení 
v Cechách. Němci v Praze i po venkově českém zarazili se u svých agi- 
tacích protičeských. V Praze uspořádána zvláštní slavnost smíření mezi 
Čechy a Němci (ve Stromovce. Viz pozvání k ní v Bohemii, 82. str.. 
4 si. 1.), ohlasem změněného smýšlení německého na venkově jest i níže 
položená adresa Žatecká z 20. května. 



Pražská adresa císaři do Inšpruka. 

19. května 1848. 

Schůze Národního výboru pro nepokojné události Vídeňské byla od 
přednosty zemského mimořádně a na pilno svolána na 19. května. Když 
přednosta stručně označil stav věcí, oznámil hrabě Wurmbrand, že sekce X. 
Nár. výb., pohnuta bouřlivými událostmi ve Vídni, vypracovala adresu 
k Jeho Veličenstvu, jížto jménem národa Českého vyslovuje se nelibost nad 
oněmi příběhy, zavrhují se převratné následky jejich, vyjadřuje se po- 
litování, že Jeho Milost Císařská se dvorem svým neobrátil se do Prahy 
k svým věrným Cechům, a odhodlanost, statek i krev nasaditi pro zacho- 
vání císařského trůnu i celitosti rakouského mocnářství. Koncept tét» 
adresy hrabě Wurmbrand ve schůzi přečetl. Palacký však se nesrovnával 
s tímto návrhem. Projevili přání, aby adresa byla kratší, aby méně ob- 
sahovala kritiky oněch událostí, nežli vyjádření citův národa Českého. Při- 
pomněl, že některá místa adresy urážela by city dobře smýšlejících, zejména 
většiny obyvatelstva Vídeňského ; poněvadž při poslední bouři nejhlavnějšími 



Pražská adresa císaři do Inšpruka. 225 

původci byli cizozemci. Také že radno není, vyslovovati přání, aby císař 
se dvorem svým přestěhoval se do Prahy, nýbrž lépe jest, že za sídlo 
své vyvolil Inšpruk, poněvadž by protivníkům našim zavdala se příčina roz- 
šiřovati pověst, že jest úmysl náš, zříditi slovanskou říši na záhubu Ra- 
kouska. Pročež že by adresa neměla nic jiného obsahovati, než hlavně 
osvědčení věrné oddanosti Čechů k císařskému domu a svobodné ústavě. 

Po některém jednání návrh Palackého schválen a Palacký aklamací 
zvolen k sepsání adresy nové i zůstaveno jemu. aby sobě k tomu dva 
členy Výboru přibral. I dožádal se hrab. Matiáše Thuna a Dr. Pinkasa. 
Komise tato ustranila se k sepsání adresy. Zatím Výbor pokračoval u svém 
jednání, i zvolil mimo jiné, tříčlenou deputaci (knížete liohana, Rupperta 
a Kláccla), kteráž by se s adresou k J. Vel. vypravila. 

Když komise adresní do schůze opět se vrátila, byl její návrh adresy 
jednomyslné schválen. Načež schváleny i návrhy hr. Wurmbrandovy, aby 
tato adresa — aniž by se tím však odjezd deputace zdržoval — • byla 
všemi novinami uveřejněna, aby byla ode všech členů Nár. Výb. pode- 
psána a též veřejně ku podpisování (v Praze a po všech městech kraj- 
ských) vyložena, aby byla stavům moravským a slezským předložena, 
i aby deputace, shledá-li dle okolností za dobré, vážila také z ínšpruku 
cestu do Itálie k arciknížeti Františku Josefovi, českému místodržícímu. 
Usnesení Nár. Výb. bylo X. sekcí jeho bezprodlení veřejně oznámeno. 

K deputaci Nár. Výb. přidružily se deputace král. hl. města Prahy, 
národní obrany, legie studentské, university (jejichžto členové jsou jmeno- 
váni u Schopfa, IV. 9.). 

Deputace odjela ještě téhož dne odpoledne, adresa pak podpisována 
dodatečně po městech krajských i v Praze na radnici, v besedě měšřan- 
ské. v šlechtické i v kupecké. „Nár. Noviny" uveřejnily ji s připomenutím, 
že k ní „z přesvědčení pravého přistupují a že nebude Čecha, který by 
lo samé neučinil." (Nár. N. 1848, 40. str. 1. i 2,, a Schopf, IV. 9.) 

Vaše c. k. Milosti ! Vzkřik hněvu ozval se v Praze a rozlehl 
.se po celém království, když se události Vídeňské za dni 1 4. a 15. 
t. m. rozhlásily. 

Cechové uvnitř .srdce svého nad tím dojati, že veliké dary, 
jimiž milovaný král a pán národy své oblažil, naskrz nenalezše 
vděčného uznání, mohly za následek míti tak těžké přerušení kon- 
•stituční svobody proti hořejšku, sjednocují se v hlasu. Jenž všech- 
rířch srdce horoucně proniká, v hlasu : 

Vše pro císaře a krále našeho Ferdinanda, statek 
i krev pro něj, jenž národům svým svobodné zřízení, 
uznání národních jejich práv ochotně udělil! 

Věrné, stálé Cechy posýlají muže důvěry své jakožto svědky 
lásky a oddanosti národu, který nikdy zapomenouti nechce a ne- 
zapomene, čím jest králi svému povinen. 

Že národ tento nemohl účasten býti štěstí, aby V. Milost již 
nyní radostně uvítal u sebe, aby činil proti každénui protivenství, 
každému ťiloku pevnou zed okolo svého milovaného krále; litujeme 

1.') 



226 Organisace sněmovních voleb českých. 

ze srdce a za šťastné pokládáme zdárné syny Tyrolu pro příznivější 
iejich los. 

Nejen v lásce samé, i u věrnosti a udatnosti o závod jíti se 
statnými Tyrolany, kde se jedná o obranu krále a svobody, hotovi 
jsme všichni za jeden muž. 

Vysoce oblaženi byli bychom, kdyby bylo možné, abychom 
první sněm Český osobně viděli otevřený od původa této svobody. 
Ač nedovoluje nám šetrnost k svobodnému rozhodnutí se Vaší 
c. k. Milosti samé, bychom tuto žádost vyslovili, myslíme směti se 
tím jistě nadíti, že slíbeného nám již arciknížete míslodržícího co 
nejdříve možná mezi sebou spatříme. 

Vaší Milosti věrní Cechové, zamítajíce od sebe všecko rozdvojení, 
srovnávají se ve spolek v lásce ke svému králi a ke své vlasti, 
a míní pevně státi zajedno se všemi, jež rakouská koruna císařská 
v jeden vehký celek spolčuje. 

Od Národního výboru. 



V Praze, dne 19. května 1! 

(Nár. Nov. 1848. 40.) 

Podpisy, jichžto značná řada, nalezneš u Schopfa, IV. 47. 

Studentstvo Pražské v prvním okamžiku vyslovilo se též proti buři- 
čům Vídeňským, ale záhy počalo toho opět litovati. Ve schůzi své dne 
20. května schválilo prohlášení, že prý úvodní slova adresy Nár. výboru 
ze dne 19. května, kteráž Pražskou deputací má býti J. Vel. dodána, mohla by 
od zlomyslných reakcionářů vykládati se tak, jako by obyvatelstvo Pražské 
svými zástupci chtělo se vysloviti proti soustavě jednokomorní. Proti tako- 
vému výkladu se studentstvo Pražské — 1122 podpisy — ohrazuje i vy- 
slovuje se pro soustavu jednokomorní. (Scliopf. IV. 11. a 62.) 

Takové chování Pražskému studentstvu J. Jireček, tehdy spolupra- 
covník „Nár. Novin", důtklivě vytýkal v tomto časopise (str. 160. si. 2-3.), 
ač později opět smýšlení své v té věci zmírnil. (Tamž. str. 172. si. 3. dole.) 
Viz k tomu níže položený „Protest 4000 Pražanů" ze dne 26. května. 

Dne 20. května mezi půlosmou a jedenáctou hodinou dopolední 
přibyli členové deputace Pražské do Českých Budějovic, kdež byli radostně 
přivítáni a voláním „sláva" pozdravováni; legie studentská postavila se 
jim za čestnou stráž ; Vojtěch Lanna, Jan Rosenauer, Klavík a dr. Fiirt- 
mťjller připojili se k ní hned jakožto deputovaní Budějovičtí a odjeli s ní 
do Inšpruka. (Boh. 83. str. 4.) 



Organisaee sněmovních voleb českých. 

20. května 1848. 

Iv volbám do sněmu zemského roku 1848 vlastenci čeští nenechali 
lidu českého bez přípravy. Jestli nikoli zhola až dosti, tedy věru velmi 
mnoho pokynuv a poučování uveřejněno bylo v této příčině jak časopisy, 



Organisace sněmovních voleb českých. 227 

tak i zvláštními tisky drobnějšími, čehož arci bylo nejvýš potřebí pro 
instituci dosud v Cechách neobvyklou a nikdy nebývalou. Ale kromě toho 
předáci čeští v Praze neobmeškali také provésti myšlénku velmi praktickou 
zřízením ústředního výboru pro zdárný úspěch voleb. Veřejnosti oznámil 
se řečený výbor tímto provoláním : 

Giní se uctivé a snažné pozvání ke všem pp. vlastencům, kteří 
cítíce k tomu v sobě povolání, ku příštímu sněmu českému žádají 
za poslance býti voleni, aby u nížepsaného centrálního výboru pro 
volení v Praze co nejdříve se přihlásih. oznámíce své jméno, stáří, 
stav a nynější obydlí, jakož i to, ve kterém městě neb vikariátu 
rádi by byli voleni, aby jmenovaný výbor jména jejich bez 
prodlení u veřejnost vydati mohl. Také je co žádati, aby přihlašu- 
jící se pánové při tom i své politické vyznání výboru zaslali. 

Přicházející dopisy a doptávky (poštou ovšem frankované) 
přijímají se v Praze v Měšťanské besedě č. 141-11. každý den od 
lU. do 12. hodiny ráno, pak od 4. do 6. hodiny odpoledne. 

Od centrálního výboru pro volení ke sněmu národnímu. 
V Praze, dne 20. května 1848. 

Dr. Frant. Aug. Brauner, člen Národního výboru, před.sedíci. — 
Dr. Frant. Lad. Rieger, člen Národního výboru, sekretář. — 
Pravoslav AI. Trojan, člen Národního výboru, sekretář. — Pro- 
kop Richter, měšťan Pražský a člen Národního výboru. — Jan 
Vyskočil, měšťan Pražský a člen Národního výboru. — Dr. Václav 
Červinka, člen Národního výboru. — Dr. Jan Kliebert, člen 
Národního výboru. — Václav Pavel Kleinert, výbor bratrstva 
Slavie. — Jan Jarmil Lambl z bratrstva Slavie. — Dr. Josef 
Pod lipský, výbor v ^Slovanské Lípě". — Josef Kajetán Tyl, 
člen Národního výboru a ,.Slovanské Lípy~. — Václav Sv. Štulc, 
člen Národního výboru a redaktor „Blahověsta". 

(Květy, čís. t)2.) 

l'střední výbor však záhy dospěl k tomu, že potřebí, aby o svém 
úkolu vyslovil se zevrubněji, což také učinil následujícím , Oznámením", 
uveřejněným již dne 27. května: 

Aby se předešlo všelijakénui možnému nedorozuměni, osvědčuje 
se nížepsaný centrální výbor pro volení k suěnui zemskému, z ja- 
kých příčin a k jakému účelu ustanoven jest. 

Pro krátkost času, který k volení na národní sněm vyměřen 
jest, a k uvarování všemu zlému vlivu na lid obecný nepřipravený, 
byl spolek náš k tomu cíli zaražen, aby vůbec chvalně známé 
vlastence, kteří by co poslanci na sněm rádi vyvoleni byli. všem 
takovým voličům ozn;'uuil. kteří v nesnázi jsou o kandidáty a kte- 
rým ledy ruiše rukojeniství za ponavrženého muže vhod přijde, 
neboť odpovědnost za takové navrhování zcela na se béřeme. 

1.')* 



228 Organisace sněinovnich voleb českých 

Centrální výbor nebude tedy takové kandidáty navrhovati, 
kteří v těch místech, kde se ohlásiU, již dostatečně známi jsou. 
aniž takové, za které by se centrální výbor s dobrým svědomím 
zaručiti nemohl. Také se samo sebou rozumí, že každý kandidát 
dle zákona na místě volebním ohlášen býti musí, že tedy hlášení 
se u centrálního výboru samo jedině dostatečné není; neboE náš 
výbor k tomu směřuje, aby zákonní cestou napomáhal, by na 
sněm rozumní, všestranně vzdělaní, poctiví a neodvislí 
mužové obou národností všech tříd vyvoleni byli. 

Zkrátka nemůže a nechce výbor voličům kandidáty vnucovati. 

Další účel centrálního výboru jest: utvořiti zde v Praze stře- 
diště, kde by lid ve všech pochybnostech volení se týka- 
jících poučení i radu z jistých pramenů našel; a sice z té příčiny, 
že to důležitost volení toho vyžaduje a že pro krátkost času jiného 
prostředku se uchopiti jest nemožno. 

Kancelář centrálního výboru nachází se v Měšťanské besedě 
č, 141-11. a přístup jest každodenně od 10. hodiny do 12, ráno. 
pak od 4 do 6 odpoledne každému volný, kdežto lze nahlédnouti 
v seznamenání kandidátů posaváde se hlásivších. 

Od centrálního výboru pro volení na zemský sněm český. 

Dr. Brauner. 

předsedící. 

(Nár. Nov. 1848, 44.) 

Dne 9. června vyšel tiskem první seznam „kandidáta pro budoucí 
konstitující český sněm od Centrálního výboru pro volení navržených", 
a sice pro vikariaty : 

Pražský generální, Berounský, Česko-Brodský, Brandýsský, Budyňský, 
Chebský, Falknovský, Borský, Jáchymovský, Kolínský, Stfíbrský, Mnicho- 
vický. Pražský venkovský, Příbramský, Rokycanský, Rakovnický, Slánský. 
Litoměřický, Oušťský, Oustský, Hainspašský, Hiršperský, Mělnický, Mlado- 
boleslavský a Nymburský. 

(Nár. xNov. 1848, str. 218.) 

I doporučuje se jim kandidátův nemálo, někde až příliš velký počet. 
V další této práci učinilo patrně přítrž Pražské zbouření svatodušní, načež 
pak vůbec byla již bezúčelná. 

Kandidáti poslanectví sněmovního, kteří se ve městech a vikariatech 
bud sami přihlásili aneb od obcí neb od výborů voličských za takové na- 
vrženi byli, oznamovalo pak zemské presidium veřejně novinami. (Viz 
Pražské Nov. 1848, str. 222. a potom dále na více místech). Někteří 
obraceli se k voličům se zvláštními proklamacemi a programy, jakož zde 
na příklad uvádíme: 

Dne 7ho června b. r. jest, jak všeobecně známo, otevření 
prvního konstitučního neb ústavního sněmu i v naší milé vlasti 
ustanoveno, kdežto po nejprve zas po 2001eté tuhé porobě svo- 
bodně o záležitostech našich rokovati se bude. 



Organisace sněinovnich voleb českých. 229 

Každý láskou k své drahé české vlasti a její samostatnosti 
opojený musí radostí nad takovým převratem plesati: a jako každý 
vlastenec z nás tou blahou proměnou mile dojat jest, tak i já 
těmito svatými city proniknut jsem. 

Nyní mně [od] mnoho spoluměšfanů milých a vesničanů spolu 
bylo projeveno přání, abych se pokusil oukol poslanství k nyněj- 
šímu českému sněmu na se vzíti. Já cítím celou sice váhu tohoto 
vznešeného povolání ; ono jest krásné, ale i důležité : doufám však 
v Pána Boha všemohoucího, že mně svou svatou pomocí tolik síly 
propůjčí, abych všem požadavkům, které se v takového poslance 
skládají, zadost učiniti mohl. Ukládám si to za svatou povinnost, 
pravdivě, spravedlivě, beze všeho ohledu a vždy rovnou cestou krá- 
četi, a této cesty dojista nikdy také se nespustím. 

Známť, milí krajané ! velmi dobře obtíže stavu měšfanského, 
znám obtíže obecního a jiného řízení, znám bídný stav učitelů a 
všeliké žádosti stavu řemeslníků, jakby rádi bývalého pořádku ce- 
chovního zas nabyli a v práva nynějšímu času přiměřená uvedeni 
byli, jak měšťanstvo vůbec samostatnosti opět si přejíc nelibého 
poručenství vrchnostenského rádo by se sprostilo. 

Známt pak, milí vesničané! také obtíže a břemena stavu va- 
šeho ; neboť mám dosti příležitosti z úst vašich je slyšeti ba i očitě 
o nich se přesvědčiti ; že tedy také vy očekáváte, že novou ústavou 
zemskou takových břemen jednou zproštěni budete, jesl dojista věc 
slušná, svatá i spravedlivá; já pak jenom k těm hlasům připojiti 
se hodlám, co jednati budou o vysvobození nejlehčím. 

Chceme-li však dobrého pořízení ve všech věcech se nadíti, 
musíme, milí měšťané a vesničané! jedno míti heslo; musíme 
jeden druhému k vydobývání všeobecné svobody napomáhati, mu- 
síme si vespolek věrně ruce podávati k jednomu záměru: neb ve 
svornosti a jednotě záleží naše síla. 

Bůh nám ku společnému vlastenskému cíli milostivě dopo- 
máhej ! Těmito slovy hleděl jsem vám. rozmilí krajané! své poli- 
tické vyznání věrně přednésti ; žádám viis, abyste ta nelíčená slova 
přijali tak, jak je vám srdce mé upřímně podává. Možná, že 
k vám ještě jiní mužové lichotivěji a sličněji mluvili budou; jest-li 
ale srdce jejich také tu upřímnost cítit bude — o tom napřed již 
souditi mně nesluší. 

S tímto vyjádřením předsevzetí svého vždy zůst;ivám váš 
upřímný a horlivý vlastenec 

Alois Šolc, 
niěslíký nezkoušený radni mt-^ta Sobotky. 

(Tisk n p. Dra. Jiiulř. Šolt^e.) 

Zaznamenán hýli zasluhuje zvláštní zpiisob. nikoliv \n-Á^v kandidalnry. 
nýbrž spíše již samy volby iiosiance. 

Několikero učitelův kraje Chrudimského vzdalo Dru. Braunerovi 
v „Nár. Nov." (str. 220. si. 2.) veřejné díky za jeho péči o učitelstvo 



230 Vololmi řiVíl pn) snem (lesk v. 

české, k čemuž dodalo: „hJucflež i při příslím národním sněmu českém 
naším zastancem, za jakéhož Vás sobě tímto veřejně volíme, a s tou 
nadějí se kojíme, že nám toho štěstí neodepřete." 

K tomu redakce řečeného časopisu přičinila případnou poznámku tuto: 
„Tuto pro vysvětlení všeobecné dodati musíme, že na sněmu nebudou, 
(aspoň nemají býti) zastoupeny jednotlivé stavy, nýbrž celá zem vijbec, 
a deputovaní celé země budou rokovati a ustanovovati o všech stavech 
a jejich potřebách. Ne učitelům, ale právě celé zemi na tom ku př. zále 
žeti musí, aby dobré učitele měla, aby se tedy o ně lépe postarala atd. 
K tomu cíli není tedy zapotřebí, ba ani možno, aby učitelstvo své vlastní 
zastupitele mělo, sice by i ostatní sto ba tisíce stavů též s touto žádostí 
vystoupili." 



Volební rád pi^o sněm Český. 

28. května 1848. 

Když všechny přípravy byly vykonány, vydán byl posléze i ,Hád 
volební pro nejbližší Český sněm zemský", jenžto Národ, výboru dal ne- 
málo zaměstnání, a jeho usnesení, aby „veřejní úředníci (kromě takových, 
jižto místa dosáhli svobodnou volbou) v oněch okresích a městech, kdež 
úřední moc svou v první instanci přímo vykonávají, za poslance voleni 
býti nemohli," zavdalo podnět k tuhé polemice, jížto se súčastnili Dr. Hay- 
merl, Dr. Gabler, Dr. Brauner; úředníci z Jičínska obrátili se v té pří- 
čině se zvláštním rozkladem k Nár. výboru a s adresou k J. Veličenstvu. 
(Viz o tom u Schopfa. IV. str. 48 — 59.) 

Hlava I. 
O volení ve vikariatních okresích, 

§. 1. 

K oučelu vykonávání volby pro nejbližší zemský sněm rozdělil 
se každý vikariat na dva, tři a nejvíce člyry okresy. 

Při tom se vzalo za základ již stávající rozdělení vikariatů na 
farní osady ohledem na pozemní rozsáhlost a zeměpisnou polohu. 

Města, v takto způsobených vikariatních volebních okresích 
položené a k volení vlastních poslanců oprávněné se vyloučily. 

Volební okresy vikariatní i tamní volební místa (voliště) zvláště 
se ohlásejí. 

§.2. 
Každá, v takovém volebnmi okresu položená, k volení národ- 
ních poslanců do vikariatního okresu poukázaná obec, město, mě- 
stečko, městys i vesnice (i se všemi tam konskribovanými samotami) 
dostane instrukcí čili navedení k spisování a ižívání volitelského 
rejstříku i s jeho vzorem neb formulářem. 



Volební vád pro sněm Český 231 

§• •^. 

K spisování čili k vyplňování takového volitelského rejstříku 
má každá obec městská a městysská výbor dvanácti osob k volbě 
oprávněných vyvoliti ; v obcích vesnických staň se tento výbor 
z rychtáře a dvou neb čtyř vyvolených výborových mužů, k nimžto 
přidati se může na obecní outraty muž, ve spisovních věcech 
zběhlý, 

§• ^ 

Volitelský rejstřík od toho výboru vyplněný a od něho také 
podepsaný, od příslušícího faráře ohledem na stáří zapsaných vo- 
litelů, od berního (kontribučenského) ouřadu ohledem na vyplacenou 
daň pro rok 1848 a od politického ouřadu ohledem na ostatní 
politické vlastnosti volitelů se ohledá, potvrdí a pečetí opatři. 

Pakli obec k několika berním okresům neb politickým ouřadům 
přináleží, tenkráte toto potvrzení spolu státi se má od každého ber- 
ního a politického ouřadu pro volitele, tam příslušící. 



Volitelské rejstříky takto potvrzené má výbor obecní nahoře 
(§. 3) naznačený zase převzíti ; v den vykonávané volby má tento 
výbor s voliteli z obce na voliště se odebrati a u volení komissí 
s volitelskými rejstříky se vykázati. 

§. 6. 

V^olitclové pak dle obcí před volební komissí se předvolávají. 
volitelové jednotliví v rejstříku volitelském podlé popisních čísel 
zaznamenaní se vyzvou a pak od každého jednotlivého volitele 
budto jeho přinesený hlasovní lístek se odevzdá aneb jména vole- 
ných od něho komissí volební se sdělí, která tato jména hned před 
očima volitelovýma na uchystané volební lístky napíše a k druhým 
lístkům přiloží. 

§■ 7. 

Odevzdávání hlasů v každé případnosti jest tajné; pročež také 
má volební komissí nejpřísnější povinnost, jméno volitele. který 
oustně svůj hlas pověděl, v tajnosti zachovati. 

g. 8. 
Každý volitel volí dva poslance a dva náhradníky, tak že jeho 
volební lístek má obsahovati čtyry jména se zevrubným udáním 
jména a příjmení, stava a obydlí voleného aneb že oustně čtyry 
jména opoví volebním komissarům k napsání na hlasovní lístek. 

í Když se odevzdaly veškeré hlasy všech pi'ítoiiinvch obci v jed- 
nom vikariatním oddělení, má volební komissí u přítomnosti výbo- 
rových mužů obecních hned všecky hlasovací lístky a volební nn'sta 
v tom samém vikaiialii určené odebrati, a tam volliy stejným zpň- 



'2'ó2 Volební íúd |)ro sněni (lesky. 

sobem říditi; všudy všalí výjjoiúiu na vůli nechaLi. že pii skratinium 
(§. 10) v posledním vikariatním volišti moliou ioýti přítomni. 

i;. 10. 

Když volební komissí i v i)Oslednim vikariatním oddělení byla 
volení pořídila, a hlasy všech volitelů z celého vikariatního okresu 
pohromadě má, pak u přítomnosti obecních výborů, kteří se k tomu 
najíti dají, počne se skrutinium, to jest sestavení všech volebních 
hlasů a jich výsledek se vyjedná. 

Relativní (blíživá) většina hlasů z celého vikariatu rozhodne 
vyvolení dvou poslanců a dvou náhradníků tou měrou, že ti dva, 
kteří nejvíce hlasů obdrželi, mají býti poslanci neb deputovanými, 
a že ti dva, kteří po nich nejvíce hlasů dostali, náhradníky býti 
mají. 

§• 11- 

Dopadlé volení má se hned od volební komissí prohlásiti, 
vyvoleným deputovaným, jakož i náhradníkům od volební komissí 
vyhotovené vysvědčení o volení hned dodati i pak jejich vyjádření 
požádati, zdali volení přijímají. 

§. 12. 

Volební komissí sama jest složená: 

a) z poslance, od cis. kr. zemského presidium ustanoveného a 
kreditivem (věřícím listem) opatřeného, jakožto ředitele volební 
komissí ; 

b) z ouředníka, od příslušícího krajského ouřadu k tomu na- 
řízeného; 

ci z okresního vikáře aneb zastupitele, od něho ustanoveného. 

Řídící volební komissar od zemského presidium aneb k jeho 
rozkazu od cis. kr. krajského hejtmana do přísahy se vezme; krajsko- 
ouřťdni komissar má na svou ouřední přísahu a okresní vikář neb 
jeho zastupitel na svou kněžskou hodnověrnost komissarovi řídícímu 
veřejně rukoudáním přislíbiti, že každé falšování volitelských rej- 
stříků neb hstků překazí a jednotlivé volební hlasy zatají. 

§. 13. 
Všecky volební protokoly i s lístky volebnými od řídícího ko- 
missara volebního hned cis. kr. zemskému presidium se odevzdají, 
které ty samé stavovskému výboru k předložení na sněmu dodá, 
výsledek voleb však novinami uveřejní. 

ří 14 
Na dietách a paušali na cesty dostane řídící volební komissar 
denně deset zlatých konvenční mince. 

§. 15. 

Deputovaný (poslanec) neb jeho snad nastouply náhradník do- 
stane za osvědčenou cestu z volebního místa ke sněmu jeden zlatý 



Volební řád pro sněm Cebký. 233 

konvenční mince za míli. Ode dne svého přihlášení v ouřadu sně- 
movním a jak dlouho na sněmu jest přítomen, dostane na dietách 
pět zlatých k. m. za den. 

Bližší ustanovení o tom obsahovati bude sněmovní pořádek 
jednací. 

Hlava II. 

O volbách v městech, k vyvolení vlastních poslanců oprávněných, 

vyjímajíce hlavní město Prahu. 

§• 16. 

V městech, k vyvolení vlastních poslanců oprávněných, přede- 
vším hned po obdržení sněmovního rozpisu vyvoliž se výbor z dva- 
nácti měšťanů, který volitelský rejstřík zhotoví. 

Místní ouřad přísně jest zavázán, výboru se všemi potřebnými 
pomůckami bez meškání přispěti. 

§. 17. 

Vyhotovený rejstřík volitelský má volený výbor otevřený k na- 
hlídnutí pro každého vyložiti, a tři dni před konanou volbou dáti 
od faráře ohledně na stáří zapsaných volitelů a od místního ouřadu 
ohledem na ostatní vlastnosti dát potvrditi. 

§. 18. 

K vykonání volby samé má od dvanácti výborových spoluoudů 
řídící volební komissar a spolukomissar, oba z obyvatelstva bez 
ohledu na měšťanské právo se ustanoviti. K těmto dvěma komis- 
sarům má místní duchovní správce aneb v jeho zaneprázdnění jeho 
zastupitel se připojiti. 

Oba volební komissarové městskému přcdnostenství dle vzoru 
přísahacího. ve volební instrukcí obsaženého, přísahu složejí a místní 
duchovní správce neb jeho zastupitel má na svou kněžskou hodno- 
věrnost přislíbiti, že každé falšování překážejí a volební hlasy za- 
taj ejí. 

^ 19. 

V každém městě se zároveň tolik náhradníků vyvolí, kolik 
město poslanců smí voliti a sice v tom samém způsobu, jak §§. 8 
a 10 ohledem na volby vo vikariatech předpisují. 

Pii volbě samé má nabídnutí jednotlivých, ve volitelskéra rej- 
stříku zapsaných volitelů, odevzdávání hlasovních lístků aneb jich 
vyplnění, skrulinium, prohlašování vyvolených poslanců a náhrad- 
níků, vyhotovení volebního vysvědčení a odeslání hlasovních lístků 
i s volebními protokoly tím samým způsobem, jak jíž ve vikariat- 
ních okresích jest nařízeno. Jen se má volební vysvědčení od vo- 
lební komissí pro poslance a náhradníka vyhotovené, spolu i od 
místního ouřadu koramisovati. 



34 Volební řád pro sněm ('.esky. 

§. 21. 
Poslanec každého venkovského města dostane ty samé diety 
a stejnou náhradu za cestovní outraty, jako poslanci okresů vi- 
kariatních. 

Hlava III. 
O volbách v hlavním městě Praze. 

§• 22. 
Hlavní město Praha volí k prvnímu českému sněmu dvanácte 
poslanců a šest náhradníků. 

§. 23. \ 

K vykonání této volby hlavní město Praha v následující okresy 
se rozdělí : 

a) Hradčany s Malou Stranou; 
h) Staré Město; 

c) Hořejší Nové Město : 

d) Dolejší Nové Město. 

§. 24. 

Měšťanský výbor 24oudový volí pro každý městský okres 
z veškerého obyvatelstva výbor pro registrování volitelů. jemuž 
náleží, dle níž vydaného navedení rejstříky velitelské spisovati, ty 
samé pro každého k nahlédnutí v způsobilém místě na několik dní 
otevřené položiti a pak magistrátu k potvrzení nejen stranu stáří 
volitelů dle nacházejících se konskriptních spisů, nýbrž i stranu 
ostatních politických vlastností předložiti. 

Při spisování volitelských rejstříků má magistrát příslušícímu 
volebnímu výboru každou vědomost neudporně udělovati. 

ř?- 25. 

K vykonávání volby samé volí stávající výbor 24oudový pro 
každý jmenovaný volební okres města řídícího volebního komissara 
a šest spolukomissarů z veškerého Pražského obyvatelstva. 

Tyto volební komissí mají po předcházejícím ohlášení dne a 
hodiny zároveň ve svých okresích u přítomnosti příslušícího výboru 
volitelského voláním jednotlivých volitelů dle volitelských rejstříků 
hlasovní lístky požadovati, takové i s volitelskými rejstříky za- 
pečetiti a až k skrutinium u Pražského magistrátu uložiti. 

Jelikož město Praha 1 2 poslanců a G náhradníků volí, za tou 
příčinou má každý hlasovní lístek 18 jmen obsahovati. 



Volební řád pro sněm Český. 235 

§• 27. 
Spoluoudové volební komissí u magistrátu dle sděleného při- 
sahacího vzoru přísahu složejí, že každé falšování hlasovních lístků 
a volebních protokolů překážejí a jednotlivé hlasovní lístky zatajejí. 

§. 28. 

Až pak hlasovní lístky ze všech městských okresů budou po- 
hromadě, mají veškeří spoluoudové čtyř volebních komissí vedením 
z nich vyvoleného přednosty skrutinium společně na staroměstské 
radnici předsevzíti; načež oněch dvanácte, kteří nejvíce hlasů mají, 
za vyvolené poslance, těch šest mužů však, jenž v počtu hlasů 
nejvíce se blížeji, za náhradníky platějí. 

§. 29. 

Prohlášení vyvolených poslanců a náhradníků stane se hned 
přednostou volební komissí před staroměstskou radnicí. Volební vy- 
svědčení se má hned od volební komissí vyhotoviti, od Pražského 
magistrátu potvrditi a poslancům a náhradníkům k osvědčení svého 
přijmutí dodati. 

Lístky hlasovní s protokoly volebními mají se od volební 
komissí zemskému presidium k odevzdání stavovskému výboru pro 
sněm podati. 

§. 30. 

Na dietách dostane každý poslanec hlavního města Prahy pět 
zlatých konv. mince na den. jak dlouho na sněmu přítomen jest. 

Hlava IV. 
O volbách Pražské university. 

§. 31. 

K zastoupení university s technikou se má mimo již voleného 
Rektora magnifika z každé již stávajících 4 fakult, jakož i z tech- 
niky jeden poslanec a jeden náhradník vyvoliti. 

i>. 32. 

Volitelové každé fakulty a techniky, t. j. skutečně ustanovení 
proiessorové a vmatrikulovaní doktorové, kteří zákonními vlast- 
nostmi se vykázati mohou, obdrževše rozepsání volby, hned vyvolejí 
výbor volební ze 3 spoluoudů, jimžto náležeti bude, v příštícli 
o dnech sepsati velitelský rejstřík příslušíci pro fakultu. 

K spisování tohoto volitelského rejsti'íku má akademický senát 
jakož i direktorát techniky potřebné vědomosti a {lomůcky neod- 
porně sděliti. 

Í5. 33. 

Volitelský rejstřík v každé fakuli ě sepsaný na příslušném 
místě otevřený se vyloží a tři dni před volbou samou oldedem na 



236 Volební fád pro snérii Český. 

•stáří a jiné vlastnosti jednotlivýcli velitelů od laiímího přednosty 
fakulty se potvrdí. 

í<. 34. 

K vykonáni volby samé voli každá fakulta lídícího volebního 
komissara a dva spolukomissary. kteří od Rektora maf/niíika dle 
předepsaného přísah acího vzoru vezmou se do přísahy. 

Duchovní, za volebního komissara zvolený má obsah přísahy 
pro volební komi.ssary Rektoru magnifikovi rukoudáním na svou 
kněžskou hodnověrnost přislíbiti. 

í<. 35. 
V den k volbě v každé fakultě a v technice ustanovený má 
volební komissi u přítomnosti příslušícího volitelského výboru vo- 
láním jednotlivých volitelů hlasovní lístky požadovati i skrutinium 
hned předsevzíti. I zde ten, kdož nejvíce hlasů má, za poslance, 
a v hlasech nejvíce jemu se blížící za náhradníka [má] považován býti. 

§. 36 

Dopadlé vyvolení hned se prohlásí. Volební vysvědčení pro 
poslance a pro náhradníka od volební komissi se vyhotoví, od 
fakultního přednosty koramisuje, vyvolenému k osvědčeni přijmutí 
hned dodá a oznámení i prohlášení v novinách cestou zemského 
presidium způsobí. Hlasovní lístky s protokoly volebními zemskému 
presidium se podají. 

§• 37. 
Na dietách každý poslanec pět zlatých konv. mince za každý 
den své přítomno.sti na sněmu obdrží. 

Hlava V. 

Všeobecné ustanovení. 

§. 38. 

K volení jest vůbec oprávněn bez rozdílu náboženského vy- 
znání každý státní občan, který odbyl 25. rok svého života ; jenom 
musí 

a) v městech, k vypravení vlastního poslance oprávněných, 
zároveň tam bydleti a měšťanem býti; 

b) ve všech ostatních místech, které ve vikariatu pospolu volejí. 
budte již města, městečka, městyse neb vesnice, na ten čas v obci 
bydleti, ve které volitelské právo vykonávati chce, nějakou přímou 
(direktní) daň platiti a propadlou částku daně >j dní před volbou 
zapraviti. 

§• 39. 
Za poslance může každý v zemi zrozený státní občan bez roz- 
dílu náboženského vyznání vyvolen býti, který v Cechách svůj 



Volební řád pro sněm Český. 237 

řádný byt má a 30. rok svého života přestoupil. Kdyby za poslance 
neb deputované se měly voliti osoby, jenž sice jsou rakouští státní 
občané a také v Cechách svůj trvanlivý byt mají, však ale v Če- 
chách zrozeni nejsou, tuť by platnost jejich vyvolení záležela na 
usnesení sněmu samého. 

í^- 40. 
Státní občané, kteří nejen od konavého nýbrž také od trpícího 
volebního práva se vyjnnají, naznačuje nejvyšší kabinetní dopis od 
<S. dubna 1848 ; jsout pak : 

a) všecky pod opatrování postavené osoby; 

b) všickni bankrotníci, pokud se nevina jejich soudními výroky 
neosvědčila: konečně 

c) všickni ti, kteří pro zločin cti zbavující aneb pro podobný 
těžký policejní přestupek u vyšetřování byli a za nevinné prohlášeni 
nejsou. 

5;. 41. 
Všecky hlasovní lístky osobně se musejí odevzdati. Tak také 
oustní hlasování ve vikariatních okresích jen osobně se státi může. 

§. 42. 
Každý k volbě oprávněný své hlasovní právo při volení po- 
slance jen jedenkráte vykonávati může. Takoví, jenž tehdy v mno- 
hých třídách jakožto volitelové jsou způsobní (k. p. fakultní spolu- 
€ud, jenž jest spolu měšťanem), mohou jen v jedné třídě spolu 
voliti. 

§• 43. 
Spoluoudové volební komissí za poslance nemohou voleni býti 
pro okresy, v kterých volbu řídili. 

i;. 44. 
Při rovnosti hlasů rozhoduje los, což nejen o poslancích, nýbrž 
i o náhradnících platí. Volební komissí má los hned po skrutinium 
přede všemi přítomnými k rozhodnutí přivésti. 

§. 45. 
Pakliby poslanec již vyvolený ještě na jiném místě nápodobně 
za poslance měl býti vyvolen, tuf má se prohlásiti, které volení 
přijímá. Pro okres neb pro město, kde tento vyvolený poslanec 
volení nepřijímá, jeho náhradník za poslance nastoupiti má 

t<. 46. 
Kdyby veřejný ouředník za poslance volen býti měl, takové 
volení již jeho dovolení na čas trvání sněmu v sobě zavírá. 

§. 47. 
Sahá-li vikariatní okres do dvou krajů, tenkráte má spolu- 
oučinkovati ouředník toho krajského ouřadu, v jehožto kraji vo- 
liště leží. 



238 Volební řád pro snérn Český- 

§• 48. 
Všecky spisy ve volebních záležitostech jsou od kolku a ouredni 
dopisování volebních komissí od porta osvobozené. 

§. 49. 
Diety a cestovní outraty pro poslance a volební komissary za- 
pravějí se předplatkem z král. komorního fondu (důchodu). Roz- 
hodnutí jejich zaplacení ponechá se konstitučnímu vyjednání. 
Od cis. král. českého zemského presidium. 

V Praze dne 20. května 1848. 

Lev hrabe Thun, 
c. k. gubernialni president. 

(Arch. Mu.sea.) 

Co do výsledku voleb poslaneckých pro sněm Česky oznamuje 
Dr. Kar. Leop. Klaudi dne 8. července v „Bohemii" (Nro. 111. sir. 2. 
si. 1. v ,Ein offenes Wort an meine Landsleule"*), že mezi 176 po- 
slanci bylo 87 ze stavu rolnického. Že mezi poslanci zemskými počet 
rolníkův byl velmi značný, zřejmo jest i ze slov Havlíčkových: „Jako 
jsme vám radili, abyste na český náš sněm domácí nejhlavněji rolníky 
a takové muže voliU za deputované, kteří od vrchnosti odvislí nejsou 
(a tak se i stalo, že vyvoleno jest nejvíce rolníků), tak vám zas na Ví- 
deňský sněm upřímné radíme, abyste volili muže schopné k vyššímu poli- 
tickému jednání a učené v každém ohledu. Nestane-Ii se to, uvidíte, že 
my Cechové mezi těmi ostatními národy ve Vídni málo pořídíme." (Nár. 
Nov. 1848. str. 243. si. 1.) " 

Poznamenání hodno jest stanovisko Chebských vůči sněmu Če- 
skému. Dne 13. června konala se v Chebu schůze, kdež mnoho řečněno 
pro i proti obeslání tohoto sněmu. Purkmistr Dr. Wladika vřele přimlouval 
se pro spojení s Čechami a pro obeslání sněmu Pražského. Dr. Gschier 
a j. navrhovali, by Pražský sněm se obeslal toUko s ohrazením práv 
chebských. Dr. Wolf konečně radil, písemně protestovati proti stavovskému 
přivtělení Chebska k Čechám, proti odstrkování zájmů německých a proti 
nešetření Frankfurtských usnesení, poněvadž otázka sněmu chebského 
vyhrazena zůstává sněmu říšskému. Po dlouhé debatě zůstáno na tom. 
volbu poslance odročiti a spolu s ostatními městy německými v Čechách 
žádati o odložení sněmu Českého až za sněm říšský. (Boh. 105. po- 
slední si.) 

K tomu v jiném čísle téhož časopisu podává se obšírnější výklad 
tento : Chebsko k Čechám posud přivtěleno, jeho spojení s Čechami jest 
faktické. Až do roku 1721 mělo Chebsko své vlastní sněmy, zaručené 
privilegiemi německých císařů a českých králů. Chebští sněmu českého 
nikdy neobeslali, nikdy ho za ústavní moc ve své zemi neuznali ; Chebsko 
má se k Čechám jako Bukovina k Haliči, Vorarlberg k Tyrolsku, Salc- 
pursko k Hornímu Rakousku. Chebští měštané a držitelé rytířských statků 
žádali J. Veličenstvo o restituci svého práva historického ; výnos minister- 



Adresa Žatecká guberniálnimu presidentovi. 23^ 

ský zůstavuje otázku tuto sněmu říšskému ; sněm český jest strana i ne- 
může o tom rozhodovati. Jako měšťané Chebští, tak i mnozí sedláci a 
měslo Aš prohlásiH, že sněmu Českého neobešlou. (Tamž, 101 a 102, 
posled. si.). Dále se tam popisuje, jakož i v čísle 95 a 96 (poslední si.) 
zmařená volba do sněmu Českého, konaná ve vikariálě. 



Adresa Žatecká guberniálnimu presidentovi. 

20. května 1848. 

Měšťanstvo Žalecké odevzdalo dne 20. května presidentovi Českého 
gubernia, hraběti Lvu Thunovi, následující adresu, již tento dal veřejně 
vyhlásiti. (Schopf, IV. 11. a 61.) 

Politování hodné události ve Vídni, které právě došly k vědo- 
mosti věrně poslušně podepsaného měšťanstva hluboce nás dojaly. 

Naplněni jsme spravedlivou bolestí, jižto zbuzují v nás starosti 
o zachování trůnu J. c. k. Veličenstva. Toliko zpráva, jež nás zá- 
roveň došla, kterak pod záštitou Vaší Excelence obyvatelstvo našeho 
hlavního města jako jeden muž povstalo k ochraně milovaného 
krále našeho, kterak obyvatelé Pražští, zanechavše všeho strannictví, 
city své sjednotili pro blaho vznešené dynastie naší, zmírnila trpkost 
tohoto dojmu. Puzeno těmito city věrně poslušně podepsané mě- 
šťanstvo spěchá Vaší Excelenci vyjádřiti, že smýšlení, které se pro- 
jevilo ve Vídni, a chování se Vídeňského obyvatelstva k našemu 
zeměpánu odmítá s ošklivostí. 

Měšťanstvo jest příchylností a lá.skou k našemu milovanému 
zeměpánu J. c. k. Veličenstvu Ferdinandovi, císaři a králi, a k jeho 
domu proniknuto. Měšťanstvo jest vysoce potěšeno smýšlením, jež 
obyvatelstvo Pražské k milovanému králi našemu projevilo, jest zá- 
roveň potěšeno vyjádřeným bratrským sjednocením, které při tom 
mezi obyvatelstvem německým a českým na ochranu trůnu J. c. k. 
Veličenstva a k docílení jednoty ve vlasti bylo obnoveno 

Měšťanstvo kr. krajského města Žatce, náležejíc k jazyku něme- 
ckému, tímto zároveň odmítá každou zodpovědnost, která by z roz- 
dílnosti jazykové mohla se vyvozovali pro odlišování jeho zájmův 
od zájmů království Českého, a tímto slavně prohlašuje, že toliko 
ve sjednocení německého a českého obyvatelstva země jediný pro- 
středek shledává k udržení jednoty království, kteréhožto bratrského 
sjednocení s vyloučením všeho rozlišování obapolných zajmuv do- 
máhati se bude pevným jeho cílem. 

Toto smýšlení Vaší Excelenci vyjeviti dovoluje si věrně poslušně 
podepsané měšťanstvo kr. města Žatce, dne 20. května 1848. 

(Schopf, IV. iU:\ 



240 Jelařiče bána list Národnímu Výlioru. 

Jelaóiče bána list Národnímu Výboru. 

20. května J848. 

Na programu schůze Nár. Výb. dne 2!). května 1848 by] mimo 
jiné následující list, kterýž tu přečten: 

Slavný Výbore Národní ! Na den 5. června fJunia) t. r. položen 
jest sněm trojjcdiného království Dalmatskeho, Choivatského a Sia- 
vonského. — Kterak a na jakém základě st)ěm ten bude složen, 
shledáte na přiloženém prozatimném nařízení, od bánské rady vy- 
pracovaném, kdež pod číslem 8mým výslovně se prohlašuje, že 
na řečeném sněme příhodné místo bude dáno zástupcům kterékoli 
jiné země rakousko-slovanské, kdyby sněm přítomností svou chtěli 
poctíti. 

I těší mne, že Slavnému Výboru, jakožto zástupci pobratim- 
ského národa českého, tedy rakousko-slovanského, mohu to oznámiti, 
zdvořile pozývaje ho, a jím celého národa českého, aby — pokud 
možno — svrchu projevené přání národa chorvatsko-slavonského 
ráčil splniti a sněm trojjediného království svými poslanci navštíviti. 

Přijměte, Ctění Pánové, upřímný pozdrav můj. 

V Záhřebe 20. května 1848. 

Jelačic bán. 

(Orig. chorv. v Nár. Nov. 1848, 47). 

Po přečtení tohoto dopisu následoval nesmírný potlesk a volání 
„slávy". Horlivě rokováno, kterak přání projevenému vyhověti, i sneseno, 
k návrhu hraběte Wurmbranda, aby pp. Kar. Jar. Erben a Vil. Duš. 
Lambl, jižto od výboru pro Slovanský sjezd vysláni byli do Chorvátská, 
by tam odtud podávali zprávy, byli považováni zároveň za delegáty Nár. 
Výboru a od příštího sněmu českého v této hodnosti potvrzeni ; dále sne- 
seno, aby Šafařík na přátelský dopis Jelačičův vyhotovil přátelskou odpověcf, 
kterouž by podepsaly Výbor Národní i Výbor Stavovský. (Nár. Nov. 
1848, 47.) OdpověcT tuto nalezneš níže, dne 3. června 1848. Tímto 
způsobem počalo se prakticky prováděti, čeho si přál nejmenovaný, písmem 
F. označený vlastenec český ve Květech (1848, str. 206) již dne 18. 
dubna, řka: „Slyšeli jsme a slyšíce plesali, že Haličané k nám do Cech 
chystají vyslance, ježto bratrství a vzájemnost nám osvědčiti mají. Neměli 
bychom tolikéž učiniti a do Haliče, ale i do Chorvátská podobné posel- 
ství od koruny české vypraviti? Ba ještě dále by se v té věci pokročiti 
mohlo i mělo; totiž aby každá země slovanská k ostatním zemím slo- 
vanským říše rakouské na sněmy aneb ku stálému přebývání vyslance 
své posýlala, kteří by co orgán vzájemnosti přání, žádosti a stížnosti na 
jevo dávali? Návrh tento snad povšimnutí zasluhuje; ano měly by se 
i ve Vídni, v tomto přirozeném středišti Slovanů rakouských sjezdy držeti 



Nařizeni o užíváni čeítiny v úřadech na Moravě. 241 

slovanské, an by jim více nepřekážel onen systém, jehož ukrutná slova 
byla: „Já neznám v císařství rakouském žádných národů, já znám jen 
poddané." " 



Nařízení o užívání češtiny v úřadech na Moravě. 

20. května 1848. 

„Ačkoli zřízení zemské od r. 1628 předpisuje výslovně, že u úřadu 
v tom jazyku vyjednávati se má, v kterém se zadají spisové, a dle §. 13. 
řádu soudního od r. 1781 strany i zástupcové jich jazyka v zemi ob- 
vyklého, tedy českého nebo německého, mohou ve spisech svých užívati, 
přece nebylo v markrabství Moravském snad [ani] jediného práva a úřadu 
vrchního, jenž by v praxi zákony těmito se byl řídil a lidu rozsudky a 
jiná rozhodnutí v jazyku českém byl vydával ; ano mnozí úřadové tak se 
zapomněli, že pod záminkou jakýchsi vymyšlených, jazyku českému odpor- 
ných zákonů žádosti neb žaloby české lidem nazpátek dávali, nařizujíce, 
by je dali do němčiny přeložiti a znovu je zadali." 

,Že se s lidem moravským německé protokoly zaváděly, které on, 
nerozuměje jim ani slova, měl podepisovati, že se pozůstalosti dědicům 
moi-avským odevzdávaly po němečku, tak že tito nevěděli, co zdědili ; že se 
majetníkům moravským, německy nerozumějícím, grunty do kněh zapiso- 
valy německy, že kmotrové při křtu a svědci při oddavkách potvrzovali 
v německých knihách křtících a oddacích, nevědouce, co tam zapsáno 
atd., každému ze smutné zkušenosti jest vědomo." (Týd. 2Bó.) 

Rokem 1848 nenastala v oněch poměrech asi příliš veliká změna, 
ale vydáno aspoň takéto nařízení. 

Dle vysokého dekretu m. si. zemského presidium od 12. května 
1848 č, 2H27. ukládá se z nařizeni pana ministra záležitostí vnitrních 
od 5. května t. r. č. 2. k. p. úřadňm, by budoucně k tomu při- 
hlížeh, aby každá obec podřízená obdržela na potvrzení alespoň 
jeden výtisk zákonů a ohlášení všelikých, jenžto se záležitostí pod- 
daných týkají, ku kterémuž konci se úřadům přiměřený počet 
takových zákonů a ohlášení doručí. 

Nad to se úřadům nařizuje, aby výroky (Bescheide), a všeHká 
nařízení obcím a poddaným vydávali v jazyku vlastenském, v každé 
krajině obvyklém, v kterémž zvláště i všeliké smlouvy zhotoviti 
se mají. 

Od c. kr. krajského úřadu v Brně. dne 2i'. května 1í54í^. 

Ferdinand hrabě z Bubna, 
c. k. m. si. gul)ern rada a krajský. 

(Týd. 235.) 
16 



242 Dra. Riegra , .Slovo k Moravanům". 

Dra. Rieg-ra „Slovo k Moravanům". 

21. května 1^48. 

Provolání loto nedatované, vytištěno bylo (kusé) dne 21. květ, v č. 40. 
„Konst. Pražských Nov." i uveřejněno též v tiscích zvláštních. 

Bratří Moravané a Slezáci ! Srdečné pozdravení od bratří va.šich 
v Cechách ! 

Již konečně odbila ta hodina, jejížto udeření jsme tak dávno 
toužebně očekávali, hodina, kde s týla našeho bylo sňato ono jařmo 
vlády nenáviděné, kteráž po dvoje století práva naše přirozená, po- 
litická i národní bez milosrdenství utiskovala. 

Náš dobrotivý a spravedUvý král Ferdinand poznal zlomyslnost 
dosavadních rádců svých, kteříž spravedhvým žádostem lidu jeho 
k uchu jeho dojíti nedah, — odehnal je od své posvěcené osoby, 
a navrátil národu našemu tato práva přirozená i národní, kteráž 
mu posud byla nespravedlivě zadržována. 

Již nyní může každý pozvednouti hlasu svého, za.stati se o své 
právo, pronésti žádosti své. a bratr k bratru promluviti slova srdečná. 
Slyšte taková slova naše, nejbližší a krevní bratří naši ! Více než 
dvě stě let minulo od onoho dne, kdež plukové předků vašich na 
Bílé Hoře u Prahy společně s předky našimi k bitvě rozhodné se 
postavili. Znalif tehdáž zajisté předkové vaši, co tu stálo v sázce, 
věděli, že se tu hraje netoliko o svobodu společnou Cechů a Mo- 
ravanů, ale také o zachování společné národnosti naší — o samo- 
statnost krásné koruny české, kteráž zlatým vínkem svým trojjedinou 
naši vlast česko-moravsko-slezskou objímá. Protož bojovali také [s] ne- 
vyrovnaným hrdinstvím, protož toho dne samé Cechy udatenstvím 
překonajíce, padli na bojišti až do posledního smrtí hrdinskou. 
Tento skutek bude věčně co stálá hvězda mezi nejslavnějšími na 
nebi společné slávy naší zářiti! — Tento den jest v knihách ne- 
rozdílné historie naší jako poslední list a rozhodným významem 
svým nade všecky jiné důležitý — těžký, přetěžký obsahem svým; 
nebof cokoli odtud v knihách těch až do našich dnů psáno, jest 
bud pouhým a nevyhnutedlným následkem jeho, nebo je tam jen 
jako pro nuzné vyplnění místa položeno. 

Bratří ! památka toho dne jest jako kříž nad hrobem rodičů 
našich, nad nimiž my věrné děti jejich společné slzy proléváme, — 
nebot toho dne zasvětili rodičové naši krví společně prolitou věčně 
nerozdílný spolek náš. V pravém objetí bratrském stah toho dne 
Cech i Moravan v zápasu smrtedlném o samostatnost vlasti své, 
od věků společné. — Padli zároveň. Co se dále s námi dělo, nechci 
tuto vypisovati. Cteme-li v kronikách našich, bude nám těžko ne~ 
zaplakati nad trápením národu našeho, ačkoli zlé svědomí pánů 
našich spisovatelům příběhů těchto nedopustilo, aby směli odkrýti 



Dra. Riegra „Slovo k Moravanům". 243 

pravdu celou a nelíčenou. Od toho dne až do těchto dob bylo 
v zemích našich ticho hrobové. Go jsme za ten čas snášeti museli, 
vy to znáte, bratří I — Nechceme o tom slov šířiti, kterak svoboda 
naše až do té chvíle proti silám nepřátel našich hrdinsky uhájená, 
v prach a bláto byla sešlapána, kterak nejslavnější mužové naši 
smrtí mučedlnickou 'za samostatnost společné vlasti naší na po- 
pravišti hynuli, — kterak otcové naši z této země, z pravého dě- 
dictví předků svých vyhnáni, po cizinách sem a tam blouditi museli, 
nemajíce, kdeby položih hlavy své! A ptáte-li se po kostech ve- 
likého Moravana Komenského a tolika jiných mužů šlechetných 
a učených z krve naší : v cizí zemi museli je složiti. Moravané i Če- 
chové byli rozptýleni po šírém světě, rovněž jako někdy židé po 
pádu Jerusalema. 

Jako tito zmizeli jsme též i my ze řady národův evropských, 
a koruna česká, kteráž se prvé zářila mezi nejbohatšími, ztratila 
tehdáž moc a slávu svou. — Odtud nemohli jsme více slovo vésti 
mezi národy světa, jako jsme prvé činívali v dobách důležitých 
mocí rozhodnou. 

Jméno naše přišlo v Evropě k zapomenutí. 

Avšak nebylo dosti na tom, že jsme nemohli více promluviti, 
za hranicemi u veliké řadě národů a států evropských — ale ani 
doma, kde za časů staré svobody národ náš sám byl zákony dával, 
nesměli jsme více ceknouti o svých právech a potřebách. 

Od té doby byla poroba naše úplná. Činili s námi, jak se jim 
zlíbilo, nakládali s námi jako s nějakým zbožím. Pomlčím o tom, 
kterak od naší porážky v tom roztržení Čechů a Moravanů tolikerá 
bída, tolikeré neštěstí na nás se svalilo. 

Nechceme vypisováním tolikeré křivdy vzbuzovati bouři v srdci 
vašem, kteréž jest beztoho naplněno hořkostí nad tím, co jste pře- 
trpěli od této doby, co společná koruna naše padla, a my všickni 
zároveň s ní společnou svobodu svou ztratili. Nač bychom Vám 
měli připomínati, kterak od té doby svazek poddanství našeho rok 
od roka se utužoval, a ubohému lidu našemu vždy nová a ne- 
spravedlivá břemena se ukládala. Vy to znáte, však jste to zkou- 
šeli rovněž jako bratři Vaši — Čechové! 

Sousedům našim, národům okolním nevedlo se ovšem o mnoho 
lépe, ale jest utrpení jedno, v němž národ náš nemá sobě rovného. 
Jako otcům našim po bitvě bělohorské jazyky vyřezávali, tak po- 
tomkům jich činili neustále po dvoje století Jazyk nám od Boha 
daný, jazyk, kterýmž apoštolově naši, sv. Cyril a Method. nám Mora- 
vanům, Slovííkům, Čechům víru Kristovu zvěstovali, jazyk sv. 
Václava chtěli nám vyrvati z úst a cizí vnucovali nám zaii. 

Náš jazyk přirozený vypudili ze škol našich, ze všech soudů 
a úřadů našich; cizince povolali do zemí našich, slova spravedlnosti, 
ač byla-li taková — museli jsme slyšeti jazykem německýni a cizí 
nebo odrodilí úřadníci cizím jazykem nám rozkazovali. 

Ib* 



244 Dra. Hicí^ra „Slovo k Moravanům''. 

Nerozumčl-li našinec rozkazům takovým, Lre.stali jej začasto. 
Nadarmo hledali jsme podpory a pomoci, žádný úředník nás ne- 
chtěl vyslechnouti, žádný nám nerozuměl. V obnoveném zřízení 
zem.ském byla nám rovnost řeči naší s řečí německou slíbena a zá- 
konem pojištěna. 

Však znáte, jak se slib ten zachovával. Když jsme se ve vlastni 
zemi své po otcích zděděné, před soudnou stoiicí spravedlnosti 
o své právo hlásili, museli jsme si najmouti tlumočníka, kterýžby 
za nás stížnost naši přednášel. Jazykem naším, kterýmž by se 
v zemích našich — podle práva a spravedlnosti aspoň ve všech 
osadácli, kde se mluví řečí českoslovanskou nebo moiavskou, vy- 
učovati mělo, povrhovali tak velice, že ani na vysokých školách — 
jediných v celé zemi moravské, proíésora toho jazyka ustanoviti 
nechtěli. 

V takové ponížení a potupení přivedli konečně starý jazyk 
náš, že Cech anebo Moravan, znající jediné jazyk svůj národní, za 
sprosťáka, ba na své vlastní půdě za cizince považován byl, — 
a bud svůj jazyk přirozený zúplna zanedbati a jako zahoditi, anebo 
ve všech úřadech cizincovi místo postoupiti musel. — 

Necítili jste to i vy rovnou měrou jako my? — nepřekypěla 
vám žluč pro tylo křivdy jako nám ? — Od té chvíle, co bělohorská 
bitva společné svobodě naší ukrutnou ránu zasadila, tu klesnul 
národ náš, jako polomrtvý ve mdlobu smrtedlnou. Náš stav byl 
jako stav člověka, kteréhož byli pochovali, domnívajíce se, že je 
mrtev — proto že se tak zdálo. — Avšak národ náš nebyl mrtev. 
Ležel jen ve mdlobách, cítil, kterak se chystati jej do hrobu vlo- 
žiti ; cítil, jak se naň sypaly hroudy útisku, povržení, hanby a za- 
pomenuti. Ukrutně tížilo jej břemeno to — oudy jeho zemdlené 
nemohly je se sebe odvaliti — řeč jeho byla udušena, — den ode 
dne očekával poslední hodinu skutečné smrti své — rád by byl 
volal o pomoc — ale ani vzdechy smrtelné, jež vyrazil z prsou 
svých, nepronikly na světlo boží skrze hluchou zemi, kterouž jej 
byli zahrabali — myslíce, že již na věkj^ — V jeden hrob byli sme 
uloženi jedním dnem Čechove, i Moravané, abychom z něho zase 
jednou, ažby přišel den z mrtvých vstání, pospolu vstali k novému 
životu! Hle, tento den přišel, a, bratři, měli bychom se od sebe 
odtrhnouti právě nyní, kde cizí živel národ náš pohltiti hrozí, kde 
slabo.st sil našich pro dlouhé odpočinutí nedospěl3^ch — kde bu- 
doucnost naše — plamennými slovy nás vyzývají, abychom se i nyní 
bratrsky podporovali — abychom obnovili a utvrditi svazek tisíce- 
letý předků našich pro společné spasení! 

Slyšte nás, bratří Moravané, Společníci utrpení našeho ! Když 
jsme, sebravše všecky síly své toto břemeno cizoty a nespravedlivé 
vlády se sebe setřásli, tu sme spomínali nejdříve na vás. Byl to 
den 11. března, pro nás věčně památný, když jsme se sešli v síni 
sv. Václavské v Praze před obličejem děl a vojska se zbraní na- 
bitou, abychom pozvedli hlasu svého za svatá práva lidu svého, 



Dra Riegra , Slovo k Moravanům". "45 

kteráž dle vůle boží náleží každému národu — abychom žádali na- 
zpět, co nám nepravě bylo vzato. Toho dne měl hanebný Metter- 
nich, potlačovatel vší svobody, zvláště pak úhlavní nepřítel nás 
Slovanů — všecku moc ještě v rukou. Ve Vídni bylo tehda ještě 
ticho, a nenadali jsme se věcí těch, kteréž tam potom nastoupily. 
My neměli na straně své proti nepříteli tak mocnému ničehož než 
dobré právo své a pevnou naději v ochranu boží, že nás a spra- 
vedlivou věc naši potlačiti nedá. — Stáli jsme samotni, nemajíce 
nikdež přítele neb soudruha počínání svého. — Kde jsme měli 
hledati přízeň neb sympatii? Kde jakou podporu? Gi snad u Němců, 
proti nimž jsme my Moravané a Cechové od nejtemnější staro- 
věkosti. do níž historie naše zasahá, od časů Samovj-ch a Svato- 
plukovj^ch až na naše dni v neustálém boji o samostatnost neb 
aspoň o řeč a národnost státi museli? Měli jsme hledati ochranu 
národnosti naší u národu německého, kterýž k nynější síle své 
došel jedině zničením a pohlcením národnosti Slovanů polabských, 
jehož dobrá polovice jen násilím i ouskokem zněmčená krev slo- 
vanská!? Gi jsme se snad měli ohlížeti o pomoc u Rusů, abychom 
upadli v otroctví bídy desetkráte horší než bylo to, z něhož vyváz- 
nouti jsme se namáhali. A nebo snad u Madarů. kteříž k žalosti 
naší vaše i naše nejbližší bratry, Slováky, utiskuji a národnosti zba- 
viti usilují? 

Gož bylo přirozenějšího, že jsme se v tomto stavu svém nej- 
prve po vás ohlíželi, vědouce, že vy pod tím samým břemenem, 
jako my, sténáte, že i vy s námi stejné potřeby a žádosti máte. — 
Abychom k opravám, národu našemu potřebným, řnadněji přistou- 
piti, abychom lidu v Cechách, a snad ještě více na Moravě utlače- 
nému k lepšímu stavu pomoci, a proti jeho i národnosti naší 
stálému utiskování pevněji na odpor postaviti se moldi: žádali 
jsme si spojení s Moravou, aneb raději upevnění a sesílení tisíce- 
letého svazku s ní. — 

Když se, bratří, tato žádost ponejprve v srdci našem ozvala — 
nebyla Morava ještě zemí konstituční — všeliká moc ležela ještě 
v ruko a krále našeho společného, jemuž sme žádost svoji přednesli. 
V tom pobouření myslí našich, kde se nám jednalo o dobytí nej- 
světějších statků národních, o svobodu, samostatnost a národnost, 
neměli sme dosti chladné rozvahy, abychom vyhledávali k žádosti 
své slov takových, kteráž by nikoho, a na žádné straně urazili ne- 
mohla. Vycházejíce z přesvědčení, že i u Vás takové spojení se 
žádá, a všem krajanům našim vítáno bude, v kterémžto mínění nás 
také mnohé hlasy ústní i písemní od Moravanův samých potvrzo- 
vali, žádali jsme před trůnem jednoduše o toto spojení Cech s Mo- 
lavou jako ženich, kterýž nepochybuje o lásce milenky své k sobě, 
otce o ruku její žádá. 

Nenadal it jsme se tehda, že tato žádost naše nám za zlé vy- 
kládána bude — nepomyslili jsme, že se najdou mezi Vámi lidé, 
kteříž o nás, bratiích Vašich, roznášeti budou hanebné pověsti, jako 



246 Dra. Riegra „Slovo k Moravanům". 

bychom my Vás, stejnorodé bratry své sobě podmaniti, a z Moravy 
nějakou služebnou krajinu udělati chtěli. Jak veliká je nestydatost 
těch, kteří nás mezi Vámi v takové podezření uvésti se snaží, po- 
znáte v plné míře, když povážíte, že jsme v tom okamžení, když 
jsme se poprvé — a to dříve, než sama Vídeň směle o svatá práva 
národů hlásili, stejná práva pro všechny žádali, a pro naše kra- 
jany německé rovněž jako pro české. Můžete-li věřiti, že bychom 
měli větší spravedlnost a větší lásku k jinorodým krajanům našim 
Němcům, nežh k Vám, kteříž jste s námi synové jednoho národu 
— jedna krev ? 

První slib, kterýž vyšel s trůnu milostivého našeho císaře a 
krále, k pojištění nové svobody zemí našich, pravil toliko to, že se 
za zastupitele země pokládati budou staří stavové zemští, sesílení 
jedině některými vyslanci měst. My ale, Čechové, byli jsme přesvěd- 
čeni, že by takovýto sněm nebyl pravým zastupitelem národa, když 
v něm nejsilnější a nejdůležitější díl jeho, když v něm důstojný 
stav selský zvláštními poslanci zastupován nebude. 

My Čechové, byli jsme první, kteříž jsme žádali, aby také stav 
selský, a vůbec lid venkovský, mimo královská města osedlý, skrze 
poslance a zastupitele své, na sněme obecném o dobro svoje a země 
své starati se mohl, a netoliko pánové a těch několik měst králov- 
ských„ My žádali, aby lid selský a měšťané menších měst ochran- 
ných a poddaných i u vás na Moravě, podlé stejného pravidla a 
tak hojně a silně jako se nyní u nás v Čechách skutečně stane, 
své poslance na sněm zemský posílati mohli. 

Žádali jsme a přejeme Vám posud, aby lid Moravský vyslance 
na sněm sám, a přímo, neprostředně voliti mohl, a ne pouze tak, 
jak se to nyní u Vás zavádí, kdežto jenom za sebe volence volíte, 
kterýmžto právo odevzdati musíte aby někoho zvohli, kterýž by 
Vás na sněme zastupovati měl, čímž se Vám může snadno státi, že 
tito od Vás vybraní volenci někoho za vašeho zastance a vyslance 
na sněm ustanoví, kteréhož byste k tomu jak živi nebyli vyvolili, 
kdybyste jej byli jmenovali sami, jak lid v Čechách to právo má, 
i užívá. 

Jest v těchto žádostech našich to obmyšlené, od nás Čechů 
utlačování lidu moravského, pro kteréžto na nás žalují před vámi ? 

My žádah, aby obě země společně o svých věcech se radily, 
aby o záležitostech domácích společně jednati a rozhodovati mohly, 
tak aby lidé, neznající našich domácích potřeb a stavu našeho, 
nám ničehož na škodu naši předpisovati nemohli. 

Kde je v přáni tomto nějaké vypínání se Čechův nad Mora- 
vany, jakéž nám nepřátelé jednoty naší vytýkají? 

Sudtež sami, bratří — vlastním rozumem a chladnou myslí, 
zdaliž to není křivé i hanebné v podezření uvádění našich v pravdě 
bratrských úmyslů? 

Zdaliž opakování takových bajek není pravý nerozum? 



Dra. Riegra „Slovo k Moravanům". 247 

Časové již minuly, kde jeden národ nad druhým by směl pa- 
novati. A bohdá, že se již více nevrátí. — Když jsme pevné pře- 
svědčení pronesli, že nebudeme déle trpěti, aby národnost německá 
naši a vaši potlačovala; když jsme v sobě svatě uzavřeli, že život 
svůj v oběť položíme, abychom toho dovedli, by ve vlastech našich 
národové na základě rovnosti a .stejného práva vedle sebe, ne pak, 
jako posud bývalo, nad sebou živi byli, nemůžete-liž opravdu vě- 
řiti, žeby nám v takovém svatém okamžení tak nečistá, hříšná' a 
nebratrská myšlénka připadnouti mohla, abychom nad vámi nějaké 
panství provozovati chtěli? 

Já doufám, že i vy přiznáte, že takové zprávy o nás roznášeti 
nemohla, než patrná zlomyslnost, anebo podezřívá zaslepenost 
a žalostné nedorozumění. 

Bůh nás uchovej takových myšlének, a vás bratří milí! uvaruj 
takových falešných přátel. 

Cokoli se mezi námi díti bude — nemá se státi z nijakého 
nucení, ale na společném usrozumění — k obapolnému prospěchu. 
— Jinak bychom ani sami nechtěli. 

Milostivý král náš dal nám za odpověd k druhé žádosti naší 
o spojeni s Vámi ; že o věci té rozhodnouti nechce, pokud Mora- 
vané sami k té žádosti nepřistoupějí. 

A my jsme spokojeni s rozhodností touto, dokládajíce, že dou- 
fáme na budoucím konstitučním sněmu Moravském slyšeti pravý 
hlas národa, a že jediné to ustanovení za pravé, za skutečnou vůli 
veškerého lidu moravského uznávati budeme, kteréž o věci té vydá 
tento sněm, ve kterém netoliko páni, ale i stav selský i městský 
podlé stejného spůsobu jako u nás v Cechách zastoupeni budou. 
Do té chvíle pokládáme otázku tu za nerozhodnutou, a nehodláme 
ničehož v ní činiti. Do té chvíle utiší se bohdá mezi vámi mysl 
těch, kteříž nepravými pověstmi byli pobouřeni — vyjasní se mysl 
těch, u nichž nevčasnou a nespravedlivou podezřivostí byla zakalena. 
Již nyní z mnohých stran Moravy příznivé hlasy pro spojení takové 
k nám docházejí, a mnozí z nejšlechetnějších a nejmoudřejších Mo- 
ravanů, mnozí z těch, kteříž se o svobodu, zvelebení a vzdělání lidu 
moravského, a neporušené zachováni národnosti jeho ode dávna, 
ba tehdáž, kde to mnohému z nich na škodu bylo, snažně zasazo- 
vali, projevují nám ústně i písemně, že takové spojení s Cechy pro 
Moravu za velmi užitečné a žádoucí pro zachování národnosti naší, 
ano, k obraně společné nepodlehlosti naší, proti cizí přemoci, za 
nevyhnutedlné pokládají. 

Doufáme, že toto mínění nejšlechetnějších krajanů a pravých 
přátel vašich, bude také obecným míněním zástupců lidu morav- 
ského na budoucím sněmu moravském. Přihlásí-li se tento sněm 
proti takovému bratrskému, rovná práva za základ majícímu spojení 
s Cechy — pak děj se vůle Boží ! — My upustíme docela od po- 



248 Dra. Rieyra .Slovo k Muiavanůin". 

zváni svého a žádosti své. — O nucení néjaltém nemůže býti ani 
řeči. Byfbychom i desetkráte silnější byli, byfbychom toho i snadno 
docíliti mohli: — Bůh nás uchovej, abychom bratřím svým rodným 
násilí nějaké činiti měli. Nechcete-li společně s námi na větším, 
nádhernějším a trvalejším chrámě společného štěstí stavěti, nuže, 
budujme každý pro sebe, a žijme když ne vespolek, aspoň pokojně 
vedle sebe. 

Jenom společnost na základě lásky a společného prospěchu 
založená, může míti zdaru a dlouhého trvání, ale která se způsobí 
nucením a proti vůli národu — ta se v krátce a obapolně ne beze 
škody rozpadá ! 

Zakládejme teda spolek .svůj jedině na základě lásky — bratr- 
ského mezi sebou usrozumění a obapolného prospěchu. 

Protož odporujeme my Cechové proti ustanovení, obsaženém 
v rozhodnutí k druhé Pražské žádosti od 8. dubna, že se otázka 
o tomto spojení Cech a Moravy na sněme všech krajin říše rakou- 
ské rozhodnouti má. 

Toto je proti právu jak Moravanů tak Cechů, proti samostat- 
nosti koruny České. Odkud přichází takovému sněmu říšskému 
právo, rozhodovati nad námi i nad Vámi? — Odkud jemu toto 
poručenství nade dvěma kmeny svobodného národa, od věků ne- 
podlehlé, samostatné koruně České spojeného? 

Vám bratří Moravané ! Vám jedině, nikoli ale jiným národům 
říše rakouské, náleží rozhodnutí o věci této. 

Jest to věc mezi námi, věc domácí, a nikdo nemá práva, 
mocí svou a slovem svým mezi nás se vtírati, leč bychom ho 
sami za rozsudího požádali. A řekněte: kdyby většina vašeho sněmu 
takové bližší pojeni s Cechy žádala i uzavřela, zdaliž by vám v ten 
onen sněm říšský mohl překážeti? 

Nemůže! A kdyby většina zástupců Vašich na sněmu proti 
tomu se prohlásila, a sněm říšský na vzdor tomu ustanovil, že se 
Morava k Cechům připojiti má, měl by právo Vás k tomu nutiti? 
— Nikoli ! My sami Cechové bychom takové rozhodnutí nepřijali ; 
my sami prohlásili bychom se proti takovému spojení nucenému; 
neboť chceme spolek, jak praveno, jedině na základě lásky, svor- 
nosti a rovnosti. 

Cekejme teda v přátelském pokoji nového sněmu moravského 
a českého, na nichž zástupcové národa našeho všeho stavu shro- 
mážděni budou Cokoli ti nad námi rozhodnou, a za prospěšné 
pro národ náš pokládati budou, s radostí přijmeme. 

Do té chvíle odložme mezi sebou všecku (jeli jaká) nedůvěru 
a malichernost, podezřivost, která bratrům nepřísluší. 

Vy pak bratří! neodstrkujte ruky Vám k věčnému přátelství 
podané ; neodvracujte se od nás, kdy vás laskavě v náručí bratrském 



Dia. Riegra ..Slovo k Moravanům". 249 

obejmouti chceme. Pamatujte na raclu Svatopluka krále velko- 
moravského. kter)'ž moudrým podobenstvím synům svým ukázal, 
jak velice důležitá jest svornost. 

V roztržení svém jsme slabí, ale spojenými silami odoláme 
snadněji nepříteli, kterýž by se národnosti nebo svobody naší do- 
tknouti mohl. Hlas náš pak bude vážiti více netoliko v samém 
císařství našem, ale i v Evropě vůbec. 

Stará sláva a bývalá důležitost naše mezi národy evropskými 
vrátí se zase k nám. Spojení naše v každém ohledu oběma stranám 
má býti prospěšno. Naše poměry a okolnosti jsou takořka naskrze 
stejné, stejné pásmo země, stejný spůsob a stav hospodářství pol- 
ního, půda stejně úrodná, řemeslnictví a průmysl vůbec u nás na 
stejném téměř stupni dokonalosti. 

V některé věci Moravan nad Čecha vyniká, v jiné zas Cech 
nad Moravana uměleji si počíná, tak že jeden druhému umělostí 
a průmyslností více prospívá, než aby mu v cestě stál. Čechové 
mají své Labe, na němž zboží na půlnoc vyvážejí a dovážejí, Mora- 
vané zase svou Moravu s Dunajem, a tudy s celým světem na po- 
lední a východní straně jsou ve spojení, zajisté neméně důležitými. 

Tak sobě vespolek můžeme pomáhati. Tytéž zákony, kteréž 
za nevyhnutedlné pokládáme k podpoře průmyslu a rolnictví, též 
vaše města a fabriky, též vaše polní hospodářství přivedou k plnému 
rozkvětu. Jeden a tentýž národ obývá v obojí zemi. Lid v obou 
stejně vzdělaný V Cechách i na Moravě tentýž způsob života ob- 
čanského i společenského. Obratte zraky své na kteroukoli stranu. 
Ciň co čiň, nenajdete zajisté rozdílu v našich potřebách a našich 
žádostech, nedokážete, že by to, co by sloužilo zemi České k pro- 
spěchu, i Moravě mohlo neprospívati aneb dokonce škoditi. U vás 
jako u nás potřeba v stejné míře těch samých oprav, ve školách, 
ve zřízení soudním i úřadním. U nás jako u vás třeba pořádek 
obecní v tentýž způsob opraviti. U vás jako u nás musí se stavu 
selskému a lidu venkovskému rychlými a mocnými prostředky 
z utištěného a svobodného občana nehodného stavu pomoci. 

Náš stav jest ve všem stejný a tudy i prospěch z těch samých 
zákonů a oprav oběma zemím stejnou měrou poplyne. Kdyby se 
ale přece stalo, že by Morava zvláštní nějaké okolnosti a potřeby 
měla, dá se tu snadno pomoci takovým základním pravidlem spolku 
našeho, aby poslancům národu moravského na sněme společném, 
když by se jim vidělo, že by některé nové ustanovení na Moravě 
škoditi mohlo, právo příslu.íelo, hlas svůj obzvláště položiti s tou 
platností, že by takový zákon a vůbec žádné ustanovení na Moravě 
zavedeno býti nemohlo, k němuž by většina poslanců moravských 
nepřivolila. 

Z takového spojení nemůže tedy pro Moravu nižádná 
škoda, ovšem ale mnohý užitek plynouti, i)roto mějte ještě na pa- 



250 Dra. Riegra , Slovo k Moravanům". 

měti, že í5pojíme-li se pak na sněme našem, více schopných a hdu 
našeho milujících mužů v jeden spolek se sejde, jenž sebe pak vzá- 
jemně ke skutkům společné vlasti i lidu našemu stejně prospěšným 
budou podněcovati. Považte, že spojivše moc a prostředky své větších 
věcí budeme moci dokázati pro blaho národu svého, nežli v roz- 
dělení, v jakém jsme byli za posledních dob. 

Spojme se teda, bratří ! a jakož máme z minulosti společnou 
slávu — tak budeme pak i na budoucnost míti stejné štěstí, stejný 
rozkvět blaha národního, a zase jednu slávu mezi národy. Spojme 
se — ale neodtrhujme se nikdá od mocnářství rakouského. 

My sami, bytbychom i spojeni byli, nejsme tak mocni, abychom 
v největších bouřích — zvláště proti iitokům všech nepřátel, kteří by 
na nás bud si od východu nebo i od půlnoci vpadnouti měli, odo- 
lati mohli. 

V mocnářství rakouském jsme spojeni na mnoze se kmeny 
bratrskými slovanskými, z menší části i s jinými, ale vždy v do- 
brém srozumění; neboť stojíme na základě stejných práv — a ob- 
čanské i národní rovnosti. S těmito národy spojení můžeme se 
snadno a vítězně vš^-m cizím útokům opříti. Náš prospěch, naše 
samostatnost žádá, abychom zůstali při mocnářství rakouském. 

Vězte, že my Cechové nejsme tak zpozdilí, abychom roztrho- 
vali svazek, z něhož nám na budoucnost tolik užitku vyplývati 
bude. Nevěřte tedy těm, kteříž vám praví, že se chceme odtrhnouti 
od císařství rakouského. 

Jsou ovšem takoví lidé mezi námi, kteří tomu chtějí, ale ta- 
kových jest u vás více než u nás, poznáte je po barvách jejich — 
po barvách černě-červeně-žlutých německých. To jsou ti lidé, kteří 
zamejšlejí císařství naše — a zvláště země koruny České, Cechy, 
Moravu a Slezsko pod panství Němců přivésti. Ti tomu chtějí, aby 
náš milý císař a král rozkazy od císaře německého přijímal, kterého 
si Němci nyní ve Frankfurtě voliti chtějí. 

Takoví lidé vybízejí vás, abyste poslali vyslance do Frankfurtu 
na německý parlament, čím byste se zavázali, poslouchati zákony, 
kteréžby si tam Němci podle potřeb svých, snad ke škodě naší 
udělali. Takbychom se my, sotva že jsme dobyli svobody občanské 
a národní ostali zase poddanými Němců, spolu s naším císařem a 
králem. 

A poněvadž země uherské a slovansko-ilirské věčně věkův zá- 
konův německých nebudou chtíti poslouchati, muselo by z takového 
spojení s Německem nestoupiti roztržení mocnářství našeho. My 
pak Čechové až posud nejvíce jsme se opírah proti tomu, to spo- 
jení s Německem, a budeme se opírati i dále všemi silami, a kdyljy- 
chom jsme i zahynouti měli. 

A lépe nám zahynouti, jakž mužům sluší v bojí pro samo- 
statnost vlasti své a národnosti své, než samochtíc pod cizí panstvo 



Dra. Riegra „Slovo k Moravanům". 251 

Šiji skloniti. My jsme odhodlám brániti mocnářství naše, a korunu 
naši, budeli třeba i krvi svou, aby se v ničemž pod poručenství 
nově vymyšleného císaře německého nedostaly, aby ze své neod- 
vislosti, celosti a samostatnosti nic nejmenšího neztratily. 

Sudtež nyní sami, kdo pracuje na roztržení mocnářství rakou- 
ského — a kdo s ním upřímně smejšlí. Rozmyslete si, chcete-li 
poslouchat těch zákonův, kteréž vám Němci až z Frankfurtu vydají, 
anebo chcete-li raději s námi býti, a říditi se těmi zákony, kteréž 
si sami a společně s milostivým císařem a králem naším podlé 
potřeb svých ustanovíme. 

Dopustíte, aby Němci třeba až někam k baltickému moři syny 
vaše posílali, a místo vojska našeho domácího a rakouského, aby 
vám do země a do pokojných vesnic vašich posílaly posádky vo- 
jenské ? 

Chcete raději Prušáků nebo Brandeburků a jiných Němců, 
aby náš císař a král byl poddaným císaře německého ve Frank- 
furtu, anebo aby byl ve Vídni pánem samostatným? Chcete raději, 
abyste se stížnostmi svými v poslední instanci musili jíti až do da- 
lekého Frankfurtu, anebo aby se o těch věcech v našich zemích 
rozhodovalo? 

Roznášejí se u vás báchorky, že povzbuzeni a povznesení ná- 
rodnosti naší — je jakési znova zrození Husitství, a že sme my 
Cechové Husité a nepřátelé víry katolické. Tato lež je rovněž tak 
nemotorná a nechutná, jako i jiné, kterýmiž vás někteří zlomyslně 
častují. 

Obyvatelstvo země české je téměř naskrze katolické a víře své 
rovněž tak oddáno jako u vás na Moravě. 

Katolické kněžstvo naše má největší zásluhy o mladou naši 
s Vámi spojenou literaturu — a povznesení naší národnosti. 

Toto naše kněžstvo nezanedbalo zajisté také náboženství své 
a kněžstvo Moravské musí zajisté českému tu zásluhu přiznati, že 
v literatuře i v životě nemálo ke zvelebení a oslavení víry katolické 
přispělo. Jakžby mohlo to, co na mnoze z kněžstva katolického 
vyšlo, a v něm svou hlavní podporu má, býti odporem proti víře 
katolické? 

Žádali jsme ovšem svobodu náboženskou pro všecka vyznání, 
poněvadž jsme přesvědčeni, že víra pravá vždy nad jinými zvítězí. 
a že víře křesťanské ani nepřísluší, ani netřeba jiná vyznání utla- 
čovati. 

Vy víte, že vydržování císařské rodiny a dvoru, se vším jeho 
úřednictvem nesmírné peníze stojí, a že vy na to své daně platiti 
jste museli. — Chtěli by jste uznati ještě jednoho císaře ve Frank- 
furtu, aby jste museli k udržování jeho dvora též ještě jednou tolik 
platiti ? 



252 Dra. Riegra ,.Slovo k Moravanům". 

Chceteli, aby vám tam ve Frankfurtu Němci daně ukládali, 
anebo aby jste platili jen tolik, ranoholi potřeba k udržf-ní moc- 
nářství rakouského, a ninoholi sami pro udržení dobrého řádu 
v zemích našich, na sněme svém sobě uložiti, za dobré uznáme? 
Rozvažte, chcele-li držeti s námi Čechy a s mocnářstvím rakouským 
a nebo s těmi, kteří nosí barvy německé, a kteří vás mají k tomu, 
abyste volili poslance do Frankfurtu, což činiti nemusíte; nebot 
minislrové naši oznámili toliko, že může voliti, kdo chce, a že se 
nemá nikomu, kdoby voliti chtěl v tom překážeti. 

Vy pak sudte sami po rozumu svém, co by jste sami v tomto 
čase k prospěchu svému činiti měli ? Vždyf pak lid Moravský již 
není ve stáří dětinském, — Vždyť pak jste dospěli, a poznáte, na 
které straně vaš užitek, — kde vaše škoda. — 

Pravili též někteří, že žádáme spojení Moravy s Cechy, aby- 
chom prý užili bohatých fondů, nebo peněžitých základů a nadání 
moravských. — Bůh ví, že jsme na vaše základy takové ani ne- 
pomy.slili. 

Kdybychom i měli společný sněm, mohliby se všecky takové 
základy pod zvláštní správu postaviti, a jediné k prospěchu země 
Moravské obraceti. Bůh nás uchovej, abychom vám v tom překá- 
žeti měli. 

Nechcemef zajisté škody vaší, aniž se chceme obohacovati 
z jmění vašeho. 

Mámet sami tak bohaté fondy školní a náboženské, že se 
mnoho z důchodů jich ještě k prospěchu arciknížetství rakou- 
ského obrací, což ovšem nyní bude museti přestati. 

Pravili vám falešní přátelé a zlomyslní rádcové vaši, že chceme 
jméno žerně Moravské zrušiti, že žádáme, aby žádné gubernium a 
žádný appelačný soud na Moravě nebyl. 

Kdo vám toto praví, v hrdlo lže, a můžete mu snadno lež tu 
dokázati, opatříte-li si opis žádosti naší k milostivému císaři a králi 
našemu. 

Nepřišlo nám na mysl, žádati o zrušení ani jediného z těch 
úřadů, kteréž Moravě zachovati žádáte. 

Žádali jsme toliko pro sebe o nejvyšší úřady, neb tak řečené 
úřady dvorské, a to v ten spůsob, aby se naše věci soudní, poli- 
tické a jiné skrze zvláštní ouřady České spravovaly, neboť chceme, 
aby jazyk náš národní stejná práva s německým měl, a aby nám 
teda právo příslušelo svým jazykem přirozeným až u nejvyšších 
ouřaclů dvorských věcí své vyjednávati; neboť jsme přesvědčeni, že 
takto spolu i lepší spravedlnost se stane lidu našemu, kterýž ně- 
mecky nerozumí. 

To by ale nebylo možná, kdybychom museli choditi jako 
posud k úřadům do Vídně, kteříž všecko německým jazykem vy- 



Dra. Riegra „Slovo k Moravanům". 253 

jednávají, tak že se našinec s nimi smluviti nemůže. Sudte sami. 
bratří Moravané, zdali chcete při takových úřadecii zůstati, nebo 
zdaU raději žádáte společně s námi takové, jak my je žádáme? 

Těch a podobných lží a křivých pověstí více mezi vámi se 
roznáší. Promluvil jsem o těch, kteréž mi k známosti přišly. Možná, 
že jich lidé zlomyslní ještě více mezi vámi roztroušejí, nebo kdo 
jednou škoditi chce, vždycky si k torna nějakou příčinu a nějaký 
prostředek vyhledá. Viděli jste nyní, kterak nás hanebně u vás 
osočili, aby bratrství naše roztrhli. Uslyšíte-li ještě podobné sočení 
a popuzování proti nejbližším bratrům vašim, Cechům — podívejte 
se dobře na toho člověka, kterýž vám takové věci přednáší, ptejte 
se, zdali je člověk poctivý, zdali dobře s vámi smýšlel, zdali vám 
dobře činil, s vámi laskavě jednal, pokud nám nová svoboda, kterouž 
nyní máme, udělena nebyla ? Ptejte se, zdali člověk ten nemá a ne- 
vyhledává užitek svůj v tom, aby všecko při starém ostalo? Pak 
sami vše dobře rozvažte a snadno pravdu poznáte. Já již nechci 
Cechy proti tomuto utrhačství zastávati, jen o jedné věci nedá mi 
svědomí moje pomlčeti. 

Ostatně je mezi všend národy vzdělanými svoboda náboženská 
zavedena a byla by nás hanba, abychom za jinými zůstali Proto 
však ještě nepřestávají Čechové býti dobrými katolíky, proto nebude 
v našem národním snažení žádný člověk husitství hledati. — Ale 
nechci vám pravdu tajiti, jest na nás skutečně něco husitského, 
anebo aspoň něco, v čem se s Husity, předky našimi, rádi shodu- 
jeme. — 

Jako oni, tak i my chceme krásný po otcích zděděný 
jazyk v úctě míti a jej v literatuře národní všemi silami zvelebovati. 
Jako oni chceme vlast svoji a národ svůj nade všecko milovati 
a jeho samostatnost i neodvislost všemi silami hájiti. Jako oni vy- 
lejeme raději poslední krůpěj krve své, než bychom dopustili, aby 
svoboda koruny české, svoboda lidu našeho česko-moravsko-slez- 
ského v nejmenším zkrácena byla a cizí moc násilně nějaké panování 
nad námi si osobila, A v tom, doufáme, že i Vy, šlechetní Moravané, 
nám rukou bratrsky podáte a jsme přesvědčeni, že Vy, šlechetní 
vlastenci, v takovém šlechetném husit.ství za námi neostanete. 

S tím se mějte dobře! Zpomínejte laskavě na bratry své 
v Čechách. — Bůh ale všemohoucí rač nás osvítiti a dáti požehnáni 
své, abychom činili to, co k blahu národa našeho jediného a ke 
zvelebení naší vlasti .společné sloužili může. 

Dr. Fr. L. Rieger, složil. 



254 Ústni odpovéd císařova Pražanům. 

Že toto pronesené laskavé smýšlení dle .širé znárncsti na.ší jest 
mezi všemi stavy národa českého obecné, osvědčujeme svým pod- 
pisem : 

Plaček, Jan rytíř z Neuberku, 

krajský sekretář. nejvyšší písař zemský a kurátor Matice české. 

Vojtěch hrabě Deym. — Palacký. — Klácel. — J. Slavík, pražský 
měšťan a mlynář. — Václav Štulc, kněz. — Jan Krouský, sedlák. 



Ústní odpověď císařova deputaci Pražské v Inšpruku. 

24. května 1848. 

Jakožto člen deputace Pražské, vypravené k císaři do Inšpruka 
s ubezpečením loyálnoslí, Dr. Ruppert podával ve schůzi Národního 
výboru "zprávu o její poselství. Deputace přijela ke dvoru do Inšpruka 
dne 23. května. 

Na druhý den o poledni ustanovena byla audience. Deputovaní byli 
nejprve přítomni mši svaté, aby prosili Boha za zdar důležitélio svého 
poslání. První poklonu učinili arciknížeti Janovi, který srdečně a se zna- 
lostí věcí mluvil o položení mocnářství i propustil deputované s ujištěním, 
zetě princem českým. 

Před císařem mluvili kníže Rohan a Ruppert. Císař byl velice sklíčen, 
ale promluvil k deputaci slova srdečná. Též arciknížeti Františku Karlovi 
a jeho choti (rodičům to nynějšího císaře Františka Josefa) byla deputace 
představena a přívětivé přijata. Ústní odpověď císařova dána deputaci 
v tato slova : 

Od našich milých Cechů neočekávali jsme jiná slova, než jsme 
právě byli slyšeli; avšak v této době, v níž krvácí naše otcovské 
srdce, slyšeli jsme je s radostí dvojnásobnou. 

Až navrátíte se, vyslovte tyto city před krajany svými plným 
srdcem, i řekněte jim, že nikdy jsme nepochybovali o věrnosti a pří- 
větivosti Čechův našich. 

Svatě zachováme všecko, což jsme byli slíbili s věrnou láskou 
našim národům na žádost jejich. Však ale větší, nežli kdy, jest po- 
třeba, aby národové postavili se s věrnou oddaností kolem trónu 
a vlasti, a i v tom nejvíce spoléháme se na naše Cechy. 

Vaše žádost srdečná, abyste měli nás mezi vámi, potkala se 
s vroucím přáním naším, ale nelze nám již nyní ustanoviti den 
vyplnění ; však určitá ujištění zaneste do krásné Prahy, že bude 
naší převelkou radostí možnost vás brzo a na delší čas navštíviti. 

Cechové zajisté uznávají za nový důkaz lásky a naší péče 
otcovské, že jsme povolali milého syna bratra našeho za náměstka 
v království Českém; avšak ač jsme, pováživše okolnosti, za dobré 



Protest „4000" Pražanův. 255 

měli, poslati jej na čas k věrnému vojsku, jež po hrdinsku bojuje 
za vlast, a v níž [v němž] bije mnohé též srdce české, abychom 
nejpatrnějším způsobem dali na jevo vděčnosti uznání úplné : přece 
postaráme se o to, aby přišel iDrzo mezi vás i byl jevitelem citů 
našich. 

Ještě jednou díky naše vám, vyřidte souobčanům vašim, uji- 
štění nejsrdečnější naší náklonnosti a milosti císařské. 

(Nár. Nov. 1848. 47.) 



Protest „4000" Pražanů proti privileg-ovanému zastoupení 
šlechty na sněme éeském. 

2B. května 1848. 

Dne 27. a 29. května 1848 konala se schůze lidu v lázni Svato- 
václavské, kdež mimo jiné Sladkovský přednesl své mínění a návrh, jak 
by první náš ústavodárný sněm měl býti zřízen. Neshoduje prý se s od- 
povědí císařskou, danou na druhou petici Pražskou, dle nížto národ český 
na sněme zastoupen býti má na základě nejširším, když na sněm má 
přístup míti 210 osob ze stavu šlechtického, který v Cechách počítá as 
2252 hlav, a 330 poslanců volených od čtyř milionů lidu. Nemohou prý 
na sněme takovém representovány býti všechny stavy, když již jediná 
kasta 210 hlavami proti druhým tak silně zastoupena jest. 

Sladkovský přednesl tedy návrh žádosti k Nár. Výboru, by budoucí 
ustavující sněm český všechny stavy, nejen šlechtický, ale také učitelský, 
kněžský vyšších i nižších tříd, obchodnický, průmyslnický atd. v sobě 
obsahoval. 

Em. Arnold namítl, že by Nár. Výbor, jenž sotva s prvním volebním 
řádem hotov jest, opět nový řád volební sestavovati musel ; k tomu že 
je čas krátký a že na nejvýš potřebí, by náš první sněm co nejdříve 
svolán byl ; dosti prý bude, když by pro nynějšek stav šlechtický jakožto 
takový ze sněmu byl vyloučen, a šlechtici by naň jen tenkrát přístup 
měli, když budou jako druzí poslanci, od národa zvoleni. Při tom Arnold 
četl petici, jednající o této záležitosti, kteráž má od Nár. Výboru v poradu 
vzata a J. M. císařské co nejdřív předložena býti, tak aby náš první 
ustavující sněm úplně z volení celého národa vyšel. 

Návrh Sladkovského i Arnoldův byly přijaty s dodatkem, aby tři 
doputovaní tohoto shromáždění, a sice Med. Dr. Podlipský. Arnold a 
Sladkovský, v Nár. Výboru je přednesli a spolu i rokování přítomni byli. 
(Praž. Nov. 1848, 42. str. 3. sL 3 („Praha^) a tamž, 43. str. 3. sl."l. 
(,V Praze"), viž též Schopf IV. 22 (am 26. Mai) a str. 26. (am 29. 
Mai). Tehda patrně poprvé vystoupil Sladkovský v Praze na veřejnost. 
Píšet o ť>m Schopf (IV. 23.): „Mluvilo se tam [ve schůzi v lázni Svato- 
václavské] o věcech mnohých, mimo jiné, by se žádalo za bezodkladné 
odstranění knížete Windischgrálze, komandujícího generála, i purkmistra; 



'25G Program Sjezdu slovanského. 

dále, by šlechta jakožto šlechta k úslavodárnému sněmu zemskému při- 
puštěna nebyla. Jednání řídil mladý muž, jménem Sladkovský, Pražan, 
který však nyní domov má ve Vídni. Z jakélio podnětu sem přišel, zůstává 
ještě tajemstvím; budto byl objednán [..verschrieben"] ke způsobení ne- 
pokojů v, jichžto bez toho již došli míváme, anebo sem při.šel z vlastního 
popudu, aby si zajistil přízeň lidu a potom na ní budoucí své štěstí za- 
ložil. Sladkovský jakožto Cech jest velmi výmluvný i mohl snadno zmoc- 
nili se řízení schůze, neboE tato skládala se ze společnosti, o nížto se 
podobalo, že rozčilením jest velmi přístupna." 

Zdali zmíněné návrhy nebo resoluce byly podány Nár. Výboru, 
o tom jsem zprávy nenalezl, ale Pražské Nov. 1848 v čísle 43. str. 1. 
si. 2. uveřejnily toto „Vyjádření" : 

My jakožto obyvatelé města Prahy tuto vesmos vyznáváme, že 
dle přikladu mésta Vídně se v náhledu o prospěchu jedné komory 
bez stavu panského pro říšský sněm docela shodujeme, a chceme, 
by na Pražský sněm žádných privilegovaných osob neb stavů ne- 
přicházelo, nýbrž jen jedině takových, jenž k tomu od národa 
zvoleni jsou. 

V Praze dne 26. května 1848. 

(Následuje, dle udání, 4000 podpisů.) 

Že právě tato resoluce, kteráž v Praž. Nov. uveřejněna jest beze vší 
poznámky, beze všeho úvodu a spojení, skutečně přijata byla v onom 
shromáždění lidu v lázni Svatováclavské, vychází ze zprávy Praž. Novin 
čís. 42., kteráž oznamuje, že „vysloveno úplné srozumění s Vídeňčany, 
jenž byli aristokracii porazili a jednu komoru vydobyli." 



Program Sjezdu slovanského. 

27. května 1848. 

Kam směřovaly mysli pořadatelův Sjezdu slovanského v Praze, o tom 
dává návěští následující program předmětův, o nichž na tomto sjezde 
mělo se rokovati — program (dle ústní zprávy p. Jos. Jirečkovy) vyhoto- 
vený hlavně moravským Cechem, Františkem Zachem, přijatý od výboru 
přípravního a uveřejněný novinami ještě před zahájením sjezdu. 

V posledních týdnech přetvořují se docela skoro všickni 
evropští státové. Všude se jedná o zrušení samovolných vlád, o větší 
účastenství lidu při vládě, o státní oprávnění potlačených národ- 
ností. 

My Slované rakouští nevstoupili jsme na tu dráhu teprve ná- 
sledkem událostí v cizině sběhlých; snaha po konstituční svobodě 
a národním vyvinování jest u nás, jako u mnohých národů jiných, 



rrograui sjezdu slovanského. 257 

historická a původní ; ačkoliv netajíme, že události v nejnovější 
době ve Vlaších, Francouzích a Německu na nás mocně působily 
a rozhodnutí našich vlastních záležitostí o mnoho zrychlily. 

Také u nás se sbořila stavba staré vlády, a nejedná se ted 
jenom o částečné opravování této stavby, nýbrž o novou budovu, 
ku které se ale starého staviva s prospěchem upotřebiti dá. 

V časech tak divoce zbouřených, kdežto bouře uvnitř i zevnitř 
burácí a bezvládnost každou hodinu se přibližuje, nestačí síly žádné 
vlády, nyní nad zříceninami postavené, aby sama provedla velký 
a nesnadný úkol nového pořádku. Povinnost zachování sebe samých 
ukládá národům, aby se sami zasadili o zavedení pořádku a ochrá- 
nění svobody sotva vydobyté. 

Důtklivěji, nežli ve všech ostatních evropských státech, upomíná 
národy rakouské na tato občanskou povinnost již počaté rozpadání 
rakouské říše. 

Chraňme, co se chrániti dá, abychom se nerozpadli v samé 
malé a slabé části, kterých se snadně cizinec zmocniti může, nechť 
přijde od západu, nebo od východu. 

Nejjistější pomoc pro nás samy, jakož i nejpevnější spojidlo 
pro celou říši k novému zřízení jejímu jest příbuznost slovanských 
kmenů v Rakousku. 

Mezi všemi národy rakouskými jsme sobě rodem, jazykem, po- 
vahou, mravy a obyčeji, ba i společnými neb vzájemnými dějinami 
nejbližší a máme jjratrský soucit spolu, kterýž pro národní nám 
společné záležitosti skutečný státní význam má. 

Sesilněni vřelým bratrským soucitem a přesvědčeni, že společné 
záležitosti naše nejprospěšněji společným zastoupením k dobrému 
cíli přivedeme, pozvali jsme Vás, bratři, k slovanskému sjezdu do 
Prahy. 

Bratři ! Přijali jste pozvání, Vám s věrnou myslí zaslané, a jest 
tedy patrno, že všickni cítíme potřebu, jednati společně a že tedy 
také připraveni jsme, o tom, co nyní společně podnikáme, se sroz- 
uměti. 

Myslíme, že nám, kteří jsme Vás důvěrně pozvali, také přísluší, 
abychom zavedli porady a předměty naznačili, o kterých by se bez 
odkladu rokovati mohlo. 

Jest to ale pouze právo návrhu, kterého práva každý z nás 
účasten jest, a jsme přesvědčeni, že si žádný naše počínání v ten 
smysl vykládati nebude, jako bychom práva nám všem společná 
ztenčovati chtěli, 

I. O významu Slovanů v rakouské říši a o jejich vzájemných 

poměrech, 

V tak důležitých časech, ježto část říše, Lombardsko-Ben;'itské 
království, se odtrhla, J, M. náš císař ze svého hlavního a sídelního 
města uchýliti se za dobré uznal a mezi Jihoslovany a Madary 

17 



258 - Program sjezdu slovanského. 

strašlivý národní boj nastává, který snad celé Uhr}'' zachvátí — 
v takových časech nesmíme býti my Slované rakouští pouze roz- 
ptýleni pozorovatelé nynějších událostí, které nejenom celost, ale 
i další trvání říše v nejistotu uvádějí, a nás konečně i do propasti 
záhuby strhnouti mohou, jestli se mimořádnými a příhodnými pro- 
středky neohradíme. 

Když ministrové vídeňští u J. M, císaře tak málo důvěry zbudili, 
že se s nimi ani o svůj náhlý odjezd neporadil, jak bychom mohli 
my slovanští národové v tyto muže více se důvěřovati? Vždyf víme, 
že smýšlejí výhradně německy a že podléhají straně ve Vídni, která 
nejenom revoluční, ale i Slovanům záhubné zámysly má. 

Musí se vůbec pochybovati, jestli nynější nebo jiné ministerstvo 
říši spasiti může. 

Spasení zakládá se jedině na úzkém spolku národů. Nepoznají-li 
to národové sami, že státní jejich byt, jakož i jejich konstituční 
svobody, jenom tenkráte zachovati se dají, když se všichni spojí ve 
spolkový stát, není na světě žádné lidské moci, která by je nyní 
k tomu přinutiti mohla. 

Na tuto společnou záležitost rakouských národů odvoláváme 
se tedy, navrhujíce obzvláště slovanským národům říše, aby vstoupili 
v národní spolek, aby uzavřeli smlouvu k obraně a odporu, aby 
rakouská říše zase jakožto spolkový stát sesíliti se mohla. 

Zaručíme sobě vzájemně konstituční svobody nám od J. M. 
udělené, neporušenost národností, a zavážeme se pro budoucí časy 
k vzájemné pomoci, kdyby jeden z údů spolku se . svými konsti- 
tuční mi svobodami nebo svou národní samostatností do nebezpečí 
upadl, nechf si bud z ciziny bud v samém vnitřku hrozí. 

Tímto spolkem ke vzájemné obraně, kterýž by větší polovici 
rakouské říše obsahoval, obdrží také neodvislost a celistvost říše 
nové rukojemství a svobodný spolek slovanských národů rakouských 
pojistí císařské koruně i tenkráte znamenitého lesku, kdyby se část 
říše zcela odloučiti měla. 

Taktéž jest srozumění o výminkách, pod kterýmiž národy ra- 
kouské do jednoho spolkového státu náležeti chtějí, jediný pro- 
středek k vyrovnání národních sporů v říši, a jen tím lže občanské 
války a stav bezvládnosti předejíti. A kdyby se i nad to vnitřní 
pokoj udržeti nedal, lze očekávati, že síly národů, ježto ve spolek 
vstoupily, postačí, aby samy mezi sebou pořádek udržely a před 
cizími vpády se ubránily. 

Vytkneme tedy první otázku v ten smysl : Jste-li, bratři, pro 
uzavření slovanského spolku k vzájemné obraně a v jakém to způ- 
sobu? 



Program sjezdu slovanského. 259 

lí. O poměru slovanských národů k ostatním národům rakouské říše. 

Spolek náš, spolek svobodných slovanských národů rakouských, 
jest spolek stejně oprávněných národností. Příčí se tedy s osobní 
povahou jeho, podmaňovati sobě jiné národnosti. Nesli jsme sami 
přiliš dlouho cizí jařmo, než abychom bídu, která z toho povstává, 
na jiný národ uvaliti chtěli. 

Války podmaňovací neleží vůbec v povaze Slovanů a jestli se 
Slované k nim potřebovati dali, stalo se to proto, že sami nebyh 
svobodni. Nyní, když sami svobodni jsme, nemá žádný národ ra- 
kouské říše nedůvěřovati se v upřímnost našich úmyslů. 

Rádi, od srdce rádi podáváme všem ostatním národům říše 
své ruce. Němcům, Madarům i Rumunům, *) chtějí-li své síly spojiti 
s našimi k ujištění rakouského spolkového státu. 

Národové rakouští všech jazyků srozumějme se na sněmu ná- 
rodním ve Vídni o vzájemné naše záležitosti stejným počtem zá- 
stupců, zaručme sobě vzájemně stejné oprávnění a neodvislost ná- 
rodností, úplnou vnitřní svobodu a spojme se ve spolkový stát pod 
rakouskou císařskou korunou. Zajisté se sjednotíme také o pro- 
středky, kterými se úplná neodvislost říše s ohledem na cizinu 
udržeti dá. Při takovém úmyslu poznají všickni národové rakouští, 
že jednáme důsledně, vyslovujíce se veřejně proti utiskování slo- 
vanské národnosti v Uhrách. 

Všem Slovákům a Rusínům, všem Srbům a Ghorvátům musí 
tedy volno býti použíti větších občanských svobod, nyní nabytých, 
k vyvinování svých národních práv. Slované v Uhrách nesmějí déle 
zůstati národ od Madarů potlačený. Také Uhersko nesmí odtud 
jiných, leč stejně oprávněných národností uznati. 

Jakož Slovan na sněmu národním ve Vídni povinen jest vy- 
slechnouti německé údy v jazyku německém, tak též i Němec Slo- 
vana v jeho národním jazyku vyslechnouti musí ; totéž právo musejí 
Slované i Madaři na uherském sněmu seznati. 

Srozumění a naučení se několika jazykům jest ve všech rakou- 
ských zemích nevyhnutelnou výminkou pro ty, kteří ve veřejném 
životě vystoupiti chtějí. 

Nechť pováží Madarové tato přání vyslovená s ohledem na 
stejné oprávnění všech národností, aby se spravedlivěji prokazovali 
k spoluobčanům svým. 

Ať se ještě v čas smíří národnosti ve sporu proti sobě stojící, 
neb strašlivá válka hrozí, nesmíří-li se národové tímto způsobem. 
A přijde-li skutečně k tomu krvavému boji, prohlašujeme zde slavně, 
že se přidáme k svým soukmenovcům nejenom proto, že jsou národ 
bratrský, ale poněvadž i dobré právo na své straně mají. 



*) V originále nalézá se Valachům ; i nevím, mají-li se tim rozuměti vůbec 
Vlaši, kterýmžto jménem označovali se národové romanšti v Rakousku, totiž 
Italové i Rumuni, anebo jen pouzí Rumuni. 



260 Program sjezdu ř^lovanskélio. 

Proto klademe druhou otázku v teu sniy.sl : Pod jakými vý- 
minkami žádáme utvoření rakouského spolkovélio státu? 

111. O nynějších poměrech rakouských Slovanů k ostatním Slovanům. 

Z politického ohledu můžeme jenom vřelý soucit se víemi 
našimi soukmenovci vysloviti. 

Kdyžby naše slovo mimo Rakousko uvážiti se mělo, vyslovili 
bychom se pro vyrovnání ruskopolských sporů a pro osvobození 
Slovanů zpod jařma tureckého. Mezi Rusy a Poláky jedná se hlavně 
o stejné oprávnění obou národností. 

Má-li toto právo místa, bude z toho bližší srozumění mezi 
oběma mohutnými národy samo sebou. Nechť světlo svobody, které 
nám rakouským Slovanům na dráze sjednocení svítí, také Rusy 
a Poláky do přístavu pokoje uvede. Kéž by zvláště ruský národ 
světlo svobody brzo ve své otčině spatřil! 

Slovanům v Turcích odbije hodina osvobození brzo, neb šle- 
chetný národ srbský vztyčuje korouhev svobody vždy výše. Voj 
takovými reky, jako jsou Srbové, vedený, kráčí jenom po dráze 
k vítězství. 

Až si neodvislost vybojují, pak obejme i je bratrský svazek 
slovanského spolkového státu. 

Doufáme, že osvícená vláda saská nezničí malý jí neškodný 
národ lužických Srbů, proto že se ještě na svůj slovanský rod pa- 
matuje. 

S touže důvěrou očekáváme od Prusů, že zanechají systemati- 
ckého zněmčování slovanských krajin ve Slezsku, Lužici, v západním 
a východním Prusku, 

A která jsou přání naše pro zvelebení slovanských věd a uměn ? 

Na tom poli mohli jsme se dosaváde svobodněji pohybovati 
a mnohonásobně byla již myšlénka literární vzájemnosti od učenců 
všech slovanských kmenů vážena. Naznačujeme-li svoje přání v tom 
ohledu jen zkrátka, nestává se to proto, že duševní společenský 
život Slovanů dosti neoceňujeme, nýbrž že pouhé naznačení ku vše- 
obecnému uznání věci stačí. 

Nechť ve všech slovanských zemích učení se všem slovanským 
nářečím na všech vyšších školách k řádným předmětům učení náleží. 

Nechť se slovanští učenci dle příkladu vlaských a německých 
každoročně k poradám a k vzájemné výměně myšlenek shromaždují. 

Nechť si ústavy pro vědy a umění ve slovanských zemích přede 
vším ušlechtění slovanských vloh za úkol kladou; a na této dráze 
svobodnou konkurenci všech Slovanů dovolí, neberouce ohledu na 
náboženství. Na tomto poli neměli bychom se aspoň sami ob- 
mezovati. 

Proto stavíme třetí otázku v ten smysl : Jaká jsou přání v ohledu 
na mimo-rakouské Slovany, a jakým způsobem dá se slovanská 
věda a umění nejlépe zvelebovati? 



Program sjezdu slovanského. 261 

IV. Vyznačení poměrů rakouských Slovanů k ostatním evropským 
neslovanským národům. 

Předně jest to ovšem poměr rakouských Slovanů k Německu, 
o kterém se nyní jednati musí. Německo požaduje znamenitou část 
rakouského mocnářství jako k německému spolku patřící. Rakouští 
spolkoví státové mohou ovšem jako úplně samostatné země s Ně- 
meckem, bud si ono již spolkem národů neb knížat v diplomatické 
spojení vejíti. Ale my Slované nemůžeme se k tomu poddati, aby- 
chom samostatnost rakouského mocnářství, vtělíce se sami aneb 
jiné části mocnářství toho do cizího státu, zrušili. Nikdy a nikdy 
neuznáme vrchnictví Německa nad námi. 

Cásař a král Ferdinand jest a zůstane naším jediným panov- 
níkem jak posud, nad něho neuznáváme žádného druhého vrchnictví, 
on jest jediná hlava státu našeho a mezi ním a námi není jiného 
prostředníka krom příslušných nám parlamentů. 

Tyto předkládají bezprostředně přání a stížnost národů císaři 
a kráh, a on jediný potvrzuje zákony na našich sněmích navržené. 
Nikdy nepřiznáme se k výrokům frankfurtským. Pročež protestujeme 
slavně proti všem a každým krokům, které v Rakousku pro obe- 
slání frankfurtského parlamentu bud si s přivolením ministerstva 
bud bez něho učiněny byly. 

Důvěřujeme se v tom ohledu v uznání všech národů rakou- 
ských ; neb jestli že svým záležitostem dobře rozumějí, proti vše- 
likému třeba i částečnému podvržení se mocnářství pod Německo 
s námi vyjádřiti se musejí. Zvláště ale důvěřujeme se v tomto ohledu 
v uznání slovanských národů Rakouska, kteří zajisté se nyní ne- 
budou chtíti ku prospěchu německého národu onoho rukojemství 
pro svou národnost pozbaviti, které jim od J. Gis. M. teprv ne- 
dávno uděleno jest. Pročež s jistotou doufáme, že všickni rakouští 
Slované společně upírati budou platnost výrokům frankfurtského 
parlamentu v kterékoli části slovanského Rakouska. 

Pročež přikládáme za čtvrtou otázku : Mají-li výroky frankfurt- 
ského parlamentu pro kteroukoli část slovanského Rakouska právní 
platnost? a nemají-li, v jakém způsobu z naší strany proti tomu 
protestováno býti má? 

V. 

Učinili jsme návrh k smělému dílu, k novému zřízení Kakouska 
. a ku proměnění jeho v stát spolkový. Jest to ovšem jenom návrh, 
a proto právě navrhujeme, aby tato naše přání, jakmile souhlasem 
všech tří sborů za všeobecná usnesení uznána budou, zvláštní de- 
putací k vědomosti J. Gis. Milosti podána byla. O nejvyšší potvrzení 
mohou ale zákonně volení zástupcové národů na sněmích žádati, 
když totiž sněmové tato naše usnesení jako návrhy k zákonům 
přijmou. 

Konečně tedy pátá otázka: Mají-li se od našeho sjezdu za vše- 



*262 Ministerstvo uherské proti sjezdu slovanskému. 

obecná uznaná usnesení zvláštní deputací k vědomosti J. G. M. 
podati? 

V Praze, dne 27. května 1848. 

Od prozatímního výboru pro slovanský sjezd. 
(Nár. Nov. 1848, str. 194.) 

Ministerstvo uherské proti sjezdu slovanskému. 

v květnu 1848. 

Ministerstvo ulierské snažilo se slovanský sjezd, svolaný do Prahy, 
zmařiti, jakož to zřejmo jest z následujícího jeho výnosu, adresovaného 
knížeti Esterházyniu, jenž nalézal se při dvoře císařském. Když pak se 
tento pokus o zmaření sjezdu slovanského nezdařil, chopili se Maďaři 
jmých prostředků proti němu. čehož dotčeno bude níže při svatodušní 
bouři Pražské. 

Provoláni, vydané slovanským komitétem v Praze, jínižto po- 
slanci všech kmenů slovanských, v mocnářství obývajících, zvou 
se ke sjezdu na den 31. května do Prahy, obrátil pozornost mini- 
steria na sebe tím více, že toto vyzvání obrací se i ke Slovanům, 
obývajícím ve vlasti naší i jest se obávati, že, jestli onen sjezd 
v tom způsobu, jakž se chystá, přijde k místu, by to bylo pod- 
porou panslavistickému popuzování, kteréž v některých částech 
země se jeví. 

Při takovémto stavu věcí pokládá ministerium za přiměřené, 
pňčiňovati se o to, aby v Praze rozepsaná schůze co možno nej- 
více zbavena své povahy panslavistické mohla se konati toliko ja- 
kožto provinciální shromáždění národa Českého 

Poněvadž však toho dosíci bude lze pouze tenkrát, když Ha- 
ličané k témuž sjezdu rovněž pozvaní se přimějí, aby se svými 
vyslanci ke sjezdu Pražskému se nedostavili, toto však jen tehda 
očekávati lze, když jejich slušná přání od ministerstva rakouského 
budou splněna: tedy se Vaše Jasnost tímto přípisem poukazuje, 
vyložené v něm náhledy ministeria rakouskému ministeriu oznámiti 
a jemu prohlásiti, že ministerium uherské v zájmu veškeré mo- 
narchie, hlavně pak pokoje vlasti, pokládá za nevyhnutelně potřebné, 
aby Haličanům samostatnost a nezávislost, ježto žádají pro správu 
svých vnitřních záležitostí, tím spíše poskytnuta byla, pokud toho 
jednota mocnářství dopouští; poněvadž tímto způsobem lze počítati 
na to, že Haličané pro vymožení svých přání nebudou hledati 
opory ve spolku s ostatními kmeny slovanskými. 

(Uveřejněno bez datum.) 

(Schopf, v. 57.) 



Předneseni gub. presid. J. V'el. o prozat. vládni radě. 2íi3 

Přednesení gubern. presidenta J. Vel. stran prozatímné 
vládní rady a jiných pilných opatření. 

29. května 1848. 

Ve schůzi Národního výboru dne 8. května „pan hrabě Wurmbrand 
zmínil se o žalostných, neslýchaných výstupcích ve Vídni, kteréžto před- 
cházely poděkování se ministra hrab. Fiquelmonta, navrhnul, aby se od 
Výboru Národního do Vídně učinila otázka ; zdali ministr odstoupil z učině- 
ného již dříve předsevzetí neb uzavření — anebo zdali k tornu přinucen 
byl od vlády luzy (Pobelherrschaft) Vídeňské. V tomto posledním případu, 
kdyby se stvrditi měl a vláda tím způsobem skutečně nesvobodna byla, 
navrženo, jménem N. Výboru žádati Jeho Cis Milost, aby s celou rodinou 
do Prahy, pod ochranu svých věrných Cechů se odebral. Od celého shro- 
máždění i posluchačstva následoval hučivý, jásotný potlesk, jemuž konce 
býti nechtělo. Nicméně, když někteří oudové německého jazyka opatrně 
byli namítli, jak by Vídeňany a vůbec Němce v Rakousích takovýto krok 
rozhořčiti musel, a že se nebezpečenství ve Vídni posud tak veliké býti 
nevidí, upuštěno téměř jednohlasně od toho." (Květy, 249., též Nár. Nov. 
:iO. a 31.) 

Po odjezdu císařově z Vídně vláda vídeňská vždy více pozbývala 
samostatnosti, poddávajíc se vlivu tamních buřičů. Hrabě Prokop Lažan- 
ský přijev tou dobou z Vídně, vyžádal si dne 20. května svolení Nár. 
výb., aby mu ústně mohl oznámiti, co se tam od polovice května sběhlo. 
I připomněl, mimo jiné, aby Nár. výbor o to pečoval, by stálá deputace 
ve Vídni trvala, jinak že nedovíme se, co se tam děje. Pan Trojan 
prohlásil, co hr. Lažanský navrhuje, to že nedostačuje ; nebot ani mini- 
sterstvo nejedná svobodně ; ale že potřebí samostatnějších prostředků, 
totiž aby několik mužů, jižto mají obecnou důvěru, spolu se správcem 
země o záležitostech zemských vespolek se radili a čeho třeba, uza- 
vírali. Na to hrabě Wurmbrand odvětil, by se tomu raději dalo pravé 
jméno, totiž prozatímní vláda; té však že nemůže zřizovati nikdo, 
leda sněm ; jinak že by to byla vláda jedné strany, aspoň byla by za 
to považována a následek toho že byla by anarchie. 

Po některých slovech ještě jiných řečníků přerušil president další 
o tom řeč. prohlásiv, bude-li toho potřeba, že příkazy ministerstva, 
pokud by nebylo svobodno, uznávati nebude za platné, kdyby nebyly 
k dobrému země; tento odpor že podle mínění jeho jest dostatečný. 
(Nár. Nov. 1848, 42.) 

Takovéto opatření však nestačilo na dlouho. Uradiv se s vojen- 
ským velitelem, kníž. Windischgratzem a ostatními přednoslami nejvyš- 
ších úřadů v zemi, hrabě Lev Thun prohlásil ve schůzi Nár. Výboru 
dne 29., že s vládou Vídeňskou v dalším spojení býti nelze i že usta- 
noveno, zřídili p r o z a t í m n o u radu vládní, jejížto členy tam zá- 
roveň oznámil, i že hr. Alb. Noslic a Dr. Rieger bez prodlení odeberou 
se k císaři do Inšpruka stran potvrzení tohoto opatření. (Nár. Noviny 
1848, 47. a Schopí', IV, 11--13. i 69. a 27.), 



264 Předneseni giib. prcsiil. J. Vel. o pioziit. vládni rado. 

Tito dva vyslanci nesli do Inšpruka následující přednesení : 

Vaše Veličenstvo! Co se ve Vídni dne 15. května a od onoho 
dne udalo, jest důkazem, že prozatíniné ministerium Vídeňské nemá 
již oné samostatnosti, bez nížto svému od V. Vel. na ně vznesenému 
úkolu nikterak dostáti nemůže. Obzvláště zde muselo pořád větší 
obecnosti nabýti přesvědčení, že zájmy této země nemohou déle 
záviseti na disposicích onoho ministeria. Čechy jsou V. Vel. věrně 
oddány a chtějí pevně přidržeti se celkového svazku mocnářství 
rakouského, chtějí Vaš. Veličenstva zodpovědných ministrů, cokoli 
by cestou ústavní nařizovali, poslušný býti ; nemohou však se pod- 
robiti pod panství buřičskeho obyvatelstva Vídeňského. 

Události dne 25. 26. a 27. května pak učinily zhola nemož- 
ným, s prozatímným ministeriem Vídeňským setrvati ve spojení 
dosavadním. Po několikero dnů nedošly sem již žádné pokyny 
z ministeria i jest se patrně obávati, že, kdyby ještě nějaké sem 
došly, s tím, co vyžaduje blaho říše a zájmy tohoto království, 
jakož i obzvláště splněni shbův od V. Vel. Cechům učiněných, 
mohly by býti nesrovnalé 

Kdežto však tyto okolnosti jednak ještě nutí, jednati dále ne- 
závisle na dosavadním prozatímném ministeriu Vídeňském, jsou 
poměry doby tak vážné a mimořádné povahy, že každého dne může 
nastati nutnost nevyhnutelná, chopiti se prostředkův, kteréž působ- 
nost úřadův zemských daleko přestupují. 

Tím jsem viděl se pohnuta, vzíti poradu s komandujícím gene- 
rálem, knížetem z Windischgrátze, s presidentem soudu apelačního, 
hrabětem Mitrovským, s presidentem soudu zemského, baronem 
Hennetem, s místopresidentem gubernia, baronem Mecsérym, o otázce 
jakých prostředků bylo by se chopiti ve zmíněných mimořádných 
okolnostech. 

Po zralém uvážení shodli jsme se dle přiloženého protokolu 
v náhledu tom, že prozatím nezbývá ničeho, nežli přidružiti mně 
zodpovědnou radu vládní, kteráž by se skládala z 8 mužův veřejné 
důvěry, aby bylo lze s nimi v případech pilných rozhodovati o všech 
vnitřních záležitostech zemských, jež přesahují působnost zemských 
úřadův. 

Proniknut nutností tohoto opatření, přikročil jsem v naději 
dodatečného nejv. schválení k volbě této prozatímně zodpovědné 
rady vládní, při čemž jsem hleděl k tomu, bych zvolil muže takové, 
kteří vlivem svým na strany, jež nyní v Cechách vedle sebe stojí, 
jsou s to, aby tomu, což bude třeba opatřiti, zjednali průchod a 
jejichžto spojení mohlo by chrániti vládu v celé zemi před pode- 
zřením směrů jednostranných. 

Za členy [prozatímně vládní rady] zvolil jsem pány následující: 

1 . I listoriografa Palackého, 

2. JUDra. Braun era. 



Předneseni gub. pi'esid. J. Vel. o prozat. vládni ladé. 26& 

3. JUDra. Riegra, 

4. knihkupce a obecního staršího B o r r o s c h e, 

5. hraběte Alberta Nostitze, 

6. hraběte Viléma Wurmbranda, 

pak bývalého purkmistra Pražského St robách a a továrníka 
Herzipra z Liberce, kteréžto však oba, poněvadž nejsou v Praze 
přítomni, teprv ještě k přistoupení musím vyzvati 

Určení této prozatímně vládní rady nemůže prozatím býti žádné 
jiné, nežli aby se mnou sdílela zodpovědnost za taková opatření, 
přesahující působnost moji vlastní a úřadů zemských, kteráž bych 
jinak v poměrech mimořádných já sám byl nucen činiti 

Ostatně jednání úřední bude se bráti svou cestou obyčejnou, 
s tím rozdílem, že z toho, co se týče vnitřní správy zemské, s vy- 
hrazením dalšího rozhodnutí Vašeho Veličenstva ničeho více roz- 
hodování prozatímného ministeria ve Vídni předkládati nebudu, 
záležitosti stran, kteréžto jest rozhodovati v instanci třetí, pak před- 
měty takové, týkající se vlády ústřední, kteréž předkládati do Vídně 
v poměrech nynějších mohlo by ohrožovati zájmy monarchie, až 
k dalšímu nejv. pokynu budu zastavovati. 

V tomto I očekávání] *) nerozpakuji se, svrchu dotčenou vládní 
radu hned v život uvésti a proto úřady o tom zpraviti. Zároveň 
pak vznáším k V. Vel, nejponíženější prosbu, aby nové zodpovědné 
ministerstvo co nejrychleji bylo jmenováno i aby se mně skrze ně 
cestou ústavní dostalo schváleni učiněného opatřeni a dalších při- 
měřených nejvyšších návodů. Při tom Vaše Vel, račiž nejmilostivěji 
uvážiti, že v nejv. rozhodnutí z 8. dubna t. r. slíbeno jest zříditi 
zodpovědné ústřední úřady v Praze s působností rozšířenou. Udá- 
lostmi Vídeňskými rychlé uskutečnění tohoto nejmilostivějšího při- 
slíbení stalo se netoliko pilným přáním, nýbrž hotovou potřebou. 

Račiž tedy Vaše Vel. dovoliti, by co nejdříve, když Vaše Vel. 
J, k Výsost pana arciknížete Františka Josefa již jmenovalo misto- 
držícím, a jeho brzkému příjezdu lze hleděti vstříc, organisovala se 
zde místodržitelská rada. Konečná její organisace bude arci možná 
teprve tehda, až ustanovením ústavy provinciální a ústavy říšské 
bude vyměřeno, pokud záležitosti vládní budou se míti obstarávati 
v sídle vlády ústřední a pokud v provincii. Avšak již prozatím bylo 
by třeba místodržitelství organisovati k tomu cíh, aby o oněch zá- 
ležitostech provinciálních, které posud náležely v obor úřadů dvor- 
ských, v zemi samé rozhodovalo v poslední instanci, 

K účelu tohoto zařízení račiž V. Vel. dvorního radu Klecan- 
ského, jenž již ustanoven jest k tomu, by arciknížeti místodržícímu 
stál po boku, bez prodlení jmenovati členem prozatímně vládní 
rady a naříditi, aby tento k prozatímnému organisování místodrži- 
telství pod mým předsednictvím přikročil. 



*) V aktu německém u Dra. Riegra toto misto jest prázdné, schází tam 
slovo, asi: Erwartunsí. Vvd. 



26fi Předneseni gub. presid. J. Vel. o prozat. vládni radě. 

Zatím však bylo by nejmilostivěji zmocniti prozatímnou vládní 
radu k vyřizování všech záležitostí v instanci třetí, kteréž na ten 
čas mnou byly zastaveny, ku kterémužto cíli by se jí měly přikázati 
potřební k její působnosti úředníci, místnosti a zařízení. 

Čím dříve slíbené úřady ústřední s jejich sídlem v Praze budou 
zemi poskytnuty, tím blahodčjnější a spasnčjší bude jejich působení. 
Každý okamžik prodlení jest velmi škodlivý ; rovněž s upravováním 
nových poměrů země nesmí se dále odkládati. Z těchto důvodův 
viděl jsem se také pohnuta, přiloženou zde vyhláškou sněm český 
rozepsati, volby proň zavésti, a ministra vnitra o tom zpraviti, by 
tomuto opatření, na němžto pokoj země závisí, vymohl nejvyšší 
schválení. Račiž V. Vel. k upokojení věrných Cechů nyní nejv. 
patent ke svolání tohoto sněmu zodpovědnými ministry vydati. Ne- 
chati jej sejíti se již 7. června, nebude pro prodlení, které vzhledem 
voleb jeví se nevyhnutelným, možno; ale v měsíci červenci vším 
způsobem bude moci se to státi a V. Vel. ráčí nejmilostivěji shledati 
se pohnuto, dopustiti, aby den [sejití se sněmu] v nejv. patente 
zůstal nevyplněn a jeho určení mně bylo zůstaveno. 

Zároveň račiž V. Vel. mne za král. komisaře při tomto sněme 
k zastupování vlády jmenovati a za předměty, o nichžto by bylo 
především jednati, nejmilostivěji označiti následující : 

1. Ustanovení zemské ústavy a prozatímného opatření dosa- 
vadního výboru stavovského i záležitostí, jež on má na péči. 

2. Způsob vyvážení roboty. 

3. Ustanovení stran placení daní v roce 1848. 

Posýlám nejponíženější toto přednesení V. Vel. pány hrabětem 
Albertem Nostitzem a JUDrem. Riegrem, kteří jsou s to, aby zod- 
povědným radám V. Vel. dali obšírná vysvětlení o poměrech zem- 
ských a jejichžto přítomnost při nejv. dvoře as potud bude žádoucí, 
až V. Vel. jmenuje ministerium nové a toto obklopí se muži, jimžto 
poměry rovněž tak zevrubně jsou povědomý. 

(Z něm. aktu, chovaného u p. Dra. Fr. L. Riegra, kterýžto akt není 
sice datován a podepsán, ale poznamenáno jest v jeho čele: „Eingabe des 
bohm. Gubpraesidenteu an Se. Maj. den Kaiser dto Prag 29. Mai 1848.") 

Že hraběti L. Thunovi potřeba zvláštního opatření tanula na mysli 
již prvé před desíti dny, patrno jest na jeho prohlášení ze dne 19. květ. 
1848, jimžto oznamoval cis. Ferdinanda ústní vzkaz Cechům. 

A že tou dobou hrabě Lev Thun nebyl sám jediný, jemuž potřeba 
takového opatření tanula na mysli, vyšlo záhy na veřejnost v novinářské 
polemice, vzešlé mezi Drem. Klaudym a hrab. Vilémem Wurmbrandem. 
Dr. Klaudy totiž vytýkal hr. Wurmbrandovi, že učinil horlivý návrh na 
zavedení prozatímně vládní rady v Cechách, načež hr. Wurmbrand po- 
kládal za svou povinnost, aby učinil toto veřejné objasněni: 

„Ve shromážděni asi dvacíti pánův, jež p. guberniální president 
k sobě povolal, a kdež kromě pánův Palackého, Šafařika, Dra. Riegra, 



Prozatininá vláda v Praze. 267 

Borrosche atd. nalézal se i Dr. Klaudy, učinil jsem návrh, aby povolené 
místodržitelství prozatímně se obsadilo i aby Jeho c. k. Výsost přítomný 
zde pan arcikníže Karel Ferdinand požádán byl k prozatímnému jeho 
předsednictví; odůvodnil jsem svůj návrh, že právě tímto předsednictvím 
a místodržitelstvím každé podezřívání z choutky separační a z přechmatu 
bude nemožným učiněno. — Pokud se pamatuji, odpíral mému návrhu 
tohko hrabě František Thun syn ; jistě však vím, že tenkrát pan Dr. 
Klaudy nebyl proti tomu. a většina pánův, kteří se chopih slova, s dů- 
razem k němu přistupovali. — • Jakým způsobem a kým prozatímná vládní 
rada byla zavedena, oznámil pan guberuiální president sám a z toho uve- 
řejnění jest zřejmo, že toho návrhu, jenž dle mého přesvědčení zasluhuje 
plný dík, a tudv žádného nalíčení nepotřebuje, učiniti já ani nemohl.'" 
(Boh. 111. str.'4. si. 2.) 

Odpověd císařskou na toto guberniální předneseni ze dne 29. května 
nalezneš brzy níže pod 6. červnem. 



Prozatímná vláda v Praze 

30. května 1848. 

Ona napřed dotčená prozatímná vládní rada čili. jako se též nazývá 
i v aktu následujícím, prozatímná vláda byla tímto cirkulářem veřejně 
vyhlášena : 

Co ve Vídni 15. května a ode dne toho se přihodilo, jest 
důkazem, že prozatímné ministerium již nemá poLf'ebné nezávislosti, 
aby mohlo jednati dle svobodného rozhodnutí a opatrovati stejno- 
měrně zájmy všech díiův mocnářství. Nejnovější pak události Ví- 
denské učinily vládě zemské zhola nemožným, aby prozatím svým 
ministeriem udržela se s Jeho Veličenstvem císařem a králem 
v onom ústavním spojení, kteréž pojistiti má pevný svazek králov- 
ství Českého s veškerým mocnářstvím, trvalé uhájení svobody 
ústavní a vyplnění slibův, od Jeho Veličenstva Čechům nejmilosti- 
věji udělených. 

V takových poměrech přednostové zemských úřadů v Cechách, 
uradivše se společně, shledali nutným, aby se zřídila prozatímná 
rada vládní z mužův důvěry veřejné. Úkolem této prozatímné rady 
vládní bude zatím pouze to, aby za předsednictví guberniálního 
přednosty, rozhodovala o takových vnitřních záležitostech zemských, 
vykračujících z působnosti presidia zemského, kteréžto by rozhod- 
nutí vyžadovaly pro poměry mimořádné. 

V naději, že se tomu dostane nejv, schválení, zvoleni jsou za 
členy prozatímné vlády: pánové Palacký, dějepisec, J. U. Dr. 
Rieger, Borrosch, knihkupec a obecní starší, hrabě Albert 
Nostic, J. U. Dr. Brauner, hrabě Vilém Wurm bran d. J. I'. Dr. 
Strobach, llerzig, továrník v Liberci. 



26i Apelarnilio soudu Pražského cirkuláí- o rovnopráv. 

O lomto opatření bez prodleni posláno J, Veličenstvu po hra- 
běti Albertu Nos ti co vi a J. U. Dr. Riegrovi nejponíženější 
oznámení s prosbou, aby jemu cestou ústavní skrze nové ministry, 
kteří budoi] jmenováni, uděleno bylo schválení a nařízeno, by bez 
odkladu přikročilo se k organisování 'místodržitelství a ke zřízení 
zodpovědných úřadův ústředních, kabinetním listem ze dne 8. dubna 
t. r. slíbených. 

V Praze 30. května 1848. 

Z c. k. zemského presidia českého. 
(Schopf IV. 87.) 

Továrník Herzig prý nepřijal jmenování svého za člena prozatímně 
vládní rady, ano vyslovil prý se i proti legálnosti tohoto opatření; jeho 
Veličenstvo pak odepřel uděliti jí svého schválení. (Boh. 130. str. 2. si. 1.) 

Některá akta ještě k tomu se táhnoucí nalezneš o málo níže. 



Cirkulární nařízení c- k. apelaéního soudu českého stran 
rovnoprávnosti jazykové při soudech. 

30. kvélna 1848. 

Za několik neděl po vydání obou kabinetních listův na petice Pražské 
c. k. apelační soud Pražský, na podnět ministeria spravedlnosti, vydal 
následující nařízení k provedení rovnosti oboii jazyků zemských před 
soudy v Čechách. — Současné úřední Pražské Noviny uveřejňují tento 
okružník bez označení čísla a bez podpisu, pročež je dodáváme z pramene 
jiného. Náleží pak tomu cirkuláři číslo 9535. a podpisové: Antonín hrabě 
Mitrovský, c. k. apelační president — Václav Hykys, c. k. apelační 
rada. 

Následkem nejvyšších rozhodnutí na žádosti obyvatelův Praž- 
ských měst oznámilo c. k. soudní ministerstvo c. kr. odvolavacímu 
soudu českému, by se — pokud tento předmět do okresu činnosti 
právních soudů přináleží, totiž: co se rovnosti Geské řeči s Něme- 
ckou před právním soudem týče, — všem podřízeným právním 
ouřadům příslušné rozkazy vydaly. 

Pročež se v postupu tohoto vys. rozkazu a dalšího ministerial- 
ního potvrzení ode dne 22. května b. r. G. 721 S. M. nařizuje: 

Jakož s jedné strany každému svobodno stojí, všechny právní 
spisy bi dto v Německém neb Českém jazyku zadati, isou s druhé 
strany právní ouřady povinni, všechny protokoly jakéhokoliv práv- 
ního konání a oustního vyjednávání vždy jen v té řeči předsevzíti, 
pak všechna rozhodnutí bud písemních zadání neb právních pro- 
tokolů, též všechny výroky v té samé řeči vydávati, kteréžto strana, 
od níž právní spis zadán byl, aneb s kterou se právní protokol 



Apelaoniho soudu Pražského cirkulář o rovnopráv. 269 

predevzal, mocná je — a pro níž (stranu) uzavřené rozhodnutí neboli 
výrok určen jest: tehdy Cechům v Geské a Němcům v Německé řeči. 

Veškeré dosavadní tomuto rozkazu protičelící předpisy a obyčeje 
zavrhují se tímto dle vys. splnomocnění. 

Podlé tohoto rozkazu mají též se také hospodářští ouřadové 
zachovávati, jelikož jim vymínečně právní soud svěřen jest. 

V Praze, dne 30. května 1848. 

(Praž. Nov. 1848, 45. str. 247.) 

„Toto apelační nařízení vzbudilo, hned jak vyšlo, velikou nespoko- 
jenost, protože zíislávalo daleko za tím, co císařským slovem národu Če- 
skému povoleno bylo ; nařízení toto nerovnalo se ani tomu, co v starém 
zřízení zemském z r. 1627 v článku C. II. v příčině užívání obou jazyků 
zemských stanoveno, a bylo velice vzdáleno od toho, že provedena býti 
měla úplná rovnoprávnost jazyka českého Přece však měl tento rozkaz 
apelační tu dobrou stránku, že ním aspoň ta nejkřiklavější nespravedlnost 
odstraněna byla, že totiž Cech ve své vlasti svého jazyka při soudu ná- 
ležitě užívati nemohl a že mu české rozsudky vydávány nebyly, čím právě 
nejvyšší důkaz podán, jak daleko utlačování českého jazyka bylo došlo a 
jak spravedlivé bylo požadování rovného práva." 

, Nezůstalo však při nařízení právě uvedeném a nedostatečném ; jazyk 
český nabyl zavedením svobodných institucí širšího pole, než mu apelačním 
rozkazem dopřáno. Zřízen byl při apelaci zvláštní senát český, jehož přední 
ozdobou byl nezapomenutelný, bohužel záhy zesnulý Dr. Antonín Stro- 
fo ach, tehdáž právě apelačním radou jmenovaný. Jmenování toto a zřízení 
senátu českého uspokojilo mnohem více, než svrchu uvedené nařízení ; 
neb těmi skutky byla důvodná naděje vzbuzena, že se rovnoprávnost sku- 
tečně provede, když se tak horliví národovci, jako dr. Antonín Strobach 
byl, do vyšších soudů povolávali, a když i při soudu apelačním. v těch 
časích veliké vážnosti požívajícím, český senát zřízen byl, v němž se po 
česku rokovalo a z něhož české rozsudky i výměry všeliké vydávány byly- 
Hned také se vyvinula praxe, že soudové počínali jazykem českým sobě 
dopisovati, čemuž nebráněno a jen nařízeno, že se nemá tomu překážeti, 
když se k českému úřaduímu dopisu po němečku odpoví. Když pak zave- 
deno ústní a veřejné řízení v trestních věcech s porotami, tu ani možná 
nebylo, by se českému jazyku nebylo úplně po právu stalo. Bylof řízení 
trestní, pokud se Cechů týkalo, veskrz české ; bylyC vydány k snadnějšímu 
přiučení se slohu úřadnímu všeliké formuláře, a pro celé řízení trestní 
i sporné zavedeny jsou tiskové věci také v jazyku českém, jmenovitě též 
protokoly zadávací." Doba tato trvala z roku 1848 do roku 1851. („Ná- 
rod", 1866, 55. si. 3—4-) 

Dle jiných pramenů však neobešla se ona asi tříletá praxe češtině 
příznivá, u apelačního soudu Pražského beze vší závady. Na podzim roku 
1849 píše totiž K. Havlíček: ,0d té doby. co vyřknuto jest císařskými 
ústy slovo rovnoprávnost všech národností, povstal u si. če- 
ského apelačního soudu Pražského ten chvalitebný obyčej, že se rozepře 
českých stran u soudu apelačního česky přednášela, rozhodovala a také 



270 ('.lenové prozatimné vlády o jeji úkolu. 

rozsudek sám i s důvody právními hned od apelačního soudu v českém 
jazyku byl vydán. Nyní však najednou přišel od nejvyššího soudu Vídeň- 
ského rozkaz k Pražské apelaci, aby od tohoto svého obyčeje upustila a 
opět jako za starodávna a před březnem 1848 jenom v německém jazyku 
jednala a také rozsudky své v německém jazyku vydávala, tak že by potom 
rovnoprávnost v národnosti záležela jen v tom, aby nejnižší instance tento 
rozsudek české straně přetlumočila." Proti takovémuto opatření opřel se 
K. Havlíček důtklivým úvodníkem. (Nár. Nov. 1849, čís. 243.) 

Ale asi za měsíc týž časopis připomínaje, kterak tato novota zavdala 
příčinu k žurnalistických hádkám po celém mocnářství, oznamuje, jako by 
ono obmezení češtiny mělo původ v presidiálním nařízení apelace české, 
i že prý se zakládalo na tom, jako by terminologie česká posud nebyla 
určena. „Zatím však p. justiční ministr, jak z velmi dobrého 
a nejjistějšího pramene jsme se dozvěděli, o tomto usta- 
novení teprva z novin se dozvěděl, a je ihned vyzdvihl; 
nebof ústava a s ní i národům pojištěná rovnoprávnost 
je nedotknutelná." (Nár. Nov. 1849, str. 1076. si. 1.) 



Členové prozatímně vlády o její úkolu. 

2. června 1848. 

Úřední noviny Vídeňské (z počátku června uveřejnily o zřízení pro- 
zatímně vlády v Praze tuto zprávu: 

„Z „Constitutionelle Prager Zeituugu" ze dne 31. května nabylo 
ministerium vědomosti o tom, že v Praze zřídila se prozatímná vláda pro 
Cechy. 

Jak mile zpráva tato úředním oznámením byla stvrzena, pokládalo 
ministerium za svou povinnost, aby J. Veličenstvu císaři ukázalo na ne- 
zákonnost tohoto opatření, by tím předešlo každé zakročení deputace 
o uznání tohoto kroku." 

Výnosem k zemskému přednostovi v Cechách ministr vnitra celý 
onen akt zároveň prohlásil za nezákonný a neplatný i vyzval jej, aby 
onoho opatření pod svojí zodpovědnosti nikterak poslušen nebyl. Zároveň 
se přednostům všech zemí dalo o tom návěští, kteréžto nalezneš u Schopfa, 
V. 64. 

Toto prohlášení, kromě jiných projevů nepříznivých o prozatímně 
vládě, bylo zajisté podnětem k osvědčení následujícímu : 

Povolání nížepsaných za prozatimné odpovědné raddy vládní 
v Cechách zavdalo příčinu k rozličným křivým výkladům, a sice 
ve dvou zcela protivných ohledech, kteréžto oba na docela omylné 
domněnce spočívají, kdežto sama věc zcela jiná, sama v sobě prostá 
a od nutných okolností vázána jest. 

Podepsaní jsouce upřímní přátelé pokroku, pevný úmysl mají 
každému pokusu o reakci pevně se opříti, také ale proti anarchii 



Zahájeni sjezdu slovanského. 271 

bojovati, která všechnu uspořádanost v obecních záležitostech zru- 
šiti usiluje, Nechtějíce nikoho osočovati, můžeme přec poukázati na 
skutky, že nyní ministerium ve Vídni strany svého odpovědného 
jednání není svobodno, nýbrž jiné cize, ne císařově vůli podrobeno 
jest. a že při takových žalostných okolnostech věrným zemím 
rakouského císařství, tedy i království českému nezbývá nic jiného, 
než u vědomém autonomistickém provedení konstituční svobody 
připravovati jedinou možnou cestu ke všeobecnému srozumění a 
budoucímu říšskému sněmu. Kýžby se brzy držeti mohl, a sice 
v srdci mocnářství, ve Vídni, čemuž se protiviti nikterak není 
v oumyslu českých vlastenců : nade všecko ale cení oni svobodu 
konstituční, kterou se pojistí jednota mocnářství pod aegidou domu 
císařského, jehožto barvy jsme ne bez hlubokého žalu viděli 
v samém dosavadním sídelním městě zneuctěny a vypovězeny. 

Bude-li Vídeň zase tím, čím dříve byla, a rozumí-li dobře 
prospěchu svému, vždy zůstati musí, chce-li zůstati srdcem moc- 
nářství: přesvědčí se brzy, že kroky vlády české kromě obhájení 
dobra svého zemského též další společné trvání ostatních dědičných 
zemí vlastenecky v úmyslu měly. 

V Praze, 2. června 1848. 

Alois Borroš. 
Dr. Brauner. 
Palacký. 
V. hr. Wurmbrand. 

PP. Herzig, hr. Nostic, Dr. Rieger a Strobach nejsou přítomni. 

(Nár. Nov. 1848, 50.) 



Zahájení sjezdu slovanského. 

2. června 1848. 

Provoláním ze dne 21. května „údové výboru pro slovanský sjezd", 
pp. Zap, Brabec, Jaroš, Kašpar a Mňouček, obraceli se k vlasteneckému 
měšťanstvu Pražskému stran ubytování slovanských příchozích, žádajíce 
za propůjčení jim částí bytův toliko „na dvě tři neděle." (Nár. Nov. 41.) 

Někteří účastníci sjezdu jinoslovanští meškali však v Praze od měsíce 
dubna, majíce podíl na pracích přípravních; jsoutě někteří již podepsáni 
na provolání, jímžto se zvalo na sjezd slovanský. Během měsíce května 
přibývalo jich do Prahy pořád více. „Nár. Nov." ze dne 30. května ohla- 
šují přítomnost Poláků, Rusínů, Srbů. Charvátu a Moravanů, kteří se za- 
jisté u komitétu přípravního „již včera oznámili." 

Ale v témž čísle řečených novin zvěstoval se hlavní příjezd účast- 
níkův, totiž 159, mezi nimi Jihoslovanů 24, Poláků 30, ostatek Slováků, 
Moravanů i Cechů vlakem Vídeňským na ,dnes", totiž 30. května, v dea 
úterní, asi ke 4. hod. odpolední. 



•272 Zaliájení sjezdu slovanského. 

„Den třicátý tohoto měsíce byl všem věrným Čechům v naší slavné 
Praze dnem posud necítěné rozkoše. A jakž neměla stará naše Praha 
omladnouti, an mohla uvítati veliký počet svých drahých kmenovců, při- 
šlých sem ze všech téměř krajin slovanských, aby vstoupili s ní v nej- 
užší svazek?" 

,Již čekalo mnoho oudů Svornosti, Slavie a jiných sborů na nádraží, 
tu přicválal mocný parovůz s drahými hostmi a hned zalil učelo jásání a 
radostné všeobecné uvítání, načež se celý ten dav, v širokých řadách, 
slovanský trojbarevný a český prapor uprostřed nesa, se slovanskými hostmi 
dále ubíral, v plném chóru dojemné vlastenské písně prozpěvujíc. Líto 
nám, že nebyla hodina této návštěvy obecenstvu dosti známa, aby bylo 
obyvatelstvo většího ještě oučastenslví okázali mohlo. Potěšitelné bylo za- 
jisté viděti, jak srdečně a vřele sprostý chudý pracovník milé příchozí 
vítal, viděli, jak rychle se ujímají v našem neporušeném lidu ušlechfující 
city pro vlast a národnost." 

„Zdlouhavým pochodem se přibralo konečně všecko na Žofínský ostrov, 
kdež se v krátkosti sál i s galeriemi docela naplnily. S jedné galerie vály 
pestrobarevné praporce všech jednotlivých slovanských kmenů, dole pak 
byly po obou stranách řečnického výstupku postaveny slovanský trojbarevný 
a český prapor. Na to byli hosté od p. Fastra vřele uvítáni ; odpověcT 
dával jeden národ po druhém : Srbové, Ghorváti a Slovenci, Poláci, Mora- 
vané a Slováci, ba i Rusové. Zvláště vynikala řeč pana Hurbana svým 
ohněm, svou silou a hbitostí. Pohnutelné bylo všem shromážděným srozu- 
měti tolika tak daleko bydlícím kmenovcům, zvláště pak dostupná nám 
byla řeč Rusínova." 

„Všickni řečníci přinášeli srdečná pozdravení od vzdálených bratrů a 
kladli své planoucí city na jednotný oltář Slovanstva. Radostné provolá- 
vání konečně utichlo a hostitelově odváděli své milé hosti k odpočinku. 
Ostatní nejvíce v pestrém národním obleku rozešli se po ostrově, kde 
právě hrála hudba dělostřelců." 

„Velmi se zavděčil pan kapelní mistr Svoboda svým krajanům provo- 
zovav ihned nejoblíbenější slovanské nápěvy a jiné kousky, ku kterýmž 
rozjařené obecenstvo hlučně přizvukovalo. Obzvláště se opakovaly písně : 
,.Hej, Slované, ještě slovanská řeč žije" atd. a „Šuselka nám píše" atd., 
•což nemalé obliby a potlesku došlo." Těšíme se, co nám budoucí dni 
krásného přinesou." (Květy, 277.) 

Dne 2. června přijelo opět 70 účastníkův. (Nár. Nov. str. 200. si. 3.) 

Pro sjezd slovanský jeho pořadatelé vymyslili zvláštní organisaci, 
jejížto podrobnosti, jakož i seznam všech členů sjezdových nalezneš ve 
spise J. M. Černého: „Slovanský sjezd v Praze." V Praze 1888. 

Hlavní činnost konána ve sborech čili sekcích (česko- slovanské, 
polsko-rusínské a jihoslovanské). 

Dne 2. června byl sjezd na Žofíně slavnostně zahájen. 

Frant. Palacký, zvolen za starostu, zahájil jej touto čtenou řečí : 

„Čeho naši otcové nikdy nenadali se, co za mládí sotva jako 
krásný sen tanulo na srdci našem, co před nedávnou ještě chvíli 
ani za vřelou tužbu vyjevovati jsme si netroufali, — to den dnešní 



Zahájeni sjezdu slovanského. 273 

oblaženým očím našim staví již co skutek živoucí. Slované bratří 
ze všech široko daleko rozlehlých vlastí svých sešli se u valném 
počtu k nám do staroslavné Prahy, aby tu přihlásili se k veliké 
rodině své, a podali sobě ruce k věčnému spolku lásky a bratrství. 
Povolán jsa vůlí jejich, vůlí Vaší, pánové moji! za starostu veleb- 
ného shromáždění tohoto, ze hlubokosti vřelého srdce neméně nežli 
z povinnosti úřadu svého, vítám Vás všecky, jenžto z blízka neb 
z daleka sešli jste se do přátelského sboru tohoto : Vás, bratří jiho- 
slovanští. statní lllyrové, Ghorvaté a Slavonci, Vás, vyslanci hrdinného 
a zbožného národu Srbského, Vás, jenž přišli jste s obou stran 
Tater nebetyčných, společné to kolébky národu našeho, Slováci, 
Rusíni a Poláci udatenstvím i nehodami rovně proslulí, i Vás 
bratří od Moravy, a Vás, kteří se všech končin krásné vlasti naší 
České sem jste si pospíšili. Jest to cit svobody, cit bratrské lásky 
a svornosti, jenžto spojuje nás na místě tomto. Svoboda, kterou 
nyní se žíčíme, není host nový a nebývalý mezi námi, není štěp 
přinesený k nám z ciziny: jest to strom samorostlý na domácí 
půdě naší, jest to původní a prvorodinné dědictví dávných otcův 
našich. Pravěcí Slované byvše před zákonem všichni sobě rovni, 
a nebaživše nikdy po panování nad jinými národy, rozuměli tomuto 
dědictví od jakživa mnohem lépe, nežli mnozí za našeho věku 
chválení kmenové sousedův našich, jenž i podnes tuším ještě svobody 
bez panství chápati a pojímati neumějí. Nuže, učtež se napotom od 
nás, kterak rovnoprávnosti národův rozuměti a šetřiti se má. Taf 
jest hlavní úloha sjezdu našeho, abychom upamatovali pobouřený 
za dnův těchto svět na prostičkou ale veko vekou pravdu: „čeho 
sobě nechceš, jinému nečiň", — božský to pramen všeho práva 
i vší spravedlnosti. Veliký národ, jakovýž jest náš, nebylby nikdy 
lišil se původní své volnosti, kdyby v sobě sám byl se neroztrhnul, 
nerozptýlil, neodcizil se jeden druhému, nechodil každý po směru 
zvláštní a různé politiky: ale byloť toho tuším potřebí, abychom 
poučeni zkušeností mnohověkou ale trpkou, porozuměli konečně 
a důkladně tomu, čeho nám jediné zapotřebí jest. Že jsme nyní 
opět dosáhli starého dědictví svého, že jsme opět a zůstaneme 
navždy svobodni, za to děkovati máme předevšnn probuzení svému 
a upamatování se v tom, co nám jediné spásu nésti může; za to 
děkovati máme i dobrotivému panovníku, císaři a králi Ferdi- 
nandovi, jenž ochotně uznal a k srdci svému přivinul práva i po- 
třeby na.še; za to děkovati máme citu vřelému, jenž v.-^echny žíly 
ve shromáždění našem probíhá: citu bratrské lásky a svornosti! 
Slovan jest a bude nepřemožitelným, pokudkoli heslo spojené 
svobody a svornosti ozývati se bude v srdci jeho. Heslem takovým 
zakládá se v životě národu našeho věk nový a skvělý : blaženi jsme 
my, kteří ke slavnosti zrození jeho zde spojili jsme se. Já pak, 
znaje dávné nehody a strasti jeho, a prohlédaje okem jasným do 
veliké budoucnosti národu mně celou duší milovaného, volám 
v nadšení, zároveň muži v evangelium: „Nyní propouštíš sluhu 

18 



274 Zahájeni sjezdu slovanského 

svého, Pane; neboť jsou viděly oči mé spasení, kteréž si připravil 
nám před obličejem všeho světa; světlo k zjeveni národům a slávu 
kmene Slovanského ! " 

„Pánové ! Mocí úřadu od Vás mně svěřeného prohlašuji a provo- 
lávám Sjezd Slovanský zde za otevřený a počatý; i zaliajuji právo 
i povinnost jeho, aby jednalo se v něm o dobro vlasti a národu 
duchem svobody, duchem svornosti a míru, ve jménu staroslavné 
Prahy naší, jenž nás v lůně svém chová, ve jménu národa (.leského, 
jenž srdečným účastenstvím k jednání našemu prohledá, ve jménu 
velikého kmene Slovanského, jenž od porad našich očekává posilu 
k odvěkému svému novorození! 

Takž nám bůh pomáhej !" 

Slavnostní schůze súčastnili se svými řečmi i jiní vlastenci českoslo- 
slovanšlí i jinoslovanští ; posléz pak promluvil Pav. Jos. Šafařík takto: 

, Slavné shromáždění, drazí bratři! V okamžení tak vážném, 
jakého jsme se dočkali, nepozdraviti Vás srdečným pozdravením 
slovanským, byl by u mne hřích káráni hodný ; meškati Vás dlouhou 
řečí, byl by přestupek důtky zasluhující. Pročež budte mi srdečně 
vítáni, stateční bratři z vlastí slovanských, blízkých i dalekých, 
synové jedné matky, jež jedna mysl, jedna vůle zde shromáždila. 
Srdce mé se šíří, vida vás, šíří citem posud netušeným, a hoří 
splynouti se srdci Vašimi v jednom citu, v jedné myšlénce, 

Poslyštež mé ranní city a myšlénky, má přání na úsvitě tohoto 
na věky památného dne. 

Co nás zde shromáždilo? — Hnutí národův trojího plemene, 
hnutí, jakého v dějinách lidských nebylo, pod nímž se země chvěje 
a otřásá, před nimž prchají mohutní obrové, vláda bodákův a špehův 
do hrobu klesá, lid o dědictví jemu od boha odkázané se hlásí . — 
hnutí to i námi hnulo a nás zde shromáždilo. 

Vláda bodákův a špehův jest déle naprosto nemožná. Kdyby 
vláda bodákův a špehův byla možná, nebyla by vypadla z rukou 
těch, ježto ji měli, neboť byli obrové umu nevídaného a odvahy 
neslýchané, ale srdce bohaprázdného. 

Národové se uvázali ve svá věčná práva. Onit se sestupují 
a radí o sobě i o nás, o své i o naší budoucnosti, radí nad Mohanem 
ve Frankobrodu i nad Dunajem v Budíne a Pešti, doma i vně 
mocnářství našeho. 

Nuže, když jiní národové o nás se radí a naši budoucnost 
ustanovují, poradme se i my sami o sobě a o své budoucnosti. 
Bohdá, my sami sebe lépe než jiní známe ; potřeb našich, tužeb 
našich, cílův našich lépe než jiní sobě povědomí jsme. 

Což jest výrok porad jiných národův, sousedův našich. Němcův, 
Madarův, Vlachův o nás ? — Vyznejme se — a netajme se, jakkoH 
to trpké jest. Výrok jejich jest, že nejsme schopní úplného svobodství, 
že nejsme schopni úplného vyššího politického života proto, proto 



Zahájení sjezdu slovanského. 275 

jediné, poněvadž jsme Slované. Slovan, tak zní úsudek jejich, od 
přírody veden jest ke služebnosti, k poddanství jiných vyvolených, 
nadanějších a ušlechtilejších národů. 

Kdo pak jsou ti, co tak soudí o nás — ti, jenž nad námi 
posavad železnou ruku drželi a dílem ji ještě drží; ti, jenž stříhali 
vlnu ovcí našich, jenž tyli tukem kostí našich ; ti, jenž se živili 
potem a mozoly rolníků našich, ti, pro něž bojovali a krev svou 
lili bratři naši, synové drahých matek našich; ti, jenž sebe nazývají 
vzdělavateli a ochránci našimi, jenž nás vysvlíkají ze slovanství 
a jež my proto jmenujeme utlačovateli našimi, vrahy duší našich. 

Bratři! Ti, co tak o nás soudí, jsou nepřátelé a utlačovatelé 
naši ; jejich svědectví jest stranné a proto křivé. Jejich výrok jest 
odporný sobě samému, jako každá lež. Nechceme-li se vzdělávati, 
jako oni říkají, t. j. nechceme-li se poněmčiti, pomadařiti, povlaštiti, 
tuf nám nadávají surovců, barbarů a otroků. Ghceme-li se oprav- 
dově vzdělávati, t. j. veskrz a veskrz zeslovaniti a Slovany býti, 
jakž nám hlas svědomí velí, bychom dokázali, že jako Slované 
schopni jsme svobodství a vyššího politického života, tuf nám 
spíiají zrádcův vlasti a zlosynův, nepřátelův svobody jejich. A tak 
děj co děj, mluv co mluv, oniC vždy trhají a mučí řeřavými kleštěmi 
nevinné svědomí naše, oniť vždy skvrní horoucím železem čisté 
čelo naše. 

Bratři! Tento stav věcí déle trvati nemůže. Losy národův 
vrženy ; přislat i pro nás doba rozhodná, dříve než jsme se jí 
nadali. Nevinnost před svědomím a bohem není platná před soudem 
světa, soudem národů. Budto se očistme skutkem a dokažme, že 
jsme schopni svobodství, anebo se přelejme cvalem v Němce, 
Madary a yi^^chy, bychom nebyU déle jiným národům k obtíži 
a urážce, bychom nepřenesli pohanění a, snížení naše na syny naše. 
Budto dovedme, abychom s pravou chloubou mohli říci před 
národy: Já jsem Slovan — anebo přestaňme Slovany býti. Mravná 
smrť jest nejhorší smrť. 

Mravná smrt jest nejhorší smrt, ale i mravný život nejvyšší 
život. Proto dříve, nežli se odevzdáme na milost jiným národům, 
nahlédněme hloub do vnitra duší našich, vizme, jaká v nich mravná 
síla, zkusme, jsme-li s to, bychom pozdvihli hlasu svého v radě 
národův; jsme-li s to, bychom jednali s nimi o rovnost národních 
práv na základě spravedlnosti, bychom jim dokázali, že umíme 
vládnouti i heslem svobodství, když oni nás viní, že jsme posud jen 
mlátem a nástrojem otroctví. Bude-li v nás mravná síla, pronikne-li 
jedna myšlénka, jedna vůle tělo národu našeho, národové celé země 
jí neodolají. Neboť všecko, co pod sluncem, převyšuje síla nn-avná. 
Síla, kteráž hvězdami hýbá a jimi v neskončeném víru a neskon- 
čeným prostorim točí, síla, kterouž vesmír na své centrum tlačí, 
nevyrovná se síle velkého národu, který ke mravnému povědomí 
sebe přišel a svého bytí v spravedlivém boji hájí. 



276 Núr. a Slav. výboru odpověd Jelačiíi. 

Zdaliž národ náš slovanský celou svou silou o svá práva se 
zasaditi, zdaliž jich sobě, na základě spravedlnosti k sobě i jiným 
národům vydobyti chce a může o tom rokovati, ejhle, to£ jest 
veliká svatá úloha naše! 

Drazí bratři ! nenít již pro mne dnes času k dlouhé řeči, 
k umělému řečňováni ; tof věc jiné chvíle a jiného místa. Běžiť 
nám všem o skutky, o děje. Z otroctví není bez boje cesty 
k svobodstvi — bud vítězství a svobodné národství, bud čestná 
smrE a po smrti sláva." 



Národního a Stavovského výboru odpověď na list Jelaéióův 

3. června 1848. 

Na list Jelačiče bána, ze dne 20. května adresovaný Nár. výboru a 
napřed uveřejněný, poslána byla od Nár. výboru i širšího Výboru stavov- 
ského společně tato odpověď, která ve schůzi Nár. výb. dne 3. června 
byla schválena. 

Vaše Excellenci! Světlý báné trojjediného království Chorvát- 
ského, Slavonského i Dalmatského ! 

Bratrská slova Vaší Excellenci ode dne 20. máje t. r. přiná- 
.šející nám pozdravení od chrabrých bratří našich Ghorvátův, a vy- 
zývající nás k obeslání sněmu jejich skrze naše vyslance, slyšána 
ve shromáždění Národního výboru dne 29. máje t. r. se všeobecným 
plesáním. Vzdělanci Českého národu chovají v dobré paměti, že 
někdy na samém úsvitu české slávy, větev Ghorvátův v severních 
končinách naší vlasti na štěpu českém spanile kvetla, a že i potom, 
v nejskvělejší době jména českého nábožní otcové z Ghorvát liturgii 
slovanskou zde v staroslavné naší Praze v klášteře Slovanském spo- 
lečně s Gechy pěstovali. Ano i tehdáž, když nehodami času svazkové 
bratrské vzájemnosti obou národů na poli občanského života tak 
dalece oslábli, že již jen hrdinským synům jejich pod korouhvemi 
společných králův v boji proti nepřátelům mocnářství společně 
krev svou vylévati bylo popřáno, nevyhaslo povědomí jednokrev- 
nosti a touha po bratrském sblížení se aspoň u ušlechtilých duší 
obojího národa se jevila. 

Nyní když ruka Páně tolikerých národův se dotkla a je k no- 
vému životu probudila, když pouta, která svobodné vyvinutí národ- 
nosti naší posavad svírala, velením dobrotivého krále a císaře našeho 
rozlomena, když doba národního i občanského znovuzrození našeho 
nastala, volnot i nám, svobodným Slovanům mocnářství Rakou- 
ského, sestupovati se blíže a bráti společně v poradu všecko to, co 
obecný prospěch náš, co blahobyt celého mocnářství žádá. 

Pročež přijímajíce s povděčnou ochotností přátelské vyzvání 
Vaší Excellenci i celého jednokrevného s námi národa Chorvátského, 



Nár. výboru návrh rovnoprávnosti ve školách. 277 

jmenujeme na ten čas za posly a zástupníky své k nastávajícímu 
sněmu Chorvátskému pana Karla Jaromíra Erbena, assistenta u Če- 
ského Musea a pana Viléma Dušana Lambla, spisovatele českého, 
muže již dříve od zdejšího výboru pro sjezd slovansk)' do Ghorvát 
vypraveného, a té chvíle, jak se nadějeme, v Záhřebe se zdržujícího ; 
zároveň pak Vaši Excellenci a skrze Ni celý Národ Chorvátský 
uctivě vyzýváme, aby podobně a navzájem nastávající náš český 
sněm okolo dne 20. června (Junia) t, r. svými vyslanci obeslati za 
dobré uznali, jsouce toho přesvědčení, že takovéto vzájemné obe- 
slání našich konstitutivních sněmův k utužení přátelských vztahův 
mezi našimi národy, ke zdařilejšímu vyvinutí a lepšímu upevnění 
občanských našich svobod a tím samým ke zvýšení blahobytu celého 
mocnářství rakouského velice nápomocno bude. 

Přijmětež, Vaše Excellenci, Světlý Báné, upřímné naše po- 
zdravení. 

V Praze, dne 3. června 1848. 

(Nár. Nov. 1848, str. 233, kdež uveřejaěno bez podpisův.) 



Nár. výboru návrh na provedení rovného práva obou 
jazyků zemských ve školách. 

3. června 1848. 

Ve schůzi Nár. výboru dne 28. dubna byla, mimo jiné, zvolena 
devítičlenná sekce šestá pro rovnost práv jazyka českého a německého 
ve školách i úřadech. K odůvodnění Riegrovu, že v tomto oboru již zna- 
menité práce přípravné vykonány jsou od předešlého výboru, jejž byl 
jmenoval p. purkrabí, a že tedy velikého počtu členův pro tuto sekci ne- 
třeba, zůsláno na tom, aby se skládala z devíti členů, za něžto zvoleni 
jsou lito : Palacký, Erben, Ebert, rytíř z Neuberka, generál křížovnický 
Beer, prof. Wenzig, prof. Heimerl, Wocel a Štulc. (Nár. Nov. 1848, 
22. a 24.) 

Ve schůzi Nár. výb. dne 3. června přečetl Wocel léto sekce návrh 
na zavedení rovnosti jazyka českého i německého ve školách. „Poněvadž 
pochybnosti nebylo, že se s slušnými zásadami návrhu tohoto celé shro- 
máždění snáší (neb jimi jedné i druhé národnosti plná svoboda vyvíjení 
se vedle sebe pojištěna jest) : navrhoval hrabě Wurmbrand, aby se celý 
návrh tak, jak jest, přijal. Nicméně pro důležitost věcí odložilo se jednání 
k l)udoucí schůzce, protože lilografované přepisy návrhu, jakž jednaoíin 
řádem ustanoveno jest, nebyly ješlě v rukou oudů." (Nár. Nov. 1848, 
54.) Avšak Nár. výb. již, tuším, nedospěl k tomu, aby s tímto návrhem 
ješlě jednou se zabýval. 

Řečený návrh VI. sekce se zde podává i s odůvodněním jednotlivých 
člárikův a s obražením redakce „Nár. Novin"* proti celému návrhu. 



278 Niir. výboru návrh rovnoiitiiviiosli ve školách. 

§• 1- 

Na triviálních školácii německých krajin má se mládež 
vyučovati jazykem německým, na triviálkách však českých jazykem 
českým. 

Odůvodnění. Potřeba lidu obecného nežádá, aby se děti cizí řeči 
učili ; mimo to vyučování takové za příčinou krátkého času, jejžto mládež 
v těchto školách stráví, málo platné by bylo a na ujmu jiných pro prak- 
tický život potřebných předmětů by se konati muselo. K tomu přistupuje, 
že by se zavedením českého jazyka do nižších německých škol a naopak 
německého do českých lehce důminka zbudila, jako by se v prvním pádu 
německý lid zčeštiti, v druhém pak český lid zněmčiti měl, což se zá- 
sadou svobodného, konstitučního zřízení, jenž oběma národům ouplnou 
samostatnost pojištuje, (se) nesrovnává. 

§• 2. 

Na hlavních a reálních školách německých okresů má se 
všechněm předmětům vyučovati jazykem německým, na hlavních a 
reálních školách českých krajin však českým jazykem; avšak s tím 
doložením, že ve čtvrté třídě německých hlavních škol jakož i v ně- 
meckých reálkách český jazyk a sloh, v českých pak toho druhu 
školách německý jazyk a sloh povinným předmětem státi se má. 

To co v předešlém §. co důvod ])oloženo, z větší části i zde platí. 
Návrh, aby druhý zemský jazyk co obligátní předmět teprv do 4. třídy 
hlavních škol zaveden byl, zakládá se na snažení, aby se netoliko veškeré 
důmnění odstranilo, jako by se z některé strany na ujmu druhé národ- 
nosti míra přesahovala ; nýbrž aby bylo i na jevě, že se ve vlasti naší 
svobodnému, samostatnému vyvinování obou národních živlů ve školách 
co nejširší proslrannost poskytuje. 

§• 3. 

Do německých hlavních a reálních škol může začátkem 
příštího školního roku 1848-9 vedle ustanovení předešlého §. český 
jazyk co obligátní předmět zaveden býti. Co se českých škol týče, 
mohl by se český jazyk do tří nižších tříd hlavních škol začátkem 
příštího školního roku co všeobecný ústroj [organ] vyučování za- 
vésti. Ve čtvrté třídě českých hlavních škol a v českých reálkách 
budiž však český jazyk co povinný předmět příštího školního roku 
ustanoven. 

Po dvou však letech, v kterémžto čase by žáci důkladné zná- 
mosti českého jazyka nabýti a učitelové k českým přednáškám dobře 
se připraviti mohli, má český jazyk co ústroj veškerého vyučování 
též i ve čtvrté třídě a v reálkách českých krajin ustanoven býti. 

§• 4. 
Na gymnasiích německých okresů nechť se vyučuje jazykem 
německým ; avšak česká řeč a literatura má se co zvláštní povinný 
předmět ve všech třídách přednášeti. 



Nár. výboru návrh rovnoprávnosti ve školách. 279 

Na gymnasiích českých krajin budiž český jazyk ústrojem 
veškerého vyučování, německá řeč a Uteratura pak co zvláštní po- 
vinný předmět přednášena. 

§• .^. 

Mezi 19 venkovskými v Cechách stávajícími gymnasiemi nalézá 
se 9 v českých a 7 v německých okresích; 3 však, a sice gymna- 
sium Litoměřické, Budějovické a Jindřicho-Hradecké na rozhraní 
obou jazyků. 

Potřebě praktické by se nejlépe vyhovělo, kdyby gymnasium 
Jindřicho-Hradecké v gymnasium české proměněno bylo, Litoměřické 
však a Budějovické k německým gymnasiím se přivtělily. 

V českých okresích nalézají se tato gymnasia: gymnasium v Hradci 
Králové, Litomyšli, Rychnově, Německém Brodě, Jičíně, Mladé Boleslavi, 
v Písku, Pizni a Klatovech. - — V německých krajinách leží gymnasia 
v Chebu, Broumově, České Lípě, Chomutově, Žatci, Mostě a Ostrově 
(Schlackenwerth). 

§•6. 

Když se gymnasium Plzeňské, nedaleko rozhraní obou jazyku 
ležící, jak podotknuto, českým gymnasium stane, nebude moci za- 
dost činiti potřebě studující mládeže z blízkých německých krajin. 
Aby se takovému nedostatku vyhovělo, bylo by zapotřebí v západní 
části Plzeňského kraje — snad v Planém (sic), Teplé nebo v Kla- 
drubech nové německé gymnasium zříditi. 

Zdali jedno neb druhé z gymnasií příliš blízko u sebe ležících a 
proto zřídka navštěvovaných, totiž v Chomutově, Žatci, Mostě neb v Ostrově 
vyzdviženo, a na jeho místě průmyslní neb vyšší národní škola zřízena 
bude, záleží na místních tamnějších okolnostech, kteréžto se ouřadně vy- 
šetřiti mají. 

Z Pražských gymnasii by nejpřiměřeněji Staroměstské a Novo- 
městské českými se státi mohly, kdežto by Malostranské německým 
gymnasium zůstalo. 

§. 8. 

Začátkem nastávajícího školního roku 1848-9 by na německá 
gynmasia český jazyk jakožto povinný předmět bez vší obtíže za- 
veden býti mohl. Na českých gymnasiích by však zásada v í;. 3. 
ohledem čtvrté třídy hlavních škol a reálek českých pronesená 
průchod míti měla, aby totiž po lhůtě dvou roků, kdyžby žáci ná- 
ležité známosti českého jazyka (kterýžto by se jim mezitím co obli- 
gátní předmět přednášel) získali, a učitelové se k přednáškám svým 
důkladně připravili, český jazyk co všeobecný ústroj vyučování za- 
veden byl. 

§•9. 

Poněvadž mnozí v českém jazyku zběhlí učitelové na oněch 
gymnasiích se nalézají, kterážto svrchu co německá uvedena jsou, 
naproti tomu jim', českého jazyka nepovědomí učitelové na výše po- 



280 Lva Tliuna obrana stran zřízení prozalimné vlády. 

dotknutých českých gymnasiích vyučují; protož zapotřebí jest, aby 
tito učitelové místa svá vyměňujíce, se přesazovah, tak aby každý 
z nich povoláni svému v jazykovém ohledu zadost činiti mohl. 
K ouplnému jich uspokojení by se měla zásada vyřknouti, že žádný 
učitel změnou takovou v materiálním ohledu ztenčen býti nesmí. 
O vyrovnání nahodilých peněžitých nerovností by se zemská vláda 
přiměřeným způsobem postarati měla. 

§. 10. 
Poněvadž od J. M. král. ouplná svoboda učení na vysokých 
školách Pražských ustanovena jest, tudíž mohou profesoři a docen- 
tově učení své jak v českém tak i německém jazyku přednášeti. 
Spolu pak požaduje zásada ouplné rovnosti obou národnosti v Ce- 
chách, aby se každému studujícímu dostatečné příležitosti poskyt- 
nulo, budto jazykem německým neb jazykem českým, pro veškerá 
odvětví státního života, jenž na fakultetních studiích založena jsou, 
vzdělávati se a připravovati, z čehož důsledně plyne, aby každý 
předmět na vysokých školách Pražských, jenž státní zkoušce bude 
podléhati, netoliko německým, nýbrž i českým jazykem od pořádně 
ustanoveného profesora přednášen byl. 

Dodatek redakce „Národních Novin." Takovýf jest návrh 
sekce, a musíme vyznati, že tomuto návrhu všude všelikou mocí svou 
odporovati budeme. Již hlavní zásada jeho, aby totiž až do nejvyšších škol 
v českých krajích všecko po česku, v německých všecko po němečku se 
přednášelo, jest na nejvýš škodlivá. 

Takovým způsobem budou na věčné časy obě národnosti v zemi naší 
ostře odděleny, a němečtí vzdělanci tak málo po česku se naučí, jako 
čeští po němečku, když se jen těmto jazykům co předmětu vyučovati 
bude. Rovnoprávnost českého a německého jazyka dle našeho mínění zna- 
mená tolik, že každý vzdělanec a jmenovitě každý, kdo do ouřadu vstou- 
piti chce. obou jazyků náležitě dobře povědom býti musí, aby ostatní 
občané všude v zemi s národností svou pohodlí užívati mohli. 

K tomu cíli musí se ve všech gymnasiích některým předmětům česky 
i některým německy wučovati. aby žákové všickni v obou recích náležité 
zběhlosti nabyli. ' ' (Nár. xNov. 1848, 53.) 



Lva Thuna obrana stran zřízení prozatímné vlády. 

4, června 1848. 

Nro. 4889. 
Ministr vnitřních záležitostí, svobodný pán z Pillersdorfu po- 
ložil dopisem ode dne 1. b. m. zpor proti zřízení prozatímní vlády 
v Praze, prohlásiv ji za neplatnou, a mne vyzval, abych ji alespoii 
až do nejvyššího rozhodnutí Jeho c. k. Milosti nepřivolil. Spolu 
mně také uložil na zodpovídanou všecky následky a vady, jež by 



Návrh patentu o vládni radě atd. 281 

Z toho pojiti mohly, a tuto zodpovědnost vznesl na všecky ty, 
kteřiž tohoto kroku jím za nezákonný prohlášeného oučastni byli, 
jakož i všecky ouřady a služebniky statni, jenž ji uposlechnou, 
a mně uložil abych zpor jeho oznámil, 

Podlé oznámeni mého ode dne 29. května b r. jest prozatímní 
vládni rada, o jejimžto zřízení jsem J. c. k. Milosti nejponíženější 
zprávu ihned učinil, až do nejvyššího rozhodnutí jenom k tomu 
ustanovena, aby rozhod[ova]la vnitřní záležitosti jenom takové, 
které okres činnosti zemského řízeni přesahují, a které skrz krom- 
obyčejné poměry následkem událostí Vídeňských poodloženy býti 
nemohou. 

Zřízení rady této tedy stav ouřadův zemských nijakž nezmě- 
iiil[o], a jakási zodpovědnost nemůže tedy ouřady a státní služeb- 
níky pode mnou stojící, nýbrž jenom mne jediného zasáhnouti. 

Snášímf zodpovědnost tuto s vědomím pokojným, ježto krom- 
obyčejné ustanoveni toto, než ústavní cestou od Jeho c. k. Milosti 
povoleno bude, jenom potom teprv do platnosti vstoupí, kdyby ná- 
sledky bezústavních zběhlosti Vídeňských nevyhnutelnou potřebou 
toho žádaly, aby zemská vláda, jižto spravovati mně svěřeno jest, 
cestou jenom nejpřísněji zákonní kráčeti bude [sic,]. 

V Praze dne 4. června 1848. 

Lev hrabě Thun, 
c. k. gubernialní president. 

(Nár. Nov. 1848, 53.) 



Návrh patentu cis. Ferdinanda, 
jímžto se potvrzuje prozatímná vládní rada v Praze, na- 
řizuje se zřízení rady místodržitelské a stanoví úkol 
nejbližšího sněmu Českého. 

Asi 6. června 1848. 

Když vyslanci Českého gubernia čili prozatímně vlády od hrab. Lva 
Thuna jmenované, pp. Albert hrabě Noslitz a Dr. Fr. L. Kieger, vypra- 
vivše se z Prahy dne 30. května, přibyli do Inspruka, nalezli tam dvůr 
císařský v položení velmi nesnadném ; poněvadž v době, když se všech 
stran, od Uhrů Batlhiany. od Chorvátů bán Jelačiě a j. naléhali na roz- 
hodnuli důležitá a kvapná, neměl pořadníků plné důvěry požívajících, 
poněvadž i representanti ministerstva, ve Vídni pod nátlakem nepokojů 
povstalého, proti němuž odjinud se ozýval odpor, nemohli se pokládali 
za zcela nestranné. 

V tu dobu přikvapil tam právě náš krajan. František hrabě Thun, 
bratr tehdejšího předsedy Českého gubernia a otec nynějšího míslodržitele 



282 Návrh patentu o vládni radě atd. 

Českého, i nabídl rakouskému dvoru v In.špruku v těžké této době z lo- 
yální ochoty služby své k disposici. 

Ten stal se horlivým prostředníkem mezi dvorem a poselstvem če- 
ským, s nímžto mnoho jednali zejména rodiče nynějšího císaře a krále 
Františka Josefa, arcikníže František Karel a arcikněžna Žofie. 

Na české vyslance bylo vzneseno, by navrhli sami odpověď na Před- 
nesení presidenta Gesk. gubernia ze dne 29. května, jež po nich do In- 
špruku bylo posláno. 

Tento koncept, pořízený od Dra. Riegra a opatřený přípisy hrab. 
Nostitze, nalézá se posud u Dra. Riegra i podává se zde v překladu. Že 
byl psán dne 6. června, lze domnívati se z toho, že na listě, jejž tou 
dobou měl při ruce hrabě Nostitz a jenž se chová při dotčeném konceptu, 
tento poznamenal si jisté kalendárium, jež počíná dnem 6., načež ná- 
sleduje pořadí dnů dalších. 

Touž dobou Dr. Rieger diktoval v Inšpruku liraběti Noslitzovi též 
zvláštní pamětní spis, adresovaný J. Vel., jehožto koncept však po ruce 
není. — 

Patent, jímžlo se odpovídalo na přednesení presidenta Českého gu- 
bernia ze dne 29. května, nepřišel však k vyhlášení. Nežli se totiž vy- 
slanci čeští vrátili do Prahy, bylo tu vypuklo vzbouření svatodušní, tak že 
vyslanci jen s nesnází dostali se dne 17. června ráno na hrad Pražský, 
kdež vládl již komandující generál kníže Alfred Windischgrátz. Na zprávu 
o bouři Pražské byl pak z Inšpruka vypraven zvláštní kurýr s nařízením, 
aby se vyhlášení a provedení kabinetních listů, jež Nostitz a Rieger zem- 
skému presidentu Lvu Thunovi přinesh, jakož i tohoto patentu zastavilo, 
až by se situace vyjasnila. (Dle sdělení Dra. Fr. L. Riegra.) 

Majíce zření k vysoké důležitosti naší koruny České a vzhledem 
na větší rozsáhlost království Českého, k opětné žádosti našich věr- 
ných Čech po zralejším uvážení zvláštních poměrů zemských a soci- 
álních, historických tradicí [v něm. : Ůberkommenschaften) tohoto 
království a zvláštní národnosti, pro něžto všestranné, spravedlivé a 
neskrácené šetrnosti při nepodmíněné centralisaci všech orgánů 
správních a vládních v jednom hlavním městě nikdy úplně dosa- 
ženo býti nemůže, povolili jsme již 8. března [má býti: 8. dubna] 
t. r. zřízení zodpovědných úřadův ústředních pro království České 
s rozšířenějším oborem působnosti. 

V témž smyslu jmenovali jsme milého synovce svého, arciknížete 
Františka Josefa svým místodržícím v království Českém, aby za- 
stupuje osobu naši jakožto krále Českého, stál v čele nejvyšších 
úřadů této země. 

Při těchto opatřeních směřovali jsme k tomu, aby pro králov- 
ství České zřídilo se místodržitelství, kteréž jednotu našeho moc- 
nářství a jeho sílu na venek nikterak neoslabujíc, zevrubnější zna- 
lostí potřeb a národních zvláštností veškerého národa Českého bylo 
s to, při vnitřní správě zemské v každém ohledu jich šetřiti a 
záležitosti jednotlivcův co nejrychleji a nejspravedlivěji rozhodovati. 



Návrh patentu o vládni radě atd. iJ83 

Poněvadž známé události poslední doby, které s moci ohromu- 
jící ze vnitř i z věnčí na říši naši dotíraly, zatlačovaly zvláštní 
záležitosti zemské a vymáhají pořád ještě síly veškeré našich ústav- 
ních rádců až k unavení, tak že nejsou s to, aby organisování 
ústředních úřadů, království Českému již přede dvěma měsíci při- 
slíbených podnikli, tím méně, že úkol tento pilně vyžaduje zevrub- 
nější známost osob a poměrův místních, a poněvadž dále pokoj 
země a pořádek její poměrův, následkem poslední bouřlivé doby 
zmatených, dalšího odkladu věci nedopouští, uzavřeli jsme ke zprávě 
a návrhu našeho guberniálního presidenta Českého, tyto úřady již 
nyní prozatímně v život povolati, čímž také v tomto smyslu za 
souhlasu s přednostami ostatních úřadův zemských prozatímně od 
něho učiněným opatřením dostává se dodatečného našeho schválení. 

Dle toho již jsme arciknížeti Františku Josefovi uložih. by 
[vojsko ihned opustil] *), bez prodlení na místo svého určení do 
Prahy se odebral a v úřad svůj jakožto místodržící nastoupil. 

Zároveň jsme uzavřeli, již nyní zříditi prozatímnou radu místo- 
držitelskou i jmenujeme její členy, kromě již dříve jmenovaného 
niístodržitelského rady ....*) Klecanského *) 

Předsedati této radě místodržitelské bude arcikníže místodržící, 
a jakožto druhý president pak dosavadní guvernér zemský v Če- 
chách, hrabě Lev Thun, jenžto až do příchodu místodržícího jeho 
místo bude zastupovati. 

Tato prozalímná mistodržitelská rada prozatím převezme práva 
a působnost zodpovědného úřadu ústředního, zemi České slíbeného. 

Poněvadž pak konečné ustanovení a ohraničení působnosti 
tohoto místodržitelství a zodpovědného úřadu ústředního zůstati 
musí závislým na všeobecné ústavě říšské, o nížto bude jednáno 
na nejbližším říšském sněme, a tudy jeho zřízení konečné státi se 
může teprve zároveň s ustanovením všeobecné ústavy říšské i zvláštní 
ústavy zemské, dáváme jelio kompetenci zatím provisorně toto : 

1 . má si vésti přísně v mezích úřadu výkonného, poněvadž 
následkem ústavy od nás našim národům udělené moc zákono- 
dárná musí v plné míře zůstati vyhrazena národním orgánům za- 
stupitelským, které co nejdříve v život vstoupí. 

2. má převzíti záležitosti dosavadního ústředního úřadu VídtMi- 
ského, obzvláště záležitosti bývalé kanceláře dvorské, avšak pokud 
se týkají pouze věcí českých ; nemá tedy nic v působnost svou za- 
bírati, co by nebylo záležitostí pouze českou, nýbrž spíše všeobecně 
rakouskou. 



*) Tato slova zde v závorce obsažená jsou v konceptu opět přeškrtnula, 
a sice bezpečně z přiřiny té, že, nežli dospělo se k čistopisu tohoto konceptu, 
stala se zalini zbytečnými. Nebot arcikníže František Josef již dne 8. června 184:8 
přibyl do Inšpruka, kdež mu vyslanci češti hrabě Albert Nostitz a Dr. Fr. L. 
Ricger, byli též pi'e(lstaveni i pozdravili jej jakožto budoucího náměstka králova 
v Cechách. — Pozn. vydav, dle ústni zprávy p. Dra. Riegra 

*) V konceptu nevyplněno jmény, nýbrž také jen vytečkováno. Pozn. vyd 



284 Návrh patentu o vládní radé atd. 

3. k tomu cíli a aby úplná jednota státu našeho žádným způ- 
sobem nepřišla v nebezpečí, má zůstati ve stálém spojení jednacím 
s naším ministeriem říšským, dílem aby opatření, týkající se říše 
celé, též ve království Českém přivádělo k vykonávání, dílem též aby 
ono nyní nutné oddělení úředních záležitostí pouze českých od oněch, 
které se týkají říše vůbec, bylo v plné shodě provedeno a posléze 
aby naši vládu udržovalo v povědomí důležitých opatření, kteráž 
ono bude činiti. 

4. Dále máprozatímná rada místodržitelská bez prodleni vhodné 
návrhy o své vlastní prozatímně organisaci jakožto zodpovědného 
úřadu ústředního pro království České organisovati a nám ke schvá- 
lení předložiti, při čemž však jí stále má býti pravidlem zásada, 
že jí prozatím toliko ony záležitosti mohou přikázány býti, jejichžto 
vyloučení z působností úřadův ústředních, pro říši vůbec pozůstáva- 
jících, lze již nyní předsevzíti bez porušení veškerého organismu 
správního, 

K tomu cíli má návrh na status úřadníkův a služného orgánů 
hlavních i vedlejších, jichžto při všech rozličných odvětvích tohoto 
prozatímného místodržitelství bude se neviti potřeba, s urychlením 
co největším předložiti a s naším ministeriem říšským se dorozu- 
měti, by úředníci bývalé české, později všeobecné kanceláře dvorské, 
pokud hj znalostí obou zemských jazyků v Čechách i též jinak 
k tomu jevili se způsobilými, mohli k místodržitelství Českému býti 
přiděleni. 

Až do té chvíle prozatímná rada místodržitelská má se ustaviti 
a vésti si podle všeobecných zásad úřadu kolegialního a její presi- 
dent má býti oprávněn, nevyhnutelné orgány výpomocné od jiných 
úřadův zeměpanských jí přikázati. 

5. Stejným způsobem a s šetřením týchž ohledů má k návrhu 
;^rozatímné rady místodržitelské zřízen býti v Praze pro království 
České nejvyšší soud z mužův, kteří, aby úřad spravedlnosti bez 
závady a podle svého vlastního seznání předchozích aktův a jed- 
nání mohli vykonávati, mají úplnou znalost obou jazyků zemských 
— způsobem podobným, jako dříve senát nejvyššího dvorního 
úřadu justičního [v něm. : Justitzhofstelle] pro království Lombard- 
sko-Benátské trval ve Veroně. 

6. Místodržícímu aneb jeho náměstkovi bude příslušeti, aby 
Český sněm zemský, jenž co nejdříve sejíti se má, jménem na- 
ším zahájil, odročil a uzavřel, a povinností veškeré rady místo- 
držitelské bude, by nás a vládu naši na základě instrukcí, jež se 
jí v té příčině udělí, zastupovala a všechna žádaná vysvětlení 
poskytovala. 

7. Další oprávněnost rady místodržitelské záleží v tom, aby 
osnovy zákonův a návrhy zhotovovala a je, pokud by v kompe- 
tenci zemského sněmu Českého náležely, jemu přímo jménem vlády 



Rozepsáni sněmu Českého z Inšpruka. 285 

podávala; pokud by však zasahovaly v působnost sněmu říšského, 
takové aby ministeriu říšskému předkládala. 

8. Posléz má rada mistodržitelská — ano obyvatelstvo usiluje 
o reformy času přiměřené, ústavou již zajištěné — všechna opatření 
činiti, aby takové opravy, které již nyní provésti lze, aniž by se 
tím předstihovalo vládě a ústavním orgánům zákonodárným, v život 
uváděla, a pokavad by mimořádné pohnuté okolnosti nynějšího 
času pilně a nevjhnutelně vyžadovaly i opatření mimořádných 
v zájmu země a vlády, má rada mistodržitelská — avšak vždy co 
možná majíc na zřeteli obor působnosti sobě napřed přikázaný — 
čeho potřebí, prozatímně opatřiti a opatření učiněná vždycky ve- 
směs k našemu potvrzení předložiti. 

Tímto nařízením, jakož za to máme, dali jsme národu Če- 
skému důkaz nepochybný naší lásky a naší zvláštní důvěry u věrnou 
jeho příchylnost k nám a k našemu ústavnímu trůnu, i očekáváme 
od naší prozatímně rady místodržitelské, že vynaloží všechno, by 
pokoj a pořádek v našem království Českém zachoval, netoliko 
zájmy země, nýbrž spolu též i veškerého mocnářství na zřeteli měl 
a tak se své strany k zachování jednoty a k upevnění císařského 
státu dle možnosti napomáhal. 

A poněvadž mimo to tomu chceme, by sněm zemský, jenž nyní 
sejíti se má, vzhledem ke složení svému považován a držán byl 
toliko za prozatímný a se zřetelem ke svému úkolu hlavnímu za 
ústavodárný, očekáváme od něho, že svoji činnost obmezí na vy- 
řízení nejpilnějších záležitostí zemských, přede vším však že bude 
o to pečovati, aby vyhotovil a našemu schváleni předložil ústavu 
království ve všech oněch punktech, které se týkají vnitřní organi- 
sace a správy, a aby vzhledem budoucího poměru tohoto království 
k našemu veškerému mocnářství svoje náhledy a přání vyslovil, by 
při rokovánícli a usnášení sněmu říšského o této věci mohlo býti 
dbáno. 

Kdyby po vyřízení záležitosti této až k otevření všeobecného 
sněmu říšského zbýval ještě nějaký čas, vezmiž zemský sněm v po- 
radu ještě ony záležitosti zemské, které uzná za obzvláště pilné a 
neodkladné. 

(Koncept německý u p. Dra. Fr. Lad. Riegra). 



Rozepsání snému Českého z Inšpruka. 

6. června 1848. 

Za pobytu českého poselstva v Inšpriiku koncipoval Dr. Fr. L. Rieger 
léž patent k rozepsání sněmu Českého (Kalousek : Řeči Dra. Riegra sir. 54). 
Ale onen palent Inšprucký o svoláni sněmu nebyl již vyhlášen pro bouři 
svatodušní. Zdali však patent níže uvedený, jenž již jakožto akt historický 
uveřejněn byl v „Nár. Novinách" 29. června 1848, totožný jest s kon- 



'2^6 Rozepsáni sněmu Českého z Inšpruka. 

ceptem Kiegrovým, nelze nyní již udali. V „Nár. Nov." zároveň se při- 
pomíná, že den, kdy se má sněm zahájiti, určen byli má od zemského 
presidia. 

My Ferdinand atd, atd. dáváme tímto vědomost, že jsme podle 
slibu našim vérným Cechům v našem rozhodnutí od 8. dubna b. r. 
daného uzavřeli, aby se Český snem na — června b. r, na náš 
Pražský hrad vypsal. 

Uznávajíce přípravy od naší zemské vlády v Cechách stran 
voleb zavedené, vyzýváme úsilně všechny na základě našeho již 
zmíněného rozhodnutí k sezení a hlasu při sněmu oprávněné, aby 
se jistě na sněm dostavili a s nejupřímější vůlí a s dobrým svědo- 
mím o potřebách země rokovali a uzavírali. 

Poněvadž jsme též co nejdříve říšský konstitující sněm povolati 
uzavřeli, kdež by se bez všelikého bezzákonního vlivu, jenom podle 
shodného a svobodně projeveného přání našich národů k stanovení 
jednotného konstitučního zřízení naší ve.škeré monarchie přikročilo, 
a poněvadž za svou nejsvftější povinnost uznáváme, se přičiniti 
k tomu, aby každá část naší říše své nejschopnější a nejdůmysl- 
nější hlavy své obecné rakouské vlasti k statnému a čistě bratr- 
skému spoluoučinkování v této veledůležité práci k použití podala: 
jest žádost a vůle naše, aby český sněm, který, co se týče práv, 
naším rozhodnutím od 8. dubna b. r. Českému království udělených, 
za ustavující, co se ale týče zákonů a správy veškeré naší monarchie 
se týkajících, za poradný uznaný míti chceme, své práce ještě před 
zahájením říšského sněmu dokončiti hleděl, a tedy podle času jen 
nejdůležitější a neodkladné záležitosti v poradu bral. 

Ač jest nám to návalem státních prací nemožné vyhověti 
mnohokráte projevenému přání našich věrných Cechů a pudu vlast- 
ního srdce, totiž Geský sněm osobně zahájiti: i můžeme přece uko- 
jiti nadějí, že brzkým návratem našeho mileného bratrovce a ná- 
městka v Cechách s to budeme, se ním dát zastoupiti při slavném 
tom aktu. 

Projevujíce tímto naši kr. vůli a naše otcovské smejšlení s Cechy, 
kojíme se též ouplnou důvěrou v slavný Český národ, že si bude 
v stejné míře všímat interesů celé monarchie jako oněch českého 
království a české koruny, a že se na tomto sněmu zvláště při roko- 
vání a pojednávání o budoucím zřízení království též na dobro cí- 
sařství, na jeho upevněnost uvnitř a zevnitř spravedlivý a šetrný 
ohled bráti bude. 

V Innsbruku G. června 1848. 

Ferdinand. 
Wessenberg. Doblhof. 

(Nár. Nov. 1848, 63.) 



Hlavni zásady ústavy zemské v Cechách. 287 

Hlavní zásady ústavy zemské v Čechách. 

7. června 1848. 

Ve schůzi Nár. výboru dne 29. května oznámila jeho sekce druhá 
sjednané hlavní zásady příští ústavy zemské. Rokování o tomto návrhu 
zůstaveno schůzi příští. 

I rokováno o něm dne 7. června; ale pokud z nedostatečných zpráv 
novinářských vyrozuměti lze, zabývali se členové Nár. výb. hlavně zásadami 
zastoupení na sněme a dvojkomorností sněmu, pro kteroužto mluvili Pa- 
lacký. Šebek, Strobach, bar. Hildprandt, a pro jedinou sněmovnu Ruppert, 
Hauscliild, K. Havlíček. „Pře byla důrazná a dlouhá, dvě komory ale při 
hlasování zvítězily. " 

(Nár. Nov. 1848, 47. 55. i 56.) 

První zásada. 

Samozákonnost (autonomie) a právo samosprávy, jakož i stáva- 
jící posud svobody a práva království Českého zachovají se potud, 
pokud společná říše Rakouská při nich silná a na venek mocna 
býti může. 

Následkem této zásady zavírá v sobě okres působnosti výkonné 
a zákonodárné střední moci, t. j. císaře a říšského zastoupení ná- 
sledující : 

A. Veškery větve zákonodárství a zemské správy, sloužící 
k tomu, aby Rakousko proti jiným státům co mocný celek stálo, 
a sice: 

1. Vojenské záležitosti; 2. státní úvěrek; 3. státní a obchodní 
smlouvy; 4. všecky zahraničně záležitosti. 

B. Veškery větve zákonodárství a zemské správy, na jichžto 
stejném zřízení pravá souvislost jednotlivých částek celého mocnář- 
ství záleží: 

1. Zákonodárství a správa v obchodních, celních, poštovských, 
mincovních, mírových a váhových záležitostech [vněm.: Mass- und 
Gewichtssachen] ; 

2. zákonodárství, pokud se materiální částky civilní a krimi- 
nální spravedlnosti týká; 

o. hlavní státní silnice a železnice; 

4. státní důchody (budget) přiměřené těmto záležitostem, a 

5. vyměření podílu, kterýmž každá země přispívati má. 
Všecky ostatní, zde zejména neuvedené větve zákonodárství a 

zemské správy náležejí k působnosti zemského zastoupení a zemské 
výkonní moci. 

Ve spojení takto způsobeném spočívá prospěch jak veškerého 
mocnářství, tak i jednotlivých jeho částek; a sice: 

a) Prospěch celého mocnářství proto, poněvadž se tím jeho 
ponětí i jeho moc k zevnějšku i uvnitř v plné platnosti a síle udr- 
žuje, jak to jen koliv rozdílnost jednotlivých jeho částek dopouští; 



í^88 Hlavní zásady ústavy zemské v Čechách. 

/3) prospěch jednotlivých částek (zemí), poněvadž se jim spoje- 
ním tak způsobeným a učlánkovaným veškeří prospěchové národ- 
ního, sestředěného, ku všem poměrům snadno lnoucího zemského 
zákonodárství a zemské správy spolu se všemi prospěchy mocné, na 
venek mohutně působící státní jednoty poskytují. 

Druhá zásada. 

Sněm záleží z poslanců (zástupců) kraje a nejlidnatějších měst 
i míst a dělí se tím způsobem na dva poradní sbory, že se od 
těchto poslanců samých, z jich středu, senát zvolí a každoročně 
po jisté částce obnovuje. 

Každých 20.000 obyvatelů zvolí v kraji jednoho poslance. 

Města a místa, mající více než 6000 obyvatelů, volí 1, mající 
více než 10.000 obyvatelů, volí 2, město Praha volí 12 poslanců. 

Právo voliti má každý samostatný občan, dokročiv let zákonem 
určených [v něm. : der die vom Gesetze bestimmte physische Gross- 
jáhrigkeit erreicht hat] a bud přímé daně platící, bud ony vlast- 
nosti mající, jimižto vstoupení do národní obrany otevřeno jest. 

Zvolen může býti každý v zemi zrozený aneb zouplna natura- 
lisovaný (udomácněný a za udomácněného přijatý), samostatný 
občan, překročiv 28mý rok. 

Senát záleží z 60 členů, jichžto šestý díl ročně vystupuje a 
oudy nově volenými se dosazuje. 

Aby kdo za senátora zvolen býti mohl, zapotřebí, aby přes 
36 let stár byl. 

Sněm shromažduje se každoročně a každý třetí rok na novo 
se volí. 

K takovému zřízení národního zástupnictví, pojišťujícímu poradu 
o každé věci dvěma zvláštními sbory, uvozují se následující dů- 
vodové : 

1. pojišťuje se tím důkladná, do věci vnikající porada, poně- 
vadž každý sbor kritiky a zkoušení druhého sboru ostýchati se 
musí ; 

2. sněm se tímto způsobem proti vládě a národu na stanovisko 
mnohem vyšší staví; neboť jednosvornost obou sborů má plnou 
váhu dobře předloženého usnesení, při čemž se více žádnému pode- 
zření místa dáti nemůže, jako by se v překvapení neb okamžitém, 
jakýmižkoli dojmy způsobeném rozjitření bylo jednalo ; 

3. postavení vlády naproti němu jest pevnější, jistější ; poně- 
vadž se odpor k udržování, k bránění všem překvapeným změnám 
potřebný již jedním z obou zástupnických sborů vykonává, nemusí 
neustále jen od vlády pocházeti. 

Navržen[ý]m zde utvořen[í]m obou zákonodárných mocí chrání 
se zásada o zastoupení a živé platnosti veřejného mínění dostatečně, 
ouplně; neboť jeden i druhý zákonodární sbor pochází z obecné 
důvěry, tvoří se volením národu, a toliko při senátu má se vý- 



Hlavni zásady ústavy zemské v Čechách. 289 

minkoii většího, dospělejšího stáří, delším trváním volenosti a čá- 
stečným jen obnovováním co možná nejzralejší soud a větší zpřízně- 
nost s prací zákonodárskou získati. 

Třetí zásada. 

V okresu, sněmu zemskému vyhrazeném, bude výkonná moc 
v rukou již nejvýše povoleného odpovědného centrálního místa pro 
Cechy spočívati, jsouc plněna od ouředníků ze zemského fondu 
placených, kdežto naopak úřední působnost, náležející císařské 
střední výkonné moci, císařskými, z obecných státních důchodů 
placenými úředníky vedena bude. 

Veškerá správa Českého království takto by se tedy od hora 
počínajíc rozčlánkovala: 

J. M. Císař, 
státní ministr války, 



í siaini mmisir vaiKy, 

Ministerská rada \ " " r,^ - ' 

I „ „ financi, 

y , „ obchodu a veřejných prací. 



Náměstek aneb místokrál. 

í 1. rada: politická zemská správa, bezpečnost, národní 
obrana : 
Odpovědná 2. rada: náboženství, národní vychování, vzdělávací 
místodržící ústavy; 

rada. 3. rada: spravedlnost ; 

14. rada: zemské kasy a zemský ouvěrek; 

[5. rada: průmysl v nejširším smyslu a veřejné práce. 

Královští zemští úřadové pod místodržící radou: 

Politická zemská správa s jejími podřízenými úřady. 

Ředitelství studií. 

Nejvyšší soudní dvůr s podřízenými instancemi. 

Zemská kasa s potřebnými oučetními a ouvěrečními odděleními. 

Zemské stavitelské ředitelství, obchodní komora atd. 

G. kr. úřadové pod ministeriem i: 
Generální komando. 

Poboční státní kasy a jich oučetní ouřadové. 
Ředitelství státních staveb, železnic atd. 

Veškery orj»ány správní, opatřující záležitosti v zemi pod říš- 
ským ministerium postavené a jichžto podřízeni pod říšské mini- 
sterium vedle zásad svrchu podotčených potřebné býti se zdá. 

Stejné provedení rozdělenosli výkonné moci podobným způ- 
sobem jako moci zákonodární vidí se veskrz potřebným býti, nemá-li 



290 Jednota Moravská o volbách do říšského snému. 

L toho všeliké zadržování pocházeti. Nemůžef žádný ouředník dvěma 
pánům najednou sloužiti, najednou na dvě strany povinovaným a 
odpovědným býti, a každé výkonné moci, nemá-li zůstati pouhým 
zdáním, musí bez všeliké překážky jejími vlastními orgány až na 
jednotlivého občana působení otevřeno býti. 

(Kvéty, čís. 69.) 



Jednota Moravská o volbách do říšského sněmu. 

7. června 1848. 

K volbám clo říšského snému ve Vídni vydala Jednota Moravská 
poučení pro lid, kteréž hodno jest povšimnutí, že obsahuje zároveň pro- 
gram vlastenců moravských. Poučení toto vyšlo pod názvem „Slovo 
o sněmu říšském ve Vídni, svolaném na den 26. června 1848." 

Rozmilí krajané! Rakouské císařství náleží mezi nejmocnější 
říše na světě. Pozůstávat z mnohých krásných velkých zemí, mezi 
nimiž Morava neocenitelnou perlou slouti může, a obýváno jest od 
rozličných národů: Slovanů, ku kterýmž náležíme my Moravané, 
naši bratři Cechové a Slováci, Poláci, Rusíni, Horváti, Slavonci, 
Dalmatinci a Srbové, dohromady 18 milionů; činí tedy Slované 
polovici veškerého obyvatelstva císařství. Druhá polovice skládá se 
z Němců, Madarů, Vlachů čili Italiánů a některých jiných nepatr- 
ných národků. 

Krom Uher měl posavad císař a král náš právo, dávati zemím 
svým zákony dle neobmezeného uznání, žádati daně a jiné veřejné 
poplatky, aniž se oznámilo, kolik pro jednotlivé věci potřeba bylo, 
a zdali skutečně vybrané peníze k užitku národů se vyložily. 

Poněvadž císař pán všecko zastati nemůže, musí míti okolo 
sebe osoby ve jménu jeho jednající, jimž říkají ministrové. Prvé 
to byli velcí páni, kteříž moci od císaře jim svěřené často více uží- 
vali ku svému vlastnímu prospěchu, než ku prospěchu národů. 
Oni dávali zákony dle libosti své, vypisovali daně a jiné poplatky 
— a to nemalé — aniž kdo věděl, kam se ty miliony ročně po- 
děly, a při tom při všem nadělali ještě sta milionů dluhů. Za to 
však ani žalováni býti nemohli! 

Císař pán poznav konečně takový stav věcí, slíbil národům 
svým 15. března t. r. konstituci, t. j. vyřknul, že od té chvíle spo- 
lečně se svými národy vládnouti bude ; že žádný zákon nevydá, 
pokud jej sněm národní za prospěšný neuzná, aniž jakých daní a 
jiných poplatků vypíše, pokud je týž sněm nepovolí, a že ministrové 
z příjmů zemských národnímu sněmu budou museti oučty klásti; 
konečně pakliby ministrové něco proti zákonům učinili, že je bude 
moci národní sněm pohnati před soud a také trest nad nimi vy- 
řknouti. 



Jednota Moravská o volbách do říšského sněmu. 291 

Chtěje slib svůj vyplniti, dal jest císař pán dne 25. dubna 1848 
zemím svým říšskou konstituci; ta však neuspokojila mysl všech 
občanů, zvláště proto, že dle ní měly býti dvě komory: jedna, 
senát řečená, pro velké pány, druhá, komora deputo váných, pro 
ostatní národ. 

Císař pán tedy 15. května senát zrušil a svolal na 26. června 
t. r. ze všech zemí, totiž Rakous, Štýrska, Cech, Moravy, Haliče atd. 
poslance k sněmu do Vídně, aby o nové konstituci říšské rokovali. 
Na každých 50.000 obyvatelů bez rozdílu stavu se vyvolí jeden po- 
slanec, tak že hrabě neb kníže jen jako každý jiný občan bude 
moci voliti, do sněmu národního ale jen tehdy přijde, když bude 
od lidu za poslance vyvolen. 

Povážíme-li, že tento sněm má budoucí konstituci čili ústavu 
utvořiti, tedy nad naším budoucím štěstím neb neštěstím, nad obme- 
zeností neb rozsáhlostí našich občanských práv rozhodnouti, na- 
hlédneme, že největší opatrnosti třeba, abychom naň poslali osoby 
moudré, svědomité a svobodomyslné, láskou k národu a jazyku 
nadšené, ve věcech právních a politických nejen Moravy, ale co 
možná i jiných zemí rakouských a zahraničných zběhle. 

Budte tedy opatrní, milí krajané! a volte jen takové osoby za 
poslance na sněm do Vídně, v které máte důvěru, že budou za- 
stávati : 

1. ouplnou samostatnost a neodvislost rakouského mocnářství; 

2. rovnost skutečnou všech národů rakouských ohledem občan- 
ské svobody, řeči a národnosti ; 

3. aby každý národ své zvláštní záležitosti sám si řídil, pokud 
se to se samostatností, celitostí a silou mocnářství rakouského 
srovnává ; 

4. obmezení činnosti sněmu říšského na zákony a záležitosti 
celého mocnářství se vztahující atd. 

Kdybyste, milí krajané! sami neznali osoby, v které byste 
ouplně důvěřovati mohli, že těm věcem rozumějí a konstituční zá- 
sady náležitě zastávati budou, obraťte se oustně neb písemně na 
nížepsanou Moravskou Jednotu, kteráž jest ochotna, navrhnouti vám 
muže důvěry obecné požívající, jenž ouřadu na ně vznešenému 
k vašemu a vlasti naší společné prospěchu ouplně zadost učiní. 

Dopisy budtež adresovány na „Jednotu Moravskou" na Zelném 
trhu číslo 318 v Brně. 

V Brně, 7. června 1848. 

A. V. Šembera, profesor. — Jan Ohéral, redaktor Týdenníka. 
— Ant. Kudla, kandidát soudství. — Ant. Macenauer, kandi- 
dát soudství. — K. Zedník. — J. Jedlička, měšťan. — Lub. 
Winter. — Jos. Těšík, kaplan. — J. Kal i voda, proť. — Fr. 
Sušil, prof. — Jan Jilek, měšťan. 

(Nár. Nov. 1848, str. 230.) 



292 Vlastencův moravských žádost za ochranu proti úřednictvu. 

Vlastencův moravských žádost ke siiému za ochranu 
proti úřednictvu. 

8. června 1848. 

Ke sjezdu slovanskému v Praze dostavil se i značný počet Moravanů. 
„Bylo jich zajisté přes 100 osob, jen že větší část zase odjela, zvláště 
do Vídně ; přišli potěšit, přišli jako oznobení ohřáti se k matce Slavii. 
Ustrnuli nad nimi bratři, když vypravovali, jak všudy krutost nepřátelův 
Slovanstva pronásledovala jich po Moravě. Usnesli se na tom, vydati 
o těchto nátiscích zvláštní knihu, aby potomstvo zvědělo, jak se vedlo 
Moravanům v dědictví svém v době nastalé svobody a prohlášené rovnosti 
Němců a Slovanů."*) 

„Tito potomci blaženější sotva uvěří v takové děje. Zatím však umí- 
nili sobě podati pp. zástupcům národu Moravského v Brně shromážděným 
stížnost a prosbu o zastání se o rovnost Moravanů s Němcemi, sebou 
však i Výboru Národnímu v Praze předložiti braterskou žádost, aby la- 
skavou přímluvou a vážností mravní hleděl k tomu, aby učinila se přítrž 
pronásledování Slovanův na Moravě." (Týd. 188.) 

Oba spisy dotčené zde se kladou : 

Slavní zástupcové národu Moravského ! Po celé Evropě pro- 
citli a procifují osoby a národové k smělosti, kterou požadují vy- 
plnění a zahájení svatého práva svého. 

Každý poctivý sebevědomec hlásí se o zvláštnost a osobnost 
svou, poznav, že bohem mu dána jest, aby hájil ji z celého srdce 
svého. 

My zde [se] slušnou uctivostí podepsaní synové vlasti Moravy 
[s] hrozným užasnutím poznali jsme ve své schůzce v Praze, že ne 
jednomu neb druhému z nás na tom a tom místě moravském brá- 
nilo se rozum šířiti, jakýmž každý přítel vlasti a člověčenstva vůbec 
pojal milost císaře pána, jenž svobodu občanskou nám jak otec 
dospělým dětem svým dal a pojistil: ale téměř všude byli stíháni 
ti, jenž hlásali lásku k svobodě, k vlasti, k národnosti a blahu 
pokojnému. 

Ustrnuli jsme všichni, sdělujíce sobě vespolek nátisky, jež činili 
nám po Moravě úředníci mnozí, na jevo dávajíce i tištěnými cirku- 
láry bez ostychu, že protivníci jsou milostivé vůle císaře pána, ne- 
návistníci lidu slovanského, blaha a pokoje občanského. 

Bolelo nás to tím více, an slyšeli jsme, že jsou i emisary české 
vymýšleli, aby Cechy potupili. Ale již, chvála bohu, známe Cechy, 
byli jsme s nimi, rokovali jsme s nimi a poznali jsme i mírnost, 



*; Na toto sneseni redakce Týdennika upamatovala účastníky v čisle 30. 
dne "27. července 1848 (str. 240) nabízejíc se k uveřejňováni takých paměti. Ale 
upomenutí její zůstalo, tušíme, bez účinku. Vyd. 



Vlastencův moravských žádost k Nár. výb. v Praze. 293 

legálnost, opatrnost, svornost českou, jíž pečují o budoucnost nejen 
národa svého, ale i slovanského vůbec v mocnářství rakouském, 
jehož vyslanci smlouvají rady i vůle své ve slavné Praze. 

Usnesli jsme se, vám. slavní zástupcové našeho milého národa 
Moravského, přednésti stížnosti naše o utiskování národnosti Mo- 
ravské od úředníkův, zvláště patrimoniálních a městských, a prositi, 
abyste učinili všemu takovému odporu proti Slovanstvu přítrž na 
Moravě. 

Doufáme zajisté od veleslavných zástupcův Moravy, že nedají, 
aby ovdověla a uvadla tato matka naše, aby násilně byla vyrvána 
z té cesty, již vykázala jí prozřetelnost boží a dějstvo po všecky 
věky. Aby však tato věc žádoucí měla i podporu v soucitu milých 
bratrův našich Čechův, podáváme současně žádost k Národnímu 
výboru českému, aby ráčil přičiniti se přímluvou laskavou k zahá- 
jení národnosti moravské, poněvadž máme za příslušné, aby ve 
všem bratr bratrovi svěřil se, a vzájemnou podporu žádal a slíbil. 

V Praze, dne 8. června 1848. 

F. M. Klácel. — Dr. Jan Dvořáček, držitel statku moravského. — 

Jan Helcelet, profesor. — Matěj Mikšíček, spisovatel, Moravan. — 

[Následuje ještě veliká řada podpisův, většinou studujících.] 

(Týd. 188.) 



Vlastencův moravských žádost k Národnímu výb. v Praze. 

8. června 1848. 

O původu tohoto přípisu viz akt právě předešlý i úvod k němu. 

Moravané, ježto sešli se na sněm Slovanský ve středišti dějstva 
česko-moravského, v slavné Praze, poznali [s] úplnou vděčností, 
že Výbor národní otcovsky stará se o blaho národa českého. 

My, bratři Čechův, vidouce, kterak ve vlasti Moravské nmohé 
věci se dějí, nemající v jádře svém zaručení blaha a spásy dávno 
očekávané, prosíme, aby slavný Výbor český mravní svou vážností 
přispěl k tomu, aby Moravan konečně našel sebe, našel cíl svůj a 
cesty k tomu. 

Osvědčujeme před vámi, slavní mužové, hlasitě a pevně, že po 
Moravě nás milovníkův vlasti co buřiče a svůdce lidu stíhali, že 
pronásledovali těch, ježto chtěli lidu vyložiti, co obsahuje milost 
císaře pána, totiž svobodu občanskou a zahájení národnosti mo- 
ravské; osvědčujeme před vámi a takto před celou Čechií, že úi'ad- 
níci všeho druhu, zvláště ti, jenž předvídají, že jim věk odjímá 
moc, jíž trýznili ubohý lid na konci hrdého panování svého, vše- 
možně usilují zvrátiti vůli císaře pána. jenž ustanovil rovnou svo- 
bodu pro všecky. 



294 Rozepsáni voleb pro snem říšský. 

Vy jste již 11. března pamatovali upřímně na Moravu; prosíme 
vás, nedejte nepřátelskému vzteku, aby tuto památku vám omrzel; 
nedejte nižádnému pomlouvání, aby odvrátilo mysl vaši od lidu 
Moravského, jenž ač sem tam zaveden, v jádře svém jest věren 
sobě, a od vás očekává spásu a potvrzení práva svého proti zlo- 
myslnosti hrdých, ježto posaváde patrní jsou odporníci Slovanstva, 
jež bůh [s] rovnou milostí byl povolal mezi dělníky své na poh 
dějstva v člověčenstvu. 

(Týd. 188.; uvěř. bez dálum a bez podpisův.) 



Rozepsání voleb pro sněm říšský. 

9. června 1848. 

Podle patentu ze dne 15. března 1848 měli poslanci sněmů zem- 
ských svoláni býti k uradění se o ústavě rakouské. Nedbaje toho ministr 
Pillersdorf vydal ústavu pro říši Rakouskou ze dne 25. dubna. Avšak 
v polovici května vypuklo nové zbouření ve Vídni. 

Studenti a národní obrana, podpichováni i od rýpalův cizozemských, 
vtrhli do císařského hradu a vynutili zrušení ústavy z 25. dubna na ten 
způsob, aby teprv první říšský sněm zhotovil budoucí ústavu, tento však 
aby se skládal toliko z jedné sněmovny a její členové aby voleni byli 
beze všeho censu pro voliče i poslance. 

Následkem těchto událostí císař opustil Vídeň a odjel do Inšpruka; 
vláda pak konala přípravy k ústavodárnému sněmu Rakouskému. 
Ale pro svatodušní nepokoje Pražské a dílem i pro volby do sněmu zem- 
ského zdržely se přípravy ke sněmu říšskému v Cechách o tři neděle ; 
následující vyhlášku ze dne 9. června uveřejnily časopisy až na samém 
sklonku toho měsíce. 

J. M. náš nejmilostivější císař a král ráčil nejvy.šším patentem 
ode dne 9. května b. r. naříditi, aby první sněm říšský podle li- 
stiny zemského zřízení [něm. : Verfassungsurkunde] ode dne 25. 
dubna 1848 se sjel do Vídně dne 26. června b. r. 

Než .se ale volby k tomu zaříditi mohly, bylo nejvyšším pro- 
hlášením ode dne 16. května b. r. ustanoveno, aby se listina zří- 
zení zemského předně ještě do porady konstitučního [něm. : konsti- 
tuirenden] říšského shromáždění vzala a k tomu cíli jedna komora 
bez ohledu na popis neb census se vyvolila. Tato komora má se- 
stávati z 383 oudů, jejížto volba ať se podle počtu lidnatosti v ze- 
mích ohledem na trvající důležitosti obyvatelstva obchodního a 
průmyslového zařídí. 

Následující poznamenání ukazuje rozdělení poslanců, jenž se 
dle toho na říšský sněm voliti mají. 

Dle připojené tabulky připadalo na Cechy 90 poslanců, a sice na 
Prahu 4, na Liberec, Cheb a Budějovice po 1, na kraje pak 83; na 



Výbor studentstva vyzývá Pražany proti Windischgrátzovi. 295 

Moravu 38 poslanců, a sice na Brno 2, na Jihlavu, Holomouc, Štern- 
berk po 1, na kraje 33; a na Slezsko 10 poslanců, totiž na Opavu 1 
a na kraje 9. 

Podle seslaného ministerního dopisu a nejvyššího manifestu 
J. c. k. Milosti ode dne 3. června 1848, v němžto vůle J. Milosti 
vyslovena jest, aby se sněm říšský ve Vídni sjel co nejdříve možno, 
vydává se k volení poslanců z Cech zde připojený volicí řád. 

V Praze, dne 9. června 1848. 

Od c. k. Českého zemského presidium. 

Thun, 
c. k. gubernialni president. 

(Praž. Nov. čis., 49. dne 29. června 1848.) 

Dne 2. července redakce Nár. Novin doporučuje řadu kandidátův 
k volbám pro říšský sněm vůbec na vybranou, aniž by totiž doporučovala 
jich zároveň pro určité okresy volební. 

Později, dne 11. července Palacký, Trojan a Rieger navrhují spo- 
lečně několikero kandidátův pro určité okresy a jiné opět vůbec na vy- 
branou. 

Výbor studentstva vyzývá Pražany k podpore svých 
žádostí u Windischgrátze. 

Dne 11. června 1848. 

S tímto provoláním vstupujeme v osudný týden svatodušní, kdež 
zbouření obyvatelstva Pražského, podnícené živly cizími tak nešfastné ná- 
sledky přineslo naší vlasti. 

Tou dobou meškal v Praze nějaký počet studentstva Vídeňského, 
který studenty Pražské k násilným opatřením vůči knížeti Windisch- 
grátzovi podněcoval. (Schopf. VI. 182.) 

Mezi studenty Vídeňskými nalézal se též Karel Sladkovský, o němž 
Schopf praví, „kéžby tento člověk do našeho města nebyl přišel, onf 
hlavně příčinou krvavého léhodne". (Tamže, V. 29.) 

Dne 9. června objevily se z rána psané plakáty na rozích vyzývajíce 
studenty ke shromáždění stran děl v kasárnách JosoCských a na Vyšehradě. 
— Sladkovský byl opět řečníkem i povzbuzoval studentstvo, domáhati se 
týchž výhod, jichžto studentstvo Vídeňské opovážlivým svým vystupováním 
dosáhlo, jako děl, patron a pod. 

Zřízen výbor, maje v čele Sladkovského, aby se staral o dalši věc. 
Tím spusobeno rozčilení, kteréž horiivci jako Faster. Villáni a jini hloilěli 
ještě zvyšovati a ve sboru Svornosti, jakož vůbec mezi občanstvem roz- 
šiřovali. (Tamž, V. 30.) 



296 Výbor studentstva vyzývá Pražany proti Windischgrátzovi. 

Dne 10. června byla opět schůze studentstva, kdež mluveno o ne- 
bezpečích reakce. Sladkovský, Villani a jiní opět podněcovali studentstvo, 
opatřiti se děly a ostrým nábojem. Zvolena deputace, která se vypravila 
k arciknížeti Karlu Ferdinandovi se žádostí za odklízení vojenských opa- 
tření, za vydání vyzbrojené baterie, dále za 80.000 ostrých nábojij stu- 
dentům a za odstranění Windischgrátze z velitelství. 

Arcikníže prohlásil deputaci, .že nejsa komandujícím jenerálem. nemá 
moci k takovýmto opatřením. Deputace vrátila se se svou pořízenou do 
schůze studentstva, kteréž nejvýš rozhořčeno ustanovilo se na tom, aby 
na zejtří všichni studenti ozbrojeni dostavili se do budovy universitní, 
aby vydali provolání k Pražanům o svých požadavcích, a usnesli se o tom, 
v jaké formě by své žádosti knížeti Windischgrátzovi přednesli. íTamž, 
V. 31—32.) 

Dne 11. června konala se schůze studentů opět v Karolinum. Slad- 
kovský netajil se tím, že Windischgrátz žádostem studentstva sotva vyhoví. 
Pročež rokováno o prostředcích násilných, jichžto by se bylo chopiti. 
Sladkovský měl již pohotově tištěné provoláni k obyvatelům Pražským 
níže položené, i jednáno o to, zdaliž by se ozbrojená šturmpetice měla 
k Windischgrátzovi vypraviti bez prodlení, anebo zdali by, kdyby kníže 
deputaci nechtěl uznati za plnomocníky studentstva, všichni studující ozbro- 
jení měli táhnouti před dům generálního velitelství; a co by tyto masy 
ozbrojené po ulicích byly rozestaveny, aby výbor knížeti své požadavky 
opětoval. 

Když velitel Národní obrany o této rozjítřené schůzi byl zpraven, 
vyzval obecní zástupce, aby se odebrali do university, a petici studentstva 
dle možnosti zabránili. 

Purkmistr však a obecní starší dostavili se hned do Karolina, ale 
nebyli s to, aby studentův od jejich záměru již odvrátili. Teprve když 
purkmistr prohlásil, že se připojí k deputaci, jež půjde k Windischgrátzovi, 
ubezpečih jej studenti, že připravené provolání k občanstvu Pražskému na 
rozích nenalepí. 

Purkmistr však a obecní starší připomněli hned předem, že hodlají 
podporovati toliko žádost studentstva za odklizení děl z kasáren a s Vyše- 
hradu ; za ostatní jeho požadavky že však se přimlouvati nemohou. I ode- 
brala se deputace k Windischgrátzovi. 

Mezi tím ve schůzi studentské slovenský pastor Hurban vystoupil na 
tribunu a nadšenou řečí vyzýval studenty, aby hájili svobodu proti kaž- 
dému útoku a kdyby třeba bylo, i krev za ni vycedili. Mimo to přišel 
ještě tribun medicínské kohorty, profesor Paturban, oznamuje, jaká se mu 
právě na staroměstském náměstí stala urážka od důstojníka vojenského. 
To účinkovalo. Přes ubezpečení dané purkmistrovi bylo červeně tištěné 
provolání k Pražanům na všech rozích nalepováno. K nařízení velitele 
národní stráže měly tyto plakáty býti opět strhány, ale studenti tomu 
bránili. 

Deputace vrátila se od knížete Windischgrátze s nepořízenou. Usne- 
seno, aby výbor studentstva chopil se prostředků potřebných k provedení 



Výbor studentstva vyzývá Pražany proti Windischgrátzovi. 297 

požadavků studentských, aby všechny studenty, meškající mimo Prahu na 
prázdninách, vyzval, by bez odkladu se zbraní a nábojem dostavili se do 
hlavního města i aby svolal shromáždění lidu, by též ostatní obyvatelstvo 
Pražské ke studentům se připojilo. 

Tato schůze ustanovena na 5. hodinu odpolední téhož dne do lázně 
Svatováclavské. Skládala se ze studentů. Svornostů a proletářů. Sladkovský 
a Kampelík byli tu hlavními řečníky. Onen oznámil, že komandující gene- 
rál všechno zkrátka odepřel, že však studenti odhodláni jsou, zvláštní 
peticí požádati ministeria, aby vojsko z Prahy bylo odvoláno ; při tomto 
jednání že se musí občanstvo činně súčastniti, nebof v této době jest na 
lidu, aby rozkazoval a zákony dával. 

Sladkovský a Kampelík vyzývali všechny přátele demokratické svobody, 
aby na zejtří dostavili se na Václavské náměstí k velikým službám božím 
sbratření i aby se slavně spojili. (Tamž, V. 33 — 36.) 

Dotčené vyzvání výboru studentského k obyvatelům Pražským jest 
pak lakové : 

Obyvatelé a spoluobčané Pražští ! 

Již delší čas stávají se v našem hlavním městě po tajmu v noci 
vojenské přípravy, které v největší starost nás uváděti musí. Celé 
batterie zaváží se v noci na místa, kdežto patrně proti městu sa- 
mému stojí, totiž na Vyšelirad, na Petřín, do kasáren na Josefském 
pláce. 

Garnisony naše a polská zasílají si veřejné dopisy obsahu tako- 
vého, že prý nynější přepjatost civilního lidu déle se trpěti ne- 
smí atd. 

Totof ukládá studentské legii svatou povinnost, co nejsilněji 
a se vší prozřetelnosti každému pokušení se reakcionárův odolati. 
Pročež vysílá dnes deputací na zdejší generální komando, aby se 
vydobylo povolení následovních článkův : 

1 . Vydání 2000 kusu ručnic a 80.000 kusů ostrých patron 
pro legii studentů. 

2. Vydání jedné ouplně vystrojené batterie pro studentskou 
legii. — 

3. Odvezení tajně a v noci vyvezených batterií s Vyšehradu, 
s Petřína a jiných podezřelých nu'st. 

Posudte, obyvatelé a spoluobčané Pražští, zdali žádosti naše 
pravé jsou! 

Důvěřujeme se v podporu Vaši, a prohlašujeme se, že my též 
Vás celou mocí podporovati budeme, poněvadž přesvědčeni jsme. že 
potřebu tuto uznavši, stejné přání projevíte. 

Od spoluoudů deputace: Dra Sladkovského. Jaroše. Čermáka. 
Dra. Bruny. Noaka. 

(Thun Slavíkovi str. 12—13. Nár. Nov. 1848. str. 225. si. 3.) 



298 Vyhláška zemského piesideiiUi stran odkhzených dél. 

Vyhláška zemského presidenta stran odklízených dél. 

12. června 1848. 

Na toto vyzvání studentstva k obyvatelstvu Pražskému vydal hrabě 
Lev Thun následující vyhlášku, která v.šak rozjitřených myslí již nikterak 
neukonejšila. 

Ta okolnost, že před několika dny děla na Vyšehrad a do 
kasáren u sv. Josefa přivezena byla, zavdalo příčinu u měšťanstva 
obávání povzbuditi a zemské řízení z reakcí (ohledů zpátečních) 
viniti. 

Na Vyšehradě se však toliko ona děla po ukončení zprávy 
pevnostenské v tamější zbrojnici uložila, kteráž k řádnému ozbro- 
jení takovéto pevnosti náleží, a následovně tam zůstati musejí. 

Do kasárny u sv. Josefa byla však po vojenské přehlídce ně- 
která děla bez přípřeži, bez mužstva k nim patřícího výhradně jen 
proto uložena, aby se při opětných podobných prípadnostech ob- 
tížný přívoz z Hradčan i odvoz tamtéž uspořil. 

Poněvadž jiná příčina, tato děla zde ponechati, před rukama 
není, pročež se komandující generál kníže Windischgrátz odhodlal 
žádosti Pražského měšfanstva, purkmistrem a radou městskou před- 
nesené, za sprostředkování zemského presidium v tom způsobu vy- 
hověti, že ona děla z kasárny sv. Josefa odstraniti a na jich oby- 
čejné místo na Hradčana zpět odvezli kázal. 

Uváděje toto pro upokojení veškerého obecenstva ve známost, 
žádám snažně všech přátel míru a pravé konstituční svobody, by 
se nedůvodnými důminkami drážditi nenechali. 

Konstituční svobodu, již náš nejmilostivější císař svým ná- 
rodům uděliti ráčil, svatě zachovati, káže čest a povinnost ouřadů; 
ale spolu i také tu samu hájiti proti každému nebezpečenství. 

Kdo v plnění této povinnosti reakci poznávati se domnívá, 
nelze jej přítelem svobody a vlasti nazývati. 

Český sněm náš již tak na blízku, a i říšský jest v brzce 
k očekávání. 

Toužebně očekává vlast od něho utvrzení mladé své svobody, 
spolu i novou, jarobujnou tvářnost. 

Kráčejme spojeně s obapolnou důvěrou tomuto krásnému cíli 
zákonní cestou v oustrety, a přičiňme se, pokoj a svornost mezi 
sebou zachovati, jenž až posud mezi námi panovaly, kteréžto nejen 
všem třídám obyvatelstva ke cti slouží, ale i v celém království 
jich nejvýš potřebí jest. 



V Praze dne 12, června 1848. 



Hrabě Lev Thun, 
c. k. guberuiální president. 



(Nár. Nov. 1848, str. 226. si. 1.) 



Popsáni vypuknuti vzbouřeni v Praze. 299 

Popsání vypuknutí vzbouření v Praze 

dne 12. června 1848, 
na základě o u r e d n í li o vyšetřováni sestavené. 

Tento popis vyšel 20. července 1848 v ,Pr. Nov.", jest pak z nich 
otištěn v „Národ. Nov." 21. a 23. července i vyšel též jako tisk zvláštní. 
Avšak klademe jej již zde, aby čtenář byl zpraven o příbězích svatoduš- 
ních v Praze, k nimž tolikero aktův se táhne. 

Kdykoli posud veřejné listy vypravovaly o žalostných udá- 
lostech svatodušních, vždy minuly první příčinu, první počátek ne- 
přátelství jednoduchým podotknutím, že se stalo sražení mezi lidem 
a vojskem, nepouštíce se do nijakého rozbírání té okolnosti, která 
strana začala, nebo rozsévajíce zrovna podezření, jakoby vojsko tím 
bylo vinno, jakoby ono bylo začalo a stavění barikád bylo jen ná- 
sledek strachu a nedorozumění, jenž z toho v lidu povstalo. 

Následující vypravování, zakládající se na datech před soudem 
dokázaných, má právě tuto posavad zúmyslně zamlčenou okolnost 
dostatečně objasniti a v pravé světlo uvésti. 

Původ a příčina se musí i zde, jak přirozené jest, přísně roze- 
znávati ; původ jest široce rozvětven, a dá se teprve pak s náleži- 
tou jistotou vyřknouti, až bude soudní vyšetřování ouplně dokonáno, 
příčina ale jest tato : 

V neděli svatodušní dne 11. června sešli se studenti v aule, 
aby se radili o hlučnou petici ke komandujícímu generálovi knížeti 
Windischgrátzi, v nížto pod záminkou, že se ubezpečiti musí před 
reakcí, vyslovili žádost, aby bylo vydáno studentské legií líOOO 
ručnic, 80.000 ostrých patron a vystrojená baterie. 

Vůdce národní gardy, dověděv se o tomto zámyslu, vyzval 
starší obce, aby šli do auly, a petici tuto, mohou-li, překazili. Od- 
vrátiti studenty od jejich předsevzetí, se jim sice nepodařilo, slíbili 
jim však, že plakát o sve petici veřejně nerozvěsí, načež se ode- 
brala deputací studentská ku komandujícímu generálovi knížeti 
Windischgrátzovi. k nížto se přidali i purkmistr a někteří starší 
obce, ale jen s tou připovědí, že budou podporovat toliko třetí 
punkt petice, požadující odvezení baterií nedávno na Vyšehrad a 
do Josefské kasárny postavených. 

Ale krom onoho slíbení rozvěšoval se, když se deputací u kní- 
žete Windischgnitze ještě nacházela, následující tištěný plakát na 
mnohých místech staroměstského náměstí jakož i ve více ulicích: 

Obyvatelé a spoluobčané Pražští ! 
Již delší čas stávají se v našem hlavním městě po tajnui v noci 
vojenské přípravy, které v největší starost nás uváděti musí. Celé 
baterie zaváží se v noci na místa, kdežto patrně proti městu sa- 
mému stojí, totiž na Vyšehi-ad, na Petřín, do kasáren na Josefském 
pláce. — 



300 Popsáni vypuknuti vzbouření v Praze. 

Garnisony naše a polská zasílají si veřejné dopisy obsahu ta- 
kového, že prý nynější přepjatost civilního lidu déle se trpěli 
nesmí atd. 

Totof ukládá studentské legii svatou povinnost, co nejsilněji 
a se VŠI prozřetedlnosti každému pokušení se reakcionářův odolati. 
Pročež vysílá dnes deputací na zdejší generální komando, aby se 
vydobylo povolení následovních článkův: 

1. Vydání 2000 kusů ručnic a 80.000 kusů ostrých patron pro 
legii studentů. 

2. Vydání jedné ouplně vystrojené baterie pro studentskou 
legii, 

3. Odvezení tajně a v noci vyvezených batterií s Vyšehradu, 
s Petřína a jiných podezřelých míst. 

Posudte, obyvatelé a spoluobčané Pražští, zdali žádosti naše 
pravé jsou ! 

Důvěřujeme se v podporu Vaši, a prohlašujeme se, že my též 
Vás celou mocí podporovati budeme, poněvadž přesvědčeni jsme, 
že potřebu tuto uznavši. stejné přání projevíte. 

Od spoluoudů deputace: Dra. Sladkovského. Jaroše. .Čermáka. 
Dra. Bruny. Noaka. 

Vůdce národní gardy poručil tyto plakáty ihned strhati. Vy- 
konáním tohoto rozkazu stalo se na Starém městě takové rozjitření, 
že k utišení jeho národní garda všude musela se svolávati, co se 
však jen dílem podařilo, proto že bubenníkovi na poplach bijícímu 
od jednoho ouda Svornosti paličky byly vzaty. 

Kníže Windischgrátz odepřel peticí, k vůli žádosti od mě- 
šťanstva vyslovené odhodlal se ale později na přímluvu guberniál- 
ního presidenta hraběte Leona Thuna, dáti odvézti batterie z Josef- 
ské kasárny na Hradčany, což se také dne 12. o 5 hodinách ráno 
stalo, a hned veřejným oznámením guberniálního presidenta bylo 
ohlášeno. 

Ještě dopoledne dne 11. vyšel druhý plakát, vyzývající lid na 
večír ke schůzce ve Svato-Václavské lázni. Ve schůzce této, ku 
které se nejvíce studenti a muži ve svornostenském obleku sešli, 
byla velmi dráždivá řeč držána, ve které se lidu povídalo, že Jeho 
Osvícenost žádané zbraně a munice odepřel, že se bude zejtřejšího 
dne na koňském trhu sbratření při mši svaté slavit, že vojsko 
z Prahy odejíti musí, poněvadž za nynějších časů lid má rozkazovat 
a zákony dávat. 

Již osm dní dříve bylo vůdci národní stráže, knížeti Lobkovici 
doneseno, že se má v pondělí svatodušní držet mše na koňském 
trhu, při kteréž sbor Svornost k pokoji a pořádku přihlídati bude, 
a podlé ujišťováni jednoho ouda se dokonce žádného rušení pokoje 
nestane. 

Na svatodušní pondělí sešlo se mezi 10. a 11. hodinou dopo- 
ledne do 2000 dělnického lidu, koňskou branou přišedších, a veliké 



Popsání vypuknuti vzbouření v Praze. 301 

Vinnici byli jati, a když byl kníže Windischgrátz sám z gene- 
rálního komanda přikvapil na ulici, aby je uchránil před hrozícími 
výbuchy vzteku vojska, na generální komando do vězení odvedeni, 
dne 14. ale zároveň s druhými zajatými zase propuštěni. 

Zatím se sebral po druhé houf lidu v celetné ulici, od vojska 
ale byl opět zahnán, při čemž se několik lehkých poranění stalo. 
Obsadil se Sachrův dům, z něhož byla hozena cihla na jmenova- 
ného důstojníka, zotavivšího se zatím od udeření, ale neuškodila 
mu. Asi v polou celetné ulice obrátil poručík Jablonský opět své 
mužstvo, a teprve, když zase u generálního komanda stah, dal na- 
bíjet ručnice. 

Rozehnaný houf lidu rozprášil se na vše strany křičíc: „Zráda, 
stavte barrikády!" G. k. generál-major Schůtte rozkázal u vrat 
generálního komanda pobočníkovi, nadporučíku Gerstáckerovi. aby 
se vojsko na poplach svolalo. 

Když na tento rozkaz do králodvorských kasáren spěchal, byl 
průchod u prašné věže zavřen od houfu lidu asi se 6 studenty 
v čele. Dvacet kroků před branou byl zakřiknut, a zároveň dlažeb- 
ním kamenem po něm hozeno, který jej na levém rameně silně 
udeřil. 

Na vyjádření jeho, že je ve službě a že spěchá do kasáren, 
odpověděl lid kamením z nejbhžších domů. Postoupiv ještě několik 
kroků byl přepaden od studenta, jejž druzí částečně podporovali, 
tasenou šavlí. 

Nadporučík Gerstácker se s počátku jen bránil, že však na 
něj student, ač byl již dvě rány do krku a do levého boku dostal, 
pořád prudčeji dorážel, učinil jej tnutím na levou stranu hlavy 
zasazeným, k boji neschopným. 

Mezitím se pořád více lidu za prašnou věží sbíhalo, zároveň 
však přišlo nadporučíkovi Gerstáckerovi oddělení granátniků na 
pomoc. Jak se tito blížili, dal se shluk lidu na outěk a táhl se po 
příkopích až k museum, hlavní strážnici Svornosti, kde se hned 
dlažbu z ulice vytrhávati jal. 

Zrovna po rozehnání lidu od generálního komanda a zároveň 
se svrchu podotčeným příběhem, stal se na staroměstském náměstí 
množstvím z celetné ulice vytlačeným takový shon lidu, že naléza- 
jící se tam vojsko i s děly z hlavní strážnice odtáhlo, při čemž 
jeden městský gardista koně od dělové přípřeže probodl. 

Houf proletářů žádal, všechen rozsápaný, aby se zvony šturmo- 
valo. a ve všech ulicích Pražských objevili se studenti, oudové 
Svornosti a proletáři křičíce: „Zráda, ubijte vojsko, stavte barri- 
kády!" Tu se zakládaly barrikády stejným časem ve všech ulicích, 
v každé téměř ulici byl někdo ve svornostenském oděvu nebo 
s modrou čepicí, který stavění řídil nebo aspoň poroučel; kdo 
dobrovolně ruky nepřiložil. byl k tomu výhriV/kami živolu nebez- 
pečnými donucen. — 



302 Popsání vypuknuti vzbouřeni v Praze. 

množství lidu ve slovanském obleku, od Svornosti a studentů, 
dílem se zbraní, na koňském trhu ke mši, která se u sochy sv. 
Václava držela. 

Již při mši dělali si mnozí z lidu úšklebky ze strážního vojska 
na hlavní strážnici na koňském trhu stojícího, ba strážní důstojník 
byl dokonce pohaněn, ačkoli stráž po celou mši sv. ve zbrani 
stála. — 

Než se shromáždění ještě rozešlo, rozhlásilo se v něm, že se 
knížeti Windischgrátzi udělá kočičina. Po mši sv. podávali si lidé 
jeden druhému ruce, přísahajíce, že si zůstanou věrní a se neopustí, 
kdyby i krev svou proliti měli. 

Dívky a paní držely v průvodu Svornosti obcházku kolem 
sochy sv. Václava, načež se tah vedený od studentů z bratrstva 
Slavie a od Svornosti z koňského trhu k novým alejím hnul. 

U vchodu do nových alejí zavznělo volání: „okolo Windisch- 
grátze," a tah se obrátil na příkopy. U havířské ulice odtrhl se 
jeden houf a dal se železnou ulicí přes staroměstské náměstí do 
celetné ulice. 

Druhý houf táhl přes příkopy, prašní věží k jenerálnímu ko- 
mandu, zpívajíc s hlukem a křikem české písně. Jedna část lidu 
zůstala však na koňském trhu před jednim domem, kde „Slávu" 
provolávali, a rozprchla se pak na dané znamení s křikem : „Barri- 
kády. barrikády!" na všechny strany. 

Co se toto dělo, byla u knížete Windischgrátze četná deputací 
měšťanů, aby mu osvědčila své zákonité smýšlení a vyslovila, že 
si dobře smýšlející měšťané přejí pokoj a pořádek, prosíc zároveň 
o jeho ochranu. 

Sotva se tato deputací, od knížete nejpotěšnějším ubezpečením 
propuštěna, z generálního komanda odebrala, již bylo slyšet zpíva- 
jící a hučící tah, an se od prašné věže a z celetné ulice přibližoval ; 
tah od prašné věže přicházející vyznamenal se zvláště pískáním a 
křikem, jmenovitě jeden student s dvojkou a mysliveckou brašnou. 

Přišedši k generálnímu komandu, hrozil lid na ně zaťatými 
pěstmi, a zřetelně bylo slyšet slova: „Darebák, tu na balkoně musí 
viset! Pereat Windischgratz." 

C. k. poručík Jablonský, který právě v tom okamžení s půl 
kompanií granátníků blízko generálního komanda přišel, aby při- 
pravenou tam vojenskou stráž vystřídal, zahnal na taková pohanění 
a úšklebky posměšné vojsku činěné, celý houf svým oddělením až 
do polou celetné ulice, aniž se při tom komu ublížilo nebo vy- 
střelilo. 

Asi v polou celetné ulice obrátil své oddělení, a postavil se 
opět u penerálního komanda. Při této příležitosti dostal od studenta 
z bratrstva Praga, se zeleným biretem a bílým pérem, od zadu 
ránu holí do hlavy, která jej omráčila, že k zemi klesl; druhý 
student chtěl na něj z pistole vystřelit, třetí šavlí jej skolit, čemuž 
však granátníci zabránili. 



Popsáni vypuknuti vzbouřeni v Praze. 303 

Toto spojeno s okolností, že byl takový počet barrikád dle 
plánu dobře promyšleného, srovnalého založen, nepřipouští, opo- 
mineme-li i jiné důkazy, žádné pochybnosti o tom, že bylo od 
vůdců vše již dávno zrale promyšleno, že byly úkoly ředitelů 
v jednotlivých částích města rozděleny. 

Když komandující generál o stavení barrikád. zvláště na pří- 
kopích přesvědčení nabyl, byly poslány proti nim dvě kompanie 
granátníkův. Táhli pokojným krokem, ručnice na ramenou. na 
barrikádu před museum; když se k ní blížili, utekli se její obrán- 
cové, nejvíce oudové Svornosti, do museum a zatarasili vrata. Brzy 
na to, když přišlo vojsko mezi museum a dům naproti stojící, 
padla z každé strany ulice rána na vojsko, kterýmižto ranami toliko 
čepice granátniků a jeden bodák byly zasáhnuty, načež druhá 
kompanie bez komanda na museum vystřelila. 

Barrikáda. která se teprve začínala stavěti, se hned rozházela, 
a vojsko opět kus odtáhlo. Muži od Svornosti přistoupili k oknům 
dokládajíce, že nestříleli. 

Major Lang od generálního štábu, který mezi tím dělo přivezl, 
vyzval je, aby se vzdali, a když mu odpověděli, že nejsou před 
vojskem dost jisti, aby ke smlouvání na ulici vyšli, vlezl sám s ma- 
jorem Van der Můhlen oknem do museum. 

Po nějaké chvíli se otevřely vrata, a major Lang vyšel v prů- 
vodu několika mužů od Svornosti, kteří prohlásih, že se vzdáti 
chtějí, dokládajíce, že dokonce žádných nepřátelských oumyslů ne- 
mají, a na znamení smíření některé z důstojníků a z mužstva 
obejmuli. 

Vojsko nyní docela odtáhlo, brzy ale opět přitáhlo, poněvadž 
se i u třech lip barrikáda byla stavěla. Plukovník Mainoni vyjednával 
s obránci jejími, a dal jim půl hodiny čas ke zbourání. 

Co se to dělo, byl c. k. ritmistr hrabě Daun, vyjížděje vojensky 
oblečen v odkrytém voze ze široké do ovocní ulice přepadnut se 
sprostým povykem od houfu lidu jedním právníkem vedeného, 
držícího jej za mladého Windischgrátze, a bylo po něm kamením 
házeno; padly na něj také dvě rány. 

Z vodičkové ulice bylo oddělení c. k. pluku Hoheneggova 
houíem lidu vyhnáno a kamením házeno. Z barrikády na rohu vo- 
dičkové ulice nedostavěné padly dvě rány, a později jedna na 
hlavní stráž na koňském trhu. 

Stráži této bylo od přebíhajících již ručnicemi opatřených oudů 
Svornosti a studentů zvláště z bratrstva Slavie strašlivě vyhrožo- 
váno, a strážní důstojník osobními hanami dotýkán, tak že každé 
okamžení bylo očekávat přepadení hlavní stráže. Konečně přijeli 
huláni s přípřeží, i po těch se střílelo; podařilo se však strážnicí vu 
doraziti i s děly do koňské brány, kde se opět na vojsko střílelo 
a jeden dělostrelec poraněn byl. 

Stojným časem kázal hejtman Mňller. na povstalý v široké 
ulici hluk. v trinitarské kasárně bít na poplach, a táhl se dvěma 



304 Popsáni vypuknutí vzbouřeni v Praze. 

kompaniemi na ovocný trh, kde dostal rozkaz, aby Karohn vzal 
a obsadil. 

Jedna kompanie se postavila před hlavní vchod Karolína a 
rozbourala vystavenou tam barrikádu. Druhá vrazila zadními vraty 
od ovocného trhu, a byla na hlavním dvoře z chodeb a oken vý- 
střely z ručnic a kamením přivítána. Granátníci, z nichž dva byli 
raněni, stříleli na vzájem a vzali outokem schody a jednotlivé 
světnice. 

Bylo při tom mnoho osob raněno a zabito, 5G lidí, studentů, 
od Svornosti a proletářů zjímáno, mnoho zbraně a několik tisíc 
ostrých patron nalezeno, kterážto věc, ač jestli by ještě důkazu 
potřeba bylo, určitě ukazuje, jak málo nepřipravený byl boj tento. 

Deputací, s doktorem Glaudim. podlribunem právnické kohorty 
v čele, šla ke knížeti Windischgrátzi, žádajíc propuštění zajatých 
v Karolíně studentů, jestli se to povolí, že chtí strhat barrikády. 
Kníže Windischgrátz žádal, aby se napřed strhaly barrikády, pak 
že chce rád propustit zajaté. 

Aby však všechno učinil, co by pokojné narovnání mohlo 
usnadniti, propustil kníže Windischgrátz z každé fakulty jednoho 
studenta, aby s obránci barrikád vyjednával, hned na svobodu. 
Snažení jejich bylo ale marné, o čemž když se přesvědčili, vrátili 
se podlé dané přípovědi opět do zajetí. 

Sám Dr. Glaudi vystoupil na barrikádu, smlouval skoro půl 
hodiny, konečně se vrátil s vyjádřením, že jsou namáhání jeho 
marná, a že nic nepořídí. Stejně nepříznivý konec vzalo zatím vy- 
jednávání na příkopích. 

Na výslovnou žádost plukovníka Mainoniho, který, jak již po- 
dotknuto, vojsko proti barrikádě u třech lip vedl, bylo před ním 
vysláno nespronevěřivší se své povinnosti oddělení národní gardy, 
aby se lidu ukázalo, že vojsko jen v pádu největší potřeby zakro- 
čiti chce. 

G. k. generál von Rainer, generál-major Schůtte, kníže Lobko- 
vic, vůdce národní gardy, a jeden důstojník od gardy si dali vše- 
možně záležet, aby v dobrotě ke zbourání barrikády přemluvili. 

Na všechno napomínání po dobrém a prosení odpovídalo se 
však nadávkami c. k. vojsku a vyhrůžkou, že guberniálního presi- 
denta hraběte Leona Thuna, jehož studenti zatím v Klementině 
zajali, oběsí. 

Na opětné domlouvání v dobrotě připo věděli konečně povstalci, 
že barrikády rozbourají, nechá-li se jim k tomu kdy. Vojsko od- 
táhlo až blízko prašné věže, a povstalcům bylo dáno půl hodiny 
na čas, načež vojsku slávu provolali, zároveň ale pověst rozhlašo- 
vali, že se vojsko k nim přidalo. 

Asi tou samou dobou bylo od c. k, nadporučíka Fischhofa na 
rozkaz J. Osvícenosti knížete Windischgrátze u barrikády v železné 
ulici prohlášeno, že vojsko hned do kasáren odtáhne, kdyby se 



Popsáni vypuknutí vzbouření v Praze. 305 

barrikády odstranily, načež ale od ozbrojeného měšťana z pistole 
poraněn byl. 

V tom okamžení přitáhla do železné ulice kompanie granát- 
níků, na kterou se s oken střílelo, aniž na outok tento odpovídala. 
Rovněž bylo na nadporučíka Fischhofa na můstku při stejných 
okolnostech od městského granátníka střeleno, kulka však vedle 
něj do zdi vrazila. 

V čas lhůty povstalcům dané odebrali se c. k. generál Rainer, 
plukovník Mainoni a nadporučík Gerstácker do generálního komanda, 
kde se z domů celetné ulice již střílelo na vojsko, které však na 
rozkaz komandujícího generála ke zbrani nesáhlo, a generál Rainer 
poraněn byl. 

G. k. plukovník Mainoni a kníže Lobkovic šli opět k havířské 
ulici. První oznámil povstalcům, kteří barrikády posud byli nestrhali, 
znova, jestli že barrikády za další půl hodiny nestrhají, že podlé 
svého rozkazu barrikády kartáčemi rozestříleti a outokem vzíti dá. 
Lhůta uběhla, a barrikády se ještě nestrhávaly, ba ještě více upev- 
ňovaly. 

Mezi tím přišel Jeho G. Výsost arcikníže Karel Ferdinand přes 
barrikády z koňského trhu. Parkmistr a někteří starší obce, kteří 
se byli do jeho příbytku odebrali s žádostí o jeho prostřednictví, 
od něho ale přijati nebyli, propravili mu cestu skrze houfy lidu. 

Za nimi šel houf proletářů, který se přitovaryšil k těm, co na 
havířské ulici stáli, a prudkým pochodem na vojsko v kolonně 
stojící táhl. Ještě se podařilo,' je upokojiti a sražení odvrátiti. Plu- 
kovník Mainoni doprovodil J. G. Výsost arciknížete Ferdinanda 
k generálnímu komandu a nadporučík Gerstácker jel volným kro- 
kem za nimi 

Jak odjel k prašné věži, padly rány na vojsko až k hostinci 
u černého koně postavené z hostince u modré hvězdy a ze sou- 
sedních domů, a vojsko na tuto střelbu odpovědělo. 

G. k. nadporučík Gerstácker jel podlé vojska na příkopy, kde 
mu byl kůň z černého koně do krku střelen a z protějšího domu 
na knížete Lobkovice rána padla, jej však nezasáhla. Tu se začala 
hotová bitevní střelba, po jejímžto ukončení, ješto marnost vyjed- 
návání a nemožnost nějakého narovnání po dobrém dokonce do- 
kázána byla. generál Schútte mezi půl 5 a 5 hodinou dostal příkaz, 
aby na barrikády děly udeřil a je vzal, načež také v tvrdošíjném 
boji jednu za druhou bral, a ještě večír dne 12. přetrženou komu- 
nikací přes příkopy a nové aleje s Malou stranou otevřel. 

Až po toto okamžení nestrhl se před generálním komandem 
a v celetné ulici žádný opravdový boj. Jednotlivé rány padaly 
z okolních domů na vojsko před nimi stojící, konečně na samé 
generální komando k půl á hodině byly hrůzné události onoho 
lýhodne započaty nejhanebnější zákeřnickou vraždou, jaká kdy kte- 
rou revolucí znamenala. 

20 



306 Zemské presidium k obyvatelům města Prahy. 

Kněžna Windischgratzová padla, v nárožním pokoji generálního 
komanda několik kroků od okna stojící, kulí z jednoho protějšího 
domu vystřelenou, co žalostná obět hanebného rozpočítání, které 
se jen nejzdivočilejšímu strannickému vzteku připsati může. Teprve 
večer byl rozkaz dán. obsaditi nejbližší domy, které generálnímu 
komandu nejvíce hrozily, což se dílem téhož večera, dílem ráno 
dne 13. stalo. 

Další události od té doby jsou bud z ouředních oznámení, 
bud z uveřejněné správy dvorní komissí všeobecně známy, není 
jich zde potřeba opakovat. 

Vypravované ale dokazuje dostatečně, že boj zároveň na všech 
místech počal, aniž k němu kde vojsko nejmenší příčinu dalo, že 
celé povstání bylo uchystáno a zúmyslně způsobeno; od koho, 
skrze koho a k jakému oučelu, to jest předmět soudního vyše- 
třování. 

(Arch. Mus.) 



Zemské presidium k obyvatelům města Prahy. 

13. června 1848 večer. 

Obyvatelům města Prahy. 

Jsa od včíra poledne od studujících držán v zajetí, jsem dnes 
večer opět na svobodu propuštěn. 

Mezitím se udaly věci přehrozné. 

Až posud jsou ulice města četnými barikády [!] uzavřeny, a bylo 
mi i sděleno, že studující i měšťané posly na venkov vyslali, selský 
lid sem ku pomoci přivolati. 

Občané Pražští ! chci k ujišťování víru přiložiti, že mnohé 
z těchto barrikád jen v tom oumyslu stavěny byly, jakoby jich 
třeba bylo, Vás před nezasloužilým outokem chrániti, a že nyní 
nahlédnete, že město i celá země náramné bídě vstříc kráčí, jesth 
pokoj co nejdříve uveden nebude. 

Hned po mém propuštění komandující generál kníže Windisch- 
grátz vojenské oučinkování zastavil. 

Aby se k pokoji města, celé zemi velmi potřebnému, co nej- 
dříve dopomohlo. zapomínám na všecku urážku, kteráž se zem- 
skému řízení v mé osobě stala, jakož i to, čímž pokoj města zrušen 
byl, jakž se zde až posud nikdy nestalo, promíjím. Budiž všestranně 
odpuštěno a zapomenuto, a vystříhejte se dle možnosti všech urážek 
i dráždění. 

Důtklivě Vás vybízím, abyste skutkem dokázali, že Vám na 
tom opravdu záleží, opět mír městu zaopatřiti. Tento důkaz ale 
musí především v tom záležeti, že ihned posud stojící barrikády od- 
klidíte. 



Zemské presidium k venkovanům. 307 

Pod tou výminkou, že to hned ráno opravdově započnete, 
a nebude-li zatím na vojsko v městě aneb od venkovanů, bezprávně 
sem přivolaných, dorážíno, čímžby vojsko opět k uchopení zbraně 
nuceno bylo, ručím Vám za to, že od téhož samého nic nepřátel- 
ského více proti Vám předsevzato aniž obzvláště na město stříleno 
nebude, a že vojsko, jak mile barrikády odstraněny budou, nazpět 
do kasáren ustoupí. 

Zdejší studující i jiní bezouhonní obyvatelé Pražští, kteříž 12. 
a 13. t. m. zatčeni byli, aniž se obzvláštního nějakého přečinění 
vinnými stali, budou tudíž na svobodu dáni. 

Pro Vaše vlastní blaho uposlechnětež tohoto mého vybídnutí, 
nechtě sobě sami na tom záležeti, abyste těch, kteří by snad dosti 
zaslepeni býti měli, nechtíti barrikády odstraniti, k tomu přiměh, 
neboť jen tím mohou vždy smutnější následky déle trvajícího vá- 
lečního stavu od Vás a Vašich přináležících vzdáleny býti. 

V Praze, dne 13. června 1848 večír. 

Hrabě Lev Thun, 
c. kr. guberniální president. 

(Thun Slavíkovi příl. 2.) 



Zemské presidium k venkovanům. 

13. června 1848 večer. 

Mih venkované! 

Bylit jste všelikými osobami vybídnuti, spěchati obyvatelům 
Pražským k pomoci, aneb se domníváte snad z vlastního pudu, že 
zde Vaší pomoci zapotřebí jest. 

Musímt Vás přísně varovati před každým pokusem, chtít do 
města vraziti. 

Vaší pomoci není zde zapotřebí, ješto pokoj a pořádek od 
obyvatelů Pražských samých zjednán bude, a opovážili-li byste se, 
chtíti sobě průchod do města mocí opatřiti, upotřebilo by se k Vaší 
vlastní veliké škodě zákonní moci proti Vám. 

Uposlechnětež tedy mé otcovské raddy, navraťte se zpět po- 
kojně do svého obydlí a pečujte o to. aby u Vás doma pokoj a 
pořádek porušen nebyl. 

V Praze, 13. června 1848 večír. 

Hrabě Lev Thun, 
cis. kr. zemský praesident. 

(Thun Slavíkovi str. 22.) 



308 Provoláni zbouřenců Pražských v čas boje. 

Provolání zboureneů Pražských v éas boje. 

14. června 1848. 

Jakým duchem ovládáni byli náčelníci svatodušního zbouření v Praze 
vyrozuměti lze z provolání, kteréž česky i německy bylo ohlášeno ve středu 
po svatém Duchu na rozích Pražských a zní takto : 

Občané ! 

Výtečně jsme obstáli v boji zrádném a nerovném — ano mů- 
žeme říci, že jsme zvítězili. Počavše tak slavně, neustupujme jíž 
více. Na nás hledí celá země Česká, Morava, Vídeň, ba celá Evropa 
— to jest lev Český, který strašně zdvihá se ze sna dvouvěkového ! 

Nedejme mýlit se nižádnými sliby; při nás jest celý národ. 
Ustoupení vojska do kasáren nic neprospěje ; aniž vytažení za město, 
neb tak by drželi v sevření vůkolní lid — ale výminky budte: 

V Cechách budiž komandant neb vojvoda Český, a tedy též 
generální komando České — které nebude záviset od Vídně, než 
co se týče všeobecné společné obrany Rakouska — a náš Český 
Hd, naše České regimenty budou hlavně k obraně vlasti. 

Komandant a vojsko přísahej přísahu konštituční naší vládě 
České, národu Českému, v níž ovšem také bude dotknuto všeobec- 
ného svazku Rakouského. 

Windischgrátz budiž vyhlášen za nepřítele národů Rakouských 
a pohnán před soud národní Český ; a na něm bude hlavně po- 
hledávána náhrada škod způsobených ve městě a zadostučinění co 
možné vdovám a dětem padlých a jiným osobám přivedeným 
v neštěstí. 

Pražské brány a kdekoliv toho bude uznána potřeba, budte 
drženy od měšťanstva a studentstva. 

Padlým občanům bud vystrojen slavný pohřeb podlé okol- 
ností. — 

Zatím se nerozcházejme, nepouštějme zbraně, až dokonáme, 
co jsme již počali. — 

O vykonání těchto prostředků rokuj a vyjednávej u nynější 
provizorní vlády měšťanstvo společně s výborem studentstva — bez 
odkladu co možná. 

Konečného upevnění našich zásad čekáme od brzkého sněmu. 

(Thun Slavíkovi, příl. 4.) 



Návrh na pacifikaci Prahy. 309 

Návrh na pacifikaci Prahy. 

17. června 1848. 

Hrabě Albert Nostitz a Dr. Fr. L. Rieger vrátili se z Inšpruku dne 
17. června ráno do Prahy, která již po několik dní byla v plném vzbou- 
i'ení. Bombardování města nebylo posud dovedlo zjednati v městě klid a 
také dvorní komisi z Vídně nebylo se to podařilo. Téměř současně s pří- 
chodem Nostitze a Riegra dostavila se do místodržitelství deputace Pražanův 
žádajíc, aby se s bombardováním přestalo a aby komise dvorská ještě se 
pokusila cestou mírnou příměti zbouřený lid v Praze ke složení zbraně a 
odstranění barrikád. 

Dvorní komisaři hr. Mensdorf a dvorní rada Klecanský byli k tomu 
za svolení hr. Lva Thuna ochotni, vydati se s deputací do Prahy a tam 
na radnici ujednati, čeho k docílení míru potřebí. 

Dr. Rieger byl od Pražanův s radostí uvítán a ihned požádán o po- 
moc při díle radou, od které si hledíce k popularitě, jíž požíval, dobrý 
úspěch slibovali. Rieger přidal se ochotně k deputaci, kteráž se vydala 
přes most do města, kde ještě výstřely se ozývaly, ačkoliv již barrikady se 
odstraňovaly, na radnici. 

Po krátké rozmluvě s purkmistrem Vaňkou a nemnohými měšťany, 
kteříž byli obce v těžké chvíli té neopustili, byl Rieger vyzván, aby návrh 
pacifikace diktoval, kterýž byv od císařských komisařů i obce jednomyslně 
přijat, nesen byl poslanci do místodržitelstva, aby byl tam odevzdán kní- 
žeti Windischgrátzovi. Avšak tento zdráhal se návrh ten přijmouti. 
Z toho vznikla mezi ním a Drem Riegrem ostrá diskusse, v níž tento 
kladl váhu na moment povinnosti jeho podrobiti se tomu, co plnomocníci 
císaře a konstituční vlády v zájmu státu za dobré uznali, kdežto Windisch- 
grátz odpověděl, že od něho poučení o konstilutionalismu přijímati nebude 
a že — jsa zde komandujícím generálem — ■ jen vojenskou povinnost zná 
a na bezvýminečném podrobení se města stojí, nemá-li dále užívati pro- 
středků moci vojenské. 

Návrh zněl takto : 

Zakročením c. k. dvorní komise dosaženo neb aspoň připra- 
veno jest upokojení města v tom způsobu, že jak ze strany vojska 
tak i občanstva vzájemné nepřátelství jest zastaveno a ze strany 
měšťanstva o to se pečuje, aby žádné barrikady více stavěny nebyly. 

Bohužel bylo šťastné sjedn;iní neblahým nedorozuměním a ne- 
vázaností jednotlivců, kteří proti učiněné úmluvě střelné zbraně 
užili a docela i nové barrikady postavili, tak porušeno, že došlo 
znova k politováni hodným srážkám mezi vojskem a občanstvem 
a že prvnější k přísnějším opatřením sáhnouti muselo. 

Když se takto ukázalo, že sbor obecních starších nejsa dosta- 
tečně národní gardou podporován, postavení nových barrikád a další 
nepřátelství zameziti v stavu nebyl a tudíž také že dostatečnou moc 
nemá, aby jménem občanstva s c. k. dvorní komisí o nutných 



310 Návrh na pacifikaci Prahy. 

opatřeních pojednával a společně učiněným usnesením u tohoto vše- 
obecnou platnost zjednal, zoufala spolupodepsaná dvorní komise 
nad zdarem svého smířlivého úkolu a vložila znovu moc na sebe 
vznešenou do rukou nejvyšších od Jeho Vehčenstva dosazených 
zemských úřadů vojenských i civilních, aby tyto užily prostředků, 
jež se jim k pacifikaci města vhodnými zdáti budou, 

Zemský president hrabě Lev Thun a generální komandant 
Alfred kníže Windischgrátz, kteří tudíž svůj úřad opět nastoupili, 
když zcela naděje se vzdali, že by smírným vyjednáváním k žádou- 
címu cíli dojíti mohli, rozhodli se energicky, všemi po ruce jsoucími 
prostředky, na každý způsob i vytrvalou střelbou město ku klidu 
přivésti a vydali proto pod datum včerejšího dne vyhlášku, která 
teprve dnes ve městě uveřejněna byla a bezpodmínečné podrobení 
se města pod zárukou rukojmí i pod dalšími podmínkami do dva- 
nácti hodin v poledni pod uvarováním střelby požaduje. 

Deputace měšťanstva a sboru obecních starších pohnula spolu- 
podepsanou c. k. dvorní komisi, aby pacifikačního na ni vzneseného 
díla ještě jednou se ujala a v souhlase s dobře smýšlejícím měšťan- 
stvem i olíyvatelstvem k smírnému rozřešení trapné roztržky dle 
možnosti přispěla. 

Odebrala se proto ona s deputací na staroměstskou radnici a 
zde v souhlase s dostavivšími se členy sboru obecních starších a 
velitelem národních gard bylo usneseno následujících prostředků ke 
konečnému utišení města použíti: 

Purkmistr a sbor obecních starších vydají všem národním gar- 
dám a ozbrojeným sborům měšťanským rozkaz, aby se dnes v 5 hodin 
na obyčejných svých shromaždištích — ti, kteří ještě své zbraně 
mají, s těmito — pod uvarováním přísných trestů sešli a dle ná- 
vodu sboru obecních starších všeho použili, aby stávající dosud bar- 
rikády odstranili, všecko další nepřátelství zamezili a silným roz- 
hodným spolupůsobením klid města úplně opět zjednali. 

Všichni ti, kteří u některého oddělení stávajících národních 
gard a ozbrojených sborů řádně přijati a do seznamů zaneseni ne- 
jsou, vyzývají se, aby všecky své zbraně nejdéle zítra do !(,). hodiny 
dopoledne na staroměstské radnici odvedli. 

Kdyby při prohlídce domů, jež by se později po případě nutnou 
objeviti mohla, u některého z obyvatelů města, který nepřináleží 
k některému z řádně povolených sborů gardových, pušky nebo ve- 
liké sečné a bodné zbraně nalezeny byly, bude týž vězením a, kdyby 
se při tom objevil nebezpečný neb docela velezrádný úmysl, dle 
stávajících trestních zákonů co nejpřísněji potrestán. 

Všickni studenti, kteří ani zdejším ústavům vyučovacím ne- 
přináležejí, ani u příbuzných svých v tomto městě neprodlévají, ať 
opustí toto v dvakrát 24 hodinách pod uvarováním se prostředků 
donucovacích. 

Všechny osoby těch tříd, které za denní neb týdenní mzdu 
pracují, nalézají-li se v práci, musí se nekolkovaným vysvědčením 



Návrh na pacifikaci Prahy. 311 

svého zaměstnavatele u otce chudých onoho farního okrsku, kde 
bydlejí, vykázati, toto vysvědčení od něho podepsati si dáti a potom 
stále je při sobě nositi, aby se jím neprodleně vykázati mohli, kdyžby 
od národních gard nebo jiných k udržení pořádku stávajících orgánů 
vyzváni byh. Ti venkovští dělníci, kteří zcela bez práce a povolání 
jsou, musí město ve 24 hodinách opustiti, jinak bude proti nim 
použito moci. Poněvadž však mezi dělníky mnoho takových jest, 
kteří teprv v posledním čase bez vlastní viny bez služby jsou a 
žádných prostředků nemají, aby do domova svého se odebrali aneb 
jinde práci si vyhledali, mají si tito rovněž od svého posledního 
zaměstnavatele vysvědčení opatřiti, že u něho žádného zaměstnání 
více nalézti nemohou, a takové od otce chudých si podepsati dáti; 
po jeho odevzdání bude jim při odchodu z města cestovné poskyt- 
nuto, k čemuž potřebné prostředky sbor obecních starších sbírkou 
mezi měšťanstvem opatří. Podobně dle sil svých pečovati bude sbor 
obecních starších o to, aby oni dělníci, kteří v městě zrozeni jsou 
aneb dříve již sem přijati a co domácí zapsáni jsou, službou při 
nějakém řemesle nebo podniknutím větší stavby dostatečného za- 
městnání a výživy i také až do té doby co největší podpory nalezli. 

Sbor obecních starších bude s pomocí národních gard k tomu 
působiti, aby všecky barrikady, pokud ještě stávají, bez prodlení 
byly odstraněny, všichni neoprávnění ihned odzbrojeni. 

Zároveň obsadí národní gardy všecky brány města dostatečnou 
mocí, aby příliv venkovských lidí, kteří by se dostatečně o účelu 
svého zdejšího pobytu prokázati nemohli, od města zadržely ; a vůbec 
zavazuje se sbor obecních starších i národní gardy vší silou o to 
pečovati, aby pokoj v městě i zákonný pořádek v každém ohledu 
opět úplně byly zavedeny. 

V souhlase s tím převezme zemský president hrabě Lev Thun 
znovu vrchní řízení politických záležitostí hlavního města, pokud 
mu právě přináležejí, a komandující generál kníže A. Windisch- 
grátz v městě posádkou ležícího vojska. 

Vojsko vtáhne do města se zvučnou hudbou a odebere se ihned 
do svých kasáren, jakmile sbor obecních starších prohlásí, že se 
zaručuje za úplný klid města, hlavně však za pominutí veškerého 
nepřátelství se strany občanstva proti vojsku. 

Národní gardy všech kategorií, které až k nastávající reorgani- 
saci tohoto institutu v posavádním zřízení zůstanou, přijmou vstu- 
pující [do města] vojsko s příslušnými poctami a při vstupu joho 
do města i do příslušných příbytkň střídavým pochodem | jednot H- 
vých] oddělení vojska a gard, kdyby toho žádáno bylo, na znamení 
úplného smíření čestný průvod obstarají. Jakmile toto se stane, pře- 
vezme c. k. vojsko všecky hlavní stráže, zvláště ale všecky stráže 
v branách, společně s národní gardou. 

Všickni zajatci a rukojmí budou od obou stran ihned lui svo- 
bodu propuštěni. Ve.škeré nepřátelství mezi civihiíni obyvatelstvem 



312 Zemské presi4ium o udušení bouře svatodušní v Praze. 

a vojskem ihned má přestati a každý, kdo až do vtažení vojska 
anebo i potom by se opovážil, veřejný pokoj pobuřujícími řečmi 
aneb docela upotřebením zbraní rušiti, bude, ať civil af voják co 
nejpřísněji potrestán. 

Kdyby sbor obecních starších a národní gardy nemohli slibu 
svému dostáti a během tří dnů klid v každém směru ve městě 
nezjednali, tu uchopí se po oznámení tohoto stavu c. kr. vojsko 
prostředků nejkrajnějších, aby majetek klidných státních občanů 
chránilo a zákonu, který základem každé svobody jest, povinnou 
vážnost zjednalo. Konstituce, která nám milostí Jeho Veličenstva, 
našeho milovaného mocnáře, udělena byla a kterou v platnosti za- 
chovati c. k. vojsko neméně jest odhodláno než občanstvo tohoto 
kr. hlavního města, nesmí déle přechmaty nezákonitých mocností 
znesvěcována a u všech pokoje milovných státních občanů v zlou 
pověst přiváděna býti. 

Opětně budiž to řečeno : pořádek, úcta před zákonem budiž 
společným naším heslem: jen když se. všickni státní občane bez 
rozdílu stavu v tomto smýšlení sjednotí, budeme moci praA^ou 
konstituční svobodu upevněnou spatřiti a od obou stran kýžené 
upokojení zbouřených mysli a pravé trvalé smíření všech stavů 
oslaviti. 

Vše, co se posud stalo, budiž odpuštěno a zapomenuto a žád- 
ným vyšetřováním ani zatýkáním těch. kteří neblahého onoho boje. 
jenž město naše v těchto posledních dnech na kraj záhuby přivedl, 
účastni byli, nebudiž všeobecné upokojení města znovu v sázku 
dáváno. Pouze ti, jež zištnost zavedla na posvátná práva vlast- 
nická sáhnouti aneb kteří zaneprázdnění řádných úřadů k tomu 
použili, aby přestupků jiné povahy se dopustili, neujdou zaslouže- 
nému zákonitému trestu. 

Všichni podepsaní prohlašují, že jsou ochotni, všem článkům 
tohoto společně učiněného usnesení plnou platnost zjednati a v sou- 
hlase s tím vše vynaložiti, aby všeobecně kýžený zákonný řád opět 
zjednán byl. 

V Praze, dne 17. června 1848. 

(Z německého aktu u Dr. Fi\ L. Riegra.) 



Zemské presidium o udušení bouře svatodušní v Praze. 

21. června 1848. 

Události, jichž jsme nyní svědkové byli, dokázaly celému světu, 
což dlouhý čas od mnohých upíráno bylo, že se také v Cechách 
mocné vzbouření zamýšlelo, a rozsáhlým spojením připravováno 
bylo. Beze vší pohnutky, již by snad vláda jakýmsi nespravedlivým 
nařízením byla zavdala, aneb aby příčina k všeobecně cítěné stíž- 



Prohlášeni knížete Windischgrátze. 313 

nosti před rukama byla. vypuklo najednou vzbouření v hlavním 
městě Praze. — Všecky ulice města byly barrikádami zataraseny, a 
sice tak současně, jakž se bez plánu a srozumění ani mysliti nedá ; 
hrozbou a mocí byli pokojní měšťané nuceni, aby brali podíl v boji 
proti vojsku našeho císaře a krále, a když se okázalo, že zákeřnický 
boj po ulicích proti zmužilosti a věrnosti vojska nic nezmůže, tut 
lid na venkovu ku vzbouření pobouzen. Visech prostředků násilí 
i nejhanebnější lži použito, a ku každému tak mluveno, jak se podlé 
stavu a okolnosti jeho nejjistěji svésti mohl, k náruživému boji 
proti pořádku. 

Ačkoli se pravý plán, souvislost a oučel tohoto hanebného 
počínání teprva právním vyšetřováním jasně odkryje, přece jest již 
napřed patrno, že se o nic menšího nejednalo, než o revoluci proti 
zákonité vládě, o proskripci těch, kteří se jí zmužile stavěli na od- 
por, o domácí válku v celé zemi se všemi strašlivými jejími ná- 
sledky. 

Revoluce je poražena v Praze mocí zbraně, na venku zdravým 
smyslem lidu, který brzy poznal, kdo jeho opravdiví nepřátelé 
jsou. — Vláda dokázala, že má moc i vůli, položiti konec zlomysl- 
nému počínání. 

Bohdejž, by zmužilost a důvěra všech poctivých přátel vlasti 
znova oživla ! Statečně a důrazně stavme se na odpor nepřátelům 
pokoje a pořádku, neohlížejíce se na podezřování, kterými tak dlouho 
se snažili rozsívati nedůvěru k vládě, záští mezi stavy a kmeny. 

Poslušenství zákonům, šetření všech v zákonu založených práv,^ 
svornost mezi rovnooprávněnými národy, takovým smýšlením oče- 
kávejmež rozvíjení naší konstituční svobody zemským a říšským 
sněmem, netrpmež ale násilí, které toto spasitelné rozvíjení ne- 
možným činí. 

Na Pražském hradě dne 21. června 1848. 

Lev hrabě Thun, 
c. k. gubern. president. 

(Arch. Mus.) 



Prohlášení knížete Windischgrátze. 

2-.>. června 1848. 

Z různých částí provincie i z cizozemska byly mi za potlačení 
v posledních dnech přihodivších se nepokojů děkovací adresy dílem 
dodány dílem deputacemi odevzdány. 

Projevuje dík svůj nejzávaznější za šlechetné, v těchto deko- 



314 Cirkulář c. k. gub. presidenta krajským hejtmanům. 

vacích adresách vyslovené a na mysl mou blahodárně působící 
smýšlení mám za svou povinnost při této příležitosti prohlásiti, že 
jsem byl přinucen nikoli věk v stranickém boji mezi ná- 
rodnostmi, nýbrž ku přemožení veřejného odboje branné moci 
použíti. 

V Praze, dne 22. června 1848. 

Kníže Windischgrátz, 
polní podmaršálek a komandující generál. 

[,Konst. Prager Zeitung" č. 92. z 23. června 1848; viz i ,,Praž. 
Nov." č. 4. z 7. července 1848 str. 15.) 



Cirkulář c. k. gub. presidenta krajským hejtmanům. 

23. června 1848. 

Všem krajským hejtmanům. 

Volnějšího hnutí, kteréž konstituční poměry v každém směru 
-dovolují, zneužito jest od mnohých co nejnesvědomitěji, aby pod 
záminkou obrany proti snahám reakcionářským bezzákonný terro- 
rismus prováděh. 

Propuknutím vzpoury v Praze spadla škraboška a nepřátelé 
pořádku byli přinuceni v otevřeném boji proti vládě vystoupiti aneb 
lid v takové míře pobuřovati, že trestnímu právu nepochybně pro- 
padh. 

Jednak vítězství, jež v otevřeném boji v Praze pro dobrou věc 
vlády bylo dobyto, jednak hanebné lži a násilné hrozby, kterými 
buřiči působiti se snažiH, měly na veřejné mínění účinek léčivý. 
Nemá-li se však dobře smýšlejících opět dřívější malomyslnost zmoc- 
niti, jest naprosto nutno, aby vláda nyní dokázala, že má vůli 
i moc právo a řád chrániti a proti podobným útokům zákonům 
platnost zjednati. K tomu žádám za Vaše nejúčinnější spolupůsobení. 

K tomu konci vyzývám Vás: 

1. abyste pobuřováni poddaných, kdekoliv se jednostejno 
zda s výsledkem či bez něho provádí, spěšným summárním vyšetřo- 
váním zjistili. 

2. Abyste proti oněm osobám, které při tom co ředitelé zlo- 
činných piklů prokázány budou, takové údaje zjistiti dali, které 
způsobilými jsou, by co soudní důkazy sloužiti mohly. Tyto údaje 
budtež potom ihned kompetentním kriminálním soudům odevzdány; 
mezitím však budtež již nejvíce obtížená individua, jichž právní 
nařknutí žádné pochybnosti podléhati nemůže, uvězněna. 

Nepatrnějšími případy nebudiž se blíže obíráno, aby běh řízení 
nebyl zdržován, ježto zcela zvláště o urychlení jejich se jedná. 



Zpráva dvorních komisařů k ministeriu zál. domácích. 315 

Predce však račte mi o nejpodstatnějších údajích v čase co 
možno nejkratším oznámení činiti a o běhu vyhledávání ustavičně 
mne zpravovati. Též jest nutno, abyste se soudem kriminálním 
v dorozumění byli, byste věděli, jak dalece u něho již vyšetřování 
zavedena jsou. 

3. Zároveň důrazně Vás vyzývám, každé příležitosti k tomu 
používati, abyste stále pevněji to přesvědčení utvrzovali, že vláda 
sice pevně odhodlána jest spáchané proti veřejnému pokoji zločiny 
dle přísnosti zákona potrestati, že ale každá myšlénka na reakci a 
ztenčení od Jeho Veličenstva poskytnutých neb zajištěných práv a 
svobod jí naprosto vzdálena jest. K tomu konci také zakročíte proti 
oněm úředníkům, kteří by se snad odvážili slovem neb skutkem 
reakcionářské směry sledovati, se vší přísností a co možná největší 
veřejností. 

4. Konečně vyzývám Vás velice snažně, abyste co možno nej- 
více k tomu působili, aby smutné události, jež jsme právě zažili, 
velice politování hodné třenice mezi národnostmi v naší vlasti ne- 
živily a neotravovaly. Proto musíte pevně toho náhledu býti, že 
vzbouření v Praze nebylo národním hnutím slovan- 
ského obyvatelstva proti německému, nýbrž revolucionář- 
ským proti vládě a ozbrojené moci, hnutím to, které bezpochyby 
větším dílem od vyslanců revolucionářské strany vídeňského stu- 
dentstva vzbuzeno a podporováno bylo, a v kterém revoluci o- 
nársky smýšlející bez rozdílu národnosti se súčastnili, 
byt i při převaze slovanského obyvatelstva většina odbojníků a bu- 
řičů tomuto přináležela 

V Praze, dne 23. června 1848. 

Hrabě Lev Thun, 
cis. kr. gub. president. 

[Třetí něm. příloha v doslovu hr. Lva Thuna k otevřenému listu 
Janu Slavíkovi, v Praze 1849.] 



Zpráva dvorních komisarů k ministeriu záležitostí domá- 
cích o událostech Pražských. 

25. června 1848. 

Ve středu svatodušní časné ráno přijeli do Prahy hrabě Mensdorf a 
dvorní rada Klecanský, jež sem ministerstvo na první zprávu o událostech 
Pražských vyslalo jakožto dvorní komisaře. Tito podali ministeriu násle- 
dující zprávu, kteráž uveřejněna byla ve Vídeňských Novinách ze dne 
30. června a otištěna jest v Národních Novinách ze dne 5. července sir. 273. 

Komandující ^^enerál v Čechách kníže Windisch;;rátz byl od 
měsíce března t. r. z Prahy pryč. Vrátiv se, nechal dne o. června 
t. r. veškeré vojsko Pražské posádky na plac před invalidovnu vy- 



316 Zpráva dvorních komisřířů k ministeriu zál. doinácich. 

táhnout k přehlídce. Při té příležitosti provolalo vojsko svému vůdci 
hřímave Lebehoch! což mělo obecenstvo za demonstrací strany 
zpátečnické. Pak se roznesla pověst, že kn. Windischgrátz při té 
parádě vojenské vysočiny Vyšehradu a Josefskou kasárnu děly dal 
obsadit. 

Proto žádali studenti skrze deputaci o povolení 2000 ručnic, 
80,000 ostrých patron a vystrojenou baterii, pak odstranění 
děl proti městu obrácených : dostali však zápornou odpověd. 

V sezení Nár. Výboru dne 7, června vyslovila se většina pro 
dvojí komoru u českého zemského sněmu. I to se považovalo na 
pletichu zpátečnické strany. K tomu přišio několik velmi rozněcu- 
jících řečí shromážděných v Praze Slovanů a nepřívětivé přijmutí, 
jaké prý se stalo českým studentům v prvních dnech měsíce června 
v Aule a ve výboru studentském ve Vídni. 

Byly-li mimo to ještě jiné a které příčiny vypuku krvavých 
nepokojů v Praze, a kam tyto nepokoje čelily, okáže se z vyšetřo- 
vání zemských ouřadů učiněného. 

Dne 12. června byla u sochy sv Václava na Koňském trhu 
slavná (slovanská) mše, načež četné lidstvo z Koňského trhu k ge- 
nerálnímu komandu táhlo, písně zpívajíc. Před domem gen. ko- 
manda volalo se prý pereat knížeti Windischgrátzovi, četnou depu- 
tací měštanů, jenž prosila kn. W. o podržení svého komanda, 
pohaněla prý strana pohybu, a uražen prý byl skutkem důstojník 
od osoby civilní. Hned na to přišlo k veřejnému boji mezi přispě- 
chavším vojskem a zmáhajícím se lidstvem. Padly rány z obou 
stran, a zákeřnická rána z protějšího domu zastřelila kněžnu Win- 
dischgrátzovu v její komnatě, paní pro vysoké ctnosti vůbec vá- 
ženou. 

S prvním návěštím o tom spěchal gub. president hr. Leo Thun 
z domu guberniálního z Malé strany na radnici Staroměstskou, aby 
ve srozumění s místním ouřadem a komandujícím generálem po- 
třebné kroky učinil. Na cestě zajali jej ale studenti a dovedli da 
Klementinum. Zatím byly všude barikády vystavěny, kn. Wind. 
uchopil se hned důrazných prostředků; po tvrdošíjném boji dobyl 
si do 8 hod. večer spojení od gen. komanda přes Příkopy atd.^ 
vyšturmoval Aulu (Karolín) od ozbrojených studentů obsazenou, 
zajal něco studentů a měl imposantní postavení. 

Druhý den dne 13. června neděly se žádné nepřátelství. Padaly 
pouze jednotlivé rány z oken na barikády a naopak. 

K 8. hod. ráno umlklo neustálé šturmování na věži Týnské 
střílením vojska, načež bílými korouhvemi na radnici Staroměstské 
a deputací ku kn. Wind. přišlou projevilo se pokojné smýšlení 
města. 

Kn. W. vyjevil se býti nakloněnu k zastavení vojenských 
operací, pakli se hr. L. Thun ihned vydá a barikády odstraní, 
načež že vojsko odejde, městské stráže a studentská legie zbraň 
podrží a všechny od vojska zajatí civilnímu ouřadu vydáni budou. — 



Zpráva dvorních komisařů k ministeriu zál. domácicii. 317 

První výminka se ještě ten večer vykonala. Gub. pres. hr. L. Thun 
se propustil, a on připověděl po obdržené svobodě odpuštění za 
své zajetí, jakož všem v boji zajatým civilním, nebudou-li shledáni 
ve zvláštní vině. Druhá výminka míru se jen na Malé straně vy- 
plnila, ne tak na Starém a Novém městě, kde se ráno barikády 
nejen neodklidily, ale i nové stavěly a starší upevňovaly; teprv 
po poledni odstranily se některé barikády. 

Na velkém a na jiných náměstích držely se řeči. rozdávaly se 
plátky, vyzývající lid, „aby se nepoddali. Cechy že musí být samo- 
statné" atd. Přes to měl se kn. Wind.. aby vzbudil důvěru, k tornu, 
že pustil šturmem dobytou Aulu (Karolín) a nárožní domy Geletné 
ulice na rynk od vojska obsazené, a že povolal povystrčené vojsko 
blíže k generálnímu komandu 

Dne 14. června o 6. hod. ráno dorazili dvorští komissaři do 
Prahy. Když po ouředních návštěvách u komandata a gub. presi- 
denta na staroměstskou radnici přišli, byli především o to prošeni, 
aby k tomu pracovali, by kn. Wind. bylo vzato gen. komando 
v Čechách, přeneseno bylo bývalému komandantu Mensdorfovi, a 
vojsko, jmenovitě granátníci vzdáleni byh z Prahy. Tutéž prosbu 
opakovala deputace městská, v čele purkmistr Dr. Waňka, písemně, 
a druhá deputace, v čele Dr. Brauner. Deputovaní vážili si před- 
ností rytířských kn. Wind. od dv. komissarů líčených, nedali si ale 
vzít, že patří on ke straně zpátečnicke. Z ohledů na prospěch hlav. 
města a země. spojených s peticemi, ustanovili se dv. komissaři, 
uzavříti nad těmito peticemi teprv druhý den a žádajícím to ozná- 
miti, zvlášť když den 14. června odběhl bez rušení veřejného po- 
koje a vojsko zůstalo ve svém dobyLém postavení. 

Další dobývání barikád na Starém Městě byloby vydalo vojsko 
v úzkých ulicích nerovnému krvavému boji : protož se stáhlo všechno 
v noci mezi 14. a 15. červnem ze Starého a Nového města přes 
vodu na levý břeh Vltavy na Hradčany a Malou stranu, tak sice, 
že vojsko zajmulo velmi pevné postavení, že mohlo každý nával 
zbouřenců ze Starého a Nového města snadno odrazit a na obě 
města střílet. Sotva ale tam bylo, začalo se s druhého břehu 
s mnoha míst na vojsko střílet. Načež se odpovědělo děly. O pole- 
dnách dne 15. června objevily se na mnohých věžích Starého města 
bílé korouhve, a když se proto přestalo střílet z obou stran, přišel 
purkmistr s několika poslanci města do hradu královského a prosil 
dv. komissary důrazně o jich prostředkování. aby bylo město uchrá- 
něno před neštěstím střelby, aby k zjednání pokoje a pořádku gen. 
komando s kn. Wind. přeneseno bylo na hr. Mensdorfa. Autority 
země nepřipovídaly sobě sice od povolení petic žádoucí účinek : aby 
ale žádný prostředek se nepustil k obnovení rušeného ]>okojc ve 
vlasti, odhodlal se kn. Wind. k nejtěžší oběti svého rytířského srdce, 
odloučiti se od svého jemu věrně oddaného vojska a složiti své 
dosavadní místo do rukou J. M. G. — Hr. Mensďorf přej mul gen. 
komando na prozatím. Tato ustanovení oznámily se v písemném 



318 Zpráva dvorních komisarů k ministeriu zál domácích. 

ohlášení od 15. června poslancům města na jejich petice, a oni se 
vrátili okolo 2 — 'ó hod. odpoledne na Staré město. 

Ohlášení od dv. kom. vydané znělo doslovně: 

„J. osvícenost komandující generál kníže Windischgrátz 
„odhodlal se složiti své posavádní důstojenství v ruce J. C. Milosti. 

„Spolu podepsaný generál jízdy hrabě Mensdorf uváže se na 
„prozatím ve vedení generálního komanda v Cechách. 

„Vojsko se uvede do hlavního města Prahy v té míře. jak 
„budou stojící posud barikády odstraněny. 

„O bezodkladné odstranění těchto barikád bude město samo 
„ pečovat. 

„Ponoční služby (patroly) mají od nyní vojsko a národní garda 
„společně zastávat. 

„Důvěřujeme se, že všichni obyvatelé Pražští počestnou snahou 
„k tomu hleděti budou, aby porušený pokoj a pořádek obnoven, 
„vzájemná důvěra a dobrá vůle mezi vojskem a měšťanstvem za- 
„ chována a utužena a všecka nedůvodná bázeň před reakcí proti 
„konstitučním svobodám od Jeho Císařské Milosti povoleným vy- 
„ vrácena byla." 

Za několik hodin po tom přišla druhá deputace ze St. m. na 
kr. hrad, prosíc dv. komissary, aby šli na St. město a tím dali 
obecenstvu nový důkaz důvěry a svědectví o pravdě toho ohlášení. 
Dv. komissaři šli ihned, tím spíše, že dostali příležitost, přesvědčiti 
se osobně, zdaliž a jak oznámení toto oučinkovalo smířlivě. Bohu- 
žel ale nebylo přesvědčení dv. kom. příjemné ; neboť ač bylo již 
mnoho hodin vypršelo od oznámení, nestal se se strany města 
žádný krok, aby barikády na cestě z Karlova mostu ku Staroměst- 
ské radnici a gen. komandu odstranily, naopak upevnily se staré a 
stavěly nové. Na radnici byli dv. kom. přívětivě pozdraveni, jevila 
se radost nad próz. komandem hr. Mensdorfa, ale mluvilo se znovu 
o nových peticích, a jeden technik pravil, že vydané ohlášení ne- 
vybylo dostatečně články podané. Zároveň odkryli dv. komissaři, 
že si v tisku toho oznámení dovolen byl v městě přídavek,*) který 
nebyl v původním ohlášení, a který byl ve formulování tolik ne- 
pravdivý, jako dv. komisse a čestného postavení udatného vojska 
a jeho vůdců docela nedostojný. Purkmistr dne 16. června ráno 
k ospravedlnění volaný, vyřkl s poslanci jej doprovázevšími, že 
ten přídavek z nedopatření se stal a že se veřejně odvolá. 

Odvolání se stalo skutečně tištěným prohlášením od Magistrátu 
následujícího obsahu : 

„Včerejší ohlášení, jímž se připiš vysoké dvorské komissí na 
„prosby vyslanců měšťanstva, studentstva a národní gardy oznam o- 

*) Přidalť purkmistr následující úvodní slova: „Právě došly k městské raddě 
následující prelimináře k uzavření kapitulaci s městem, k obnoveni pokoje a po- 
řádku, kteréžto jakožto představený raddy s tím doložením oznamuji, že do uza- 
vření konečné pacifikací pražádné nepřátelství od měšťanů a studentů nesmějí 
být začínány." „Nár. Nov." č. íj?. str. 227. 



Zpráva dvorních komisarů k ministeriu zál. domácích. 319' 

„val, zavdalo příčinu k dvojsmyslnému výkladu, jakoby uzavření 
„kapitulace se strany c. k. vojska se bylo státi mělo. 

„Aby se všemu možnému omylu vyhnulo, oznamují nížepsaní, 
„že nikoli slav. c. k. vojsko, nýbrž měšťanstvo o kapitulací žádalo, 
„a následovně toto vyjádření, jakž v onom ohlášení stoji, jen 
„o městě rozumíno býti může; neboť jen následkem proseb měšťan- 
„štva oznámené výminky nám sděleny byly." 

V Praze, dne 16. června 1848. 

Purkmistr a radda městská. 

Dr. Václav Vaňka v. r., 
pr. purkmistr. 

Dřív než purkm. ke dv. komissi osobně byl přišel, přišli jiní 
dva deputovaní z Prahy, a podali hr. Mensd. psaní purkmistra, 
v němž se praví, že nevole a nedůvěra v Praze posud panují, a 
že se jest nejstrašlivějšího co báti. nestane-li se všechno k přesvěd- 
čení obyvatelstva o upřímném jednání. O rukojemství se strany 
města nebyla žádná zmínka. Brzo po tom přišla deputace obyva- 
telů Malostranských s písemnou prosbou o pokračování v začatých 
vojenských krocích. Mezitím došla dv. komissařů zpráva, že netr- 
pělivost a nevůle vojska na levém břehu stále roste, a že dosáhne 
stupně povážlivého, složí-li kn. Wind. komando. 

Uvažujíce tuto velkou nebezpeč a nemajíce se strany města 
o vykonání výminek podaných od dv. komisse jistoty, uzavřela 
dvorní komisse, pustiti svou ouřední činnost a žádati kn. Wind., 
aby přejal opět gen. komando; což se stalo. 

Kníže Windischgrátz přejal komando, a vydal ve srozumění 
s gubernialním presidentem, hrabětem Thunem, následující ozná- 
mení : 

„Dne 13. t. m. večer byly zastaveny všecky vojenské přípravy, 
kterých proti zbouřené Praze se uchopiti potřeba kázala, a k udr- 
žení pokoje mimo propuštění gubcrnialního presidenta Leona hra- 
běte Thuna určito bylo, by zatarasování ulic města se odstranilo. 

Staré a Nové město výminkou touto opovrhlo ; aby se obno- 
venému prolití krve v ulicích města ušlo, vojsko předvčírem večer 
do postavení nynějšího odtáhlo. Sotva se to stalo, počalo střílení 
s pravého břehu Vltavy na vojsko, v čemž so bez ustání celý den 
setrvalo, načež také toto k obraně své střílení opakovati muselo. 

Na žádost po sobě vyslaných deputací uzavřela zde umístěná 
c. k. dvorská komissi, ještě jednau se pokusiti, by pořádek opět 
přivedla. Ale i tento pokus zůstal bez žádaného oučinku. Zatarasení 
ulic se neodstranilo ; město nepodalo žádného rukojemství k navrá- 
cení pořádku, ano i vyzváním pokusilo se, by opět i Malá strana 
zase se pozdvihla. 



320 Zpráva dvorních komisařů k ministeriu zál. domácích. 

Gis. král. dvorská komis ukončila v té důležitosti své úřední 
jednání a knížete z Windischgrátzů požádala, aby on komando opět 
přejal a v této potřebě vojenských překročení přísně se uchopil. 

Při takových případnostech dál.ší pojednávání místa více míti 
nemůže. 

Staré a Nové město af se tedy bez výminky vzdají, vše zata- 
rasování odstraniti, ten nad Podskalí nové zřízený lodní most roz- 
bíti a vší zbraň vydati. K tomu dává se lhůta do 12ti hodin v po- 
ledne, a ukládá se na pojištění, že se to stane, následující osoby 
zástavou vydati: (Následující jména). 

Jestliže se povzbuzení tomuto nevyhoví, nepozůstane zemské 
vládě nic jiného, nežli město střelbou ke vzdání se přinutiti. 

Kotle na házení pum stojí již na potřebném místě; pálení na 
město se ale ještě až do zítřejšího poledne zadrží. 

Před tou lhůtou jen tenkrát stříleno bude, když by vojsko 
střílením k obraně své nuceno býti mělo, a jak daleko by potřeba 
kázala, aby onen most na Podskalí zničen býti mohl " 

Dáno na hradě Pražském dne 16. června 1848. 

Hrabě Lev Thun, A. Windischgrátz, 

c. kr. gub. president. kom. generál. 

Sotva se toto ohlášení uveřejnilo, přišla s večerem IG. června 
opět deputace paní a mužů z města, u autorit zemských a komis- 
sarů dv. prosíc, aby se zůstalo při oznámení dv. kom. od 15. června. — 
Mezitím se ze Star. města střílelo znovu na vojsko Malostranské. 
Vojsko odpovědělo malou a hrubou střelbou, při čemž dřevěné 
mlýny u Karlova mostu granátem zapáleny, s vodárnou vyhořely. 
Též se hodily dvě pumy (bez paliva) do města, které v povětří 
praskly. Dne 17. června ráno přišly k zemským autoritám a k dv. 
komissí opět deputace. Jedna ze Starého města Prahy, kde byli 
nejvážnější měšťané, a druhá z Boleslavského a Bydžovského kraje, 
jenž prosili